Paní Hemingwayová

Tvorbu "Papá" Hemingwaye nemám moc nastudovanou, četla jsem od něj kdysi pouze Ostrovy uprostřed proudu. Měla bych to dohnat a přečíst si i něco dalšího, momentálně však pana spisovatele studuju jako "manžela".
 Zhruba před rokem jsem četla Pařížskou manželku, která se mi moc líbila, proto jsem neváhala, když teď vyšla Paní Hemingwayová. Ta se, na rozdíl od předchozí knížky, soustřeďuje na všechny čtyři osudové ženy slavného spisovatele. Ono jich bylo samozřejmě mnohem víc, pouze čtyři se však staly zákonitými manželkami a po boku svého milovaného Ernesta strávily pár let.
První byla Hadley. Přestože byla o osm let starší než Ernest, neměla mnoho zkušeností s muži. S Ernestem, který v té době svou kariéru teprve začínal, žili v Paříži a užívali si bohémského života po boku spisovatele F. S. Fitzgeralda, jeho ženy Zeldy a jiných známých person té doby.
Relativní idylka trvá do doby, než se Ernest zakouká do Hadleyiny nejlepší kamarádky Fife, která se posléze stává jeho druhou ženou.
Opět uplyne pár let, Ernestovi už vyšlo několik knih a reportáží. Zrovna je někde na cestách, když se osamělá Fife začne zamýšlet nad společnou budoucností. Už není pro svého muže jediná a tuší, že bude kráčet ve stopách své předchůdkyně Hadley.
Ano, je tady třetí osudová žena, třetí zářez do pažby. Válečná zpravodajka Martha, kterou s Ernestem spojuje vášeň pro psaní. Jejich vztah propuká v divokých válečných letech. Ani ona to nemá s Ernestem snadné. On je vznětlivý a popudlivý, chce ji mít pro sebe a ona se zase cítí být nezávislou ženou. Ale tentokrát je to Martha, kdo učiní radikální krok a sama se s Ernestem rozchází.
To by však nebyl Ernest, aby neměl v merku další kořist. Tou je Mary, poslední zákonitá žena, poslední manželka a jediná vdova. S ní prožil posledních patnáct let svého života, kdy se utápěl v depresích. Mohly právě ony za jeho tragický konec? Tuhle otázku si klade nejen Mary, ale i všichni, kteří Hemingwaye znali. Ale to už je téma na jinou životopisnou knihu...

Paní Hemingwayová je opravdu úžasná kniha, kterou jsem přečetla za dva dny. Byla to četba nejen odpočinková, ale i docela poučná. Jinak by mě asi nenapadlo brouzdat na internetu a hledat fotky EH a jeho žen. Docela mě totiž zajímalo, co je na Hemingwayovi tak úžasného, že mu ženy padaly k nohám a mohl si vybírat. Známé jsou totiž fotky z pozdějších let, kde vypadá jako vysloužilý námořník :-)
Líbil se mi styl, kterým je psána. I když nemám moc ráda, když je román psán v přítomném čase, tady jsem si rychle zvykla. 
Knížka má čtyři kapitoly, každá je věnována jedné manželce. Všechny začínají stejně, líčí počátek rozpadu vztahu, pak se prolíná minulost se současností. Nechybí ani slavná historka o tom, jak Hadley ztratila kufřík s ranou tvorbou Ernesta Hemingwaye.
Co se týče manželek, mně osobně byla asi nejvíc sympatická právě Hadley. Se svým mužem prožila začátky jeho kariéry a i přesto, že ho velice milovala, dokázala ustoupit své sokyni, nejlepší přítelkyni. Mimochodem, Hadley i Fife se spolu přátelily i poté.
Naopak jsem moc nemusela ráznou Marthu. Ale to jsou právě ty kontrasty, pro které si asi Hemingway své ženy vybíral. Trochu jej podezírám z toho, že by mu vyhovoval harém - všechny pěkně pohromadě, jedno velké manželství :-)
Nedalo mi to a našla jsem si na doporučení v knize webové stránky, které patří Naomi Woods a  na nichž jsou fotky Ernesta Hemingway i jeho žen a dětí.
Knížka je opravdu dobře napsaná,  je to sice fikce, ale opírá se o reálné pozadí. Autorce se podařilo napsat knížku, která je velmi čtivá, přibližuje nám nejen pozadí stylu života slavného spisovatele - jak podotkla Mary, Ernest byl muž mnoha manželek, ale i atmosféru doby, ať už to byla zlatá dvacátá nebo bouřlivá čtyřicátá léta.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)