Když se řekne americká žena, možná si představíte usměvavou naondulovanou hospodyňku. Její domácnost je perfektně uklizená, dětičky i manžel nakrmení, prostě všichni jsou happy.
A co kdyby ta americká žena byla jiná, vymykala by se všem těm klasickým klišé? Chodila by do práce, a to ne jen tak ledajaké, zabývala by se raketovým výzkumem. Začíná vás to zajímat? Právě takové ženy představuje kniha Vzestup raketových dívek autorky Nathalii Holt. Do rukou se vám dostává svědectví o ženách, které výraznou měrou přispěly k dobytí kosmu.
Ve čtyřech částech mapujících bezmála půl století náročné, dá se říct, "chlapské" práce, poznáváme ženy, které se naplno oddaly vědě. Barbara Paulsonová, Helen Lingová, Sue Finleyová, Melba Neadová, Barby Canrightová nebo Macie Robertsová, to jen zlomek těch, pro něž čísla znamenala celý svět. Pracovaly v JPL jako tzv. výpočtářky. Na jejich výpočtech závisely výsledky testovacích pokusů, stejně tak i životy kolegů. Stačil chybný součet, změna znaménka, záměna číslic, a práce mohla skončit i tragicky. Zapomeňte na vymoženosti dnešní moderní doby. Žádné počítače, pouze vlastní mozek, tužka, papír a speciální kalkulačka.
V institutu JPL se testovaly raketové střely, náboje, konaly se pokusy s odstřelováním. Zaměstnanci byli věčně pod tlakem, ať už následkem fyzické i psychické námahy nebo díky neustálému soupeření USA a Ruska, i přesto si dokázali zachovat smysl pro humor. Pořádali oblíbenou soutěž Miss Neřízená střela, navštěvovali se v soukromí, byť své práci podřizovali téměř všechen volný čas. Překvapilo mě, v jaké pohodě a harmonii spolu dokázali zaměstnanci JPL fungovat. Mezi ženami a muži nepanovala žádná větší nevraživost, i když by mohla. Jak už to bývá, ženy byly znevýhodněny víc. Zatímco unavený muž může doma odpočívat a všechny pracovní trable hodit za hlavu, ženě začíná druhá směna, tentokrát na domácí frontě. I úspěšné ženy v JPL se musely naučit skloubit kariéru a mateřskou roli. Mnohé z nich právě z tohoto důvodu z práce odešly, jiné ji jen na čas přerušily.
60. léta znamenala velkou modernizaci. Konaly se pokusy v kosmu, první mise na Měsíc. Z výpočtářek se stávají programátorky pracující s prvními počítači IBM. JPL zažívá nejen úspěchy i krachy. Tragicky končí nechvalně známá mise Apollo 1.
Kniha Vzestup raketových dívek není vůbec suchopárnou encyklopedií. Jedná se o publikaci na pomezí románu a dokumentu. Je sice plná odborných termínů, ty jsou však podány srozumitelnou formou. Jako laikovi se mi dostalo podrobných informací o práci ve vědeckém výzkumu. Dozvěděla jsem se i zajímavé informace, třeba že v matematice existuje Fibonacciho posloupnost, v níž každé číslo je součtem dvou předchozích. (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, atd.). Nebo že první počítač IBM obsahoval jedenáct komponentů, které dohromady vážily skoro deset tun.
Autorce se podařilo vdechnout hrdinkám život. Nejsou to jen bezduché figurky na šachovnici vědy a techniky, jsou to bytosti z masa a kostí. Prožívají radosti i strasti, jsou mistryněmi v logistice a plánování rodinného a pracovního života. Jsem naprostý matematický antitalent, takže jsem jen s úžasem zírala, co tyto neskutečné ženy dokázaly. Nezbývá než smeknout pomyslný klobouk. Plastický obraz je umocněn foto přílohou. Určitě si ji budete, stejně jako já, prohlížet v průběhu čtení, abyste získali dokonalou představu o životě "raketových dívek". Pro ještě lepší zážitek doporučuji projít si ji ještě jednou, až knihu dočtete.
Velké plus je i nádherná obálka, u níž mě zaujal nejen titulní obrázek, ale především potisk předsádek znázorňující matematické výpočty.
Vzestup raketových dívek je výborným počinem na poli populárně naučné literatury. "Raketové holky" vám ukážou, jak se prosadit ve světě, který ženám běžně nepřeje.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)
Žádné komentáře:
Okomentovat