pátek 30. prosince 2016

Sběratelka parfémů


Čerstvá novomanželka Grace Munroeová by se měla samým štěstím vznášet. Jenže manželství není takové, jak si představovala. A ke všemu musí ještě řešit jedno nečekané překvapení...

Grace se dozvídá, že se stala dědičkou po Evě d´Orseyové. Problém je v tom, že Grace žádnou osobu tohoto jména nezná. S obavami se vydává do Paříže, aby se o záhadném dědictví dozvěděla víc. Tajemství, které odhalí, jí obrátí život vzhůru nohama. 

Kniha přináší osudy dvou žen, které mají mnoho společného. Co všechno je spojuje, postupně odhalí nevšední, parfémy provoněný příběh, psaný tak jak to mám ráda, stylem, kdy se prolínají různé časové roviny. Padesátá léta dvacátého století, Londýn plný večírků a vybrané společnosti, to je život Grace. Ten Evin se odehrává na sklonku dvacátých let, jen o necelých dvacet let dříve, v New Yorku i Paříži.
Zatímco od Grace se očekává, že bude vzornou manželkou, která se věnuje domácnosti a manželovi a na "hlouposti" nemá čas, Eva řeší úplně jiné starosti.
Je odkázaná sama na sebe a musí si vydělávat na živobytí. Bude cestou k lepšímu životu práce pokojské v newyorském hotelu? Čekají na ni nejen povinnosti, ale také setkání s neuvěřitelnými lidmi. Stane se múzou výrobce parfémů, který její podstatu zachytí v jedinečném parfému. 

Mám ráda staré časy, které jsem sama nezažila. Ještě raději si o nich čtu a nasávám atmosféru, která se z příběhů line. Sběratelka parfémů není výjimkou. Pokud už máte něco načteno, stejně jako já brzy zjistíte, co Evu a Grace spojuje. Vůbec to nevadí, i tak si nevšední příběh užijete. Mezilidské vztahy, vášeň, láska a tajemství parfémů vás ke knize zaručeně přiková.

Sběratelka parfémů mě zaujala hned od první stránky. Užila jsem si příběhy obou hrdinek, jakož i kulisy, v nichž se děj knihy odehrával. Rušný New York, bohémská Paříž i snobský Londýn. Bavilo mě objevovat záhady kolem tajemného parfému a spolu s Grace pátrat po záhadné Evě.

Autorka píše opravdu poutavě, určitě bych si od ní ještě něco ráda přečetla.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

úterý 6. prosince 2016

Kdo si neví rady...

... tomu je pomoci.

Lámete si hlavu s knižním dárkem? Nevíte co vybrat svým blízkým ke čtení? 

Ptejte se a knižní poradci si polámou mozkové závity za vás. 

A vy mezitím můžete 

uklidit byt
                
                upéct cukroví

jít na procházku
                           
                 nakoupit

ozdobit stromek

                  poslouchat vánoční písničky 

nebo si jen tak číst...


neděle 20. listopadu 2016

Osudy a běsy



Málokdo by věřil, že manželství Matildy a Lotta přežije rok, vždyť se brali po impulzívní čtrnáctidenní známosti. Oba však své okolí překvapili, ve svazku vytrvali čtyřiadvacet let. To se podaří jen málokomu. I ve vás hlodá otázka, jestli to opravdu bylo všechno tak růžové?

Lancelot, kterému nikdo neřekl jinak než Lotto, se do Matildy zamiloval doslova na první pohled. Předtím si milostný život užíval jak se patří, ale když potkal svou životní lásku, věděl, že je ta pravá. Lotto je umělec. Zpočátku hraje na divadle, posléze sám divadelní hry píše. Matilda mu poskytuje rodinné zázemí, klid a prostor na psaní. Lotto je ve své podstatě jen její. 

První část s podtitulem Osudy líčí nejen manželský vztah této dvojice, ale zaměřuje se i Lottovu minulost - dětství, mládí, líčí vztahy v docela neobvyklé rodině. Osudy jsou trochu zdlouhavé, možná si budete, stejně jako já, klást otázku, kam vlastně autorka míří, co chce románem říct. Budete také hledat zmiňovanou podobnost s Dívkou ve vlaku a Zmizelou. Vydržte. Ještě tady máme část druhou, což jsou Běsy.

Druhá polovina knihy je zběsilá jízda, kterou budete jen těžce vydýchávat. A teprve při jejím čtení vám začne vše docházet a zapadat do sebe, jako kolečka v hodinovém strojku. Přistihnete se, že se vracíte do první části, abyste nasáli všechny souvislosti. A budete koukat, jak důmyslně to autorka vymyslela. 

Chtěla bych vyzdvihnout styl, kterým je kniha psaná. Něco tak... vymazleného, propracovaného jsem už dlouho nečetla. Lauren  Groff to má v sobě. Metafory, které používá, jsou jedinečné. Málokdy v recenzích cituji z knih, vlastně jsem to udělala asi jen jednou nebo dvakrát, ale tady si to nemůžu odpustit: 

Antoinette mu políbila dlaň a nechala ho jít, klidná ve své posteli jako mořská kráva. Její city se stáhly dovnitř. Vše sledovala z ohromné dálky. Baculatěla a baculatěla. Nakonec pukla jako zralé ovoce. Vypadlo z ní jadérko, malá Rachel. 

Když jsem hledala pasáž k citaci, přitihla jsem se, že si opět čtu, kochám se a nacházím nové věci, které mi unikly. Osudy a běsy jsou knihou, ke které se určitě vrátím, má co říct i při opakovaném čtení.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

čtvrtek 10. listopadu 2016

Můžu ještě milovat, i když už nejsi?

Také jste při četbě románu Než jsem tě poznala setřeli nejednu slzu? (Doufám, že pánové jsou taky romantici.) Oblíbili jste si Willa a Louisu a zajímalo by vás, jak to s mladou ošetřovatelkou bylo vlastně dál? Jojo Moyes přichází s pokračováním, které nese příznačný název Život po tobě.


Ani po roce a půl od Willovy smrti není Louisa schopná dát znovu dohromady svůj život. Utápí se v lítosti a výčitkách svědomí – u euthanazie přece jen neasistujete každý den, že? Takže když jednoho dne skončí po pádu ze střechy s těžkým zraněním, jen málokdo věří, že jde o nešťastnou náhodu.
Louisa odjíždí do rodného města, aby se vzpamatovala z úrazu a zároveň čelila minulosti, jež ji pronásleduje na každém kroku. Na scéně se tak znovu objevuje Louisina milá, leč velmi chaotická rodina, stejně jako Traynorovi, Willovi příbuzní.
Po návratu do Londýna Louisa navštěvuje terapeutickou skupinu, v níž se snaží vyrovnat se zármutkem. Povede to k uzdravení zlomené duše?




Jak si užít totalitu

To, že jste krásná, mladá a blonďatá sexbomba, vám nedává záruku na šťastný život. Eva Formánková by mohla vyprávět. Zúčastnila se soutěže Miss Praha, pařila s bohémy – a pak? Pak se vdala.

Píší se sedmdesátá léta dvacátého století a společnost se prohýbá pod tíhou totalitního režimu. Eva je tak trochu rebel. S matkou se hádá a dělá jí naschvály, otce naopak miluje. Jejím životem je pražská hospůdka U Bonaparta, kde se pravidelně schází společnost mladých umělců. Tady je Eva ve svém živlu. Randí s mladým Danielem, s nímž prožívá první vážné milostné vzplanutí. Jediným černým mráčkem je těžká nemoc milovaného otce. Po jeho smrti se propast mezi Evou a její upjatou matkou prohlubuje. Mladá dívka se snaží všemožnými způsoby vzpouzet nejen jí, ale také aktuální době, což ji přivádí až do věznice v pražské Ruzyni. Dokáže mladou rebelku něco nebo někdo zkrotit?



Vražda jako terapie


Ostřílená autorka thrillerů Rachel Abbottová přichází s dalším příběhem s detektivem Tomem Douglasem v hlavní roli. Ani tentokrát nebude nouze o chvíle plné napětí a dramat.
Maggie Taylorová se i s rodinou stěhuje do Manchesteru, kde na ni čeká nová pracovní příležitost. Hned od počátku je v jednom kole, zatímco její manžel Duncan přebírá veškerou zodpovědnost za děti. Jaké je Maggiino překvapení, když jednoho dne po návratu z práce zjistí, že Duncan zmizel a dcerku se synem nechal doma samotné.
Zoufalá žena se snaží manžela najít. Zjištění, že za útěkem není klasická druhá míza, jak by se dalo čekat, ale něco mnohem závažnějšího, otřese jejím doposud klidným životem. Ke všemu je tady vražda ženy, jež se Maggie nápadně podobá.
Tento případ je přidělen Tomu Douglasovi, ten zjistí, že nitky vedou k vraždám spáchaným před dvanácti lety. Jak do toho zapadá Duncan? A co Leo, bývalá Tomova přítelkyně, která se záhadně vypařila? Když k tomu přičteme vraždy žen, jež jakoby Maggie z oka vypadly, máme tady opravdu složitý případ. Policie si nesmí dovolit plýtvat časem, vypadá to, že další obětí by mohla být právě sama Maggie.

Zabij mě znovu je v pořadí pátým (v ČR čtvrtým) románem britské autorky Rachel Abbottové, v němž oblíbený detektiv Tom Douglas řeší zapeklité případy s opravdu propracovanými zapletkami. Nejedná se pouze o běžnou detektivku, v níž se řeší vražda. Do rukou se vám dostává thriller s prvky psychologického románu. V každém díle je vyřešen konkrétní případ, zároveň autorka přibližuje osobní dějové linky hrdinů. Sledujeme tak životní kroky Toma Douglase a jeho blízkých, které se s každým dalším příběhem rozvíjí. Vůbec nevadí, když sérii nebudete číst postupně, ale na přeskáčku.

Četla jsem všechny díly, které u nás byly zatím vydány, a Zabij mě znovu se podle mého názoru řadí mezi ty nejdrsnější. Autorka dokáže čtenáře držet v šachu a dokonale mást mozkové buňky. Ve chvíli, kdy si myslíte, že víte na čem jste, vás vyvede z míry nečekanými dějovými zvraty. Nechá ve vás hlodat červíčka pochyb, takže si možná položíte otázku, jak dokonale znáte své blízké. I Maggie si v průběhu děje uvědomuje, že o svém muži vlastně vůbec nic neví, byť si s ním pořídila dvě děti a zakotvila v přístavu zvaném manželství. Zjišťuje, že Duncanova minulost je úplně jiná, než jak ji vylíčil svému okolí.

S románem Rachel Abbottové určitě nesáhnete vedle, máte-li v oblibě psychologické thrillery. Zabij mě znovu má navíc i punc klasické anglické detektivky. Poutavý a zároveň akční styl psaní je zárukou, že se vám do rukou dostala dost dobrá četba.

(Za recenzní ebook děkuji nakladatelství Neoluxor)

pondělí 7. listopadu 2016

Srdeční záležitost




Francouzka Camille studuje poslední ročník střední školy. Je to rok zlomový, čeká ji totiž maturita. Klasické studentské trable zvládá s pomocí party spolužáků, s nimiž se zná už od dětských střevíčků. Její nejlepší kamarádkou je Lea, s kterou si hodně rozumí. Jenže s Leou to v poslední době nevypadá moc dobře, je vážně nemocná.

Camille se během pár dní obrací doposud klidný život vzhůru nohama. Tak ráda by pro Leu něco udělala, dokud je ještě čas. Naštěstí na to není sama, spolu s kamarády dokáže něco, z čeho by si mnohdy měli vzít příklad i dospělí.
Když se začtete do této půvabné knihy, která vás zaujme nejen názvem, ale i nádhernou obálkou, zjistíte, že Gilles Legardinier napsal román, jenž vás chytí za srdce. Celý je o mladých lidech, teprve se hledajících. Prožívají první lásky, navzájem si pomáhají řešit pro ně složité životní problémy,vlastně zároveň tak poznávají sami sebe. Leina situace je donutila dospět, zvážnět a zapomenout na mladickou lehkovážnost, která k létům dospívání patří.

Román je psán v první osobě, vypráví jej přímo Camille. A já jen smekám před tím, jak autor - muž, dokáže popsat dívčí svět tak autenticky a citlivě. Styl psaní je natolik sugestivní, máte pocit, že před vámi stojí opravdová osmnáctka z masa a kostí.

Legardinierův styl na mě působil zároveň i dospěle, Camille je na svůj věk neobyčejně vyzrálá. Scény ze školního prostředí navozují tu správnou studentskou náladu. I když kniha řeší vážné téma, je odlehčená humorem a vtipem, což ve výsledku působí velmi francouzsky.
A když jsem se do knížky začetla, připomněla jsem si jeden starší český seriál o studentech, který se jmenuje Zkoušky z dospělosti.:-)

Četla jsem všechny knihy, které u nás Gilles Legardinier vydal a jen žasnu nad lehkostí, s jakou se dokáže převtělit do svých hrdinů, ať už to jsou mladé ženy nebo starší muži. Navíc je to neskutečný sympaťák (no a pak mu nepropadněte, že? ;-))

Srdeční záležitost není klasickou studentskou romancí. Je to příběh o pevných poutech přátelství, o síle, kterou v sobě nacházíme v těch nejtěžších momentech. Ať už jste studenti nebo vaše občanka vykazuje nějaký ten rok navíc, tahle knížka vám ukáže, co všechno je člověk v rámci ryzího kamarádství schopný dokázat.
Vlastně z ní můžeme čerpat inspiraci pro řešení našich vlastních vztahových problémů.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

středa 19. října 2016

Vdova



Jean Taylorová je ideální manželka. Svého muže Glena zbožňuje a udělala by pro něj všechno. S láskou o něj pečuje a dopřává mu to nejlepší. Vlastně se chová jako ty tři slavné opičky - nevidí, neslyší, nemluví, což je někdy ideální, že? Jednoho dne však Glena srazí autobus, pod jehož koly umírá. Jean zůstává sama s velkou tíhou - její muž byl obžalován z únosu malé Belly Elliottové. Jenže důkazy pro řádné obvinění nestačí a tak případ, který se táhne léta, končí velkou neznámou, jíž může objasnit pouze sama vdova.

Ta však od počátku odmítá s novináři hovořit, pouze jediné osobě se podaří k Jean proniknout. Reportérka Kate Watersová díky své empatii prolomí bariéru mlčenlivosti a Jean rozmluví.
Jak to tedy všechno bylo?
Jean vzpomíná na roky, které prožila vedle milovaného Glena. Navenek ideální manželství však skrývá velkou bolest - Taylorovi neměli děti. Možná i z tohoto důvodu byli až nezdravě upnutí jeden na druhého. Ale i přesto se Glenovi podařilo před manželkou utajit zásadní část svého osobního života.
Vedle Kate se o Glenův případ zajímá i detektiv Bob Sparkes, pro něhož je případ unesené Belly i po letech šrámem v profesní kariéře. Možná by vdovina výpověď mohla objasnit některé nejasnosti.

V jednotlivých kapitolách, v nichž se proplétá minulost a současnost stejně jako osoby vypravěčů (Jean, Kate a Bob), se snažíme rozmotat nitky opravdu spletitého případu. 
Autorka, která je sama novinářka, skvěle vykreslila povahu té nejdůležitější postavy příběhu. Jean Taylorová  - kým vlastně je? Zoufalou, ušlápnutou ženuškou, slepě poslouchající despotického partnera nebo naopak vychytralou manipulátorkou chránící to jediné, co má - manželství? Musím říct, že v průběhu děje se můj vztah k ní měnil od pocitu lítosti až k nesnášenlivosti. Tahá vás za nos nebo je opravdu tou chudinkou, jíž byste podali kapesník, uvařili čaj a nechali vyplakat?

Fiona Barton napsala naprosto vynikající psychologický thriller. Je přirovnáván ke známým světovým bestsellerům jako je Zmizelá nebo Dívka ve vlaku, u kterých taky nevíte, na čem vlastně jste. Zároveň si zachovává kouzlo (můžu-li to tak říct) starých dobrých anglických detektivek.
Vedle Jean sledujeme i osobní životy reportérky Kate i detektiva Boba, které se s hlavní dějovou linkou proplétají.
Autorka vás po celou dobu drží v šachu, rozehrává partii, v níž si nejste vůbec jistí výsledkem. Napětí se pozvolna stupňuje, přesně tak, jak to u správného psychothrilleru má být.

Vdova je knížním debutem Fiony Barton, který se opravdu povedl. Můžeme jen doufat, že autorka v psaní i nadále pokračovat.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

pondělí 17. října 2016

Kdo si umí život vychutnat, ten žije doopravdy

Když Martě Davouze vyšla kniha Dům v Bretani, mezi čtenáři vyvolala hotové pozdvižení. Autorka, která se po padesátce znovu vdala za šarmantního Francouze, v ní popisuje střípky ze společného života v půvabné francouzské provincii. Nyní vychází pokračování nesoucí název Loď v Bretani.


Marta Davouze v nové knize navazuje na historky ze svého francouzského života, které si čtenáři tak moc oblíbili. Není to příběh v klasickém slova smyslu, jednotlivé epizody na sebe nenavazují. Jedná se o soubor příhod, které Marta s manželem, rodinou a přáteli zažila. Prostřednictvím knihy tak můžete i vy poznat kouzlo půvabné, i když leckdy nevyzpytatelné Bretaně. Chcete se projet na lodi a dát si vepřové kotlety s čokoládou? Nebo poznat autorčino vyvdané francouzské příbuzenstvo? Se šarmem sobě vlastním vám naservíruje čtení, z něhož čiší humor a zároveň noblesa i elegance.



čtvrtek 13. října 2016

Rodina ze dne na den


Pamatujete si ještě na Sophii? Zcela oddanou své práci, luxusní pohovce a botám? Tahle mladá žena prošla neuvěřitelnou proměnou, když si k sobě vzala dvě malé dcerky své zemřelé kamarádky. O jejich sžívání jste se mohli dočíst v knize Matkou ze dne na den.

Uběhla nějaká doba a Sophie s holčičkami tvoří skvělý tým, do něhož patří i Louis, otec obou dívenek. Se Sophií spolu zatím nebydlí, jen se scházejí, ale Louis má pocit, že je na čase, aby se jejich vztah posunul dál. Co takhle svatba? Proč ne, ale vězte, že jednoduché to tyhle dvě hrdličky mít nebudou. 
Tak schválně - co byste dělali, kdybyste zjistili, že váš nastávající má dospělého syna, o němž neměl dosud ani potuchy? 

Zrovna takovou situaci řeší Sophie. Jako každá správná ženská se těší na okamžik, kdy v krásných svatebních šatech řekne svému milému sladké ano. Těší se na to, že budou sdílet radosti společného života, řešit běžné starosti a nebudou mít před sebou žádná tajemství. Nebo ne? Sophie musí vyřešit dilema - má Louisovi říct pravdu o Sethovi nebo mlčet, k čemuž ji nabádá mladíkova matka?
Čestná Sophie se rozhodne nelhat a spustí tak lavinu situací, které změní běh dosavadních událostí.
A aby toho nebylo málo, do děje výrazně zasáhne i Louisova studentská láska Wendy, matka jeho syna. Je toho dost, co Sophie na svých bedrech nese, navíc jsou tady i holčičky. A ještě něco, o čemž Sophie neměla až doteď tušení. Právě se rozhodla dát si od všech problémů oddechový čas a odjet k matce, aby si udělala pořádek nejen ve vztahu, ale především sama v sobě.
  
Moc se mi líbilo, že se autorka rozhodla vrátit k osudu Sophie a napsat další pokračování. Ani tentokrát se nevyhýbá vážným tématům a své hrdiny nechává prožít situace, které veselím zrovna nehýří. Konkrétně v tomto románu nesoucím název Rodina ze dne na den se Sophie musí rozhodnout, jestli má říct pravdu a nést důsledky, které z tohoto rozhodnutí vyplývají. Vážnější situace střídají ty veselé, o které není v knize nouze. Scénky s Izzy a Bellou nebo Sophiiny hovory s Grace, sousedkou z penzionu, mě vždycky pobavily. A na druhou stranu - zuřila jsem ve chvíli, kdy na scénu nakráčela Wendy.
Rowan Coleman prostě umí zadrnkat na tu správnou strunu. Jak už dokázala ve svých předchozích románech, zahraje vám na city pořádným romantickým příběhem, zároveň vám dokáže, že život je i o vážných věcech. Když přidá i kapku humoru, výsledkem je další ze skvělých románů z edice Inteligentní romány pro inteligentní ženy.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)




pondělí 3. října 2016

Dobrou chuť z Francie

Jaká je americká kuchyně? Tak to vám tahle kniha neřekne. Naopak, dozvíte se, jak jedna Američanka objevila tajemství francouzské gastronomie, které zcela podlehla.

Píše se rok 1948. Manželé Paul a Julia Childovi se stěhují do Paříže, kde má Paul pracovat. Julia, jíž bylo do té doby nějaké vaření ukradené, se přihlásí do gastronomické školy. A právě v tom okamžiku se začíná psát jak nová životní etapa této charismatické ženy, tak i kniha, která změnila pohled na kuchařinu spoustě lidí.

Když Julia v sobě objevila vášeň a nadání pro vaření, rozhodla se své poznatky zúročit v kuchařce, která by obsahovala recepty s přesnými, precizními postupy. Julia na ní spolupracovala se svými kamarádkami a během dlouhých let vytvořila více než sedmisetstránkovou bibli všech kuchařek. Bojovala s nakladateli, kterým se nelíbila forma a především obsáhlost díla. Zastávali názor, že žena má v kuchyni strávit minimum času. Psala se padesátá léta dvacátého století, ženy chtěly od života víc než jen čistou bílou zástěrku a vařečku v ruce. Do detailů propracovaná kniha poctivých receptů se dost dobře nesnesla s polotovary a instantními potravinami.
Julia však nakonec zvítězila, kuchařku vydala a proslavila tak umění francouzské kuchyně po celém světě.

V autobiograficky laděné knize Můj život ve Francii Julia Childová docela podrobně popisuje vznik slavné kuchařské bible, ale nemusíte se bát, že by tohle dílo bylo jen a jen o vaření. Vaše chuťové pohárky sice dostanou pořádně zabrat, takže budete u čtení asi pořád něco uzobávat, zároveň s Childovými objevíte Francii tak, jak ji viděli oni dva. Prožili zde pár let, během nichž si stačili tuto svéráznou zemi zamilovat. I přestože se během manželství kvůli Paulově práci několikrát stěhovali po světě, Francie zůstala jejich srdcovou záležitostí.I když čtete o dobrém jídle, nemůžete si nevšimnout vzájemné lásky mezi manželi Childovými, která prostupuje celým vyprávěním. Nebylo jim dopřáno mít děti, o to víc se semkli jeden k druhému a prožili spolu spoustu krásných let ve spokojeném manželství.


Hold krásné zemi, hold skvělé kuchyni i hold životu manželskému - to vše je Můj život ve Francii. Julia Childová jej napsala ve spolupráci se svým synovcem Alexem Prud´hommem a psaní si opravdu užívala.
Přiložené fotografie ještě víc umocňují prožitek z četby této neobyčejně “výživné” knihy.

Tak dobrou chuť!


(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Příliš hořké mládí

Měl jim patřit svět, místo toho bojovali o holý život. Čtyři mladí lidé, jejichž budoucnost si do svých rukou vzala druhá světová válka, by se normálně zřejmě nikdy nepotkali. Joanna, Emilia, Alfred a Florian pocházejí z různých koutů Evropy a společné mají jen jedno. Dostat se na loď Wilhelm Gustloff a plout vstříc svobodě. Kromě válečných traumat si každý z nich v sobě nese i tajemství, které může ohrozit jejich budoucnost.


Joanna, litevská zdravotní sestra, tajemný Němec Florian, navenek křehká Polka Emilia a Alfred, jehož posláním je sloužit Říši, vám budou vyprávět o své touze přežít.

Skupinka teenagerů putuje Východním Pruskem během tuhé zimy roku 1945. Válka se sice blíží ke svému konci, pro ně je to však jen vzdálená pohádka. Stejně tak vzdálená, jako loď Wilhelm Gustloff, která je má spasit. Ostražitost a nedůvěra je provází na každém kroku. Je třeba hlídat si každý krok, každé pronesené slovo. Válka se neptá, jestli je vám sladkých náct nebo si na zádech nesete pěkných pár křížků. Sebemenší zaváhání vás může dostat do hrobu. Když se jim po menších eskapádách podaří nalodit, netuší, že ten největší boj mají ještě před sebou.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor


úterý 20. září 2016

Klasika do knihovny


Mám novou knihovnu. Vlastně dvě. A možná budou i tři. Foto ukážu, až to vyfotím :-). 
No a do správné knihovny patří nějaká ta klasika. Severskou ságu Věčně zpívají lesy jsem dostala od manželovy maminky (slovo tchýně se mi opravdu nelíbí). Byly jsme spolu v Levných knihách a tam měli takové krásné vydání. Bylo mi řečeno, že něco tak úžasného bych měla mít ve své knihovně. No a tak to tam mám. :-)

Jen taková perlička - knížky jsem dostala ještě před novou knihovnou. Asi ji ke mně přitáhly, jinak si to neumím vysvětlit. :-)









středa 7. září 2016

Nalehko


Taky si před dovolenou balíte kufr, tašku nebo alespoň batoh? A máte vše předem zařízeno, nachystáno, vyřízeno - prostě jedete na jistotu?
A co takhle jet naslepo, pouze s kreditkou a zubním kartáčkem, a užít si cestování opravdu nalehko.
Přesně takový způsob zvolila Clara a Jeff.  Co myslíte, litovali nebo si to užili?

Clara a Jeff se seznámili pomocí internetové seznamky. Zatímco ona se snaží dát dohromady svůj život, on je excentrický profesor žijící trochu výstředně. Protiklady, které se přitahují. Snad. Protože velkým testem pro oba bude společná dovolená v Evropě, na kterou pojedou bez zavazadel.

Z Clařina pohledu sledujeme mladý pár na cestách po Turecku, Řecku, Maďarsku nebo Skotsku. Výpravy jsou hodně dobrodružné, noclehy shánějí na poslední chvíli, neváhají se seznamovat s úplně cizími lidmi. Žíjí ze dne na den, aniž by měli aspoň malou jistotu, co bude druhý zítra. Nepřipomíná vám to tak trochu životní filozofii Scarlett O´Harové? :-)
Je to něco, co bych se svou introvertní povahou asi jen tak nedokázala,vlastně si o tom raději přečtu.
Líbilo se mi, že si ke svému cestování zvolili země, které nejsou turisticky až tak "profláklé".
Clara používá úsečný styl, popisy navštívených destinací nejsou moc barvité, jsou vlastně spíše o lidech.
O to víc bych ocenila fotky, které by se do knížky opravdu hodily a dokázaly by navodit tu správnou představivost a hlavně atmosféru. 

Tuhle knížku můžete brát jako opravdu lehký cestopis nebo naopak - trochu vážnější zpověď ženy, která bojovala sama se sebou.
Zážitky z cest po evropských městech se střídají se vzpomínkami na Clařino dětství, mládí, vztahy s rodinou i pozvolné oťukávání s Jeffem.

Možná vás budou Clařiny trochu filozofické "odbočky" do minulosti rušit, pokud čekáte klasický cestopis. Tahle knížka je vlastně trochu víc. Dokáže vám, že cestování nalehko prověří vaši schopnost přizpůsobit se neznámému prostředí i podmínkám. A možná si "uklidíte" sami v sobě.

Chcete cestovat jinak, ale doposud jste nenašli odvahu? Román Nalehko se může stát vaší inspirací.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

úterý 6. září 2016

Tohle hřiště není na hraní

Jako typický představitel svého znamení (štír) často přemýšlím o smrti. Je to definitivní konečná nebo něco existuje? Pokud ano, v jaké formě? Lars Kepler přichází s novým příběhem, tentokrát bez detektiva Joony Linny. Nečekejte ani krimi, hlavním námětem je právě posmrtný život.




Jasmin Pascalová-Andersonová patří mezi ostřílené vojáky švédské armády. Během zásahu v Kosovu utrpí vážné zranění, přičemž se jí na skoro dvě minuty zastaví srdce. Když se vrátí do běžného života, její pohled na posmrtný život se navždy změní. Během zástavy se Jasmin dostala na zvláštní místo, do přístavního města, kde se rozhoduje o tom, co se stane s člověkem zmítajícím se mezi životem a smrtí. Panuje zde nelítostný systém, v němž platí, že silnější vyhrává. Podvody, machinace a úplatky vám zaručí, že se vrátíte zpátky mezi živé.

Zní to jako nějaký temný fantasy příběh? Lidé kolem Jasmin si myslí, že jen trpí posttraumatickým šokem a potřebuje se léčit. Jasmin opouští vojenský život a se svým synem se snaží žít normálně. Daří se jí to do té doby, než ji ochromí dopravní nehoda, při níž zemře její matka a malý syn Dante zůstává vážně zraněn. Lékaři ho musí operovat. Když se Jasmin dozví, že mu na chvíli zastaví srdce, je jí jasné, že se kvůli Dantemu musí do přístavního městečka vrátit a hrát hru, která má svá vlastní krutá pravidla. Jasmin se ocitá na hřišti, v němž však na hry není místo…




Dejte si rande s hvězdou stříbrného plátna



Když se řekne Snídaně u Tiffanyho nebo Prázdniny v Římě, automaticky vám asi naskočí jméno herečky, která tyto snímky proslavila. Audrey Hepburnová. Krásná, jemná křehká žena, která byla nejen hereckou, ale také módní ikonou a vzorem.

Zamilovala si ji i Libby, začínající herečka, které se v kariéře moc nedaří. Pořád je ve stínu úspěšnější sestry i ambiciózní matky. Únik z reality hledá ve starých filmech, pro které má slabost.
Po jednom neúspěšném konkursu Libby dojde, že herectví pro ni není. Když se po náročném dni svalí na starou odrbanou pohovku, aby našla zapomnění ve svém oblíbeném filmu, nevěří vlastním očím - vedle ní sedí samotná Audrey Hepburnová. Je živá, vlastně až moc, a pro Libby má spoustu užitečných rad, s nimiž by mohla mladá žena změnit svůj život k lepšímu. Využije je Libby ke svému prospěchu?

Noc s Audrey Hepburnovou je svěží letní romancí, jejíž hrdinku si zamilujete. Libby je milá, ztřeštěná mladá žena, která se pořád hledá. Řeší složité rodinné vztahy a touží najít tu pravou láskou. Snaha o lepší život sebou přináší i řadu humorných, někdy přímo komediálních situací připomínajících Libbyinu “slavnější” literární kolegyni Bridget Jonesovou.

Pozornost si zaslouží i Audrey, která je popsána tak, že ji opravdu vidíte před sebou. Mně se vybavila v roli z filmu Prázdniny v Římě, který miluju. Pobavily mě scény, kdy se slavná herečka pokouší podmanit svět moderních technologií. Situace s nemotorným ovládáním ipadu jsou popsány s vtipem a šarmem Audrey vlastním.

Čekáte lásku? No jasně, bez ní to nepůjde, to by téhle knížce něco chybělo. Libby je pozvána na rande hereckým kolegou Dillonem O´Harou. Na tom byl nebylo nic zvláštního, kdyby Dillon nebyl známým lamačem srdcí a tím nejlepším soustem, které může bulvár urvat. Budou Audreyiny rady ohledně milostných vztahů fungovat?

Při čtení jsem si říkala, že spousta situací si říká o pokračování a zdálo se mi divné, že by je autorka nechala jen tak. Jaké bylo tedy mé překvapení, když jsem zjistila, že Libbyin příběh nekončí a Lucy Hollidayová napsala další díly. Pevně doufám, že budou vydány i u nás.

Máte rádi mile potrhlé hrdinky a romantické příběhy plné humoru, jaké píše například Sophie Kinsella? Pak vás bude bavit i Noc s Audrey Hepburnovou.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

neděle 7. srpna 2016

Řekni to chlebem

Život se někdy může zbořit jako domeček z karet. U Polly se tak stalo poté, co s přítelem vyhlásili bankrot po nevydařeném podnikání. Zatímco Chris se cítí ublížený, Polly se snaží napravit, co se dá. Ale když ten druhý nechce, je veškerá snaha marná.


Polly si sbalí svých pár švestek a zamíří do malého ospalého městečka na ostrově Mount Polbearne, kde se čas řídí podle přílivu a odlivu. Místo, kde dobrou noc už nedávají ani lišky, je pro Polly z nouze ctnost. Na nic lepšího jí peníze nezbývají. Houževnatá Polly se ale nevzdává. Pronajímá si byt v dezolátním stavu a uchýlí se ke své jediné jistotě – pečení chleba. A taky přilne k zatoulanému papuchalkovi, který jí vletěl do okna a stal se jejím jediným přítelem na ostrově.



středa 27. července 2016

Baronka Blixenová


Když se řekne Karen Blixenová, asi se vám vybaví film Vzpomínky na Afriku s nezapomenutelnou Meryl Streep v hlavní roli.
A právě tímto filmem začíná poutavý román, který líčí osudy neobyčejné ženy.

Při natáčení se setkává věhlasná herečka s Clarou, asi nejbližší osobou, která měla přístup k soukromí Karen Blixenová. Aby pochopila svou roli a věrně ji ztvárnila, ráda by znala podrobnosti z bohatého života proslulé baronky.

A tak začíná vyprávění o životě, který byl protkán dobrodružstvím, láskou i smutkem.

Karen Blixenová tráví svá nejlepší léta v Keni, kde má farmu. Exotická Afrika začátkem 20. století lákala spoustu Evropanů, kteří zde žili, vlastnili farmy i plantáže a milovali divokost a nespoutanost tajemného kontinentu.
Karen pěstovala kávu, příliš se jí však nedařilo, její farma byla na prahu krachu. Ani soukromý život se jí nevyvedl - manžel ji nakazil pohlavní chorobou, milenec se zmítal mezi ní a Beryl Markhamovou (tu si určitě pamatujete z románu Létala jsem za sluncem). Karen nezbývá nic jiného než se vrátit do Dánska. Po návratu  začne psát. Její povídky si získaly pozornost čtenářů (Sedm fantastických příběhů, Zimní pohádky). Největší úspěch měla kniha Vzpomínky na Afriku, v níž líčí svá nejlepší léta strávená v milované Africe.

Co na ni ještě ve staré vlasti čeká? Láska? Úspěch nebo další krach? Co může vzejít ze vzplanutí k mnohem mladšímu básníkovi, který je ženatý, ale přitom oddaný Karen?

Románová biografie, která si nehraje na klasický životopis ohraničený daty a fakty, je zároveň výletem po exotických destinacích, ať už se jedná o horkou Afriku či chladné Dánsko. 
Karen Blixenovou poznáváme jako vášnivou a neohroženou ženu, která když miluje, tak se vším všudy.
Ke konci života se z Karen stala zahořklá a panovačná osoba, v níž jen těžko budete hledat onu nespoutanou osobu, kterou kdysi byla. I přesto zůstává ikonou, jež nepřestává fascinovat.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

středa 20. července 2016

Příběh jedné obyčejné rodiny


Whitshankovi jsou stejní jako miliony dalších rodin. Nevynikají ničím výjimečným, žijí poklidným životem. I přesto je příběh jejich rodiny zajímavý. Kdo ví? Možná v něm poznáte i něco z té vaší.

Román mapuje osudy americké rodiny Whitshankových, zachycuje příběh tří generací obyvatel jednoho domu.
Abby a Red mají dospělé děti, které mají své vlastní rodiny. Teď se ale vracejí domů, aby pomohli rodičům. Abby je něco přes sedmdesát, občas mluví z cesty a rodina se obává, že by se mohlo jednat o příznaky Alzheimera. Ani Red na tom není nejlíp. Začíná ztrácet sluch a prodělal infarkt. Nejlepší variantou by bylo zůstat s rodiči a postarat se o ně. Jenže kdo se toho ujme, když všichni pracují? Jeden ze synů se rozhodne i s rodinou přestěhovat zpátky do rodného domu. Na jednu stranu se všem uleví, ale na druhou to způsobí pár problémů. Jak už to totiž ve velkých rodinách bývá, občas se na světlo světa dostanou věci, které dosud ležely pořádně hluboko…

Abby s Redem si o sobě vždy mysleli, že jsou moderní rodiče. Své děti vychovávali s láskou i jistou dávkou benevolence. Potomci jim dělají radost, až na jednu výjimku - tou je syn Denny. Je samorost, dělá si co chce. Mladý nespokojený rebel, kterého pevná rodinná pouta dusí. Nikdo neví, co udělá nebo jak se zachová. Když odjede, svým blízkým se neozývá i několik let. Pro Abby, u níž má Denny zvláštní místo v srdci, je to obzvláště těžké.

V době, kdy se do domu stěhuje syn Stem s manželkou Norou a dětmi, se k rodičům vrací po dlouhé době Denny. Mezi bratry vznikají konflikty pramenící z faktu, že Stem není biologickým synem Whitshankových. Denny, který se nikdy nechoval jako příkladný syn, jen těžce nese Stemovy aktivity ve vztahu k rodičům. Vznikají tak třenice, jež do rodiny vnášejí neklid.

Když už se zdá, že by Whitshankovi mohli zase fungovat, postihne je nečekaná tragédie. Abby tragicky zahyne. Red se musí rozhodnout, co bude s domem.
Nemovitost, ve které Whitshankovi bydlí, je nedílnou součástí rodiny už desítky let. Postavil ji Redův otec pro rodinu Brillových. Dům si však sám zamiloval a snažil se ho získat pro sebe. Nejlepší životní okamžik Juniora Whitshanka byl, když se do něj mohl nastěhovat. Dům ztělesňoval vše, co si kdy přál. Sám se musel protloukat životem a profesní kariéru vybudovat od píky. Nový příbytek mu dodával cti a váženosti a stává se útočištěm pro něj i jeho potomky.

Román Špulka modré nitě vás nepřekvapí žádnou akcí, při čtení se vám adrenalin rozhodně nezvedne. O to víc si tento poklidně plynoucí román vychutnáte.

Autorka napsala příběh, ve kterém si na paškál bere rodinné vztahy. Mezi rodiči a dětmi, byť se navzájem milují, občas panují třenice, jež vyplývají z generačních rozdílů. Anne Tylerová je popisuje s nadhledem a pochopením. Žádnou postavu nepreferuje ani neupozaďuje. V románu se střídají časové roviny, linie Abby a Reda se prolíná s příběhem Juniora.

Kniha Špulka modré nitě dokazuje, že kvalitní příběh nemusí přinášet akci na každé druhé stránce. Zároveň přesvědčuje, že i v současnosti jsou rodinné hodnoty důležité a neztrácejí na významu.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

pátek 15. července 2016

A zase Levné knihy :-)


Nesmím tam chodit, nesmím tam chodit, nesmím tam chodit. Tak tohle si můžu opakovat dnes a denně a stejně nikdy neodolám. V Levných knihách se dají najít opravdu poklady.

Obě knížky naprosto skvělé. Zlaté náměstí je taková oddechovka o ženách ze současného Irska, autorka je moje oblíbená, mám ráda její styl psaní.
Sladké zapomínání - to je na první pohled romantika, ale pozor, opravdu jen na pohled. Hrdinka sice řeší milostné problémy, zároveň se kniha dotýká i tématu holocaustu.

Navnadila jsem vás? Vezmete LK útokem?

čtvrtek 14. července 2016

Knižní bitva

Obecně platí, že když se dva hádají, třetí se směje. A taky to, že ne všechny hádky mívají dobrý konec.
Jak to asi vypadá, když se mezi sebou hašteří milovníci knih? Každý si hájí ty své oblíbené, na které nedá dopustit.

Zkuste se "pohádat" taky. Nakladatelství Host pořádá pravou nefalšovanou knižní bitvu
Která kniha vás zaujala či rovnou dostala do kolen? Žhavá Jiskra v popelu nebo ledově chladné Ódinovo dítě?



Já se přiznávám, že ještě nemám přečtenou ani jednu, ale z toho, co jsem si o nich přečetla a taky tím, že tíhnu spíše k severu (Zima se blíží, víme, ne? ;-)), je mi bližší Ódinovo dítě, které si hodlám přečíst jako první.

Obě knihy jsou skvělé, o tom svědčí i fakt, že u nás v knihovně jsou půjčené. 

Tak která bude ta vaše nej? Na webu kniznibatle.cz pro ni můžete hlasovat.

pátek 8. července 2016

Pomoc! Máme doma vetřelce!

Ten, kdo vymyslel pojem mateřská dovolená, by zasloužil… Zasloužil by přečíst si tuhle knížku. Když se řekne mateřská dovolená, naskočí vám před očima elegantně oblečená, usměvavá maminka. V náručí houpe své rozkošné dítko, u toho vaří, uklízí a ještě stíhá sledovat aktuální vývoj politické situace. Hahaha. Julie Halpern vás rychle vyvede z omylu. Její hrdinka Annie je pravým opakem ideální matky. A přesto se v ní většina žen najde.


Annie je šestatřicet a právě se trápí na porodním sále. Je bez sebe blahem, když se jí narodí syn. Protože pracuje jako učitelka, má dojem, že mateřství pro ni bude procházka růžovým sadem. Malý Sam ji však rychle vyvádí z omylu. Anniiny představy o růžolícím batolátku, které jen spí, jí a sem tam zadělá plínu, rychle berou za své. Ze Sama se vyklubal malý tyran závislý na matčiných prsou, šestinedělí taky není nic moc a co je nejhorší, příchodem nového člena rodiny strádá Anniin milovaný kocour! No nezbláznili byste se z toho?





(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

čtvrtek 7. července 2016

Koho miluješ


Seznamte se s Rachel. Narodila se v bohaté židovské rodině a životem by proplouvala hladce jako rybička, nebýt vrozené srdeční vady.
A tohle je Andy. Ve společnosti se cítí jako vyděděnec, narodil se totiž bílé matce a černému otci.
Jedno náhodné setkání v nemocnici oběma obrátí jejich životy naruby.

Rachel tráví většinu svého dětství po nemocnicích. Je na to už zvyklá, největší radost jí působí, když může jen tak "šmejdit" po nemocnici.  A právě při jedné takové průzkumné misi potkává Andyho. Rachel s Andym čeká než na něj přijde řada a přitom zjistí, že si spolu rozumí. Jsou to ale děti, navíc z rozdílného společenského prostředí, jaká je šance, že by se mezi nimi mohlo vytvořit hlubší pouto?

Věříte na náhodu nebo na to, že se stane to, co se stát má? Pokud s někým máte být, tak s ním budete, i kdyby mezi vámi stál celý svět. Přesně tohle se stalo Rachel a Andymu. Když se po letech potkají, zjišťují, že si stále mají co říct. Z přátelství vzniká láska. Dokáže překonat rozdílné povahy obou mladých lidí nebo je opět něco rozdělí?

Román Koho miluješ nabízí téma, které čtenáři zbožňují. Láska, jíž v cestě stojí překážky, vztah, v němž hrdinové nedostávají nic zadarmo. 
Bylo by snadné zamilovat se, žít spolu, a spolu také zestárnout. Rachel a Andy musí oba nejen dospět fyzicky, ale také mentálně. Oba musí ujít kus cesty. leckdy trnité, aby zjistili, že patří k sobě.

Autorka skvěle vykreslila povahy obou hlavních hrdinů. Dokázala vystihnout i jejich slabší stránky - Rachelinu povrchnost a Andyho prchlivost. Nedělá z nich modly, naopak - máte pocit, že čtete o reálných lidech. Budete jim fandit a taky vám možná chvílemi polezou na nervy. Vlastně stejně jako vaši opravdoví přátelé. 

Kniha se odehrává v rozmezí několika desetiletí, sledujeme tak vývoj a dozrávání obou aktérů. Mně osobně příběh připomněl romány Jeden den od Davida Nichollse a Kde končí duha od Cecelie Ahern. 

Jennifer Weiner je úžasná vypravěčka, její romány mapují život současné společnosti. Bez příkras, reálně, zato s velkou dávkou empatie, humoru a nadhledu.
Po právu je tento čtivý a poutavý román nazýván silným milostným příběhem. Takovým, v němž láska i hory přenáší.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
  

.

středa 29. června 2016

Dárek na rozloučenou



Někdy toho na vás život navalí docela dost. Dokážete to unést nebo se pod tou tíhou svalíte na zem a snažíte se to nějak přečkat? Melissa, stejně jako štěstí ve známé písničce, stojí na rozcestí a neví, kam se vydat. 

Čekají na ni nelehká životní rozhodnutí v soukromém i pracovním životě. Snoubenec ji požádal o ruku ve chvíli, kdy Melissa uvažuje o rozchodu. V té době také získává nabídku lepší práce. Aby toho nebylo málo, kontaktuje ji právník. Melisse předává dárek, který pro ni připravila její matka v době, kdy umírala na rakovinu. Deník je plný receptů, rad a vzpomínek na společné chvíle, kterých bylo tak málo. Melisse bylo teprve osm let, když maminka zemřela. Když se začte do deníku, vzpomínky začnou naskakovat samy. Prostřednictvím emotivního čtení Melissa poznává svou matku, sleduje boj se zákeřnou nemocí a zjišťuje, že jí deník zásadním způsobem mění život. Přehodnotí Melissa své rozhodnutí ohledně svatby?

Příběh je vyprávěn z pohledu Melissy i jejího otce a matky. I když je příběh smutný a velmi emotivní, nechybí v něm optimismus. V ději se střídají časové roviny - současnost a minulost. Poznáváme tak i Melissinu matku, bohužel v době, kdy je už nemoc v rozpuku a jí nezbývá moc času, který by mohla se svou holčičkou strávit. Své city vkládá do deníku, který pro dcerku píše. Je z něj poznat, jak moc je zoufalá, ale zároveň i statečná.

Současnost mapuje osudy už dospělé Melissy a jejího otce. I on si po smrti milované ženy prošel peklem. Snaží se dát do pořádku vlastní milostný život. Čeká i na něj ještě ta pravá láska?

Jak se vyrovnat s tragickou ztrátou? Je smrt tak všemocná, že dokáže přetrnout pouto mezi matkou a dcerou? A jak je to vlastně s genetikou? Může Melissa onemocnět stejně jako její maminka? O tom všem vypráví tento dojemný a křehký román. Možná u něj uroníte slzu, určitě vás ale přesvědčí o tom, jak pevná je vazba mezi rodiči a dětmi.

čtvrtek 23. června 2016

Nejmenuji se Miriam


Jak dlouho je člověk schopný udržet tajemství, které ho tíží bezmála sedmdesát let? Miriam si myslela, že si to své odnese až do hrobu.
"Nejmenuji se  Miriam" - to je věta, jíž řekne rodině při oslavě svých pětaosmdesátých narozenin.
Kým tedy je? Židovskou dívkou, která přežila útrapy války? Nebo někým, jehož identita je pro společnost nepřijatelná?

Pravé jméno Miriam je Malika. Po otci napůl Romka, která v dětství utrpěla největší šok svého života. Jako malá holčička byla spolu se svým bratrem a sestřenicí násilně odtržená od rodiny a odvezena do dětského domova. Když se děti posléze dostaly do koncentračního tábora, netušily, že jejich utrpení bude ještě větší než by si dokázaly představit. Malika bezmocně sleduje, jak její bratr umírá následkem nelidských pokusů, které páchal Mengele na dětech. 
Když má možnost obléct si šaty po zemřelé židovské dívce Miriam, váhá snad jen onu pomyslnou minutu...
Na rozdíl od svých blízkých Malika, nyní už Miriam přežije Osvětim i Ravensbrück. S pomocí Červeného kříže se dostává do Švédska, kde pod identitou své židovské zachránkyně může začít nový život. S pomocí Hanny, která se jí ujala, se učí orientovat ve společnosti, vdá se za hodného muže, vychovává syna. 
Jenže po celou tu dobu Miriam tíží tajemství, které nemůže nikomu říct, a pak i ten sebelepší život chutná jako trpké ovoce.
Jak rozseknout složitý gordický uzel? Nechat si tajemství pro sebe nebo jej vykřičet do celého světa?
Před Miriam leží nejtěžší rozhodnutí jejího života. Miriam je schopná svěřit se pouze své vnučce. Odhaluje minulost, otevírá svou nejtemnější a zároveň i nejtajemnější třináctou komnatu.

Román Nejmenuji se Miriam je velmi emotivní výpovědí ženy, která v životě prožila peklo. Můžeme namítnout, že knih o holocaustu, koncentračních táborech a druhé světové válce je až příliš. Není. Čím delší čas uplyne, tím víc vzpomínky vyblednou. Nebudou pamětníci, aby vyprávěli, hrůza a děs, který tehdy prožívali, bude v očích současníků slábnout.

Tahle knížka je jiná v tom, že hrdinka není Židovka, ale Romka. Nejen dnes, ale i v minulosti, měli Romové pověst, která jim příliš nelichotila. V táborech byli ti nejposlednější z posledních. Miriam si myslela, že po válce bude mít s novou identitou klid, ale neustále ji pronásledoval stín minulosti a cejch v podobě pravé národnosti.

Až se usadíte do pohodlného křesla a začtete se do neskutečně syrové výpovědi, bude vám možná úzko. 
Byť je příběh smyšlený, je vystavěn na reálných základech, díky nimž pocítíte stejnou hrůzu, jakou prožívala Miriam i miliony ostatních, kteří si prošli peklem koncentračních táborů.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)





středa 22. června 2016

Adele

                                   

Učarovala vám tahle nekonvenční Angličanka? Mně ano. Když jsem ji slyšela zpívat, nevěřila jsem, že ten neuvěřitelně syrový hlas může vycházet z tak mladé dívky.

Kombinace neobvyklého hlasu, mládí, houževnatosti a píle udělala z obyčejné holky hvězdu světového formátu. Udivuje vás, že o Adele vyšla životopisná kniha, byť ona sama ještě nepřekročila ani třicítku? Začtěte se a budete překvapeni, kolik toho talentovaná zpěvačka za "pár let" dokázala.

Jak už to u biografií bývá, začíná se dětstvím. Adele vyrůstala pouze s matkou v Tottenhamu, v severním Londýně. Studovala zpěv na známé hudební škole. Od mládí si sama skládá hudbu i píše texty, které jsou inspirovány jejím milostným životem. Adele prožila vztah s bisexuálem, což ve velké míře ovlivnilo její tvorbu. 

Když se jí podařilo prorazit v tvrdém světě showbyznysu, v žádném případě se nestala loutkou. Zůstala sama sebou, zachovala si svůj lehce vulgární smysl pro humor. Jako stín ji neustále provázel dým z cigaret. Adele se taky nebála přiznat, že její vztah k alkoholu je víc než kladný. Zdá se vám, že takových hudebních hvězd už tady bylo hodně a ne vždy skončily dobře? Adele mezi ně nepatří. Dokázala se poprat s nemocí hlasivek, poznala svou velkou lásku, producenta Simona Koneckiho, se kterým má syna, a svůj comeback završila Oscarem a Zlatým globem, jenž získala za filmovou píseň Skyfall, což je single k zatím poslední bondovce. 

Kniha se z velké části zaměřuje na produkci této zpěvačky, autor podrobně mapuje její alba 19, 21 a 25. Jednotlivým písním věnuje velkou pozornost, rozebírá jejich texty.
Zároveň líčí zpěvačku jako obyčejnou holku "od vedle", která odmítá řešit svá kila, upřímně mluví o rodině a dokáže si udělat legraci i sama ze sebe. Přesvědčí vás o tom autentické citáty, které Adele během své kariéry pronesla. Doplňují biografii a dokážou vám, že tahle mladá talentovaná zpěvačka je zároveň i velmi zábavná, otevřená a přímočará.

Biografie mladé zpěvačky by neměla uniknout všem jejím fanouškům. 
Čtěte, poslouchejte, zpívejte.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

středa 8. června 2016

Na břehu jezera

                                    



Maddie je vdaná za Ellise, syna bohatých rodičů. Ti se synovou volbou nejsou příliš spokojení. Mladý pár jim ani příliš šancí nedává, veškerý čas tráví s nejlepším kamarádem Hankem a lahví dobrého moku. Právě alkohol stojí za ostudou, kterou si mladí manželé uříznou na silvestrovském večírku roku 1944. Rozlícený otec jim poté zarazí přísun pravidelné apanáže.

Ellis s Hankem se rozhodnou odjet do Skotska, kde chce Ellis ulovit lochnesskou příšeru a dokázat tak otci, že je hoden jeho přízně. Starý plukovník se o totéž pokoušel již před lety, ale neuspěl. Maddie se cesta moc nezamlouvá, ale odjede taky.

Ve Skotsku na všechny čekají krušné chvíle. Vesničané nejsou příliš vstřícní vůči cizincům a navíc zuří válka. Potraviny jsou na příděl, což Ellis ani Hank nedokážou pochopit a myslí si, že pro ně bude připravený servis se vším všudy. Změny pociťuje i Maddie. Až v daleké cizině si uvědomí, že její manželství není tak idylické, jak si myslela a na svého muže se poprvé podívá jinýma očima, aby zjistila, že žije s cizincem, který si ji vlastně vůbec neváží.

Tak tenhle román jsem si toužila přečíst především proto, že se odehrává ve Skotsku. Drsný sever miluju! Měla jsem trochu obavy z lochnessky, říkala jsem si, aby z knížky nebyla náhodou druhá Bílá velryba. Naštěstí převažuje osobní příběh Maddie.

Příběh je vyprávěn ich formou, právě z pohledu Maddie, která si v knize projde pořádnou proměnou. Z trochu nafoukané, pořád lehce ovíněné dámičky se stává holka do nepohody, která se naučí uklízet a postarat sama o sebe.

Drsná skotská vysočina, svérázní vesničané a neustálý strach ze smrti... Najde se prostor i pro lásku?

Román Na břehu jezera je velmi půvabný, čtivý. Já jsem byla velmi mile překvapená. Vím, že autorka napsala i knihu Voda pro slony /tu jsem ještě nečetla, ale film jsem viděla/.
Moc ráda bych si od ní přečetla i něco dalšího.

Klasika na moderní způsob





William Shakespeare a jeho nesmrtelné divadelní hry plné lásky a vášně jsou inspirací pro mnohá literární díla i v dnešní době. Georgina Guthrie napsala svěží sexy milostnou sérii, ve které je starého dobrého Williama víc než dost, a přitom vás bude bavit.

Ona je krásná studentka, chystající se na poslední semestr vysoké školy. On je asistent profesora literatury a právě připravuje kurz, ve kterém bude přednášet o Shakespearovi. Aubrey a Daniel, seznamte se.

Aubrey kromě studia pracuje v kanceláři děkana školy. Obojí ji baví. Když zjistí, že si může zapsat i kurz, v němž bude studovat díla svého oblíbeného klasika, je nadšená.

Jestliže čekáte, že mezi Aubrey a Danielem přeskočí ona pověstná jiskra, máte pravdu.

Bohužel, lásce mezi studentkou a jejím vyučujícím přáno není. Daniel je navíc synem děkana, pro něhož Audrey pracuje, což situaci ještě víc ztěžuje. Oba musí svůj vztah skrývat před celým světem, alespoň do doby než skončí semestr. Přežije počínající milostný vztah zkoušku ohněm?

První díl série Láska podle Shakespeara nese název Daniel & Aubrey. Děj je zasazen do univerzitního kampusu kanadské univerzity.

Zdálo by se, že stokrát omílané téma nepřípustného milostného vzplanutí mezi studentkou a učitelem by mohlo být považováno za nudné. Georgina Guthrie mu vdechla atraktivitu tím, že ho prošpikovala nesmrtelným klasikem. Shakespearovy citáty uvozují každou kapitolu, a to, s jakou lehkostí si je mezi sebou Aubrey s Danielem přehazují, vás přinutí do některé z her alespoň nahlédnout.

Marná touhy snaha je název románu, jimž půvabná moderní romance pokračuje. Aubrey pomalu odpočítává dny, které zbývají do konce semestru. Konečně pak nebude muset skrývat svou lásku k Danielovi. Pro oba je to velmi těžké období, při hodinách nesmí dát najevo jakýkoliv projev citu, který by mohl vzbudit podezření. Byť jsou ve spojení skrz maily a textové zprávy - zaplať pánbůh za moderní technologie, je to pořád málo. Situace se vyhrotí, když Aubrey zjistí, že jedna ze spolužaček zná jejich tajemství a mohla by tak oba snadno zkompromitovat.

Také druhý díl řeší problémy, kterým musí mladí milenci čelit. Když se podíváte na to, jak jsou obě knihy rozsáhlé (více než 400 stran), zákonitě vás napadá, že to snad ani není možné popsat. Autorčino vyprávění plyne pozvolna, je hodně podrobné. Píše však velmi čtivě, než se nadějete, jste na konci. V obou knihách je příběh vyprávěn z pohledu Aubrey, pár kapitol z pohledu Daniela.

Sice je mi už o pár let víc než hlavním hrdinům, ale s chutí jsem si přečetla jejich příběh. Líbilo se mi, jak mistrně Georgina Guthrie “propašovala” Shakespeara do děje a přiblížila ho tak další generaci.


(Za recenzní e-booky děkují knihkupectví Neoluxor)

sobota 4. června 2016

Manželský sex

                                                   Manželský sex
Tak si představte, že máte krásný, fungující vztah, který trvá více než dvacet let. Krása, že? Pokud se to někomu podaří, je to v dnešní době skoro zázrak. 

Právě takový vztah mají manželé David a Blair. I po pětadvaceti letech  si mají co říct a taky jim funguje sex.
Je tohle možné? Vypadá to, že ano. David s manželkou se domluvili, že pokud by jeden z nich měl chuť začít si vztah s někým jiným, musí ho přivést domů. Takhle se snaží zabránit náhodným nevěrám a pokušení.
Celou dobu si ani jeden z nich na toto pravidlo nevzpomněl, až teď... David potká krásnou fotografku Jean, která na něj bez obalu vychrlí svou prosbu. Ráda by, aby se David stal na pár týdnů jejím milencem. O nic vážného by nešlo, jen několik milostných schůzek a pak Jean odjede pryč. 

Lákalo by vás takové pokušení? A co David? Jak to tipujete u něj?

Po prvotním rezolutním NE! se David nakonec rozhodne, že do toho půjde. Bude to jednoduché. Jean představí Blair, padnou si do oka a všechno bude fajn. Vlastně úplně nejlepší by bylo, kdyby se k nim Blair přidala.
Velice odvážná varianta. Vymkne se z rukou nebo půjde vše podle plánu? 

Manželský sex je kniha, kterou byste možná přehlédli. Název evokuje populárně naučnou příručku, obálka je decentní... Ale stačí se začíst do anotace a je vám jasné, že něco takového jste ještě nečetli. Pokud mi chcete oponovat, zadržte. Máte pravdu, románů nabitých erotikou je jako hub po dešti. Jenže tenhle je v něčem výjimečný. Za prvé - napsal ho chlap. Takže máte pohled na sex konečně z druhé strany. 
Jak to vidí muži? Opravdu jsou takoví, že jdou okamžitě za každou sukní, která před nimi svůdně povlává?
Za druhé - knížka má jen něco málo přes dvě stě stran. Takže je vám jasné, že sex nebude na každé druhé stránce, o to víc ve vás bude hlodat myšlenka, jak je vlastně popsán. A opět končíme u chlapa - moc mě zajímalo, jaké budou sexuální scény právě z pohledu muže.

Musím říct, že jsem byla mile překvapená tím, jak skvěle Jesse Kornbluth píše. Hlavního hrdinu neidealizuje, naopak více plusů má Blair, i když ji vlastně až tak pořádně nepoznáme. A sex? O něm se musí umět psát, aby scény nevyznívaly spíše lacině a směšně. A autor se tohoto zhostil se ctí a šarmem mužům blízkým. Scény, kdy se hrdinové oddávají sexu, jiskří, přitom neztrácejí vkus, zároveň mají punc tajemna, takže je na vás, co si ještě domyslíte. Vlastně mě napadá, jestli Jesse Kornbluth neprožil něco podobného, tak věrně o tom dokáže psát.

Tenhle komorní román byl pro mě příjemným knižním zážitkem. Pálí vás dobré bydlo? Možná byste si Manželský sex měli přečíst. Jste ve vztahu maximálně spokojení? Začtěte se taky, ať se ujistíte, že to nechcete měnit. :-). 

P. S. Autor mě dostal hned první větou, ve chvíli, kdy David pozoruje čtoucí manželku: 

   "Nejkrásnější žena na světě je ta, která čte knihu."


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)