pondělí 16. dubna 2012

Dokonalá nevěsta

Moje oblíbená Sophie Kinsella přišla opět s oddechovkou, které nechybí humor ani lehká romantika. Milly má těsně před svatbou s milým, laskavým a nechutně bohatým Simonem. Plánují nákladnou svatbu, která musí být tip top do nejmenšího detailu. No..plánují...velká svatba je snem Millyiny matky, která se do příprav pustila s velkou vervou. Milly se připravuje na velké focení a právě fotograf je ten, který odhalí její velké tajemství, které by nejraději pohřbila hluboko do země. Milly už totiž jednou vdaná byla. Vlastně vdaná pořád JE. Když  jí bylo osmnáct, pomohla jednomu sympatickému Američanovi narychlo spíchnutým sňatkem k pobytu v Británii. A právě fotograf, který je tehdy zvěčnil, Milly po letech fotografuje. Co s tím, čtyři dny před svatbou? Začíná tak kolotoč leckdy humorných situací. Nevěsta hledá svého stále ještě manžela, její snoubenec je nešťastný, protože jej jeho otec trumfuje nákladnými dary novomanželům, Milliyna matka si hraje na snobku, kterou vůbec není a pohřbívá své manželství, sestra Isobel je těhotná a nikomu to nechce říct...
Jak to všechno dopadne? Samozřejmě, že dobře, detaily prozrazovat nebudu, ale je to jasné, protože Sophie Kinsella jinak ani nepíše. Román jsem měla přelouskaný za večer, až mi to bylo líto, protože jsem si čtení opravdu užívala. Nemluvě o krásné obálce, na kterou jsem pořád musela koukat. :-)

Když promluví zkušení :-)

Nikdy proti proudu - Amper.
Říkám holou pravdu - Inspektor Kojak.
To je ale síla! - Newton.
Na to se musí jít od lesa - Robin Hood.
Hlavně nešlápnout vedle - Neil Armstrong.
Nenechat se doběhnout - Zátopek.
To je tvrdý oříšek - Popelka.
Nemá to cenu - Nobel.
To není Ono. - John Lennon  

Ukradla jsem opět na Facebooku, nemá to chybu.

Volání ptáka kivi

Hodně jsem se těšila na třetí díl ságy z Nového Zélandu. První dva díly V zemi bílého oblaku a Maročina píseň  se mi líbily hodně, mám ráda historické rodinné ságy z Anglie, Irska nebo Austrálie. Na Nový Zéland jsem byla taky moc zvědavá, přečetla jsem pár cestopisů z této krásné země, viděla Pána prstenů. Na knihu Volání ptáka kivi jsem čekala dlouho. A bylo to znát, protože se mi pletly rodinné vazby hlavních hrdinů. Po přečtení knihy jsem zjistila, že na konci je malý rodokmen, díky kterému jsem si mohla vše ujasnit. :-) Já na něj přišla pozdě, ostatní čtenáři si ho snad najdou dřív.
Děj třetího dílu je hodně barvitý, odehrává se nejen na Novém Zélandě, ale také v Austrálii, Anglii i na širém moři...
Hlavní hrdinkou jsou sestřenice Lilian a Gloria. Lilian je dcerou Elaine, která v druhém díle soupeřila s Kurou o lásku Williama Martyna. Gloria je dcerou Kury, která se za Williama provdala. Odjeli spolu do Evropy, kde Kura vystupuje jako zpěvačka maorských písní a William je její manažer. Gloria zatím vyrůstá na rodinné farmě  v péči prababičky Gwyneiry. Jednoho dne si Kura s Williamem usmyslí, že je na čase, aby se Gloria naučila vybraným způsobům a domluví jí studium na internátní škole v Anglii. Gloria tam jet nechce, je šťastná na farmě. Gwyneiru tedy napadne, že by s ní mohla do školy jet Lilian. Obě dívky doprovází Gloriina domácí učitelka Sarah, která má ve farnosti, kde se škola nachází, snoubence.
Lilian se brzy rychle adaptuje, nemá se školou problém, Gloria je nešťastná, uzavřená do sebe, s nikým nekomunikuje. Nenávidí rodiče, že ji do této situace uvrhli a obviňuje všechny, že ji nepomůžou. Vymyslí tedy plán, díky němuž se může dostat domů na Nový Zéland. V přestrojení za plavčíka nastupuje na loď, která ji má dovézt domů..Ale nic není zadarmo a Gloria musí zaplatit cenu, která ji připraví o její důstojnost i čest.
Mezitím se domů vrací Lilian a je velmi překvapená, když se z její lásky, kterou potkala během studií v Anglii, vyklube syn konkurentů jejich rodinné firmy. Ale lásce se nedá poručit a Lilian si vydupe tu svou,  i když musí utéct na druhý konec Nového Zélandu...
Glorie se po strastiplné cestě vrací domů, ale nic není jak bylo. Nerozumí si s babičkou a tak se snaží vrátit ke svým maorským kořenům..
Krásný barvitý příběh, jak jsem řekla, chvíli se mi pletli hlavní hrdinové, to však neubíralo na čtenářském zážitku, který byl hluboký. Co takhle čtvrtý díl, paní Larková? ;-)

Eleonora ze Schwarzenbergu - Skutečná upíří princezna

Zajímavý román, který formou zpovědi hlavní hrdinky zpracovává příběh Eleonory ze Schwarzenbergu. Poznáváme ji prostřednictvím Marie Markéty z Chudenic, mladičké šlechtičny, která byla k Eleonoře vyslána jako společnice. Markéta, která žila po smrti matky v osamění, vítá tuto změnu a těší se na nové zážitky. Po příjezdu na zámek v Českém Krumlově zjišťuje, že kolem její hostitelky panuje zvláštní atmosféra, kterou ještě umocňují povídačky a pověry kolující mezi prostým lidem v podzámčí. Proč je hraběnka stále krásná, i když jí léta přibývají? Proč u zámku neustále vyjí vlci? A kam se ztrácejí sloužící?  Markéta jim moc nevěří, i když malé pochyby v ní kolují. Spoléhá na svůj vlastní rozum a úsudek.  Na zámku pobývá také další mladá šlechtična Jana Marie Valdštejnová, která se stává Markétinou přítelkyní. Jenže jednoho dne musí odjet za nemocným otcem a Markéta zůstává na zámku sama spolu s tajuplnými služebnými a stále více se rozšiřujícími povídačkami. Po nějaké době se Jana Marie vrací a spolu s ní přijíždí i její bratr. S Markétou se do sebe zamilují a plánují svatbu. Eleanora se nabídne, že jim vše zařídí.
Štěstí novomanželů netrvá dlouho, po svatbě Markétin muž Jan Albrecht umírá na následky tragické nehody. Markéta se uzavírá do sebe, po nějaké době zjišťuje, že čeká dítě. Znovu se uchýlí pod ochranná křídla hraběnky Eleanory na krumlovský zámek. Zde žije v poklidu i s dcerou několik let, dokud nevyslyší nabídku Otmara, dalšího hraběnčina hosta, který Markétu provází od začátku jejího krumlovského pobytu. Plánují svatbu, ze které má největší radost Eleanora...Na svatební hostině si Markéta všimne, že pije jiné víno než ostatní svatebčané a díky tomu poznává hrůznou pravdu. Povídačky poddaných o upírech nelhaly, Markéta prožívá nejhorší muka svého života..Zděšená prchá ze svatby pryč..
Autorka dokázala výborně nastínit atmosféru, která na zámku panovala, při čtení jsem měla pocit jako bych tam opravdu byla. Trnula jsem hrůzou, i když jsem už tušila rozuzlení. Markéta mi přišla trošku naivní, já už věděla jak to je s hraběnkou, Markétinou dcerou i snoubencem Otmarem, zatímco ona pořád nevěřila :-).
Každopádně se mi román líbil, prý má vyjít i pokračování, na které jsem tedy hodně zvědavá.



pondělí 2. dubna 2012

Návrat domů

Nemohla jsem se dočkat, až se mi do rukou dostane další kniha britské autorky Melanie Rose. Její první román Má noc je tvůj den mě příjemně překvapil, takže jsem byla hodně zvědavá i na další knihu s názvem Návrat domů. Když jsem si přečetla o čem má být, zajásala jsem ještě víc. Duchařina, návraty do minulých životů, to jsou témata, která mě v knihách hodně baví. Příběh nás zavádí do Anglie. Panuje drsná zima, ve které kamsi cestuje mladá žena. Jede autem, sebou má pár svých věcí a kočku. Kam má namířeno, to se nedozvíme, protože má nehodu. Když se probere, nic o sobě neví. Vnímá jen muže, který ji nese v náručí. Ocitá se v rodině finančníka Vincenta, který žije s malou dcerkou Jadie. Kate (tak si naše hrdinka začne říkat) zjišťuje, že je to rodinka velmi zvláštní. Všemu vévodí svérázná hospodyně, která se na Kate netváří příliš nadšeně. Kate chce zjistit kým je, proto podstoupí hypnózu, která ji však nezavede do jejího současného života. Ocitá se ve viktoriánské Anglii, jmenuje se Kitty a žije s matkou a dvěma sourozenci. Kate je zmatená, cítí, že Kitty je jí velmi blízká, netuší však, proč se v hypnóze nemůže dostat do vlastní minulosti. Život viktoriánské dívky je však zajímavý a Kate postupuje další a další sezení...Dostane nakonec zpátky svůj život? A proč má pocit, že je čímsi propojená s Jadie? Je vůbec možné, aby člověk žil několik životů, ve kterých by se setkával se svými spřízněnými dušemi? Naprosto úžasný román, který jsem zase nemohla odložit. Katein příběh mě vtáhl, s napětím jsem čekala jak to dopadne. Pořád jsem trnula strachy, jestli bude Kate v pořádku a zda-li jí nehrozí nějaké nebezpečí. Občas totiž všechy postavy působily dosti podezřele... Ale jedná se o romanci, takže platí, že konec musí být dobrý. Jaký, to samozřejmě prozrazovat nebudu. :-). Milovníci zvířat, nebojte se. Kočička, o které se zmiňuji na začátku, bude v pořádku. :-) Můžu tuhle skvělou duchařskou romantiku doporučit ke čtení. Nuda nehrozí, naopak, budete-li ji číst večer při lampičce, ještě se i krásně "pobojíte". :) 

(Recenze pro nakladatelství Metafora)