neděle 27. prosince 2015

Tý potvoře to nedaruju

                                             

Svět módy je jedinečný. Propracovaný do detailů, žádná chyba v něm nemá místo. Dynamicky kráčí kupředu, vyvíjí se spolu s dobou. Jak v něm dokáže fungovat čtyřicetiletá Imogen, má-li za soupeřku mladou, dravou Evu?

Imogen je šéfkou módního časopisu Glosy. Svou práci miluje, je v ní dobrá. Zároveň je oblíbená mezi kolegy pro svou vlídnou povahu. Bohužel musí na půl roku kvůli nemoci opustit práci, a když se vrátí, nestačí se divit. Na jejím místě sedí její bývalá asistentka Eva, která jí oznámí, že Glosy se z tištěného časopisu stává internetovým magazínem, který bude Eva mít na starosti. Imogen si připadá jak Alenka v říši divů. Zatímco ona si vystačila s telefonními hovory, chtěla-li něco vyřídit, Eva využívá nejmodernější technologie. Počítač, chytrý telefon, nejrůznější aplikace, které mají redakční život usnadnit. Maily, tweety, selfíčka - to vše je pro Imogen španělská vesnice. Eva jí dává nedostatky pořádně sežrat a Imogen tak nezbývá nic jiného, než si ony technické vymoženosti ochočit a být Evě rovnocennou partnerkou. Podaří se jí pochopit moderní, digitální svět nebo zůstane v očích Evy starým dinosaurem?

Tahle knížka je přirovnávána k románu "Ďábel nosí Pradu", v němž hrdinka bojuje s nepřítelem v podobě ambiciózní šéfové, která kvůli úspěchu neváhá kráčet přes mrtvoly. I v tomto příběhu je to podobné. Imogen se musí přizpůsobit novému formátu milovaného časopisu, což by i udělala, nebýt Evy, která jí hází klacky pod nohy. Jejich role se mění. Z Evy se stává šéfka, nekompromisní a vůči Imogen zákeřná. Imogen přebírá roli asistentky a musí plnit úkoly, které jsou mnohdy takřka nesplnitelné. Zároveň bojuje s pocitem méněcennosti a cítí se frustrovaná. Nejlíp jí je s rodinou a přáteli, na které paradoxně díky perným chvilkám v práci nemá čas.
Imogen a Eva jsou dvě povahově odlišné bytosti, opaky, které se vůbec nepřitahují. Zatímco Imogen je sympatická, i když trochu ušlápnutá, až si někdy říkáte, co všechno si dá líbit, Eva je ztělesněním ďábla. Opravdu jsem ji nesnášela a doufala jsem, že její zlé chování bude po zásluze potrestáno.

Román Tý potvoře to nedaruju se mi líbil. Četl se snadno, přiblížil mi svět módního průmyslu, ve kterém bych nechtěla pracovat ani za... za ty nejexkluzivnější šaty z kolekce Dolce &Gabbana.
Autorky (ano, množné číslo je správné, na knize pracovaly dvě ženy, a já před nimi smekám, protože si to neumím představit) dokázaly popsat tento svět opravdu plasticky a věrně, můžu-li to tak říct, byť s ním nemám žádné osobní zkušenosti.
Knížka je skvělou oddechovkou, která vám pomůže zmírnit hektický začátek roku nebo zpříjemní letní dovolenou (pokud to v lednu nestihnete přečíst).
Docela vážné a seriózní téma, jakým ztráta pracovní pozice bezesporu je, pojaly autorky s humorem a nadhledem, aby vytvořily zábavný, moderní a dokonale stylový román pro ženy z atraktivního prostředí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 

sobota 19. prosince 2015

Až úplně dolů

                                             Až úplně dolů

Asi všichni bychom chtěli zvládat rodinu, práci, koníčky. Bez stresu, rozčilování a strachu, že se to někde sekne. Jde to? Allison Weissová vám řekne, že ano. Ne, není superžena ani nemá aplikaci v mobilu, která by jí umožňovala hladký průběh logistiky domácnosti. Má ale krabičku a v ní kouzelné pilulky. Chcete je taky? Čtete dál a uvidíte, že vás choutky brzy přejdou.

Allison žije s manželem a dcerkou. Rodinu miluje, stejně tak ji šťastnou dělá její práce. Jen kdyby výchova dcery nebyla tak náročná a manžel konečně vysvětlil, proč se odstěhoval z ložnice. Allison se snaží, ale když jí onemocní otec Alzheimerovou chorobou, je toho na ni najednou moc. Ještě že má prášky, které před časem brala na bolesti zad. S nimi je svět rázem růžovější. Allison nejprve stačí jedna, dvě pilulky. Ale stupňující problémy si žádají vyšší dávku. A tělo vlastně taky.
Poprvé si Allison uvědomí, že něco není v pořádku, když si vyplní test závislosti. A podruhé se tak stane, když málem sedne pod vlivem léků a alkoholu do auta. Situaci je třeba urychleně řešit, Allison už padla na samé dno propasti zvané závislost.
Podaří se jí vymanit ze spárů nebezpečných léků?

Autorka píše o tématech, které v dnešní společnosti zaujímají významné místo, byť ne vždy příliš kladné. Závislost na lécích se řadí mezi ně. Vytížený manažer v nažehleném obleku, studentka před zkouškami nebo utahaná máma od dětí...Ti všichni mohou v lékárničkách skrývat své malé tajemství a vyvrátit tak představu, že drogově závislým je vždy jen umaštěný feťák.
Také Allison si musela sáhnout na nejhlubší dno, ze kterého se jde jen ztěžka odrazit. V jejím chování nacházíme stejné rysy jako u alkoholika. Léky si schovává na nejrůznějších místech, důvěrně je nazývá "oxíci" a vůbec nevidí, že ubližuje nejen sobě, ale také svým blízkým. Má pocit, že vše drží pevně ve svých rukou, kdyby však měla možnost vidět se očima druhých, spatřila by vyhaslou, zmatenou trosku.

Román je psán v ich formě, z pohledu Allison, což mu přidává na autentičnosti, takže závislost hlavní hrdinky i následnou drsnou léčbu prožíváte s ní. Už dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení knihy na hrdinku myslela i dál. Díky sugestivně napsanému románu Až úplně dolů se mi to stalo. Bála jsem se o Allison, tím víc, že měla malou dcerku.  

I když je Allison Weissová "jen" románová postava, její příběh vyvolává pocit, že by se to mohlo opravdu stát. Komukoliv - vám i mně.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

S přáním krásných Vánoc


neděle 13. prosince 2015

Tohle dítě není moje

Nějak takhle vypadá pravá noční můra: Jste čerstvě po porodu, na chvíli si odskočíte, a když se vrátíte, leží v postýlce cizí dítě. Zprvu tomu nevěříte, vždyť jste byli pryč jen chvíli a miminko hlídala osoba vám nejbližší – manžel. Ale skutečnost je jiná. V postýlce máte kukačku.
Přesně tohle prožívá Alice Fancourtová. Dítě, které po návratu domů vidí v postýlce, není její novorozená dcera Florence. Manžel David ji však přesvědčuje o opaku. A pokud hodlá trvat na své pravdě, je ona buď lhářka, nebo blázen. Neoblomná Alice volá policii, chce dokázat, že holčička opravdu není Florence, po níž se musí začít ihned pátrat.




Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor


(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

pátek 4. prosince 2015

Hledám přítelkyni pro konec světa


Na začátku všeho byl nekonvenční inzerát, který zaujal Trixie natolik, aby na něj odepsala. A kdo je jeho autorem? Jacob Grace, začínající mladý spisovatel. Vlastně ani nečekal, že by se někdo mohl ozvat. Mezi Trixie a Jacobem se rozvíjí vztah plný vášně a lásky. Ale jak říká Trixie - chcete-li rozesmát Boha, vyprávějte mu o svých plánech.

Milostný vztah Trixie a Jacoba je velmi intenzivní. Nabírá grády hned od počátku, když spolu začnou bydlet a užívat si život se vším všudy.
Pojítkem mezi nimi není jen láska a vášeň, oba jsou také umělecky zaměření a prožili si v dětství trpké chvíle, když je opustili jejich otcové.
Jeden druhého výborně doplňují, mají stejné zájmy a navzájem jsou si oporou i vrbou. Může být něco víc idylické?
Trixie má pořád v hlavě jednu neodbytnou vzpomínku. Když jí bylo dvanáct, od věštkyně se dozvěděla, že její životní láska brzy zemře. Je tou láskou Jacob? A dá se osud vůbec obelstít?

Možná si řeknete, proč spoileruju, to se v recenzích jaksi nedělá. Jenže věštba, kterou si Trixie jako malá holka vyslechla, je známá již od počátku a na škodu to není. Sice tak nějak tušíme, kam tento hořkosladký příběh směřuje, ale i tak se dočkáme dokonalé lovestory.

Když jsem se začetla, zjistila jsem, že mi tahle knížka prošla rukama už před mnoha lety. Tehdy vyšla pod názvem Díra v duši. Jsem ráda, že se na knižním trhu objevila znovu a doufám, že se jí dostane patřičné pozornosti, protože si to zaslouží. Spojuje v sobě všechno to dobré, co má takový typ knížky mít, a to z ní dělá adepta na jeden z nejhezčích milostných příběhů, které jsem četla. Nechybí pikantní a odvážný sex, střídající se s něžnými milostnými scénami. Břitký a někdy ironický humor hrdinů doplňuje typická mluva mladých lidí, která pro peprné slůvko nejde daleko. Nutno říct, že téhle romanci trocha vulgárnost dokonce sluší. Celý děj doprovází hudba, kterou Trixie a Jacob poslouchají. Hodně cestují a chodí na večírky ke svým známým, což v kontextu s muzikou knížku atmosférou posouvá do bezstarostných šedesátých let.

Užila jsem si tento mladistvý a svěží příběh, byť jsem na konci cítila hořkou pachuť. Ale tak to v životě bývá a my víme, že láska někdy pekelně bolí, ale i přesto stojí za to ji prožít.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)