úterý 22. srpna 2017

pondělí 21. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den dvacátý první

je tady s tématem "já věřím na víly." Nedávno jsem měla v rukou knížku o víle Amálce, ale zapomněla jsem ji vyfotit. Přemýšlela jsem a vybrala jinou vílu. Vílu smrti. Funebračku Blumovou není radno naštvat, nemuselo by to pro vás dopadnout dobře.


neděle 20. srpna 2017

Blackout


Výpadek elektřiny zažil každý z nás. Vyhozené pojistky, výpadek elektřiny po divoké bouři... Nikdy však netrval déle než pár hodin. Vlastně to, že si můžeme kdykoliv rozsvítit, dobít telefon nebo uvařit čaj, bereme jako samozřejmost. Co kdyby nás o tento výsadek moderní doby někdo připravil záměrně?

Spisovatel Marc Elsberg přichází s románem Blackout, v němž si na paškál bere právě toto téma. Hledáte neotřelý thriller, z něhož vás bude mrazit? Máte rádi katastrofické vize a rádi si kladete otázku "Co by se stalo, kdyby...? Pak je tahle knížka pro vás to pravé ořechové.

Právě panuje zima, když přestane fungovat elektřina. Na tom by nebylo nic divného, jenže výpadek postihl větší část Evropy a trvá dlouho. Nejde jen o to, že nesvítí světlo, lednička nemrazí a nehraje televize. Kvůli nefunkčním semaforům bourají auta, nefunguje topení, kolabuje průmysl. Jedná se o katastrofu, jejíž důsledky si jen stěží dokážeme představit. Nastává doslova a do písmene dominový efekt, vše se postupně hroutí.
Za problémem stojí hackerský útok, na který upozorní programátor Piero Manzano. Sám kdysi patřil mezi hackerskou špičku, takže moc dobře ví, o čem mluví. Věří mu pouze komisař Europolu Francois Bollard, ale jen do té doby, než se útočníci pokusí zaútočit přímo na Piera a hodit vinu na něj. Piero se s pomocí novinářky Laury Shannonové snaží dokázat svou nevinu a zároveň zachránit Evropu před naprostou katastrofou, jejíž důsledky by společnost vrátily kdesi na počátek bytí, což by asi nikdo z nás nechtěl, že?

I když se jedná o fikci, příběh je vystavěn na reálném základu. Výraz "blackout" znamená rozsáhlý výpadek elektřiny a v minulosti už postihl několik světových zemí. V knize je zmíněna i Česká republika, takže vám asi ztuhne úsměv na rtu a naskočí otázka: Může se to opravdu stát i nám?

Blackout je napsán velmi svižně a čtivě, celkové pojetí knihy mi připomínalo sledování filmu. Jednotlivé kapitoly postupně nastiňují, co se právě v jednotlivých postižených oblastech děje a co zažívají aktéři příběhu. Autor se nezaměřuje jen na hlavní představitele, prostor dává i vedlejším postavám. Vlastně mi tato koncepce připomněla romány Arthura Haileyho.

Blackout vyšel v roce 2012 a okamžitě se stal bestsellerem. Českým čtenářům se sice oficiálně představí až v říjnu, ale vy se můžete navnadit vesměs kladnými a nadšenými recenzemi už teď, a těšit se, že až se do knihy během sychravých podzimních dní začtete. Možná si stejně jako já uvědomíte, kolik zdánlivě nepodstatných věcí s elektřinou souvisí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Kniholéto, srpen, den dvacátý

Kniha a zvířecí mazlíček.

středa 16. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den šestnáctý

Ostrovy. Kam jinam můžu zamířit než do milovaného Irska (nikdy jsem tam bohužel nebyla). Vybrala jsem mou oblíbenou spisovatelku Cathy Kelly.

úterý 15. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den patnáctý

a hippies. Haha. Nemám žádnou knížku o nebo s hippies. Ale k nim vždy patřil nevázaný životní styl. Takže sex. A toho si hojně užívají hrdinové tohoto skvělého románu. Jen tak mimochodem, doporučil mi ho náš čtenář, jemuž je přes sedmdesát let. Byla jsem knížkou nadšená.

pondělí 14. srpna 2017

neděle 13. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den třináctý

a cesta do Německa. Tohle je jedna z nejlepších romancí co znám. Tady v praktickém balení 2 v 1. ☺


sobota 12. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den dvanáctý

a s ním téma "padá hvězda". Padá hvězda? To může evokovat jak splněná přání, tak i naději, že bude líp. A o tom jsou dnešní knížky.

pátek 11. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den jedenáctý

a vzpomínka na dětství. To jsou pro mě jednoznačně Kluci, holky a Stodůlky. Četla jsem je opakovaně a je to na knížkách vidět.

středa 9. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den devátý

Dnešní Kniholéto se nese ve víru tance. Hlavní hrdinkou této knihy je baletka, která těžce onemocní.

úterý 8. srpna 2017

pondělí 7. srpna 2017

Zmizelý


Když se stanete rodičem, musíte počítat s tím, že váš život už nebude jako dřív. Nervy budete mít stabilně na pochodu, náruč neustále připravenou k obejmutí. Občas vás bude svrbět ruka, ale vy jste přece člověk s nadhledem, který by šel pro pohlavek pěkně daleko. :-). A když se z vašeho rozkošného drobka vyklube permanentně nabroušený puberťák, nedomluvíte se s ním ani přes jeho oblíbený Messenger.

Stejné pocity zažívá i Claire, matka dvou synů. Zatímco Jake, ten starší, pubertou už prolezl a je jakžtakž v pohodě, mladší patnáctiletý Billy se v ní začal plácat a Claire se nestačí divit. Billy se baví s divnými týpky, sprejuje a všechno má tak nějak na háku. Když se rozhádá s rodiči, přespává u kamarádů. Jednoho dne opět takhle zmizí, ale Claire s manželem si z toho nedělají zpočátku těžkou hlavu. Však on se vrátí. Jenže Billy je pořád nezvěstný. Už víc než půl roku o něm rodina nemá žádnou zprávu a policie je taky bezradná.

Billyho zmizení má neblahý vliv na celou rodinu Wilkinsonových. Během několika měsíců se z jejich členů stávají trosky ploužící se po domě. Mezi všemi panuje napětí, mají problém spolu komunikovat. To, co rodinu drželo pohromadě, teď visí na velmi tenkých a křehkých nitkách důvěry. Jenže ta je momentálně hodně pochroumaná. Utrápená Claire navíc začne trpět záchvaty a nevědomě se ocitá na nejrůznějších místech. Podepsal na jejím stavu stres nebo jde o něco jiného?

Na knihu Zmizelý jsem se těšila. Oba předchozí romány C. L. Taylor jsem doslova zhltla. Obdivuju její schopnost vymyslet napínavou a hlavně důmyslnou zápletku. Knih, v nichž se pátrá po ztracených lidech je hodně, Zmizelý se řadí mezi ty, které vám utkví v paměti. Nejen pro to, jak moc je napínavá /ostatně jako většina thrillerů/, ale především pro autorčino pojetí. I když se jedná o vážné téma, o němž je těžké psát, mluvit i číst, C. L. Taylor ho čtenářům přibližuje s velkou dávkou lidskosti a emocí.
Přiznám se, nečetla se mi lehce. Mám stejně starého syna jako je Billy, a spolu s Claire jsem si uvědomovala, jak moc citlivé období v životě kluka to je. Představa, že bych prožívala něco podobného, mě děsila po celou dobu, co jsem knihu četla. A vlastně to tak je pořád, to my matky už  tak máme.

Každopádně se mi do rukou dostal další čtivý psychothriller.  U něj se autorce opět podařilo svést mě na falešnou stopu, jíž jsem se držela až do konce. Myslíte, že to je problém? Vůbec ne. Ten pocit, když zjistíte, že je všechno jinak, než jste si mysleli, je vždycky k nezaplacení.

Kromě základní dějové linie s kriminální zápletkou nabízí Zmizelý i velmi působivý náhled do života jedné běžné rodiny, takže zaujme široké spektrum čtenářů.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Kniholéto, srpen, den sedmý

a oblíbený autor. Jéje, těch mám několik.

neděle 6. srpna 2017

Trojhra



Vztahový trojúhelník nemusí být nutně jen manželský. V jednom takovém se sešli ušlápnutá puťka Anička, sebevědomá Kamila a mezi nimi kroužící donchuán Sekáč Lancelot. Právě o nich vypráví kniha Trojhra.

Lancelot je zralý muž, jehož životem prošlo velké množství žen. Ve svém věku cítí, že už má volných vztahů dost a je na čase, aby se usadil. Osud mu do cesty přihrál Aničku, s níž si rozumí. Je tady velké ALE. Anička i přes to, že žije v nefunkčním manželství, není schopná od manžela odejít a dál snáší jeho agresi a slovní útoky . Lancelotova trpělivost není nekonečná. Do hry vstupuje atraktivní Kamila. Nemá žádné závazky, žije jen svou prací, a momentálně má chuť si užívat. Se kterou z nich čeká Lancelota štěstí, co myslíte?

Na novou knížku Blanky Hoškové jsem se těšila. Objevila jsem ji před pár lety úplnou náhodou, když jsem dostala šanci jednu její knížku recenzovat. Od té doby jsem přečetla všechno, co u Joty vydala. 
Trojhra je stejná, zároveň ale i trochu jiná než autorčiny ostatní romány. V první řadě je útlounká, čítá nějakých 140 stránek. Je sice tenčí, o to víc komornější a intimnější. Tak trochu se mi ale zdálo, že si autorka od svých postav drží odstup. Ani nemůžu říct, že by mi byla některá z hlavních postav sympatická. Sekáč Lancelot na mě působil vyčpěle, sebejistá Kamila by mě zřejmě udupala do země. A Anička? Kamilin pravý opak? Tu bych do té země nejraději zadupala já. :-). Po dočtení jsem si kladla otázku, jestli by knížce prospělo, kdyby ji autorka dějově obohatila, trochu "natáhla". Možná ano, pokud však rádi nad příběhem hloubáte, bude vám finální podoba stačit k tomu, abyste si sami spoustu věcí domýšleli.

Co nemůžu nikdy Blance Hoškové upřít, je čtivost. Cílovou skupinkou jejich knih jsou především ženy středního věku. Mnohé se v románech vidí, stejně jako jejich hrdinky prožívají citové krize, plácají se ve všednosti života a tajně sní o princi králi na bílém koni. Na druhou stranu - proč se trochu nezasnít, neutéct daleko od reality alespoň s knížkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)


Kniholéto, srpen, den šestý

Vzhůru do nekonečna. No, tak to je teda sakra oříšek. Ale po chvilce přemýšlení to bylo jasné. Knihovna. Kvanta knih, pořád přibývají nové a nové, takže je to opravdu knižní nekonečno. A já jsem ráda, že můžu být součástí toho všeho. I když teď s malou pauzou. 

 

sobota 5. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den pátý

a cesta do Španělska s Evitou. V téhle knize se Perónovi vydávají na diplomatickou misi právě do Španělska.

středa 2. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den druhý

a s ním téma kniha vs film. Hodně knížek bylo zfilmováno, některé výborně, jiné méně zdařile. Osobně mám raději knihu, asi jako většina knihomolů, ráda se ale podívám i na film. Naprostou jedničkou co se týče filmových adaptací je pro mě Zelená míle, té nemám absolutně co vytknout. Viděla jsem ji asi milionkrát.

úterý 1. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den první

Téma je TBR aneb co budu v srpnu číst. No, toho bude požehnaně. Některé věci tady ani nejsou, nemám je ještě u sebe.

pondělí 31. července 2017

Louskání v červenci



Dneska končí první prázdninový měsíc, pro mě na přečtené kousky docela úspěšný i přes to, že náš mimín lozí po celém bytě, takže přes den se ke knížce nedostanu vůbec, čtu vlastně jen večer. Tím, že čtu hodně rychle a jsem spíše sova, takže docela ponocuju, stíhám přečíst docela dost věcí. No, uvidíme, jak to půjde v srpnu.

Láska & gelato  Novinka v žánru YA, která je hojně doporučována. Neodolala jsem a nelituju. Nádhera. Moc se mi to líbilo, jedna z těch lepších YA knih, v níž děj odsejpá, hrdinové jsou příjemní a chytří, takže se nejedná o nějakou bezduchou slaďárnu. Moc se mi líbila linie s deníkem a atmosféra celé knížky díky kouzelné Florencii.

Agnes Knížku jsem asi před dvěma lety koupila v Levných knihách za pár drobných. Přináší příběh ženy odsouzené za vraždu, která čeká na trest smrti v jedné vesnické rodině. Odehrává se na Islandu. Syrový, drsný, a i přes to nádherný román.

Za zavřenými dveřmi Už od počátku lehce děsivé, s napětím čekáte, co z toho asi bude. A to, v co se děj vyvrbí, byste nečekali ani v nejhorším snu. Výborný psychothriller, u něhož se hrůzou třesete celou dobu, co čtete.

Sběratel ztracených věcí To byla nádhera, balzám pro duši. Opět ocení věční snílkové, ne realisté. Opravdu nádherná knížka, byla jsem unešená. :)

Řekni mi tři věci Dobře napsaná YA, líbil se mi nápad s tajemným průvodcem, který po mailech radila hlavní hrdince. Ta se s otcem přestěhovala a musela začít nový život.

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru Na tuhle knihu jsem byla zvědavá, mám doma taky puboše, takže jsem si chtěla rozšířit obzor a přečíst si něco o klucích teenagerech. No, dostalo se to sice někam jinam než jsem čekala, ale na druhou stranu, proč ne. Napsáno hodně citlivě.

Chvála české kuchyně - bible české gastronomie Skvělé pojednání o historii české gastronomie. Od pánvičky po mistry kuchařského umění. Ukázky z literárních děl to výborně doplňují. Výpravná kniha, která si zaslouží pozornost, obsahuje hodně skvělých dobových fotek.

Matčiny hříchy Neskutečně tíživé a depresivní čtení. Je šílené, co se v moderní irské společnosti dělo dětem. Zanechalo to na nich nenapravitelné následky, což je vidět i na autorce. Při čtení na mě padala tíseň. Ale i tak doporučuju, pokud máte rádi skutečné příběhy ze života.

Čas mého života Nadčasové vzpomínky na starou dobrou Anglii z pera spisovatele J. Klapky Jeromeho. Ocení milovníci všeho britského a ti, kteří by o autorovi rádi věděli něco víc.

Jak nemít na pikniku o jeden sendvič míň Pro mě opět pohlazení po duši. Mám ráda vyprávění paní Whitton o životě na anglickém venkově. Doufám, že bude další.

Měsíční údolí Tak tohle bylo něco naprosto úžasného, krásný příběh, zvláštní, citlivě napsaný. Přečteno jedním dechem. Pro mě příjemné knižní překvápko. Více v recenzi.

Hana Silný a emotivní příběh, který se jen těžko odkládá. Čerstvá recenze tady.

Ach, ty Češky! Zajímavé čtení, nejvíc mě zaujaly příběhy Trudie Bryksové a Elźbiety Rusnok, které ale paradoxně Češky nebyly :-). Ale já vím, jak to autor myslel, byly natolik s naší zemí spjaty, že se Češkami staly. Mám ráda tyhle neobyčejné příběhy obyčejných lidí.

Toulky literární Anglií Tohle ocení asi jen opravdoví milovníci anglické literatury a reálií. Mně se tenhle průvodce líbil, i když informace o autorech a dílech už vesměs znám. Moc ráda bych ona zmiňovaná místa navštívila.

Hovor se smrtí Chrisíček. Takhle důvěrně si dovoluju nazývat jednoho z nej nej nej úplně nej spisovatelů thrillerů. Ano, toto je nejnovější počin Chrise Cartera. Opět čtivý, překvapivý a drsný. Kdy bude další?

Stačí jen dotyk Krásný, něžný příběh o lásce, v němž všechno plyne pozvolna. A prostředí knihovny pro mě jako skvělý bonus. Užívala jsem si to.

Lituji, čekají mě Tak přiznávám, byla jsem skeptická, protože první kniha autorky Šťastní lidé čtou a pijou kávu se mi moc nelíbila. Pokračování už bylo lepší. Tahle je zatím poslední, s předchozími nemá nic společného, jde o samostatný román. No ale byla jsem překvapená, knížka je ve finále sympatická, působí hodně francouzsky.

Som mama Pro mě aktuální téma, Kristinu Farkašovou mám ráda, takže jsem byla zvědavá, jak se ona sama poprala s dvojitou porcí mateřství. Líbilo se mi to, KF má lehkou ruku, vtip a nadhled. Fajn počtení, a navíc v originále.

Poslední výročí Já tu Liane prostě žeru s každou další knížkou víc a víc. Poslední výročí mě vtáhlo tak, že jsem četla celý večer, dokud jsem to nedočetla. Paráda.

Manželé odvedle Jéé, já tak strašně ráda uspávám své dítě. Než se totiž uvrtí do spací polohy, můžu si u toho číst a jen ho korigovat. Proč to píšu? Protože se mi u toho podařilo přečíst tenhle thriller. Mně se líbil hodně, i když téma unesené půlroční holčičky mi nedělalo moc dobře na duši. Ale ve finále dost dobré, taky se mi jen těžko odtrhávalo.

Trojhra Tuhle knížku jsem dostala k recenzi, tu musím ještě sepsat. Od autorky Blanky Hoškové jsem četla všechno, takže jsem byla zvědavá i na její poslední počin. Je to příběh tří lidí, takový /ne/manželský trojúhelník. Je to o hodně tenší než její obvyklé knížky, a taky víc intimnější a komornější.

Geniální přítelkyně Velká mediální reklama, velké očekávání a...? No, po pravdě na to, že tuhle knížku všichni propagovali v médiích i na sociálních sítích, mě zas až tak moc neoslnila. Ne tak, jak by se, díky reklamě, čekalo. Asi jsem čekala trochu víc. Číst se to však dalo, neříkám, že ne. Líbilo se mi vylíčení atmosféry i života v poválečné Itálii. Uvidíme, co přinese pokračování.



Tak to máme pro červenec vše. Jestli se chystáte na dovolenku, snad se vám něco z toho bude líbit. Já dočítám román Zmizelý od skvělé C. L. Taylor, na který budu psát recenzi. Na srpen mám připravenou pěknou hromádku knih, tak uvidíme, co stihnu přečíst. :)




Kniholéto pokračuje!!!

Projekt Kniholéto od Zvrhlé Narcisky se ujal, a měl /a má/ velký úspěch. Pokračuje i v srpnu. Už mám něco nafoceno a v hlavě se mi honí nápady, jak to zase pojmout. Přidáte se?



Kniholéto, den třicátý první

a téma Domov, sladký domov. Pro mě v knižním slova smyslu jsou to knížky českých autorů.

sobota 29. července 2017

Hana



Mira je malá holčička, s rodiči a sourozenci žije ve Valašském Meziříčí. Občas zlobí, jako každé jiné dítě jejího věku. Jenže jedno takové dětské řádění má pro Miru nečekané fatální následky...

Za to, že dívenka porušila zákaz rodičů a šla si hrát k řece, nedostane na rodinné oslavě zákusek. Žloutkový věneček, který v sobě skrýval smrt. Miru připravil o rodiče i sourozence, jež podlehli tyfu. Přežila jen teta Hana, samotářka a podivínka. Mira se jí vždy bála, a teď s ní bude muset bydlet.
I já sama jsem Miru litovala, protože Hana působila opravdu jako studený čumák a morous, navíc byla tak trochu mimo realitu. Jenže stačí číst dál a váš postoj se rázem změní. Ani já jsem netušila, co se pod tou vcelku sympatickou obálkou může skrývat.

Z roku 1954 autorka přechází o pár let zpátky. Vrací se na počátek druhé světové války a líčí situaci v židovské rodině Helerových, která čeká na odsun do Terezína. Vlastně to tak ani nemuselo být, Helerovi byli před válkou dobře situováni a díky příbuzným mohli emigrovat do Anglie, kdyby... Kdyby tenkrát Hana neudělala rozhodnutí, které vše osudově změnilo.

Román je vyprávěn z pohledu Miry i Hany. Dětskýma očima malého děvčete nahlížíte do zdánlivě bezstarostného života maloměstské rodiny. Mira neví, proč její tatínek nemá tetu Hanu rád, proč se maminka Rosa snaží vždycky všechno uhladit, a proč k nim teta Hana vlastně chodí,když je takový divný pavouk a pořád jenom mlčí.
V části, v níž Hana líčí životní osudy své rodiny a posléze vlastní útrapy z pobytu v koncentračním táboře, dostanete vysvětlení. A pokud jste na počátku Hanou tak trochu opovrhovali, budete mít chuť se jí neustále omlouvat.

Touhle knihou se Aleně Mornštajnové podařil opravdu skvělý literární počin. Mám od ní přečteny předchozí dvě knihy, které si nemůžu vynachválit. Mám pocit, že ať už si vybere jakékoli téma, vždy čtenářům nabídne kvalitní příběh propracovaný do nejmenšího detailu. Pokaždé se zabývá rodinnými vztahy, které zasazuje do různých prostředí. V Haně jsou to opravdu mimořádně působivé reálie druhé světové války. Podařilo se jí taky věrně vypodobnit pestrou škálu lidských povahových rysů, kladných i záporných.
O románu Hana jsem slyšela jen samá superlativa, aniž bych předem tušila, jaké závažné téma vůbec zpracovává. Děj mě totálně pohltil, kniha nemá jediné hluché místo. Je napsaná realisticky, zároveň velmi lidsky.

Alena Mornštajnová právem patří mezi nejlepší české spisovatele současnosti, pod to se můžu směle podepsat. Zároveň se mi opět potvrdil můj názor, že knih, které zpracovávají tématiku druhé světové války a životy obyčejných lidí, jež se s jejími útrapami potýkají, není nikdy dost.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)


Kniholéto, den dvacátý devátý

a barva plameňáků. Tak to nebylo moc těžké. :-)



středa 26. července 2017

Kniholéto, den dvacátý šestý

a s ním dost zapeklité téma kniha a OOTD. Přiznám se, že jsem netušila, co to je. No, už to vím, ale moc neposloužím. Na focení knihy v outfitu nemám ani odvahu, ani figuru. A v podstatě to ani neřeším, můj nejlepší OOTD je vždy právě rozečtená kniha. Aktuálně je to Geniální přítelkyně.

úterý 25. července 2017

pondělí 24. července 2017

Kniholéto, den dvacátý čtvrtý

a letní lásky. Některé vydrží, jiné skončí s začátkem podzimu, každopádně knihy o milostných vztazích patří mezi nejkrásnější.

neděle 23. července 2017

sobota 22. července 2017

Kniholéto, den dvacátý druhý

s tématem kniha a příroda. Té mám kolem sebe hodně, zahradu, naproti domu les... Ale sama jsem zahradník na baterky. Hlavně, že umíme teorii, no ni?

středa 19. července 2017

Kniholéto, den devatenáctý

a s ním kniha a úsměv. Nestárnoucí povídky rozesmějí spolehlivě. Ať už je čtete nebo posloucháte.

úterý 18. července 2017

Kniholéto, den osmnáctý

a s ním zmrzlinové pokušení. Moc se mi líbila tahle knížka, v níž hraje zmrzlina hlavní roli.

pondělí 17. července 2017

Kniholéto, den sedmnáctý

a shelfie. Přiznám se, nevěděla jsem, co to znamená, ale máme Narcisku, že? ☺
Foceno natřikrát, je rozházená po celém obýváku. (jako ta knihovna, ne Narciska :-D)


neděle 16. července 2017

Měsíční údolí




Píše se rok 1975 a Lux Lysanderová, svobodná matka pětiletého syna Benna, stojí bezradně na letišti. Její malý poklad odjíždí na prázdniny k prarodičům a před Lux jsou dva týdny zaslouženého volna. Jak s ním vyčerpaná matka naloží? Pojede k moři, na hory nebo se naloží do vany s pořádně horkou vodou?
Lux si sbalí batoh a vydá se tábořit. Odpočinek a čistá hlava, to je to, co mladá žena od výletu očekává. Ve finále dostává však něco, co od základu změní její život.
Lux se ocitá na kouzelném, téměř mystickém místě zvaném Měsíční údolí, kde se utáboří. V noci na krajinu padne mlha a mladá žena se vydá na průzkum. Ke svému překvapení se po vystoupení z mlhy ocitá mezi lidmi, kteří jako by vypadli z minulosti. Že by se tady natáčel historický film? Pravda je úplně někde jinde. Lux se dostala zpátky v čase na počátek 20. století. Může za to mlha? Když zjistí, že může cestovat mezi oběma časovými rovinami, je neskonale šťastná. V komunitě, kde není žádný výdobytek moderní doby a všichni se musí spoléhat sami na sebe, nachází klid, zároveň může být i se svým synem. Jak dlouho může takový způsob života fungovat?

Autorka Melanie Gideon mě zaujala už svou první knihou Manželka 22, v níž se zaobírala manželským párem, z jehož vztahu vyprchala láska. Moc se mi tehdy líbila, jak stylem, tak námětem. Měsíční údolí je na první pohled jiné. Koketuje s žánrem fantasy. Autorka zabrousila do nedávné minulosti a pohrává si s časovými rovinami, hlavní doménou však zůstávají mezilidské vztahy. V případě tohoto románu jsou to hlavně vztahy rodinné, na nichž vystavěla celý příběh. I když Lux většinu času pendluje mezi hektickou současností, v níž musí řešit osobní i pracovní závazky, a poklidnou, až idylickou minulostí, středobodem je nedořešený vztah mezi ní a jejím otcem.

Měsíčnímu údolí jsem neskutečně propadla, o čemž svědčí fakt, že jsem během jednoho večera přečetla dvě třetiny. Zpočátku jsem k dějové zápletce byla trochu skeptická, přece jen mi to k Melanii Gideon nesedělo - autorka inteligentních románů pro inteligentní ženy se pouští do fantasy? -  ale ona dokázala sepsat půvabný, podmanivý a hlavně neskutečně návykový román, jemuž nelze odolat.

A to cestování časem? Jak je to možné? Tak na to se mě, prosím, neptejte. Podstatu Matrixu jsem pochopila až po třetím shlédnutí a film Počátek jsem nepobrala vůbec, takže vám asi adekvátně neodpovím. Každopádně, znáte-li knihu Audrey Niffenegger Žena cestovatele časem (vyšla i pod názvem Zakletý v čase), budete vědět, o čem jde řeč.

Měsíční údolí je opravdu milým překvapením v žánru literatury pro ženy. Fandíte-li romantickým, ale zároveň inteligentním románům, které mají šmrnc, bude se vám určitě líbit, stejně jako mně.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)






Kniholéto, den šestnáctý

a barva písku

pátek 14. července 2017