neděle 23. dubna 2017

Vřeteno osudu



Román vypráví o životě Karla Jaromíra Erbena a představuje nám tohoto známého spisovatele a sběratele pohádek tak, jak ho neznáme. Příběh je vyprávěn z pohledu Erbena, o to víc je autentičtější a čtenář má tak pocit, že příběh prožívá spolu s ním. Erben byl především milující manžel a otec tří malých dcerušek. Svou rodinu miloval nadevše a neustále se trápil otázkou, zda jeho blízkým něco nehrozí. Tento strach nad ním visel celý život jako Damoklův meč.

Nejen osobní, ale především profesní život tohoto literáta je velmi zajímavý. Erben byl vlastencem, ale nikdy nepřekročil zákon, neúčastnil se rebelií, vždy žil v souladu se svým svědomím, byť byl někdy rozpolcený. Pro někoho ztělesnění ideálu hodného a klidného muže, pro jiné možná tak trochu srab.

Tak musím říct upřímně, že tahle knížka mě naprosto odvařila. Člověk by myslel, že se o klasikovi nedá psát tak, že by vám spadla čelist. Tak jo, dá, Vřeteno osudu je toho důkazem. Opravdu čtivá knížka, dala jsem ji za dva dny. Použiju-li hodně známé klišé - nemohla jsem se odtrhnout. Navíc jsem se o našem klasikovi dozvěděla spoustu nových informací. Vlastně bych tuhle knihu nejraději vrazila všem češtinářům do ruky jako  nezbytnou pomůcku do hodin literatury a zařadila ji i na seznam doporučené četby pro studenty.

Milujete-li českou literaturu a čtete rádi beletrizované životopisy, Vřeteno osudu vás bude bavit. Je to zároveň i svědectví přibližující bouřlivé revoluční období 40. let 19. století.

pátek 21. dubna 2017

Letní host



Anton Pavlovič Čechov byl proslulý ruský spisovatel. Co bychom mohli říct o jeho soukromí? Zažil osudovou lásku, poznal, co je pravé přátelství?

Anton Pavlovič Čechov a jeho početné příbuzenstvo tráví léto na Ukrajině, kde si pronajali letní byt u rodiny Lintvarjovových. Mezi ním a Zinajdou Lintvarjovovou, vzniká osobité pouto. Bohužel Zinajda je těžce nemocná a ví, že jí mnoho času již nezbývá.
Zinajda je lékařka. Praxi vykonávat nemůže, nemoc ji připravila o zrak. Jestli čekáte zatrpklou ženu žehrající na neblahý osud, jste vedle jako ta jedle ruská bříza. :-). Zinajdu lze považovat za takové sluníčko i zpovědní vrbu celé rodiny. Přilnul k ní i Anton Pavlovič, pro něhož se stala nejlepší přítelkyní. Jejich hovory jsou plné náznaků, jiskření a flirtování.

Zinajda si píše deník, v němž zaznamenává průběh letních dní prožitých po boku Čechovových. Obě početné rodiny spolu tráví mnoho času a prostřednictvím Zinajdiných zápisků tak nahlédneme do ruské společnosti na sklonku 19. století i do života mnohočlenné ruské rodiny.

O více než sto let později se Zinajdin deník dostává do rukou překladatelky Any, pro niž je překlad velkou výzvou. Dostala jej od majitelky londýnského nakladatelství Káti Kendallové, aniž by tušila, že její zadavatelka má ekonomické problémy. Deníku doslova propadá a její prioritou je nalezení tajemného Čechovova románu. Při pátrání se noří do hlubin Zinajdiny duše, přitom však zjistí, že je nakonec všechno možná úplně jinak.

Román Letní host mi učaroval svou nevšední atmosférou. Lehce rozvláčný deník i přes Zinajdin handicap vyzařoval pohodovou atmosféru líných letních dní. V příběhu vystupuje mnoho hrdinů s podobnými a tudíž snadno zaměnitelnými jmény, což může čtenáře mást. Alison Andersonová hned na začátku knihy poskytla jmenný rejstřík jednotlivých postav, v němž se snadno orientuje.
Zinajda je velmi rozvážná a přemýšlivá mladá dáma, její zápisky jsou plné myšlenek, které ve svých rozhovorech s Čechovem rozvíjí. I přes nádech smutku a zmaru nad tragickým Zinajdiným údělem je deník plný naděje i humoru. 

Zaujala mě i Anina linie, stejně jako osud Káti Kendallové a troufám si říct, že by si obě zasloužily samostatné romány, v nichž by autorka mohla jejich zajímavé dějové linky více rozvinout.

Román je prodchnut typickou atmosférou starého Ruska. Zároveň je plný něžné lásky i beznaděje dvou lidí, kteří spolu nemohou být tak jak by si přáli. A opět podotýkám - i když se z větší části jedná o autorčinu fantazii, určitě neodoláte a informace o Čechovovi si vyhledáte. :-)

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

středa 19. dubna 2017

Veselý rok v knihovně


Zjistila jsem, že naposledy jsem nějaké perličky vložila loni v lednu. No za ten rok se jich nemálo nasbíralo, takže můžu nabídnout docela pestrý výběr.


"Máte volného Hemingwaye - Na západní frontě klid?"

***
"Dobrý den, chtěl bych se u vás zeptat na ty kurzy.....eee...."
"Počítačové kurzy?"
"Ne, já jsem chtěl na ty kurzy...eee.. jo! Trénování paměti!"
***
"Moc se omlouvám, ale internet momentálně nejede."
"Aha... a volali jste opraváře?"
***
Dnešní prodlužování vypůjčených knih po telefonu: "Můžete mi, prosím, říct, co mám doma? Napíšu si to":
"Takže je to kniha Jáma a kyvadlo.."
"Jana a kyvadlo?"
***
Jeden náš čtenář šel vyzvednout knížky pro svou manželku, měla je u nás odložené. Když si je bral, říká: "Nevím, jestli mám být naštvaný nebo se bát. Žena si půjčila knihy Jak zabít manžela a Rok vdovou."
***
Přihlašuji nového čtenáře a proces končím se slovy: "Budete si u nás dneska něco půjčovat?"
"Ne, já jsem šel okolo vás a je pátek třináctého, tak jsem se přihlásil."
***
Loučení jednoho našeho čtenáře: "Tak děkuju, papa"
***
Čtenářka, které je 71 let, si chce půjčit Hry o trůny v knižním vydání. Vůbec jí nevadí, že první díl je půjčený, s nadšením bere i druhý: "To je tak hrubé? Týýýýýý vole."
***
"Nějakou knížku... najdete mi?"
"A co ráda čtete?"
"Něco pěkného."
***
"Máte od Nesba Půlnoční slunce a Krev na svahu?"
***
Kterak čtenáři nerozumí knihovnickému slangu:
"Knihu nemáme, ale podívám se, jestli není v dědinách".
"V čem?" diví se čtenářka :-))))
***
Čtenář po vyřešení problému s knížkou říká kolegyni: "Tak se nezlobte, že jsem vás zdržel...Běžte si udělat dobře, to je důležité, to za vás nikdo nezrobí!!" :-)))))))))
***
"Jednu knížku máte ještě doma..." ujišťuju se při vrácení knížek.
"Jojo, jednu zamilovanou...ze starého věku", přitakává čtenářka.
***
Mladá krásná slečna říká: "Ještě nikdy jsem nic nečetla a chtěla bych. Čím bych měla začít?"
***
Dvakrát na téma Grey.
1. "Máte už ji? Můžu si ji objednat, i když ji ještě nemáte?"
2. "Chtěla jsem se zeptat na tu novou knížku, jestli už vyšla, jakéhosi Greye."
***
Z mého dnešního zástupu na dětském oddělení:
"Chci se zeptat, jestli máte... Dášeňka a Pinocchio."
"Dášeňka a Pinocchio? To mi nic neříká, ale podívám se do katalo...počkejte, myslíte DVĚ knížky. Dášeňka A Pinocchio."
"Ano, promiňte, asi jsem se špatně vyjádřila."
"Ne, promiňte vy, už mi to dneska nemyslí." :-D
***
"Další díly od Austenové máte?"
"Myslíte další její knihy?"
"Další nové díly od ní máte?"
***
Moje perlička: Čtenářka nám nadšeně líčí, jak si užila volno ve své domovině na Valašsku, ve Velkých Karlovicích. Píšu u toho lístek se jménem čtenáře, který si objednal jistou knížku. Na lístku se málem objevilo, že knížka je pro doktora Martina :-D
***
"Pane XY, měl jste Šváby?", ptá se kolegyně čtenáře.
***
Rozhovor s mladým studentem:
"Můžu si půjčit i čtyři knížky?"
"Můžete si půjčit kolik chcete. Takže máte čtyři knížky, nejsou povinná četba, chcete je tedy na dva měsíce?"
"Na dva měsíce? Tak to si jich vezmu osm."
Tetelím se blahem, že máme takové super mladé čtenáře a mezitím z mladíka vylezlo, že to má pro babičku, a že mu za to upeče dobrou buchtu.
***
Telefonát: "Prosím vás, můžete mi prodloužit knížky, přišla mi zpráva, že už se blíží konec." :)))
***
Dnešní kouzelný dotaz: "Dobrý den, půjčujete tady i knížky?" :)))


Tak to je vše, přátelé, alespoň pro nejbližší skoro tři roky. Jak jste možná z náznaků pochopili, užívám si mateřskou - prý - dovolenou. Ale jo, číst zvládám, takže to tak trochu sedí.

Na závěr něco, co mě pobavilo při třídění červené knihovny, která je u nás hojně půjčována.

Harry Potter s rodinou :-D





pondělí 17. dubna 2017

Zamilovaná hypnotizérka


Jak by se vám líbilo, kdyby vaše soukromí narušovala jiná osoba? Kdybyste se neustále třásli strachy, že máte v patách nevítaného návštěvníka? 

Ellen pracuje jako hypnoterapeutka. Ve své práci se potýká jak s úspěchy, tak i s předsudky, pro některé lidi je totiž její práce synonymem pro šarlatánství. V soukromí se jí daří skvěle. Seznámila se s Patrickem, sympatickým zeměměřičem. Patrick je vdovec vychovávající osmiletého syna. S Ellen tvoří harmonický pár, jemuž ke štěstí nic nechybí. Naopak – něco jim ve vztahu přebývá. Do jejich života neustále zasahuje Patrickova bývalá přítelkyně Saskia, která trpí utkvělou představou, že by se k ní měl její ex vrátit. Sleduje ho na každém kroku, posílá mu dopisy a dárky, objevuje se na místech, kam má zamilovaný pár zrovna namířeno. Dokonce navštěvuje Ellen pod falešným jménem jako klientka. Saskia je stalkerka jako vyšitá. Patrick s Ellen se snaží neodbytnou ženu ignorovat, ale jak dlouho to budou schopni vydržet? Hrozí nebezpečí i Patrickovu synovi, kterého Saskia vypiplala od plenek?

Název sice evokuje romantický zamilovaný příběh, ve skutečnosti se jedná o společenský román s psychologickými prvky, jenž si bere na paškál aktuální téma dnešní doby. Tím je stalking, jedno z největších nebezpečí mezilidských vztahů, jehož řešení je horký brambor pro současnou společnost.

Liane Moriarty ve svých pro mě vždycky skvělých románech zpracovává problémy vyplývající z rodinných vztahů. Ellen s Patrickem se musí vyrovnávat s narušením soukromí. Když se na příběh díváte z jejich pohledu, Saskiina vlezlost vás musí zákonitě štvát. Jenže autorka na věc nahlíží i očima stalkerky Saskie, aby odkryla pozadí jejího vztahu k Patrickovi. Najednou jste v rozpacích, nemá Saskie tak trochu nárok zůstat součástí života svého expřítele? Když se vžijete do její situace - o Patrickova synka se starala od malička a najednou od něj byla odtržena - nedluží jí něco? Na tohle neexistuje jednoznačná odpověď, obrázek a vlastní názor si musíte udělat sami.

Liane Moriarty považuji za jednu z nejlepších autorek současnosti a vždycky se těším na její novinku.

Slavík

        


Píše se rok 1995. Stará paní, které nezbývá už příliš času, dostává pozvánku na setkání válečných hrdinů. Proč by zrovna ona měla jet do Paříže? Se životem i smrtí je smířená. Minulost je pro ni uzavřená kapitola. Jenže když její syn objeví kufřík se záhadným jménem, jenž vůbec nezná, vrátí se jí všechny vzpomínky na dobu, kterou by nejraději vytěsnila z mysli…

V roce 1939 Francouzi ještě vůbec netuší, jak zlé časy na ně čekají. V malé zapadlé vesničce se Vianne loučí s manželem, který jej povolán do zbraně. Všichni myslí, že je to jen na pár měsíců. Vše se mění po kapitulaci Francie. Vianne s malou dcerkou Sophií musí snášet německého důstojníka, který se k nim nastěhoval. Další problém představuje mladší sestra Isabelle, která je horkokrevná a dřív mluví, než jedná. Mermomocí chce pomáhat v odboji, čímž ohrozí rodinu své sestry. Má jí za zlé, že je pasivní a nesnaží se zapojit do protiválečné činnosti. Vianne se snaží chránit to nejcennější, co má, svou dceru. Obě sestry jsou přesvědčeny o své pravdě, tvrdohlavost i složitá rodinná minulost jim brání uznat, že by ta druhá mohla být v právu. Válka si však nevybírá a oběti budou muset přinést obě dvě.

Nesmírně působivý příběh je výpravnou sondou do života obyčejných lidí, kteří byli nuceni snášet útrapy války a zároveň v sobě našli sílu bojovat i milovat. Námětem mi kniha připomínala román Jojo Moyes Dívka, jíž jsi tu zanechal.


Slavík je tedy pořádná bichle, trochu slabší jedince zvyklé na menší formáty může polekat :-). Nenechte se odradit, za přečtení opravdu stojí. Vlastně jsem si díky ní uvědomila, jak těžké to lidé za války měli. Hladověli, báli se, opravdu nevěděli dne ani hodiny. Dnešní běžné starosti jsou proti těm válečným malicherné. Na konci jsem se neubránila slzám a bylo mi líto, že už je konec. Kristin Hannah zpracovala nelehké téma opravdu s citem a napsala působivý román, na něhož je po přečtení těžké zapomenout.

pátek 14. dubna 2017

Fénix



Stovky let uplynuly od doby, kdy Eleanor, manželka prvního z Morlandů, porodila následovníky tohoto šlechtického rodu. Co se s Morlandy během několika století dělo, vyprávělo čtyřiatřicet dílů neobyčejné historické ságy.

Píše se rok 1931, na Morland se z Ameriky vrací Polly, která po smrti manžela hledá útěchu na rodném panství. Odkoupila jej od nevlastního bratra Jamese a snaží se pokračovat v rodinné tradici. I na londýnskou větev Morlandových autorka nezapomíná. Violet se zdá, že po smrti manžela, který předtím padl až na samé dno chudoby, už na ni nečeká nic dobrého. Její děti se snaží osamostatnit, což je u chlapců v pořádku, ale u dcery Charlotte ne. Dívka ze staré šlechtické rodiny přece poslušně čeká doma na ženicha a nepřísluší jí taková moderní vymoženost, jakou je práce. Charlotte se nevzdává a pomoc hledá u strýčka Olivera.
Morlandovi prožívají dobré i zlé časy, každopádně vždy dokáží zvednout hlavu a jít dál, vstříc novým dobám i zážitkům.


Já Morlandovy miluju, četla jsem všechny díly a nemůžu se nikdy dočkat pokračování. Čekání si krátím tak, že si čas od času Morlandy znovu přečtu. Aspoň vybrané díly. Kdysi jsem o prvním díle psala, bylo to někdy v roce 2008. Zmínila jsem tam, že jsem neměla ráda Eleanor, matku rodu. S odstupem několika let ji tak trochu chápu, neměla to moc jednoduché.

Tato sága mapuje pestré osudy tohoto rodu, zároveň je i kronikou Anglie, jejího vývoje od temného středověku, přes pokrokové "století páry" až po válečné útrapy první poloviny dvacátého století, kde taky prozatím končí. Doufám, že autorka ještě něco dopíše, ráda bych věděla, co se s Morlandovými stalo za druhé světové války. Od Cynthie Harrod-Eagles mám momentálně půjčenou knihu Sbohem, Piccadilly, která je prvním! dílem nové ságy, tak to má paní spisovatelka co dělat, aby to všechno stihla dopsat. :-)

Dneska je půst

... takže na oběd byly langoše. Stejně jsem je synátorovi slibovala už dlouho. Těsto je původně na pizzu, ale řadí se mezi ta univerzální. Výhodou je, že nemusí kynout, není v něm droždí. Já z něj dělám vše od pizzy, rohlíčků až po ony langoše.

Tak ať chutná i vám.



Zelený čtvrtek

... ten knižní, na Instagramu


úterý 11. dubna 2017

Holanďan, který nebloudí


Holandské řízky si pamatuju ze školní jídelny. Chutnaly mi. Mně ale chutnal i školní špenát, takže nevím, jak moc mě můžete brát vážně. ☺
Každopádně jsem na ně na pár let zapomněla, a dala si je až loni jako menu. Zase chutnaly, tak jsem se rozhodla zkusit je uvařit sama. A biju se do hlavy, že jsem je do rodinného jídelníčku nezařadila dřív. 
Recept tady

Jestli vás při čtení receptu svrbí ruka s kořením, vydržte a do směsi nesypejte nic víc, než co je psáno. Pepř a sůl úplně stačí, aby se nepřebila chuť masa v kombinaci se sýrem. 
Pokud se rádi matláte s těstem, užijete si to. 
Nejlepší jsou s bramborovou kaší, která se mi dneska moc nepovedla. Ujela mi ruka s mlékem, takže si v ní holanďani vesele plavčili. 

Dobrou chuť. ☺

neděle 9. dubna 2017

Nekynuté koláčky


Chtěla jsem něco upéct. Něco, s čím bych se moc nepárala a využila bych Heru, vlastní sestru másla. Strejček Google nabídl tohle. Rychlá příprava, možnost plnění čímkoliv ( u nás vyhrál mák) a tvarování dle vlastní fantazie.





Dobrou chuť při neděli. :-)

pondělí 3. dubna 2017

Lovec králíků


Zatímco policista Joona Linna trčí ve vězení, venku se dějí věci. Kdo uslyší v telefonu dětskou říkanku o deseti malých králíčcích, může si být jistý, že mu moc života už nezbývá.
Největší průšvih nastane, když je nalezen mrtvý švédský ministr zahraničí. Ale ministr není jedinou obětí záhadného vraha, mrtvol je víc a Joona dostává propustku právě proto, aby problém vyřešil.

Keplerovci se vrací po delší odmlce, kterou vyplnili mysteriózním thrillerem Playground. Někteří čtenáři jim toto dílo zazlívají, jiní, třeba já :-), jsou nadšení. Tím spíš jsme se všichni těšili na další díl ze série krimi příběhů s Joonou Linnou. Už jsme se báli, že detektivky budou pokračovat bez něj, naštěstí se do děje se vrátil s plnou parádou. S kolegyní Sagou má co do činění s vynalézavým vrahem.
Do děje se zaplétá i kuchař Rex, který řeší osobní problémy. Láhev alkoholu je mu bližší než všechno kolem. Jenže se musí postarat o pubertálního syna, jenž mu připravuje jedno překvapení za druhým. Možná si říkáte, co má nějaký kuchař společného s nekonvenčním vrahem, jehož poznávacím znamením je dětská říkanka o králíčcích. Jak už to v dobře propleteném příběhu chodí, budeme často lapat po dechu.

Geniální Keplerovci /já jim ani jinak říkat neumím/ vás do děje vtáhnou hned od počátku. Akce, napětí, a všudypřítomný strach dotvářejí autentickou atmosféru knihy. Joona se pořádně zapotí, protože vrah své oběti kosí obzvláště brutálním způsobem, navíc zpočátku jeho činy nemají logiku. Některé scény jsou obzvláště výživné, i otrlí mají co dělat, aby je skousli. 
Když už si myslíte, že jste spolu s charismatickým detektivem zločinu na stopě, nastává obrat o sto osmdesát stupňů, a vy stojíte zase na začátku.  

Kromě závažného zločinu se román zaobírá i osobním životem Joony. Nemusíte mít strach, pokud neznáte předchozí díly. Jak už to v sériích bývá, základní informace jsou shrnuty, aby se od nich odvíjely další osudy hrdinů. 

Setkala jsem se s názory, že se jedná o poměrně slabý díl série, já s tímto tvrzením nesouhlasím. Lovce králíků jsem četla se zatajeným dechem a jen těžko se od knížky odtrhávala. Máte rádi otevřené konce? Nesou naději, že se bude pokračovat. Lovec králíků právě takhle končí a já doufám, že jsou to přiotevřená vrátka k dalším případům, které na Joonu čekají. 

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)


neděle 2. dubna 2017

Louskání v březnu


Tak jo, březen je fuč, zima snad definitivně taky, a já mám zase načtenou kupu knih.

Vánoční zázrak: Asi by se slušelo číst tuhle knížku o Vánocích, ale zase - proč si je nepřipomenout třeba právě v březnu? Jedná se o typický YA dívčí románek s romantickou zápletkou. Nepřináší nic, co by už nebylo napsáno, ale někdy si člověk potřebuje přečíst pořádnou oddechovku a připomenout si mládí. :-). Oceňuju téma /prodej živých vánočních stromků/ a grafické zpracování knihy.

Druhý život: Namlsala jsem se autorovou prvotinou Dřív než půjdu spát, která byla naprosto skvělá. Druhý život je taky výborný psychothriller, i když do jedničky má ještě trochu daleko. Hlavní hrdinka pátrá po okolnostech smrti své sestry. A zamotá se do takových věcí, jimiž ohrozí sebe i své nejbližší. Právě proto mi byla děsně nesympatická a tento fakt dával čtení zase jiný rozměr.

První konec: Další román ve stylu YA /jsem se nějak rozšoupla/. Katherine a Matthew se potkávají napříč stoletími, ale nikdy jim není dopřáno být spolu. Podaří se to tentokrát? V roce 2039? Tak to se mi líbilo hodně, i když jsem byla z určitých věcí trošku zmatená. Moc se těším na druhý díl.

Dívčí deníky Zdenky Kaizlové z let 1909-1919:  Na knížku jsem přišla úplnou náhodou  a jsem moc ráda, že se mi do rukou dostala. Mám ráda četbu deníků i období počátku 20. století, takže jsem si přišla na své. Jen mě mrzí, že na Databázi knih má nízké a negativní hodnocení. Pro mě je to velmi cenné svědectví o dobách dávno minulých. Nebýt takových deníků, nevíme o životě obyčejných /i těch "lepších"/ lidí nic zajímavého. Myslím, že autorky si daly opravdu velkou práci a udělaly ji precizně - viz podrobné vysvětlivky a rejstřík. 

Skryto v Paříži: Příběh Američanky, která žije v Paříži spoustu let. Osobní trable vyřeší svérázným způsobem - pronajme svůj dům svým krajanům. Bylo to opravdu francouzské, i když většina hrdinů pocházela z USA :-). Akorát emocí tam bylo na můj vkus až moc.

Maminka neříká pravdu: Tak to jsem přečetla ani nevím jak. Parádní zamotané klubko, které se pomalu rozplétá. Super, tohoto autora chci číst dál, dostal mě už jeho předchozí román Vážka. 

Všichni jsme utkáni z hvězd: Rowan Coleman se zase pustila do závažného tématu, tentokrát je to smrt. Nečekaná, nevítaná, ale smířit se s ní musíme. Nad touhle knížkou pořád přemýšlím, i když jsem po ní přečetla spoustu dalších, tak se mi vryla pod kůži. Recenze tady

Postel, hospoda, kostel: Kniha rozhovorů s mediálně známým knězem Zbigniewem Czendlikem. Zjistíte, že Z. Czendlik je kněz, který je vlastně úplně normální. ☺Sympaťák se svéráznými názory. Dobře se to čte a nutí to i přemýšlet. 

Stalkeři: Mark vyšetřuje zmizení více než třiceti žen. Do vyšetřování se mu připlete sestra jedné z pohřešovaných. Jedná se o čtivou detektivku, zpočátku hodně napínavou, později už mi děj přišel až přehnaně akční. Přece jen jsem zvyklá na "klidnější" anglické detektivky. Uvidíme, co přinese druhý díl série.

Moje všechno: Hana se chystá rozejít s manželem, tento životní krok je přerušen mrtvicí, kterou Tom nečekaně dostane. Hodně emotivní román, ale neskutečně mi tady lezly na nervy vedlejší postavy.

SexyMamas: Matky matkám: Tři blogerky sepsaly své zkušenosti s mateřstvím. Víceméně jsem to jen přelítla a pořádně četla jen pár kapitol, které se mě aktuálně týkají. Líbila se mi grafická stránka knížky, nelíbilo se mi, že autorky ke čtenáři /v tomto případě ke čtenářce/ mluví v druhé osobě (Zkus, udělej, dávej). Nemám to ráda ani u receptů, připadám si jako neschopný blbeček. :-)

Kouzelné koláče: Hlavní hrdinka se po zklamání v manželství vrací do rodného městečka, kde jsou jí oporou matka a tety. Začne péct koláče, které jsou tak trochu kouzelné. Kouzelná byla i knížka, moc milé čtení, oddechové, romantické tak akorát, s nádechem magie. Podle všeho se jedná o první díl série, tak uvidíme co dál, některé věci totiž zůstaly nedořešené.

Čtenářský klub Jane Austenové: Několik žen a jeden! muž se jednou měsíčně setkávají nad knihami Jane Austenové. Rozebírají romány i sebe samotné. Tak tady jsem se tak nějak zklamala, čekala jsem něco jiného. Celé to bylo chaotické a zmatené, vůbec jsem nevěděla, kdo je vlastně vypravěč. V podstatě všichni dohromady a každý zvlášť :-D. Fakt nevím. 

Podstata zla: Hlavní hrdina odkrývá tajemství, které tíží jeho blízké i obyvatele malého horského městečka. Jenže píchl do vosího hnízda a to se někdy nevyplácí. Wau!!! Byla jsem nadšená a pořád si hledala volnou chvilku ke čtení. Líbil se mi autorův styl psaní, zdál se mi takový hipísácký. Tohle mi fakt sedlo a dokážu si to představit jako film. Už mám v merku i hlavního představitele, vážení producenti. Když jsem to četla, viděla jsem před sebou Ryana Reynoldse. :-) No a kdyby nemohl, tak by mi tam seděl i můj oblíbenec Michael Fassbender. Ale vážně, tuhle nekonveční detektivku fakt doporučuju.

Zloději zelených koní: Opět výborný Jiří Hájíček. Příběh hledače vltavínů, který své vášni obětuje všechno. Líbilo se mi, stejně jako všechno ostatní, co JH napsal. 

Lovec králíků: Joona je z vězení venku a musí chytit obzvláště záludného vraha. Keplerovci mě ještě nikdy nezklamali /ani mysteriózním dílem Playground/, na Joonu jsem byla fakt natěšená. Super, super, super. 

Eminy slzy: Příběh ženy, které manžel po xxx letech manželství připraví pořádné překvápko. Takové, jaké dostaly miliony žen na světě. Frnkl za jinou a pak se chtěl zas vrátit. No.... Tak to jsem spíše přelítla, jako oddechovka dobré, ale mně osobně tam něco vadilo.

Tři dámy na zhubnutí: Tři ženy se potkávají na kurzu hubnutí. Ve finále zjistí, že jsou pro ně důležité nejen úspěchy při redukci váhy, ale zejména nově vzniklé přátelství. Kdyby kila ubývala tak lehce jak jde čtení téhle knihy, bylo by na světě spokojených lidí... ☺ mám ráda tyhle romány o kamarádství, četlo se to samo. Více v recenzi.

Deník fejsbukové matky pokračuje: Jedničku jsem nečetla, ale nevadí. Pro mě vtipná jednohubka na odpoledne, která fakt pobavila. Netradiční, moderně pojatý deník jedné rodiny. 

Dívka o půlnoci: Výborná krimi ze severu Polska /Sopoty, Gdaňsk/. Miluju to tam, takže jsem moc těšila. Je to skvělý PPP - proklatě propletený příběh, v němž nechybí zápletka sahající daleko do minulosti i osobní příběh forenzní psycholožky Saši. A zase jedná o první díl série, takže se mám na co těšit. Jen u překladu mi vadily hovorové koncovky,  u kterých trpělo mé slezské ucho. A potom výrazy"ksichtokniha" a "Lord Vader". 

Kulka: Tak si představte, že vám při banálním rentgenu najdou kulku v krku. Caroline se to stalo, a její dosavadní život padá jako vratký domeček z karet. Zjišťuje, že jako tříletá byla adoptovaná poté, co její biologické rodiče někdo zastřelil. Caroline pátrá po dávných událostech, což se ale nelíbí vrahovi. Další ze skvělých krimi thrillerů, které se čtou samy a nejde se od nich odtrhnout.

No... březnová nálož byla dostatečně velká a snad vás inspiruje k výběru četby pro jarní dny.

středa 29. března 2017

Všichni jsme utkáni z hvězd



" Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít." To jsou slova, která v Tolkienově Pánovi prstenu pronesl moudrý Gandalf. A já myslím, že se skvěle hodí i pro tento román, proto si je s dovolením od slovutného čaroděje půjčuji, abych přiblížila téma, které je v knize zpracováno.

Stella pracuje jako sestra v hospicu. Její práce je náročná a vyčerpávající, ona sama navíc prožívá trable v osobním životě. Její manžel Vincent, válečný veterán, se po těžkém úraze uzavřel do sebe a Stellu odmítá. Propast mezi nimi se zvětšuje a Stella si nabírá stále víc a víc nočních, aby dusivé atmosféře, která u nich doma panuje, utekla. 
Stella je skvělá sestra. Svou práci dělá poctivě a precizně, dala do ní i kus svého srdce, byť je to neprofesionální. Svým klientům život zachránit nedokáže, může jim však na jejich poslední cestě ulehčit tím, že za ně sepíše dopisy. Dopisy, jejichž poselstvím je sdělit adresátům to, co jejich blízcí celou dobu nedokázali - ať už je to vyznání lásky, poděkování za společně strávená léta nebo bilance prožitého života. Stella je odešle vždy, jakmile pisatel zemře. Jednou však jménem klientky napíše dopis, který by si zasloužil najít svého příjemce hned. Stella řeší dilema. Má dodržet nepsaný slib, že dopis doručí až po smrti pacientky nebo poslechnout intuici, doručit dopis hned a postrčit tak osud tím správným směrem?

Nápad s dopisy se mi líbí hodně. Někdy je těžké mluvit, spousta lidí se stydí nebo se cítí trapně, když se mají vyjádřit z očí do očí, proto volí variantu psaného slova. Možná by nebylo špatné tenhle nápad využít i ve skutečnosti, i když je mi jasné, že zdravotníci tolik času nemají, aby mohli za pacienty něco psát.
Líbilo se mi, že dopisy byly v knize od ostatního textu odlišeny speciálním typem písma, čímž byl zdůrazněn jejich význam pro příběh.

Jestli se vám knihy Rowan Coleman líbí, tahle určitě nebude výjimkou. Autorka si opět vybrala citlivé a vážné téma, o němž se těžko mluví, a to je smrt. Jediná spravedlivá, jak se říká. Bere všechny, jenže některé příliš brzy.

Všichni jsme utkáni z hvězd je z těch knih, jež vám zůstanou v paměti. Není to tuctovka, kterou si přečtete a zítra nevíte, o čem byla. Tenhle román si zapamatujete, ať už pro jeho námět, nebo pro to, že autorka je skvělou pozorovatelkou lidí, což umí ve svých knihách využít. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


sobota 25. března 2017

Kváskový chleba



Dostala jsem kvásek a musela vyzkoušet... Chleba zmizel mrknutím oka ještě teplý.
Už je to sice dýl, co jsem pekla, ale ta chuť se zapomenout nedá.

Cizinec z Cornwallu

     
                                           

Uznávané malířce Jaunty je přes devadesát let. Většinu svého života bydlí v malém domku u moře v Cornwallu. Když se u ní postupem času projeví zdravotní problémy, její vnučka Gabe se rozhodne, že se k ní nastěhuje a pomůže jí.

Ale ani ona to nemá jednoduché. Řeší osobní problémy, které jí nedovolují pokračovat v kariéře operní pěvkyně. Zdá se, že Cornwall by mohl být tím správným lékem na rozbolavělou duši mladé ženy.

Poklidné soužití babičky a její vnučky naruší příchod tajemného cizince. Ten Jaunty připomíná někoho z dávné minulosti a otevře tak stavidla vzpomínek, jež si chtěla stará paní vzít do hrobu. Ještě před tím se Jaunty rozhodne sepsat svou minulost. Uvědomuje si riziko, že odhalí vnučce tajemství, které bude šokovat nejen ji, ale téměř celou Anglii. A co Gabe? Podaří se jí překonat traumata z minulosti a začít žít normální život?

Je fakt, že jsem se zpočátku nemohla začíst. Mám ráda střídání časových rovin, u téhle knížky mi ale trvalo trochu déle než jsem se pořádně začetla a dostala do děje. 

Líbily se mi pasáže, které se týkaly mládí Jaunty, prožila opravdu bouřlivý a hlavně pořádně spletitý život.

Cizinec v Cornwallu je krásný, podmanivý román nejen o lásce, ale také o tom, jak těžké je se rozhodnout právě mezi láskou a povinností. Moc seh mi líbily reálie, pro Anglii mám slabost a Cornwall bych jednou chtěla vidět.

Sestry hurikánu



Příběh čtenáře zavádí do Jižní Karolíny, kde běžnou součástí života obyvatel jsou hurikány. Někdy stačí pár událostí, aby se vám život v takový hurikán proměnil. O tom se přesvědčily hrdinky tohoto rodinného románu. Babička Maisie, dcera Liz a vnučka Ashley, všechny tři vypráví své příběhy. Jejich rodina drží sice pohromadě, ale někdy přijdou chvíle, které pevností vztahu otřesou.


Když se Ashley seznámí s pohledným senátorem, se kterým začne randit, vypadá to na pohádku. I když rodina Ashley varuje, protože senátor nemá příliš dobrou pověst, dívka v něm vidí svého vysněného muže a kritiku odmítá. Liz zjistí, že její manžel má milenku. Útěchu hledá v práci, zároveň se snaží stmelit rodinu. A Maisie? V osmdesáti letech prožívá milostný vztah se svým o patnáct let mladším řidičem. Pestré osudy, ještě pestřejší vztahy a propletence, v nichž na povrch vypluje jedno dávné tajemství…

V knize se střídá několik vypravěčů, kromě babičky, matky a dcery je to i mužský element v podobě otce. Každý z nich nabízí svůj příběh, a taky pohled na spletité situace v rodině. Bouřlivé vztahy, vášně a emoce cloumají všemi členy. Líbila se mi linie Maisie, která ve svém pokročilém věku řádí jako mladice a s přehledem všechny strčí do kapsy.

Neobyčejný příběh, který si na paškál bere rodinné vztahy, rodině jako takové vzdává hold a dává naději, že drží-li její členové při sobě, všechno dobře dopadne.

středa 22. března 2017

Kronika válečného Švédska



Astrid Lindgrenovou máme spojenou s těmi nejslavnějšími dětskými hrdiny. Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín, bullerbynské děti. Knihy plné smíchu a laskavého pohledu na svět nejmenších těší čtenáře už desítky let. Jinou, mnohem vážnější stránku spisovatelka ukázala ve svých denících, které mapují události druhé světové války.

Astrid si deníky začala vést bezprostředně po vypuknutí války v září 1939. Mapovala v nich běžný provoz rodiny Lindgrenových, stejně jako politickou situaci ve světě. Střípky života se prolínají se zásadními událostmi ovlivňujícími chod tehdejšího světa.
Pokud vás zajímá, jak Astrid Lindgrenová žila v dobách, kdy byla jako spisovatelka neznámá, přijdete si na své. Manželka a matka dvou dětí popisuje, jak se její rodina s novou situací vyrovnává. I když Švédsko oficiálně neválčilo, obyvatelé se museli uskrovnit. Potraviny byly na příděl, navzdory tomu Astrid jako správná hospodyně dokázala vykouzlit pohodu a aspoň navenek zdání toho, že je vše v pořádku. Děti chodily do školy, prožívaly běžné starosti i radosti, které aspoň částečně zmírňovaly napětí z války. Rodina se snažila žít tak jak byla zvyklá.

Astrid pomocí novinových výstřižků zaznamenávala válečné události, i když politice příliš nerozuměla. Byla skvělou pozorovatelkou, a přestože měla obavy i strach, věcně komentovala postupný vývoj války na celém světě. Na druhou stranu se nebála být vtipná a ironická, protože jak jinak se dají zvládat těžké věci, než s humorem? “Milý zlatý Hitlerek” je oslovení, kterým častovala nenáviděného fašistického diktátora, a snažila se tak aspoň trochu odlehčit mnohdy tíživým zápiskům.
S každým dalším novým rokem spisovatelka doufala, že se blíží konec války a snažila se vlít optimismus do žil sobě i svým blízkým.

Až mě překvapilo, jak podrobně byly válečné události v deníku popsány. Vůbec jsem nevěděla, že Švédsko nepodlehlo válečnému běsnění na rozdíl od Finska, které bylo těžce zkoušeno. Hrůzy, jež Astrid v deníku líčí, jsou pro nás naprosto nepředstavitelné.
Není třeba se obávat, že by deník sklouzával do nezáživné a čtenářsky nestravitelné polohy, autorka podává unikátní svědectví, které lze považovat za kroniku švédské společnosti i pohled do života středostavovské rodiny. Velkým bonusem je obrazová příloha s fotkami rodiny Lindgrenových, dobových novinových výstřižků i autentických ukázek z deníku.

Zajímá mě období druhé světové války, zároveň jsem milovnicí denikové literatury, takže jsem si v této knize přišla na své a neváhám ji doporučit dál všem fanouškům této oblíbené spisovatelky.



úterý 21. března 2017

Tři dámy na zhubnutí


Maddie, Jess a Lauren vyhlásily boj nadbytečným kilogramům. Ani jedna netuší, že dlouhá cesta za vysněnou postavou jim změní život a postaví pevné základy společnému přátelství.

Proč se vlastně Maddie rozhodla zhubnout, když její manžel ji miluje takovou, jaká je a díky práci v rádiu je vlastně neviditelná? Stačí jedna poměrně škodolibá šéfová, která v rámci svého pořadu Maddii pošle na odtučňovací kurz ke Krotitelům tuků. 
Taky kosmetička Jess má šéfku, která jí vyčítá nadbytečná kila. Navíc se rozhodla zhubnout kvůli snoubenci Charliemu v naději, že si jí snoubenec bude všímat víc a konečně přestane odkládat plánovanou svatbu. 
No a Lauren? Vede seznamovací agenturu, takže byste řekli, že má na každém prstu deset nápadníků. Omyl je pravdou, Lauren každý večer uléhá do postele sama a jediným mužským elementem v jejím životě je kocour. I pro ni jsou Krotitelé tuků šancí na lásku.

Lucy Diamond opět vsadila na svůj ověřený styl, v němž spojuje osudy několika hrdinek v čtivý příběh. Láska, přátelství a rodinné vztahy jsou témata, na která slyší většina čtenářek, mě nevyjímaje. Velkým tahákem je tématika popisující trable s kilogramy. Pro mnohé z nás se jedná o boj s větrnými mlýny, a přiznejme si, o tom, jak se druzí trápí s dietou a krotí kila v posilovně, se tááák moc dobře čte.

S Maddie, Jess a Lauren prožijete několik měsíců, během kterých si projdou obrovskou proměnou, a to nejen fyzickou. Když jim život uštědří pár ostrých kopanců, zjistí, že si navzájem mohou být obrovskou oporou. Už to vlastně není jen o hubnutí, ale o nich samotných.

Autorčin poutavý styl psaní mě hodně baví. Jeho doménou je humor a lehkost, s níž zpracovává i vážná témata, konkrétně tady je to domácí násilí, které se dotýká jedné z žen. 

Ať už tuhle knihu čtete se zákuskem v ruce nebo jste pod jejím vlivem odhodlaní změnit svůj životní styl, jedno je jisté. Do rukou se vám dostal svižný román pro ženy, který nenudí. Kdyby kila ubývala tak rychle, jak dobře se tento příběh čte, to by bylo na světě hubeňourů. :-)

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

středa 15. března 2017

Einstein & Einstein


Jaké to asi je, být ženou nadaného muže? Zvlášť, je-li ona žena o fous chytřejší než on? Manželství Milevy a Alberta Einsteinových mohlo být šťastné. Kdyby ona nebyla tak chytrá a on šovinistický egoista.

Mileva, jíž všichni říkali Mitza, to neměla jednoduché už od dětství. Chytrá, logicky myslící holčička s tělesnou vadou do šablony společnosti sklonku 19. století nezapadala. Maminka se bála, že se nevdá, ale tatínek vsadil na chytrý mozek své dcery a ona se tak mohla zařadit mezi studenty fyziky. Jako žena měla velmi těžkou pozici a jen těžko si získávala respekt a uznání odborného okolí.
Než mohla věda Milevu zcela pohltit, vstoupila jí do cesty láska. A ta, jak je známo, přebije veškeré fyzikální zákony. Mileva se do samolibého vlasatého studenta zamilovala natolik, že mu nakonec obětovala vše. Dokonce ani nedodržela tehdejší společností stanovené pořadí vztah -  svatba - dítě. S Albertem prožila vášnivý románek, který nezůstal bez následků.
Při komplikované péči o dcerku Mitza poznala, že s Albertem život jednoduchý určitě nebude, natož aby v něm našla nějakou logiku. Albert se nechoval ani jako příkladný manžel a otec, navíc nedodržel slib ohledně vědecké spolupráce. Mitza tak záhy dostala ochutnat příliš hořkou chuť zrady...

Beletrizovaný životopis mapuje životní osudy opravdu zajímavé ženy. Mitza měla být z větší části autorkou teorie relativity a její muž si měl autorství bez ostudy přivlastnit. Kde je pravda, věděli jen oni dva. Nic to nemění na faktu, že se čtenáři do rukou dostává čtivý příběh, u něhož není nouze o emoce. 

Mitza je ten typ hrdinky  který vám padne do oka. Je sympatická, chytrá, ale vůbec ne namyšlená. Má smysl pro rodinu. Tím, že je příběh vyprávěn ich formou samotnou Mitzou, má před svým mužem tak trochu výhodu. Alberta Einsteina poznáváme z jejího pohledu. A věřte, že nic milého to není. Pokud vám právě bořím domeček z karet, omlouvám se, ale vaše představa chytrého a zároveň vtipného pána asi vezme za své. V knize je Albert vylíčen jako despotický a samolibý macho,pro něhož rodina neznamená nic. Můžeme směle říct, že Mitza je dokonalým prototypem domácího násilí. Při čtení mnou cloumaly emoce, vřelo to ve mně a pořád jsem nechápala, že to ta chytrá holka nechá dojít tak daleko.

Do základní dějové linie autorka dovedně vmísila fikci a výsledkem je poutavý příběh dvou výrazných osobností, na jejichž život je i fyzikální zákon krátký. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 



sobota 4. března 2017

Louskání v únoru


Měsíc se s měsícem sešel a já můžu dávat dohromady další Louskání, tentokrát únorové. Je to měsíc krátký, ale i tak jsem si ho čtenářsky užila.

Terapie v noci: Tak to byla nečekaná knižní výzva, já jsem původně čekala román :-D. No ale dala jsem to a rozšířila si tak své literární obzory - viz recenze.

Einstein & Einstein: Další ze skvělých životopisných románů, tentokrát o první ženě Alberta Einsteina. Byla neskutečně chytrá, ale v osobním životě nešťastná. A její muž?Věřte, že vám tenhle pán děsně poleze na nervy.

Aristokratka na koni: Obvykle bývá pokračování úspěšných knih horší. U Aristokratky to neplatí, s každým novým dílem mě baví víc a víc. Už aby vyšla další.

Pan Selfridge: Seriál mě uchvátil, proto jsem byla zvědavá na knižní vydání jeho předlohy. Kniha téměř dokumentárním způsobem líčí obchodníkův osobní i profesní život, je plná zajímavých informací. A pořád jsem si představovala charismatického Jeremyho Pivena, který pana Selfridge ztvárnil v seriálu. :-)

Nechápej mě špatně: Milý román, měl zajímavý námět, ale chyběl mu určitý šmrnc, který by ho činil více zajímavým. A vadilo mi, jak autorka skákala z ich formy do er formy, což mě hodně rušilo.

Návod na přežití pro bejby: Knih o rodičovství pro rodiče je hodně. Ale tahle je naprosto jedinečná, věcná, srozumitelná, vkusná a hlavně vtipná. A o tom to je. 

Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939 - 1945: Tak na tuhle knížku jsem se vyloženě třepala. Za prvé Astrid, že jo. Kult nad kulty. A za druhé druhá světová. Období, které sice není kladně zapsáno v dějinách světa, ale mě zajímá. No a za třetí deníky. Ty miluju. AL si během válečných let psala vlastní deníky, v nichž věcně a zároveň i vtipně glosuje válečné události. 

Erotický knižní klub: Záhada léčivé knihy: Tak tuhle knížku jsem se bála otevřít. Jako anotace nebyla špatná, ale ten název, ten název. Bála jsem se, že se budou rozebírat Odstíny šedi a podobné záležitosti. Naštěstí jsem dala na recenze a užila si příjemný příběh s detektivní zápletkou, který mi trošku připomněl Ocelové magnólie střihnuté slečnou Marplovou. 

Věčně zpívají lesy: Mám celou trilogii, a teprve teď jsem se k ní dostala. Nádherné pohlazení pro sever holdující duši. Pro zimní večery jako dělané. I ty jarní, dva díly ještě čekají.

Mořeplavec: Po více než půl roce dočteno. První díl (Cizinka) asi nejlepší, ale i pokračování se dá číst, byť už je na můj vkus zdlouhavé. Ale zase Jamieho není nikdy dost. Mořeplavec je díl třetí.

Deníček moderního fotra 2: Tak jednička mě bavila asi do půlky, pak už bylo toho humoru nějak moc. Dvojka mě přestala bavit v první třetině. Zlatá Aristokratka!!!

V srdci je spousta místa: Lehké, svěží čtení o docela vážném tématu. Vlastně zase jedna hrdinka, kterou pálilo dobré bydlo :)

Manželské neshody: Dobře vylíčený rozpad rodiny, v níž je vše v pořádku jen na pohled. Napsáno takovým tím typicky americkým okecávacím stylem, kdy se všichni ujišťují o tom, jak se milují a chápou. Manžel hlavní hrdinky mi byl dost nesympatický.

Horečka nad ránem: Příjemný komorní příběh neobvyklé lásky zasazený do poválečných let.

Okamžiky štěstí: Pana Hartla miluju. Tedy jeho knížky. Píše s takovou lehkostí, že se to krásně čte samo. U tohoto románu oceňuju nápad s oboustranným příběhem. Já začala u Veroniky. 

Láska podle návodu: Taková oddechovka o mladé ženě, která zkouší randit s muži na základě pravidel z příruček. Místy vtipná, ale hlubší dojem nezanechala. 

Malíř vzpomínek: Původně jsem od tohoto románu nic zvláštního nečekala, spíš nějakou romanci. A jaké bylo překvápko, když jsem dostala úchvatný, vrstevnatý, romantický i napínavý příběh o dvou lidech, jejichž duše se v koloběhu světa neustále potkávají. Tak tohle mi opravdu sedlo.

No a to je pro únor vše. Za měsíc se těším znovu. :-)





čtvrtek 23. února 2017

Veršovaná tíha života

Známá zpěvačka, moderátorka a také spisovatelka Iva Frühlingová přichází s novou knížkou. Po dvou románech, které se odehrávají ve světě showbyznysu, si na paškál vzala téma vážnější.

Hrdinka této neobvykle pojaté knížky je novopečená matka. Na svou novou roli si ještě pořádně nestačila zvyknout, a už se potýká s prvními problémy. Je těžké přizpůsobit se novým věcem, které s člověkem dokážou pořádně zamávat. A to rodičovství bezesporu je. Taky se vdávala víceméně natruc předchozímu zkrachovalému vztahu. To všechno se sčítá. A výsledek? Ten vás může srazit na kolena. Mladá matka si naordinuje vlastní terapii. Pro někoho šokující, jiný se v ní najde. A vy? Dokázali byste si poradit?
Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor


Americký sen

Když se řekne Kalifornie, asi každý si vybaví rušné Los Angeles, Hollywood a s ním svět filmového průmyslu. Jaká ale byla před devadesáti lety, v době, kdy mluvený film byl ještě v kolébce a po hollywoodských kopcích se proháněli Indiáni?




Nigel Barnstable pochází z urozené rodiny anglických šlechticů. Titul sice má, ale bez peněz a majetku je mu na nic, a tak se rozhodne odejít za velkou louži. Amerika je země neomezených možností a Nigel je přesvědčen, že právě tam na něj čeká štěstí. Vstupenkou do ráje je svatba s dcerou z bohaté newyorské rodiny.

Elizabeth Van Lindenová si zlatá dvacátá léta užívá po svém. Stejně jako ostatní vrstevníci se snaží vymanit z pevných pout svých rodičů, kteří si na nové moderní časy nemůžou zvyknout. Temperamentní Angličan si okamžitě podmanil její nespoutanou duši a společně odjíždí do slunné Kalifornie, kde chce Nigel vybudovat datlovníkový sad. K tomu však potřebuje peníze z manželčina svěřeneckého fondu. Pro despotického Nigela se Elizabeth stává pouhým prostředkem ke splnění snu, což jí dává patřičně najevo.


čtvrtek 9. února 2017

Louskání v lednu

Někdo louská ořechy, jiný zase knížky. No a protože jsem velký kniholouskač, neboli slovy jedné naší čtenářky "velký kniholom" :-), rozhodla jsem se zavést pravidelnou rubriku, kterých je sice na knižních blozích habakuk, ale to přece vůbec nevadí. 

Já se ráda dívám na to, co mají přečteno ostatní blogeři, ostatně nápad mi vnukla Ola a já v něm rozšířila i svou prvotní myšlenku - už dlouho jsem chtěla psát o knížkách, které mě zaujaly, ale nebyl čas nebo se mi někdy ani nechtělo /ano, přiznávám dobrovolně/ psát recenzi, a já se o ně i tak chtěla podělit s vámi. 

Takže prosím, tady je první Louskání, tentokrát za leden.



Dokonalé ticho Skvělý, doslova mrazivý thriller /vždyť se odehrává na Aljašce/, který mě dostal. Od autorky jsem četla obě předchozí knihy, píše úžasně.

Dohoda s láskou Tak to bylo zklamání. Chtěla jsem romantiku s humorem ve stylu Bridget Jones, ale toto dílko se opět veze na vlně erotických romancí, což mě nebaví.

Zmizení Samanthy Shipleyové Stará dobrá Joy, která mě ještě nikdy nezklamala. Sice jsem uhádla, kdo měl únos na svědomí, ale to vůbec nevadí. 

Jestli odejdeš Moje oblíbená Adele napsala už druhý historický román a opět se jí povedl. Více v čerstvé recenzi.

Já jsem smrt Miláček Chris Carter . Pro toho chlapa mám slabost! Píše sice brutální detektivky, ale v jeho podání je i ta nejkrvavější vražda snesitelná.

Tiché dívky Taky skvělý thriller, který se dobře čte. A skončil tak, že se můžeme nejspíš těšit na pokračování.

Deník matky Tuhle knížku ocení jen a jen matky, hlavně ty novopečené. Jelikož už zkušenosti s miminky mám, chtěla jsem si to jen připomenout a osvěžit. :-)

Šťastní lidé mají snadný život První díl se mi moc nelíbil, hrdinka mi lezla na nervy, takže jsem s obavami sáhla po pokračování. To už bylo lepší a čtivější.

Všude kolem černý les Tak tady jsem se málem ****** strachy, fakt. Pro mě skvělý psychothriller.

Ztracená Vynikající thriller o lásce, ztrátě paměti i dávném zločinu. 

Dešťová hůl Můj oblíbený spisovatel mě opět nezklamal. Dešťová hůl je volným završením "venkovské trilogie", ale dá se číst i samostatně. A je skvělá!!!

Dítě Bridget Jonesové Tak na starou dobrou Bridge jsem se moc těšila. Líbilo se mi to, ale... ale měla jsem pocit, že je to psáno tak trochu na sílu, jako by autorka psát musela, a ne, že chtěla. 

Georgette píše otci Taková umělecká "road movie", z níž se dozvíte i něco o světě malířů. Četla se dobře. Více v recenzi

Nehoda Zase jeden z těch mrazivě napsaných psychothrillerů, v níž hrdiny dostihne minulost. Recenze tady.

Dům smrti Četli jste Přítelkyni smrti? Zaujala a šokovala vás hlavní hrdinka? Funebračka Blumová je zpátky. A je stejně skvělá, můžete se přesvědčit v recenzi.

Země odpoledního slunce Barbaru Woodovou mám ráda, líbí se mi, že si pro své romány vybírá různé destinace. Tady konkrétně je to Amerika /Los Angeles/ ve dvacátých letech minulého století. 

Leden byl na čtení bohatý, to teda sama zírám. :-)

středa 8. února 2017

Jestli odejdeš


První světová válka změnila životy mnoha lidí. Děti předčasně dospěly, z chlapců se stali muži a z rozmazlených slečinek samostatné ženy.
Jak válka zatočila s Vivian a Howardem? Jejich světy jsou jako rub a líc, nebe a země, noc a den. Prostě by se za normálních okolností asi nikdy nesetkali, natolik se jejich společenské postavení lišilo. Ale byla to právě krutá válka, která jejich osudy svedla dohromady.

Plesová sezóna roku 1914 měla pro Vivian znamenat vstup mezi smetánku. Mohla si náležitě užívat tanec a potencionální nápadníky, kdyby se s jedním z nich tak trochu nezapomněla. Takové znemožnění ve společnosti znamenalo jediné - nějak umlčet zlomyslné jazyky a rychle se vdát. Třeba za nudného statkáře. Vivian nemá ani možnost svého muže pořádně poznat, právě vypukla válka a on se vydává na frontu. Mladá novomanželka zůstává sama na venkovské farmě a je jí jasné, že doba, kdy se starala jen o své pohodlí, je definitivně pryč.

Hlava mladého dramatika Howarda je plná ideálů. Patří mezi ně i pacifismus, který se však během válečné vřavy nenosí. Kdo není v bojové linii jako by nebyl. Howard má silné protiválečné smýšlení. Násilí plodí vždycky jen násilí, a kulka? Ta si nevybírá. Jako válečný reportér na vlastní oči vidí, co válka dokáže napáchat. Za jeho postoj mu hrozí trest smrti. Jedinou záchranou je Vivian, kdyby se za něj zaručila a zaměstnala ho na farmě. Už vás napadá, jak tohle může skončit? Má láska těchto dvou nesourodých lidí šanci nebo ji válka a konvence utnou hned v počátku?

Jestli odejdeš je příběh, který dokazuje, že Adele Parks historie opravdu sluší. O tom jsem se přesvědčila i v předchozím románu Nevěsty bez ženichů, ten se odehrával ve dvacátých letech minulého století. Tentokrát se autorka vrací o pár let zpátky, do bouřlivých časů první světové války, která nenechala kámen na kameni a změnila spoustu lidských osudů - stejně jako každá jiná válka. 
Hlavní hrdinové během děje projdou velkou proměnou, hlavně Vivian, ta je zpočátku docela nesympatická. Je to rozmazlená slečinka mající pocit, že může vše. Ale pád až na samé dno nóbl společnosti je Vivian přece jen k něčemu dobrý. Uvědomí si, že svět se netočí jen kolem ní. Držela jsem jí palce, když se stavěla na vlastní nohy a snažila se přiložit ruku k dílu na farmě. 
Moc mě potěšilo, že se v knížce objevila dobře známá postava z románu Nevěsty bez ženichů. Pokud jste ho četli, určitě si vybavíte svéráznou a nekonvenční Avu, jež rozvířila stojaté vody nabubřelé anglické smetánky. V tomto románu je blízkou přítelkyní Vivian, asi jedinou, která na ni kvůli jejímu poklesku nezanevřela. 

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si tuhle knížku, něžnou i drsnou zároveň, kdy se střídají romantické scény s poměrně živými popisy válečných scenérií. Doufám, že Adele Parks plánuje napsat další román, opravdu dobře se čte. Ještě musím vyzdvihnout obálku, která se opravdu povedla.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)



neděle 5. února 2017

Minulosti ani smrti se nedá uniknout

Poté co se funebračka Blumová zbavila všech svých démonů, a to doslova, užívá si rodinnou pohodu se svými holčičkami. Když však jednoho dne otevře noviny, zjistí, že minulosti stejně neunikne. Jak už to tak bývá, dostihla ji ve chvíli, kdy to nejméně čekala.



Blumová se svými dcerkami tráví dovolenou v Řecku. Únik od reality všedních dní už potřebovala jako sůl. Ale ta bere za své ve chvíli, kdy natrefí v časopise na článek o výstavě mrtvých těl aranžovaných do bizarních pozic. Na tom by nebylo nic divného, kdyby na jedné z fotek nebyla ona sama. Nebo je to snad její dvojče? Měla Blumová sestru? Ještě se nabízí možnost, že někdo ví, co provedla, a chce ji vydírat. Blumové nezbývá než začít pátrat na vlastní pěst. Doufá, že návštěva extravagantního umělce přinese odpověď na naléhavé otázky. Místo toho se svérázná funebračka sama stává štvancem.


úterý 17. ledna 2017

Ztracená



Žili byli on a ona. Potkali se na počátku středního věku a mysleli si, že spolu zestárnou. Spokojeně žili na Christianově ostrově, kde Louise vedla kavárnu a Joachim psal knihy. Jeden pro druhého byli oporou, zázemí, pevným štítem. Pak se pohádka rozplynula jako ranní mlha a přišlo kruté vystřízlivění. Na dveře jim zaklepal muž, který tvrdil, že Louise je jeho ztracená manželka Helena. Pro mluví i fotka, na které je žena, jíž Louise jako z oka vypadla. Helena Söderbergová, dědička velké rodinné firmy a hlavně manželka a matka dvou malých dětí.

Vyšetřování případu přináší šokující, leč čekané rozuzlení. Louise je opravdu Helena. A kdo a hlavně kde je opravdová Louise?
Helena si vůbec nic nepamatuje, musí kousek po kousku rozplétat zamotané nitky minulosti, aby mohla získat svůj předchozí život. Vzpomene si na to, co se stalo? Helena při svém pátrání zjišťuje, kým doopravdy je a zároveň odhaluje jisté aspekty v historii své rodiny sahající až do doby druhé světové války.

Hlavní postavy jsou do detailů propracované. Helena i Joachim jsou sympatickým párem, kterému budete od počátku fandit. Jenže i ti největší sympaťáci mohou být na druhý pohled úplně jiní. Helena během příběhu prochází obrovskou proměnou. Musí se vyrovnat se svou identitou, navíc zjišťuje, že nebyla vždy tou milou osobou, za kterou ji Joachim považuje.

Román Ztracená je mistrně napsaným thrillerem, který zaujme a do děje vtáhne od první stránky. Láska, vášeň i touha po penězích a majetku, to vše autoři (Anna Ekbergová je pseudonym dvou dánských spisovatelů), provázali do napínavého románu. Možná se vám bude zdát, že je toho na jeden příběh až moc, ale vydržte, dočkáte se zajímavých dějových zvratů.

Pokud si potrpíte na romány, v nichž není nouze o dramatické zápletky a vztahové propletence, přijdete si na své. 
Kniha nabízí nejen milostný příběh, drsný thriller, ale také rodinný příběh plný tajemství.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

pátek 13. ledna 2017

Nejlepší sestry na světě



Sestry Kettleovy jsou trojčata. Gemma, Lyn a Cat. I když je každá tak jiná, přesto mají mnoho společného. Ruku v ruce řeší rodinné i milostné trable. A že jich mají požehnaně.

Sestry se právě chystají na oslavu třiatřicátých narozenin. Takový významný mezník si zaslouží pořádný mejdan. Kettleovic holky se scházejí v restauraci, aby si to společně užily. Bude to pořádný odvaz? Jedno je jisté. Na tyhle narozeniny jen tak nezapomenou.
Jak prožily rok, který jim předcházel? Pro trojčata byl svým způsobem zlomový.
Lyn je úžasná manželka, matka i manažerka. Snaží se skloubit rodinu a práci, vyjít s nevlastní dcerou a pomáhat sestrám. Zato Catino manželství je v troskách. Přišla o vytoužené dítě a manžel se zapomněl s jinou. Definitivně. A Gemma? Když už to vypadá, že se jí podaří ukočírovat vcelku chaotický život a usadit se po boku správného chlapa, osud pro ni připraví nečekané překvapení.

Sestry mají co dělat. Do toho všeho musí řešit i vztah dávno rozvedených rodičů. Ještě že mají jedna druhou. A k tomu pár letitých tajemství. Pravda vždy vypluje na povrch, ať je schovaná nejhlouběji jak to jen jde. Na Kettleovic trojčata čeká velká životní zkouška a je pouze na nich, jak se k ní postaví.

Liane Moriarty je úžasnou pozorovatelkou lidských osudů a umí je skvělé podat svým čtenářům. Bylo hodně zábavné i poučné číst o trojčatech a poznat blíž, jak to mezi sourozenci s tak těsnými vazbami chodí.

Autorka mapuje nejen současné životy sester Kettleových, ale zaměřuje se i na minulost od dětských let až po nelehkou dobu dospívání. Díky tomu poznáváme trojčata se všemi klady i zápory a odkrýváme pozadí spletitého rodinného života, který měl vliv na jejich budoucí vztahy. Ani jedna z nich není dokonalá, to se mi líbilo, protože pak máte pocit, že čtete o opravdových lidech jako jste vy nebo třeba sousedi od vedle. (A hned máte ze sebe lepší pocit, že?)

Uvažovali jste někdy nad tím, jak vy sami působíte na druhé?
S touto myšlenkou si Liane Moriarty pohrála a do příběhu zakomponovala vzpomínky neznámých lidí, kteří se s Kettleovic děvčaty setkali, byť třeba jen na malou a vcelku nedůležitou chvíli. Považuji to za zajímavý prvek, který dopomáhá vykreslit povahové rysy knižních hrdinů.

Tři přání jsou čtivým románem, který zaujme vtipem, naladí vás na tu správnou romantickou notu a zároveň ukáže, že sourozenecké pouto lze upevnit i přes překážky, které nám život někdy klade do cesty.