Čtvrtá opice

Pokud milujete Jefferyho Deavera pro jeho geniální zápletky a Chrise Cartera za to, že umí vymyslet vraždy jaké svět neviděl, budete zbožňovat i J. D. Barkera.
Díky skvělému Dominu jsem opět měla možnost číst recenzní výtisk ještě před vydáním a moct tak před vámi machrovat. Ale ne, ve skutečnosti upřímně závidím, že máte čtení ještě před sebou. Čtvrtá opice je totiž po právu řazena mezi top tituly detektivní literatury. Já se začetla hned od prvních stran a jen těžko knihu odkládala. J. D. Barker si vás totiž podmaní a ze svých osidel jen tak snadno nepustí.

Detektiv Sam Porter řeší už pět let případ sériového vraha, který sám sebe pojmenoval Opičí vrah. Policii zásobuje balíčky obsahujícími části těl zavražděných obětí. Uši, oči, jazyk... Připomíná vám to něco? Znáte proslulé tři moudré opice, jež svými gesty vyjadřují „nevidím zlo“, „neslyším zlo“ a  „nemluvím zlo“? Občas se s nimi objevuje i jejich čtvrtá společnice „nečiním zlo“ držící si břicho nebo zkřížené ruce. A právě tyto symboly jsou s příběhem provázány. Jak moc, to sami brzy zjistíte.
Když se Opičí vrah objeví znovu na scéně, Samovi kromě obvyklých propriet zanechává na místě činu svůj deník. Podaří se zkušenému detektivovi pomocí tohoto neobvyklého vodítka vraha konečně vypátrat?

Čtvrtá opice je mistrovským dílem ve své kategorii. Spojuje v sobě to nejlepší ze staré americké detektivní školy - detailní vykreslení vyšetřovacích metod a postupů, sehraní parťáci, kteří spolu špičkují, přitom by jeden bez druhého nedali ránu, k tomu dávka typického suchého policejního humoru - taky už cítíte koblihy a kafe? :-) Zároveň nabízí to, co mají čtenáři detektivek a krimi příběhu nejraději. Poctivý mord zabalený do moderního kabátku. Mám pocit, že J. D. Barker si s Chrisem Carterem může směle podat ruku, co se rafinovanosti a způsobu provedení týče.

Kapitoly v knize jsou krátké, střídají se s deníkem Opičího vraha, který v něm popisuje své dětství ve zdánlivě idylické rodince. Čtení je to vskutku brutální, zvrácené a šokující, přesto zjistíte, že musíte  číst dál. Rodí se člověk s psychopatickými sklony nebo ho formuje rodina a prostředí? Co se honí hlavou narušenému jedinci, pro nějž jsou city pouhé slovo?

Líbilo se mi i zakomponování osobního života Sama Portera. Právě prožívá náročné období a práce mu pomáhá nezbláznit se. Tady oceňuji postupné seznamování se situací, takže je zachováno napětí a trocha spekulací, jež udržují hladinu adrenalinu na vyšší hodnotě. V určitém okamžiku Barker použil  v ději moment překvapení, díky kterému se vše obrací o sto osmdesát stupňů, příběh graduje a nabírá zásadní zvrat.

Prostě Čtvrtou opici číst musíte, pokud máte rádi krimi příběhy s rafinovanou zápletkou. Tady si jich užijete vrchovatě.
A zatímco vy už můžete knihu napjatě vyhlížet, vyjde 30. 10., já se budu těšit na další pokračování, které J. D. Barker napsal.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)