neděle 7. srpna 2016

Řekni to chlebem

Život se někdy může zbořit jako domeček z karet. U Polly se tak stalo poté, co s přítelem vyhlásili bankrot po nevydařeném podnikání. Zatímco Chris se cítí ublížený, Polly se snaží napravit, co se dá. Ale když ten druhý nechce, je veškerá snaha marná.


Polly si sbalí svých pár švestek a zamíří do malého ospalého městečka na ostrově Mount Polbearne, kde se čas řídí podle přílivu a odlivu. Místo, kde dobrou noc už nedávají ani lišky, je pro Polly z nouze ctnost. Na nic lepšího jí peníze nezbývají. Houževnatá Polly se ale nevzdává. Pronajímá si byt v dezolátním stavu a uchýlí se ke své jediné jistotě – pečení chleba. A taky přilne k zatoulanému papuchalkovi, který jí vletěl do okna a stal se jejím jediným přítelem na ostrově.



středa 27. července 2016

Baronka Blixenová


Když se řekne Karen Blixenová, asi se vám vybaví film Vzpomínky na Afriku s nezapomenutelnou Meryl Streep v hlavní roli.
A právě tímto filmem začíná poutavý román, který líčí osudy neobyčejné ženy.

Při natáčení se setkává věhlasná herečka s Clarou, asi nejbližší osobou, která měla přístup k soukromí Karen Blixenová. Aby pochopila svou roli a věrně ji ztvárnila, ráda by znala podrobnosti z bohatého života proslulé baronky.

A tak začíná vyprávění o životě, který byl protkán dobrodružstvím, láskou i smutkem.

Karen Blixenová tráví svá nejlepší léta v Keni, kde má farmu. Exotická Afrika začátkem 20. století lákala spoustu Evropanů, kteří zde žili, vlastnili farmy i plantáže a milovali divokost a nespoutanost tajemného kontinentu.
Karen pěstovala kávu, příliš se jí však nedařilo, její farma byla na prahu krachu. Ani soukromý život se jí nevyvedl - manžel ji nakazil pohlavní chorobou, milenec se zmítal mezi ní a Beryl Markhamovou (tu si určitě pamatujete z románu Létala jsem za sluncem). Karen nezbývá nic jiného než se vrátit do Dánska. Po návratu  začne psát. Její povídky si získaly pozornost čtenářů (Sedm fantastických příběhů, Zimní pohádky). Největší úspěch měla kniha Vzpomínky na Afriku, v níž líčí svá nejlepší léta strávená v milované Africe.

Co na ni ještě ve staré vlasti čeká? Láska? Úspěch nebo další krach? Co může vzejít ze vzplanutí k mnohem mladšímu básníkovi, který je ženatý, ale přitom oddaný Karen?

Románová biografie, která si nehraje na klasický životopis ohraničený daty a fakty, je zároveň výletem po exotických destinacích, ať už se jedná o horkou Afriku či chladné Dánsko. 
Karen Blixenovou poznáváme jako vášnivou a neohroženou ženu, která když miluje, tak se vším všudy.
Ke konci života se z Karen stala zahořklá a panovačná osoba, v níž jen těžko budete hledat onu nespoutanou osobu, kterou kdysi byla. I přesto zůstává ikonou, jež nepřestává fascinovat.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

středa 20. července 2016

Příběh jedné obyčejné rodiny


Whitshankovi jsou stejní jako miliony dalších rodin. Nevynikají ničím výjimečným, žijí poklidným životem. I přesto je příběh jejich rodiny zajímavý. Kdo ví? Možná v něm poznáte i něco z té vaší.

Román mapuje osudy americké rodiny Whitshankových, zachycuje příběh tří generací obyvatel jednoho domu.
Abby a Red mají dospělé děti, které mají své vlastní rodiny. Teď se ale vracejí domů, aby pomohli rodičům. Abby je něco přes sedmdesát, občas mluví z cesty a rodina se obává, že by se mohlo jednat o příznaky Alzheimera. Ani Red na tom není nejlíp. Začíná ztrácet sluch a prodělal infarkt. Nejlepší variantou by bylo zůstat s rodiči a postarat se o ně. Jenže kdo se toho ujme, když všichni pracují? Jeden ze synů se rozhodne i s rodinou přestěhovat zpátky do rodného domu. Na jednu stranu se všem uleví, ale na druhou to způsobí pár problémů. Jak už to totiž ve velkých rodinách bývá, občas se na světlo světa dostanou věci, které dosud ležely pořádně hluboko…

Abby s Redem si o sobě vždy mysleli, že jsou moderní rodiče. Své děti vychovávali s láskou i jistou dávkou benevolence. Potomci jim dělají radost, až na jednu výjimku - tou je syn Denny. Je samorost, dělá si co chce. Mladý nespokojený rebel, kterého pevná rodinná pouta dusí. Nikdo neví, co udělá nebo jak se zachová. Když odjede, svým blízkým se neozývá i několik let. Pro Abby, u níž má Denny zvláštní místo v srdci, je to obzvláště těžké.

V době, kdy se do domu stěhuje syn Stem s manželkou Norou a dětmi, se k rodičům vrací po dlouhé době Denny. Mezi bratry vznikají konflikty pramenící z faktu, že Stem není biologickým synem Whitshankových. Denny, který se nikdy nechoval jako příkladný syn, jen těžce nese Stemovy aktivity ve vztahu k rodičům. Vznikají tak třenice, jež do rodiny vnášejí neklid.

Když už se zdá, že by Whitshankovi mohli zase fungovat, postihne je nečekaná tragédie. Abby tragicky zahyne. Red se musí rozhodnout, co bude s domem.
Nemovitost, ve které Whitshankovi bydlí, je nedílnou součástí rodiny už desítky let. Postavil ji Redův otec pro rodinu Brillových. Dům si však sám zamiloval a snažil se ho získat pro sebe. Nejlepší životní okamžik Juniora Whitshanka byl, když se do něj mohl nastěhovat. Dům ztělesňoval vše, co si kdy přál. Sám se musel protloukat životem a profesní kariéru vybudovat od píky. Nový příbytek mu dodával cti a váženosti a stává se útočištěm pro něj i jeho potomky.

Román Špulka modré nitě vás nepřekvapí žádnou akcí, při čtení se vám adrenalin rozhodně nezvedne. O to víc si tento poklidně plynoucí román vychutnáte.

Autorka napsala příběh, ve kterém si na paškál bere rodinné vztahy. Mezi rodiči a dětmi, byť se navzájem milují, občas panují třenice, jež vyplývají z generačních rozdílů. Anne Tylerová je popisuje s nadhledem a pochopením. Žádnou postavu nepreferuje ani neupozaďuje. V románu se střídají časové roviny, linie Abby a Reda se prolíná s příběhem Juniora.

Kniha Špulka modré nitě dokazuje, že kvalitní příběh nemusí přinášet akci na každé druhé stránce. Zároveň přesvědčuje, že i v současnosti jsou rodinné hodnoty důležité a neztrácejí na významu.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

pátek 15. července 2016

A zase Levné knihy :-)


Nesmím tam chodit, nesmím tam chodit, nesmím tam chodit. Tak tohle si můžu opakovat dnes a denně a stejně nikdy neodolám. V Levných knihách se dají najít opravdu poklady.

Obě knížky naprosto skvělé. Zlaté náměstí je taková oddechovka o ženách ze současného Irska, autorka je moje oblíbená, mám ráda její styl psaní.
Sladké zapomínání - to je na první pohled romantika, ale pozor, opravdu jen na pohled. Hrdinka sice řeší milostné problémy, zároveň se kniha dotýká i tématu holocaustu.

Navnadila jsem vás? Vezmete LK útokem?

čtvrtek 14. července 2016

Knižní bitva

Obecně platí, že když se dva hádají, třetí se směje. A taky to, že ne všechny hádky mívají dobrý konec.
Jak to asi vypadá, když se mezi sebou hašteří milovníci knih? Každý si hájí ty své oblíbené, na které nedá dopustit.

Zkuste se "pohádat" taky. Nakladatelství Host pořádá pravou nefalšovanou knižní bitvu
Která kniha vás zaujala či rovnou dostala do kolen? Žhavá Jiskra v popelu nebo ledově chladné Ódinovo dítě?



Já se přiznávám, že ještě nemám přečtenou ani jednu, ale z toho, co jsem si o nich přečetla a taky tím, že tíhnu spíše k severu (Zima se blíží, víme, ne? ;-)), je mi bližší Ódinovo dítě, které si hodlám přečíst jako první.

Obě knihy jsou skvělé, o tom svědčí i fakt, že u nás v knihovně jsou půjčené. 

Tak která bude ta vaše nej? Na webu kniznibatle.cz pro ni můžete hlasovat.

pátek 8. července 2016

Pomoc! Máme doma vetřelce!

Ten, kdo vymyslel pojem mateřská dovolená, by zasloužil… Zasloužil by přečíst si tuhle knížku. Když se řekne mateřská dovolená, naskočí vám před očima elegantně oblečená, usměvavá maminka. V náručí houpe své rozkošné dítko, u toho vaří, uklízí a ještě stíhá sledovat aktuální vývoj politické situace. Hahaha. Julie Halpern vás rychle vyvede z omylu. Její hrdinka Annie je pravým opakem ideální matky. A přesto se v ní většina žen najde.


Annie je šestatřicet a právě se trápí na porodním sále. Je bez sebe blahem, když se jí narodí syn. Protože pracuje jako učitelka, má dojem, že mateřství pro ni bude procházka růžovým sadem. Malý Sam ji však rychle vyvádí z omylu. Anniiny představy o růžolícím batolátku, které jen spí, jí a sem tam zadělá plínu, rychle berou za své. Ze Sama se vyklubal malý tyran závislý na matčiných prsou, šestinedělí taky není nic moc a co je nejhorší, příchodem nového člena rodiny strádá Anniin milovaný kocour! No nezbláznili byste se z toho?





(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

čtvrtek 7. července 2016

Koho miluješ


Seznamte se s Rachel. Narodila se v bohaté židovské rodině a životem by proplouvala hladce jako rybička, nebýt vrozené srdeční vady.
A tohle je Andy. Ve společnosti se cítí jako vyděděnec, narodil se totiž bílé matce a černému otci.
Jedno náhodné setkání v nemocnici oběma obrátí jejich životy naruby.

Rachel tráví většinu svého dětství po nemocnicích. Je na to už zvyklá, největší radost jí působí, když může jen tak "šmejdit" po nemocnici.  A právě při jedné takové průzkumné misi potkává Andyho. Rachel s Andym čeká než na něj přijde řada a přitom zjistí, že si spolu rozumí. Jsou to ale děti, navíc z rozdílného společenského prostředí, jaká je šance, že by se mezi nimi mohlo vytvořit hlubší pouto?

Věříte na náhodu nebo na to, že se stane to, co se stát má? Pokud s někým máte být, tak s ním budete, i kdyby mezi vámi stál celý svět. Přesně tohle se stalo Rachel a Andymu. Když se po letech potkají, zjišťují, že si stále mají co říct. Z přátelství vzniká láska. Dokáže překonat rozdílné povahy obou mladých lidí nebo je opět něco rozdělí?

Román Koho miluješ nabízí téma, které čtenáři zbožňují. Láska, jíž v cestě stojí překážky, vztah, v němž hrdinové nedostávají nic zadarmo. 
Bylo by snadné zamilovat se, žít spolu, a spolu také zestárnout. Rachel a Andy musí oba nejen dospět fyzicky, ale také mentálně. Oba musí ujít kus cesty. leckdy trnité, aby zjistili, že patří k sobě.

Autorka skvěle vykreslila povahy obou hlavních hrdinů. Dokázala vystihnout i jejich slabší stránky - Rachelinu povrchnost a Andyho prchlivost. Nedělá z nich modly, naopak - máte pocit, že čtete o reálných lidech. Budete jim fandit a taky vám možná chvílemi polezou na nervy. Vlastně stejně jako vaši opravdoví přátelé. 

Kniha se odehrává v rozmezí několika desetiletí, sledujeme tak vývoj a dozrávání obou aktérů. Mně osobně příběh připomněl romány Jeden den od Davida Nichollse a Kde končí duha od Cecelie Ahern. 

Jennifer Weiner je úžasná vypravěčka, její romány mapují život současné společnosti. Bez příkras, reálně, zato s velkou dávkou empatie, humoru a nadhledu.
Po právu je tento čtivý a poutavý román nazýván silným milostným příběhem. Takovým, v němž láska i hory přenáší.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
  

.