čtvrtek 22. září 2011

Když staré děti pláčou


Oblíbená autorka, která umí i ty nejobyčejnější situace podat čtenáři tak, že nestačí vycházet z údivu, napsala povídkovou knihu, ve které se zabývá mezilidskými vztahy. S humorem i citem popisuje vztahy manželské, milenecké, pracovní, přátelské i rodinné. Nebojí se naťuknout ožehavá témata jako je domácí násilí či nesoulad v sexuálním životě. V příběhu „Miluji tě, Bruno“ hlavní hrdina řeší problém kam s ním. S kým? Se psem, kterého mají s bývalou přítelkyní společně. Spolu se již před časem rozešli, neboť jim to neklapalo v milostném životě. Kvůli psímu miláčkovi i po rozchodu nadále bydleli ve společném bytě. Aniž by se domluvili, oba chtějí udělat rázný krok k samostatnosti, jenže co Bruno? U koho bude, když ho oba tak moc milují? V povídce „Rozloučení“ přijíždí hrdinka ke své matce. Čeká ji nejtěžší chvíle jejího života, jde se rozloučit neboť je to naposledy, co se s matkou vidí. Místo vřelého objetí ji čeká studená sprcha. „ Nadace Slza“ nás zavádí do ordinace psycholožky, která pomáhá obětem domácího násilí. Druhým radí skvěle, ale co její život? Co na ni čeká, když za ní zaklapnou dveře jejího domova? Povídky mívají často šokující konec, nad kterým musí čtenář přemýšlet. Autorka opět dokazuje, že má oči otevřené a to, co vidí, dokáže popsat velmi čtivě a především citlivě.

Když muž miluje muže



Ve své další povídkové knize autorka rozehrává příběhy lásky. Lásky, která je v dnešní moderní době ještě tak málo tolerována. Lásky, kterou když někteří vidí, zakrývají si oči. Irena Fuchsová dokázala, že i muži – gayové si lásku zaslouží. Jsme tedy svědky milostných vzplanutí mladíků, kteří si uvědomili, že jejich srdce netouží po ženě, ale po osobě stejného pohlaví. V jedné z povídek dochází k dojemnému setkání invalidy, který jako mladičký student nerozvážně skočil do vody a ochrnul. Po letech se setkává s mužem, který byl svědkem této události. A osud jim konečně dopřál štěstí – oba jsou gayové a tak jim nic nebrání ve společné cestě životem. V další povídce se hrdina potýká s těžkým úkolem. Musí svým rodičům říct, že se nikdy nedočkají jeho svatby ani vnoučat. Jak se s tím vyrovnají? Jedna z povídek nás zavede do života spokojeného páru dvou mužů, kterým chybí jen jedno – dítě. Když se objeví nešťastná kolegyně z práce, která je týraná svým partnerem, v hlavách obou vzniká nápad. Všechny příběhy jsou psány s laskavostí a porozuměním, nechybí ani jemný humor. Povídky by si měli přečíst všichni. Ti, kteří s láskou mezi muži problém nemají, i ti, kteří homosexuální vztahy sledují s rozpaky. Čtenář, který knihu otevře a nebude se bát dočíst ji až do konce, pozná, že láska se nevyhýbá nikomu, a každý potřebuje k životu pořádný kus tohoto nejkrásnějšího citu na světě.

čtvrtek 15. září 2011

Kdysi


Bylo nebylo... Tak začínají pohádky pro děti.I dospělí, ač to někdy nepřiznají, po pohádkách sáhnou, aby si připomněli, jakéto bylo, když byli dětmi, či aby si odpočinuli od starostí dospělých. Právě proty, kteří pohádkám neodolají, je určen příběh z pera uznávaného britského autora Jamese Herberta.
Hlavní hrdina Thom Kindred pracuje jako truhlář. Jednoho dne, když jede v autě,dostane mrtvici. Po následné autohavárii se zotavuje na zámku Bracken, kde kdysi vyrůstal spolu s matkou. Po letech se znovu setkává se svým přítelem, dědicem tohoto panství, se kterým jako děti vyrůstali. Hugo mu sežene pečovatelku, léčitelku Nell Quickovou. Zdálo by se, že Thomova rekonvalesce nebude probíhat poklidně, ale opak je pravdou. Thom zjišťuje, že svět není takový, jaký se nám zdá. Všude kolem nás jsou pohádkové bytosti, dobré i zlé, je na nás, zda v ně věříme. Thomovi kdosi usiluje o život. Jsou to démoni či skuteční lidé? Začíná boj o život, nejhorší noční můry se mění veskutečnost. Napětí, vášeň i erotika, boj dobra se zlem či nenávist a láska, to vše najde čtenář v tomto výborném fantasy románu, který je čtivý a napínavý od první do poslední stránky.

středa 14. září 2011

Jak se stát Britem



Autor této knihy, původem Maďar, před začátkem druhé světové války přijel do Londýna na pár dní, aby zde napsal o Mnichovské dohodě. V Anglii nakonec zůstal navždy. V knize Jak se stát Britem formou vtipných fejetonů popisuje zvyky a tradice Angličanů. V této ostrovní zemi je vše jinak. Kdo se chce stát pravým Britem (či Angličanem – jak je libo), musí ovládat pravou anglickou konverzaci, která je dlouhá, nudná a v podstatě o ničem. Existují určité situace, kdy pravověrný Angličan nesmí odmítnout čaj. Jste-li u někoho na návštěvě, nesmí vás překvapit, že v pět hodin ráno dostanete svůj první šálek čaje, který musíte přijmout s úsměvem, i když je tento čas pro vás v podstatě půlnoc. Nákupy v Británii – ty vyžadují milovníky dlouhých front. Stání ve frontě – to je pro Angličany typické, stejně jako je toreador pro Španěla. Nakupování je věc společenská, jejím účelem je pomoci obchodníkovi od zboží, které se mu hromadí a překáží. Aby se člověk stal hodnověrným Britem, musí si osvojit mnoho specifických tradic, tak typických pro tento svérázný, na první pohled citově chladný národ. Humorná příručka George Mikese potěší všechny milovníky staré dobré Anglie, je psána natolik vtipně, že si ji oblíbili i samotní Angličané.

úterý 13. září 2011

Poklidné a tiché místo



Téměř snový román, jehož děj plyne pomalu, což jej v dnešní uspěchané době činí mile staromódním. Na newyorském hřbitově žije už devatenáct let zkrachovalý lékárník Jonathan Rebeck. Jeho domovem je opuštěná hrobka, společníky mu jsou mrtví, se kterými rozmlouvá a cynický havran, který jej zásobuje jídlem a šachovými figurkami. Duším, které mířily na svou posmrtnou pouť, Rebeck poskytoval útěchu, hrál s nimi šachy a hovořil s nimi o smrti i životě. Samota lékárníka Rebecka je však náhle přerušena, mezi dvěma mrtvými vzplane milostný vztah, do kterého je on sám vtažen. Také jemu se láska nevyhýbá, poznává židovskou vdovu, pravidelnou návštěvnici hřbitova. Čtyři lidské duše se díky lásce naučí poznávat skutečné rozdíly mezi životem a smrtí a dochází k rozhodnutí, které navždy ovlivní jejich další osudy. Kniha Poklidné a tiché místo byla zprvu přijata s rozpaky, teprve později se stala klasikou mezi romány žánru fantasy. Sonda do života mrtvých dává čtenáři poznat mnoho mouder a pravd ze života.

Slib, že mě zabiješ

Kniha Slib, že mě zabiješ je internetovým románem, který autor zveřejňoval na svém blogu. Setkáváme se v něm s ním samotným (i když Martin Fendrych nepotvrzuje ani nevyvrací autentičnost vlastní osoby), s jeho přítelem Láďou, zapáleným horolezcem, který se zmítá v milostném vztahu s vdanou vědeckou pracovnicí Věrou. Márty, Lezec a Vědkyně, jak zní internetové přezdívky zúčastněných, zažívají přátelské vztahy i milostné propletence. Márty vše sleduje a následně o tom píše ve svém blogu vtipnou formou, které nechybí nadhled, díky hovorovému jazyku se celý příběh stává reálnějším. Martin Fendrych se v tomto románu zabývá nejen spletitým vztahem Věry a Lezce, ale také glosuje odvěká témata společnosti jako je nevěra, víra, přátelství mezi mužem a ženou či stárnutí. Každá kapitola je ukončená čtenářskou diskusí, ohlasy kladné i záporné jsou důkazem, že čtenáři a návštěvníci Fendrychova blogu napjatě čekali na vývoj příběhu, který dokáže zaujmout a nepustit, dokud není dočtená poslední stránka.
Musím přiznat, že mi zprvu hovorový jazyk dělal problém, ale jakmile jsem se včetla, nemohla jsem přestat.

pondělí 12. září 2011

Nový Zéland : krajinou Pána prstenů na kole a bez víz


V tomto poutavém cestopise přibližuje známý cestovatel a člen klubu cestovatelů své zážitky z cesty na Nový Zéland. Antonín Červený už od dětství toužil poznat tuto krásnou zemi, známou z filmového zpracování trilogie Pán prstenu. Těsně po revoluci, když se otevřely hranice, byla cesta k protinožcům pro Antonína Červeného nereálná, chyběly peníze a tolik potřebné vízum. Po několika dalších letech se podařilo získat finanční prostředky a zpráva, že vízum na Nový Zéland již není třeba, byla příjemným bonusem. Zbývalo tedy sehnat letenky a výlet se mohl uskutečnit. Cestovatel se rozhodl, že na Zélandě se bude pohybovat na svém horském kole. Po absolvování dlouhého letu a několika byrokratických překážek, kdy se zdálo, že vysněná cesta bude zmařena, Antonín Červený dosáhl svého cíle. Na začátku cesty potkává amerického cyklistu Davida, se kterým absolvuje celou expedici. Na svých cestách poznávají vstřícné novozélanďany, jejichž poznávacím znamením je tetování (mají je téměř všichni :-)) a ochota pomáhat nezkušeným turistům. Na Novém Zélandě je téměř nulová kriminalita. Ve městech nejsou k vidění skoro žádní policisté, na ulicích stojí stánky s ovocem a zeleninou bez prodavačů. Zákazník si vybere zboží a peníze hodí do kasičky. Ve veřejných lázních nebývají uzamykatelné skříňky, osobní věci si návštěvníci nechávají ve volně položených košících. Pro našince je to neuvěřitelná věc. Tyto a mnohé další zajímavosti z Nového Zélandu přibližuje Antonín Červený ve svém poutavém cestopise, který slouží nejen jako účinný průvodce, ale především jako autentický záznam z dobrodružného výletu na kole po této krásné a čisté zemi.

úterý 6. září 2011

Nedodržený slib

V neděli jsem se dívala na ČT 1. V deset večer (!!!) dávali výborný slovenský film (natočený ve spolupráci s ČR a USA, režie Jiří Chlumský) Nedodržený slib
Jak jsem k televizi v deset usedla, vstala jsem až na konci filmu, dojatá, plná emocí a musela jsem o filmu přemýšlet dlouho do noci.

Film zpracoval skutečný příběh židovského mladíka Martina Friedmanna (Samo Spišák), odehrává se za druhé světové války. Martin je talentovaný fotbalista, pochází z velké rodiny. Riziko války jde mimo něj, zcela se soustředil na svůj oblíbený sport, který následuje kamkoli - třeba i do pracovního tábora. Tam, díky svému talentu a troše štěstí dokáže uniknout transportu do koncentračního tábora. Neujde však vážné nemoci, která ho zavede do plicního sanatoria, tam se setkává s židovským lékařem, který se mu snaží pomoci, a s mnichem Rudolfem. Díky němu se po propuštění z léčebny dostává do kláštera, kde prožívá další část války. Jenže ani tam není v bezpečí, nakonec se vydává do slovenských hor, aby se stal členem partyzánského hnutí a bojoval zde ve Slovenském národním povstání. Mezitím zbylí členové jeho rodiny, kterým se nepodařilo uprchnout z fašistického Slovenska, umírají v koncentračních táborech. Jen dvěma bratrům se podařilo emigrovat, Martin se s nimi po válce setkává.

Celý příběh je velmi silný, skvěle natočený, s plejádou vynikajících slovenských i českých herců (Roman Luknár, Ľubomír Paulovič, Vlado Černý, Ondřej Vetchý, Pavel Kříž,...). V hlavní roli Martina Friedmanna se představil Samo Spišák, který v současné době hraje v seriálu Panelák. Díky roli mladého židovského fotbalisty, kterou ztvárnil velmi přesvědčivě, má podle mého našlápnuto na skvělou hereckou kariéru.

Jak jsem už napsala výše, film mě dojal, nemohla jsem usnout, prostě silný zážitek.
Jen je škoda, že zůstává v ústraní za jinými filmy s touto tématikou, a že ho televize zařadila v tak pozdní hodinu, kdy mnohým zbytečně unikl, opravdu stojí za to.





pondělí 5. září 2011

Stanice odložených lásek

Nový román autorky, která je známá spíše svými historickými romány, jejichž děj bývá zasazen do Francie. V této knize líčí osudy dvou kamarádek, které pocházejí z malé vesničky. Děj se odehrává v sedmdesátých až devadesátých letech 20. století. Kamila i Laděna se snaží uniknout neutěšenému rodinnému prostředí. Kamila studuje zdravotní školu, je svérázná, nebojí se ozvat, což jí dělá problémy ve škole. Seznámí se s mladým rozvedeným doktorem, se kterým si začne románek. Jenže on se vrací ke své bývalé ženě, kvůli synkovi, na němž lpí. Kamila zjistí, že jejich vztah nezůstal bez následků.
Laděna se má vdávat, jenže ženich se na svatbu nedostaví, protože bouřlivě oslavoval ztrátu svobody právě na výročí okupace republiky sovětskými vojsky, je zavřen do vězení. Laděna zůstává u rodičů, zanedlouho se jí má narodit dítě. 
Obě kamarádky prožívají své osudy v nelehké době normalizace, kdy jakékoli vybočení z předem daných kolejí je trestáno opovržením okolí, zvláště, žijí-li na malé vsi, kde je všem vidět "do talíře".
Román se mi četl výborně, doporučuji všem, kteří si chtějí připomenout atmosféru této doby, a také těm, kteří mají rádi příběhy ze života.


Knižní jarmark a "Horničák" 2011

Rok se s rokem sešel a naše knihovna ve spolupráci s městem pořádala další ročník Knižního jarmarku, tentokrát to byl už ročník sedmnáctý :). Po dvou letech jsem se zase dostala k prodeji knih, loni jsem byla na pobočce, někdo přece musel půjčovat :). Takže jsem si užívala atmosféru, knihy šly na dračku..bodejť by ne, když byly za babku ;-). Pět korun stála jedna, no nekup to. Večer jsem sice necítila nohy, ale stálo to za to, už se těším na další ročník.


V sobotu se konaly tradiční Hornické slavnosti, nadace OKD pořádala slavnostní průvod neziskových a příspěvkových organizací., Naše knihovna se zúčastnila taky, knihovnice šly za knihy nebo časopisy :), děti měly pohádkové masky. Sranda byla. A nejlepší na průvodu byli lonštní účastnici soutěže Česko Slovensko má talent - Long vehicle circus. Parádní, ani jsem nedýchala, když kolem nás na těch svých dlouhých nohách tančili :). Taky masky v nadživotní velikosti skupiny Teatro Cirkus byly ohromující. Více tady.



Má noc je tvůj den

Kniha Má noc je tvůj den je dalším románem z edice Kassandra, která přináší romantické příběhy. Zprvu jsem se trochu bála toho, že té romantiky tam bude až moc, nejsem příznivcem přeslazené „dámské četby“, ale opak byl pravdou. Jakmile jsem se jednou začetla, nemohla jsem se odtrhnout, četla jsem doma, v práci o polední pauze, i v autobuse. Příběh Jessiky, mladé Angličanky, kterou jednou při bouřce zasáhne blesk, a ona se v nemocnici probouzí jako Lauren, manželka a matka čtyř malých dětí je napsán velmi poutavě. Jak je možné, že Jessičina duše je schopná žít ve dvou tělech? Co se děje, když Jessika spí a Lauren je vzhůru? Svobodná mladá dívka se musí po probuzení vyrovnávat s rolí matky, jedno „její“ dítě je navíc psychicky nemocné. Laurenin manžel nemůže uvěřit, že si jeho žena nepamatuje nic z předchozího života a má o své ženě pochybnosti, je najednou tak jiná. Jessika se musí vyrovnat nejen s vlastním životem, do kterého vstupuje nový muž, stejně tak s životem vdané ženy a matky, který pro ni byl doposud cizí. Také je jí jasné, že žít dvojí život nejde donekonečna. Jak to dopadne? To prozradit nemůžu, jedině snad to, že láska je silná a zmůže vše. Tohle „fantasy pro ženy“ v praktickém kapesním formátu můžu jen a jen doporučit.

(recenze pro Metaforu)

čtvrtek 1. září 2011

Klíč


Jeden z nejslavnějších románů významného japonského spisovatele Džuničira Tanizakiho. V deníkových záznamech stárnoucího muže i jeho výrazně mladší manželky Ikuko sledujeme souběžně jejich pohledy na manželství a sexuální život, který vedou. Muž svou ženu miluje, ale cítí, že manželčina láska k němu není tak žhavá jako jeho. Jejich sňatek byl domluven podle dávných tradic rodiči. Z manželského svazku se jim narodila dcera Tošiko, která se má nyní vdávat. Oba manželé si myslí, že si navzájem deníky potají čtou, proto jeden druhému kladou pasti, aby zjistili, zda tomu tak opravdu je. Z obou deníků poznáváme intimní život manželů, jejich nevyřčená přání, touhy i tajemství. Ve své době rozvířil tento román v Japonsku stojaté vody této konzervativní země. Dokonce i v parlamentu docházelo k bouřlivé diskusi, byl nařčen z amorálnosti. Román Klíč, jehož název byl zvolen podle klíče, který vedl k zásuvce s tajným deníkem manžela, je zároveň i metaforou k rozluštění tajných erotických přání obou manželů.