June Reidová se těší na jeden z nejvýznamnějších okamžiků v životě každé matky. Tím je svatba její jediné dcery Lolly. V domě probíhají svatební přípravy, kromě Lolly a jejího snoubence jsou tam přítomni i bývalý manžel June a také její současný přítel Luke. Dá se říct, že je to společnost k pohledání. Bohužel se nedozvíme, jak by svatební veselí probíhalo. June je zrovna venku, když domem otřese výbuch. Všichni zahynuli, jediná June přežila. Taková tragédie by zamávala i s tím největším cynikem, kdo by se tedy divil, že June utíká pryč z města, pryč od všeho.
Požár a následný výbuch v Junině domě vypadá na první pohled jako jasný zločin. Podle lidí z města ho spáchal Luke, s nímž June žila. Luke je o dvacet let mladší, seděl v kriminále za drogy, a je černý. Tahle kombinace spekulacím přímo nahrává.
Zatímco June odjíždí, prostřednictvím obyvatel malého městečka získáváme podrobný popis jejího života. Jak už to na maloměstě bývá, všichni všechno ví, všemu rozumí, všude byli. Autor jejich prostřednictvím skládá střípky Junina života, seznamuje nás s podstatnými okamžiky a situacemi, které prožila, a které ji svým způsobem formovaly. Proč se jí rozpadla rodina přímo pod rukama, nebo kdy došlo odcizení s dcerou.
V jednotlivých kapitolách se ke slovu dostávají ti, kteří s ní nebo její rodinou měli něco do činění. Prostor dostávají i hlasy těch, kteří ji znají jen zprostředkovaně, a vy si lámete hlavu, proč právě oni. Proč jim autor dává prostor, vypráví jejich osobní příběhy. Ale jak už to u těchto mnohovrstevnatých příběhů bývá, tak dlouho ony jednotlivé vrstvy skládáte, abyste zjistili, že všechno má svůj důvod, leckdy překvapivý, jindy šokující.
Bill Clegg napsal velmi kvalitní příběh, zdánlivě úsporný, ale v podstatě jdoucí do hloubky mezilidských vztahů. Všímá si vazeb mezi lidmi, naprosto věrně vystihl atmosféru ospalého maloměsta, kde se zdánlivě neděje nic podstatného. Navenek si každý hledí svého, ale jen se otočíte, jste pod bedlivým dohledem.
Moc se mi líbilo grafické zpracování knihy, překvapivě maličký formát působí v kontextu s příběhem zajímavě a evokuje křehkost děje knihy.
Bill Clegg má velmi zajímavý styl psaní. Lyrický, pomalý, přitom z toho cítíte neuvěřitelný náboj a emoce. Používá dlouhá souvětí, minimum přímé řeči, přesto na vás nic nechrlí, necháváte se jím vést.
Bylo velmi snadné propadnout tomuto příběhu. Četl se mi výborně, osobně mám ráda střídání postav a vypravěčů, kdy nemáte pohled jen z jednoho úhlu.
I přes námět, v němž se snoubí krimi s pořádnou dávkou psychologie, se jedná o komorní drama, v němž ve finále nejde o tragédii Juniny rodiny, ale o něco úplně jiného. O pochopení toho, co pro člověka může znamenat rodina.
Autor je opět trefa do černého, nový hlas v soudobé literatuře s neotřelým stylem psaní. Doporučuji všem, kteří hledají ke čtení něco smysluplného, co člověka přinutí, aby příběh jen nezhltnul, ale aby se nad ním i zamyslel.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Žádné komentáře:
Okomentovat