neděle 29. listopadu 2015

Beskydy: Morávka

Na Morávce na nás čekala atmosféra jako z pohádky. Dole počasí jak v raném jarním období, čím výš jsme mířili, tím víc to šlo do bíla.











První adventní neděle je tu

Dopoledne výlet do Beskyd, odpoledne pohoda doma s čajem a první zapálenou svíčkou na adventním věnci.

pátek 20. listopadu 2015

Zahlédla jsem smrt

                                        Dívka ve vlaku

Znáte to taky. Sedíte v čekárně u doktora, stojíte ve frontě, jedete vlakem. Čas utíká pomalu a vaší jedinou zábavou je pozorování okolí. Vlastně nakonec zjistíte, že vás to i baví. Že je fajn vymýšlet druhým lidem životy a vidět je tak, jak chcete vy.

Stejně to má i Rachel. Rozpadlo se jí manželství, začala pít a přišla o práci. V podstatě se plácá od ničeho k ničemu a jediným povyražením, které má, je pozorování domku u tratě při každodenních cestách vlakem. Žijí tam totiž Jess a Jason. Pár, který je v očích Rachel ideální, přestože o nich neví nic konkrétního. I ta jména jsou jen výplodem její fantazie. V Jess a Jasonovi vidí sebe a exmanžela Toma v dobách, kdy ještě byli šťastní. Kdy mezi ně nevrazila klín jeho milenka Anna.
Jednou ale uvidí něco, co úplně mění situaci. Jess líbá cizí muž. Rachel chce zjistit, co se děje a navštíví ulici, kde Jess žije. Má to jeden háček. Ten večer je opět opilá a vůbec nic si ze své dobrodružné výpravy nepamatuje. To by nebyl až tak velký problém, jenže právě od toho večera se Jess pohřešuje. Co se stalo, když tam Rachel byla?
                                         
Dívka ve vlaku rafinovaně splétá dohromady osudy tří mladých žen, které spolu mají mnoho společného, i když se spolu neznají nebo ani znát nechtějí.

Rachel se nám už představila. Frustrovaná alkoholička utápějící se v sebelítosti. Neustále obtěžuje novou rodinu svého exmanžela a dokonce se jednou pokusila unést jim dítě. Takové hrdince asi moc fandit nebudete. Ale nezapomeňte, ve správném psychothrilleru není nic jen černé nebo bílé.
Jak s Rachel souvisí Megan, která v románu také dostává slovo? Je v manželství nešťastná nebo se jen nudí a rozptýlení hledá ve vztazích s milenci? A co Anna, Tomova nová žena, která Rachel nemůže ani vystát. Jaký je její úhel pohledu na chování manželovy bývalky?

Tři ženy promlouvají prostřednictvím této knihy, aby si vás dokonale podmanily a naservírovaly vám slušnou dávku emocí a napínavého děje.

Jak už to u knih tohoto žánru bývá, čekají na nás nečekané zvraty, které řádně zahýbou dějem. Příběh je opravdu propracovaný do nejmenšího detailu a napíná do poslední stránky. Chcete šokující rozuzlení? Máte ho mít.

Je docela těžké popsat tenhle román tak aby zůstala zachována aura tajemna a nebylo z něj prozrazeno příliš podstatného. Nejlepší bude, když se do tohoto psychologicky laděného thrilleru začtete. Nechte se tedy pozvat na pořádnou jízdu vlakem a dejte si pozor, čí životy právě sledujete.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Není co ztratit

                                                       Není co ztratit
Domácí násilí je i přes velkou informovanost stále ještě tak trochu tabu. Málokterá oběť sobě i ostatním dobrovolně přizná, že je "bita jako žito". Že někdy nemusí udělat nic a stejně ji "taková jedna dobře mířená" nemine.

Své o tom ví i Rose, která domácí násilí zažívá na vlastní kůži díky manželovi. Dlouhou dobu si to nechala líbit, vždyť ono to přece není tak zlé. Jsou chvíle, kdy je to s ním docela fajn. A je to doktor.
Jednoho dne však pohár trpělivosti přeteče i jí. Po hádce, při které manžel udeřil i jejich malou dcerku, ji sebere a odjíždí pryč. V ruce má jen pohlednici, kterou kdysi dostala. 
A právě ta pohlednice je klíčem k novým začátkům.

Když byla Rose malá, zůstala s matkou sama. Otec, bohémský  malíř, je opustil, a od té doby svou dceru neviděl. Matka propadla depresím a alkoholu. Když zemřela, bylo Rose pouhých sedmnáct let a musela se naučit žít sama a chovat se zodpovědně jako dospělá. Není divu, že jakmile později potkala o deset let staršího Richarda, tichého a nenápadného lékaře, téměř mu vběhla do náruče. Následovala rychlá svatba a po ní ... noční můra. Richard těžce nesl, když jeho žena otěhotněla, nesnášel, když se chtěla sejít s přáteli. A dokázal to Rose dát najevo patřičným způsobem. Takhle to šlo několik let, až do onoho osudného dne, kdy se rozhodla vzít pokračování svého i dceřina života do svých rukou.
Když se Rose zbrkle vydává i s malou Maddie na cestu, vede ji právě obrázek z pohlednice. Je na něm vesnice, jíž namaloval její otec. Rose doufá, že tam najde muže, který ji poslal. Byl to jediný laskavý muž, kterého za svůj život poznala, byť v jeho společnosti strávila jen pár minut.
Ubytuje se v malém rodinném penzionu a doufá, že tady s Maddie najdou klid. Podporu najde u nejlepší přítelkyně Shony, která si prochází něčím podobným, a také zprvu odmítavá  majitelka penzionu podá pomocnou ruku.
Co všechno na Rose ještě čeká? Potká svého vysněného muže? A co její otec? Je ještě naděje, že by mohli znovu slepit rozbité střípky rodinných vazeb?

Román Není co ztratit je mimořádná kniha. Příběh, ve kterém jste ihned vtaženi do akce, abyste se postupně dozvěděli, co se vlastně děje. Rose je ten typ hrdinky, který působí křehce, nevyzrále a naivně. V průběhu děje se ale ukáže, že se umí postavit na vlastní nohy a postarat o sebe sama. I když přitom udělá pár chyb a kotrmelců, jak už to bývá. Ale mýlit se je lidské a přirozené. 
Moc jsem si oblíbila její dcerku Maddie. Zvláštní, citlivé, bystré a zvídavé dítko, které miluje své zaběhnuté rituály a nesnáší změny.

Autorka si opět bere na paškál velmi aktuální téma, jakým domácí násilí bezesporu je. Je ho kolem nás dost, i když ho sami někdy nevidíme. A je dobře, že se o něm píše, byť je to románovou formou. Edice inteligentních románů pro inteligentní ženy má dalšího skvělého zástupce na knižním trhu. Není třeba se bát přehnané romantiky. Je příjemně "říznutá" humorem a doplněná lidskostí. V románu není nouze o chvilky dojemné i ty veselé, u kterých se budete smát. Třeba když si Rose nabarvila vlasy nebo situace, ve kterých se střetává se svou svéráznou bytnou.

Moc se těším na další autorčinu knížku. I přestože je dyslektička, píše velmi poutavě a čtivě. A já doufám, že pauza mezi romány bude výrazně kratší než ta poslední, která trvala deset let. :-)
Velké plus patří krásné obálce, jednoduché a přitom výstižné, pořád jsem se na ni musela dívat. Opět platí, že v jednoduchosti je krása.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

středa 18. listopadu 2015

Pamatuju si vás všechny

                                  
Staré domy mají kouzlo, kterému člověk snadno propadne. Skrývají v sobě romantiku i drsnost. Nabízí výzvu - sprav mě, nastěhuj se a žij.


Jeden takový dům koupili manželé Gardar a Katrín s kamarádkou Líf. Ta nedávno ovdověla a plánovaná rekonstrukce by ji mohla přivést na jiné myšlenky.
Mladí lidé se rozhodnou, že si dům, který leží ve fjordech, zajedou prohlédnout. A od té chvíle se začnou dít podivné věci. Vypadá to, že v domě straší. Z ničeho nic se na podlaze objevují mokré šlápoty. V domě i kolem něj jsou mořské mušle a někdo přinesl i kříž z hrobu. Jenže kdo by to mohl být, dům i okolí je opuštěné a kromě Gardara s manželkou a Líf tam nikdo není. Pomoc si nezavolají, protože se jim záhadně vybíjejí telefony. Nezbývá, než se věci podívat na kloub. Třeba tomu záhadnému chlapci, kterého Katrín několikrát viděla...

Ve stejné době, ale na opačné straně od záhadného domu, je vyšetřováno podivné vloupání. Někdo se dostal do místní školky, kterou zničil. Případu se ujímá policistka Dagný, jíž sekunduje psychiatr Freyr. Zjišťují, že vandalismus má souvislost s událostmi, jenž se udály před mnoha lety. Současně se do případu zaplétají i podivná úmrtí osob, které kdysi do školky chodily. Pro Freyra je to o to těžší, protože se ještě nevyrovnal se zmizením svého malého synka. Tím víc je to pro něj bolestnější, protože i chlapcova kauza nějakým způsobem souvisí s jejich případem.

Nitky případu jsou spletité a vedou nejen hluboko do minulosti, ale také k onomu tajemnému domu. Jak to všechno spolu souvisí? Dagný a Freyr před sebou mají těžké chvilky, u kterých se pořádně zapotí. A vězte, že vy se při čtení budete potit taky. Strachem i hrůzou.

Yrsa Sigurdardóttir známe z detektivních příběhů, v nichž hlavní roli hraje advokátka Tóra. Tentokrát nám nabízí příběh trochu jiný. Mrazivý, tajemný a děsivý. Že tam není Tóra? Nevadí. Snadno si oblíbíte i Dagný a Freyra. Oba jsou pro svou práci zapálení, houževnatí a řádně to mezi nimi jiskří. Autorka rozehrává nejen pracovní linii jejich vztahu, ale také tu osobní. Tu, která každou detektivku dokáže polidštit.

Radím vám, najděte si jedno volné odpoledne, večer nebo rovnou celý den. Tenhle děsuplný román si zaslouží jeden dlouhý čtecí maraton. Pak se budete bát tak, jak si o to knížka říká. Scény z domu vás odrovnají. Máte-li sklep, asi do něj nebudete chtít jít sami. A jestli vaše nervy jsou z ocele, možná vám je trochu natrhne informace, že příběh vychází ze skutečných událostí.

Moje oblíbenkyně Yrsa (říkám jí takhle domácky, protože vyslovit to její příjmení je fakt za trest :-)) mě nezklamala ani tentokrát. Je vidět, že psát umí, bez zbytečného natahování a s pořádnou dávkou fantazie, která je u takových knih třeba. Nechte se tedy pozvat na mrazivý Island, tajuplný kout Země. I když to na první pohled vypadá, že je zde život klidný, tento román vás vyvede z omylu.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Metafora)


úterý 17. listopadu 2015

Hotel Ritz

                                   


V hotelu Ritz, tam se děly věci. Přijměte pozvání do Paříže, na Place Vendôme mezi společnost bohatých i slavných osobností.

Hotel Ritz založil v roce 1898 švýcarský hoteliér César Ritz. Od počátku si hotel získal věhlas mezi evropskou smetánkou. Ubytovávali se zde boháči i umělci, kteří ovlivnili chod světové kultury. Asi největší slávu si Ritz užíval v tzv. "Belle epoque", v éře zlatých dvacátých let. Tato doba přála bohémům - žil tady Marcel Proust, Jean Cocteau nebo markýza Luisa Casatiová. Jen jeden člověk hotelem pohrdal - byl to anglický spisovatel Oscar Wilde, jemuž se rychle rozrůstající a progresivní hotel nehodil do dekadentního smýšlení.

Největší pozornost autorka věnuje době, kdy Paříž úpěla pod útlakem nacistů. Rozvíjel se tady románek mezi módní návrhářkou Coco Chanel a německým diplomatem Hansem Güntherem von Dincklagem. Nacista Hermann Göring zde obsadil nejlepší apartmá, které mu musela uvolnit americká občanka Laura Mae Corriganová, vdova po ocelářském magnátovi. Göring si tam pak nenuceně užíval morfium, na kterém byl závislý.

Hotelové pokoje znal dobře i spisovatel Ernest Hemingway, v té době ženatý potřetí s novinářkou Marthou Gellhornovou. To mu však nebránilo v tom, aby ji podváděl se svou budoucí ženou Mary a zároveň se nezřízeně opíjel.

Takových pikantních historek Hotel Ritz nabízí mnohem víc. Nechte se vtáhnout do rušného světa na Place Vendôme a užijte si pestrý život, který je zde nabídnut na zlatém podnose. Dnes vaří věhlasný kuchař Auguste Escoffier, který je zároveň jeden ze zakladatelů hotelu Ritz.

Autorka Tilar J. Mazzeová je autorkou biografií známých osobností - napsala knihu o Coco Chanel, která měla v literárním světě velký úspěch.

Práce na knize Hotel Ritz pro ni znamenala spoustu času, který trávila v archivech vyhledáváním těch správných informací. A toto je zárukou, že si přečtete nejen zajímavý příběh, ve kterém se dozvíte spoustu lechtivých informací o známých osobnostech, ale také se dozvíte něco z historie hotelu a poznáte blíž bohémskou stránku Paříže, kterou si uchovala i přes hrůzy 2. světové války, jež ji smutně poznamenala.

Kniha není klasickým románem. Je to vyprávění, dokument a reportáž nabízející nepřebernou spoustu leckdy intimních zajímavostí. Je to vlastně dějepis netradiční formou. Kniha začíná výčtem osobností, které se v knize objevují a každý fakt je vysvětlen poznámkou, jíž zase najdete na konci. Pořiďte si dvě záložky, ať nemusíte pracně listovat. :-)

Knihu můžete přečíst na jeden zátah, není moc hrubá, ale také si ji pořádně vychutnat, třeba se sklenkou francouzského vína.


P. S. Možná vám hlavě bude, stejně jako mně, pořád znít známá písnička Puttin´on the Ritz.






(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

čtvrtek 12. listopadu 2015

Krycí jméno Verity

                                                    

Těsně před tím, než se britské špionážní letadlo dotkne francouzské půdy, vyskočí z něj mladá agentka s krycím jménem Verity.
Ještě se ani nerozkoukala, a už je zatčena gestapem. A stačilo přitom tak málo... neotočit se na špatnou stranu při přecházení silnice. Pro Verity začíná boj o život i o čest.
Gestapo nutí Verity, aby prozradila všechno o své misi. Pokud to neudělá, hrozí jí poprava. Verity ví, že s nacisty se špásovat nedá, zároveň je hrdá vlastenka, která by nezradila přítele v boji. Jak z téhle patové situace vybruslit?

Verity se rozhodne říct pravdu. Ale ne tu, kterou gestapo v čele s velitelem von Lindenem čeká. Je to její pravda. Pravda o velkém přátelství, odvaze i odhodlání. Verity se rozepisuje o tom, jak se seznámila s pilotkou Maddie, s níž letěla na poslední misi.

Velitel von Linden je odvážnou dívkou fascinován a nechává ji psát, aniž by nějak extra korigoval, co vlastně píše. Verity svým osobitým stylem popisuje přátelství, jenž ji spojuje s Maddie, přibližuje svou i kamarádčinu minulost. Popisuje, co se děje v její jednotce, ale zároveň nic konkrétního nevyzrazuje. O sobě píše ve třetí osobě, což je trochu matoucí, ale čím déle čtete, tím víc vám to dává smysl.

Verity si i přesto, že je strachy totálně bez sebe, uchovala osobitý smysl pro humor, který jí dodává odvahu a chuť přežít. Je lehce ironický a zároveň cynický a mně připomněl Marťana Andyho Weira.
Dny ubíhají, Verity zuřivě píše, ale jak dlouho ji von Linden nechá, než mu dojde trpělivost? Než dojde trpělivost jeho nadřízeným? A co se vlastně stalo s letadlem a Maddie?

Krycí jméno Verity je knihou, která se vymyká žánru young adult, kam se řadí. Tentokrát to není dystopie ani láska dvou mladých lidí, jíž osud nepřeje.
Téma druhé světové války dnešním teenagerům až tak blízké není, takže je dobře, se s ním mohou seznámit touhle cestou.
Byť jsou hlavní hrdinky smyšlené, autorka se nechala inspirovat svou vlastní vášní pro létání, při čtení máte pocit, že jejich charaktery vycházejí ze skutečných osob.
Jen jsem si říkala (a není to jen můj vlastní pocit), že gestapo v čele s velitelem von Lindenem bylo tak nějak "lidské". Že mělo s Verity slitování, které by v reálu asi možné nebylo. Ale jak autorka píše, kniha je historickou fikcí. A řekneme si upřímně - kdyby Verity podstoupila skutečné vyšetřování nacisty, asi by celá kniha skončila ještě dřív, než by pořádně začala.
Pokud vás tahle knížka přinutí jen na chvíli se zamyslet, jaké hrůzy zažívali lidé během II. světové války, jak velkou dávku odvahy a hrdinství museli tehdy prokázat, aby přežili, je to dobře.

A mrkněte na opravdu povedený knižní trailer:




(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo)

středa 11. listopadu 2015

Nevěsty bez ženichů

                                Nevěsty bez ženichů

Čtyři kamarádky, čtyři různé povahy, čtyři osudy. A taky problémy, které by dnes společně řešily u kávy nebo lahvinky dobrého červeného. Jenže se píší dvacátá léta. Svět se vzpamatovává z I. světové války, a i přesto, že má nakročeno blíže k moderním časům, některé věci zůstávají ve společnosti tabu.

Lydia si vždycky myslela, že je vdaná za toho pravého. Muže, který jí bude oporou a se kterým si jednou pořídí děti. Ty bohužel nepřicházejí a Lydia zjišťuje, že pro svého muže má už jen slova pohrdání, protože se aktivně neúčastnil bojů ve válce, čímž u ní ztrácí na prestiži.
Sarah má problém opačný. Její muž padl a ona zůstala s dětmi sama. Co by jen dala za to, aby její manžel zůstal naživu.
Nehezká a nevýrazná Beatrice v hloubi duše ví, že je jí souzeno zůstat do smrti sama, i přesto nepřestává doufat, že i na ni někde čeká ta pravá láska, ze které by se jí srdce zachvělo. Nebo aspoň sňatek z rozumu.
Ava je pravý opak všech. Nespoutaná, nekonvenční a lehce přidrzlá, přesto se srdcem na pravém místě. Užívá si všech výsad svobodné ženy (ó, jak neslýchané) a o manželských okovech nechce ani slyšet.

Naše čtyři hrdinky by možná proplouvaly svými životy, aniž by vybočily ze zajetých kolejí, kdyby se neobjevil ON. Důstojník Edgar Trent, jenž dokonale zamotá hlavu provdané Lydii. Tehdejší společnost se sice navenek tvářila vážně a mimomanželské románky velkoryse schovávala pod sukni, ale čeho je moc, toho je příliš. Lásce však poručit nelze a Lydii čeká pekelně trnitá cesta ke štěstí.

Tvorbu Adele Parks jsem si oblíbila hned po první knížce, kterou od ní Domino vydalo. A s každou další moje vášeň pro ni rostla. Byla jsem mile překvapená, když jsem zjistila, že Nevěsty bez ženichů situovala do mé oblíbené doby dvacátých let. Doba, kterou nezažila a zná ji pouze zprostředkovaně z knih nebo rešerší k příběhu. Adele Parks ji popsala opravdu věrohodně a do detailů. Budou se vám líbit i hrdinky knihy, každá tak jiná, a přesto umí táhnout za jeden provaz, když jde do tuhého. Nejvíc jsem si asi oblíbila Sarah, která mi byla nejvíc sympatická a připadala mi ze všech čtyř nejrozumnější. 

Nevěsty bez ženichů je společenský román, do kterého se s potěšením začtete, jste-li fanoušky Panství Downton nebo života dvacátých let obecně. Nechte se okouzlit barvitým příběhem, ve kterém najdete nejen romantiku i vášeň, ale především pevná pouta přátelství.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Podzimní čajování

V podzimním a zimním období se čaje pijou nejlíp. A taky je to doba, kdy se v obchodech objevují nové příchutě.
Ani já jsem neodolala, a když jsem uviděla čaj s příchutí medového perníku, musela jsem ho mít. Je to rooibos a nejlíp chutná ještě s kapkou citronu.
Máta&med je od Teekanne. Výrazná chuť máty je zjemněná medovým aroma. Je to neobvyklá, ale výborná kombinace, kterou jsem si hned oblíbila.




Další skvělé příchutě nemám v krabičkách, ale ve skleněné míse, kam si dávám čaje v přebalech. Nahoře jsou vidět další novinky.
Pomeranč se zázvorem a hřebíčkem je od firmy Druid. Pomerančové čaje až tak nemusím, tady mě zlákal oblíbený zázvor, a musím říct, že jsem neudělala chybu. Chuť je vyvážená a zázvor pomeranč výborně doplňuje.
Jahody a máta jsou od Pickwicku. Čaj chutná jako jahodová žvýkačka.
Love je limitovaná edice od Teekane. Broskev a granátové jablko. Úžasná kombinace, jemná a přitom ovocná. V létě ideální na ledový čaj.
No a Valašská švestka, to je typický zimní čaj. Je nasládlý, hodně švestkový a voní jako čaj se slivovicí.




Pokud jsem vás inspirovala, jsem ráda.
A ještě raději budu, když mi napíšete vaše oblíbené čaje a příchutě. :-)

úterý 10. listopadu 2015

Osudový portrét lásky

Představte si, že vlastníte něco, co je vám velmi blízké a o co byste neradi přišli. Ale pak zjistíte, že dotyčná věc patří úplně někomu jinému. Jste ochotni a schopni se jí vzdát nebo za ni budete bojovat až do konce svých sil?

V roce 1916 je svět zmítán útrapami 1. světové války. Muži nasazují své životy na frontě, jejich ženy nesou na bedrech tíhu “běžného” válečného života. Jednou z nich je i Sophie Lefevrová. Spolu se sestrou vede rodinný hotel v malém francouzském městečku. Jedinou památkou, kterou má na svého muže, malíře, jenž bojuje ve válce, je její portrét, který pro ni namaloval. Obraz je na svou dobu velmi nekonvenční a upoutává pozornost. Sophie jej střeží jako oko v hlavě a netuší, že i za sto let bude portrét předmětem vášní a sporů…


Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor


(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

pondělí 9. listopadu 2015

Butik Astor Place



Kdybyste našli deník, který si někdo psal před dávnou dobou, odolali byste a nechali ho být? Nebo byste přece jen rádi nahlédli do života někoho jiného?

Amanda žije v New Yorku, kde provozuje butik s retro oblečením.  Při přebírce jedné zásilky najde ukrytý deník, který si psala jistá mladá žena v roce 1907. Zvědavost přebíjí svědomí a Amanda se po menším váhání do deníku začte a příběhem je totálně uchvácená.

Olive Westcottová touží stát se nákupčí oblečení v obchodním domě. Jenže pro tuto práci potřebuje mít zkušenosti i doporučení. Olive však doposud nikde nepracovala, žila pouze s otcem, který ji hýčkal. Než se vůbec stačí rozkoukat, otec nečekaně umírá a Olive zjistí, že jí po něm zůstaly pouze dluhy. Musí se vystěhovat z apartmá, kde bydleli a spoléhat se pouze sama na sebe. Nákupčí se sice nestane, ale začne pracovat v obchodním domě jako prodavačka. V životě na ni čekají krušné chvíle, když musí ukázat, že dokáže obstát v době, která ženám není příliš nakloněná.

Myslíte si, že Amanda to má o sto let později jednodušší? Pletete se. I na ni čekají nástrahy osudu. Butiku hrozí zavření, vztah s přítelem, který je ženatý nemá budoucnost. Jediným únikem z hořké reality je četba Olivina deníku. Amanda zjistí, že má s Olive mnoho společného, přestože je dělí stovka let.

Román Butik Astor Place vás hned vtáhne a nepustí. Autorka dokázala popsat atmosféru New Yorku na počátku 20. století tak, že máte pocit, jakoby jste tam žili a prožívali s Olive její příběh. Stejně je to i s dějovou linií Amandy, kdy se snadno přenesete zpátky do současnosti. Prolínání dvou časových rovin je velmi oblíbené, já osobně ho v knihách mám hodně ráda. 

Jak už bylo řečeno, počátek dvacátého století nebyl ženám příznivě nakloněn. I když mnohé musely z ekonomických důvodů pracovat, byly jim házeny klacky pod nohy. Také lékařská osvěta nebyla nic moc. A to se mi na knížce líbilo hodně - autorka se nebála do děje zakomponovat informace o tehdy nevyslovitelných tématech jako je prožitek ze sexu nebo těhotenství. My si dnes potřebné informace načteme z knih nebo vyhledáme na internetu, ale v roce 1907? 

Součástí knihy jsou dobové fotografie, na kterých jsou zachyceny části New Yorku, ve kterých se příběh odehrává a vy si tak můžete děj lépe představit. A jestli fotky budou vaší inspirací k návštěvě New Yorku, tím líp :-).

Butik Astor Place je románem pro ženy, o tom žádná. Nejedná se však o lacinou romantiku, ale o společenský příběh. Já si při čtení vybavila seriál Pan Selfridge, který se nese v podobném duchu. 
Přijměte pozvání a projděte se rušným New Yorkem plným módy spolu s Amandou a Olive. Každá má pro vás svůj příběh a svůj svět.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)