sobota 3. února 2018

Dívka na kusy



Co jste dělali, jak jste žili, když vám bylo sedmnáct? Určitě jste prožívali první lásky, poslouchali muziku, četli knihy, chodili do kina a vždy se vraceli domů. Charlotte takové štěstí neměla. Otec jí zemřel, matka na ni kašle a nejlepší kamarádka přišla o svou duši díky drogám. Citlivá Charlie se ocitá na ulici, je zneužívána a zapomnění hledá v alkoholu. Navíc se uchyluje ke své jediné jistotě, která ještě nikdy nezklamala, a díky níž může zapomenout na všechna trápení světa. Stačí jen přiložit střep k ruce...

Charlotte se kvůli sebepoškozování dostává na psychiatrii, kde se terapeuti snaží dát ji dohromady. Charlie však v nemocnici nemůže být věčně, její léčbu nemá kdo financovat. Když mladou teenagerku propustí, je jasné, že drogy, alkohol nebo jen drobný úlomek skla znamená tisíc kroků zpět. Bude mít Charlotte dost sil a sebeovládání, aby v novém životě nesklouzla zpátky?

Kniha Dívka na kusy se tváří prvoplánově jako typický román ve stylu young adult literatury a nese jeho typické rysy - hlavní hrdinka pochází z neúplné rodiny, skrývá tajemství, potýká se s těžkou životní situací i první láskou, ale zároveň má prvky psychologického románu a obsahuje mnohem hlubší poselství než by se mohlo na první pohled zdát.
Autorka na této knize pracovala devět let a podařilo se jí sepsat příběh, který se vám dostane pod kůži. Hlavní hrdinku v něm vůbec nešetří, Charlotte si prošla doslova peklem. Je jí sedmnáct a už má za sebou tolik, že by to vydalo rovnou na seriál. S Charlotte jsem během čtení hodně soucítila a pořád podvědomě čekala, že se jí nepodaří slepit život rozbitý na kousky. 

 Dívka na kusy je psaná velmi čtivým způsobem. Zachovává si vážnost přiměřeně k tématu, v určitých momentech je naléhavá, zároveň je odlehčená mluvou, v níž autorka nejde pro peprné slovo daleko. Pokud se chystáte rozčílit, tak klid. Budete překvapeni, jak jadrná mluva do děje zapadá. Navíc je jasné, že mladí nebudou mluvit jako Oldřich Nový, zvlášť pohybují-li se v takovém prostředí jako Charlotte a její přátelé.

Můžu říct, že román se řadí mezi ty YA příběhy, které jsou velmi vyzrálé a převyšují svou kategorii. I po přečtení jsem nad ním musela hodně přemýšlet. Dívka na kusy je emočně náročný román, citlivě, zároveň velmi syrově popisující boj se závislostí a následnými traumaty. Dává naději, že i ty nejneposlušnější větrné mlýny se dají zkrotit.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ






pátek 2. února 2018

Když na vás osudová láska zapomene





Co všechno byste dokázali obětovat pro šťastný vztah? Zájmy, práci nebo dokonce i rodinu? Byli byste schopni takové oběti? Nebo alespoň o problémech debatovat a připustit kompromis?

Molly a Leo se ocitli v patové situaci, z níž vede jediná cesta přímo k rozvodovému právníkovi. Naděje na záchranu jejich manželství se právě chystá na smrt, když Molly dostane zprávu, že její manžel byl těžce zraněný při autonehodě a mimo jiné taky ztratil paměť. Může amnézie pomoct k záchraně manželství?

Leo si svou ženu skoro vůbec nepamatuje, nevěří, že se mohli vzít, vždyť jsou tak odlišní, doslova jako den a noc. Molly pochází z jedné z nejbohatších rodin v Austrálii, zatímco její manžel, původem domorodý Australan, vyrůstal v chudobě.
Molly se snaží vykřesat aspoň maličkou jiskřičku. Ale aby mohla bojovat o záchranu manželství, musí se rozhodnout, jestli Leovi o problémech řekne. Pokud si je tedy nezačne dřív vybavovat sám.

Román Když jsem tě ztratila je jednou z nesčetných variací na téma osudové lásky. I když nepřináší nic převratného, co by už nebylo napsáno, přesto má v sobě něco, co se vám dostane pod kůži. Vyprávěn je střídavě z pohledu Molly a Lea, prolínají se v něm dvě časové roviny, které se v určitém okamžiku protínají.
Kelly Rimmer si v knize všímá také toho, jaký vliv má na vztahy sociální a kulturní prostředí, z nichž Molly a Leo pocházejí, a jak oba hrdiny ovlivňují a formují.

Leo pracuje jako válečný dopisovatel v Lybii a svou prací doslova žije, podle Molly je to na úkor jejich manželství. Jeho adrenalin nabíjí, ona se cítí osamělá. Světlé chvilky střídají hádky, které vždy vyústí v patovou situaci bez možnosti řešení.
Při čtení se nabízí otázka jak by se člověk v dané situaci zachoval sám. Kam může dojít než vyčerpá všechny možnosti? Já sama jsem nad tím přemýšlela a musím říct, že nevím. Soucítila jsem s Molly, ale také jsem chápala Lea, emoce lítaly jako na horské dráze.

Někdy nezbývá nic jiného než zatnout zuby a ustoupit. Všichni se musíme učit dělat kompromisy, zároveň bychom si měli zachovat svou hrdost a důstojnost. Tenhle boj nemá nikdy vítěze a v případě Molly a Lea to platí tuplovaně.

Když jsem tě ztratila je romantickým příběhem o druhých šancích, nadějích i smutku.
Máte-li rádi knihy Jojo Moyes, bude se vám líbit i Kelly Rimmer, která ji zdatně šlape na paty.


(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

čtvrtek 1. února 2018

Louskání v lednu



Tak jsem se dočkala konce ledna. Byl to letos nějak hodně moc dlouhý měsíc. A co jsem během něj přečetla? 

Blízko obzoru Jedinečný, emocemi nabitý román o lásce na dobu určitou. Dostal mě do kolen tak, jak jsem vůbec nečekala. Víc v recenzi

Muž, který hledal svůj stín Mě nové díly Milénia docela nadchly, ani tenhle nebyl výjimkou. Je fakt, že jsem se zpočátku nemohla začíst, ale pak to nabralo grády a paráda.

Líbáš jako Bůh  Tohle jsem četla už podruhé, ale mě to baví. Takový relax na zasmání.

Strom života Příjemné, pohodové čtení o rodině a návratech domů. Recenze tady

Přeloženo s láskou U téhle knihy mě bavil začátek a konec, prostředek mi přišel divný a název se podle mě taky moc nehodil. Celkově trochu zklamání, čekala jsem něco jiného.

Třináct měsíců Ke konci trochu zdlouhavý, ale jinak vcelku čtivý retro pohled na dospívání puberťáka v Británii 80. let 20. století. Hlavní hrdina mi připomínal Adriana Molea, ale trochu vážnějšího.

Hluboký hrob Napůl pohádka, napůl záhada. Možná primárně pro teenagery, ale pokud máte rádi moře, severské mýty a legendy, bude to bavit i vás, dospělé. Recenze jako lákadlo. 

Všechno, co máme Napínavý příběh, přitom plynul tak nějak poklidně. Zajímavé téma i vyústění. Líbilo se mi to hodně moc.

Illuminae Wau, wau, wau! Z tohohle sci-fi jsem byla totálně odvařená! Úžasná kniha, jak obsahově, tak po grafické stráance. Začala jsem číst s úsměvem na rtu, který mi postupně tuhl. Už se těším na druhý díl.

Sedmé dítě Zajímavý počin, který se však nečte lehce. Jednou mu dám druhou šanci a přečtu si ho znovu, v klidu a soustředím se. Recenze tady

Byly tady, a už nejsou Tak to byl nápor na emoce jako blázen. Kniha dostala všechny blogery a já ji můžu jen a jen doporučit. Víc v recenzi

Muž u kormidla Příjemné sedmdesátkové retro o jedné neúplné rodině, která se hledá. Opět ve stylu Adriana Molea a jeho tragikomických situací.

Větrná hůrka rodiny Brontëových Po téhle knize jsem toužila dlouho a byla šťastná, že jsem ji mohla recenzovat. Osudy slavné, umělecky založené rodiny jsou nesmírně zajímavé. Na recenzi aktuálně dělám. 

Dnešek není naposled Další výlet do minulosti /tento měsíc je to pořád nějaké retro nebo co : -D/  Autor jde ve stopách Andyho Weira, co se vtipu a žánru týče. Je to další variace na cestování časem, ale číst se dá, i když jsem někdy trochu tápala.

Copatá máma Oddechovka s vážnějším námětem - studentka maturantka se chystá na nečekanou roli matky. Čte se dobře, záležitost na jeden, dva dny.

Želary Výborné povídky psané krásnou češtinou. Někdy hodně syrové, jindy s nádechem něžnosti. 

Krasojezdkyně Jojo, Jojo nikdy nezklame. Její romány jsou plné emocí a sociálních témat, ve finále čtivé. Stejné je to i s Krasojezdkyní. 

Nežádejte o milost Akční thriller plný napětí, který má švih, spád a nejedno tajemství. Ocení ho zejména drsní chlapi a drsné holky. Více v recenzi

Slavičí píseň Krásný příběh odehrávající se v kulisách první světové války. Bála jsem se, aby nebyl moc sladký, ale romantiky tam bylo tak akorát.

Dar přátelství  Po delší době se mi do rukou dostal další román mé oblíbené autorky Patricie Scanlan. Příběh o rodině a přátelství odehrávající se v Irsku devadesátých let a počátku milénia se mi četl hodně dobře, mám pro takové knihy slabost.

Dívka, která si říkala Tuesday Tenhle thriller stojí za přečtení. Zaujme nejen nekonvenční hlavní hrdinka žijící v podzemí Londýna, ale také styl psaní - v jednotlivých kapitolách se střídají prostřihy do děje z pohledu Tuesday a policistů.

Tak, to je v lednu vše, doufám, že se vám něco bude líbit a přečtete si to taky. Budu se těšit za měsíc.



pátek 26. ledna 2018

Nežádejte o milost


Jako ostrý severák působí novinka Nežádejte o milost. Hned od první stránky vás vtáhne do spletitého víru politických intrik, v nichž se jejich aktéři neštítí ničeho. Vítejte v roce 1996. V Rusku se chystají všeobecné volby, ve Stockholmu padá telefonní síť a jedna mladá žena náhle beze stopy zmizí...

Pashie Konvalenko pracuje pro švédskou firmu působící v Rusku. S kolegou Maxem Angerem, ji pojí víc než profesní vztah, přestože oba pracují v jiných zemích. Pashie objevila něco, s čímž se chce svěřit Maxovi, tyto závažné informace by mohly ovlivnit jak Rusko tak i západ Evropy. Než je stačí svému příteli svěřit, stane se obětí únosu. Max se vydává po jejích stopách aniž by tušil, že odhalí i tajemství sahající do roku 1944 týkající se jeho samého.

Kniha Nežádejte o milost v sobě spojuje to nejlepší z akčního thrilleru se špionážním románem. Nabízí hned několik dějových i vztahových linek, z nichž jde zpočátku hlava kolem, po pár kapitolách si lehce zvyknete a ve finále dostanete nečekané vyústění. Velmi neotřele působí vztah Maxe a Pashie, nemáme možnost sledovat klasický rozvoj vztahu, jaký bývá běžně k vidění. Jelikož oba působí v různých zemích, nejčastěji spolu komunikují po mailu a telefonu. Byť před sebou nemáte jediný fyzický důkaz lásky mezi Pashií a Maxem, prostě to víte. Víte, že je mezi nimi milostné pouto, o které Max celou knihu usilovně bojuje s nasazením vlastního života.

Důležitou dějovou linií, která drnká na strunu politickou, je ta kolem ruských voleb. Korupce jde ruku v ruce s intrikami a snaha o převzetí moci ve stylu stalinovského režimu by mohla změnit koncepci celého Ruska, které by vrátila o desítky let zpátky.
A do třetice se celým příběhem vine ona historická část z válečného roku 1944, jež by Maxovi mohla objasnit minulost otce, který se jako osiřelý chlapec dostal na malý švédský ostrůvek.

Pořádně hutný spletenec akčního nářezu je rozdělen do krátkých a srozumitelných kapitol, díky kterým nemáte pocit, že byste v příběhu museli bloudit. Objevuje se v něm sice velké množství postav, ale plést se vám určitě nebudou.

Na knihu se samozřejmě soustředit musíte, není to žádná procházka růžovou zahradou, ale velmi barvitá mozaika osudů a událostí. Zdánlivě banální scény z běžného života jsou střídány drsnými a místy opravdu krutými scénami, při kterých člověku není zrovna dvakrát nejlíp.

Román je první částí trilogie s opravdu velkým sympaťákem Maxem Angerem v hlavní roli. Knihu můžu doporučit všem milovníkům napětí, akce a politických thrillerů, kteří si určitě přijdou na své.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ


středa 24. ledna 2018

Byly tady, a už nejsou


Představte si, že prcháte s dětmi před manželem tyranem a hledáte útočiště tak daleko, jak je to jen možné. A když už to vypadá nadějně, přijdete o to nejcennější, co máte, o vlastní děti. Moment, počkat... vy jste s sebou nějaké měli? Policie tvrdí, že ne. Tak kde je pravda?

Audra je na útěku. Po létech psychického týrání ze strany manžela sebrala všechny své síly a s dětmi Seanem a Louise se vydala napříč Spojenými státy ke kamarádce, u níž chtěla najít útočiště. Je léto, panuje neskutečné horko a Audra s dětmi jsou už lehce nervózní. Napětí stoupá ještě víc, když jejich auto zastaví místní šerif, aby vykonal rutinní prohlídku. Problém nastává ve chvíli, kdy v autě najde balíček marihuany. Audra je zatčena, její děti odvádí policistka, prý na bezpečné místo. Ve vazbě má Audra čas přemýšlet o tom, co se stalo, a taky o dětech. Jsou v pořádku? Na její otázky šerif odpovídá jednoznačně - v autě žádné děti nebyly, a možná je za jejich zmizením právě jejich matka. Na Audru je od této chvíle vyvíjen silný nátlak i štvanice ze strany médií. Vypadá to, že situace nemá východiska. Audra říká, že šerif lže, totéž tvrdí on o ní. Situace graduje, ve chvíli, kdy do městečka zavítá podivný cizinec. Může Audře pomoci?

U tohoto románu jsou na první pohled karty jasně rozdané. Jste svědkem zločinu, víte, co se stalo, dokonce je vám prozrazeno, kdo má čin na svědomí. Jestli máte pocit, že nemá smysl se do knihy pouštět, když vám to autor všechno pěkně naservíroval jako na stříbrném podnose, tak se mu nepoddávejte. I tak se vám dostane takové nálože adrenalinu, že byste mohli rázem skály lámat. Kniha má navíc naprosto jedinečné fluidum. Autor je Ir, ale podařilo se mu vystihnout nefalšovanou atmosféru starých amerických detektivek, v nichž nejde o co největší nálož krve, ale o to, jak se chovají postavy. Zároveň cítíte žár horkého léta sálající z každé stránky.

Byly tady, a už nejsou je jedna z těch knih, které absolutně ovládnou vaše emoce. Nechala jsem se jimi unést a do knihy se doslova vžila. Cloumal mnou vztek na šerifa, soucítila jsem s Audrou, občas mě málem trefil šlak a jako matka jsem jen těžce vydýchávala scény týkající se dětí. A ne, nejsem hysterka, to jen Haylen Beck prostě umí psát.

Kolem knihy se v blogerském světě strhla vášnivá debata. Shodli jsme se na tom, že nás opravdu dostala do kolen. Já za sebe dodávám, že jsem měla sto chutí do příběhu skočit a za hlavní hrdinku všechno vyřídit. Taky bych si dokázala knihu představit ve filmové podobě, protože si o to přímo říká. Nabízí přesně ten pocit, kdy se vám strachy tají dech, a ani na vás nemusí nutně mířit hlaveň pistole.

Knihu můžu jen a jen doporučit. Bez výhrad, jen s jedním doporučením. Obalte si nervy něčím sladkým, budete to potřebovat.


 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino




pondělí 22. ledna 2018

Strom života


Annie si myslela, že už jí nemůže být líp. Kulinářská show, kterou si vypiplala doslova od plenek má vysokou sledovanost, milovanému manželovi se právě chystá oznámit sladké tajemství. Ale pozor, někdy stačí na správné místo přijít ve špatný čas, aby se váš doposud ukázkový život rozpadl jako hrad z písku, stejně jako se to stalo Annie. Mladá producentka v jediném okamžiku přichází téměř o všechno. Ona sama musí stejně jako bájný Fénix vstát z popela a s hrdě vztyčenou hlavou jít dál.

Annie se po těžkém úraze ocitá v kómatu. Když se po roce probudí, musí začít znovu. Útěchu hledá v rodném Vermontu, na rodinné farmě, kde se vyrábí proslulý javorový sirup.
Rodina a přátelé, to je přesně to pravé pro Anniinu rekonvalescenci. Malebné prostředí Nové Anglie, staré rodinné recepty a setkání s první láskou v mladé ženě probouzí chuť do života, touhu začít znovu a tentokrát už správně. Podaří se Annie navázat tam, kde před lety skončila?

Číst tuhle poklidně plynoucí knihu je jako potkat dobré přátele nebo vklouznout do oblíbených papučí a vypít si hrnek horkého kakaa. Román je psán čtivě, autorka Susan Wiggs umí zaujmout barvitými popisy prostředí. Malebný Vermont, v němž se nachází městečko Switchback obklopené javorovými stromy, působí přímo magicky a uklidňujícím dojmem. Z celé knihy dýchá pocit domáckosti a rodinné sounáležitosti, o čemž Strom života ve své podstatě vlastně je.
I když tušíte, kterým směrem se děj bude ubírat, vůbec to nevadí, tak nějak to přece od příběhu tohoto typu očekáváte.

Mezi podstatné ingredience, z nichž je román namíchán, patří i jídlo. Annie jako producentka kuchařské show k vaření tíhla odmalička, svůj vzor měla v milované babičce, a vaření je pro ni jakousi formou terapie. Do děje, který je z valné části soustředěn na Annie a její problémy, spisovatelka nenásilně zakomponovala i proces výroby javorového sirupu, aniž by tím narušila strukturu příběhu.

Susan Wiggs píše především vrstevnaté rodinné příběhy s nádechem romantiky. Také v románu Strom života si bere na paškál rodinu a její hodnoty, které umí obhájit, a nastínit tak ideu, že máme-li kolem sebe své blízké, je všechno v pořádku.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

středa 17. ledna 2018

Sedmé dítě



Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm malých postýlek, v nich leží sedm malých dětí. Vítejte v Kongslundu, známém dánském sirotčinci, který se stal útočištěm pro mnoho dětí bez rodičů. I těmto sedmi dětem, které se v roce 1961 narodily ve stejné porodnici v Kodani, jejich opatrovatelky našly nové rodiny. Ředitelka sirotčince se vždy snažila pečlivě zahladit stopy, které by mohly vést k pravé identitě jejích svěřenců, ale s minulostí to bývá tak, že většinou dožene každého.

O čtyřicet později těchto sedm dětí spojí jeden anonymní dopis, jehož pisatel hrozí vyzrazením pikantních detailů z dob, než bylo sedm malých postýlek v Kongslundu obsazených. Nitky příběhu vedou až k nejvyšším špičkám dánské politiky, sedmé dítě by tak mohlo i po letech vyvolat ohromný skandál. Co se vlastně tehdy stalo? Kdo je oním osudovým sedmým dítětem? A jak s celým případem souvisí nález mrtvého ženského těla na břehu moře?

Dá-li se o některé z knih, že je do detailu propracovaná, a to až příliš podrobně, je to právě Sedmé dítě.  Román čítá více než osm set stran docela drobného textu, což by mohlo s útlocitnými dušemi trochu zamávat. Trochu jsem se zalekla i já, a to jsem milovník hrubých knih.
Autor si vybral naprosto skvělé téma, se kterým se dá dobře pracovat. Adopce dětí, to je velmi tvárný námět, a já musím konstatovat, že prvotní zápletka se sedmi dětmi, které se narodily v jednom roce, ve stejné porodnici, a z nichž jedno má velký význam pro představitele dánské nejvyšší společnosti, je originální.

A tady nastává problém, který jsem neměla jen já, ale spousta dalších čtenářů, kteří Sedmé dítě četli.
Tím, jak je téma příběhu hutné a tvárné, se do něj autor obul pořádně. Na jednu stranu tady máme opravdu poctivou spisovatelskou práci, na stranu druhou se díky tomu v textu docela špatně orientuje.
Erik Valeur přináší ohromné množství informací, v nichž je jednoduché zabloudit.

Na četbu knihy jsem se musela hodně soustředit, místy jsem ztrácela pozornost a k textu jsem se vracela víckrát, což mě zdržovalo a ubíralo to na atraktivnosti.
Pořád jsem ale neztrácela naději a dávala příběhu šanci. Prostě to téma mě dostalo do kolen.
Můj názor je, že kdyby autor příběh osekal a vynechal mnohdy zbytečnou slovní omáčku, byla by z toho nevšední detektivka s psychologickými prvky.

Pozor, knihu vůbec nezatracuji, naopak. Posledních pár set stran /vzhledem k jejich počtu to takhle říct klidně můžu/, ubíhá vcelku rychle, příběh dochází k šokujícímu rozuzlení a vy konečně pochopíte celý složitý spletenec.

Knihu zřejmě neocení ti čtenáři, kterým jde o klasickou detektivku, v níž hlavní roli hrají jen vrah, policista a vyšetřovaný čin. Tohle je záležitost, na kterou si musíte vyhradit čas a soustředit se. Milujete-li hutné příběhy, do nichž se musíte ponořit opravdu hluboko, Sedmé dítě se vám bude líbit. Mistrně vystavěná zápletka, psychologie postav, nástin dánské společnosti i politické situace, to vše v knize najdete.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA