čtvrtek 23. února 2017

Veršovaná tíha života

Známá zpěvačka, moderátorka a také spisovatelka Iva Frühlingová přichází s novou knížkou. Po dvou románech, které se odehrávají ve světě showbyznysu, si na paškál vzala téma vážnější.

Hrdinka této neobvykle pojaté knížky je novopečená matka. Na svou novou roli si ještě pořádně nestačila zvyknout, a už se potýká s prvními problémy. Je těžké přizpůsobit se novým věcem, které s člověkem dokážou pořádně zamávat. A to rodičovství bezesporu je. Taky se vdávala víceméně natruc předchozímu zkrachovalému vztahu. To všechno se sčítá. A výsledek? Ten vás může srazit na kolena. Mladá matka si naordinuje vlastní terapii. Pro někoho šokující, jiný se v ní najde. A vy? Dokázali byste si poradit?
Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor


Americký sen

Když se řekne Kalifornie, asi každý si vybaví rušné Los Angeles, Hollywood a s ním svět filmového průmyslu. Jaká ale byla před devadesáti lety, v době, kdy mluvený film byl ještě v kolébce a po hollywoodských kopcích se proháněli Indiáni?




Nigel Barnstable pochází z urozené rodiny anglických šlechticů. Titul sice má, ale bez peněz a majetku je mu na nic, a tak se rozhodne odejít za velkou louži. Amerika je země neomezených možností a Nigel je přesvědčen, že právě tam na něj čeká štěstí. Vstupenkou do ráje je svatba s dcerou z bohaté newyorské rodiny.

Elizabeth Van Lindenová si zlatá dvacátá léta užívá po svém. Stejně jako ostatní vrstevníci se snaží vymanit z pevných pout svých rodičů, kteří si na nové moderní časy nemůžou zvyknout. Temperamentní Angličan si okamžitě podmanil její nespoutanou duši a společně odjíždí do slunné Kalifornie, kde chce Nigel vybudovat datlovníkový sad. K tomu však potřebuje peníze z manželčina svěřeneckého fondu. Pro despotického Nigela se Elizabeth stává pouhým prostředkem ke splnění snu, což jí dává patřičně najevo.



čtvrtek 9. února 2017

Louskání v lednu

Někdo louská ořechy, jiný zase knížky. No a protože jsem velký kniholouskač, neboli slovy jedné naší čtenářky "velký kniholom" :-), rozhodla jsem se zavést pravidelnou rubriku, kterých je sice na knižních blozích habakuk, ale to přece vůbec nevadí. 

Já se ráda dívám na to, co mají přečteno ostatní blogeři, ostatně nápad mi vnukla Ola a já v něm rozšířila i svou prvotní myšlenku - už dlouho jsem chtěla psát o knížkách, které mě zaujaly, ale nebyl čas nebo se mi někdy ani nechtělo /ano, přiznávám dobrovolně/ psát recenzi, a já se o ně i tak chtěla podělit s vámi. 

Takže prosím, tady je první Louskání, tentokrát za leden.



Dokonalé ticho Skvělý, doslova mrazivý thriller /vždyť se odehrává na Aljašce/, který mě dostal. Od autorky jsem četla obě předchozí knihy, píše úžasně.

Dohoda s láskou Tak to bylo zklamání. Chtěla jsem romantiku s humorem ve stylu Bridget Jones, ale toto dílko se opět veze na vlně erotických romancí, což mě nebaví.

Zmizení Samanthy Shipleyové Stará dobrá Joy, která mě ještě nikdy nezklamala. Sice jsem uhádla, kdo měl únos na svědomí, ale to vůbec nevadí. 

Jestli odejdeš Moje oblíbená Adele napsala už druhý historický román a opět se jí povedl. Více v čerstvé recenzi.

Já jsem smrt Miláček Chris Carter . Pro toho chlapa mám slabost! Píše sice brutální detektivky, ale v jeho podání je i ta nejkrvavější vražda snesitelná.

Tiché dívky Taky skvělý thriller, který se dobře čte. A skončil tak, že se můžeme nejspíš těšit na pokračování.

Deník matky Tuhle knížku ocení jen a jen matky, hlavně ty novopečené. Jelikož už zkušenosti s miminky mám, chtěla jsem si to jen připomenout a osvěžit. :-)

Šťastní lidé mají snadný život První díl se mi moc nelíbil, hrdinka mi lezla na nervy, takže jsem s obavami sáhla po pokračování. To už bylo lepší a čtivější.

Všude kolem černý les Tak tady jsem se málem ****** strachy, fakt. Pro mě skvělý psychothriller.

Ztracená Vynikající thriller o lásce, ztrátě paměti i dávném zločinu. 

Dešťová hůl Můj oblíbený spisovatel mě opět nezklamal. Dešťová hůl je volným završením "venkovské trilogie", ale dá se číst i samostatně. A je skvělá!!!

Dítě Bridget Jonesové Tak na starou dobrou Bridge jsem se moc těšila. Líbilo se mi to, ale... ale měla jsem pocit, že je to psáno tak trochu na sílu, jako by autorka psát musela, a ne, že chtěla. 

Georgette píše otci Taková umělecká "road movie", z níž se dozvíte i něco o světě malířů. Četla se dobře. Více v recenzi

Nehoda Zase jeden z těch mrazivě napsaných psychothrillerů, v níž hrdiny dostihne minulost. Recenze tady.

Dům smrti Četli jste Přítelkyni smrti? Zaujala a šokovala vás hlavní hrdinka? Funebračka Blumová je zpátky. A je stejně skvělá, můžete se přesvědčit v recenzi.

Země odpoledního slunce Barbaru Woodovou mám ráda, líbí se mi, že si pro své romány vybírá různé destinace. Tady konkrétně je to Amerika /Los Angeles/ ve dvacátých letech minulého století. 

Leden byl na čtení bohatý, to teda sama zírám. :-)

středa 8. února 2017

Jestli odejdeš


První světová válka změnila životy mnoha lidí. Děti předčasně dospěly, z chlapců se stali muži a z rozmazlených slečinek samostatné ženy.
Jak válka zatočila s Vivian a Howardem? Jejich světy jsou jako rub a líc, nebe a země, noc a den. Prostě by se za normálních okolností asi nikdy nesetkali, natolik se jejich společenské postavení lišilo. Ale byla to právě krutá válka, která jejich osudy svedla dohromady.

Plesová sezóna roku 1914 měla pro Vivian znamenat vstup mezi smetánku. Mohla si náležitě užívat tanec a potencionální nápadníky, kdyby se s jedním z nich tak trochu nezapomněla. Takové znemožnění ve společnosti znamenalo jediné - nějak umlčet zlomyslné jazyky a rychle se vdát. Třeba za nudného statkáře. Vivian nemá ani možnost svého muže pořádně poznat, právě vypukla válka a on se vydává na frontu. Mladá novomanželka zůstává sama na venkovské farmě a je jí jasné, že doba, kdy se starala jen o své pohodlí, je definitivně pryč.

Hlava mladého dramatika Howarda je plná ideálů. Patří mezi ně i pacifismus, který se však během válečné vřavy nenosí. Kdo není v bojové linii jako by nebyl. Howard má silné protiválečné smýšlení. Násilí plodí vždycky jen násilí, a kulka? Ta si nevybírá. Jako válečný reportér na vlastní oči vidí, co válka dokáže napáchat. Za jeho postoj mu hrozí trest smrti. Jedinou záchranou je Vivian, kdyby se za něj zaručila a zaměstnala ho na farmě. Už vás napadá, jak tohle může skončit? Má láska těchto dvou nesourodých lidí šanci nebo ji válka a konvence utnou hned v počátku?

Jestli odejdeš je příběh, který dokazuje, že Adele Parks historie opravdu sluší. O tom jsem se přesvědčila i v předchozím románu Nevěsty bez ženichů, ten se odehrával ve dvacátých letech minulého století. Tentokrát se autorka vrací o pár let zpátky, do bouřlivých časů první světové války, která nenechala kámen na kameni a změnila spoustu lidských osudů - stejně jako každá jiná válka. 
Hlavní hrdinové během děje projdou velkou proměnou, hlavně Vivian, ta je zpočátku docela nesympatická. Je to rozmazlená slečinka mající pocit, že může vše. Ale pád až na samé dno nóbl společnosti je Vivian přece jen k něčemu dobrý. Uvědomí si, že svět se netočí jen kolem ní. Držela jsem jí palce, když se stavěla na vlastní nohy a snažila se přiložit ruku k dílu na farmě. 
Moc mě potěšilo, že se v knížce objevila dobře známá postava z románu Nevěsty bez ženichů. Pokud jste ho četli, určitě si vybavíte svéráznou a nekonvenční Avu, jež rozvířila stojaté vody nabubřelé anglické smetánky. V tomto románu je blízkou přítelkyní Vivian, asi jedinou, která na ni kvůli jejímu poklesku nezanevřela. 

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si tuhle knížku, něžnou i drsnou zároveň, kdy se střídají romantické scény s poměrně živými popisy válečných scenérií. Doufám, že Adele Parks plánuje napsat další román, opravdu dobře se čte. Ještě musím vyzdvihnout obálku, která se opravdu povedla.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)



neděle 5. února 2017

Minulosti ani smrti se nedá uniknout

Poté co se funebračka Blumová zbavila všech svých démonů, a to doslova, užívá si rodinnou pohodu se svými holčičkami. Když však jednoho dne otevře noviny, zjistí, že minulosti stejně neunikne. Jak už to tak bývá, dostihla ji ve chvíli, kdy to nejméně čekala.



Blumová se svými dcerkami tráví dovolenou v Řecku. Únik od reality všedních dní už potřebovala jako sůl. Ale ta bere za své ve chvíli, kdy natrefí v časopise na článek o výstavě mrtvých těl aranžovaných do bizarních pozic. Na tom by nebylo nic divného, kdyby na jedné z fotek nebyla ona sama. Nebo je to snad její dvojče? Měla Blumová sestru? Ještě se nabízí možnost, že někdo ví, co provedla, a chce ji vydírat. Blumové nezbývá než začít pátrat na vlastní pěst. Doufá, že návštěva extravagantního umělce přinese odpověď na naléhavé otázky. Místo toho se svérázná funebračka sama stává štvancem.