neděle 20. května 2018

Kreativní zápisník


Před nedávnem jsem dostala milou nabídku Reného Nekudy, abych si vyzkoušela jeho kreativní zápisník. Byla jsem zvědavá  nejen na zápisník samotný, ale hlavně na sebe. Češtinu mám ráda, baví mě hraní se slovy, takže tohle pro mě byla nejen výzva, ale taky možnost, jak si hrát a ještě si u toho cvičit mozek.


Kreativní zápisník jsem zaplnila aspoň zčásti, psala jsem kdykoliv mi čas a dítko společně dovolili) a musím říct, že jsem si to nesmírně užila.  Zápisník mám pořád na stole v kuchyni, každou volnou chvilku beru propisku a vymýšlím, přemýšlím, píšu, kreslím... prostě se bavím.




Na zápisníku je skvělé to, že si s ním můžete dělat co chcete. Nemusíte začínat od první stránky, je to na vás. Jste rebelové? Jděte do toho po hlavě od prostředka. Jste rebelové de luxe? Vrhněte se rovnou na stránku poslední. No a pokud je vaší doménou pořádek a řád, klidně jeďte hezky od začátku. Všechny způsoby jsou správné. Mně osobně vyhovovalo, že jsem si mohla vybírat úkoly podle nálady a nemusela jsem je dělat postupně. Někdy máte náladu přemýšlet jen zlehka, jindy vás baví roztáčet mozkové závity na plný výkon, a to všechno vám zápisník umožňuje.





Kreativní zápisník má příjemný formát. Je menší, skladný, takže ho můžete brát všude s sebou. I když je sešívaný, nemusíte se bát, že by se vám rozpadl.
Povedený je i po výtvarné stránce. Ilustrovala ho Tereza Lukešová, která si s ním neskutečně vyhrála. Ilustrace jsou jednoduché, výstižné a vtipné.

Přiznám se, bála jsem se začít psát. A to jen proto, že už, bohužel, nejsem zvyklá psát ručně a moje písmo je všechno, jen ne hezké a úhledné. Taky jsem měla obavy, že budu psát hlouposti, které nemají hlavu ani patu. Ale o tom to není. Zápisník vám pomůže rozšířit slovní zásobu, tříbit mozkové buňky, podněcovat vaši fantazii a kreativitu, a hlavně, vykouzlí vám úsměv na rtech. Protože to, co vymyslíte, je opravdu originální a zábavné. A hlavně vaše.

Jestli vás baví čeština, hrajete si rádi se slovíčky, nebojíte se přemýšlet, kreativní zápisník se vám bude líbit. Už vím, že se jím budu inspirovat i v práci a doporučím ho taky kolegyni, která dělá kursy Trénování paměti, v nichž mnohé z úkolů najdou své uplatnění.


(Za poskytnutí Kreativního zápisníku děkuji Renému Nekudovi)
.

sobota 19. května 2018

Na co se můžete těšit: Temné říční proudy



Jsem nesmírně poctěna možností seznámit se s dlouho očekávanou novinkou z pera oblíbené autorky Sharon J. Bolton. Na knížku Temné říční proudy jsem se moc těšila, protože SJB píše svižně a poutavě. Děkuji tímto nakladatelství Domino, které tuto spisovatelku vydává, za recenzní výtisk. Ještě chci připomenout, že Domino obléklo nový kabát knížce Už mě vidíš? téže autorky a vydalo ji znovu. Sharon J. Bolton se prostě nevzdává a český knižní trh jen tak neopustí, což je jenom dobře.

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Zdi tvé



Dočetla jsem starší počin, který letos znovu vydalo Motto. Zdi tvé od Michaela Třeštíka. Kdysi jsem kolem něj brousila v knihovně při plácání knížek (neboli každovečerním rovnání v regálech). Nikdy jsem ho však blíže nezkoumala, ani nevím proč. Navíc jsem vždy měla co číst, takže jsem si říkala, že snad někdy... Vzpomněla jsem si na něj znovu po přečtení recenze u Hanky z blogu ...na skok jinam... , který mimochodem doporučuju všem milovníkům dobrých knih a divadelní kultury.

Zdi tvé vyšly poprvé v roce 1988 a získali si přízeň českých čtenářů. Hlavní hrdina Hynek je umělec, výtvarník. Potýká se nejen s náročným pracovním úkolem, který mu ztěžuje hned několik faktorů (kolega alkoholik, bezpečnostní předpisy), ale také s krachem manželství. Hynkova žena Dana je po autonhodě upoutána na invalidní vozík. Dříve aktivní novinářka se s novou situací jen těžko smiřuje. Stěhuje se k sestře Soně, která je zahořklá. Osudy těchto stěžejních postav se proplétají příběhem lemovaným uměním, alkoholem (myslivec tady teče proudem) a prací. 

Pokud si zvyknete na zvláštní styl psaní pana Třeštíka, kdy se myšlenky hrdinů míchají s jejich činy (bez uvozovek nebo jiného oddělování), dostanete slušný psychologický příběh, který se sice odehrává za socialismu, ale svým způsobem je nadčasový, jinak by ho asi nevydávali znovu, že jo. :-)
Za sebe doporučuju, je to něco jiného než mainstreamové thrillery, kterých je v současnosti přehršel. 


úterý 8. května 2018

Jepice




Spojení thrilleru ze současnosti s historickou linií odehrávající se na sklonku druhé světové války, to zní velmi lákavě. Navíc tato kombinace vzbuzuje velkou zvědavost, protože chcete vědět, co z toho autor namíchal. Můžu říct, že v případě Jepice určitě nesáhnete vedle. Tenhle koktejl vypijete na ex a do dna a budete se těšit na další nášup.

Charlie Priest odešel od policie a v současné době působí jako právník. Jednoho dne u něj doma zazvoní policista. Vyklube se z něj násilník, který chce, aby mu Charlie předal flash disk s důležitými daty. Charlie vůbec netuší o co jde, a než se stačí vzpamatovat, sedí připoutaný na židli a dívá se smrti do očí. Naštěstí ne dlouho, podaří se mu včas osvobodit. Jaké je jeho překvapení, když se později dozví, že útočník byl zavražděn, a jeho příbuzní po Charliem chtějí, aby pomohl najít vraha. Charlie Priest se zaplétá do případu, jehož kořeny sahají do období druhé světové války.

Mohlo by se zdát, že pro bývalého policistu je takové vyšetřování hračkou. Charlie má před sebou mnoho překážek. Jednou z nejtěžších a zároveň i nejzajímavějších, dá-li se to tak říct, je Charlieho disociativní porucha, kdy jeho vědomí nefunguje a on se ocitá mimo realitu. A jako naschvál se tak stane vždy, když řeší něco důležitého. Musím říct, že po všech policistech bojujících s démonem alkoholu nebo drog je Charlieho porucha docela vítanou změnou, a hlavně, něčím novým.

V příběhu mě zaujala válečná dějová linka. Jedná se o období konce války, kdy se sčítaly válečné zločiny a vycházelo najevo, co všechno nacisté spáchali. Nejprve mi nebylo jasné, jak se můžou dvě v podstatě nesourodé linie protnout, protože výslechy válečných zločinců mi nějak nekorespondovaly s Charlieho případem, o to víc jsem ve byla ve finále v šoku. Znáte ten pocit, když v míse hnětete přísady a ony se vám pomalu spojují v ucelený kus těsta? Takhle je to i s Jepicí. Jedná se o prvotinu spisovatele Jamese Hazela, podle mě se jedná o propracovaný a doslova vymazlený kousek, v němž si autor pohrál jak s charaktery hrdinů, tak i s reáliemi příběhu.
Charlie Priest se řadí mezi sympaťáky, má charisma a šarm, na mě působil jak gentleman ze staré školy.

Jepice má dost náročný, vrstevnatý, místy i záludný děj, přesto je znát, že ji James Hazel psal s nadšením a jistou lehkostí, máte pocit, že si s příběhem pohrával a nesmírně ho to bavilo.
Docela mě zajímá, co si na Charlieho vymyslel do příští knihy, už teď se na ni těším a jsem zvědavá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

neděle 6. května 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: V úkrytu




Na román V úkrytu od Liz Nugent jsem slyšela samou chválu. Přistupovala jsem k němu tak nějak normálně, ne s velkým očekáváním, abych nebyla zbytečně zklamaná. Po přečtení můžu zvolat jedno velké WAAAUUUU!!!!!

Kniha je neskutečně čtivá hned od první stránky. Začíná vraždou. Znáte vraha, znáte oběť a pomalu se dostanete i k motivu. Příběh je vyprávěn třemi postavami. První je Lydia Fitzsimonsová. Žije s manželem a synem, ke štěstí jí však ještě něco chybí. V důsledku její touhy však dojde k oné vraždě, která zamává celou rodinou. Dalším vypravěčem je Karen, sestra oběti, a taky promlouvá Laurence, syn Lydie.

Autorka se přiblížila psychologickým románům Ruth Rendellové, napsala příběh promyšlený do posledního detailu. Nemá hluchá místa, napíná a šokuje, je plný zvratů. Za mě jedno velké plus a doporučení všem milovníkům psychothrillerů, kteří se nechají rádi napínat.


pondělí 30. dubna 2018

Louskání v dubnu



Dubnové Louskání je tady, necháte se zase inspirovat?

V případě neočekávané události Pro mě naprosté skvělé čtení, které příjemně překvapilo - viz Knižní tip týdne.

Bohyně osudu ze Salonu d´Amour skvěle namíchaný koktejl humoru, lásky, napětí i dramatu. Víc mého nadšení najdete tady.

Poldark: Ross Poldark - Návrat domů První díl historické ságy, které jsem se prvně bála. /No bodejť, chlápek z obálky vypadá jak z telenovely/, ale dala jsem na doporučení a dostala jsem čtivý příběh odehrávající se v krásném anglickém Cornwallu, kam bych se taky jednou chtěla podívat.

Dva krůčky po mokrém písku Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho, ale odvahu jsem našla až teď. Je to neskutečně emocionálně vyčerpávající čtení, hodně dojemné a smutné. Ale za přečtení stojí.

Útěk C. L. Taylor se pro psaní thrillerů narodila. Zase po čertech dobré čtení. Víc v recenzi.

Prokletý rod Palmisanů Kniha má kupodivu spoustu záporných reakcí, což mě udivuje. Pro mě krásný příběh dvou rodin na pozadí druhé světové války. Jako reálie slunná a horká Itálie plná dobrého jídla a pití a bouřlivých rodinných vztahů.

Pojízdný krámek snů Jenny Colgan mě nikdy nezklame, co se týče chytrých romantických příběhů.A tady ještě navíc knihy hrají hlavní roli, no nečti to.

Zkouška dítětem společenský román, v němž se autorka zaměřuje na téma dobrovolně bezdětných žen, které jsou spokojené ve vztahu a potomky k životu nepotřebují. Více tady.

Návrat na panství Tyringham Před lety jsem četla první díl Kletba panství Tyringham, který jsem si teď už moc nevybavila. Ale začala jsem brát pokračování jako samostatnou knihu a už se mi to četlo líp. Doporučuju číst brzy za sebou, ať si ty souvislosti pěkně vybavíte.

Láska v Provence Příběhy o lásce, které spojuje úžasná Provence. Někteří hrdinové se objevují i v dalších povídkách, které jsou vzájemně provázané. Není to jen bezduchá romantika, jsou to vyzrálé, propracované příběhy.

Ike - můj italský corso pes aneb psí život v Itálii Vyprávění Češky, která už léta žije v Itálii a její život prošel nejednou pekelnou zkouškou. Vše viděno očima psa. Zajímavě pojato, včetně popisu sociálního systému v zemi.

Šťastně až do smrti mrazivý thriller s neobvyklým prvkem vyprávění. Více v recenzi.

Přítelkyně jednohubka na večer, typická Táňa Keleová-Vasilková, trochu šablonovitá, ale i přesto se mi to líbilo. Příjemná vsuvka mezi drsnými thrillery.

Jepice Neotřelé dílo, které spojuje dvě dějové linie, drsné vraždy a propracovaný zločin. Ke konci jsem knihu nemohla dát z ruky, prostě paráda. Víc bude v recenzi, do které se musím co nejdříve pustit.

Clařino tajemství Příběh jedné rodiny, která skrývá tajemství, léta bublající pod pokličkou. Ale až to jednou praskne jeden se nebude stačit divit. Sága, která se dobře čte, napíná čtenáře až do konce.

Pokud vás něco zaujme, budu jen ráda. Nebo jste už z toho něco četli? A líbilo se?

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Pojízdný krámek snů


Knihy, knihy, knihy, Skotsko, knihy, knihy, Skotsko, láska, knihy, knihy... Tak nějak v kostce by se dal shrnout děj půvabné knihy Pojízdný krámek snů od mé oblíbené spisovatelky Jenny Colganové. Kápla mi do noty nejen tématikou, ale i reáliemi.

Příběh Niny, introvertní knihovnice, která se kvůli rušení knihovny musí se svou prací rozloučit, potěší všechny milovníky knížek. Nina se rozhodne udělat radikální krok. Jede do Skotska, kde chce koupit starší dodávku a z vyřazených knih zachráněných ze zrušené knihovny, plánuje vytvořit pojízdné knihkupectví. Podaří se jí to? A co láska? Kdo získá srdce plaché Niny - roztomilý strojvedoucí, ztracený v cizí zemi a toužící po spřízněné duši nebo zamračený, protivný farmář, u kterého si Nina pronajala bydlení?

Pokud jste už od Jenny Colganové něco četli, tak se vám bude určitě líbit i tahle knížka. Potěší romantické duše, knihomoly i fanoušky Skotska. Když si budete číst o tom, jak se Nina s touto drsnou krajinou sžívala, budete se chtít okamžitě do Skotska vydat. Nejlépe s dalším románem autorky. :)




čtvrtek 26. dubna 2018

Šťastně až do smrti



Christian a Leonora bez sebe kdysi nemohli žít, ani dýchat. Vzali se, narodil se jim syn a vypadalo to, že budou žít šťastně až do smrti. Jenže když jejich syn vážně onemocněl, pevný vztah dostal trhlinky, které na první pohled nebylo vidět. Postupem času se zvětšovaly, až se proměnily v jednu velkou prasklinu jménem Zenia.

Když Leonora zjistí, že Christian má poměr se svou kolegyní, zhroutí se jí celý svět. Rodině trpící synovou nemocí obětovala vše, kariéru houslistky i osobní život. Dvacet let žila jen pro své dva muže, a teď, na prahu padesátky má o vše přijít? Ve hře je navíc i nemalý majetek. Christian to však vidí jinak. Láska k manželce je pryč, proč by se měl trápit a setrvávat ve vztahu kde miluje už jen jeden? Život jde dál a je škoda nechat si proklouznout mezi prsty šanci na nový vztah. Chce začít znovu, se Zenií. Jenže je tady pořád Leonora, která se nechce vzdát. Existuje už jen jediný způsob, jak se jí Christian může zbavit...

Thriller Šťastně až do smrti je z pera dvou spisovatelů píšících pod pseudonymem Anna Ekbergová. Českým čtenářům se poprvé představili loni románem Ztracená.
Opět se jedná o dramatický příběh, v němž jde o city, vášeň, zradu i nenávist. Kniha je psána velmi zajímavým způsobem. Stárnoucí policista Holger vdává dceru. Těsně před svatbou jí celý příběh vypráví. Jedná se totiž o nevyřešený případ jeho policejní kariéry. Toto vyprávění se střídá se scénami ze života nešťastného páru, takže máte pocit, že sledujete film. Osobně se mi to zamlouvalo, oživilo to celý koncept příběhu a dodalo mu punc neotřelosti.

Příběh je nabitý akcemi, nechybí momenty překvapení a šokujících zvratů, které děj posouvají vždy někam, kam to vůbec nečekáte. Popisy konkrétních situací a myšlenkových pochodů hrdinů jsou neskutečně podrobné, což může na netrpělivé jedince působit trochu problematicky. Co je ubráno na svižnosti a tempu, to je přidáno na dramatičnosti. První část má poměrně pomalý rozjezd, trochu trvá než si na popisný způsob psaní zvyknete. Jakmile se dostanete k místu, kde se celý děj posouvá do úplně jiné roviny, budete si připadat jako na šílené horské dráze, na níž svištíte střemhlav dolů.

Tento počin se mi líbil o fous víc než Ztracená, proto jsem zvědavá, s čím pánové přijdou do třetice.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

pondělí 23. dubna 2018

Útěk



Jo Blackmoreová dělá, to co miliony žen na celém světě. Denně vozí malou dcerku do školky, denně ji odpoledne vyzvedává. Když k ní jednoho dne přistoupí cizí žena a požádá o svezení, Jo netuší, jak moc se jí změní život. Žena ví všechno o rodině Blackmoreových, v ruce drží rukavici malé Elise a nebojí se ani těch nejdrsnějších výhrůžek...

Útěk je nejnovějším románem ostřílené autorky C. L. Taylor. Můžeme o něm říct, že vám zase a znovu pořádně pocuchá nervy. Ono to totiž s Jo není tak jednoduché. Neřadí se mezi stepfordské paničky, jejichž domácnost by se blýskala jako v reklamě na šťastnou rodinu. Po prožitém traumatu trpí fobiemi a svou dcerku by do školky raději ani nedávala, co kdyby náhodou něco...
Kvůli stupňujícímu obtěžování agresivní vyděračkou se Jo se ocitá v bludném kruhu. Nikdo jí nevěří, dokonce i její manžel si myslí, že to nemá v hlavě v pořádku. Na nešťastnou ženu si došlápla policie i sociálka. Manželství Jo je v troskách a mohla by přijít i o dcerku. Jediným řešením je útěk. Jo i s holčičkou odjíždí do Irska, rodiště své matky a doufá, že se vše co nejrychleji vyřeší.

Útěk je čtvrtou knihou C. L. Taylor, kterou Domino vydalo a opět se potvrdilo, že v nakladatelství nešlápli vedle. Občas se stává, že úroveň spisovatele s dalším dílem upadá, v tomto případě to neplatí. Autorka má laťku pořádně vysokou a rozhodně nemá problém přes ni skákat. :-)
Opět vytvořila thriller, který se čte sám, ve čtenáři vyvolá velkou škálu pocitů a nenechá vydechnout.

Hlavní hrdinka je nevyrovnaná žena, chvílemi ji litujete, chvílemi si říkáte, jestli její manžel přece jen nemá pravdu. Ale i těm nejslabším jedincům stačí určitý podnět, aby se vzchopili a našli zbytky svých sil. Stejné je to i s Jo. Byť bojuje s fobiemi, které jí ztěžují život, pro svou malou dcerku by udělala všechno. Díky tomu není román jen klasickým psychologickým thrillerem, velkou roli zde hraje mateřská láska. Kam můžeme zajít, když chceme pro své dítě to nejlepší? Lásku a pocit bezpečí?

Díky brilantně vystavěnému příběhu dostáváme nálož napětí a dramatu, stejně jako pořádnou zápletku, jejíž kořeny sahají do minulosti. Nechybí ani zvraty v ději přinášející ten správný moment překvapení, když se něco vyvrbí jinak než čekáte.
Za mě ještě velké plus za irské reálie, které byly vylíčeny v živých barvách, klidná, domácká atmosféra irského venkova zjemňuje drsný děj knihy.

C. L. Taylor je zárukou skvělého čtenářského zážitku, její knihy se čtou opravdu jedním dechem a jen těžko se odkládají.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)





sobota 21. dubna 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Zkouška dítětem




Claudii je pětatřicet, pracuje jako redaktorka v knižním nakladatelství. Práce ji baví, je spokojená, srovnané má i životní priority. Stoprocentně ví, že nikdy nebude chtít děti. Prostě na to nemá ty správné "buňky", biologické hodiny jí netikají a tikat ani nebudou. Claudie není žádný Herodes, miluje své synovce a neteř, stejně jako děti přátel. Jen prostě nemá v plánu šířit dál své geny. Když najde společně spřízněnou duši, je šťastná. Ben po dětech taky netouží, jejich manželství bude spokojeně fungovat i  bez  nich.

Jak se to říká? Člověk míní, Pánbůh mění? V tomto případě je to jeden z manželů, kterému se priority přerovnají do nového komínku, na jehož vrcholku je právě touha po dítěti. Kdo změnil názor, Claudie nebo Ben, koho tipujete?

Tuhle knížku jsem koupila v Levných knihách. Upřímně, kdybych se měla řídit příšernou obálkou, asi by mě od nákupu odradila. Naštěstí znám autorku, jejíž další dvě knihy vydalo nakladatelství Domino, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Zkouška dítětem je sice staršího data (originál vydání je z roku 2007, u nás vyšla v Argu o dva roky později), pořád je její téma aktuální.

Jedná se o společenský román řešící podstatnou otázku každého vztahu. Děti. Ne každý je chce mít, ne každý po nich touží. Já mám děti dvě a jsem za ně ráda, byť nejsem taková ta matka kvočna. Zároveň chápu i ty, kteří se rozhodnou pro život bez nich. Je to jejich věc a jejich rozhodnutí.
Autorka se ožehavého tématu nebála a napsala čtivý román, který nikomu nestraní ani neubližuje, a je na vás, jak ho budete vnímat.


sobota 14. dubna 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Bohyně osudu ze salonu d´Amour



Angelika je kadeřnice. Dokáže pomoct každému, a to ne jenom po vizuální stránce. Kromě nového účesu svým zákazníkům i změní život. K tomu nabízí domácí šafránové sušenky a bylinkový čaj. Ona sama však žije jako poustevnice, po smrti milovaného manžela se bojí znovu zamilovat. Táhne jí na padesát - ale co to je? Vždyť přece láska kvete v každém věku, ne? Potká Angelika ještě toho pravého, a hlavně, všimne si toho ve své zaneprázdněnosti?

Tohle byla opravdu krásná a milá knížka. Odehrává se na švédském ostrově. Autorka lokaci popisuje úžasným způsobem, působí to velmi živě a kouzelně, máte pocit, že kráčíte půvabným městečkem přímo na náměstí, kde je Angeličin kadeřnický salón. 
Autorka vystihla neuvěřitelnou škálu různých lidských povah a vlastností, které vtiskla hlavním i vedlejším postavám knihy. Celková atmosféra příběhu je podobná tomu z románu Čokoláda, šarmantní je jako Amélie z Montmartru. Prostě i když je to dílko ryze severské (švédské reálie i autorka), má půvab francouzských komediálních romancí.

Knihu Bohyně osudu ze Salonu d´Amour vydalo nakladatelství Omega. Spisovatelka Anna Jansson stvořila román, v němž nechybí láska, humor, zločin, intriky a vztahové propletence, to vše v jednom kyblíčku, dokonale namixované. Milé pohlazení po duši, kterého si skvěle odpočinete, třeba od všech těch drsných severských krimirománů. :-)




středa 11. dubna 2018

Bude se tvořit...

Velmi si vážím nabídky pana Reného Nekudy, abych recenzovala jeho Kreativní zápisník. Moc se mi tohle neotřelé dílo líbí, je nevšední, variabilní, moje bujná fantazie se bude mít skvěle. Samozřejmě budu o svém kreativním tvoření referovat. Těšte se, bude to neskutečně velká zábava. #kreativnizapisnik


Co zbylo z mojí sestry


Kate je ostřílená novinářka, během svého profesního života už zažila hodně hrůz. Naposledy byla v Aleppu, odkud se vrátila hluboce ochromená. Teď ji čeká další otřes. Její matka zemřela a Kate míří domů. Je jí smutno, matku milovala, kromě ní už nemá nikoho, s kým by si rozuměla. Má sice ještě sestru, ale ta ji nenávidí, nechce s ní mluvit, raději se dívá na dno sklenky vína. Jedinou oporu Kate nachází v empatickém švagrovi. Za jeho pomoci se uchýlí do matčina domu, ale ani tam se necítí příjemně. Bojuje s vlastními nočními můrami, kterými jsou bolestné vzpomínky na Sýrii i na dětství poznamenané tragédií. Aby toho nebylo dost, má pocit, že na zahradě vídá malého chlapce. Ale to není možné, jak jí všichni tvrdí. Její sousedka je bezdětná, žádné děti v okolí nejsou. Kate má pocit, že začíná šílet, skutečnost se jí začíná prolínat s událostmi v Sýrii. Co je realita a co halucinace?

Román Co zbylo z mojí sestry se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž do popředí vystupuje tzv. "nespolehlivý vypravěč". To je ten, který bojuje s alkoholismem nebo drogovou závislostí. Je jasné, že takovému člověku nevěříte ani dobrý den. Kate, stejně jako její sestra Sally mají k alkoholu velmi blízko. Zatímco Sally mu propadla, Kate se jakž takž drží, ale ani její halucinogenní stavy jí na věrohodnosti nepřidávají. Kate promlouvá v první části knihy, Sally v druhé. A věřte, že obě dvě budete doslova hltat. Autorka si velmi dobře pohrála s charaktery hlavních postav. Sympatie se střídají chvílemi s podezřívavostí, chvílemi s lítostí. Jakmile si někoho z aktérů oblíbíte, můžete si být jistí, že má nějakou slabinu, která jeho gloriolu srazí k zemi.

Příběh má, jako to u klasických thrillerů bývá, šokující vyústění. Možná vám spadne čelist, možná si řeknete, že je trochu překombinované (ale jinak by to čtenáře asi moc netáhlo), každopádně vás čeká pekelná jízda, kdy se budete chvíli naklánět na jednu, chvíli na druhou stranu. Kate nebo Sally? Kdo působí věrohodněji? Já jsem při čtení ani nedýchala, můžu-li to tak říct. Příběh je velmi svižný, plynulý, kapitoly končí v napínavém místě, takže vás to nutí číst dál.

Jedná o velmi citlivě napsaný příběh, některé jeho pasáže jsou velmi emotivní. Můžu říct, že je to první thriller, u kterého jsem na konci brečela jako želva. Zaobírá se hned několika tématy - posttraumatickým šokem, alkoholismem nebo domácím násilím. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jako dort pejska a kočičky, ale opak je pravdou. Tato prvotina spisovatelky Nually Ellwood má ingredience namíchané tak akorát a je opravdu podařená. Myslím, že ji směle můžeme zařadit mezi top thrillery poslední doby.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


sobota 7. dubna 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: V případě neočekávané události



Zavedla jsem novou rubriku a pevně doufám, že na ni nebudu zapomínat :). Je to v podstatě taková mini pidi recenze na knížku, která mě hodně zaujala a já ji chci doporučit dál.


Nejen na víkendové čtení bych vám ráda doporučila knížku V případě neočekávané události, kterou vydalo nakladatelství Argo.
Napsala ji americká autorka Judy Blume, ve své vlasti velice oblíbená. Já se přiznám, že to byla první knížka, kterou jsem od ní četla a moc se mi líbila. Abych pravdu řekla, nevěděla jsem zpočátku, co mám od tohoto románu čekat. Považte sami - na malé americké městečko spadnou během pár měsíců tři!!! dopravní letadla. Co autorka bude na čtyřech stovkách stran rozebírat? Jak to chce pojmout?
Čekalo na mě hodně příjemné knižní překvápko, s kterým se mi ve finále jen těžko loučilo.

Román se odehrává v padesátých letech minulého století a ta úžasná atmosféra je v příběhu hodně znát. Ženy nosí rudé rtěnky, lakují si nehty, začínají se pomaličku prosazovat v mužském světě... I přesto se nadále ctí rodina, dobré jídlo a tradice. Do popředí vystupuje židovská rodina Ammermanových s krásnou svobodnou matkou Zrzi a její patnáctiletou dcerou Miri. Kolem nich a kolem spousty dalších obyvatel městečka se točí události, které jimi pořádně otřásly. Pád tří letadel s tragickými následky, to vyštípe i toho nejhoršího cynika.
Autorka dokázala na základě vlastních zkušeností z mládí (ano, ona tyto pády zažila, není to fikce), vytvořit barvitou mozaiku osudů několika rodin z amerického maloměsta. Každého z nich se tyto události svým způsobem dotkly a poznamenaly jej.

Kniha se čte dobře, pokud máte rádi pomalejší tempo, kdy se zas až tak moc neděje, ale do detailů je popsáno co, kde, kdy, s kým a jak, tak si to užijete. Miri se mi hodně líbila, je to jedna z nejsympatičtějších teenagerek, se kterými jsem měla v knižním světě tu čest.

Jsem ráda, že se mi tahle knižka dostala do rukou a doufám, že zaujme i vás.

úterý 3. dubna 2018

9 důvodů, proč se začíst do Hřbitova nevěst



Nekonečné bažiny, rozlehlé tajgy, lidé utápějící své životy v laciném pití. Přidejte k tomu ztracené mladé dívky, a rázem máte detektivku, jejíž ponurá atmosféra vás dokonale pohltí. Vítejte na Urale, bohem zapomenutém kraji, kde se nikdo s nikým nepáře. Ještě pořád váháte jestli si přečíst Hřbitov nevěst? Určitě se vám bude líbit, protože…


1. Autorem je český etnolog Tomáš Boukal. Ve své předchozí knize Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé se zabýval kulturou tzv. “sibiřských indiánů”, nativních skupin Sibiře, a své poznatky a zážitky otiskl do tohoto detektivního románu, který je zároveň jeho debutem v žánru beletrie.

2. Přiznejme si, že číst detektivku, v níž se ztrácejí mladá děvčata, je zajímavější než louskat stokrát ohraný případ vyloupené banky.

3. Ruské reálie si i přes svou drsnost uchovávají nádech romantiky. Neláká vás vydat se pochybným vlakem jedoucím párkrát za den napříč širou a nekonečnou tajgou, kde se krčí pár zapomenutých osad?

4. Místní lidé mají možná široké srdce, ale zadarmo vám nic nedají. Cesta k nim vede přes pořádnou zásobu lihu, který obměkčí i nejzatvrzelejšího Sibiřana pod sluncem. Zároveň je to nejspolehlivější způsob jak získat informace. A to se při vyšetřování sakra hodí, zejména, když místní milice na případ doslova kašle.

5. Hlavním hrdinou je český etnograf, kterého původně zajímali poslední příslušníci domorodých skupin. Po seznámení s Marinou, jejíž sestra patří mezi pohřešované dívky, pomáhá při pátrání po jejím osudu. Zaplétá se do případu, jehož nitky vedou k místní mafii. A ta, jak známo, nešetří nikoho. Proč by měl být neznámý český vědec výjimkou?

6. Použití ich-formy, kdy k vám promlouvá hlavní postava, je skvělým tahem na branku. Knize dodává punc opravdovosti a věrohodnosti. Hlavní hrdina působí díky tomu jako člověk z masa a kostí, kterému to všechno uvěříte.

7. Je to sice drsná a syrová detektivka, ale svou cestu, byť nelehkou, se pokusí dobýt i láska. Ne, nebojte se, příběh neklesá do pochybných hlubin červené knihovny, na to není čas ani prostor. Jen dokazuje, že prostě potřebujeme občas zažít pocit, že na nás někomu záleží.

8. Tahle knížka má svůj vlastní soundtrack. Vážně. Dokonale souzní s příběhem a umocňuje atmosféru.

9. Detektivky a thrillery jsou atraktivním a vyhledávaným žánrem, který nepřestane nikdy bavit. Byť můžeme knize Hřbitov nevěst vytknout pár věcí, mezi jinými i uspěchaný konec, který rozbíjí poměrně svižné tempo celého příběhu, pořád se jedná o zajímavý, neotřelý román, jenž můžu doporučit všem fandům českých detektivek.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

pondělí 2. dubna 2018

Louskání v březnu




Za březen jsem přečetla míň knížek než obvykle. Miminko už není miminko, ale batole, které své rodiče, hlavně mámu, prohání po celý den. Na čtení mám vyhrazené chvilky při poledním a večerním uspávání, takže se toho moc stihnout nedá. No a večer? Většinou padnu před noťas s předsevzetím, že tu recenzi už opravdu dopíšu, abych pak na něm úspěšně prokrastinovala někde do půlnoci. No, asi to taky znáte. Takže co jsem přečetla v březnu?

Němý křik Moje první setkání s nekonvenční policistkou Kim Stoneovou. Perfektní!!! Jen mi vadilo, že pořád zvedala oči k nebi, no jo, asi máme v češtině málo synonym. :-D

Tisíc východů slunce Emocemi nabitý příběh, hlavní hrdinové toho dostali tedy naloženo. Čte se dobře, více v recenzi.

Všichni jsme nějak vadní Hlavní hrdina nezvládá rozchod se ženou a vlastně ani sám sebe. Hořkosladké čtení, které ale zadrnká i na vážnou notu.

Poslední paní Parrishová Výborný psychologický thriller, málem mě při čtení trefilo. Recenze tady.

Dělám si to sám Název evokuje show pro kutily, jedná se však o deník novináře, který tápe ve svém milostném životě. Vtipné, ironické, sarkastické čtení, které přelouskáte za chviličku.

Navždy po francouzsku Milá oddechovka, u které člověk vypne. Víte přesně, jak to skončí, ale u těchto příběhů to přece vůbec nevadí. Celá série je moc příjemná a poklidná romantika.

Dítě, které v noci našlo slunce Krásný, leč krutý a drsný historický román. Musela jsem ho prokládat romantikou, protože jsem na některé věci trochu přecitlivělá, ale i tak se nedalo odtrhnout.

Knihkupkyně  Dva osudy jedné hrdinky se prolínají v tomto krásném románu plném knížek. Který je ten pravý? Moc dobře se to čte, a ne, není to sci-fi, vyústění je zcela logické, i když kapku šokuje. Více v recenzi.

Vařila jsem pro Picassa Nádhera, balzám pro duši romantiků a milovníků rodinných příběhů. Doporučuji, recenze tady.

Hřbitov nevěst Zajímavá detektivka českého autora odehrávající se v nehostinné sibiřské tajze. Napínavé, ponuré, drsné. Recenze bude později, až vyjde v magazínu Luxoru.

Takhle velká ryba a další příběhy z Kanady Poutavé příběhy o cestování po Kanadě. S autorkou, která do Kanady emigrovala v roce 1968 čtenář prožije doslova adrenalinové dobrodružství.

Dneska bude všechno jinak Zajímavá knížka, která nemá moc kladných hodnocení. Dala jsem jí šanci a byla příjemně překvapená. Chce to vydržet přes trochu nezáživný začátek a pak dostanete příběh jedné rodiny v rozkladu, tragikomické čtení s hořkým podtónem.

Ztracený slib Nádherný, zamotaný příběh se dvěmi časovými liniemi. Tušila jsem, jak to asi skončí, ale i přesto se autorce dařilo úspěšně mě mást a svádět z cesty.

Co zbylo z mojí sestry Thriller, u kterého jsem brečela. No, to by mě v životě nenapadlo. Výborně napsané, ani jsem u čtení nedýchala. Zpracovává více témat.

Tání Náročné čtení, vrstevnaté, místy depresivní, máte u něj pocit, že zlo pořád visí ve vzduchu.

Dívka, která psala na hedvábí Dojemný, smutný, místy i srdceryvný příběh, opět se dvěmi časovými liniemi. Právě ta historická mě nejvíce vzala u srdce.

Takže takový byl můj knižní březen. Pořád mám rozečteny Šachové figurky - ty čtu v mobilu, takže jen sporadicky a je to, bohužel, znát, a pak Zimní příběh - do této knížky se pořád nemůžu nějak dostat :(. A co čtete vy? Necháte se něčím z tohoto článku inspirovat?

sobota 31. března 2018

Vařila jsem pro Picassa



Sedmnáctiletá Ondine žije s rodiči ve francouzském přímořském městečku Juan-les-Pins, kde pomáhá vařit v rodinné restauraci. Když ji jednoho dne matka zaúkoluje, aby vozila obědy tajemnému muži, který si v městečku pronajal vilu, Ondine netuší, jak se jí život převrátí doslova vzhůru nohama. Oním mužem je slavný malíř Pablo Picasso. On hledá klid a inspiraci, ona touží po lásce a volnosti. Píše se rok 1936 a pro oba je toto setkání osudovým momentem, který je poznamená navždy.

Ondinina vnučka Céline pracuje jako maskérka v Hollywoodu a její kariéra se úspěšně rozjíždí. Na Vánoce přijíždí za svou matkou do New Yorku. Dozvídá se od ní o babičce a Picassovi. Je možné, že Ondine vlastnila jeden z Mistrových obrazů. Céline se vydává po stopách babičky přímo do čarovné Provence, aby rozluštila rodinné tajemství, našla dědictví a možná i sama sebe.

Román Vařila jsem pro Picassa zaujme nejen krásnou obálkou, ale také počtem stran. Na více než čtyřech stech stránkách autorka rozehrává barvitý příběh, v němž mezi hlavní ingredience patří láska k dobrému jídlu a rodinné vztahy. Byť autorka psala fikci, v níž si pohrála s možností jak mohl Picasso strávit část svého života, podařilo se jí vytvořit příběh, který je vkusný a neuvěřitelně emotivní. Vyvolá ve vás širokou škálu pocitů. Slunná Provence a lákavá francouzská kuchyně vás příjemně navnadí, abyste si posléze užili trochu laškování mezi Ondine a Picassem. Srdce vám zaplesá, když Ondine dojde později svému štěstí a prožije láskyplný vztah s manželem. Ale život není jen sladký jako marcipán na dortu, v momentě dokáže nepříjemně zhořknout, o čemž se také přesvědčíte.

Opět se objevuje oblíbené prolínání časových rovin, obě dějové linie jsou čtivé, nabízí pohled na životní styl žen různých generací. Přiroste vám k srdci nespoutaná Ondine nebo dobrácká Céline? Autorka klade důraz na sílu a houževnatost žen, jež jsou tahounem celého příběhu. Z knihy čiší typický francouzský šarm, který podtrhuje její čtivost. Zaujmou i vkusně napsané milostné scény, které nepůsobí vulgárně a lacině, ale naopak podnítí čtenářovu fantazii.

Tento nádherný, barvitý román je balzámem pro duši milovníků romantických příběhů a rodinných ság.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

středa 28. března 2018

Knihkupkyně




Rok 1962, Amerika, Denver: Kitty Millerová bydlí sama, pouze s kočkou. Ano, můžeme o ní říct, že žije trochu staropanensky, ale Kitty se už smířila s tím, že osudová láska zřejmě asi nepřijde. S kamarádkou vlastní malé knihkupectví, s rodiči má velmi vřelé vztahy. Prostě se snaží žít tak, jak je to pro ni nejlepší. Bylo by to všechno ideální, kdyby se jí nezdály dost podivné, živé sny. Odehrávají se o rok později. Jmenuje se v nich Katharyn Anderssonová, je vdaná za Larse, lásku svého života, a s ním i dětmi bydlí v domě na předměstí Denveru. Kitty se nejprve tyhle sny líbí, prožívá v nich to, co ve svém životě nemá. Jenže čím víc se jí tyto sny zdají, tím víc ji děsí, jen těžko dokáže rozlišit, co je skutečnost, a co ne. Kdo vlastně doopravdy existuje, Kitty nebo Katharyn?

Knihkupkyně mě lákala hned z několika důvodů - jako knihovnice vyhledávám s velkým nadšením čtení z oboru, takže jsem hned zbystřila, když jsem zjistila, že hlavní hrdinka vlastní knihkupectví, zároveň mě baví střídání časových rovin. Byla jsem zvědavá, jak se v Knihkupkyni propojí, a co z toho bude. To, co kniha nabízí, je opravdu propracovaný, s citem napsaný příběh.
Možná si zprvu, stejně jako já, budete myslet, že se jedná o román s prvky fantasy, ale postupně zjistíte, že zde půjde o něco jiného. O co? To neprozradím, abyste nepřišli o moment překvapení a pointu. Můžu jen říct, že finální výsledek je velmi dojemný a vám dojde, jak perfektně to vše do sebe zapadá.

Kniha je psána ich-formou. Pasáže, v nichž Kitty i Katharyn popisují své životy, jsou velmi sugestivní. Celkově považuji tuto knihu za zdařilou. Autorce se povedlo napsat román, který čtenáře pohltí od první stránky. Opravdu se mi jen těžko odtrhávalo, a lehké nebylo ani rozhodování, která ze dvou "K" působí reálněji.

Knihkupkyně přináší nevšední příběh o rodinných vztazích, o lásce k rodičům i dětem, a také o tom, jak těžké to je, když někoho ztratíme a musíme se vyrovnat se zármutkem.
Na téhle knize je kromě námětu a jeho zpracování zajímavé také to, že má neskutečně živou atmosféru šedesátých let. Amerika milovala prezidenta Kennedyho, technika byla na vzestupu, ženy byly vzornými manželkami a matkami, ale zároveň se snažily o osobní revoltu.

Knihkupkyně je první knihou Cynthie Swanson, a já pevně doufám, že ne poslední.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

středa 21. března 2018

Poslední paní Parrishová


Vy máte všechno, ona nemá nic. A tak se jednoho dne rozhodne, že vám to vaše všechno vezme. Kdo? Ta, která se bude hřát místo vás na výsluní newyorské smetánky, v butiku zaplatí vaší kartou a každý večer ulehne po boku vašeho manžela. Že tomu  nevěříte? Daphne Parrishovou by něco takového nenapadlo ani v nejhorším snu. Když se jednoho krásného dne seznámí s Amber, netuší, že se jí život obrátí úplně jiným směrem.

Amber byste si na ulici vůbec nevšimli. Nenápadná, obyčejná mladá žena, jakých po světě běhá dvanáct do tuctu. Zatímco těch zbylých jedenáct žije tak, jak bylo doposud zvyklých, Amber se chystá na velkolepý kousek. Už ji nebaví počítat každou korunu, odpírat si požitky a jen zpovzdálí sledovat, jak si pracháči vyhazují z kopýtka. Udělá všechno pro to, aby její budoucnost byla přesně taková. Bohatý manžel, snobské kamarádky a bezedná studnice peněz. Pro svůj plán si vybere nicnetušící Daphne Parrishovou. Daphne je provdaná za pohledného movitého manžela, má dvě krásné dcerky a vede nadaci pro nemocné s cystickou fibrózou. Tahle nemoc jí vzala sestru, takže když zjistí, že milá dívka Amber je na tom úplně stejně, zahoří k ní nebývalými sympatiemi. Amber postupně proniká do života své nové kamarádky, aby jí luxusní život vyfoukla přímo pod nosem. Jak? Je to žena, a ty znají rafinované způsoby, jak dosáhnout svého. Nejlepší cesta vede vždycky přes muže. Podaří se Amber dostat k Jacksonu Parrishovi a stát se jeho příští manželkou, novou paní Parrishovou?

Tak tímto kouskem nakladatelství Domino opět dokázalo, že co se thrillerů týče, umí se trefit do černého. Psychothriller Poslední paní Parrishová vám opět pocuchá nervy. V první části je hlavní postavou ctižádostivá Amber, která si od počátku nebere servítky a za svým cílem jde velmi tvrdě. V náznacích se dozvídáme, že její minulost není úplně růžová, ale to vůbec nebrání tomu, aby ve vás vyvolala pocit, že vlastně nedělá nic špatného. Kniha je napsaná opravdu brilantním způsobem. I když nechcete, Amber tak trošku fandíte. Kdo z nás se někdy necítil jako šedá myška, která si zaslouží trochu pozornosti, tak proč ne zrovna Amber. Jenže pak se role vypravěčů vymění, do popředí vystupuje Daphne, a... a možná je to nakonec všechno trochu jinak.

Knihu napsaly společnými silami dvě sestry, Lynne Constantine a Valerie Constantine. Jejich dílo je o to víc zajímavější, že je psaly na dálku, pomocí mailů a videohovorů. A já opět smekám, protože si neumím představit, že bych ve spolupráci s někým byla schopná napsat souvislý a smysluplný text, natož jej konzultovat pouze vzdáleně. 
V případě románu Poslední paní Parrishová vůbec nepoznáte, že jej psaly dvě autorky. Je komplexní, bez jakýchkoliv výkyvů nebo hluchých míst. Autorky mistrně splétají linky obou vypravěček, kniha má přes čtyři sta stran, ale čtení ubíhá rychlým tempem, čte se sama.

Příběh kombinuje prvky thrilleru s tématikou domácího násilí, mapuje mezilidské vztahy nejen v rodině, ale také ve společnosti, kam se běžný smrtelník skoro vůbec nedostane. Myslíte si, že bohatí lidé nemají žádné problémy a životem proplouvají snadno a lehce? Poslední paní Parrishová vás vyvede z omylu a ukáže vám, že i oni mohou snadno podlehnout iluzi a klamu. A taky se přesvědčíte, že lidová rčení, třeba to o jámě a pádu do ní, si lidé nevymysleli jen pro srandu králíkům.

Tento psychothriller vám pořádně zvedne hladinu adrenalinu, já ho můžu jen a jen doporučit.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)








úterý 13. března 2018

Tisíc východů slunce



Dnes a denně čteme o dopravních nehodách a modlíme se, aby se některá z nich nedotkla nás. Jak se s tragickými následky jedné takové nehody poprala Pavla, hlavní hrdinka knihy Tisíc východů slunce?

Pavla momentálně prožívá šťastné období. Je vdaná za toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem a čeká miminko. Rodinná idylka bohužel končí dopravní nehodou, při níž umírají Pavlin manžel a otec. Mladá žena rázem přichází o dva nejbližší a nejmilejší muže svého života. Ze Ženevy, kde všichni žili, se stěhuje zpátky do Čech k babičce, aby se dala dohromady a našla ztracenou rovnováhu. Pavla má dojem, že už na ni nic hezkého v životě nečeká. Může se zmýlit?
Pavla, která si sáhla na dno svých psychických sil, se musí vzchopit a žít dál. Po přestěhování k babičce se seznamuje se sousedy, sourozenci Zbyškem a Eliškou. I oni se vyrovnávají s tragédií - Eliška při nehodě na motorce, kterou řídil Zbyšek, oslepla. Zatímco on se trápí a uzavírá do sebe, jeho sestra se s následky nehody vyrovnává velmi dobře a svou slunečnou povahou prosvětluje všechno kolem. Pro mě byla Eliška takovým záchytným bodem, když už jsem měla pocit, že se na mě při čtení emoce valí jako lavina.

V knize se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči. Máme tak možnost vidět události očima samotné hlavní hrdinky Pavly, zamlklého Zbyňka, stejně jako Věrky, nezdolné Pavliny babičky.
Musím říct, že babička Věrka mi byla nejsympatičtější, možná je to tím, že je vykreslená jako moudrá žena, ošlehaná životními zkušenostmi.
Poměrná část knihy se odehrává v malebném městečku Hory Páně. Líbilo se mi nejen jméno, jež evokuje představu idylických časů, ale také živý, barvitý popis krajiny a vykreslení některých svérázných obyvatel, kteří se v příběhu objevují.

Román je velmi čtivý, má svižné tempo a krátké kapitoly, takže vám bude rychle utíkat, a to i díky vícero vypravěčům. Primárně je určen především čtenářkám, nebojím se říct, všech generací. Spojuje v sobě rodinný příběh s velkou dávkou emocí, takže si můžete připravit kapesníky.

Měla jsem tento román v merku už delší dobu, do rukou se mi dostal díky autorce Sabině Zelené. Upoutal mě nejen anotací, ale také krásnou obálkou. Obecně nemám příliš v lásce knižní obálky, na nichž figuruje fotografie konkrétní osoby. Na téhle je zabrán obličej mladé sympatické dívky hledící do dáli. Také název je decentně vyvedený a vkusný.

Tisíc východů slunce je román o ztrátě, smutku, hledání i naději. Toho smutku je na takový křehký příběh docela dost, někdy možná zakroutíte hlavou, jestli je to vůbec možné, a zda by v reálném životě člověk tolik bolesti unesl. Možná si díky této emotivní knížce uvědomíte, že to, co máte, nelze vždy brát jako samozřejmost.

(Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené a nakladatelství Fragment)

neděle 11. března 2018

Stačí pár kliknutí...


... a máte vyplněný jeden zajímavý dotazník, který vytvořila studentka bohemistiky v rámci diplomové práce. Pomůžete? Nic to není, jedná se o dotazník s třiceti otázkami pro čtenáře knižních blogů a zabere jen několik minut. Klikat můžete tady.

sobota 10. března 2018

Padělatel Adolfo Kaminsky




Slyšeli jste někdy o Adolfu Kaminském? Já se přiznám, že jsem o něm slyšela poprvé v souvislosti s knihou Padělatel Adolfo Kaminsky. Příběh člověka, který obětoval svůj volný čas i spánek, aby pomohl druhým k nové identitě, mě zaujal. A věřím, že si ho přečtete i vy.

Adolfo Kaminsky pochází z židovské rodiny. Jeho předkové přišli do Francie z východní Evropy. Adolfo už jako malý chlapec tíhl k chemii, bavila ho tiskařina, a tak nebylo divu, že když měl  během druhé světové války možnost pomáhat při padělání dokladů potřebným lidem, šel do toho. Tato práce ho zcela pohltila i navzdory možnému zatčení. Svého talentu nikdy nezneužil, vždy jednal poctivě.

Původně jsem myslela, že se kniha bude točit čistě jen kolem válečných událostí, ale jsou v ní vylíčeny i další Adolfovy životní osudy. Po válce pracoval jako fotograf, zároveň opět tajně vyráběl doklady pro uprchlíky nebo politicky nevhodné osoby. I přesto, že pracoval pro velké množství institucí a organizací, si našel čas i na osobní život. Mimochodem, co se milostného života týče, byl Adolfo docela vytížený muž. Jeho náručí prošlo několik žen, s nimiž se postupně snažil zakotvit v partnerském svazku. Když mu bylo přes padesát, z jednoho takového vztahu se narodila Sarah.

A byla to právě ona, kdo odhalil Adolfovu neuvěřitelnou minulost. Sarah svého otce přiměla sdělit světu dosud nezveřejněné informace o jeho minulosti. Sesbírala podklady a absolvovala několik rozhovorů s lidmi, kteří jejího otce znali. Výsledkem je opravdu působivá biografie. Je koncipována jako rozhovor mezi Sarou a  jejím otcem.

Adolfo o svém životě mluví s nadhledem a skromností. Jako by se všechno stalo jen tak mimochodem. Když si představíte, co všechno musel obětovat, jaká rizika podstoupit, a přesto se pustil do tak nebezpečné a nejisté činnosti, jakou padělání dokumentů je, musíte před ním smeknout. Adolfo byl svému úkolu tak oddaný, že sám skončil vysílený a riskoval i zdraví.
"K dnešnímu dni máme víc než osm set hotových dokladů a já konečně začínám získávat sebedůvěru. Jak vykonáváme pořád stejné pohyby, freneticky, jako automaty, jde nám to rychleji než kdy předtím, s šikovností, bez oddechu. Šaty máme usmolené a zapáchající chemikáliemi, leje z nás pot, ale toho dne je ve vzduchu něco nového. Cosi nehmatného. Euforie! Počítáme nahlas, abychom se povzbudili: 810, 811, 812... Uchvácení pěkně rytmickou hudbou neustávajícího ťukotu psacích strojů, klapání řezačky, bušení razítek, cvakání sešívačky a vrčení mašinky na postaršení dokumentů."
Tato kniha není jen příběhem jednoho neobyčejného muže, ukazuje také "zákulisí" odboje se všemi záludnostmi a nebezpečím číhajícím na každém kroku. Vzdává hold všem, kteří nebyli vidět, ale díky jejich činům byly zachráněny tisíce životů. Byť samotná část pojednávající o druhé světové válce je poměrně krátká, působí velmi intenzivně a zřejmě se vám nejvíc vryje do mysli.

Velkým plusem jsou vysvětlivky pod čarou doplňující informace, které by nám bez vysvětlení zřejmě nic moc neřekly - názvy francouzských organizací a institucí a různé vazby mezi nimi. Co jsem postrádala, byla fotopříloha, jež by měla u takového typu knih být samozřejmostí a dotvořit tak čtenářův prožitek z díla.

Doporučuji tuhle knihu, která je sice útlá, ale o to víc silnější svým obsahem a poselstvím, všem příznivcům biografií zajímavých lidí. Je to zároveň další kamínek v mozaice děl týkajících se období druhé světové války.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

středa 28. února 2018

Louskání v únoru



Únor bílý pole sílí...a letos je mimořádně mrazivý. Ale kdo by se divil, v zimě, že? :-D.
Alespoň je to skvělá příležitost zalézt za kamna (do postele, do křesla, jak je libo) a číst si.
Co to bylo u mě?

Dívka na kusy Tak to byla kniha, která mě doslova taky rozervala na kusy. Více v recenzi.

Deník Bridget Jonesové Tak to už je klasika, kterou si čas od času dávám jako opáčko. Tentokrát první díl. A musím říct, že s odstupem času už to vidím jinak. Už ne tak bezstarostně a humorně.

Muž z ostrova Lewis Druhý díl ze série knih odehrávajících se na ponurém ostrově Lewis. Parádní počtení, plyne poklidně, ale přesto cítíte napětí.

Naděje na konci světa Velmi zvolna navazuje na trilogii V zemi bílého oblaku odehrávající se na Novém Zélandu. Odehrává se za druhé světové války. Čte se dobře, je to taková oddechovka.

Láska, jídlo a faux pas - Jak vytvořit francouzskou rodinu Pokračování příběhu Sedm dopisů z Paříže, líčící osudy Američanky, která se provdala za Francouze. Druhý díl se mi líbíl víc. Je to vážnější, otevřenější, zároveň nesmírně vtipné.

Šlehačková oblaka Sleduju dlouhodobě blog Tereza in Oslo, takže jsem byla zvědavá i na knížku. Je to milé čtení, plné krásného Norska, které chcete vidět, zajímavých zážitků Terezy, někdy veselých, jindy smutných.

Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři Tahle kniha sice ještě nevyšla, ale měla jsem tu čest číst RC a moc jsem si u toho lebedila. Mám ráda knižní podoby rozhovorů se zajímavými lidmi,a tady se jich tedy sešlo! Recenze bude posléze, až vyjde v luxoráckém magazínu. Ale už teď můžu doporučit.

Moje ulice v Paříži Zajímavé postřehy o životě jedné pařížské ulice. O lidech, kteří tam žili, obchůdcích, její historii.... původně jsem myslela, že půjde o román, ale je to spíše dokument.

Vše, co jsme si nikdy neřekli Dost dobrá psychosonda do života jedné rodiny, v níž dochází k tragédii. Díky tomu se rozrývají vztahy mezi jejími členy, aby se zjistilo, že to pod povrchem docela dlouho bublá. Doporučuju, Celeste Ng píše fakt skvěle.

Příběh v řeči nepřímé Docela nenápadná kniha, kterou je pro její formát docela snadné přehlédnout. Ale stojí za přečtení, hlavní hrdinka se ve vzpomínkách vrací do dob dětství a mládí, které strávila v době tuhé normalizace v malém pohraničním městečku.

Náměsíčná  Vypravěččina matka je náměsíčná, a tak všichni trnou hrůzou, co se mohlo stát, když jedné noci zmizí z domu. No, stane se....ale to si přečtěte sami. Kniha je čtivá, i když místy trochu rozvláčná, takže máte pocit, že všichni, o kterých je řeč, za něco můžou. 

Myslete na děti! Iana McEwana jsem si přečetla po dlouhé době a musím říct, že opět nezklamal. Sonda do života stárnoucí právničky plus nějaké ty morální otázky k zamyšlení. Dost dobrá kombinace.

18 oříšků k rozlousknutí Moje drahá Agátka a pár jejích příběhů. Vesměs výborné kousky, i když pár slabších by se taky našlo. Pro mě každopádně příjemný pobyt ve staré Anglii v době, kdy vražda byla prostě vražda. Taková ta klasická :).

Sníh, oheň, vina a smrt Zajímavý příběh, u kterého pěkně vymrznete. Místy trochu rozvláčný, ale vcelku dost čtivý. Zajímavé prostředí drsných Alp, kde na každém kroku hrozí pád laviny.

Mazací tramvaj Psychothriller, který mě dostal, výborně napsáno, pěkně to odsejpá. Polské reálie jsou mi blízké, je to příjemná změna po skandinávských detektivkách. Ještě musím napsat recenzi.

Žena v Orient Expresu A zase moje oblíbená Agátka, tentokrát jako hlavní hrdinka příběhu. Autorka s úctou k ní spojuje reálie s fikcí v čtivý příběh. Doporučuju.

Ledové sestry Wau!!!! Ještě teď to vstřebávám, nemohla jsem knihu odložit. Líbil se mi námět i prostředí ponurého anglického ostrůvku, stejně jako trochu strašidelná atmosféra.

Padělatel Adolfo Kaminsky Útlá kniha, o to víc silná obsahem. Zajímavý příběh obětavého muže, který pomáhal lidem s novou identitou. Recenze brzy na blogu.

Knihkupectví u osamělých srdcí Milý, romantický příběh plný knížek, u kterého víte jak skončí, ale to vůbec nevadí. Jen mi vadila neskutečně špatná redakční práce, tolik chyb a překlepů jsem už dlouho neviděla. :(

Léto u jezera Příjemná letní :-) oddechovka, která neurazí, hodí se, když potřebujete vypnout a odlehčit.

Takže to je za nejkratší měsíc v roce všechno, snad vás některá z knih zaujala a přečtete si ji taky.



sobota 3. února 2018

Dívka na kusy



Co jste dělali, jak jste žili, když vám bylo sedmnáct? Určitě jste prožívali první lásky, poslouchali muziku, četli knihy, chodili do kina a vždy se vraceli domů. Charlotte takové štěstí neměla. Otec jí zemřel, matka na ni kašle a nejlepší kamarádka přišla o svou duši díky drogám. Citlivá Charlie se ocitá na ulici, je zneužívána a zapomnění hledá v alkoholu. Navíc se uchyluje ke své jediné jistotě, která ještě nikdy nezklamala, a díky níž může zapomenout na všechna trápení světa. Stačí jen přiložit střep k ruce...

Charlotte se kvůli sebepoškozování dostává na psychiatrii, kde se terapeuti snaží dát ji dohromady. Charlie však v nemocnici nemůže být věčně, její léčbu nemá kdo financovat. Když mladou teenagerku propustí, je jasné, že drogy, alkohol nebo jen drobný úlomek skla znamená tisíc kroků zpět. Bude mít Charlotte dost sil a sebeovládání, aby v novém životě nesklouzla zpátky?

Kniha Dívka na kusy se tváří prvoplánově jako typický román ve stylu young adult literatury a nese jeho typické rysy - hlavní hrdinka pochází z neúplné rodiny, skrývá tajemství, potýká se s těžkou životní situací i první láskou, ale zároveň má prvky psychologického románu a obsahuje mnohem hlubší poselství než by se mohlo na první pohled zdát.
Autorka na této knize pracovala devět let a podařilo se jí sepsat příběh, který se vám dostane pod kůži. Hlavní hrdinku v něm vůbec nešetří, Charlotte si prošla doslova peklem. Je jí sedmnáct a už má za sebou tolik, že by to vydalo rovnou na seriál. S Charlotte jsem během čtení hodně soucítila a pořád podvědomě čekala, že se jí nepodaří slepit život rozbitý na kousky. 

 Dívka na kusy je psaná velmi čtivým způsobem. Zachovává si vážnost přiměřeně k tématu, v určitých momentech je naléhavá, zároveň je odlehčená mluvou, v níž autorka nejde pro peprné slovo daleko. Pokud se chystáte rozčílit, tak klid. Budete překvapeni, jak jadrná mluva do děje zapadá. Navíc je jasné, že mladí nebudou mluvit jako Oldřich Nový, zvlášť pohybují-li se v takovém prostředí jako Charlotte a její přátelé.

Můžu říct, že román se řadí mezi ty YA příběhy, které jsou velmi vyzrálé a převyšují svou kategorii. I po přečtení jsem nad ním musela hodně přemýšlet. Dívka na kusy je emočně náročný román, citlivě, zároveň velmi syrově popisující boj se závislostí a následnými traumaty. Dává naději, že i ty nejneposlušnější větrné mlýny se dají zkrotit.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ






pátek 2. února 2018

Když na vás osudová láska zapomene





Co všechno byste dokázali obětovat pro šťastný vztah? Zájmy, práci nebo dokonce i rodinu? Byli byste schopni takové oběti? Nebo alespoň o problémech debatovat a připustit kompromis?

Molly a Leo se ocitli v patové situaci, z níž vede jediná cesta přímo k rozvodovému právníkovi. Naděje na záchranu jejich manželství se právě chystá na smrt, když Molly dostane zprávu, že její manžel byl těžce zraněný při autonehodě a mimo jiné taky ztratil paměť. Může amnézie pomoct k záchraně manželství?

Leo si svou ženu skoro vůbec nepamatuje, nevěří, že se mohli vzít, vždyť jsou tak odlišní, doslova jako den a noc. Molly pochází z jedné z nejbohatších rodin v Austrálii, zatímco její manžel, původem domorodý Australan, vyrůstal v chudobě.
Molly se snaží vykřesat aspoň maličkou jiskřičku. Ale aby mohla bojovat o záchranu manželství, musí se rozhodnout, jestli Leovi o problémech řekne. Pokud si je tedy nezačne dřív vybavovat sám.

Román Když jsem tě ztratila je jednou z nesčetných variací na téma osudové lásky. I když nepřináší nic převratného, co by už nebylo napsáno, přesto má v sobě něco, co se vám dostane pod kůži. Vyprávěn je střídavě z pohledu Molly a Lea, prolínají se v něm dvě časové roviny, které se v určitém okamžiku protínají.
Kelly Rimmer si v knize všímá také toho, jaký vliv má na vztahy sociální a kulturní prostředí, z nichž Molly a Leo pocházejí, a jak oba hrdiny ovlivňují a formují.

Leo pracuje jako válečný dopisovatel v Lybii a svou prací doslova žije, podle Molly je to na úkor jejich manželství. Jeho adrenalin nabíjí, ona se cítí osamělá. Světlé chvilky střídají hádky, které vždy vyústí v patovou situaci bez možnosti řešení.
Při čtení se nabízí otázka jak by se člověk v dané situaci zachoval sám. Kam může dojít než vyčerpá všechny možnosti? Já sama jsem nad tím přemýšlela a musím říct, že nevím. Soucítila jsem s Molly, ale také jsem chápala Lea, emoce lítaly jako na horské dráze.

Někdy nezbývá nic jiného než zatnout zuby a ustoupit. Všichni se musíme učit dělat kompromisy, zároveň bychom si měli zachovat svou hrdost a důstojnost. Tenhle boj nemá nikdy vítěze a v případě Molly a Lea to platí tuplovaně.

Když jsem tě ztratila je romantickým příběhem o druhých šancích, nadějích i smutku.
Máte-li rádi knihy Jojo Moyes, bude se vám líbit i Kelly Rimmer, která ji zdatně šlape na paty.


(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

čtvrtek 1. února 2018

Louskání v lednu



Tak jsem se dočkala konce ledna. Byl to letos nějak hodně moc dlouhý měsíc. A co jsem během něj přečetla? 

Blízko obzoru Jedinečný, emocemi nabitý román o lásce na dobu určitou. Dostal mě do kolen tak, jak jsem vůbec nečekala. Víc v recenzi

Muž, který hledal svůj stín Mě nové díly Milénia docela nadchly, ani tenhle nebyl výjimkou. Je fakt, že jsem se zpočátku nemohla začíst, ale pak to nabralo grády a paráda.

Líbáš jako Bůh  Tohle jsem četla už podruhé, ale mě to baví. Takový relax na zasmání.

Strom života Příjemné, pohodové čtení o rodině a návratech domů. Recenze tady

Přeloženo s láskou U téhle knihy mě bavil začátek a konec, prostředek mi přišel divný a název se podle mě taky moc nehodil. Celkově trochu zklamání, čekala jsem něco jiného.

Třináct měsíců Ke konci trochu zdlouhavý, ale jinak vcelku čtivý retro pohled na dospívání puberťáka v Británii 80. let 20. století. Hlavní hrdina mi připomínal Adriana Molea, ale trochu vážnějšího.

Hluboký hrob Napůl pohádka, napůl záhada. Možná primárně pro teenagery, ale pokud máte rádi moře, severské mýty a legendy, bude to bavit i vás, dospělé. Recenze jako lákadlo. 

Všechno, co máme Napínavý příběh, přitom plynul tak nějak poklidně. Zajímavé téma i vyústění. Líbilo se mi to hodně moc.

Illuminae Wau, wau, wau! Z tohohle sci-fi jsem byla totálně odvařená! Úžasná kniha, jak obsahově, tak po grafické stráance. Začala jsem číst s úsměvem na rtu, který mi postupně tuhl. Už se těším na druhý díl.

Sedmé dítě Zajímavý počin, který se však nečte lehce. Jednou mu dám druhou šanci a přečtu si ho znovu, v klidu a soustředím se. Recenze tady

Byly tady, a už nejsou Tak to byl nápor na emoce jako blázen. Kniha dostala všechny blogery a já ji můžu jen a jen doporučit. Víc v recenzi

Muž u kormidla Příjemné sedmdesátkové retro o jedné neúplné rodině, která se hledá. Opět ve stylu Adriana Molea a jeho tragikomických situací.

Větrná hůrka rodiny Brontëových Po téhle knize jsem toužila dlouho a byla šťastná, že jsem ji mohla recenzovat. Osudy slavné, umělecky založené rodiny jsou nesmírně zajímavé. Na recenzi aktuálně dělám. 

Dnešek není naposled Další výlet do minulosti /tento měsíc je to pořád nějaké retro nebo co : -D/  Autor jde ve stopách Andyho Weira, co se vtipu a žánru týče. Je to další variace na cestování časem, ale číst se dá, i když jsem někdy trochu tápala.

Copatá máma Oddechovka s vážnějším námětem - studentka maturantka se chystá na nečekanou roli matky. Čte se dobře, záležitost na jeden, dva dny.

Želary Výborné povídky psané krásnou češtinou. Někdy hodně syrové, jindy s nádechem něžnosti. 

Krasojezdkyně Jojo, Jojo nikdy nezklame. Její romány jsou plné emocí a sociálních témat, ve finále čtivé. Stejné je to i s Krasojezdkyní. 

Nežádejte o milost Akční thriller plný napětí, který má švih, spád a nejedno tajemství. Ocení ho zejména drsní chlapi a drsné holky. Více v recenzi

Slavičí píseň Krásný příběh odehrávající se v kulisách první světové války. Bála jsem se, aby nebyl moc sladký, ale romantiky tam bylo tak akorát.

Dar přátelství  Po delší době se mi do rukou dostal další román mé oblíbené autorky Patricie Scanlan. Příběh o rodině a přátelství odehrávající se v Irsku devadesátých let a počátku milénia se mi četl hodně dobře, mám pro takové knihy slabost.

Dívka, která si říkala Tuesday Tenhle thriller stojí za přečtení. Zaujme nejen nekonvenční hlavní hrdinka žijící v podzemí Londýna, ale také styl psaní - v jednotlivých kapitolách se střídají prostřihy do děje z pohledu Tuesday a policistů.

Tak, to je v lednu vše, doufám, že se vám něco bude líbit a přečtete si to taky. Budu se těšit za měsíc.