pátek 30. října 2009

Halloweenské strašení v knihovně




Osobně mám raději české Dušičky než americký Halloween, ale musíme jít s dobou (a s dětmi) a tak jsme i u nás v knihovně na dnešek připravili halloweenské odpoledne. S kolegyňkami jsme se na to jaksepatří vyhastrošily.
Děti vyplňovaly čarodějnický kvíz a hrály strašidlácké pexeso.
Atmosféru skvěle podkreslil poslech Erbenovy Kytice.

pátek 16. října 2009

Jablkové knedlíky

A zase ta jablka!!! Co s nimi?
Našla jsem skvělý jednoduchý recept na jablkové knedlíky.
Nastrouháme jablka, přidáme mouku, špetku soli, skořici a ....TO JE VŠECHNO.
Víc nic není třeba. Těsto necháme hodinku odpočívat v lednici, pak zpracujeme v knedlíky a vaříme ve vroucí vodě, jak jsme zvyklí. Jen do ní nalejeme trochu oleje.
Já si knedlíky ve finále posypala skořicí a cukrem a polila máslem. Ale k dochucení se může použít cokoliv, podle chuti konzumenta.
Dobrou chuť :-)

Mých "SEDM"

Sedm faktů o mně aneb jak jsem se nechala inspirovat autorkou jednoho z mých oblíbených blogů.

  1. Jsem závislá na čtení. Doma mám kupu knih z knihovny a neustále nosím další a další.
  2. Miluju nové knížky, musím k nim pořád čichat a listovat v nich.
  3. Nedám ránu bez hodinek. Musím je mít pořád na ruce, výjimkou je koupání :). S hodinkami i spím. Nejraději mám velké ciferníky a zvláštní design. Pánské vedou.
  4. Miluju čaje. K nim pořádný hrnek. Mám tři oblíbené, ze kterých můžu pít jen já :). Každý na jiný druh čaje, vychutnávám si to.
  5. Jsem vlk samotář. Nejlíp je mi doma, zalezlé pod dekou, s knížkou a dobrým čajem.
  6. Miluju podzim. Padající listí, podzimní vůni vzduchu, podzimní atmosféru.
  7. Každý rok se těším na Vánoce, jako malá :). Mám ráda adventní období, výzdobu a předvánoční atmosféru.
Tak to jsem zhruba já, ono by se toho našlo víc, ale sedm je sedm :).

Co chtějí číst děti.. :)

Minulý týden jsme pasovali prvňáčky na čtenáře knihovny. Dnes přišla jedna holčička, která byla mezi nimi a chtěla si půjčit knížku.
"Dobrý den, já bych potřebovala půjčit knížku, kde jsou písmenka a slabiky."
Nešlo jí nevyhovět :-).

Nové příchutě čajů Loyd.


Čaje Loyd představují novou řadu "Green Sense Aromatherapy". Zelený čaj s příchutí levandule nebo grapefruitu či aloe vera.
Z jejich kolekce jsem si oblíbila čaje "Svařáčky", nejvíc mi chutná medový.

úterý 13. října 2009

Proč? Proč? Proč? Protože proto :-)

Vyřazovala jsem jednou takhle zrána knihy, listovala si v nich, a našla tohle:
Zcela prozaické vysvětlení pohádkové situace :-)
(nalezeno ve sbírce rumunských pohádek)

pondělí 12. října 2009

Legenda o pistolnici Murphyové


Jsem masochista. V pátek jsem si vzala dětskou knížku od Eoina Colfera Legenda o pistolnici Murphyové. Proč jsem masochista? Pátek byl posledním dnem Týdne knihoven. V jeden ráz jsem přihlásila tři nové děti, neustále něco vyhledávala, radila, pomáhala, prostě jsem byla hodná paní knihovnice. Doufám. :-). A ještě jsem si vzala domů knížku, která o knihovnici vypráví. Eoin Colfer je znám jako autor fantasy knížek o Artemisi Fowlovi. Na toho se, mimochodem, taky chystám. Pistolnice Murphyová je postrachem sourozenců Vildy a Martina Woodmanových. Spolu s dalšími třemi mladšími bratříčky vyvádějí neustále nějaké lumpárny. A co teprv, přidají-li se k nim kluci ze sousedství. Martin a Vilda musí proto navštěvovat několikrát týdně místní knihovnu, aby se zklidnili a trochu se zkulturnili četbou knížek :-). Jenže jak se těšit na knihovnu, když v ní vládne postrach zvaný Pistolnice Murphyová, knihovní nindža velikosti almary. Se všemi si poradí, razítka má zavěšená proklatě nízko. Nestrpí odmlouvání a hne-li se někdo z koberce v dětském oddělení, je teprve zle. Jestli je Pistolnice opravdu taková, jakou ji znají kluci, zjistí čtenář v knížce. Ať dospělý nebo malý, zasměje se každý.

pátek 9. října 2009

Tajemství nesmrtelného Nicholase Flamela: Alchymista, Čaroděj



Michael Scott je autorem ságy o nesmrtelném Nicholasi Flamelovi. V češtině zatím vyšly dvě knihy, Alchymista a Čaroděj, čeká se na vydání třetí, která by se měla jmenovat Vědma. Na začátku se čtenář seznamuje s patnáctiletými dvojčaty Joshem a Sofií. Josh pracuje v antikvariátu a Sofie v kavárně, přivydělávají si tak na cestování po Evropě. Majitelem antikvariátu je Nick Flamel, ze kterého se vyklube věhlasný alchymista Nicholas Flamel, žijící před více než pětisty lety. Josh a Sofie jsou dávnou věštbou předurčeni k záchraně světa. Nicholas Flamel totiž ukrývá Kodex - nejmocnější knihu všech dob. Zálusk na ni si dělá čaroděj John Dee. Podaří se mu ji ukrást, Joshovi však v rukou zůstavají dvě stránky z knihy. John Dee se snaží stránky získat, jsou totiž důležité a potřebné k rituálu, který by vrátil sílu starobylým bytostem z temnot, aby mohli vládnout lidem. Sofie získává čarodějné a magické schopnosti, které jí Josh závidí. Bojuje se žárlivostí a jen těžko odolává lstivým řečem Johna Deeho. V druhé knize boj vrcholí, dvojčatům a Flamelovi pomáhá například Johanka z Arku a její manžel, hragě Saint-Germain nebo upírka Scatty. Na tuhle fantasy ságu jsem četla jednu docela zápornou recenzi. Docela jsem se bála začít číst, ale líbilo se mi to. Na recenze stejně dám jen málokdy. Čekám na třetí díl, měl by vyjít někdy v listopadu.

Hitlerova dcera


Útlounkou knihu pro děti od australské spisovatelky Jackie French jsem si přečetla díky jedné recenzi. Autorka knížku napsala v roce 1999 a ta se v odborné soutěži stala knihou roku pro mladší čtenáře. Z názvu knížky je patrné, o čem je. Na začátku se seznamujeme s několika australskými školáky, kteří každé ráno čekají na zastávce na školní autobus. Tyto chvíle si krátí Hrou - vyprávěním historek o různých postavách a hrdinech, které si vymýšlejí. Jednoho dne vypráví Anna příběh o Heidi - Hitlerově dceři. Děti se dozvídají, že Heidi měla na tváři nehezké znaménko, proto ji její otec skrýval v ústraní. Každý den Anna poodhaluje kousek z Heidina života. Příběh nejvíce zasáhne Marka, který se zamýšlí nad tím, jestli mohou děti zdědit povahu svých rodičů. Klade otázky rodičům i učiteli. Anna pokračuje ve vyprávění, atmosféra je umocněna dlouhým deštěm, který sužuje vesnici. Sledujeme Heidiny osudy, musí se spolu se svou vychovatelkou schovávat, nakonec zůstává sama. Konec je zajímavý, musím říct, že jsem ho čekala, ale to bude asi tím, že jsem dospělá. Docela by mě zajímalo, jestli ho uhádli i dětští čtenáři :-). Knížka se mi líbila, přelouskala jsem ji za jeden večer a myslím, že by si ji měli přečíst nejen děti, ale i dospělí.

pondělí 5. října 2009

Proč (ne)chodit do knihovny

Před malou chvíli přišly do knihovny dvě mladinké slečny studentky. Vcházely se slovy: "Jéžišmarijá, já jsem nebyla v knihovně sto let."
Druhá na to: "Já taky ne, nechodím sem, protože je to daleko".
Zacukal mi koutek, říkám: "No to se máte čím chlubit, holky".
Všechny tři jsme se zasmály a slečny mě poprosily o vyhledání povinné četby.
Našla jsem jim menší část toho, co potřebovaly, na ostatní knížky jsem je odkázala na na naše další pobočky.
Na jedné z nich byly, další jsou daleko. Při zapisování do průkazky konstatuju, že s takovou odpovědí profesorka asi spokojená moc nebude.
"Bude muset počkat", odvětily s ledovým klidem studentky. Už jsem nenašla odvahu zeptat se, na co bude muset učitelka čekat :-).
Při odchodu mě ale dívky potěšily, při balení knížek si mezi sebou povídaly, že to u nás máme útulné. Malé a proto útulné. Že se po cestě ze školy domů zastaví častěji. Neměla jsem to srdce jim říct, že dlouho malí nebudeme, že nás čeká pořádná rekonstrukce.
Přece si neodradím dvě ztracené a znovunalezené dušičky, ne? :-)

Týden knihoven


Po roce tu máme tradiční Týden knihoven. Pro čtenáře to znamená odpuštění upomínek za pozdě vrácené knihy, nově registrovaní čtenáři neplatí registrační poplatek. Internetoví maniaci mají bonus k nabitému kreditu a děti můžou kutit různé výrobky, poslouchat četbu knihovnic nebo hostů, kteří přijedou číst a vyplňovat kvízy a soutěže. Co to znamená pro nás? Zapisování nových dušiček, vymýšlení her a soutěží a taky zábavného programu, kterým chceme školáčkům zpestřit jejich pasování na nové čtenáře knihovny. Držím nám všem palce, aby se povedlo všechno, co jsme si naplánovali. Ať máme hodně nových čtenářů, kteří budou našimi častými a hlavně spokojenými návštěvníky. Večer si namažu ruce krémem, odlehčím namoženému zápěstí (ono zapsat nějakých 30 čtenářů během dvou hodinek není žádná sranda, ale radost :-)).
Zítra nás čeká první "pasovací den".

Hostitel

Miláček teenagerek, autorka ságy Twilight, Stephanie Meyer napsala nový román.
O víkendu jsem ho přečetla, doslova zhltla - nebudu ho přece brzdit dalším četbychtivým zájemcům :-).
Tentokrát není román přímo určen křehkým náctiletým dušičkám, ale dospělým. Alespoň takhle je to psáno v anotaci. Předpokládám, že fanynky Twilight si ho přečtou taky. Já se mezi ně řadím taky, i když dávno nejsem náctiletá natož křehká :-).
Hostitel vypráví příběh duše jménem Poutnice, která se dostává do těla lidské hostitelky. Zemi totiž napadli neviditelní nepřátelé, kteří lidi využívají jako hostitele pro duše, které v tělech poté žijí a potlačí původní osobnost člověka. Tělo zůstává neporušené, mozek ovládá vetřelec.
Melanie Stryderová, v jejímž těle Poutnice žije, se ale nevzdává.
Poutnice ji neustále slyší, spolu se dostávají do původních Melaniiných myšlenek a tak se Poutnice seznamuje s Jaredem, Melaniinou velkou láskou.
Poutnice pomalu ale jistě začíná Melanii rozumět, spolu prchají do pouště, kde najdou Jareda a zbytek lidí, kterým se podařilo skrýt před mimozemskými vetřelci.
Jared v Poutnici nevidí Melanii, kterou miloval, ale odporného vetřelce, který jeho lásce ukradl tělo a podle toho se k ní chová.
Jak se dá předpokládat, láska zvítězí, to prozradit můžu. Než se tak ale stane, hrdinové zažijí hodně těžkých chvil, které prověří vztahy mezi nimi.
Musím říct, že se mi román hodně líbil, i když prvních asi pět stránek jsem četla víckrát a musela jsem se k nim vracet, než jsem pochopila oč přesně jde :-).

pátek 2. října 2009

Nestyda

Ve středu jsem se dívala na film Jana Hřebejka Nestyda. Páně Hřebejkovu tvorbu mám ráda, Vieweghem taky nepohrdnu, ale tentokrát jsem byla trochu v rozpacích. Film mi přišel plytký, sice jsem se zasmála - Jiří Macháček je bezkonkurenční, ale jinak nic moc. Možná bych se měla podívat ještě jednou.