úterý 6. prosince 2016

Kdo si neví rady...

... tomu je pomoci.

Lámete si hlavu s knižním dárkem? Nevíte co vybrat svým blízkým ke čtení? 

Ptejte se a knižní poradci si polámou mozkové závity za vás. 

A vy mezitím můžete 

uklidit byt
                
                upéct cukroví

jít na procházku
                           
                 nakoupit

ozdobit stromek

                  poslouchat vánoční písničky 

nebo si jen tak číst...


neděle 20. listopadu 2016

Osudy a běsy



Málokdo by věřil, že manželství Matildy a Lotta přežije rok, vždyť se brali po impulzívní čtrnáctidenní známosti. Oba však své okolí překvapili, ve svazku vytrvali čtyřiadvacet let. To se podaří jen málokomu. I ve vás hlodá otázka, jestli to opravdu bylo všechno tak růžové?

Lancelot, kterému nikdo neřekl jinak než Lotto, se do Matildy zamiloval doslova na první pohled. Předtím si milostný život užíval jak se patří, ale když potkal svou životní lásku, věděl, že je ta pravá. Lotto je umělec. Zpočátku hraje na divadle, posléze sám divadelní hry píše. Matilda mu poskytuje rodinné zázemí, klid a prostor na psaní. Lotto je ve své podstatě jen její. 

První část s podtitulem Osudy líčí nejen manželský vztah této dvojice, ale zaměřuje se i Lottovu minulost - dětství, mládí, líčí vztahy v docela neobvyklé rodině. Osudy jsou trochu zdlouhavé, možná si budete, stejně jako já, klást otázku, kam vlastně autorka míří, co chce románem říct. Budete také hledat zmiňovanou podobnost s Dívkou ve vlaku a Zmizelou. Vydržte. Ještě tady máme část druhou, což jsou Běsy.

Druhá polovina knihy je zběsilá jízda, kterou budete jen těžce vydýchávat. A teprve při jejím čtení vám začne vše docházet a zapadat do sebe, jako kolečka v hodinovém strojku. Přistihnete se, že se vracíte do první části, abyste nasáli všechny souvislosti. A budete koukat, jak důmyslně to autorka vymyslela. 

Chtěla bych vyzdvihnout styl, kterým je kniha psaná. Něco tak... vymazleného, propracovaného jsem už dlouho nečetla. Lauren  Groff to má v sobě. Metafory, které používá, jsou jedinečné. Málokdy v recenzích cituji z knih, vlastně jsem to udělala asi jen jednou nebo dvakrát, ale tady si to nemůžu odpustit: 

Antoinette mu políbila dlaň a nechala ho jít, klidná ve své posteli jako mořská kráva. Její city se stáhly dovnitř. Vše sledovala z ohromné dálky. Baculatěla a baculatěla. Nakonec pukla jako zralé ovoce. Vypadlo z ní jadérko, malá Rachel. 

Když jsem hledala pasáž k citaci, přitihla jsem se, že si opět čtu, kochám se a nacházím nové věci, které mi unikly. Osudy a běsy jsou knihou, ke které se určitě vrátím, má co říct i při opakovaném čtení.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

čtvrtek 10. listopadu 2016

Můžu ještě milovat, i když už nejsi?

Také jste při četbě románu Než jsem tě poznala setřeli nejednu slzu? (Doufám, že pánové jsou taky romantici.) Oblíbili jste si Willa a Louisu a zajímalo by vás, jak to s mladou ošetřovatelkou bylo vlastně dál? Jojo Moyes přichází s pokračováním, které nese příznačný název Život po tobě.


Ani po roce a půl od Willovy smrti není Louisa schopná dát znovu dohromady svůj život. Utápí se v lítosti a výčitkách svědomí – u euthanazie přece jen neasistujete každý den, že? Takže když jednoho dne skončí po pádu ze střechy s těžkým zraněním, jen málokdo věří, že jde o nešťastnou náhodu.
Louisa odjíždí do rodného města, aby se vzpamatovala z úrazu a zároveň čelila minulosti, jež ji pronásleduje na každém kroku. Na scéně se tak znovu objevuje Louisina milá, leč velmi chaotická rodina, stejně jako Traynorovi, Willovi příbuzní.
Po návratu do Londýna Louisa navštěvuje terapeutickou skupinu, v níž se snaží vyrovnat se zármutkem. Povede to k uzdravení zlomené duše?




Jak si užít totalitu

To, že jste krásná, mladá a blonďatá sexbomba, vám nedává záruku na šťastný život. Eva Formánková by mohla vyprávět. Zúčastnila se soutěže Miss Praha, pařila s bohémy – a pak? Pak se vdala.

Píší se sedmdesátá léta dvacátého století a společnost se prohýbá pod tíhou totalitního režimu. Eva je tak trochu rebel. S matkou se hádá a dělá jí naschvály, otce naopak miluje. Jejím životem je pražská hospůdka U Bonaparta, kde se pravidelně schází společnost mladých umělců. Tady je Eva ve svém živlu. Randí s mladým Danielem, s nímž prožívá první vážné milostné vzplanutí. Jediným černým mráčkem je těžká nemoc milovaného otce. Po jeho smrti se propast mezi Evou a její upjatou matkou prohlubuje. Mladá dívka se snaží všemožnými způsoby vzpouzet nejen jí, ale také aktuální době, což ji přivádí až do věznice v pražské Ruzyni. Dokáže mladou rebelku něco nebo někdo zkrotit?



Vražda jako terapie


Ostřílená autorka thrillerů Rachel Abbottová přichází s dalším příběhem s detektivem Tomem Douglasem v hlavní roli. Ani tentokrát nebude nouze o chvíle plné napětí a dramat.
Maggie Taylorová se i s rodinou stěhuje do Manchesteru, kde na ni čeká nová pracovní příležitost. Hned od počátku je v jednom kole, zatímco její manžel Duncan přebírá veškerou zodpovědnost za děti. Jaké je Maggiino překvapení, když jednoho dne po návratu z práce zjistí, že Duncan zmizel a dcerku se synem nechal doma samotné.
Zoufalá žena se snaží manžela najít. Zjištění, že za útěkem není klasická druhá míza, jak by se dalo čekat, ale něco mnohem závažnějšího, otřese jejím doposud klidným životem. Ke všemu je tady vražda ženy, jež se Maggie nápadně podobá.
Tento případ je přidělen Tomu Douglasovi, ten zjistí, že nitky vedou k vraždám spáchaným před dvanácti lety. Jak do toho zapadá Duncan? A co Leo, bývalá Tomova přítelkyně, která se záhadně vypařila? Když k tomu přičteme vraždy žen, jež jakoby Maggie z oka vypadly, máme tady opravdu složitý případ. Policie si nesmí dovolit plýtvat časem, vypadá to, že další obětí by mohla být právě sama Maggie.

Zabij mě znovu je v pořadí pátým (v ČR čtvrtým) románem britské autorky Rachel Abbottové, v němž oblíbený detektiv Tom Douglas řeší zapeklité případy s opravdu propracovanými zapletkami. Nejedná se pouze o běžnou detektivku, v níž se řeší vražda. Do rukou se vám dostává thriller s prvky psychologického románu. V každém díle je vyřešen konkrétní případ, zároveň autorka přibližuje osobní dějové linky hrdinů. Sledujeme tak životní kroky Toma Douglase a jeho blízkých, které se s každým dalším příběhem rozvíjí. Vůbec nevadí, když sérii nebudete číst postupně, ale na přeskáčku.

Četla jsem všechny díly, které u nás byly zatím vydány, a Zabij mě znovu se podle mého názoru řadí mezi ty nejdrsnější. Autorka dokáže čtenáře držet v šachu a dokonale mást mozkové buňky. Ve chvíli, kdy si myslíte, že víte na čem jste, vás vyvede z míry nečekanými dějovými zvraty. Nechá ve vás hlodat červíčka pochyb, takže si možná položíte otázku, jak dokonale znáte své blízké. I Maggie si v průběhu děje uvědomuje, že o svém muži vlastně vůbec nic neví, byť si s ním pořídila dvě děti a zakotvila v přístavu zvaném manželství. Zjišťuje, že Duncanova minulost je úplně jiná, než jak ji vylíčil svému okolí.

S románem Rachel Abbottové určitě nesáhnete vedle, máte-li v oblibě psychologické thrillery. Zabij mě znovu má navíc i punc klasické anglické detektivky. Poutavý a zároveň akční styl psaní je zárukou, že se vám do rukou dostala dost dobrá četba.

(Za recenzní ebook děkuji nakladatelství Neoluxor)

pondělí 7. listopadu 2016

Srdeční záležitost




Francouzka Camille studuje poslední ročník střední školy. Je to rok zlomový, čeká ji totiž maturita. Klasické studentské trable zvládá s pomocí party spolužáků, s nimiž se zná už od dětských střevíčků. Její nejlepší kamarádkou je Lea, s kterou si hodně rozumí. Jenže s Leou to v poslední době nevypadá moc dobře, je vážně nemocná.

Camille se během pár dní obrací doposud klidný život vzhůru nohama. Tak ráda by pro Leu něco udělala, dokud je ještě čas. Naštěstí na to není sama, spolu s kamarády dokáže něco, z čeho by si mnohdy měli vzít příklad i dospělí.
Když se začtete do této půvabné knihy, která vás zaujme nejen názvem, ale i nádhernou obálkou, zjistíte, že Gilles Legardinier napsal román, jenž vás chytí za srdce. Celý je o mladých lidech, teprve se hledajících. Prožívají první lásky, navzájem si pomáhají řešit pro ně složité životní problémy,vlastně zároveň tak poznávají sami sebe. Leina situace je donutila dospět, zvážnět a zapomenout na mladickou lehkovážnost, která k létům dospívání patří.

Román je psán v první osobě, vypráví jej přímo Camille. A já jen smekám před tím, jak autor - muž, dokáže popsat dívčí svět tak autenticky a citlivě. Styl psaní je natolik sugestivní, máte pocit, že před vámi stojí opravdová osmnáctka z masa a kostí.

Legardinierův styl na mě působil zároveň i dospěle, Camille je na svůj věk neobyčejně vyzrálá. Scény ze školního prostředí navozují tu správnou studentskou náladu. I když kniha řeší vážné téma, je odlehčená humorem a vtipem, což ve výsledku působí velmi francouzsky.
A když jsem se do knížky začetla, připomněla jsem si jeden starší český seriál o studentech, který se jmenuje Zkoušky z dospělosti.:-)

Četla jsem všechny knihy, které u nás Gilles Legardinier vydal a jen žasnu nad lehkostí, s jakou se dokáže převtělit do svých hrdinů, ať už to jsou mladé ženy nebo starší muži. Navíc je to neskutečný sympaťák (no a pak mu nepropadněte, že? ;-))

Srdeční záležitost není klasickou studentskou romancí. Je to příběh o pevných poutech přátelství, o síle, kterou v sobě nacházíme v těch nejtěžších momentech. Ať už jste studenti nebo vaše občanka vykazuje nějaký ten rok navíc, tahle knížka vám ukáže, co všechno je člověk v rámci ryzího kamarádství schopný dokázat.
Vlastně z ní můžeme čerpat inspiraci pro řešení našich vlastních vztahových problémů.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)