pátek 29. září 2017

Lidé, kteří mě znali




90. léta: Emily Overtonová studuje vysokou školu, bydlí s kamarádkou a právě se chystá na rande se spolužákem Gabem. Ale ještě ten večer je všechno úplně jinak. Emily potkává Drewa a bláznivě se do něj zamiluje.

11. září 2001. Emily pracuje v kanceláři, jejíž sídlo je v severní věži Světového obchodního centra. Ten den měla být v práci, ale má volno a nikdo z jejího okolí to neví. Emily utápějící se v osobních problémech bere tragické události jako šanci začít znovu. Pod novým jménem a jinak.

Čtrnáct let žije Connie Prynnová spokojený život v Kalifornii. Pracuje jako barmanka, vychovává dceru a myslí si, že dávnou minulost nechala tisíce kilometrů za sebou. Ale jak už to bývá, dostihne nás vždycky ve chvíli, kdy to vůbec nečekáme. Connie se dozvídá krutý verdikt - je těžce nemocná. Musí se rozhodnout, jak dál naloží se životem. A co bude s dcerou Claire, jíž je teprve třináct. Connii čekají nejtěžší chvíle. V dceřině zájmu bude muset otevřít vrátka k bývalému životu a přiznat jí (a vlastně i sobě), co kdysi udělala.

Ani se mi nechtělo věřit, že se jedná o prvotinu autorky Kim Hooper, její zápletka je opravdu důmyslně promyšlená. Román Lidé, kteří mě znali zadrnká hned na několik strun. Je plný emocí a vášní, zároveň napsaný s citem a důrazem na detaily. Retrospektivní forma vyprávění dává střídavě nahlédnout do obou životů mladé ženy. Postupně odhalujeme okolnosti, které vedly k razantnímu kroku, jakým změna identity bezesporu je. Nechat za sebou všechny své blízké v podstatě ze dne na den, to chce opravdu velký kus odvahy.

Hlavní hrdinka Connie / Emily je pro mě rozporuplná postava. Bylo mi líto, co musela díky nemoci vytrpět a spolu s ní jsem prožívala i vypjaté scény s Claire. Nelíbil se mi způsob, jakým jednala s manželem, který pečoval o nemocnou matku. A právě to, že její povahové vlastnosti nejsou prvoplánově kladné, ji zlidšťuje. Byť jsem s některými postoji Emily nesouhlasila, přemýšlela jsem nad jejím chováním a zkoušela si představit, jak bych se v dané situaci zachovala já sama.

Líbilo se mi, jak autorka příběh zakončila. Ohraničený, a přesto otevřený konec dává prostor čtenářově fantazii. Závěr nesklouzl do klišé, které bývá typické pro příběhy s podobnou tématikou.
Kniha Lidé, kteří mě znali je velkým překvapením na knižním trhu, po dočtení ve mně ještě hodně dlouho doznívala, na příběh Emily musím pořád myslet.

Ráda bych si od Kim Hooper přečetla ještě něco dalšího, její sympatický styl psaní se mi zamlouvá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

pondělí 25. září 2017

Budu vším, čím mě chceš mít



Hattie je výborná herečka, která se ve svých rolích cítí jako ryba ve vodě. Rádi byste vzornou studentku, milou holku odvedle, poslušnou dceru nebo milující partnerku? Bude vším, čím ji chcete mít. Není to lákavá představa?

Hattie je skoro osmnáct, žije s rodiči v malém městečku, kde studuje střední školu. Miluje herectví a jejím snem je dobýt New York jako divadelní herečka. Zatím se realizuje v místním divadelním spolku, chodí se spolužákem a ve volném čase pracuje v místním fotolabu. Jenže jednoho dne je Hattie nalezená mrtvá. Násilná smrt rozmetala dívčiny sny a zároveň šokovala celé městečko. Kdo by něčeho takového byl schopen? Někdo z místních nebo se snad Hattie do něčeho zapletla? Vyšetřování se ujímá šerif Del, který Hattie znal odmalička. O to víc je to pro něj horší, a bude mít co dělat, aby si nad případem udržel odstup a nadhled.

Kniha je psána pohledem vybraných postav, jimiž jsou Del, učitel Peter a samotná Hattie. Možná to zní, vzhledem k dívčině tragické roli v příběhu, divně, ale do děje to skvěle zapadá. Autorka přibližuje několikaměsíční období před vraždou, i události bezprostředně po ní. Nejenže se střídají vypravěči, ale obměňují se i časové roviny, což vás při čtení udržuje v napětí.

Kniha je srovnávána se slavnou Lolitou Vladimíra Nabokova. Tak pod to se podepsat nemůžu, já ten dojem neměla. Hattie je jiná věková liga než Lolita, myslím, že Humbert Humbert by s ní společnou řeč asi nenašel. ☺
Naopak, já objevila jistou podobnost se seriálem Twin Peaks. Ospalé maloměsto, kde si všichni vidí do talířů, komunita obyvatel semknutá k sobě tak, že člověk zvenčí nemá velkou šanci proniknout mezi místní. A k tomu mrtvola mladé dívky, která měla život před sebou, stejně jako legendární Laura Palmerová. K tomu přičtěte spravedlivého šerifa a pestrou suitu místních obyvatel - no já to tam prostě vidím.

Nejvíce mých sympatií si získal právě šerif Del, který na mě působil férovým dojmem. Poctivý chlap ze staré školy.  Mně se hned vybavil představitel takových mužů, Tommy Lee Jones, kterého jsem si pak jako Dela představovala po celou dobu.

V knize se střídá větší množství vedlejších postav točících se kolem Hattie jako planety kolem Slunce. Autorka mezi nimi mistrně kličkuje, aby vás dokonale zmátla. Já už svého adepta na vraha měla, ale jak už to je u dobrých thrillerů zvykem, vše se obrátilo o sto osmdesát stupňů, a já byla zase na začátku. A tak je to správně, nervy mají pochodovat a emoce vřít. Román je navíc prodchnutý zlověstnou atmosférou, která vás nutí být trochu paranoidní a vraha vidět ve všech.

Budu vším, čím mě chceš mít se mi četl dobře, řadím ho mezi psychologické thrillery, které zaujmou nejen tématem, ale i zpracováním.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)




neděle 17. září 2017

Vzestup raketových dívek



Když se řekne americká žena, možná si představíte usměvavou naondulovanou hospodyňku. Její domácnost je perfektně uklizená, dětičky i manžel nakrmení, prostě všichni jsou happy.
A co kdyby ta americká žena byla jiná, vymykala by se všem těm klasickým klišé? Chodila by do práce, a to ne jen tak ledajaké, zabývala by se raketovým výzkumem. Začíná vás to zajímat? Právě takové ženy představuje kniha Vzestup raketových dívek autorky Nathalii Holt. Do rukou se vám dostává svědectví o ženách, které výraznou měrou přispěly k dobytí kosmu.

Ve čtyřech částech mapujících bezmála půl století náročné, dá se říct, "chlapské" práce, poznáváme ženy, které se naplno oddaly vědě. Barbara Paulsonová, Helen Lingová, Sue Finleyová, Melba Neadová, Barby Canrightová nebo Macie Robertsová, to jen zlomek těch, pro něž čísla znamenala celý svět. Pracovaly v JPL jako tzv. výpočtářky. Na jejich výpočtech závisely výsledky testovacích pokusů, stejně tak i životy kolegů. Stačil chybný součet, změna znaménka, záměna číslic, a práce mohla skončit i tragicky. Zapomeňte na vymoženosti dnešní moderní doby. Žádné počítače, pouze vlastní mozek, tužka, papír a speciální kalkulačka.
 V institutu JPL se testovaly raketové střely, náboje, konaly se pokusy s odstřelováním. Zaměstnanci byli věčně pod tlakem, ať už následkem fyzické i psychické námahy nebo díky neustálému soupeření USA a Ruska, i přesto si dokázali zachovat smysl pro humor. Pořádali oblíbenou soutěž Miss Neřízená střela, navštěvovali se v soukromí, byť své práci podřizovali téměř všechen volný čas. Překvapilo mě, v jaké pohodě a harmonii spolu dokázali zaměstnanci JPL fungovat. Mezi ženami a muži nepanovala žádná větší nevraživost, i když by mohla. Jak už to bývá, ženy byly znevýhodněny víc. Zatímco unavený muž může doma odpočívat a všechny pracovní trable hodit za hlavu, ženě začíná druhá směna, tentokrát na domácí frontě. I úspěšné ženy v JPL se musely naučit skloubit kariéru a mateřskou roli. Mnohé z nich právě z  tohoto důvodu z práce odešly, jiné ji jen na čas přerušily.
60. léta znamenala velkou modernizaci. Konaly se pokusy v kosmu, první mise na Měsíc. Z výpočtářek se stávají programátorky pracující s prvními počítači IBM. JPL zažívá nejen úspěchy i krachy. Tragicky končí nechvalně známá mise Apollo 1.

Kniha Vzestup raketových dívek není vůbec suchopárnou encyklopedií. Jedná se o publikaci na pomezí románu a dokumentu. Je sice plná odborných termínů, ty jsou však podány srozumitelnou formou. Jako laikovi se mi dostalo podrobných informací o práci ve vědeckém výzkumu. Dozvěděla jsem se i zajímavé informace, třeba že v matematice existuje Fibonacciho posloupnost, v níž každé číslo je součtem dvou předchozích. (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, atd.). Nebo že první počítač IBM obsahoval jedenáct komponentů, které dohromady vážily skoro deset tun.

 Autorce se podařilo vdechnout hrdinkám život. Nejsou to jen bezduché figurky na šachovnici vědy a techniky, jsou to bytosti z masa a kostí. Prožívají radosti i strasti, jsou mistryněmi v logistice a plánování rodinného a pracovního života. Jsem naprostý matematický antitalent, takže jsem jen s úžasem zírala, co tyto neskutečné ženy dokázaly. Nezbývá než smeknout pomyslný klobouk. Plastický obraz je umocněn foto přílohou. Určitě si ji budete, stejně jako já, prohlížet v průběhu čtení, abyste získali dokonalou představu o životě "raketových dívek". Pro ještě lepší zážitek doporučuji projít si ji ještě jednou, až knihu dočtete.

Velké plus je i nádherná obálka, u níž mě zaujal nejen titulní obrázek, ale především potisk předsádek znázorňující matematické výpočty.





Vzestup raketových dívek je výborným počinem na poli populárně naučné literatury. "Raketové holky" vám ukážou, jak se prosadit ve světě, který ženám běžně nepřeje.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

pondělí 11. září 2017

Když láska dostane druhou šanci

Říká se, že když se partneři pohádají, večer mají jít spát už usmíření. Ale co když na sladké smiřování není nálada ani chuť, protože vztah dvou lidí, kteří se ještě nedávno měli rádi, pomalu vyhasíná? Přesně tohle potkalo Zoe a Eda.



Už na sebe neusmívají, společně řeší pouze provozní věci, víceméně si tak trochu lezou na nervy. Rozhodí je i drobné hlouposti a hádky jsou pak na denním pořádku. Po jedné takové banální slovní přestřelce však na Zoe čeká studená sprcha. Už nikdy nedostane šanci k usmíření se svým mužem, protože Ed zahyne při dopravní nehodě.

Až poté si Zoe uvědomí, co všechno pro ni její muž znamenal. Ed byl její životní láska, vysněný idol už od studentských let. A i když jejich vztah procházel krizí, uvnitř ho pořád milovala. Po manželově smrti se proto zcela ponoří do smutku a truchlení. A hlavou se jí honí jediná věc. Kdyby tak mohla… Kdyby tak mohla vrátit čas a udělat spoustu věcí jinak.

Jednoho dne uklouzne a zraní se na hlavě. Po probuzení se nestačí divit. Ocitla se ve svém dívčím pokoji v domě rodičů, dvacet let před nehodou. Dostala Zoe druhou šanci a spolu s ní možnost napravit chyby, jež ve vztahu s Edem udělala?


(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

neděle 10. září 2017

Se záští



Těžká jsou ráda opilcova, říká se. Jenže co když se jednoho rána vzbudíte a zjistíte, že bolest hlavy s alkoholem nijak nesouvisí. Přesně to se stalo Jill. Problém je v tom, že ona nejenže nikde nepařila, ale vlastně si vůbec nepamatuje události z posledních šesti týdnů.

Osmnáctiletá Jill Charronová studuje poslední ročník střední školy. Je to hodná dívka, vzorná studentka a dobrá kamarádka. Čeká ji největší dobrodružství v jejím dosavadním, dosud klidném životě. Se studentským programem pojede na studijní výlet do Itálie. Do Itálie! Jill se nemůže dočkat. Je hloubavá a zvídavá, těší se na nové zážitky. Spolu s ní na výlet míří i její nejlepší kamarádka Simone. Jsou jako dvojčata, bez sebe nedají ani ránu. Prostě jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet.

V Itálii však dojde k nehodě. Jill se probouzí v nemocnici, zraněná a s pamětí, která je děravá jako stará pavučina. Vůbec nechápe, co se stalo. Rodiče jí blokují přístup k internetu i mobilu, jediným řešením je zavolat Simone z nemocničního telefonu. Simone však telefon nebere. A její rodiče? Říct, že jsou na Jill naštvaní, je slabé slovo. Co se stalo v Itálii? Při hledání pravdy si Jill sáhne na samé dno svých sil i paměti.

Spolu s Jill zjišťujeme, co se v Itálii stalo. Dívka pomalu skládá rozbité kousky vzpomínek za pomoci empatické nemocniční psycholožky i nové kamarádky Anny. Celý příběh rámují výňatky z policejních výslechů, cestovních průvodců, mailových konverzací a blogových článků, které pomáhají doplnit celkový obrázek. Zároveň jsou však dvousečnou zbraní. Nelítostný dav se nechává strhnout a pořádá hon na Jill. 
Právě tady je vidět, jak lehce se dá člověk ovlivnit a nechá sebou manipulovat. Jak snadné je někoho odsoudit jen proto, že "jedna paní viděla". 
Román Se záští je výbornou sondou do života současných teenagerů. Nabízí pohled na přátelství, které není tak pevné jak by se na první pohled mohlo zdát. Kontrast mezi prostředími, z nichž obě dívky pocházejí, je velmi výrazný. Jill je potomkem bohaté rodiny, pro niž není problém zaplatit studia na prestižní univerzitě, zatímco Simone tohle štěstí nemá. Závist pomalu zapouští kořeny a ve vztahu dívek se objevují první trhlinky.

Kniha Se záští je určená hlavně teenagerům, kteří už mají dost přeslazených románků a rádi by si přečetli napínavý příběh, ale určitě zaujme i starší čtenáře, čehož jsem důkazem. :-)  Není to tak úplně krimi, i když zde zločin hraje prim, jedná se spíše o psychologický román, mrazivý, napínavý thriller plný tajemství, která čekají na to, až je odhalíte. Jen pozor na to, komu budete věřit. Nezapomeňte na to, jak málo stačí k tomu, aby vás rozlícený dav strhl sebou. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)


čtvrtek 7. září 2017

Snaž se nedýchat



V roce 1995 měla mladičká Amy před sebou celý život. Prožívala první lásku, snila o lákavé práci novinářky. Teď je rok 2010 a všechno je jinak. Amy je sice starší, ale ve svém životě se nikam neposunula. Patnáctileté dívce někdo ublížil tak, že téměř umřela. Téměř. Léta leží v nemocnici uvězněná uvnitř svého těla. Ale co se vlastně tehdy přesně stalo?

Novinářka Alex pije jako duha. V alkoholu utopila své manželství i slibnou kariéru. Je těžké posbírat poslední zbytky důstojnosti a začít znovu. Alex se o to pokouší psaním článku o pacientech ve vegetativním stavu. Když narazí na Amy, zaujme ji nejen dívka samotná, ale také okolnosti, které vedly k jejímu smutnému osudu. Na vlastní pěst se pouští do pátrání a jediným spolehlivým společníkem je pro ni pravidelná denní dávka vína. Podaří se Alex dojít k cíli a zjistit, kdo Amy ublížil? A co její závislost, jaká je šance vyskočit z rozjetého vlaku, který míří přímo do pekla?

To vše zjistíte v napínavém románu Snaž se nedýchat. Příběh je rozdělen do krátkých, srozumitelných kapitol, jejichž vypravěči jsou Amy, Alex a také Amyina první láska Jacob. Na celou kauzu nahlížíte z jejich úhlu pohledu a sami si můžete o hlavních postavách udělat svůj vlastní úsudek.

Zajímavým námětem byl pohled do Amyiny mysli. Co prožívá pacient ve vegetativním stavu? Amy je sice už třicet, ale vůbec nemá ponětí o čase. V jádru se cítí být pořád tou pubertální ztřeštěnou dívenkou, která se chystá za kamarádkami, potřebuje radu matky a řeší milostné trable. Upřímně řečeno, něco takového si vůbec nedokážu představit, díky tomuto příběhu jsem si mohla udělat alespoň malou exkurzi do mozku takto nemocného člověka.

Šokujícím, téměř syrovým způsobem autorka přiblížila rozpad osobnosti těžce závislého alkoholika, jakým Alex byla. Sledovat rozklad osobnosti, ztrátu důstojnosti, vidět, jak se Alex řítí přímo do záhuby, to bylo neskutečně emotivní. Holly Seddon se podařilo toto peklo popsat opravdu realisticky a zároveň ho nenásilnou formou zakomponovat do příběhu.

Budete si libovat, pokud máte rádi psychothrillery, v nichž nejde pouze o případ jako takový. Pokud rádi rozmotáváte zašmodrchaná klubka komplikovaných vztahů, tady si jich užijete do sytosti. Autorka předkládá čtivý a nevšední příběh plný náznaků. Kdo lže a proč? Holly Seddon si s vámi bude pohrávat jako kočka s myší, aby vás spletitými cestičkami dovedla k cíli.

Hledáte-li neotřelý psychologický thriller, dobrou volbou je právě kniha Snaž se nedýchat. Myslím, že Holly Seddon se může směle zařadit mezi autory, jejichž knižní počiny čtenář vždy napjatě očekává.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)