neděle 17. srpna 2014

Mango, láska a kari


Wali pracuje jako manažerka ve firmě, která distribuuje hračky. Jejím velkým přáním je otevřít si e-shop s indickým kořením. Vnitřně cítí, že ji její práce neuspokojuje tak, jak by se slušelo. Její dlouholetý vztah s přítelem Viktorem ustrnul  na mrtvém bodě a ona ví, že je na čase začít novou životní kapitolu.
Nemá sice žádné bližší zkušenosti s indickou kuchyní, je tady však výborná kamarádka Oli, která s Wali prožívá všechno dobré i zlé, a taky Shahid, Pákistánec, žijící už léta v Praze, kde vede obchod s kořením a exotickou zeleninou.
Wali se u Shahida učí poznávat indickou kuchyni, ke které dříve blízký vztah neměla. Seznamuje se nejen  s exotickými přísadami, které činí jídla tak chutná a specifická, ale také blíže poznává Shahida. Je možné, že se do něj zamilovala? Podaří se jí otevřít vysněný obchůdek? A jak to nakonec dopadne s dosavadní prací a s Viktorem? O tom vypráví knížka Mango, láska a přátelství


Mám ráda knížky z "moťácké" edice Příběhy psané s chutí a zároveň nevyhledávám knihy, jejichž hrdinky se zamilovávají do exotických cizinců. Pár jsem jich sice přečetla, ale vždy jsem si ťukala na čelo, jestli jsou ty holky, s prominutím, normální, protože to skoro nikdy nedopadlo dobře.
Byla jsem tedy zvědavá, jak se toto citlivé téma vyvrbí v téhle knížce.
Je napsaná čtivě, příběh vypráví přímo Wali. V knížce se snoubí láska, přátelství a vášeň pro exotickou kuchyni. 
Wali má můj obdiv, že se dokázala vymanit ze zajetých kolejí stereotypního života a šla za svým vysněným cílem, ke kterému vedlo hodně překážek.
Ani s tou láskou to nebylo příliš jednoduché, nemyslete si, že byla hned ruka v rukávě. :-) No, ale o tom si už přečtete sami.

Mně osobně se knížka líbila nejen pro příběh, který není tím klasickým "Bez dcerky neodejdu". Nechybí v něm ani recepty na typická indická jídla, které jsou psány opravdu s chutí, člověk má nutkání je hned vyzkoušet.
Líbil se mi i popis způsobu, jakým Indové jí. Placky, které jsou nezbytnou součástí indické kuchyně, srolují do misek a těmi si jídla nabírají. Příbory nemají šanci. :-)
Moc ráda bych navštívila nějakou typickou indickou restauraci a tenhle způsob si vyzkoušela.
Máte-li rádi knížky, ve kterých se to hemží dobrým jídlem nebo rádi vaříte a zkoušíte nové recepty, je tahle knížka s půvabnou obálkou určená právě vám.

(Za recenzní výtisk děkuji autorce)

pondělí 11. srpna 2014

Sobotní duha


Zmrzlinové sedmé nebe



Anna a Imogen jsou sestry rozdílných povah. Rozumná a klidná Anna si právě pořídila nový byt, ve kterém se chystá bydlet se svým snoubencem. V práci ji povýšili a ona se těší na nové výzvy, které ji v zaměstnání čekají. Imogen miluje cestování a dobrodružný styl života. Momentálně pobývá v Thajsku, kde fotí podmořský svět. Domů, do přímořského městečka Brighton ji to vůbec, ale vůbec netáhne...
Znenadání sestrám umírá jejich milovaná babička. Při čtení závěti se mladé ženy dozví, že jim odkázala rodinnou cukrárnu.
S něčím takovým vůbec nepočítaly, po pohřbu chtěly pokračovat ve svých zajetých kolejích.
Když do zaprášené a trochu zanedbané cukrárny vstoupí, obě cítí obrovskou výzvu. Babička už ke konci nezvládala obchod vést a ony se rozhodnou, že se pokusí vzkřísit jeho zašlou slávu.
Anna se vydá do Itálie na kurs přípravy zmrzliny a Imogen nechává na týden vést cukrárnu samotnou.
Podaří se vysněný plán? Vydobude si cukrárna svůj bývalý věhlas? A co milostné vztahy sester, bude na ně v ruchu podnikání čas?

Tenhle milý román jsem přečetla zhruba za tři hodiny. Kouzelné vyprávění o dvou sestrách, které rozjíždějí cukrárnu, mi prostě učaroval stylem i samotným nápadem, i tím, že se odehrává v Anglii.
Knih o lásce a vaření vychází hodně, tady autorka využila své vášně pro zmrzlinu.
Jemná romantika, lehký humor a spousta svěží zmrzliny, tak by se dal v několika slovech shrnout román Zmrzlinové sedmé nebe. Je skvělým tipem na prázdniny nebo dovolenou.

P. S. Muffiny na fotce dělala má úžasná kolegyně Danka - fajn kolegyně, šikovná knihovnice, která to umí s dětskými čtenáři, ale především výborná kuchařka.

čtvrtek 7. srpna 2014

Sranda je i o prázdninách

Mladá studentka: "Paní knihovnice, kdy se vrátí Kulička?"
Já: "Teď zrovna to nemůžu zjistit, nejede net ani výpůjční program."
Studentka: "Serte na to, paní knihovnice."

"Prosím vás, já bych potřebovala pokračování té Aristokratky.."
"Aristokratka ve varu."
"Ano, nemůžu to nikde sehnat, můžu si to u vás objednat?"
"Samozřejmě, není problém."
"Super, takže to mám... Aristokratka v Karlových Varech."
"Ve varu"
"No, ve Varech...."
"Ne ve Varech, ale ve varu, jakože nějak takhle" - začínám máchat rukama a zvedat se ze židle. "Aristokratka není ve Varech, ale v ráži - ve varu."
"Jo táááák", pochopila konečně paní.

Čtenářka se ptá na naši literární kavárnu: "Ten bufík vedle je otevřený?"

Máte od Andrewsové to...to....z půdy lístky?

Tak prý jestli máme Žižkovské bohyně???

"Hezký den", přeje čtenářka při odchodu.
"Vám taky", říkám já.
"A hezkou sobotu a vůbec celý víkend. Zítra jste tu taky, že?"
"My jsme tady celý týden kromě neděle, zítra tedy taky."
"No však jo, vždyť to máte takovou hezkou práci." :-))))

Víte, kdy už nutně potřebujete dovolenou? Když jdete zařazovat vrácené knížky a je vám divné, že na regále není nic od Goriota...že by byl celý rozpůjčovaný?

pondělí 4. srpna 2014

Kuchařka Illustrovaného týdenního zpravodaje

Píše se rok 1935. Nad společností visí hrozba hospodářské krize a nejedna hospodyně přemýšlí, z čeho bude vařit tak, aby jídlo bylo vydatné, nasytilo všechny a moc nestálo.
Žádné strachy, je tady Kuchařka Illustrovaného týdenního zpravodaje. 
Sebrané recepty, ze kterých i méně zdatná kuchařka dokáže uvařiti poživatelný pokrm... :-)



Tak tuhle lahůdku jsem našla v knihovně po babičce už hodně dávno a je to jeden
 z nejcennějších kousků, co mám. Knížka je bez obalu (byl takový modrý, pogumovaný), chybí prvních několik stránek, ale to vůbec nevadí. 
Recepty jsou opravdu jednoduché, součástí jsou popisné obrázky. Jedná se o sebrané recepty, něco jako dneska vydává Apetit :-). Kapitoly jsou rozděleny podle typu receptů - masité, dezerty, bezmasé, apod.
Zajímavou kapitolou je seznámení s různými druhy stolování. Co má paní radová dělat, když pozve paní lékárníkovou na kávu. 
Některé recepty jsem zkoušela, třeba falešnou želví polévku, což není nic jiného než nastrouhaná mrkev podušená na másle, ochucená maggi nebo vegetou. Vývar je zahuštěn krupicí. Tuhle polévku znám od dětských let, aniž bych věděla, že je to ta falešná želví
:-).
Častou součástí těchto dobových receptů je Vitello, což byl ve své době známý margarín,
který se vyráběl v Křešicích u Děčína.

Jsem ráda, že mám tuhle úžasnou kuchařku v knihovně. Je v poměrně dezolátním stavu, což jí na půvabu neubírá. Je vidět, že se z ní při přípravě jídel čerpalo hodně. A tak to má být. :-)


pátek 1. srpna 2014

Srdcovky

Když jsem si dneska odpoledne do knihovny zařazovala knížky, které měla půjčené manželova maminka, strávila jsem u toho asi dvě hodiny. Byla jsem jako doktor Skružný ve filmu Vesničko má, středisková. Nemohla jsem odolat a zase jsem se kochala knížkami.  Listovala v nich, četla úryvky, očichávala je (knihomolové to moc dobře znají) a pak mě napadlo, že bych mohla  vybrat své srdcovky a něco k nim napsat. 
Mám ráda všechny své knihy, pár z nich má v mém knižním špajzu čestné místo. Četla jsem je několikrát, vracím se s nimi do minulosti, mají pro mě velký význam.





Gabra a Málinka to je srdcová záležitost už od mládí. Milovala jsem tyhle dvě holčičky a zbožňovala jejich valašské nářečí. Byla jsem nesmírně šťastná, když jsem všechny tři díly objevila na našem knižním jarmarku. 

Odtud mám i další srdcovku, knížku Hra na Betsy Bowovou. Příběh dívky, která se v čase dostává do viktoriánské doby by nadchl i spoustu dnešních náctiletých čtenářek. Vyšel v době, kdy knížky s touto tématikou nebyly moc populární (rok 1985).

Co přínáší řeka - na její motivy byl natočený stejnojmenný seriál, který běžel, když jsem chodila na základku. Vzpomínám si, že jsem byla pár dílů ve škole v přírodě a moje sestra mi v dopise psala, co se tam stalo .-).

Věčná Ambra je historická knížka a její hrdinka to válí stejně dobře jako Angelika. Když jsem ji četla poprvé, dost mi učarovala.

Ptáci v trní  - knížku jsem četla asi pětkrát, seriál viděla taky víckrát, poprvé ve slovenském znění. A musím říct, že se mi líbil víc než česká verze. Proto jsem byla ráda, když se mi podařilo sehnat knihu právě ve slovenštině. Slovenské knížky čtu ráda, problém mi to nedělá, jsem ze smíšené rodiny, takže jsem zvyklá odmala.
Takové menší P. S. Moje  první slovenské knížky byly Čachtická pani a Jana Eyrová, v češtině mě pak už tolik nebraly :-D.

Mrtvá a živá - tenhle tajuplný příběh jsem taky hltala několikrát a právě díky téhle knížce jsem objevila svou oblíbenkyni Daphne DuMaurieur, od které jsem přečetla všechno to, co u nás bylo vydáno. Mám i knihu o jejím životě, kterou napsala její dcera Flavia Leng.

Taková normální rodinka. Miluju jak seriál, tak knížku, když ji čtu, vidím všechny členy Hanákovic rodinky. Geniální dílo.

Muž v mlze - pro mě asi nejlepší kniha sebraných povídek mé milované Agathy Christie. Málokdy čtu detektivky víckrát po sobě, u ní dělám výjimku, protože píše tak, že si málokdy vraha pamatuju.

Bibi - četla jsem ji poprvé na základce a zamilovala si ji. Když se vyřazoval jeden odrbaný výtisk u nás v knihovně, musela jsem ji mít. 

Ty tři knížky hřbetem nahoru jsou bez vrchního obalu. 
Na větrné hůrce - .jeden z nejkrásnějších milostných příběhů vůbec, úryvek z něj jsem měla i u maturitní zkoušky, kdy jsme se měli naučit nazpaměť šest ukázek z různých literárních žánrů. Zbožňuju filmové zpracování s Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem.

Vlastní životopis - svůj život sepsala Agatha Christie a já ji četla víckrát nejen proto, abych se o ní něco dozvěděla, ale taky pro tu atmosféru starých časů, která z ní dýchá.

No a nakonec bonbónek - Pan Kaplan má třídu stále rád. Objevila jsem ji na střední a spolu s holkama ze třídy jsme byly schopné recitovat Kaplanovy průpovídky zpaměti i o půlnoci.

Tak to je pár kousků, které mají v knihovně své stálé, doživotní, významné místo.



Zmrzlinář



Zmrzlinář je kniha, kterou není snadné pochopit, natož o ní něco napsat. Autorka ji pojala velmi zvláštním stylem, texty v kapitolách jsou rozděleny do odstavců, působí to, jako byste "četli" film. S tím už jsem se několikrát setkala.

V první epizodě se děj točí kolem natáčení filmu Zmrzlinář. Jeho protagonisté ztvárňují muže a ženu, kteří jsou na útěku a musí předstírat, že jsou manželé.
V autorčině zvláštním stylu se osudy skutečných herců prolínají s těmi filmovými.
V další kapitole se děj přesouvá do let šedesátých. Vysokoškolák Jan Vorszda se ke všemu chová apaticky. Ke studiu, spolužačkám i k nedávné osudové události, kterou je upálení Jana Palacha.  Uvnitř cítí nespokojenost, proto emigruje do Švédska, kde se seznámí
 s energickou Kerstin.
Po letech se jejich dcera Gunnila vrací do otcovy vlasti hledat kořeny a symbolicky tak uzavírá kruh.

Jedná se o zdánlivě nesourodou mozaiku příběhů, plnou náznaků a otázek. Autorka zasadila děj do Československa čtyřicátých až devadesátých let. Jak je psáno na přebalu knihy - je to příběh naší země viděný očima finské spisovatelky. Toto byl pro mě kámen úrazu. Když jsem dávala na tuto knihu tip (nákup knižního fondu), měla jsem právě podle anotace za to, že román bude psán ve stylu knih Mariusze Szczygieła, jehož knihy mám ráda.
Z nich je opravdu znát ten "pohled odjinud", u Zmrzlináře jsem to necítila, a abych se přiznala, ani jsem knihu pořádně nepochopila. Já jsem prostě čekala něco jiného.
Je psána tak, že si čtenář musí mnoho věcí přebrat sám, domýšlet si, kombinovat.

Pokud tedy nemáte na čtení čas, nebo jste momentálně stejně jako já naladění na lehčí letní notu, nechte si ji na jindy.