pátek 20. června 2014

Stalo se včera v noci


Poznaly se, když jim bylo osm. Sebevědomá Pippa, která se nebála ničeho a nikoho, vzala pod ochranná křídla nesmělou a ušlápnutou Stephanii. U koho jiného by mělo platit rčení, že se protiklady přitahují? Ani po třiceti letech jejich přátelství nevyšumělo, pořád jsou silná dvojka.
Stephanie se provdá za seriózního Juliana, má s ním tři krásné kluky a perfektně zorganizovanou domácnost.
Pippa se ve vztazích trochu motá. Otec její dcery ji opustil a ona zůstává s Chloé sama.
Zatímco Stephaniino sebevědomí pomalu narůstá, Pippino kleslo na nulu. Role se obrátily, tentokrát Stephanie drží nad Pippou ochrannou ruku. Je připravená pomoci své kamarádce kdykoli je třeba a nic od ní na oplátku nežádá. Vlastně až dodnes...

Co udělá Pippa, když ji její nejlepší kamarádka požádá o potvrzení alibi? Falešného alibi? Pippa chce kamarádce pomoct, zároveň si myslí, že by lhát neměla. Svou zbrklostí a unáhleností rozjíždí lavinu situací, které Stephanii přivedou téměř do vězení. Dá se vše napravit?

Adele Parks se opět drží osvědčeného schématu - dvě kamarádky, každá jiné nátury. Moc se mi líbí styl, kterým autorka píše. I tak choulostivé a citlivé téma jako nevěra a rozpad rodiny, kterým se zabývá román Stalo se včera v noci, umí podat tak, že se zasmějete. Používá hodně trefných a nápaditých přirovnání - 
v paměti mi utkvělo jedno z nich: dospívající synek Stephanie je samá ruka, samá noha - v knížce je přirovnán k poskládanému sušáku na prádlo. Není to kouzelné? Mě by to tedy nenapadlo :-). 
Taky scény, ve kterých se obě kamarádky hádají, jsou naservírovány s jemným humorem. I když jsem měla chuť s Pippou pořádně zatřást, protože se chovala trošku zhýčkaně, musela jsem se usmívat.
Adele Parks píše podobným stylem jako má favoritka Freya North, jejíž knížky jsou mi taky blízké.
Adele, vítej v klubu mých oblíbených spisovatelek, už se těším na další počin.
Kniha Stalo se včera v noci je psána velmi čtivě, když jsem tuhle bichli s úctyhodnou pětistovkou stránek držela v ruce, těšila jsem se, že si počtu nějakou tu dobu....
A ono ne.. Za dva dny bylo přečteno i přestávkou na spánek a práci. Něco tak čtivého a návykového přece neodložím. A vy taky ne. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Žádné komentáře:

Okomentovat