Lidé, kteří mě znali

90. léta: Emily Overtonová studuje vysokou školu, bydlí s kamarádkou a právě se chystá na rande se spolužákem Gabem. Ale ještě ten večer je všechno úplně jinak. Emily potkává Drewa a bláznivě se do něj zamiluje.

11. září 2001. Emily pracuje v kanceláři, jejíž sídlo je v severní věži Světového obchodního centra. Ten den měla být v práci, ale má volno a nikdo z jejího okolí to neví. Emily utápějící se v osobních problémech bere tragické události jako šanci začít znovu. Pod novým jménem a jinak.

Čtrnáct let žije Connie Prynnová spokojený život v Kalifornii. Pracuje jako barmanka, vychovává dceru a myslí si, že dávnou minulost nechala tisíce kilometrů za sebou. Ale jak už to bývá, dostihne nás vždycky ve chvíli, kdy to vůbec nečekáme. Connie se dozvídá krutý verdikt - je těžce nemocná. Musí se rozhodnout, jak dál naloží se životem. A co bude s dcerou Claire, jíž je teprve třináct. Connii čekají nejtěžší chvíle. V dceřině zájmu bude muset otevřít vrátka k bývalému životu a přiznat jí (a vlastně i sobě), co kdysi udělala.

Ani se mi nechtělo věřit, že se jedná o prvotinu autorky Kim Hooper, její zápletka je opravdu důmyslně promyšlená. Román Lidé, kteří mě znali zadrnká hned na několik strun. Je plný emocí a vášní, zároveň napsaný s citem a důrazem na detaily. Retrospektivní forma vyprávění dává střídavě nahlédnout do obou životů mladé ženy. Postupně odhalujeme okolnosti, které vedly k razantnímu kroku, jakým změna identity bezesporu je. Nechat za sebou všechny své blízké v podstatě ze dne na den, to chce opravdu velký kus odvahy.

Hlavní hrdinka Connie / Emily je pro mě rozporuplná postava. Bylo mi líto, co musela díky nemoci vytrpět a spolu s ní jsem prožívala i vypjaté scény s Claire. Nelíbil se mi způsob, jakým jednala s manželem, který pečoval o nemocnou matku. A právě to, že její povahové vlastnosti nejsou prvoplánově kladné, ji zlidšťuje. Byť jsem s některými postoji Emily nesouhlasila, přemýšlela jsem nad jejím chováním a zkoušela si představit, jak bych se v dané situaci zachovala já sama.

Líbilo se mi, jak autorka příběh zakončila. Ohraničený, a přesto otevřený konec dává prostor čtenářově fantazii. Závěr nesklouzl do klišé, které bývá typické pro příběhy s podobnou tématikou.
Kniha Lidé, kteří mě znali je velkým překvapením na knižním trhu, po dočtení ve mně ještě hodně dlouho doznívala, na příběh Emily musím pořád myslet.

Ráda bych si od Kim Hooper přečetla ještě něco dalšího, její sympatický styl psaní se mi zamlouvá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)