čtvrtek 26. dubna 2018

Šťastně až do smrti



Christian a Leonora bez sebe kdysi nemohli žít, ani dýchat. Vzali se, narodil se jim syn a vypadalo to, že budou žít šťastně až do smrti. Jenže když jejich syn vážně onemocněl, pevný vztah dostal trhlinky, které na první pohled nebylo vidět. Postupem času se zvětšovaly, až se proměnily v jednu velkou prasklinu jménem Zenia.

Když Leonora zjistí, že Christian má poměr se svou kolegyní, zhroutí se jí celý svět. Rodině trpící synovou nemocí obětovala vše, kariéru houslistky i osobní život. Dvacet let žila jen pro své dva muže, a teď, na prahu padesátky má o vše přijít? Ve hře je navíc i nemalý majetek. Christian to však vidí jinak. Láska k manželce je pryč, proč by se měl trápit a setrvávat ve vztahu kde miluje už jen jeden? Život jde dál a je škoda nechat si proklouznout mezi prsty šanci na nový vztah. Chce začít znovu, se Zenií. Jenže je tady pořád Leonora, která se nechce vzdát. Existuje už jen jediný způsob, jak se jí Christian může zbavit...

Thriller Šťastně až do smrti je z pera dvou spisovatelů píšících pod pseudonymem Anna Ekbergová. Českým čtenářům se poprvé představili loni románem Ztracená.
Opět se jedná o dramatický příběh, v němž jde o city, vášeň, zradu i nenávist. Kniha je psána velmi zajímavým způsobem. Stárnoucí policista Holger vdává dceru. Těsně před svatbou jí celý příběh vypráví. Jedná se totiž o nevyřešený případ jeho policejní kariéry. Toto vyprávění se střídá se scénami ze života nešťastného páru, takže máte pocit, že sledujete film. Osobně se mi to zamlouvalo, oživilo to celý koncept příběhu a dodalo mu punc neotřelosti.

Příběh je nabitý akcemi, nechybí momenty překvapení a šokujících zvratů, které děj posouvají vždy někam, kam to vůbec nečekáte. Popisy konkrétních situací a myšlenkových pochodů hrdinů jsou neskutečně podrobné, což může pro netrpělivější jedince působit trochu problematicky. Co je ubráno na svižnosti a tempu, to je přidáno na dramatičnosti. První část má poměrně pomalý rozjezd, trochu trvá než si na popisný způsob psaní zvyknete. Jakmile se dostanete k místu, kde se celý děj posouvá do úplně jiné roviny, budete si připadat jako na šílené horské dráze, na níž svištíte střemhlav dolů.

Tento počin se mi líbil o fous víc než Ztracená, proto jsem zvědavá, s čím pánové přijdou do třetice.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

pondělí 23. dubna 2018

Útěk



Jo Blackmoreová dělá, to co miliony žen na celém světě. Denně vozí malou dcerku do školky, denně ji odpoledne vyzvedává. Když k ní jednoho dne přistoupí cizí žena a požádá o svezení, Jo netuší, jak moc se jí změní život. Žena ví všechno o rodině Blackmoreových, v ruce drží rukavici malé Elise a nebojí se ani těch nejdrsnějších výhrůžek...

Útěk je nejnovějším románem ostřílené autorky C. L. Taylor. Můžeme o něm říct, že vám zase a znovu pořádně pocuchá nervy. Ono to totiž s Jo není tak jednoduché. Neřadí se mezi stepfordské paničky, jejichž domácnost by se blýskala jako v reklamě na šťastnou rodinu. Po prožitém traumatu trpí fobiemi a svou dcerku by do školky raději ani nedávala, co kdyby náhodou něco...
Kvůli stupňujícímu obtěžování agresivní vyděračkou se Jo se ocitá v bludném kruhu. Nikdo jí nevěří, dokonce i její manžel si myslí, že to nemá v hlavě v pořádku. Na nešťastnou ženu si došlápla policie i sociálka. Manželství Jo je v troskách a mohla by přijít i o dcerku. Jediným řešením je útěk. Jo i s holčičkou odjíždí do Irska, rodiště své matky a doufá, že se vše co nejrychleji vyřeší.

Útěk je čtvrtou knihou C. L. Taylor, kterou Domino vydalo a opět se potvrdilo, že v nakladatelství nešlápli vedle. Občas se stává, že úroveň spisovatele s dalším dílem upadá, v tomto případě to neplatí. Autorka má laťku pořádně vysokou a rozhodně nemá problém přes ni skákat. :-)
Opět vytvořila thriller, který se čte sám, ve čtenáři vyvolá velkou škálu pocitů a nenechá vydechnout.

Hlavní hrdinka je nevyrovnaná žena, chvílemi ji litujete, chvílemi si říkáte, jestli její manžel přece jen nemá pravdu. Ale i těm nejslabším jedincům stačí určitý podnět, aby se vzchopili a našli zbytky svých sil. Stejné je to i s Jo. Byť bojuje s fobiemi, které jí ztěžují život, pro svou malou dcerku by udělala všechno. Díky tomu není román jen klasickým psychologickým thrillerem, velkou roli zde hraje mateřská láska. Kam můžeme zajít, když chceme pro své dítě to nejlepší? Lásku a pocit bezpečí?

Díky brilantně vystavěnému příběhu dostáváme nálož napětí a dramatu, stejně jako pořádnou zápletku, jejíž kořeny sahají do minulosti. Nechybí ani zvraty v ději přinášející ten správný moment překvapení, když se něco vyvrbí jinak než čekáte.
Za mě ještě velké plus za irské reálie, které byly vylíčeny v živých barvách, klidná, domácká atmosféra irského venkova zjemňuje drsný děj knihy.

C. L. Taylor je zárukou skvělého čtenářského zážitku, její knihy se čtou opravdu jedním dechem a jen těžko se odkládají.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)





sobota 21. dubna 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Zkouška dítětem




Claudii je pětatřicet, pracuje jako redaktorka v knižním nakladatelství. Práce ji baví, je spokojená, srovnané má i životní priority. Stoprocentně ví, že nikdy nebude chtít děti. Prostě na to nemá ty správné "buňky", biologické hodiny jí netikají a tikat ani nebudou. Claudie není žádný Herodes, miluje své synovce a neteř, stejně jako děti přátel. Jen prostě nemá v plánu šířit dál své geny. Když najde společně spřízněnou duši, je šťastná. Ben po dětech taky netouží, jejich manželství bude spokojeně fungovat i  bez  nich.

Jak se to říká? Člověk míní, Pánbůh mění? V tomto případě je to jeden z manželů, kterému se priority přerovnají do nového komínku, na jehož vrcholku je právě touha po dítěti. Kdo změnil názor, Claudie nebo Ben, koho tipujete?

Tuhle knížku jsem koupila v Levných knihách. Upřímně, kdybych se měla řídit příšernou obálkou, asi by mě od nákupu odradila. Naštěstí znám autorku, jejíž další dvě knihy vydalo nakladatelství Domino, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Zkouška dítětem je sice staršího data (originál vydání je z roku 2007, u nás vyšla v Argu o dva roky později), pořád je její téma aktuální.

Jedná se o společenský román řešící podstatnou otázku každého vztahu. Děti. Ne každý je chce mít, ne každý po nich touží. Já mám děti dvě a jsem za ně ráda, byť nejsem taková ta matka kvočna. Zároveň chápu i ty, kteří se rozhodnou pro život bez nich. Je to jejich věc a jejich rozhodnutí.
Autorka se ožehavého tématu nebála a napsala čtivý román, který nikomu nestraní ani neubližuje, a je na vás, jak ho budete vnímat.


sobota 14. dubna 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Bohyně osudu ze salonu d´Amour



Angelika je kadeřnice. Dokáže pomoct každému, a to ne jenom po vizuální stránce. Kromě nového účesu svým zákazníkům i změní život. K tomu nabízí domácí šafránové sušenky a bylinkový čaj. Ona sama však žije jako poustevnice, po smrti milovaného manžela se bojí znovu zamilovat. Táhne jí na padesát - ale co to je? Vždyť přece láska kvete v každém věku, ne? Potká Angelika ještě toho pravého, a hlavně, všimne si toho ve své zaneprázdněnosti?

Tohle byla opravdu krásná a milá knížka. Odehrává se na švédském ostrově. Autorka lokaci popisuje úžasným způsobem, působí to velmi živě a kouzelně, máte pocit, že kráčíte půvabným městečkem přímo na náměstí, kde je Angeličin kadeřnický salón. 
Autorka vystihla neuvěřitelnou škálu různých lidských povah a vlastností, které vtiskla hlavním i vedlejším postavám knihy. Celková atmosféra příběhu je podobná tomu z románu Čokoláda, šarmantní je jako Amélie z Montmartru. Prostě i když je to dílko ryze severské (švédské reálie i autorka), má půvab francouzských komediálních romancí.

Knihu Bohyně osudu ze Salonu d´Amour vydalo nakladatelství Omega. Spisovatelka Anna Jansson stvořila román, v němž nechybí láska, humor, zločin, intriky a vztahové propletence, to vše v jednom kyblíčku, dokonale namixované. Milé pohlazení po duši, kterého si skvěle odpočinete, třeba od všech těch drsných severských krimirománů. :-)




středa 11. dubna 2018

Bude se tvořit...

Velmi si vážím nabídky pana Reného Nekudy, abych recenzovala jeho Kreativní zápisník. Moc se mi tohle neotřelé dílo líbí, je nevšední, variabilní, moje bujná fantazie se bude mít skvěle. Samozřejmě budu o svém kreativním tvoření referovat. Těšte se, bude to neskutečně velká zábava. #kreativnizapisnik


Co zbylo z mojí sestry


Kate je ostřílená novinářka, během svého profesního života už zažila hodně hrůz. Naposledy byla v Aleppu, odkud se vrátila hluboce ochromená. Teď ji čeká další otřes. Její matka zemřela a Kate míří domů. Je jí smutno, matku milovala, kromě ní už nemá nikoho, s kým by si rozuměla. Má sice ještě sestru, ale ta ji nenávidí, nechce s ní mluvit, raději se dívá na dno sklenky vína. Jedinou oporu Kate nachází v empatickém švagrovi. Za jeho pomoci se uchýlí do matčina domu, ale ani tam se necítí příjemně. Bojuje s vlastními nočními můrami, kterými jsou bolestné vzpomínky na Sýrii i na dětství poznamenané tragédií. Aby toho nebylo dost, má pocit, že na zahradě vídá malého chlapce. Ale to není možné, jak jí všichni tvrdí. Její sousedka je bezdětná, žádné děti v okolí nejsou. Kate má pocit, že začíná šílet, skutečnost se jí začíná prolínat s událostmi v Sýrii. Co je realita a co halucinace?

Román Co zbylo z mojí sestry se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž do popředí vystupuje tzv. "nespolehlivý vypravěč". To je ten, který bojuje s alkoholismem nebo drogovou závislostí. Je jasné, že takovému člověku nevěříte ani dobrý den. Kate, stejně jako její sestra Sally mají k alkoholu velmi blízko. Zatímco Sally mu propadla, Kate se jakž takž drží, ale ani její halucinogenní stavy jí na věrohodnosti nepřidávají. Kate promlouvá v první části knihy, Sally v druhé. A věřte, že obě dvě budete doslova hltat. Autorka si velmi dobře pohrála s charaktery hlavních postav. Sympatie se střídají chvílemi s podezřívavostí, chvílemi s lítostí. Jakmile si někoho z aktérů oblíbíte, můžete si být jistí, že má nějakou slabinu, která jeho gloriolu srazí k zemi.

Příběh má, jako to u klasických thrillerů bývá, šokující vyústění. Možná vám spadne čelist, možná si řeknete, že je trochu překombinované (ale jinak by to čtenáře asi moc netáhlo), každopádně vás čeká pekelná jízda, kdy se budete chvíli naklánět na jednu, chvíli na druhou stranu. Kate nebo Sally? Kdo působí věrohodněji? Já jsem při čtení ani nedýchala, můžu-li to tak říct. Příběh je velmi svižný, plynulý, kapitoly končí v napínavém místě, takže vás to nutí číst dál.

Jedná o velmi citlivě napsaný příběh, některé jeho pasáže jsou velmi emotivní. Můžu říct, že je to první thriller, u kterého jsem na konci brečela jako želva. Zaobírá se hned několika tématy - posttraumatickým šokem, alkoholismem nebo domácím násilím. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jako dort pejska a kočičky, ale opak je pravdou. Tato prvotina spisovatelky Nually Ellwood má ingredience namíchané tak akorát a je opravdu podařená. Myslím, že ji směle můžeme zařadit mezi top thrillery poslední doby.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


sobota 7. dubna 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: V případě neočekávané události



Zavedla jsem novou rubriku a pevně doufám, že na ni nebudu zapomínat :). Je to v podstatě taková mini pidi recenze na knížku, která mě hodně zaujala a já ji chci doporučit dál.


Nejen na víkendové čtení bych vám ráda doporučila knížku V případě neočekávané události, kterou vydalo nakladatelství Argo.
Napsala ji americká autorka Judy Blume, ve své vlasti velice oblíbená. Já se přiznám, že to byla první knížka, kterou jsem od ní četla a moc se mi líbila. Abych pravdu řekla, nevěděla jsem zpočátku, co mám od tohoto románu čekat. Považte sami - na malé americké městečko spadnou během pár měsíců tři!!! dopravní letadla. Co autorka bude na čtyřech stovkách stran rozebírat? Jak to chce pojmout?
Čekalo na mě hodně příjemné knižní překvápko, s kterým se mi ve finále jen těžko loučilo.

Román se odehrává v padesátých letech minulého století a ta úžasná atmosféra je v příběhu hodně znát. Ženy nosí rudé rtěnky, lakují si nehty, začínají se pomaličku prosazovat v mužském světě... I přesto se nadále ctí rodina, dobré jídlo a tradice. Do popředí vystupuje židovská rodina Ammermanových s krásnou svobodnou matkou Zrzi a její patnáctiletou dcerou Miri. Kolem nich a kolem spousty dalších obyvatel městečka se točí události, které jimi pořádně otřásly. Pád tří letadel s tragickými následky, to vyštípe i toho nejhoršího cynika.
Autorka dokázala na základě vlastních zkušeností z mládí (ano, ona tyto pády zažila, není to fikce), vytvořit barvitou mozaiku osudů několika rodin z amerického maloměsta. Každého z nich se tyto události svým způsobem dotkly a poznamenaly jej.

Kniha se čte dobře, pokud máte rádi pomalejší tempo, kdy se zas až tak moc neděje, ale do detailů je popsáno co, kde, kdy, s kým a jak, tak si to užijete. Miri se mi hodně líbila, je to jedna z nejsympatičtějších teenagerek, se kterými jsem měla v knižním světě tu čest.

Jsem ráda, že se mi tahle knižka dostala do rukou a doufám, že zaujme i vás.