pondělí 28. prosince 2009

Tak už jdeme do finále...

Blíží se velká rekonstrukce naší knihovny. Pro veřejnost už otevřeno nemáme. Čtenáři to věděli dlouho dopředu díky propagaci v tisku a velkým letákům na dveřích, stejně ale chodí a chtějí si půjčovat, ach jo :-/
Pomalu balíme fond, vážeme knihy a připravujeme se na velký třesk.
Je nám líto, že se budeme muset na rok rozloučit, ale zároveň se těšíme na novou, krásnější, modernější knihovnu.
Pod vlivem nostalgie jsem "přeskládala" texty známých písniček, abychom si mohli na rozloučenou zazpívat :-D

Tak už jdeme do finále a poslední tóny zní,

to všechno se chystá spousty dní.

A najednou už jen pár knížek zbývá.

Až tma nastane v sále a bude tu loučení,

ať nejdem domů zkroušení, a lepší nálada po nás tu zbývá.

Nejlepší knížky půjčovali dnes knihovníci známí s titulem i bez.

A holky jak sen se líbily všem. ...

A jestli jste se nad knížkou smáli, tak dali jste kousek chvály i nám...


A na projektantskou notu:

Proč jsi tak smutná, kdo se má na to koukat,

nic číst ti nechutná, v hlavě máš asi brouka.

Tak nezoufej, nic to není, knihovna se jen změní,

vždyť jsem ji navrhl jáááá.

Jojo, už asi blbu ;-)

Ježíšek přišel...

...a donesl nám dárky. Byla jsem příjemně překvapená, protože mi nadělil ságu Stmívání. Já VÍM, že je to hlavně pro náctileté, ale když mně se to tak moc líbí ;-). Jen to Ježíšek kupoval postupně a myslel si, že je to jen trilogie. Když mě viděl v Tescu, jak listuju čtvrtým dílem, chtěl ho dokoupit, ale už nebyl. Tak jsme ho s Ježíškem pořídili na Štěpána. Zjistili jsme, že byl, jen ho dali do špatné police.
Dostala jsem i knížku, kterou jsem moc chtěla - Flavii Leng: Můj život s Daphne du Maurieur.

Ještě jsem byla potěšena nadílkou výborných filmů (Piano, Prázdniny, Amelie z Montmartru a Stopy ve sněhu).
Při včerejším brouzdání po nákupním centru v Ostravě jsem vlezla do Levných knih a udělala si další radost. Za 49 Kč jsem si pořídila knížku Polévka z granátových jablek od Marshi Mehran. Odehrává se v zapadlé vesnici v Irsku, kam přijíždějí tři íránské sestry a otevírají si tam restauraci.
Už se moc těším na čtení.

sobota 19. prosince 2009

Mokopko, děkuju :)

Ve čtvrtek na mě čekalo ve schránce milé překvapení. Bloggerka Mokopka, jejíž blog patří mezi mé oblíbené, mi poslala dáreček. Tedy, bylo jich víc, moc děkuju.
Nádherná srdíčka a zvonek z perníkového těsta, moc krásně voní. ;-)
roztomilý sádrový andělíček
velmi hezké, ručně vytvořené vánoční přání.
A nakonec bublinková pukací folie. V té to bylo všechno hezky zabaleno, já měla radost i z ní, protože pukání bublinek je moje oblíbená činnost (a koho ne, že? ;-))
Ještě jednou za tyto milé dárky děkuji, budou nádhernou výzdobou na vánočním stromku.
Mokopka je velmi "rukošikovná", můj pravý opak, chodím se k ní a k dalším tvořilkám kochat jejich výrobky a nasávám pohodu, která vyzařuje z jejich blogů.
Díky, krásné Vánoce všem.

pondělí 14. prosince 2009

Linecké a Pelíšky



Docela zajímavá kombinace :). Včerejší adventní neděle byla ve znamení lineckého cukroví. Je to totiž nejoblíbenější školákovo cukroví, musí ho být nadbytek. K zadělávání jsem si pustila klasiku - film Pelíšky. K němu není co dodávat, všichni ho známe, legendární hlášky zlidověly. Díky tomuto filmu máme i tip na jeden dárek pro školáčka. Neprozradím co to je, co kdyby si tady náhodou četl! ;-). Zjistila jsem ale, že jsme poslední generací, která tomuto filmu bude rozumět. Naše děti už budou mimo mísu a budou se smát jen univerzálním scénám.

Děkuji... :-)


Děkuji šikovné tvořilce Monice za ocenění, které udělila mému blogu. Myslím, že jsem k němu přišla jako slepý(á) k houslím, protože tuto cenu mívají vesměs blogy rukošikovných autorek. Já mám ručičky levé, málokdy se mi něco povede vyrobit.
Těší mě, pokud někoho inspirují moje knižní tipy.
Tím víc si tohoto ocenění vážím a jsem ráda, že jsem mezi bloggery zapadla.
Sedm faktů o své osobě jsem sepsala už o něco dříve ;-).
Nominaci dávám dále svým oblíbeným bloggerkám, rukošikovným kamarádkám a také kolegyním ;-): Beaute, Mokopce, Sonne, E.T., Aknezobce, Soně a Helči.

středa 9. prosince 2009

Hermafrodit


Kniha spisovatele Jeffreyho Eugenidise získala Pullitzerovu cenu. Slyšela jsem na ni jen samou chválu. Nemohla jsem si ji tedy nepůjčit :). Když jsem ji donesla z knihovny domů, trošku jsem váhala. Je to docela velká bichle, taková, která se při čtení ležmo špatně drží :-D. Taky jsem neodolala a začala jsem v ní listovat a hned první kousek textu, na který jsem natrefila, mě od čtení odradil. Narazila jsem totiž zrovna na úryvek, který, vytržený z kontextu,působil spíše rušivě. Když jsem se do ní ale pustila, nemohla jsem přestat. Hermafrodit vypráví o osudech řecké rodiny Stephanidesů, kteří se z malé vesničky v hroutící se Osmanské říši, dostávají do USA. Spolu s nimi putuje i jeden zmutovaný gen... S vypravěčkou/vypravěčem Callie/Calem sledujeme rodinu Stephanidesových a zároveň se stáváme svědky různých historických událostí, jako je vypálení Smyrny, doba hospodářské krize a prohibice, 60. a 70. léta a rasové bouře, které se v té době odehrávaly na předměstí Detroitu, kde Stephanidesovi žili. Proč je Callie/Cal napůl dívka a napůl chlapec? Je to vina zmutovaného genu a dávného tajemství, které s velkým pocitem viny tají její prarodiče. Obsáhlý román, spíše epos je velmi čtivý, řecký způsob života v USA připomíná film Moje tlustá řecká svatba.

Čaje Impra

Můj oblíbený podzim se ne a ne překulit do zimy a sychravé počasí přímo navádí k pití horkého čaje.
Nechala jsem si nadělit k svátku pár nových čajů. Jedním z nich je zelený čaj s příchutí černého rybízu od Impry.
Musím říct, že je opravdu výborný.Mám od nich i zelený čaj cherry, taky chutná moc dobře.
Čaje Impra mají výrazné příchutě, které "nesmrdí umělinou". Skvěle doplňují chuť čaje, ať už zeleného nebo černého.

pondělí 7. prosince 2009

Druhá neděle adventní

Včera byla druhá adventní neděle. Z aromalampy voněla skořice, v hrnku chladl skvělý zelený čaj s černým rybízem. Celý den byl docela poklidný, strávila jsem ho úklidem a četbou příjemné knížky.

čtvrtek 3. prosince 2009

Milé překvapení...

Málem až do nebes jsem vychválila román Obchodník J. O´Connora. Hned jsem v katalogu zjišťovala, jestli máme i další jeho knihy. Vlastníme historický román Hvězda moří. Měla jsem štěstí, byl volný, tak jsem si ho na cestě z práce vyzvedla. Jaké bylo milé překvapení, když jsem při čtení autorova životopisu zjistila, že je bratrem zpěvačky Sinéad O´Connor.
Mám její písničky ráda. To by mě zajímalo, kdo z jejich rodiny je ještě umělecky nadaný.
Zpěvaččin syn Jack nahrál pěvecký part na jednu její desku (Universal mother), když byl hodně malý. Opravdu šikovná rodinka, jen co je pravda. :)

úterý 1. prosince 2009

Obchodník



Dnes ráno jsem dočetla skvělý psychothriller irského spisovatele Josepha O´Connora Obchodník. Je psán formou dopisu, který píše hlavní hrdina Billy Sweeney své dceři Maeve, která leží v dublinské nemocnici v komatu po brutálním útoku party zlodějů. Billy je bývalý učitel, alkoholismus ho zničil natolik, že se mu rozpadlo manželství, přišel o možnost učit a živí se jako prodejce satelitního zařízení. V dopise popisuje své mládí, seznámení s budoucí ženou i následující život až po Maeveinu tragédii. Postupně v něm narůstá zlost vůči tomu, že jeden z obžalovaných utekl z vazby a zdá se mu, že policie k tomu přistupuje s lhostejností. Rozhodne se, že vezme spravedlnost do svých rukou a útočníka potrestá sám. Jenže vše končí jinak než si to Billy naplánoval.... Román je velmi čtivý. Když jsem po něm sahala v knihovně, odradil mě nejprve styl, kterým je napsán, nemám moc ráda experimenty v žánrech, ale milované Irsko zvítězilo. Udělala jsem dobře, nemohla jsem se odtrhnout a přestat číst. To, že je román psán formou dopisu není rušivým prvkem, naopak. Román Obchodník doporučuju všem milovníkům irských reálií a psychothillerů. Tento opravdu stojí za to.

Perníčky

Včera jsme v knihovně s dětmi zdobili perníčky. Díky rukošikovné kolegyni Páje se tato akce konala už poněkolikáté a stala se velmi oblíbenou tradicí našeho oddělení. Ulepené prsty, soustředěný výraz a nadšení všech zúčastněných dětí (i knihovnic), to vše dalo vzniknout krásným výtvorům, které ozdobí nejeden vánoční stůl. Pokud neskončí v žaludku mlsných tvořilů. :)

pondělí 30. listopadu 2009

Líbáš jako bůh

Dříve než film se mi do rukou dostala stejnojmenná knížka Marie Poledňákové. Zhltla jsem ji za jedno letní odpoledne. Knížka mě nezklamala, nasmála jsem se u ní. Chaotický život hrdinů a z něj vzniklé humorné situace daly vzniknout příjemnému čtení.
Minulý týden jsem konečně viděla i stejnojmenný film a musím říct, že mě taky nezklamal. Dala jsem si u něj "partičku žehlení" a smála jsem se stejně jako když jsem četla knížku.
Líbil se mi výběr herců, kteří ztvárnili hlavní hrdiny.
Jako milovnice písmenek si však nemůžu odpustit jedno: Knížka je VŽDYCKY o fous lepší než film ;-).

Začal advent...

Včerejší nedělí začalo období adventu. Co je advent, proč jej slavíme a co všechno k němu patří se můžeme dočíst na různých webových stránkách a blozích.
Ani u nás se na advent nezapomnělo. V sobotu večer jsem tvořila adventní věnce na stůl a na venkovní dveře. Trochu jsem nazdobila i byt, aby byla atmosféra :). Do umytých oken jsem pověsila nové záclony a vycídila koupelnu a předsíň. Zbytek bytu budu uklízet postupně, podle času a dovolené.
Včera jsem zapálila první svíčku na věnci a nechala ji vyhořet až do konce.
Do Vánoc zbývá jen pár týdnů.... :)

Za soumraku


„...ztráta schopností psát povídky není férová cena za peněženku naditou kreditkami,"... Tato slova avizují novou sbírku povídek krále horroru Stephena Kinga.Aby si připomněl své umění psát povídky, stvořil třináct nových horrových příběhů. Povídky jsou výborné, čtivé a docela i děsivé. Co se stane, když parta dělníků zasáhne do osudů malíře, který pravidelně cvičí na rotopedu? Jak může němý stopař vyřešit nevěru manželky řidiče, kterého si stopl? A co se stane hrdince, která běháním řeší bolest ze ztráty dítěte?

Jen jeden osud


Jen jeden osud je velmi zajímavá sbírka příběhů lidí, kteří byli od dvacátých do padesátých let vězněni v lágrech nebo odsouzeni ve vyhnanství.
Autoři většinou nejsou zavedenými spisovateli, jejich osudy jsou velmi působivé až děsivé.
Při čtení si člověk uvědomí, jak malicherné jsou jeho běžné problémy.
Jak málo tehdy stačilo k tomu, aby byl člověk odsouzen k mnohaletému vězení v lágru.
Knihu vydalo nakladatelství Academia.

středa 18. listopadu 2009

Modrá pole

Modrá pole je tenounká knížka povídek irské autorky Claire Keeganové. V originále vyšla už v roce 2007 a autorka za ni získala mnoho ocenění. Povídky čtenáře zavádějí na irský venkov (kromě jedné, která se odehrává ve Spojených státech). Povídky nemají přesné časové určení, můžeme se jen domýšlet, kdy se odehrávají. Díky autentickému popisu prostředí má člověk pocit, jako by se přímo ocitl na irském venkově. Tyto dvě skutečnosti jim dodávají jisté kouzlo a tajemno ;-).

sobota 14. listopadu 2009

Vzpomínáš si?


Včera jsem měla po dlouhé době večer jen pro sebe. Těšila jsem se, až si uvařím čaj, schoulím se do křesla s knížkou a nikdo mě nebude rušit :-). Tak se i stalo a až do dvou do rána jsem četla nový román Sophie Kinselly (ta se proslavila skvělou sérií románů o shopaholičce Rebecce) Vzpomínáš si. Hrdinkou je pětadvacetiletá Lexi, která pracuje ve firmě vyrábějící koberce. Pracuje jako obyčejná úřednice v kanceláři a má děsnou smůlu, protože jí firemní prémie utekly jen o fous. Večer oslavuje s kamarádkami z práce a připravuje se na nadcházející otcův pohřeb. Při čekání na taxík jí v dešti ujede noha, Lexi spadne ze schodů a.... Probouzí se v nemocnici a zjišťuje, že je všechno jinak. Je vdaná, úspěšná ředitelka ve firmě, ve které předtím pracovala na jednom z nejnižších postů. Žije v přepychu a má nádherného manžela. A nespadla ze schodů, ale utrpěla zranění při autonehodě. Jenže Lexi ví, že v životě auto neřídila... Co se stalo? Díky amnézii si nepamatuje tři roky svého života. Neví nic o své práci a manžel je pro ni docela cizí člověk. A už vůbec nevěří, že by mohla mít milence, kterým je manželův kolega. Jenže život v přepychu není tak skvělý, jak se zdá a Lexi zjišťuje spoustu zajímavých a šokujících informací...

čtvrtek 12. listopadu 2009

Ze života bichlobaby

Poslední dobou moc nestíhám. V práci se nakupilo tolik věcí a pracovní den má jen osm hodin. Kromě klasických knihovnických činností jako besedy pro školy děláme s kolegyní na projektu multikulturní výchovy mládeže. S prezentací obcházíme místní školy. Dnes jsem byla na polské základce a měla jsem divný pocit z toho, že dětem z polských rodin mám já něco vykládat o jejich kulturních zvycích :-). Čekala jsem, že budou zahlcovat informacemi ony mě, ale nic z toho nebylo.
Zjišťuju, že je vůbec problém dostat z dětí nějaké slovo. Včera jsem besedovala s deváťáky o dobrodružné literatuře. Kdybych se postavila před zrcadlo, udělala bych líp. Nic nečetli, nic neznají, Stmívání jenom VIDĚLI. Ufff.
Na druhou stranu, v půjčovně se poslední dobou dveře netrhnou. Pořád sice ještě převažují návštěvníci (jsou to hlavně kluci), kteři mají knihovnu za počítačovou hernu a u hraní her dokážou strávit celých šest hodin, co je pro ně knihovna otevřená. Ale asi má osvěta a propagace četby něco do sebe, spousta dětí začala chodit do knihovny KVŮLI KNIHÁM, hurááá.
Své malé čtenáře si hýčkám a jsem schopná snést jim modré z nebe.
Do počítače ťukám stopadesátou rezervaci na Stmívání, Bořka stavitele a Mašinku Tomáše. Věrným čtenářům schovávám novinky.
Zároveň si rvu vlasy, protože jsem zjistila, že jsem si vymazala rozepsanou besedu o Evropské Unii, a musím proto začínat znovu.

Psychicky i fyzicky se připravuju na nadcházející celoroční rekonstrukci naší knihovny, o vánočních prázdninách budeme místo chroupání lineckého a obracení stránek v knize stěhovat fond a vybavení našeho oddělení.
Na Facebooku spoluspravuju profil knihovny a snažím se, aby zprávy byly aktuální, výstižné, komentáře vtipné a lákavé.
A pak že je knihovna tiché a klidné místo ;-).

pátek 30. října 2009

Halloweenské strašení v knihovně




Osobně mám raději české Dušičky než americký Halloween, ale musíme jít s dobou (a s dětmi) a tak jsme i u nás v knihovně na dnešek připravili halloweenské odpoledne. S kolegyňkami jsme se na to jaksepatří vyhastrošily.
Děti vyplňovaly čarodějnický kvíz a hrály strašidlácké pexeso.
Atmosféru skvěle podkreslil poslech Erbenovy Kytice.

pátek 16. října 2009

Jablkové knedlíky

A zase ta jablka!!! Co s nimi?
Našla jsem skvělý jednoduchý recept na jablkové knedlíky.
Nastrouháme jablka, přidáme mouku, špetku soli, skořici a ....TO JE VŠECHNO.
Víc nic není třeba. Těsto necháme hodinku odpočívat v lednici, pak zpracujeme v knedlíky a vaříme ve vroucí vodě, jak jsme zvyklí. Jen do ní nalejeme trochu oleje.
Já si knedlíky ve finále posypala skořicí a cukrem a polila máslem. Ale k dochucení se může použít cokoliv, podle chuti konzumenta.
Dobrou chuť :-)

Mých "SEDM"

Sedm faktů o mně aneb jak jsem se nechala inspirovat autorkou jednoho z mých oblíbených blogů.

  1. Jsem závislá na čtení. Doma mám kupu knih z knihovny a neustále nosím další a další.
  2. Miluju nové knížky, musím k nim pořád čichat a listovat v nich.
  3. Nedám ránu bez hodinek. Musím je mít pořád na ruce, výjimkou je koupání :). S hodinkami i spím. Nejraději mám velké ciferníky a zvláštní design. Pánské vedou.
  4. Miluju čaje. K nim pořádný hrnek. Mám tři oblíbené, ze kterých můžu pít jen já :). Každý na jiný druh čaje, vychutnávám si to.
  5. Jsem vlk samotář. Nejlíp je mi doma, zalezlé pod dekou, s knížkou a dobrým čajem.
  6. Miluju podzim. Padající listí, podzimní vůni vzduchu, podzimní atmosféru.
  7. Každý rok se těším na Vánoce, jako malá :). Mám ráda adventní období, výzdobu a předvánoční atmosféru.
Tak to jsem zhruba já, ono by se toho našlo víc, ale sedm je sedm :).

Co chtějí číst děti.. :)

Minulý týden jsme pasovali prvňáčky na čtenáře knihovny. Dnes přišla jedna holčička, která byla mezi nimi a chtěla si půjčit knížku.
"Dobrý den, já bych potřebovala půjčit knížku, kde jsou písmenka a slabiky."
Nešlo jí nevyhovět :-).

Nové příchutě čajů Loyd.


Čaje Loyd představují novou řadu "Green Sense Aromatherapy". Zelený čaj s příchutí levandule nebo grapefruitu či aloe vera.
Z jejich kolekce jsem si oblíbila čaje "Svařáčky", nejvíc mi chutná medový.

úterý 13. října 2009

Proč? Proč? Proč? Protože proto :-)

Vyřazovala jsem jednou takhle zrána knihy, listovala si v nich, a našla tohle:
Zcela prozaické vysvětlení pohádkové situace :-)
(nalezeno ve sbírce rumunských pohádek)

pondělí 12. října 2009

Legenda o pistolnici Murphyové


Jsem masochista. V pátek jsem si vzala dětskou knížku od Eoina Colfera Legenda o pistolnici Murphyové. Proč jsem masochista? Pátek byl posledním dnem Týdne knihoven. V jeden ráz jsem přihlásila tři nové děti, neustále něco vyhledávala, radila, pomáhala, prostě jsem byla hodná paní knihovnice. Doufám. :-). A ještě jsem si vzala domů knížku, která o knihovnici vypráví. Eoin Colfer je znám jako autor fantasy knížek o Artemisi Fowlovi. Na toho se, mimochodem, taky chystám. Pistolnice Murphyová je postrachem sourozenců Vildy a Martina Woodmanových. Spolu s dalšími třemi mladšími bratříčky vyvádějí neustále nějaké lumpárny. A co teprv, přidají-li se k nim kluci ze sousedství. Martin a Vilda musí proto navštěvovat několikrát týdně místní knihovnu, aby se zklidnili a trochu se zkulturnili četbou knížek :-). Jenže jak se těšit na knihovnu, když v ní vládne postrach zvaný Pistolnice Murphyová, knihovní nindža velikosti almary. Se všemi si poradí, razítka má zavěšená proklatě nízko. Nestrpí odmlouvání a hne-li se někdo z koberce v dětském oddělení, je teprve zle. Jestli je Pistolnice opravdu taková, jakou ji znají kluci, zjistí čtenář v knížce. Ať dospělý nebo malý, zasměje se každý.

pátek 9. října 2009

Tajemství nesmrtelného Nicholase Flamela: Alchymista, Čaroděj



Michael Scott je autorem ságy o nesmrtelném Nicholasi Flamelovi. V češtině zatím vyšly dvě knihy, Alchymista a Čaroděj, čeká se na vydání třetí, která by se měla jmenovat Vědma. Na začátku se čtenář seznamuje s patnáctiletými dvojčaty Joshem a Sofií. Josh pracuje v antikvariátu a Sofie v kavárně, přivydělávají si tak na cestování po Evropě. Majitelem antikvariátu je Nick Flamel, ze kterého se vyklube věhlasný alchymista Nicholas Flamel, žijící před více než pětisty lety. Josh a Sofie jsou dávnou věštbou předurčeni k záchraně světa. Nicholas Flamel totiž ukrývá Kodex - nejmocnější knihu všech dob. Zálusk na ni si dělá čaroděj John Dee. Podaří se mu ji ukrást, Joshovi však v rukou zůstavají dvě stránky z knihy. John Dee se snaží stránky získat, jsou totiž důležité a potřebné k rituálu, který by vrátil sílu starobylým bytostem z temnot, aby mohli vládnout lidem. Sofie získává čarodějné a magické schopnosti, které jí Josh závidí. Bojuje se žárlivostí a jen těžko odolává lstivým řečem Johna Deeho. V druhé knize boj vrcholí, dvojčatům a Flamelovi pomáhá například Johanka z Arku a její manžel, hragě Saint-Germain nebo upírka Scatty. Na tuhle fantasy ságu jsem četla jednu docela zápornou recenzi. Docela jsem se bála začít číst, ale líbilo se mi to. Na recenze stejně dám jen málokdy. Čekám na třetí díl, měl by vyjít někdy v listopadu.

Hitlerova dcera


Útlounkou knihu pro děti od australské spisovatelky Jackie French jsem si přečetla díky jedné recenzi. Autorka knížku napsala v roce 1999 a ta se v odborné soutěži stala knihou roku pro mladší čtenáře. Z názvu knížky je patrné, o čem je. Na začátku se seznamujeme s několika australskými školáky, kteří každé ráno čekají na zastávce na školní autobus. Tyto chvíle si krátí Hrou - vyprávěním historek o různých postavách a hrdinech, které si vymýšlejí. Jednoho dne vypráví Anna příběh o Heidi - Hitlerově dceři. Děti se dozvídají, že Heidi měla na tváři nehezké znaménko, proto ji její otec skrýval v ústraní. Každý den Anna poodhaluje kousek z Heidina života. Příběh nejvíce zasáhne Marka, který se zamýšlí nad tím, jestli mohou děti zdědit povahu svých rodičů. Klade otázky rodičům i učiteli. Anna pokračuje ve vyprávění, atmosféra je umocněna dlouhým deštěm, který sužuje vesnici. Sledujeme Heidiny osudy, musí se spolu se svou vychovatelkou schovávat, nakonec zůstává sama. Konec je zajímavý, musím říct, že jsem ho čekala, ale to bude asi tím, že jsem dospělá. Docela by mě zajímalo, jestli ho uhádli i dětští čtenáři :-). Knížka se mi líbila, přelouskala jsem ji za jeden večer a myslím, že by si ji měli přečíst nejen děti, ale i dospělí.

pondělí 5. října 2009

Proč (ne)chodit do knihovny

Před malou chvíli přišly do knihovny dvě mladinké slečny studentky. Vcházely se slovy: "Jéžišmarijá, já jsem nebyla v knihovně sto let."
Druhá na to: "Já taky ne, nechodím sem, protože je to daleko".
Zacukal mi koutek, říkám: "No to se máte čím chlubit, holky".
Všechny tři jsme se zasmály a slečny mě poprosily o vyhledání povinné četby.
Našla jsem jim menší část toho, co potřebovaly, na ostatní knížky jsem je odkázala na na naše další pobočky.
Na jedné z nich byly, další jsou daleko. Při zapisování do průkazky konstatuju, že s takovou odpovědí profesorka asi spokojená moc nebude.
"Bude muset počkat", odvětily s ledovým klidem studentky. Už jsem nenašla odvahu zeptat se, na co bude muset učitelka čekat :-).
Při odchodu mě ale dívky potěšily, při balení knížek si mezi sebou povídaly, že to u nás máme útulné. Malé a proto útulné. Že se po cestě ze školy domů zastaví častěji. Neměla jsem to srdce jim říct, že dlouho malí nebudeme, že nás čeká pořádná rekonstrukce.
Přece si neodradím dvě ztracené a znovunalezené dušičky, ne? :-)

Týden knihoven


Po roce tu máme tradiční Týden knihoven. Pro čtenáře to znamená odpuštění upomínek za pozdě vrácené knihy, nově registrovaní čtenáři neplatí registrační poplatek. Internetoví maniaci mají bonus k nabitému kreditu a děti můžou kutit různé výrobky, poslouchat četbu knihovnic nebo hostů, kteří přijedou číst a vyplňovat kvízy a soutěže. Co to znamená pro nás? Zapisování nových dušiček, vymýšlení her a soutěží a taky zábavného programu, kterým chceme školáčkům zpestřit jejich pasování na nové čtenáře knihovny. Držím nám všem palce, aby se povedlo všechno, co jsme si naplánovali. Ať máme hodně nových čtenářů, kteří budou našimi častými a hlavně spokojenými návštěvníky. Večer si namažu ruce krémem, odlehčím namoženému zápěstí (ono zapsat nějakých 30 čtenářů během dvou hodinek není žádná sranda, ale radost :-)).
Zítra nás čeká první "pasovací den".

Hostitel

Miláček teenagerek, autorka ságy Twilight, Stephanie Meyer napsala nový román.
O víkendu jsem ho přečetla, doslova zhltla - nebudu ho přece brzdit dalším četbychtivým zájemcům :-).
Tentokrát není román přímo určen křehkým náctiletým dušičkám, ale dospělým. Alespoň takhle je to psáno v anotaci. Předpokládám, že fanynky Twilight si ho přečtou taky. Já se mezi ně řadím taky, i když dávno nejsem náctiletá natož křehká :-).
Hostitel vypráví příběh duše jménem Poutnice, která se dostává do těla lidské hostitelky. Zemi totiž napadli neviditelní nepřátelé, kteří lidi využívají jako hostitele pro duše, které v tělech poté žijí a potlačí původní osobnost člověka. Tělo zůstává neporušené, mozek ovládá vetřelec.
Melanie Stryderová, v jejímž těle Poutnice žije, se ale nevzdává.
Poutnice ji neustále slyší, spolu se dostávají do původních Melaniiných myšlenek a tak se Poutnice seznamuje s Jaredem, Melaniinou velkou láskou.
Poutnice pomalu ale jistě začíná Melanii rozumět, spolu prchají do pouště, kde najdou Jareda a zbytek lidí, kterým se podařilo skrýt před mimozemskými vetřelci.
Jared v Poutnici nevidí Melanii, kterou miloval, ale odporného vetřelce, který jeho lásce ukradl tělo a podle toho se k ní chová.
Jak se dá předpokládat, láska zvítězí, to prozradit můžu. Než se tak ale stane, hrdinové zažijí hodně těžkých chvil, které prověří vztahy mezi nimi.
Musím říct, že se mi román hodně líbil, i když prvních asi pět stránek jsem četla víckrát a musela jsem se k nim vracet, než jsem pochopila oč přesně jde :-).

pátek 2. října 2009

Nestyda

Ve středu jsem se dívala na film Jana Hřebejka Nestyda. Páně Hřebejkovu tvorbu mám ráda, Vieweghem taky nepohrdnu, ale tentokrát jsem byla trochu v rozpacích. Film mi přišel plytký, sice jsem se zasmála - Jiří Macháček je bezkonkurenční, ale jinak nic moc. Možná bych se měla podívat ještě jednou.

středa 30. září 2009

Vůně kávy


Jsem velkou milovnicí čajů, nepohrdnu však ani dobrou kávou. Jsem totiž klasik. Hlavně po ránu :-). Ráno bez kafe je špatné ráno. Doma piju nescafé, v práci turka. A právě při přípravě turka mám malý rituál. Otevřu si sáček s kávou a čichám. Vůně kávy ve mě probouzí vzpomínky. Vidím se v sámošce, v ruce sáček se zrnkovou kávou...jde se mlít. Mlýnek hrkal, mlel a všude kolem to kávově vonělo.

úterý 29. září 2009

Jak prosté...

V sobotu jsme se pustili do plánovaného řezání dřeva, abychom byli připraveni, až se zima zeptá, co jsme dělali v létě - nebo spíše na podzim :-). Dřeva bylo dost, řezání nám zabralo celé dopoledne. Nebyl čas na klidné vaření sobotního oběda. Přemýšlela jsem, co bychom si dali, aby to splňovalo dvě podmínky - rychlost přípravy a respektování skrovných zásob v lednici - velký nákup nás teprve čekal. Mého chotě napadly těstoviny s vajíčkem. Hmm, neznám, řekla jsem na to. Kdysi dávno jsem jedla knedlík s vajíčkem a nedopadlo to. Od té doby jsem podobné "blafy" nezkoušela jíst ani připravovat. Nechala jsem se přemluvit a jídlo zkusila uvařit a následně i pozřít (zpočátku velmi opatrně). Musím říct, že jsem byla nadšená, objevila jsem asi "Ameriku", ale to vůbec nevadí. Tuhle rychlovku řadím do našeho jídelníčku. Jak na to? Uvařila jsem těstoviny, usmažila vaječinu, přidala šunku a pak vmíchala těstoviny.
Jak prosté, Watsone!! :-)


pátek 25. září 2009

Předvánoční...

Včerejší rozhovor se školáčkem:
Š: Víš, o co si budu psát Ježíškovi?
Já: Nevím, povídej.
Š: O rytíře a o lego. O co si napíšeš ty?
Já: Asi o nic, všechno už mám.
Š: Ale to nebudeš mít žádné Vánoce!!!! Musíš si o něco napsat!!!
Já: A co myslíš, o co bych si měla Ježíškovi napsat?
Š: Napiš si o knížku. Napiš si o Harryho Pottera, jak jsi ho chtěla loni.

Loni to nevyšlo, takže by letos? Uvidíme ;-).

Experimentální koláč




Dostala jsem nový recept na koláč. Kromě klasických surovin (vejce, mouka, olej, prášek do pečiva) do něj patří cuketa, ořechy, rozinky a čokoláda. Základní suroviny jsem doma měla, ty ostatní ne. Zaimprovizovala jsem a místo nich použila dýňový kompot, karamelový puding, nastrouhaná jablka a koření do medovníku. Upečený výsledek jsem posypala skořicovým cukrem. Mňamózní záležitost ke kafi nebo čaji.

středa 23. září 2009

Knihovna na Facebooku

Když se řekne knihovna, většině lidí se nejspíš vybaví police plné knih, ticho rušené jemným šustěním otáčených stránek a šepotem návštěvníků. Knihovně vévodí zamračená upjatá knihovnice s drdůlkem a brýlemi na nose, zpoza kterých sleduje dění před výpůjčním pultem.
Stop!!
Příjemná a usměvavá knihovnice (nebo knihovník :-)) v moderním oblečení a účesu vychází vstříc čtenářům, zodpovídá jejich dotazy, vyhledává knihy nebo informace. Začátečníkům pomáhá proniknout do tajů internetových sítí.
A právě rozmach internetu přinutil v dobrém slova smyslu knihovníky rozšiřovat poskytované služby.
Komunikace čtenáře s knihovnou neprobíhá jen osobně nebo telefonicky, uživatel může knihovnu kontaktovat mailem, přes icq nebo Facebook.
Fenomén Facebook pronikl nejen mezi lidi, ale také mezi organizace a spolky, které si na Facebooku zakládají své profily a stránky.
Regionální knihovna Karviná není výjimkou, čerstvě založeným profilem na Facebooku chce přiblížit svou činnost nejen skalním příznivcům, ale také těm, kteří se zajímají o dění v knihovnách. Prostřednictvím Facebooku chce být knihovna v kontaktu se čtenáři a návštěvníky, propagovat kulturní akce a činnost jednotlivých poboček.
Jak založený profil najít? Stačí si na Facebooku vyhledat "Regionální knihovna Karviná" a je hotovo :-)

Podzim je tady...

Včera jsem měla svátek. Nejmenuju se, na rozdíl od mé sestry, Darina :-). Svátek jsem měla, protože začal podzim. Moje nejoblíbenější roční období. Miluju ponuré upršené dny, spadané listí a jeho vůni. Podzim má pro mě zvláštní kouzlo. Nejen proto, že jsem se v tomto ročním období narodila. Mám moc ráda Dušičky. Pocházím z velké rodiny a každý rok jsem se těšila, až pojedeme na hřbitovy zapálit svíčky. Jako dospělá se těším taky. Nejraději jezdím večer, když je tma a hřbitov je ponořen do svého zvláštního ticha, svítí jen svíčky na hrobech. Se školáčkem sbíráme kaštany, šišky a žaludy, které použijeme při výrobě podzimních dekorací, chceme mít podzim nejen venku, ale i doma. Našla jsem pár fotek s podzimní výzdobou, abychom se měli čím inspirovat.

úterý 15. září 2009

Jen tak...

Včera odpoledne jsem byla pracovně na poště. Musela jsem jít na hlavní pobočku do centra. Jelikož denně dojíždím z našeho "vidlákova" do práce autem, užívala jsem si pěší procházku městem.
A všimla jsem si:
  • město je stále rozkopané - nová kanalizace si žádá své.
  • lidé se mají pořád rádi - za ruce se drželi postarší manželé (nebo to byli milenci...? :-))
  • poobědová hodina tělocviku zůstává neoblíbená - protažené obličeje sportujících studentek mluvily za vše :-)
  • A začíná můj milovaný podzim. Slunce svítí, ale nehřeje, listí nabírá pestrobarevné odstíny a začíná pomalu opadávat.

Pondělní pečení







Další velká hromada jablek si říkala o zpracování. Ze stránky výborných receptů jsem vybrala jeden na kynutý jablečný závin. Těsto se vrtělo v pekárně, mezitím jsem nastrouhala jablka a připravila ostatní potřebné suroviny. S těstem se dobře pracovalo, záviny jsou chuťově skvělé. Pekárnu jsem zahálet nenechala a hned po vykynutí těsta na závin do ní přišly suroviny na citronovou babetu. Recept se původně jmenuje pudinková bábovka, tím, že se tam přidají pudinky s citronovou příchutí, vznikne proslulá babeta. Je úplně stejná jako babeta z dob mého dětství :-).

středa 9. září 2009

Basia czyta książki


Na polském oddělení naší knihovny jsem si jednoho krásného letního dne půjčila časopisy o bydlení, kterými moc ráda listuju - a je jedno, ve kterém jazyce jsou ;-).
Polština je jazyk, který slýchávám téměř denně - není divu, když bydlím poměrně blízko polských hranic. Mám ji docela naposlouchanou, dobře rozumím, ale mluvit polsky moc neumím.
Zajímalo mě, jak bych v polštině zvládla čtení.
Půjčila jsem si k časopisům i knížku. Vybrala jsem něco lehčího, co mám načteno v češtině téměř detailně - moji oblíbenou irskou spisovatelku Maeve Binchy a její román Victoria Line, Central Line, o kterém vím, že v češtině zatím nevyšel, takže mě nebude od čtení v polštině "nic rozptylovat".
Mám přelouskáno nějakých dvanáct stránek a zatím se to dá. :-)