Znovu ve víru randění

zdroj: Chrudimka.cz

Alex myslela, že našla muže svých snů. Už ve školce potkala Michaela, který se stal jejím nejlepším kamarádem a nikdo se tedy nedivil, když se po vysoké vzali. Manželská idylka však vzala za své v okamžiku, kdy se provalilo, že Michael je gay. Vlastně to věděli všichni. Všichni až na Alex. Je jí třicet a musí se “na stará kolena” naučit znovu randit.

Naše hlavní hrdinka je trochu upjatá. Miluje plánování, pevné termíny a věci na svém místě. Vystudovala psychologii a živí se jako návrhářka průmyslových interiérů. Je šťastná a spokojená, a nějak jí uniklo, že její manžel to má trochu jinak. Po prvotním šoku se Alex dává dohromady. V podstatě nikdy nerandila, takže na ni čeká spousta nových dobrodružství s muži. A jeden z nich by mohl být ten pravý. Do oka jí padne šarmantní šéfkuchař, jemuž zařizuje interiér nové restaurace. Alex nechce míchat práci a soukromí, jenže lásce neporučíš, jak je známo, a cesta k ní je dost trnitá. Co Alex na jejím konci čeká?

Kniha je přirovnávána k Bridget Jonesové, což nepovažuji za příliš šťastné. Podobnost jsem viděla pouze v partě přátel, které obě knižní hrdinky měly.

Těšila jsem se, že historek ze zákulisí Alexina randění bude víc než je zde vylíčeno, ale ona téměř hned potkala svého sexy kuchaře a děj se od té doby točil už jen kolem něj. Nebyl by to však správný romanticky laděný příběh, kdyby to ti dva měli jednoduché. Autorka jim ve vztahu připravila několik nástrah, a i když tušíte, kam to všechno směřuje, stejně vás to baví a napjatě čekáte, jestli jim všechno klapne.

Zajímavým prvkem, který osvěžil kompozici knihy, byla Alexina práce. O psychologii zařizování interiérů jsem slyšela poprvé a nikdy mě nenapadlo, jak moc je důležité rozmístění stolů v restauraci nebo použití konkrétních barev k přilákání sponzorů s plnými peněženkami. Tohle bylo opravdu zajímavé téma, které mě bavilo asi nejvíc.

Ve třiceti (poprvé) single je lehký, svižný románek, v němž není nouze o humorné situace. Pobaví, i když nenabízí nic nového, co by už nebylo napsáno. Jedná se o pohodové čtení, ideální pro chvíle odpočinku. Ocení ho všechny romantické duše, které lásku hledají nebo si o ní rády čtou.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Nenalezená

Měli se brát. Ewa a Damian, dva bláznivě zamilovaní mladí lidé, se znali už od dětství a svou lásku se chystali zpečetit svatbou. Ve chvíli, kdy Damian vytáhl z kapsy zásnubní prsten, se stalo něco hrozného. Přepadla je parta nabušených chlápků, proti kterým neměli šanci. Ewa byla brutálně znásilněná a Damian skončil s těžkým zraněním v nemocnici. Od té doby Ewu neviděl a neušil, co se s ní mohlo stát. Deset let svoje pochyby a otázky utápěl v alkoholu, dokud na Facebooku nespatřil fotku, na níž byla Ewa. Je to vůbec ona? Když se na internetu objeví další fotka, k níž měl přístup pouze Damian, je mu jasné, že Ewa stále žije. S pomocí nejlepšího kamaráda a soukromé detektivní kanceláře rozjíždí pátrání po milované ženě. Místo toho, aby Damian záhadu rozpletl, sám se zamotává do stále podivnějších situací a přitom zjišťuje, že svou snoubenku téměř vůbec neznal...

Jakmile vezmete Nenalezenou do rukou, vězte, že ji jen tak neodložíte. Od samého počátku je našlapaná adrenalinem, který do vás autor pumpuje nepřetržitě od úvodní scény po poslední větu. 

Vypravěčem je Damian, ich-forma ještě víc umocňuje náladu a bezmoc hlavního hrdiny, do jehož smutku se tak snadno ponoříte. Když do děje vstoupí majitelka detektivní kanceláře bohatá panička Kasandra, příběh dostává nový rozměr. Záhadný případ, v němž hlavní roli hraje korupce a podsvětí, sledujete z pohledu obou aktérů. V hlavě se mi honily různé scénáře, ale to, co si Remigiusz Mróz pro čtenáře připravil, by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Spisovatel popustil uzdu své fantazii tak, že i mistr zápletek Harlan Coben by mohl zblednout závistí. Možná si řeknete, že některé situace jsou už trochu za hranou, ale ve výsledku to na čtivosti neubírá.

Nenalezená má v sobě mnohem víc než typický thriller. Kromě bohaté dějovosti, která se místy podobá zběsilému akčnímu filmu, autor do příběhu zakomponoval jedno aktuální společenské téma, kterým je domácí násilí. Proč to tak udělal, vysvětluje v emotivním doslovu, který byste si měli přečíst, i v případě, že je jinak přeskakujete. Nenalezená si to opravdu zaslouží. 

Děkuji nejlepšímu Dominu za možnost říct vám, že Nenalezená je prostě skvělá. Polsko rulezz!!! Polsko dobývá svět thrillerů! Už se nám představily Magda Stachula, Katarzyna Bonda nebo Katarzyna Puźynska, a teď je tady Remigiusz Mróz.Tenhle chlapík prostě umí. Tohle je nezvratný fakt. Mladý právník má na svém kontě třicet! románů, ve své domovině je velmi úspěšný a populární. Začíná se prosazovat i v cizině, konkrétně u nás je to právě román Nenalezená, a já pevně doufám, že se v brzké době dočkáme i dalších jeho knih. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Láska podle příručky

Zdroj: Chrudimka.cz

On je časově vytížený, věčně spěchající morous, ona klidná, tichá vyznavačka populárního způsobu žití, kterému se říká „hygge“. Klára a Joe. Setkávají se v malebném anglickém městečku Yulethorpe, kam se Dánka Klára uchýlí, původně jen na pár dní, aby si prohlédla lokalitu, kde se natáčel seriál Vraždy v Midsommeru. Hned první večer se stane svědkem hádky mezi svéráznými obyvateli a sblíží se s Luisou,chaotickou majitelkou obchůdku s hračkami. Luisa se chystá odjet z města a Klára jí nabídne, že obchod povede než se vrátí. I když všechno klape jak má, protože Klára z téměř zkrachovalého hračkářství vytvořila ráj pro děti, a pomohla mu tak vzkřísit zašlou slávu, je tady jedna překážka. Joe. Luisin syn. Dost dobře nechápe, proč by hračkářství někdo vedl nezištně, jen z dobré vůle. Skvělý důvod posvítit si na Kláru a zjistit, co má vlastně za lubem. Existuje šance, že by se dva naprosto odlišní lidé mohli sblížit? Pomůže jim k tomu hygge?

Rosie Blake se drží zavedeného schématu typického pro romantické knihy. Hlavní hrdinové se zpočátku nesnáší, v průběhu knihy se jejich vztahy zákonitě mění. Ruku na srdce, nic jiného ani nečekáte a na ten konec, sladký a ulepený jako cukrová vata, se vlastně těšíte.
Na druhou stranu, některé věci jsou jen těžko uvěřitelné, například situace, kdy Luisa nechá s lehkým srdcem obchod i byt v podstatě neznámé osobě, aniž by si ji pořádně prověřila nebo sepsala smlouvu.

Přemýšlíte nad tím, jak autorka do knihy zakomponovala prvek hygge, aniž byste měli pocit, že čtete motivační knihu nebo úklidový manuál? Činí tak nenásilnou formou. Podstatnou rekvizitou jsou vonné svíčky, naducané polštářky a vnitřní klid duše. A nebojte se, není to jen pro upjaté hospodyňky. Pokud jste až doposud tento dánský životní styl nezkoušeli, určitě tak učiníte, až zaklapnete poslední stránku.

Román Život zn.: Hygge je ryzí romantika, u níž vůbec nevadí, že už od počátku tušíte, k jakému konci směřuje. Její kouzlo tkví v něčem jiném. Ano, je to ono zmiňované slovo hygge. Pohoda vinoucí se celým dějem vás ukolébá do klidu a vy máte pocit, že jste v teple, schoulení v křesle, jíte něco dobrého a pijete oblíbený horký nápoj.
Chcete-li akci a napětí, sáhněte spíše po detektivce a tuhle knihu nechte nám, snílkům.

Tento půvabný příběh,v němž vedle hygge velkou roli hrají i reálie anglického venkova, ocení především čtenářky milující knihy Jenny Colgan, kterým ho můžu s klidným srdcem doporučit.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Vykoupení

zdroj: Chrudimka.cz

Martin Goffa přichází s osmým pokračováním detektivních příběhů, v nichž hlavní roli hraje svérázný policista Miko Syrový. Vykoupení se odehrává na typické české vesnici, kde si všichni vidí na dvorek a především do talíře.

Příběh začíná poměrně sugestivním prologem, který ihned vtahuje do děje. Je koncipován tak rafinovaně, že dokonale mate čtenáře v tom, koho se vlastně týká. Mika? Nechte se překvapit.

Miko Syrový se chystá strávit dovolenou v rodné vesnici. Svých zasloužených čtrnáct dní chce prožít v klidu, ve společnosti dcery Moniky, dobré knihy a neodmyslitelné sklenky vína. Hned po příjezdu ho čeká smutná událost – pohřeb kamaráda z dětství Vojtěcha Farského, kterého srazil vlak řízený dalším dávným kamarádem. Miko tuší, že pozadí nehody bude mít zcela jiný charakter než sebevražda ze zoufalství, jak se prvotně čin jeví. Miko chtěl původně odpočívat, ale místo toho se pouští do vyšetřování podivné Vojtovy smrti. Jenže hrabat se v životech druhých se v tomto případě nevyplácí, Miko píchl do pěkně uleželého vosího hnízda a ohrozil i svůj život.

Ačkoliv má Vykoupení pořadové číslo osm, pro mě to bylo první setkání s tvorbou Martina Goffy, a hned to byla trefa do černého. I když se Miko v příběhu vrací k událostem předchozích knih (rozvod, smrt přítelkyně, problémy s alkoholem), neměla jsem problém orientovat se v ději a pochopit některé souvislosti. Stěžejním motivem je vyšetřování Farského smrti, které ve finále rozrývá tajemství jinak obyčejné moravské vesnice.

Detektivka tím dostává jiný rozměr. Do popředí vystupují vztahy mezi obyvateli, dávné prohřešky i křivdy, a je jedno, jestli se jedná o dobré kamarády či sousedy přes plot. Právě tato tématika dodává příběhu nádech lidskosti. Všichni to přece dobře známe, většinou z vlastní zkušenosti.

Miko Syrový je typ hlavního hrdiny, kterého je snadné si oblíbit. Osobní život se mu příliš nevyvedl, i přesto se, alespoň příležitostně, snaží být dobrým otcem své dceři. Má smysl pro spravedlnost, někdy trochu horkou krev, což mu často působí problémy při vyšetřování. Je hodně osobitý, na nic si nehraje, a věřím, že mnoho čtenářek pro něj bude mít slabost, protože má charisma.

Co se týče samotného autora, byla jsem hodně příjemně překvapená, jak mi kápl do noty. Martin Goffa píše čtivě, do děje dokáže vtáhnout hned od prvních řádků. Jeho styl je přirozený, vtipný, na správných místech i ironický. Krátké kapitoly zaručují, že se od knížky jen těžko odtrhnete.
Příběh mi svým způsobem připomněl staré dobré krimi příběhy vycházející před lety v edici Magnet, které jsem mívala hodně ráda.

Vykoupení je trefou do černého, pokud jste příznivci poctivých českých detektivek, v nichž se snoubí klasické vyšetřování s osobním životem aktérů.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Neobvyklý typ

Jméno Toma Hankse se v literárním světě bude skloňovat ještě dlouho. Ne, nespletla jsem se, Tom Hanks a psaní k sobě opravdu patří. Jeho debut, povídková kniha, kterou "naklapal" na psacích strojích ze své úctyhodné sbírky, se prostřednictvím nakladatelství Domino dostává i k českým čtenářům. A já myslím, že se Tomovi opravdu povedla.

Varování předem - pokud milujete adrenalin a napětí, jste nesví, když se v příběhu nic neděje a děsí vás představa, že literární postavy si JEN TAK existují, asi vám tyto povídky nic neřeknou.
Máte-li však rádi příběhy s obyčejnými lidmi, nevadí vám pozvolné tempo, budou pro vás tím pravým ořechovým.

Pro charismatického herce mám slabost už od mládí, proto jsem samozřejmě nemohla jen tak přejít i jeho knižní počin.
V první řadě musím zmínit grafickou podobu knihy, která je opravdu vymazlená. Od obálky lahodící oku, přes celkové pojetí knihy. U každé povídky najdete fotku konkrétního psacího stroje, na němž ji autor psal. Ve většině povídek se objevuje motiv psacího stroje, ať už v roli hlavní nebo jako symbolu.

A jednotlivé příběhy? Doslova a do písmene mě uhranuly. Líbí se mi styl, kterým Tom Hanks píše a neříkám to jen z té velké lásky k němu.
Kromě múzy herecké si ho osedlala i ta literární. Do vínku mu mimo jiné dala lehkou ruku, pozorovací talent a umění být vtipný a ironický tak akorát.

Povídky zabírají širokou tématickou škálu. Potkáváte partu bezstarostných přátel ze studií, čerstvě rozvedenou ženu, která se s dětmi právě přestěhovala do nového domu, nebo mladou herečku tápající ve zrádných vodách showbyznysu, či malého kluka, jenž se chystá strávit víkend s matkou. Jejich zdánlivě obyčejné životy Hanks líčí s nadhledem, pochopením a empatií.

Je vidět, že Tom Hanks si psaní vyloženě užíval. Není to žádná komerce, není to rychlopsaní na zakázku, na každé povídce si dal záležet a vdechl jí duši. I když se většina z nich odehrává v současnosti, mají v sobě něco starosvětského. Všudypřítomná retro atmosféra byla hodně příjemná, dokonce mě rušilo, když hrdinové používali mobily nebo tablety. Vlastně se mi vůbec nechtělo vracet do reality, s touhle knížkou mi prostě bylo skvěle. K působivé náladě nepochybně přispěl i překlad z pera Vladimíra Medka.

Doufám, že povídkový soubor Neobvyklý typ nezůstane dlouho sám, a že mu Tom Hanks na svých psacích strojích co nejdříve "naťuká" dalšího  knižního "bráchu".

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Louskání v srpnu

S mírným zpožděním dodávám srpnovou nadílku a rovnou popřeji dobrou ruku při výběru.

Něco modrého Druhá část příběhu dvou kamarádek, tentokrát z pohledu potvory Darcy. To byla ale mrcha mrchovatá, radost o ní číst. :D. Nervy mi tekly, takovou potvoru aby jeden pohledal. Na konci šla sice do sebe, ale ve skutečnosti to tak nebývá, lidi se prostě nemění. Každopádně EG píše skvěle.

Vykoupení Vynikající česká detektivka, dala jsem ji za večer, fakt se dobře čte. Připomínala mi staré dobré krimi z Magnetu. A vůbec nevadilo, že jsem rovnýma nohama skočila do rozjetého vlaku, tohle byl zatím poslední díl série s policistou Mikou Syrovým a já ho četla jako první. Recenzi jsem psala pro magazín Chrudimka.cz.

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky Návykové, inspirativní, skvělé. Líbil se mi pestrý mix slavných a méně známých žen, rozšířila jsem si obzory. 

Bella figura Příjemná knížka plná dobrého jídla a nádherné Florencie. Více v recenzi.

Úsměvy smutných mužů Tohle sice byla jednohubka na večer, ale pořádně silná. Některé pasáže jsem četla dvakrát, abych je vůbec pobrala. Velký obdiv autorovi, že šel s kůží na trh. Není jednoduché přiznat (si) jakoukoliv závislost, natož ji se vším,co k ní patří - a že jsou to někdy zvlášť výživné záležitosti - naservírovat čtenářům. Klobouk dolů. Jsem zvědavá i na film.

Žij, dokud to jde Z téhle knihy se vyklubalo moc pěkné knižní překvápko. Původně jsem si říkala, že je to takové klišé - on, ona a on, přátelství, láska, zrada, výčitky... takhle to šlo v knížce pořád dokola. Ale pak...no, pak jsem zase probrečela kus příběhu. Nádhera. Forma vyprávění otce dceři je výborná.

Není úniku Tenhle thriller ještě nevyšel, ale já už můžu říct, že je výborný. Recenze vyjde v zářijovém magazínu knihkupectví Luxor. Nenechte si knížku /a magazín taky, samozřejmě/ ujít.

Porcelánový koník z dynastie Thang Zase jedna švédská krimi. :) Docela se mi to líbilo, bylo to sice trochu víc hutnější, co se týče propletených témat, ale jinak čtivé.

Dívky beze jména Výborný, emotivní příběh složený z osudů tří žen, se odehrává během druhé světové války (i po) a je to nejen pohled na kruťárny v koncentračních táborech, ale i psychologická sonda, protože válka zákonitě na lidech nechala stopy. Jen mě mrzí dost mizerná korekce překladu - tolik pravopisných chyb, to je ostuda. Recenze u Luxoráků.

Noc v Central Parku Nejprve se mi to zdálo až příliš akční, ale říkala jsem si, je to Musso, vydrž, to se vyvrbí a budeš čučet! A taky že jo, zase mi vehnal slzy do očí, toho chlapa prostě miluju!

Exorcismus mé nejlepší kamarádky Skvělé! Mělo to atmosféru takových teenagerských filmů, zároveň mi to připomínalo Stopy hrůzy, ale ve finále z toho byl krásný příběh o přátelství, které nepřemůže ani ďábel. Velké plus za grafické zpracování knihy, takové "serepetičky" v románech můžu. Více v recenzi.

Pokrevní sestra To tedy mělo grády! Jedna velká adrenalinová jízda plná zvratů. Tahle autorka se mi líbí čím dál víc.

Psí poslání Nádherná knížka, dostala mě. Víc slov netřeba.

Ve třiceti (poprvé) single  Milé, vtipné, romantické čtení na léto. Líbila se mi práce hlavní hrdinky (psycholožka přes zařizování interiérů) a jsem ráda, že ji autorka zakomponovala do děje.

Hororové povídky Nebylo to až tak špatné, ale plánovaný pocit děsu a strachu povídky nevyvolaly. Navíc se k některým nehodila ich forma u vypravěče, s kterým to na konci nedopadlo.

Francouzská suita Hutný příběh o lidech, kteří se, chtě nechtě, museli vyrovnat s okupací Paříže. A každý po svém. Velká škoda, že zůstal nedokončený, ale i tak nese poselství nám, kteří jsme útrapy války nezažili. Autorka sama neměla lehký osud.

V každém okamžiku jsme ještě naživu Velmi zvláštně napsaná kniha, poměrně chaoticky, jako by autor všechnu svou zlost a frustraci vtiskl do příběhu. Navíc na mě nepůsobil moc příjemně a sympaticky, takový dost urputný člověk. Ale svou partnerku miloval neskutečně moc, je to z knihy znát. Na čtení je opravdu potřeba se soustředit, dialogy jsou trochu hrr, jakoby je vychrlil, takový slovní ping pong. Jsem fanda delších souvětí, ale to co je tady, to jsem už dlouho neviděla, souvětí přes půl stránky. Nečte se snadno, ale o to víc zůstane v paměti.

Lucerna v temnotě Nádherný příběh, dvě vypravěčky, dva příběhy, které spolu určitým způsobem souvisí. Zpočátku pomalý rozjezd, ale pak je to jízda. Stupňující se napětí, krásné popisy provensálské přírody, cítíte horký vzduch, vůni levandule a chlad kamenných domů.

Proč máma pije Pobavilo, i když moc nepiju. Nalít do sebe to,co autorka, mám asi delirium tremens. :D Čte se to dobře, fajn oddechovka, hlavní hrdinka někdy na odstřel, někdy k politování. Asi jako každá z nás.

Smrtka Top knížka tohoto léta, byla jsem fakt nadšená. Poměrně zajímavé téma, zpracováno skvěle a hlavně čtivě. Nikdy by mě nenapadlo, že o smrti jde psát takhle. Potřebuju už druhý díl!

A vo Viedenskom lese stále stoja stromy Skvělá absyntovka, miluju jejich knihy. Vůbec jsem nevěděla, že Švédové byli tak antisemitičtí. Příběh rodiny Ullmanových mě dojal. I když kniha nebyla přímo o zakladateli IKEA, jak se mohlo podle anotace zdát, zaujala mě.

Odveď mě domů Krásný příběh plný velké lásky i zmaru, napsaný s citem.

Malinka Výborně napsané, styl Dity Táborské se mi líbí, je hravý a zároveň vyzrálý, užívala jsem si to, i když hlavní hrdinka je na odstřel. 

Tak to je vše, ahoj léto, ahoj prázdniny, vítej podzime! 

Poslední boj inspektora Rádla

zdroj: Chrudimka.cz

Inspektor Jan Rádl je bývalý zpravodajec a zkušený válečný harcovník. Od doby, kdy řešil své první případy, uplynulo už moře času. Střední věk ho zastihl jako spokojeného ženáče a otce dvou dětí. Jeho život by mohl plynout poklidně i nadále, kdyby do něj válka nevstoupila už podruhé. Jan Rádl se stává příslušníkem odboje, v němž se mu zkušenosti ze zpravodajských služeb budou hodit.

Honzu Rádla potkáváme v roce 1940, kdy v jedné z pražských kaváren plánuje další odbojové akce spolu s kolegou a nejlepším kamarádem Petrem Brázdou a s vysloužilým balistikem doktorem Pešatem. Jan Rádl je v hledáčku nacistické zpravodajské služby, která doufá, že se skrz něj dostane na kobylku i Petru Brázdovi. Jan ví, že ohroženi jsou i jeho blízcí, takže se mu uleví, když se mu podaří Janu i děti dostat do Londýna. Doufá, že co nejdříve vycestuje za nimi a bude pokračovat v odboji v cizině. To, že válka nezná bratra, pocítí Jan na vlastní kůži. Cesta za vítězstvím je trnitá, na Honzu i jeho přátele čeká velké množství nástrah.

Válka inspektora Rádla je čtvrtým a závěrečným dílemsérie příběhů se sympatickým stěžejním hrdinou v hlavní roli. Protože jsem do děje nastoupila jako do rozjetého vlaku, nemůžu posoudit, jak moc se Jan Rádl v průběhu času změnil. Původně jsem od knihy čekala typickou krimi odehrávající se v kulisách druhé světové války, ve finále jsem dostala po faktické stránce propracovaný příběh z prostředí tajných služeb. Pro mě to byla doposud neprobádaná oblast a i přesto, že jsem spoustu informací slyšela vůbec poprvé, nebyl problém se začíst a pochopit konkrétní souvislosti. Byla to skvělá příležitost poznat válku iz trochu jiné strany.

Marek Skřipský se nevěnuje pouze Janu Rádlovi a jeho rodině. Rozvíjí osudy dalších postav, které čtenář zná z předchozích knih. A pokud jste, stejně jako já, začali “od konce”, můžete se bát, že se v nich budete ztrácet. Obavy jsou liché, autor vždy zmíní podstatné informace.

Mně nejvíc sedly pasáže, které se týkaly běžných záležitostí, které Rádl řešil, ať už to byly typické rodinné scény nebo milostná vzplanutí jeho kolegů. Tyto “odchylky” od tématiky odboje a tajných zpravodajských služeb děj polidštily a odlehčily.

Autorův styl psaní je civilní, hned upoutá a dobře se čte. Popisy jsou svižné, plné akcí, jen mi občas připadalo, že dialogy mezi aktéry jsou toporné, rozpačité a lehce kostrbaté a nehodí se do celkového koloritu tehdejší doby.

Jako celek považuji knihu za povedenou, určitě potěší nejednoho příznivce válečných románů z řad mužů a doufám, že se po ní nebudou bát sáhnout i jejich křehké polovičky.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Paříž, moje láska, můj život

zdroj: Chrudimka.cz

Paříž. Známe ji jako město lásky. Strávit zde dovolenou nebo aspoň prodloužený víkend je snem mnoha z nás. A co teprve v Paříži žít, mít ji pro sebe každý den, jaké to asi je?

Slovenka Mária Dopjerová-Danthine ve francouzské metropoli našla svůj domov. V knize Paříž, moje láska, můj život popisuje sžívání s nekonvenčním městem, běžný život Pařížanů, jejich zvyky i tradice.

Kniha nemá souvislý děj, nepopisuje žádný příběh. Tématicky zaměřené kapitoly vám představí Paříž a její obyvatele “zevnitř”. Tentokrát nenavštívíte notoricky známé památky, abyste město poznali ve vší kráse, díky této knize se Pařížany stanete sami.
Francouzi, potažmo Pařížané, o kterých toto dílo je, žijí ve srovnání s námi dost nekonvenčně. Zjistíte, proč zde lidé nenosí stejné oblečení dvakrát po sobě, překvapí vás, že muži nejsou tak galantní, jak by měli být, a dozvíte se, jak se správně políbit na přivítanou.
Autorka rozebírá i zdravotnictví nebo systém prázdninových dovolených. Jak to chodí na úřadech,
proč jsou nemocné děti ve školce a co dělat, když se díky stávce Pařížané nemohou dostat do práce? Nechybí ani kapitoly zabývající se kulinářskou tématikou, protože gastronomie k městu na Seině neodmyslitelně patří.

V knize mě zaujalo hodně věcí. Překvapilo mě, že Pařížané plánují návštěvy týdny dopředu, vedou si podrobnou agendu, a téměř nikdy nepozvou přátele spontánně ze dne na den. Také mě udivilo, že nemocné děti jen málokdy zůstávají doma, do školky nebo jeslí chodí i s náloží léků předepsaných pediatrem.

O Paříži už toho bylo napsáno dost. U téhle knihy je sympatické, že autorkou je Slovenka, jejíž mentalita je nám blízká. I když je kniha psána dokumentárním stylem, autorka se nebála být osobní a zpracovat své vlastní zážitky.
Pohled na Paříž očima “skorokrajanky”, je jistě příjemnější než listování v odborném bedekru.

Paříž, moje láska, můj život si však na průvodce nehraje. Jejím úkolem je seznámit čtenáře s rytmem tohoto úchvatného města, poznat ho z jiného úhlu pohledu a dostat se mu pod kůži.

Oceňuji krásnou, téměř snovou obálku knihy, která zaujme na první pohled. Co mi však chybělo, byla obrazová příloha s fotkami a mapkami. Věřím, že díky ní by byl čtenářský zážitek ještě intenzivnější.

Pokud chcete poznat metropoli Francie z jiné stránky, tahle kniha je přesně to pravé.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla.)