čtvrtek 20. září 2018

Láska podle příručky

Zdroj: Chrudimka.cz

On je časově vytížený, věčně spěchající morous, ona klidná, tichá vyznavačka populárního způsobu žití, kterému se říká „hygge“. Klára a Joe. Setkávají se v malebném anglickém městečku Yulethorpe, kam se Dánka Klára uchýlí, původně jen na pár dní, aby si prohlédla lokalitu, kde se natáčel seriál Vraždy v Midsommeru. Hned první večer se stane svědkem hádky mezi svéráznými obyvateli a sblíží se s Luisou,chaotickou majitelkou obchůdku s hračkami. Luisa se chystá odjet z města a Klára jí nabídne, že obchod povede než se vrátí. I když všechno klape jak má, protože Klára z téměř zkrachovalého hračkářství vytvořila ráj pro děti, a pomohla mu tak vzkřísit zašlou slávu, je tady jedna překážka. Joe. Luisin syn. Dost dobře nechápe, proč by hračkářství někdo vedl nezištně, jen z dobré vůle. Skvělý důvod posvítit si na Kláru a zjistit, co má vlastně za lubem. Existuje šance, že by se dva naprosto odlišní lidé mohli sblížit? Pomůže jim k tomu hygge?

Rosie Blake se drží zavedeného schématu typického pro romantické knihy. Hlavní hrdinové se zpočátku nesnáší, v průběhu knihy se jejich vztahy zákonitě mění. Ruku na srdce, nic jiného ani nečekáte a na ten konec, sladký a ulepený jako cukrová vata, se vlastně těšíte.
Na druhou stranu, některé věci jsou jen těžko uvěřitelné, například situace, kdy Luisa nechá s lehkým srdcem obchod i byt v podstatě neznámé osobě, aniž by si ji pořádně prověřila nebo sepsala smlouvu.

Přemýšlíte nad tím, jak autorka do knihy zakomponovala prvek hygge, aniž byste měli pocit, že čtete motivační knihu nebo úklidový manuál? Činí tak nenásilnou formou. Podstatnou rekvizitou jsou vonné svíčky, naducané polštářky a vnitřní klid duše. A nebojte se, není to jen pro upjaté hospodyňky. Pokud jste až doposud tento dánský životní styl nezkoušeli, určitě tak učiníte, až zaklapnete poslední stránku.

Román Život zn.: Hygge je ryzí romantika, u níž vůbec nevadí, že už od počátku tušíte, k jakému konci směřuje. Její kouzlo tkví v něčem jiném. Ano, je to ono zmiňované slovo hygge. Pohoda vinoucí se celým dějem vás ukolébá do klidu a vy máte pocit, že jste v teple, schoulení v křesle, jíte něco dobrého a pijete oblíbený horký nápoj.
Chcete-li akci a napětí, sáhněte spíše po detektivce a tuhle knihu nechte nám, snílkům.

Tento půvabný příběh,v němž vedle hygge velkou roli hrají i reálie anglického venkova, ocení především čtenářky milující knihy Jenny Colgan, kterým ho můžu s klidným srdcem doporučit.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

středa 19. září 2018

Vykoupení

zdroj: Chrudimka.cz


Martin Goffa přichází s osmým pokračováním detektivních příběhů, v nichž hlavní roli hraje svérázný policista Miko Syrový. Vykoupení se odehrává na typické české vesnici, kde si všichni vidí na dvorek a především do talíře.

Příběh začíná poměrně sugestivním prologem, který ihned vtahuje do děje. Je koncipován tak rafinovaně, že dokonale mate čtenáře v tom, koho se vlastně týká. Mika? Nechte se překvapit.

Miko Syrový se chystá strávit dovolenou v rodné vesnici. Svých zasloužených čtrnáct dní chce prožít v klidu, ve společnosti dcery Moniky, dobré knihy a neodmyslitelné sklenky vína. Hned po příjezdu ho čeká smutná událost – pohřeb kamaráda z dětství Vojtěcha Farského, kterého srazil vlak řízený dalším dávným kamarádem. Miko tuší, že pozadí nehody bude mít zcela jiný charakter než sebevražda ze zoufalství, jak se prvotně čin jeví. Miko chtěl původně odpočívat, ale místo toho se pouští do vyšetřování podivné Vojtovy smrti. Jenže hrabat se v životech druhých se v tomto případě nevyplácí, Miko píchl do pěkně uleželého vosího hnízda a ohrozil i svůj život.

Ačkoliv má Vykoupení pořadové číslo osm, pro mě to bylo první setkání s tvorbou Martina Goffy, a hned to byla trefa do černého. I když se Miko v příběhu vrací k událostem předchozích knih (rozvod, smrt přítelkyně, problémy s alkoholem), neměla jsem problém orientovat se v ději a pochopit některé souvislosti. Stěžejním motivem je vyšetřování Farského smrti, které ve finále rozrývá tajemství jinak obyčejné moravské vesnice.

Detektivka tím dostává jiný rozměr. Do popředí vystupují vztahy mezi obyvateli, dávné prohřešky i křivdy, a je jedno, jestli se jedná o dobré kamarády či sousedy přes plot. Právě tato tématika dodává příběhu nádech lidskosti. Všichni to přece dobře známe, většinou z vlastní zkušenosti.

Miko Syrový je typ hlavního hrdiny, kterého je snadné si oblíbit. Osobní život se mu příliš nevyvedl, i přesto se, alespoň příležitostně, snaží být dobrým otcem své dceři. Má smysl pro spravedlnost, někdy trochu horkou krev, což mu často působí problémy při vyšetřování. Je hodně osobitý, na nic si nehraje, a věřím, že mnoho čtenářek pro něj bude mít slabost, protože má charisma.

Co se týče samotného autora, byla jsem hodně příjemně překvapená, jak mi kápl do noty. Martin Goffa píše čtivě, do děje dokáže vtáhnout hned od prvních řádků. Jeho styl je přirozený, vtipný, na správných místech i ironický. Krátké kapitoly zaručují, že se od knížky jen těžko odtrhnete.
Příběh mi svým způsobem připomněl staré dobré krimi příběhy vycházející před lety v edici Magnet, které jsem mívala hodně ráda.

Vykoupení je trefou do černého, pokud jste příznivci poctivých českých detektivek, v nichž se snoubí klasické vyšetřování s osobním životem aktérů.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

úterý 18. září 2018

Neobvyklý typ



Jméno Toma Hankse se v literárním světě bude skloňovat ještě dlouho. Ne, nespletla jsem se, Tom Hanks a psaní k sobě opravdu patří. Jeho debut, povídková kniha, kterou "naklapal" na psacích strojích ze své úctyhodné sbírky, se prostřednictvím nakladatelství Domino dostává i k českým čtenářům. A já myslím, že se Tomovi opravdu povedla.

Varování předem - pokud milujete adrenalin a napětí, jste nesví, když se v příběhu nic neděje a děsí vás představa, že literární postavy si JEN TAK existují, asi vám tyto povídky nic neřeknou.
Máte-li však rádi příběhy s obyčejnými lidmi, nevadí vám pozvolné tempo, budou pro vás tím pravým ořechovým.

Pro charismatického herce mám slabost už od mládí, proto jsem samozřejmě nemohla jen tak přejít i jeho knižní počin.
V první řadě musím zmínit grafickou podobu knihy, která je opravdu vymazlená. Od obálky lahodící oku, přes celkové pojetí knihy. U každé povídky najdete fotku konkrétního psacího stroje, na němž ji autor psal. Ve většině povídek se objevuje motiv psacího stroje, ať už v roli hlavní nebo jako symbolu.

A jednotlivé příběhy? Doslova a do písmene mě uhranuly. Líbí se mi styl, kterým Tom Hanks píše a neříkám to jen z té velké lásky k němu.
Kromě múzy herecké si ho osedlala i ta literární. Do vínku mu mimo jiné dala lehkou ruku, pozorovací talent a umění být vtipný a ironický tak akorát.

Povídky zabírají širokou tématickou škálu. Potkáváte partu bezstarostných přátel ze studií, čerstvě rozvedenou ženu, která se s dětmi právě přestěhovala do nového domu, nebo mladou herečku tápající ve zrádných vodách showbyznysu, či malého kluka, jenž se chystá strávit víkend s matkou. Jejich zdánlivě obyčejné životy Hanks líčí s nadhledem, pochopením a empatií.

Je vidět, že Tom Hanks si psaní vyloženě užíval. Není to žádná komerce, není to rychlopsaní na zakázku, na každé povídce si dal záležet a vdechl jí duši. I když se většina z nich odehrává v současnosti, mají v sobě něco starosvětského. Všudypřítomná retro atmosféra byla hodně příjemná, dokonce mě rušilo, když hrdinové používali mobily nebo tablety. Vlastně se mi vůbec nechtělo vracet do reality, s touhle knížkou mi prostě bylo skvěle. K působivé náladě nepochybně přispěl i překlad z pera Vladimíra Medka.

Doufám, že povídkový soubor Neobvyklý typ nezůstane dlouho sám, a že mu Tom Hanks na svých psacích strojích co nejdříve "naťuká" dalšího  knižního "bráchu".

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


úterý 4. září 2018

Louskání v srpnu



S mírným zpožděním dodávám srpnovou nadílku a rovnou popřeji dobrou ruku při výběru.

Něco modrého Druhá část příběhu dvou kamarádek, tentokrát z pohledu potvory Darcy. To byla ale mrcha mrchovatá, radost o ní číst. :D. Nervy mi tekly, takovou potvoru aby jeden pohledal. Na konci šla sice do sebe, ale ve skutečnosti to tak nebývá, lidi se prostě nemění. Každopádně EG píše skvěle.

Vykoupení Vynikající česká detektivka, dala jsem ji za večer, fakt se dobře čte. Připomínala mi staré dobré krimi z Magnetu. A vůbec nevadilo, že jsem rovnýma nohama skočila do rozjetého vlaku, tohle byl zatím poslední díl série s policistou Mikou Syrovým a já ho četla jako první. Recenzi jsem psala pro magazín Chrudimka.cz.

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky Návykové, inspirativní, skvělé. Líbil se mi pestrý mix slavných a méně známých žen, rozšířila jsem si obzory. 

Bella figura Příjemná knížka plná dobrého jídla a nádherné Florencie. Více v recenzi.

Úsměvy smutných mužů Tohle sice byla jednohubka na večer, ale pořádně silná. Některé pasáže jsem četla dvakrát, abych je vůbec pobrala. Velký obdiv autorovi, že šel s kůží na trh. Není jednoduché přiznat (si) jakoukoliv závislost, natož ji se vším,co k ní patří - a že jsou to někdy zvlášť výživné záležitosti - naservírovat čtenářům. Klobouk dolů. Jsem zvědavá i na film.

Žij, dokud to jde Z téhle knihy se vyklubalo moc pěkné knižní překvápko. Původně jsem si říkala, že je to takové klišé - on, ona a on, přátelství, láska, zrada, výčitky... takhle to šlo v knížce pořád dokola. Ale pak...no, pak jsem zase probrečela kus příběhu. Nádhera. Forma vyprávění otce dceři je výborná.

Není úniku Tenhle thriller ještě nevyšel, ale já už můžu říct, že je výborný. Recenze vyjde v zářijovém magazínu knihkupectví Luxor. Nenechte si knížku /a magazín taky, samozřejmě/ ujít.

Porcelánový koník z dynastie Thang Zase jedna švédská krimi. :) Docela se mi to líbilo, bylo to sice trochu víc hutnější, co se týče propletených témat, ale jinak čtivé.

Dívky beze jména Výborný, emotivní příběh složený z osudů tří žen, se odehrává během druhé světové války (i po) a je to nejen pohled na kruťárny v koncentračních táborech, ale i psychologická sonda, protože válka zákonitě na lidech nechala stopy. Jen mě mrzí dost mizerná korekce překladu - tolik pravopisných chyb, to je ostuda. Recenze u Luxoráků.

Noc v Central Parku Nejprve se mi to zdálo až příliš akční, ale říkala jsem si, je to Musso, vydrž, to se vyvrbí a budeš čučet! A taky že jo, zase mi vehnal slzy do očí, toho chlapa prostě miluju!

Exorcismus mé nejlepší kamarádky Skvělé! Mělo to atmosféru takových teenagerských filmů, zároveň mi to připomínalo Stopy hrůzy, ale ve finále z toho byl krásný příběh o přátelství, které nepřemůže ani ďábel. Velké plus za grafické zpracování knihy, takové "serepetičky" v románech můžu. Více v recenzi.

Pokrevní sestra To tedy mělo grády! Jedna velká adrenalinová jízda plná zvratů. Tahle autorka se mi líbí čím dál víc.

Psí poslání Nádherná knížka, dostala mě. Víc slov netřeba.

Ve třiceti (poprvé) single  Milé, vtipné, romantické čtení na léto. Líbila se mi práce hlavní hrdinky (psycholožka přes zařizování interiérů) a jsem ráda, že ji autorka zakomponovala do děje.

Hororové povídky Nebylo to až tak špatné, ale plánovaný pocit děsu a strachu povídky nevyvolaly. Navíc se k některým nehodila ich forma u vypravěče, s kterým to na konci nedopadlo.

Francouzská suita Hutný příběh o lidech, kteří se, chtě nechtě, museli vyrovnat s okupací Paříže. A každý po svém. Velká škoda, že zůstal nedokončený, ale i tak nese poselství nám, kteří jsme útrapy války nezažili. Autorka sama neměla lehký osud.

V každém okamžiku jsme ještě naživu Velmi zvláštně napsaná kniha, poměrně chaoticky, jako by autor všechnu svou zlost a frustraci vtiskl do příběhu. Navíc na mě nepůsobil moc příjemně a sympaticky, takový dost urputný člověk. Ale svou partnerku miloval neskutečně moc, je to z knihy znát. Na čtení je opravdu potřeba se soustředit, dialogy jsou trochu hrr, jakoby je vychrlil, takový slovní ping pong. Jsem fanda delších souvětí, ale to co je tady, to jsem už dlouho neviděla, souvětí přes půl stránky. Nečte se snadno, ale o to víc zůstane v paměti.

Lucerna v temnotě Nádherný příběh, dvě vypravěčky, dva příběhy, které spolu určitým způsobem souvisí. Zpočátku pomalý rozjezd, ale pak je to jízda. Stupňující se napětí, krásné popisy provensálské přírody, cítíte horký vzduch, vůni levandule a chlad kamenných domů.

Proč máma pije Pobavilo, i když moc nepiju. Nalít do sebe to,co autorka, mám asi delirium tremens. :D Čte se to dobře, fajn oddechovka, hlavní hrdinka někdy na odstřel, někdy k politování. Asi jako každá z nás.
Smrtka Top knížka tohoto léta, byla jsem fakt nadšená. Poměrně zajímavé téma, zpracováno skvěle a hlavně čtivě. Nikdy by mě nenapadlo, že o smrti jde psát takhle. Potřebuju už druhý díl!

A vo Viedenskom lese stále stoja stromy Skvělá absyntovka, miluju jejich knihy. Vůbec jsem nevěděla, že Švédové byli tak antisemitičtí. Příběh rodiny Ullmanových mě dojal. I když kniha nebyla přímo o zakladateli IKEA, jak se mohlo podle anotace zdát, zaujala mě.

Odveď mě domů Krásný příběh plný velké lásky i zmaru, napsaný s citem.

Malinka Výborně napsané, styl Dity Táborské se mi líbí, je hravý a zároveň vyzrálý, užívala jsem si to, i když hlavní hrdinka je na odstřel. 

Tak to je vše, ahoj léto, ahoj prázdniny, vítej podzime! 



sobota 1. září 2018

Poslední boj inspektora Rádla

zdroj: Chrudimka.cz


Inspektor Jan Rádl je bývalý zpravodajec a zkušený válečný harcovník. Od doby, kdy řešil své první případy, uplynulo už moře času. Střední věk ho zastihl jako spokojeného ženáče a otce dvou dětí. Jeho život by mohl plynout poklidně i nadále, kdyby do něj válka nevstoupila už podruhé. Jan Rádl se stává příslušníkem odboje, v němž se mu zkušenosti ze zpravodajských služeb budou hodit.

Honzu Rádla potkáváme v roce 1940, kdy v jedné z pražských kaváren plánuje další odbojové akce spolu s kolegou a nejlepším kamarádem Petrem Brázdou a s vysloužilým balistikem doktorem Pešatem. Jan Rádl je v hledáčku nacistické zpravodajské služby, která doufá, že se skrz něj dostane na kobylku i Petru Brázdovi. Jan ví, že ohroženi jsou i jeho blízcí, takže se mu uleví, když se mu podaří Janu i děti dostat do Londýna. Doufá, že co nejdříve vycestuje za nimi a bude pokračovat v odboji v cizině. To, že válka nezná bratra, pocítí Jan na vlastní kůži. Cesta za vítězstvím je trnitá, na Honzu i jeho přátele čeká velké množství nástrah.

Válka inspektora Rádla je čtvrtým a závěrečným dílemsérie příběhů se sympatickým stěžejním hrdinou v hlavní roli. Protože jsem do děje nastoupila jako do rozjetého vlaku, nemůžu posoudit, jak moc se Jan Rádl v průběhu času změnil. Původně jsem od knihy čekala typickou krimi odehrávající se v kulisách druhé světové války, ve finále jsem dostala po faktické stránce propracovaný příběh z prostředí tajných služeb. Pro mě to byla doposud neprobádaná oblast a i přesto, že jsem spoustu informací slyšela vůbec poprvé, nebyl problém se začíst a pochopit konkrétní souvislosti. Byla to skvělá příležitost poznat válku iz trochu jiné strany.

Marek Skřipský se nevěnuje pouze Janu Rádlovi a jeho rodině. Rozvíjí osudy dalších postav, které čtenář zná z předchozích knih. A pokud jste, stejně jako já, začali “od konce”, můžete se bát, že se v nich budete ztrácet. Obavy jsou liché, autor vždy zmíní podstatné informace.

Mně nejvíc sedly pasáže, které se týkaly běžných záležitostí, které Rádl řešil, ať už to byly typické rodinné scény nebo milostná vzplanutí jeho kolegů. Tyto “odchylky” od tématiky odboje a tajných zpravodajských služeb děj polidštily a odlehčily.

Autorův styl psaní je civilní, hned upoutá a dobře se čte. Popisy jsou svižné, plné akcí, jen mi občas připadalo, že dialogy mezi aktéry jsou toporné, rozpačité a lehce kostrbaté a nehodí se do celkového koloritu tehdejší doby.

Jako celek považuji knihu za povedenou, určitě potěší nejednoho příznivce válečných románů z řad mužů a doufám, že se po ní nebudou bát sáhnout i jejich křehké polovičky.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Paříž, moje láska, můj život

zdroj: Chrudimka.cz


Paříž. Známe ji jako město lásky. Strávit zde dovolenou nebo aspoň prodloužený víkend je snem mnoha z nás. A co teprve v Paříži žít, mít ji pro sebe každý den, jaké to asi je?

Slovenka Mária Dopjerová-Danthine ve francouzské metropoli našla svůj domov. V knize Paříž, moje láska, můj život popisuje sžívání s nekonvenčním městem, běžný život Pařížanů, jejich zvyky i tradice.

Kniha nemá souvislý děj, nepopisuje žádný příběh. Tématicky zaměřené kapitoly vám představí Paříž a její obyvatele “zevnitř”. Tentokrát nenavštívíte notoricky známé památky, abyste město poznali ve vší kráse, díky této knize se Pařížany stanete sami.
Francouzi, potažmo Pařížané, o kterých toto dílo je, žijí ve srovnání s námi dost nekonvenčně. Zjistíte, proč zde lidé nenosí stejné oblečení dvakrát po sobě, překvapí vás, že muži nejsou tak galantní, jak by měli být, a dozvíte se, jak se správně políbit na přivítanou.
Autorka rozebírá i zdravotnictví nebo systém prázdninových dovolených. Jak to chodí na úřadech,
proč jsou nemocné děti ve školce a co dělat, když se díky stávce Pařížané nemohou dostat do práce? Nechybí ani kapitoly zabývající se kulinářskou tématikou, protože gastronomie k městu na Seině neodmyslitelně patří.

V knize mě zaujalo hodně věcí. Překvapilo mě, že Pařížané plánují návštěvy týdny dopředu, vedou si podrobnou agendu, a téměř nikdy nepozvou přátele spontánně ze dne na den. Také mě udivilo, že nemocné děti jen málokdy zůstávají doma, do školky nebo jeslí chodí i s náloží léků předepsaných pediatrem.

O Paříži už toho bylo napsáno dost. U téhle knihy je sympatické, že autorkou je Slovenka, jejíž mentalita je nám blízká. I když je kniha psána dokumentárním stylem, autorka se nebála být osobní a zpracovat své vlastní zážitky.
Pohled na Paříž očima “skorokrajanky”, je jistě příjemnější než listování v odborném bedekru.

Paříž, moje láska, můj život si však na průvodce nehraje. Jejím úkolem je seznámit čtenáře s rytmem tohoto úchvatného města, poznat ho z jiného úhlu pohledu a dostat se mu pod kůži.

Oceňuji krásnou, téměř snovou obálku knihy, která zaujme na první pohled. Co mi však chybělo, byla obrazová příloha s fotkami a mapkami. Věřím, že díky ní by byl čtenářský zážitek ještě intenzivnější.

Pokud chcete poznat metropoli Francie z jiné stránky, tahle kniha je přesně to pravé.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla.)

středa 29. srpna 2018

Exorcismus mé nejlepší kamarádky


Mít nejlepší kamarádku, to je výhra. Můžete se jí vyplakat na rameni, bez obav svěřit všechna tajemství. A kdyby vás posedl samotný ďábel, tak ho z vás vyžene. Nevěříte? Začtěte se do románu Exorcismus mé nejlepší kamarádky a uvidíte sami.

Přátelství mezi Abby a Gretchen vzniklo víceméně náhodou, když Gretchen jako jediná přišla na Abbyinu oslavu narozenin. Od té doby byly takřka nerozlučitelné, upřímnost jejich vztahu dokázala setřít i sociální rozdíly mezi nimi. Na střední škole prožily něco, co je změnilo. Navždy. Prostě už nebylo nic jako dřív. Gretchen se ztratila v lese a po návratu se chovala divně, jako by ji posedl samotný ďábel. Je to vůbec možné? A jak se k tomu postaví Abby?

Román se tématicky řadí mezi romány pro mládež, svým poselstvím však tuto kategorii hluboce přesahuje. Téma exorcismu vás možná trochu vyděsí, přece jen, temné síly se v takovém typu knih příliš často neobjevují. Vůbec se nemusíte bát, že by se děj posouval směrem k béčkovému hororu, k tomuhle příběhu to prostě sedí! Nechybí pořádná dávka napětí stupňující se na těch správných místech. Jen počkejte, až se dostanete k části, kde se Gretchen ztratí v temném lese, tak reálnou scénu, kdy se vám ježí vlasy hrůzou, jste určitě už dlouho nečetli. Právě čtivost je velkou devizou, autor píše lehce, rozumí svým hrdinkám, u kterých věrně vykreslil jejich dívčí vrtochy a nálady. Grady Hendrix je vůbec vnímavý spisovatel, protože se mu povedl i nostalgicky dojímavý závěr knihy.

Příběh se odehrává v průběhu osmdesátých let dvacátého století, což může dnešním teenagerům připadat jako hluboká minulost, pro starší čtenáře to bude příjemné připomenutí vlastních mladých let. Žádné mobily, jen pevná linka, muzika nahraná na kazety a místo textovek rukou psané vzkazy. Pro mě osobně to znamenalo osvěžující návrat do minulosti, bavila mě všudypřítomná atmosféra osmdesátkových filmů pro teenagery a legendární série Stopy hrůzy, kterou jsem si při čtení vybavila.

Kromě atraktivního námětu je Exorcismus mé nejlepší kamarádky zajímavý i grafickým pojetím. Nechybí klasická ročenka, typická pro americké střední školy, fotky studentů i vzkazy spolužáků pro Gretchen, což umocňuje autenticitu děje.





Jeden výlet, jedna noc, po které už nebude nic jako dřív. Tenhle knižní bonbónek se vám bude líbit, ať je vám -náct nebo -cet, a je jedno, jestli ho budete číst sami nebo s tím, koho můžete nazývat kamarádem.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

neděle 12. srpna 2018

Proč se začíst do knihy Bella figura



* PROTOŽE má krásnou šarmantní obálku, která dokáže upoutat a nalákat. Potvrzuje pravidlo, že co je krásné, nemusí být nutně okázalé. Nápad s kreslenou obálkou je prostě skvělý a koresponduje s námětem.

* PROTOŽE chcete vědět, co je "bella figura". To, co je pro Seveřany hygge, je pro Italy zase ona bella figura. Životní styl. A není to nic nového pod sluncem, při čtení zjistíte, že to dokonale teoreticky znáte, ale nedodržujete.

* PROTOŽE bella figura je ve své podstatě docela jednoduchý, hravý a příjemný způsob, jak zlepšit kvalitu života. Obcházíte milované těstoviny obloukem, protože jsou to sacharidy, nepřátelé vašeho těla? V knize si jich prostřednictvím hlavní hrdinky užijete požehnaně. Kamin se těstovinami živí denně a NEPŘIBÍRÁ!!! Naopak, vesele si hubne a krásní.

* PROTOŽE i když Italové působí jako horkokrevný národ, jehož obyvatelé spíše křičí, domlouvají se rozmáchlými gesty a vypadá to, že vás chtějí pohltit, v knížce je poznáte i z jiné stránky. Jako lidi, kteří vás mezi sebe přijmou bez nároku na revanš. Naučí vás vařit tu nejjednodušší rajčatovou omáčku na špagety tak, že chutná jako jídlo de luxe, a vy už jinou kuchtit nebudete.

* PROTOŽE Bella figura není klasickým románem. Je to částečná biografie ženy, která se rozhodla opustit chladnou Anglii a najít sebe sama na horkém jihu Evropy. Není nic lepšího než si číst o někom, kdo se odhodlal změnit svůj život a začal někde jinde téměř od nuly. Možná se necháte inspirovat, možná jen rádi sníte, každopádně Kamin si vás svou upřímnou výpovědí určitě získá.

* PROTOŽE je to Florencie. Podmanivé město v Toskánsku, kam se po přečtení budete chtít vydat. Autorka popisuje toskánské reálie velmi podmanivým způsobem, díky tomu si vás podmaní i na dálku. Skrz knihu vás pálí horké dlažební kostky pod nohama, cítíte vůni čerstvých rajčat na tržišti a vnímáte krásu památek.

Vůně rajčat byla tak omamná, že jsem je rychle nakrájela na kulaté plátky a položila na topinku. Pokapala jsem je trochou olivového oleje, posypala natrhanými lístky bazalky a špetkou mořské soli. Při prvním kousnutí mi v puse explodovalo slunce, rajská dužina chutnala díky soli naprosto božsky. Olej byl štiplavý a bazalka lehce trpká. Každé sousto bylo tak plné chuti, že jsem musela vzdychat. Nahlas. Cpala jsem se krajíci chleba a olivový olej mi stékal po bradě. 

* PROTOŽE je tam láska. Vine se napříč celým příběhem a dodává mu šmrnc jako špetka koření dobrému jídlu. Kamin do Florencie přijela se srdcem rozbitým na kusy. Díky dodržování stylu bella figura se z ní stala úplně jiná žena, sebevědomá a krásná navenek i uvnitř, jíž muži padali k nohám. Zažila úchvatné romantické chvíle, stejně jako zklamání, aby lásku našla tam, kde ji původně vůbec neviděla.

* PROTOŽE Kamin Mohammadi je sympatická. Na nic si nehraje, upřímně na sebe práskne téměř všechno ze svého milostného života. Je stejná jako já nebo vy, člověk z masa a kostí, který snadno podlehl hektickému životnímu stylu - všichni to známe, že? Právě díky této pohodové knize zachycující jeden rok z autorčina života můžete zvolnit i vy a zkusit si, jaké je žít podle bella figura.
Necháte se nalákat?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)


úterý 31. července 2018

Louskání v červenci



Horko, horko, horko... horko všude, kam se podíváte. Ale knížky samozřejmě taky. Červenec právě končí a já mám pro vás pravidelné shrnutí toho, co jsem přečetla. V knihovně jsem si opravdu nic nepůjčila /nebojte, holky, já s koncem prázdnin dorazím/ a čtu teď svoje domácí knihy, recenzáky a stále více oblíbené e-knihy.

Černá díra Druhé pokračování ze série Freyja & Huldar je opět skvělé, emočně vyčerpávající, Yrsa zkouší, kam může zajít. Věřte, že daleko, hodně daleko. Více v recenzi.

Něco vypůjčeného Moje oblíbená Emily Giffin. Společenský román o dvou kamarádkách, jedna v pohodě, druhá děsná mrcha. Emily psát umí, dokáže vystihnout povahy lidí, kladné i ty záporné fakt dobře. Zrovna čtu pokračování, v němž v hlavní roli vystupuje právě ta nesympatická hrdinka.

Válka inspektora Rádla Závěrečný díl série, ze které jsem četla právě jen ten poslední. Ale pochopila jsem souvislosti, neměla jsem problém ani s postavami. Jak jsem to viděla? Víc napoví recenze pro Chrudimka.cz.

Bude to bolet, doktore? Vtipné, hořkosladké, ironické a velmi, velmi britské. Víc v recenzi.

Dublin. Počátky Zajímavý pohled na historii Irska. Místy zdlouhavé, přeskakovala jsem, protože politické pletichaření mě neba, ale jako celek se mi to líbilo, autor si s tím dal dost práce.

Skořápka Můj oblíbený Ian McEwan.  Skořápka nabízí hořkou, tragikomickou, alkoholem nasáklá sonda do propleteného vztahu pohledem nenarozeného dítě.

Nebe je naše Tohle mě úplně rozsekalo na cucky, brečela jsem jako želva. Víc než želva. Emočně vyčerpávající, ale zároveň něžné a křehké čtení.

Sňatky z rozumu Hutné, přitom půvabné, poklidné čtení o starých časech. Nadčasové a nestárnoucí. Je to svým způsobem uklidňující, když se necháte unést historií.

Mengeleho děvče Neskutečně emotivní výpověď, zároveň psaná bez kapky zášti nebo zloby, o to víc se vryje pod kůži.

Císařské fialky Opět krásný, po jazykové stránce lahodící pohled do života lidí v 19. století. V ději se objevuje i Antonín Dvořák a neměl chybu. :-)

Posvátné lži Minnow Blyové Líbilo se mi to, zajímavý námět, ty useknuté ruce tedy dost drsné, těsně po přečtení jedné klíčové scény jsem šla krájet kuřecí maso :-D. Mohlo to jít ale víc do hloubky, hodně by mě zajímal život Minnow v sektě, pořád mám pocit, že tam něco chybí. A taky by si zasloužila pokračování, jak to s ní bylo dál.

Zlá krev Opět skvělé pokračování rozsáhlé ságy, dramatické osudy obou rodin i trocha politiky.

Zázrak  Kam může vést slepý fanatismus a jaké zlo může napáchat mezi obyčejnými, ve svého Boha věřícími lidmi? Čtivě napsáno, celou dobu jsem si lámala hlavu, jak může příběh skončit.

Tajomstvo Pembrooke Parku To byla příjemná změna po všech thrillerech, trocha jemné romantiky i tajemna.

Veselá vdova Tady už to šlo trochu víc do politiky, ale nevadí, svoje jsem si "vyzobala", zvlášť jsem si užila konec, který pěkně vygradoval.

Královský vozataj Poslední, nejtenčí, nejrychleji přečtená. Ale nezklamala,naopak, i když to bylo vzato hopem, líbilo se mi, jak pan Neff dokázal zareagovat i v knížce na nové časy. Jako člověku, který pracuje s knihami, mi do noty padla část, kdy Cyril pracuje v nakladatelství. Jen škoda, že už se s rodinami loučím. Tak zase za pár let znovu opáčko. :)

Všem statečným se odpouští Výborná kniha i bez avizovaného milostného trojúhelníku, který by se možná za jiných okolností konal. I tak tam bylo vztahových propletenců dost, i sond do osudů hlavních postav. Naprosto dokonale autor vystihl atmosféru při bombardování Londýna, tak živě jsem to snad nikde jinde v knihách nezažila. Za mě výborný válečný román s psychologickou tématikou.

Falešný sňatek Pokračování Falešného románu, který mě bavil neskutečně moc, ale skončil v nečekaném okamžiku, kdy zjistíte, že nutně potřebujete další díl. Opět jsem se bavila, autorčin styl se mi zamlouvá. A chválím zakončení, jsem ráda, že to dopadlo tak, jak jsem chtěla (a doufala.)

Daisy Millerová Chtěla jsem ji původně jen prolétnout a zjistila jsem, že ji mám přelouskanou cobydup. Je to trochu plytčejší než by se dalo u takového typu knihy čekat, ale na druhou stranu, možná to bylo tak akorát. Daisy se narodila ve špatné době, byla by z ní skvělá rebelka, pankáčka. :)

Život zn.: Hygge Úžasný, příjemný, romantický příběh, u kterého je úplně jedno, že víte, k jakému konci jeho děj směřuje. Odpočinkový, relaxační, prostě hygge. :)

Kráska přichází Tohle je opravdu příjemné knižní překvapení. Debut, ale poměrně do detailu vypracovaný. Drobné info o konkrétních věcech bych ještě samozřejmě přivítala, ale to je jen můj pocit. Autorka je nadaná, píše poutavě, čte se skvěle.

Poslední zkouška Pátý díl ze skvělé série s psychologem Sebastianem Bergmanem. Opět parádní jízda s koncem, který mi při čtení mihl hlavou, ale i i tak mě překvapil. Potřebuju další díl.

Cinder & Ella Tahle YA se povedla. Tolik emocí jsem ze sebe vyždímala, od nadšení po zlost. Knížka chytne za srdce, není to laciný románek pro náctileté, ale chytře převyprávěná pohádka, skrývá v sobě hodně sociálních témat.

Budu ráda, když vás něco zaujme a vyberete si něco k letnímu dovolenkovému čtení. Za červenec je to vše, ahoj za měsíc. :)


středa 25. července 2018

Vězeň času


Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdybyste mohli prožít své oblíbené historické období na vlastní kůži? A ne jen jedno, ale třeba i víc? Zní to lákavě, že? Představte si, že byste na světě byli už přes čtyři sta let. Zažili renesanci, baroko, zlatý věk, první i druhou světovou válku, barevná šedesátá léta... Prostě byste existovali napříč staletími. Stejně jako Tom Hazard. Sympatickému učiteli byste určitě čtyři sta let nehádali, vždyť mu nemůže být víc než čtyřicet! No, ale není, trpí zvláštní anomálií životního cyklu, stárne výrazně pomaleji než ostatní lidé. Není mu co závidět, vidí umírat své blízké, musí se neustále stěhovat, aby nebudil podezření... Jak dlouho to může člověk vydržet? A hlavně - nesmí se zamilovat, protože láska by mohla narušit zajeté koleje staletého stereotypu.

Toma potkáváme ve chvíli, kdy nastupuje jako učitel dějepisu na jedné londýnské škole. Uznáte jistě sami, že tahle práce je pro něj ideální, kdo jiný by mohl historii znát líp než on? Tom si pomaličku získává respekt žáků a také pozornost kolegyně. Krásná učitelka francouzštiny Tomovi pořádně zamotá hlavu, i přesto, že láska do života našeho hrdiny nepatří. A když se k tomu přidá pátrání po Tomově dceři, která zřejmě zdědila tutéž anomálii, můžeme se těšit na pořádnou nálož romantiky i dobrodružství.

Od Matta Haiga jsem kdysi četla příjemnou a vtipnou upířinu, která měla šmrnc a nebyla tuctová, takže je jasné, že jsem byla na setkání po letech zvědavá. Vězeň času mě mile překvapil. Mám ráda, když se v knize prolíná víc motivů, díky tomu příběh není nudný a neupadá do stereotypu. Povedlo se to i v tomto případě.  Autor si pohrál hned s několika žánry a připravil tak neotřelé počtení.

Charismatický Tom Hazard se řadí mezi hrdiny, kteří si sympatie získávají hned od prvních stránek. Je to klaďas, držíte mu palce a máte pro něj slabost. Zároveň si na nic nehraje, nesnaží se okouzlit za každou cenu. On sám sebe za ideál nepovažuje. Matt Haig dokázal Tomovi vtisknout pořádnou dávku šarmu a lidskosti. Jeho neobvyklý životní příběh není jen "přehlídkou toho nejlepšího" napříč stoletími (kdo by si nechtěl zahrát v divadle u samotného Shakespearea nebo drnkat na klavír v nejlepších jazzových klubech?). Poznáváme i stinnou stránku středověku - chudobu, nemoci a náboženský fanatismus, mrkneme i na Divoký západ a prožijeme lovestory jako... jako z románu.

Nepátrejte po tom, jestli je možné žít stovky let. Sci-fi nebo pohádka? Jak kdo chce. Nechte se unést a užijte si příběh plný lásky, přátelství, oddanosti i touhy, a především otázek kolem lidského bytí.

P. S. Už na mě čeká další kniha Matta Haiga, tomuhle chlapíkovi se prostě nedá odolat. 💗

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

pondělí 16. července 2018

Bude to bolet, doktore?


Mezi knihy, které vás rozesmějí, dojmou a taky přinutí zamyslet se na určitými věcmi, patří i novinka z nakladatelství Jota Bude to bolet, doktore?, kterou napsal Adam Kay. Tento pozoruhodný muž začínal jako lékař a v současné době působí jako umělec. Cesta od váženého povolání k tomu bohémskému byla trnitá a vydlážděná hodinami přesčasů, emocemi,  vypjatými situacemi a především pestrou sbírkou pacientů, na které mnohdy nejde zapomenout.

V deseti kapitolách nazvaných podle lékařské hierarchie Velké Británie poznáváme Adamovu kariéru v podstatě od píky. Začínal jako mladší sekundář, na starost měl několik oddělení. Postupně se vypracoval až na staršího ordináře na urogynekologické klinice. S humorem sobě vlastním, jistou lehkostí i dávkou mírného cynismu popisuje své působení ve službách Hippokratových až do události, která mu obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Adam si své deníky vedl během let 2004 - 2010. Glosuje nejen svou kariéru v bílém plášti, ale i osobní život. Vlastně počkejte, jaký osobní život? Adam žádný nemá. V nemocnici je od nevidím do nevidím, o dovolené si může nechat zdát, onemocnět nesmí a strávit aspoň pár chvil se snoubencem? Nemožné.
Být lékařem (nejen) v Británii je řehole. Rodina vás zná víceméně pouze z fotky, peníze na účtě přibývají šnečím tempem, za to přesčasových směn máte za pět vašich kolegů.

Sobota 10. ledna 2009
Svatba Percyho a Marietty mi dnes připadala jako obrovský triumf nad nepřízní osudu. Ne jednomu, ale hned dvěma lékařům se podařilo urvat si v práci volno na svůj velký den. A ke všemu na celý, ne jako mé bývalé kolegyni Amelii, která si na svatbu vyhandlovala jen volné odpoledne a ráno zas skončila na klinice i se slavnostním účesem a šminkami, aby dodržela rozpis směn.

Za pozornost stojí Adamovy profesní zážitky s pacienty. Jako lékař se setkal se zrozením i smrtí, ošetřoval klienty tiché a pokorné, stejně jako sebestředné egoisty, kteří si myslí, že jim patří svět. Historky jsou úsměvné i smutné, občas se mi stalo, že jsem se musela smát nahlas.

Čtvrtek 20. srpna 2009
Dávám souhlas pacientce YS k ukončení těhotenství -neplánovaného, nechtěného těhotenství dvacetileté studentky po nehodě s kondomem. Probíráme alternativní metody antikoncepce a správné používání kondomu. Objevuji chybu v její technice. Jsem velký fanda recyklace jako každý druhý, ale pokud obrátíte použitý kondom naruby a nasadíte ho na druhé číslo, pravděpodobně nebude až tak účinný.

Za velké plus považuji vysvětlivky pod čarou, někdy velmi podrobné, které blíže specifikují lékařské pojmy, které Adam používá, nebo blíže vysvětlují systém britského zdravotnictví, takže nemáte pocit, že čtete lékařskou zprávu, jíž vůbec nerozumíte.

Tahle knížka by neměla chybět v knihovničce žádného lékaře (aspoň zjistíte, že na tom nejste ještě tak špatně), stejně tak i potenciálního adepta na nemocniční postel (a tím jsme vlastně téměř všichni).

Kniha Bude to bolet, doktore se čte v podstatě sama, i přes svůj námět je lehká a zábavná, takže se jí nemusí bát ani ten, kdo upadá do mdlob už jen při pohledu na ordinační dobu svého praktického lékaře.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)


čtvrtek 12. července 2018

To není normální 😱

Dneska jsem byla vrátit knížky v knihovně a nic jsem si N *E *P *Ů *J *Č *I *L *A *. To není joke 😁. V mé domácí knihovně čeká hodně nepřečtených knih už pár let na svůj čas. Řekla jsem si, že teď přes léto je ta správná chvíle to napravit.


středa 11. července 2018

Pecky jsou na světě!

Kde? V novém edičním plánu nakladatelství Domino.
Dneska dorazil s úžasným vzkazem od skvělé Dany. Ediční plán obsahuje parádní kousky, na které se už těším.
Můžete si ho prolistovat i tady.



sobota 7. července 2018

Černá díra


Jestli jste si mysleli, že nic horšího než zápletku knihy DNA už Yrsa Sigurdardóttir nemůže vymyslet, pak jste se, stejně jako já, spletli. Černá díra vás přesvědčí o tom, že půvabná islandská stavařka ještě nenapsala poslední drsné slovo!

Huldar je po svém posledním případu sesazen z pozice šéfa, kterou místo něj dostala kolegyně Erla. V práci se s ním nebaví ani klika u dveří a vztah s psycholožkou Freyjou je u pořádně tlustého ledu. Navíc dostává případ, který na první pohled vypadá jako banalita.
Když je na školním hřišti vyzvednutá deset let stará časová kapsle, nikdo by nečekal, že kromě vzkazů tehdejších žáků budoucnosti, v ní budou také iniciály lidí, kteří mají zemřít. Huldar si zpočátku myslí, že o nic nejde, ale pak se v jedné vířivce najdou useknuté ruce, které pachatel své oběti odťal zaživa. Než se policie stačí nadechnout, je nalezena zohavená mrtvola, pak další, a všechny indicie vedou ke vzkazu z kapsle. A také k několik let starému případu znásilněné a zabité holčičky. Huldar si k vyšetřování přizve i Freyju a je přesvědčen, že se mu podaří případ vyřešit a přítom obnovit rozbitý vztah.

Vedle důmyslně zamotaného případu je velký prostor dopřán i  soukromí ústřední dvojice. Pokud jste nečetli DNA, nemusíte se bát, že byste se v ději ani ve vztazích neorientovali.  Freyja stále bydlí v bytě bratra, který je ve vězení, stará se o psa a také zjišťuje, že má malou neteř. Huldar se plácá ve svých citech k Freyje, zároveň bojuje s nevraživostí kolegů.

Jestliže jsem minule naznačila, že si Yrsa nasadila vysokou laťku, kterou dokáže přeskočit jen ona, měla jsem pravdu. Černá díra je důkazem, že si islandská spisovatelka pro své čtenáře připravila další pekelnou lahůdku, kterou jen tak lehce nestrávíte. Useknuté ruce jsou jen začátkem spletitých a dokonalých zločinů, které Huldarovi nedají spát. Jak už je u dobré krimi zvykem, ani v Černé díře nechybí šokující zvraty a vyústění, které jste ani ve snu nečekali.

Yrsiny detektivky nejsou jen přehlídkou mnohdy až bizarních vražd, zároveň útočí i na city, ať už je to zavražděná matka v DNA, či nebohá dívenka v Černé díře, takže je nutné se proti tomu pořádně obrnit. :-). Tahle krimi s dokonale propracovanou obálkou vás emočně vyždímá, když už máte pocit, že to dál nejde, Yrsa elegantně zabrousí někam jinam nebo děj trochu odlehčí. Ne, ona opravdu není tak krutá, jak by se mohlo zdát. :-).

Yrsa Sigurdardóttir je stejně tak dobrá jako její chlapští kolegové a mně už teď nedá spát třetí díl série, který by měl ještě vyjít. Kam Yrsa ve své bujné fantazii zajde?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

úterý 3. července 2018

Clařino tajemství


Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy?

Clara Morvanová je hrdá žena, která během první světové války přišla o manžela a sama poté vychovala dva syny, Édouarda a Charlese. Oba se oženili, přivedli na svět děti a zajistili tak pokračovatele rodu. Clara by mohla být spokojená. Jedné letní noci roku 1945 ji však probudí výstřel. Édouard je mrtvý.
Clara je svědkem události, která by mohla ovlivnit životy celé rodiny. Pro blaho všech je tedy Édouardova smrt vedena jako sebevražda. Clařino tajemství znají jen dva lidi. Nebo v tu osudnou chvíli byl vzhůru ještě někdo?

Kořeny rodinné tragédie sahají do bouřlivých let druhé světové války. Zatímco Édouard je strávil doma kvůli tělesné vadě, Charles narukoval k letectvu. V bitvě na Sommě byl jeho letoun sestřelen a on padl do německého zajetí. Mezitím Charlesova žena Judith, která byla Židovka, skončila i s nejmladší dcerkou v koncentračním táboře, kde obě zahynuly.
Po návratu Charles ztratil chuť do života, musel však fungovat jako hlava rodiny a postarat se nejen o své dva syny, kteří mu zbyli, ale i o potomky zemřelého bratra. Podaří se mu udržet osudné tajemství pod pokličkou jak nejdéle to půjde?

Román Clařino tajemství je rodinnou ságou zabírající několik desítek let po druhé světové válce. Členové rodu Morvanových prožívají své osobní příběhy, které autorka v knize podrobně sleduje. Podařilo se jí vystihnout podstatné detaily charakterů svých postav. Clara působí jako majestátní žena, hrdá příslušnice klanu, pro niž je rodina nadevše. Charles se léta utápí ve vlastní bolesti, nemá sílu ani chuť čelit běžnému životu. Kvůli své zatvrzelosti se stává nejméně sympatickou postavou knihy, byť pro něj můžeme mít v jistých okamžicích pochopení. Asi nejvýrazněji působí nekonvenční a na svou dobu poměrně odvážná Marie, Édouardova dcera, která se vydá ve stopách strýce Charlese a vystuduje právo, a také její bratr Alain, k němuž strýc Charles cítí neskrývanou averzi.

Françoise Bourdin napsala rozsáhlý rodinný příběh, v němž se jen zdánlivě nic neděje. Nechává čtenáře nahlédnout do nitra rodiny, podrobně si všímá vzájemných vztahů mezi jejími členy, kteří řeší běžné starosti a problémy. Léta plynou, dospělí stárnou, děti vyrůstají a hledají místo v životě. Clařino tajemství mezitím pomaloučku bublá pod pokličkou, aby na povrch vyvřelo ve chvíli, kdy to nikdo nečeká.

Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy? Nejen tyto otázky román zodpovídá, nabízí také pohled na francouzskou společnost druhé poloviny dvacátého století, kdy se morálka pomalu uvolňovala, ale i přesto některé věci zůstávaly tabu.

Příběh ocení milovníci rodinných ság a příběhů, v nichž hlavní roli hrají francouzské reálie, zde je to konkrétně rušná Paříž v kontrastu s malebným a klidným venkovem, jejichž barvitý popis dotváří atmosféru knihy.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Volá Berlín



Rozhlasové vysílání mělo během druhé světové války doslova nevyčíslitelnou hodnotu. Zatímco dnes si pustíte zpravodajství víceméně jako kulisu a v podstatě ho ani už nevnímáte, protože jste informacemi doslova přesyceni, před více než sedmdesáti lety byl rozhlas vedle tisku jediným informátorem, na který jste se mohli spolehnout.
Román Volá Berlín přibližuje zákulisí rozhlasového vysílání v německém Berlíně zaměřeného na posluchače v Británii.

Mladá Američanka irského původu Maggie studuje v Heidelbergu. Píše se rok 1938 a válka je na spadnutí. Dívka potká Kurta, svou velkou lásku a odchází do Berlína, kde nastoupí na ministerstvo propagandy řízené Josephem Goebbelsem, aby se aktivně podílela na vysílání určeném lidem v Británii.
Maggie svou práci miluje tak stejně, jako nenávidí Brity. Každé vysílání připravuje s obrovskou vervou a nadšením, dokonce zaujme samotného Goebbelse. Mezitím Německo uzurpuje sousedské země a nacistická propaganda přitvrzuje. Maggie zjišťuje, že pravda je někde úplně jinde, jenže to už se i ona sama dostala do područí samotného ďábla. Přichází kruté vystřízlivění, jak ze vztahu s despotickým fanatikem Kurtem, tak i z práce. Rozpolcená Maggie přijímá nabídku Američana Ericha Griekeho a stává se spojkou v nebezpečném odboji.

Román Volá Berlín se vymyká klasickým válečným románům. Máte pocit, že klíčové události sledujete spíše zpovzdálí, jako byste nakukovali do pootevřených dveří. Pozornost je soustředěna z největší části na rozhlasové vysílání a jeho zákulisí.
Město Berlín, kde se převážná část děje odehrává, působí klidně a bezpečně (o tom je také v knize zmínka). Atmosféra pak postupně houstne, jak vážnější se situace stává.

Měla jsem obrovský problém s hlavní hrdinkou, která na mě od samého počátku nepůsobila sympaticky, ale spíše povrchně a arogantně. Moc si nepomohla ani svou antipatií k Britům, kterou dávala najevo téměř v každé situaci. Na druhou stranu se tím potvrdila moje teze, že čím rozporuplnější hrdina, tím víc je kniha zajímavější a originálnější.

Líbilo se mi prostředí rozhlasu, kterému autor věnuje poměrně velkou pozornost a přibližuje dobové vysílání se všemi aspekty. Tehdy se nic nepředtáčelo, jelo se naživo, dokonce v některých vstupech hrála i kapela, vystupující přímo ve studiu. Sebemenší zaváhání mohlo narušit chod celého vysílání, což by mělo, zejména v nacistickém Německu, fatální následky.

Kniha těží ze skutečného osudu Mildred Gillarsové, Američanky, která za války pracovala v německém rozhlase a šířila nacistickou propagandu, za což byla po válce souzena. Kelly Durham své knižní hrdince vdechl krásu, ženskou rafinovanost, omladil ji a její příběh, zejména milostnou linii, ponechal s otevřeným koncem, což nepůsobí tuctově.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o druhou světovou válku a chtějí na ni nahlédnout i z jiných úhlů. Moc se mi líbí obálka knihy navozující dobovou atmosféru. Dominuje starý mikrofon a rudá rtěnka, která byla tehdy velmi populární, jako celek je obálka opravdu působivá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

neděle 1. července 2018

Louskání v červnu



Červen byl, co se čtení týče, výjimečně příznivý. To ale jen díky tomu, že jsem dala přednost spíše e-knihám, které se mi teď čtou z časových důvodů mnohem líp. Na papírové jsem nezanevřela, střídám to, jen mi přečtení trvá trochu déle než obvykle.

Písařka ze Sieny Dlouho očekávaný historický román srovnávaný s Cizinkou. Za sebe můžu říct, že se mi líbil víc Cizinka. Více v recenzi.

Falešný román Ha, ha, ha, tak tohle byla dobrá oddechovka. Nejprve jsem si říkala, jestli si srandu dělá autorka nebo hlavní hrdinka, která byla solidní mimoň, ale čím dýl jsem četla, tím víc se mi to líbilo. Asi už vím, kam se to bude ubírat, ale ten konec byl na můj vkus moc radikálně useknutý, takže se musím co nejdřív pustit do pokračování.

Dvě sestry Tak to je sekec mazec. Drsné, syrové, s ničím se nepárající čtení. Máte chuť těm holkám vynadat, stejně tak jako nějak tajně a nenápadně nakouknout do zapovězeného území, abyste viděli, jak tam žijou, jestli se jim neubližuje. Silná kniha, psaná napůl dokumentárním stylem, napůl jako román, takže se čte hodně dobře. Více v recenzi.

Zakázané ovoce Poklidný román s úžasnou atmosférou přímořských měst v Anglii, který skrývá rodinné tajemství. Líbil se mi.

Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová Primárně sice určeno dětem, ale pokud vás baví fantasy příběhy a jste milovníci Harryho Pottera, bude vás bavit i Nikdyuš. A hodně. Jo, Harryho tam vidím. Ale to vůbec nevadí, příběh má šmrnc, nepostrádá vtip, je neskutečně čtivý a návykový.

Madona z hor Zajímavá kniha, která je napsaná dost nezvykle, úsporně, stroze. Musela jsem si na styl zvyknout, ale pak jsem se zase nemohla odtrhnout, osudy Mariiny rodiny mě přitahovaly jako můru světlo. :). Více v recenzi.

Dokonalá Skvělé! Napínavé, zlověstná atmosféra už od první stránky. Střídání postav mi nevadilo, naopak, stejně tak i formy vyprávění, přítomný a minulý čas, který se střídal, vůbec nepůsobil rušivě.

Temné říční proudy Dlouho očekávané pokračování série s Lacey Flint je tady! A je to opět peckoidní záležitost. Fakt.

Dívka, která četla v metru Lidem se tahle kniha moc nelíbí, ale pro mě to byl mimořádný zážitek. Krásný, jemný, snový příběh. Jasně, že motiv s busem plným knih už v jiné knize je, ale to nevadí, mně se to líbilo. A ano, knihomolové jsou blázni. :)

Osudy válkou změněné II Pokračování opět zaujalo, povídky, jejichž tématem je druhá světová válka, jsou napsány příjemným stylem, dobře se čtou i přes vážnost námětu. Nutí k zamyšlení.

Neplakej Za mě skvělé, hlavní hrdinka Quinn je dost velká podivínka, že jsem uvažovala, jestli... Ale dost, čtěte sami.

Když Nina potkala Bena Pohodová, oddechová knížka, která nabízí přesně to, co slíbila. Romantiku, která je vtipná a chytrá, opravdu tam vidím inspiraci dílem Nory Ephron, je vidět, že ji autorka má ráda.

Návraty domů Nenáročné, předvídatelné (jednu věc jsem uhádla hned), ale na oddech dobré. Jedna z postav, dítě hlavní hrdinky, Amiee, mi lezla na nervy, ale neskutečně. Téma domácího násilí dobré, zasloužilo by si rozvést trochu víc.

Vysněná kavárna na zámku Sladká jednohubka na léto, líbil se mi námět i prostředí. Opět jedna hvězdička dolů za překlad, to už je druhá kniha od Sofa Books, kterou jsem četla, a kde jsou nepřesnosti v textu - jak je možné, že si v jednom rozhovoru osoby chvíli tykají a pak zase vykají - opět si s tím nedal/a/ redaktor/ka/ práci. Škoda, protože Sofa Books mi svou tématikou hodně sedly. Snad se to zlepší.

Volá Berlín Hodně zajímavý pohled do zákulisí válečného zpravodajství, zejména německé propagandy. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla, ale to nemění můj pohled na to, že kniha je skvěle a poutavě napsaná. Recenzi mám rozepsanou, snad dokončím co nejdřív.

Mluvit o ex... není dobré pro sex Opravdu jednohubka, potřebovala jsem něco lehkého. Ale vadí mi ta šablonovitost knih autorky, hrdinky mají exotické jméno, všechny vaří, jezdí do zahraničí....chtělo by to změnu. A taky mi vadilo to neustálé "ach jo", které neustále pronášela hlavní hrdinka.

Vězeň času Perfektní, nadčasové, trochu sci-fi, trochu romantika. Druhá kniha od autora, který se mi líbí čím dál víc. Bude i recenze.

Malé války Tahle knížka na mě čekala nějaké tři roky, koupila jsem ji kdysi v Levných knihách. Zajímavé reálie, text poklidně plynoucí i přes to, že se jednalo o bouřlivý děj. Jen hlavní hrdinové byli velmi nečitelní, nevěděla jsem, co si o nich myslet. Autorka nešla moc do hloubky.

Zmizelé z Cooley Ridge Psáno dost zajímavým způsobem, od konce k začátku (takhle psal i J. Deaver jednu svou knihu). A právě na toto je třeba se soustředit. Nečetlo se to špatně, díky zpětnému vyprávění to není tuctový thriller.

Co by můj syn měl vědět o životě Milá, úsměvná jednohubka, kterou pochopí asi jen rodiče. Některé věci byly vyloženě chlapskou záležitostí, jiné mě upřímně rozesmály.

Tak červen za námi, hurá na letní dovolenkové čtení. Rozhodla jsem se, že vrátím přečtené knihy do knihovny A UŽ SI NEPŮJČÍM. Ne, že by nebylo co, ale mám hromadu vlastních knih, a tím, že papírovky nestíhám, tak jak bych chtěla, nerada bych knížky z knihovny brzdila. Ale znáte to, člověk míní, regál s knížkami mění... Uvidíme. 😁

pátek 29. června 2018

Madona z hor



Maria Vittoria se narodila v době, která ženám příliš nepřála. Dvacátá léta dvacátého století sice znamenala tzv. "belle epoque" neboli "zlatý věk", ale to neplatilo pro všechny. Nosíte-li šaty, nežijete si na vysoké noze, vaši rodiče mají kromě vás ještě hromadu dalších dětí a v hrnci polévky sotva na dně, budete rádi, když se brzo dostanete z domu. Marii Vittorii je dvacet pět, a to je věk, kdy se na neprovdané ženy začíná pohlížet jako na staré panny. Naštěstí pro ni otec našel ženicha.
Jaký je? Hodný? Krásný? Bude ji milovat? Co přinese společný život? Na některé otázky Maria dostane odpověď hned, jiné zodpoví až čas.

Po svatbě si mladí otevírají obchod v podhorské vesnici. Drsný život v ještě drsnějších horách vás buď semele nebo zocelí. Jak ho zvládne Maria a její Achille? Madona z hor mapuje několik desítek let, během kterých rodina primárně čelila útrapám způsobených válkou. Itálie se zmítá v područí fašismu, dříve přátelská atmosféra mezi obyvateli vesnice se rychle mění. Lidé se navzájem podezírají, nikdo nikomu nevěří. Achille se ocitá ve vězení a Maria se musí postarat o děti. Nedostatek jídla ji donutí, aby vedla svůj vlastní odboj a platila za něj dost vysokou cenu.

Madona z hor je velké knižní překvapení tohoto roku, které upoutá krásnou obálkou. Mně osobně naprosto učarovala hned na první pohled (jaké milé překvapení bylo, když jsem zjistila, že jde o dílko české autorky Kateřiny Coufalové).
Po literární stránce se jedná o zajímavý počin, který si vás podmaní, pokud mu to dovolíte. Není to totiž typický mainstreamový román. Madona z hor vyniká poměrně zvláštním stylem, který působí stejně drsně jako Mariin život. Na strohý, úsečný, dost přísně působící styl jsem si musela zvykat. Jakmile jsem se do něj dostala, nedalo se odtrhnout a já jsem byla ke knize přitahována doslova jako můra ke světlu.

Autorce se podařilo vystihnout typickou italskou rodinu, v níž má každý svou roli předem danou. Otec patriarcha, v jehož šlépějích jde i nejstarší syn, matka ochranitelka a dcera rebelka, která se z dominantního područí otce a bratra chce dostat za každou cenu.
Do příběhu je zakomponován dost zvláštní prvek, kterým jsou promluvy mezi Marií, silně věřící katoličkou, a panenkou Marií. Ta hlavní hrdince dodává odvahu, ale nebojí se ani přísné kritiky, jestliže Maria Vittoria nejedná v souladu s Desaterem. Někdy jsem sebou až trhla, když panenka Maria, jíž mám zafixovanou jako laskavou a milující bytost, Marii Vittorii řádně vyčinila.

Madona z hor má v sobě to nejlepší ze společenských románů. Vznikl silný rodinný příběh odehrávající se na pozadí dramatických válečných událostí.

Jestli si chcete vychutnat opravdový knižní bonbónek, s tímto románem se vám to zaručeně povede.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

sobota 16. června 2018

Nové kousky

Starší syn má brigádu. Trochu mu pomáhám, protože je to přes školní rok náročné a já mám na mateřské přece móóře času. 😜
Teď dostal první výplatu a za pomoc mi chtěl koupit knížku. A protože jsme byli v Levných knihách, tak se nám ten jeden kousek trochu pomnožil.  😍




Proč se zakousnout do Zakázaného ovoce?

Zakázané ovoce prý nejlíp chutná. Nikdy však nevíte, jakou příchuť bude zrovna mít. Sladkou jako vášeň nebo trpkou jako zklamání? Přijměte pozvání do ospalého přímořského městečka Merham v Anglii. Skončila druhá světová válka, obyvatelé si užívají těžce vydobený klid. Ten je narušen příjezdem excentrické společnosti umělců v čele s herečkou Adeline Armandovou, která se netají poměrně uvolněnými vztahy. Dvě dívky z dobré rodiny, Celia a Lottie, se nechají natolik okouzlit a unést, že se s extravagantními bohémy spřátelí a jsou téměr denními hosty v jejich domě na pobřeží. Která z nich zakázané ovoce ochutná? A proč byste se do knihy měli pustit právě vy?


  • Jojo Moyes je zárukou dobrého společenského románu. V případě Zakázaného ovoce se sice jedná o starší kousek, originál byl vydán v roce 2004, na atraktivitě mu to neubírá.
  • Autorka část románu zasadila do poválečného období, kdy se svět znovu stavěl na vlastní nohy. Strach a nejistotu střídá naděje s nadšením. A nutno podotknout, že tato doba Jojo Moyes neskutečně sluší. Dokonale vystihla náladu maloměsta, které si žije vlastním životem. Máte rádi drby? Tady si jich užijete požehnaně.
  • Děj se odehrává ve dvou časových rovinách. Neprolínají se, ale úzce spolu souvisí. Z poválečných let se v další části přesouváme o padesát let dál, do současnosti. Poklidnou atmosféru střídá ruch a také přibývají noví hrdinové. Možná se vám budou trochu plést, je jich poněkud víc, a souvislosti mezi nimi zjistíte postupně.
  • Hlavní postavy jsou zajímavé. V popředí stojí Lottie, dívka, která byla do Merhamu evakuována a k nové rodině přilnula natolik, že u nich zůstala i po válce. Holdenovi mají ještě dceru Celii, divokou a nespoutanou, pravý opak zasněné Lottie. Zatímco Celia proplouvá životem teenagerky poměrně lehce, Lottie si v sobě nese trauma nemanželského dítěte, její matka o ni navíc nejeví zájem. V linii ze současnosti poznáváme Daisy, čerstvou matku, jejíž partner Daniel nezvládl rodičovskou roli a od rodiny odchází. Aby se uživila, Daisy bere zakázku, na které měla původně pracovat s Danielem. Odjíždí i s dcerkou do Merhamu renovovat dům na pobřeží, z něhož chce nový majitel udělat hotel pro vybranou smetánku. Daisy má pocuchané nervy, rozhozené hormony, k tomu všemu se jí do všeho plete bývalá majitelka rekonstruovaného domu, protivná paní Bernardová, která svou uštěpačností předčí i obávanou hraběnku Violet z Panství Downton.
  • Zaujmou i postavy vedlejší. Holdenovi jsou na první pohled spořádaná rodina. Pohled druhý odhalí, že není vše tak, jak by mělo být. Paní Holdenová se trápí a její manžel bývá podezřele dlouho v práci. Co se asi skrývá pod pokličkou? Rozpad vztahu a jeho následné budování řeší i Camille, dcera paní Bernardové, a její manžel Hal. Autorka se letmo dotýká i sociálních témat, které sice s příběhem souvisí jen okrajově, ale hrdinů se aktuálně týkají. Ať už je to ztráta zaměstnání nebo důvěry v člověka, za něhož bychom dříve dali ruku do ohně, Jojo Moyes se do nich umí ponořit s citem a porozuměním. Camille a Hal jsou navíc poměrně zajímavým párem, který by si zasloužil víc prostoru v samostatné knize. Vězte, že až se seznámíte s jejich osudem, budete si to přát taky.
  • Když před sebou máte takový vztahový propletenec, jakým Zakázané ovoce bezesporu je, určitě tušíte, že skrývá nějaké to překvapení. Tady se autorce podařil geniální tah na branku. Paní Bernardová ještě neřekla poslední slovo!
  • Konec dobrý, všechno dobré. Je to Jojo Moyes, její knihy jsou sice občas poměrně smutné, čímž jen potvrzují, že život není peříčko, ale naděje přece umírá jako poslední. Královna společenských románů opět namíchala laskavé čtení plné romantiky, lásky, nostalgie i smutku.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

Do pekla? Tudy prosím


Dvě mladé sestry se nechaly přesvědčit, že boj ve jménu Alláha je jediná cesta, jak zachránit sebe i své blízké. Jejich posláním se stala obhajoba cílů Islámského státu. Dívky se vzdaly rodiny i veškerého pohodlí, které měly, aby ukázaly svou oddanost a víru v ISIS, peklo, odkud nevede cesta zpátky.
Rodina Somálce Sadiqa Jumy žije v Norsku několik let, její členové se s novým prostředím dokázali poměrně dobře vyrovnat, až na Sadiqovu manželku Saru. Ta není schopná naučit se norsky a neustále se noří do vzpomínek na léta prožitá v rodné domovině. Její děti se zcela přizpůsobily novému životu. Chodí do školy, kde mají kamarády, chlapci cvičí, děvčata poslouchají muziku, čtou knihy a brouzdají po internetu. Jenže když se sestry Ayan a Leila seznámí podrobněji s Koránem a potkají lidi, kteří mají vazby na ISIS, pomalu a jistě se dostávají na cestu, z níž není návratu. Radikalizace přichází postupně. Sestry navštěvují schůze islámského hnutí, kde si od charismatických imámů nechávají výmývat mozky, začínají odkládat evropské oblečení a nosit nikáby. To, co zprvu vypadá jako rebelie mladých puberťaček, končí utajeným útěkem do Sýrie. Zoufalým rodičům se hroutí svět. Neví, jestli své dcery ještě někdy uvidí.

Jumovi jsou obyčejná rodina, vážící si možnosti začít znovu a jinde. I když jsou muslimové, svou víru nehrotí, nejsou fanatici a své děti vedou ke klasickému evropskému způsobu života. O to víc je pro ně nová situace šokující. Sadiq se rozhodne dívky vypátrat a přivést domů za každou cenu. Ale jak vysoká může být? Zoufalý otec je ochoten udělat vše, proniknout do válečné vřavy v Sýrii, vydat se z peněz, zaprodat se médiím. Dívky se mezitím stihnou vdát i otěhotnět, což celou záchrannou misi ztěžuje. Sýrie je země, jejíž obyvatelé každý den hledí smrti do očí a netuší, jestli se dočkají dalšího rána. Sadiq si prochází peklem, hrozí mu smrt, mezitím jeho žena propadá depresím. Dívky mají další zářez na pažbě - zničily život nejen sobě, ale zapříčinily i rozpad celé rodiny.

Åsne Seierstad je uznávanou reportérkou. V této knize se snaží nastínit, co vlastně vedlo Ayan s Leilou, aby opustily rodinu a zradikalizovaly se. Máte chuť oběma dívkám vynadat, stejně jako tajně a nenápadně nahlédnout do zapovězeného území, abyste viděli, jak tam žijí, jestli se jim neubližuje.

Autorka čerpala z rozhovorů s manželi Jumovými, rodinnými příslušníky a přáteli, využila mailovou komunikaci širokého okolí, zaměřila se na školu, kam dívky chodily.

Byť se jedná o náročné téma, o němž není lehké číst, Dvě sestry jen tak neodložíte. Dokumentárně - reportážní počin je zpracován jako román, nemusíte se tedy bát záplavy odborného textu, pořád se něco děje. Autorka si všímá nejen rodiny Jumových, ale na paškál si bere i kamarádky Leily a Ayan, které stejně tak podlehly volání ISIS. d

Dvě sestry působí velmi syrově a drsně. Autorka píše s nadhledem a nezaujatě, je všímavou pozorovatelkou a zároveň i zprostředkovatelkou informací potřebných k vlastnímu úsudku čtenáře.

Nakladatelství Absynt zásobuje knižní trh kvalitní reportážní literaturou. Dvě sestry by zcela určitě neměly chybět v knihovně milovníků dokumentů. Výpovědní hodnota knihy je zárukou toho, že se vám do rukou dostává výborný, i když mrazivý a lehce znepokojující počin.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

čtvrtek 14. června 2018

Proč byste měli plout Temnými říčními proudy?





PROTOŽE... Lacey. Lacey Flintová, jedna z  nejzajímavějších i nejsložitějších knižních hrdinek z řad policie. Neohrožená, odvážná, do všeho jdoucí přímo po hlavě. Nejinak to bude i v tomto příběhu, kdy budete napjatě sledovat vyšetřování dosti zapeklitého případu. Lacey se dala k říční policii - to zní poměrně zajímavě, že? S řekou je pevně spojená, žije na hausbótu, který ukotvila na břehu Temže. Každé ráno si vychutnává svou porci plavání. Jednou najde uvízlou mrtvolu mladé ženy. Začíná obvyklá rutina - zjišťování totožnosti oběti, aby se případ změnil v zapeklitou kauzu, v níž stěžejní roli hrají ženy, které do Británie přišly jako ilegální přistěhovalkyně.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton nezklame ani tentokrát. Už z předchozích knih víme, že píše neskutečně poutavě, dokáže do děje vtáhnout hned od počátku. Nejinak je tomu i v případě knihy Temné říční proudy Navíc "vodní" téma je neskutečně lákavé. Koho by nelákalo žít aspoň chvíli trochu jako dobrodruh?

PROTOŽE... Autorka se nedrží jen hlavní linie vyšetřovaného případu utopených žen. I když je stěžejní postavou Lacey a její profesní i osobní život, prostor dostávají i další postavy. Inspektorka Dana Tullochová a její přítelkyně Helen řeší otázky související s mateřstvím, policista Mark Joesbury operuje v utajení, což Lacey nese těžce, v jejich společném vztahu je toho tolik k řešení...
Tentokrát je v ohrožení i samotná Lacey, někdo jí nechává tajemné vzkazy na hausbótu a Mark to není.

PROTOŽE... Román je psán tak, že vás celou dobu udržuje v napětí. Kapitoly z aktuálního vyšetřování střídají prostřihy do mysli vraha a nastiňují osudy mladých imigrantek. Toto střídání je výborným tahem na čtenářovu mysl, nedovolí ustrnout, stejně jako nedovolí knihu odložit. Sharon J. Bolton umí překvapit takovými zvraty, o kterých se vám ani nesnilo. Šokující vyústění jsou třešničkou na dortu každé její knihy, prostě krimi jak má být.

PROTOŽE... Pokud jste četli předchozí díly ze série s Lacey (asi nejproslulejší je Už mě vidíš?, který vychází znovu a v novém kabátku), Temné říční proudy budou dalším dílkem do skládačky. Jestli se s Lacey díky této novince právě seznamujete, asi hned nepoberete všechny souvislosti a drobné narážky, které souvisejí s předchozími knihami, a to je výborná příležitost si je přečíst.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton vstala stejně jako bájný Fénix z popela. Vypadalo to, že její další knihy u nás nevyjdou, ale stal se zázrak, který se jmenuje Temné říční proudy. Jako milovník thrillerů je za sebe můžu jen a jen doporučit a doufat, že se autorka na českém knižním trhu udrží i nadále.

PROTOŽE... 26. 6. Sharon J. Bolton přijede do Prahy, aby svou knihu představila českým čtenářům, což je úžasná příležitost seznámit se s autorkou a získat autogram.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

sobota 9. června 2018

6 důvodů, proč číst knihu Poslední dny Rabbit Hayesové


Kolem knihy Poslední dny Rabbit Hayesové budete možná chodit po špičkách. Přiznejme si, komu by se chtělo číst o tom, jak se někdo chystá na onen svět, a ještě k tomu nedobrovolně? Ale pokud se do ní pustíte, zklamaní nebudete, je tady několik důvodů, proč tento příběh stojí za to.

Ano, od samého počátku víme, že to s hlavní hrdinkou nevypadá dobře, ne nadarmo se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, nemusíte se však bát, že byste měli tu čest s ufňukanou slečinkou. Rabbit Hayesová je neskutečně vitální a akční žena. Máte pocit, že byste po jejím boku dokázali dobýt severní pól a zdolat Mount Everest, protože z Rabbit vyzařuje neuvěřitelná vnitřní síla a optimismus. A to se počítá.

Děj nekrouží celou dobu pouze kolem umírání. Rabbit přece kdysi bývala malá holka, zamilovaná teenagerka, teď je i milující máma… Boj s těžkou nemocí střídají prostřihy do minulosti. Svět hlavní hrdinky se točil kolem hudby a největší lásky jejího života, muzikanta Johnnyho Faye. Dovedete si představit křehkou náctiletou dívenku, která dělá zvukařku klučičí kapele? Která milovala jediného kluka v době, kdy se její kamarádky zamilovávaly téměř každý druhý den do někoho nového? Rabbit prožila poměrně svérázný život a vy do něj můžete nakouknout.

Rodina je nade vše a u Rabbit to platí tuplovaně. Její rodiče by se rozkrájeli a sourozenci nad sebou navzájem drží ochrannou ruku. Vážná nemoc je bez varování srazí na kolena a všichni si sáhnou až na úplné dno. Autorce se podařilo naprosto přesně vystihnout typickou irskou rodinu, jejíž členové nejdou pro peprné slůvko daleko, ale přesto se mají rádi.

Taky je tady Juliet, dcera Rabbit. Má dvanáct let, ale díky nové životní zkušenosti působí nesmírně vyzrále, i když v jádru je pořád malou holčičkou, která potřebuje jistotu a rodinné zázemí. Je to typ dívky, se níž byste se jako teenageři chtěli kamarádit. Juliet patří spolu se svou matkou a strýcem Daveym mezi nejsympatičtější postavy knihy.

Anna McPartlinová namíchala silný koktejl, a stačilo jí k tomu jen pár ingrediencí. Křehkost příběhu vyvažuje neuvěřitelná životní síla vyzařující z hlavní hrdinky. Zároveň nechybí obrovská porce humoru, který rozbíjí všudypřítomný pocit beznaděje. Není řečeno, že kniha o umírání musí být zákonitě ponurá a prvoplánově smutná. Poslední dny Rabbit Hayesové vás přesvědčí o opaku.

Dojímáte se pořád dokola nad notoricky známou knihou Než jsem tě poznala od Jojo Moyes a cítíte, že by to chtělo trochu změnu? Seznamte se s Rabbit Hayesovou. Tohle je totiž přesně pro vás.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

čtvrtek 7. června 2018

Písařka ze Sieny


Život neurochiružky Beatrice Trovato je zajetý v pevných kolejích. Prioritou je práce, osobní život jde stranou. Jedinou výjimkou je vztah s bratrem Benem, který ji od narození vychovával. Ben žije v italské Sieně, bohužel než se s ním sestra setkává, Ben umírá. Beatrice zdědila nejen dům v Sieně, ale také dokumenty s výsledky tajného pátrání po minulosti Sieny. 14. století bylo dobou, kdy se Itálií a vůbec větší částí Evropy přehnala morová epidemie, zároveň se kuly neskutečné pikle a intriky. A právě ty Ben před svou smrtí odhalil.

Beatrice se z New Yorku vydává do malebného toskánského města, aby pokračovala v bratrově odkazu a netuší, jaké překvapení přinese deník středověkého sienského malíře Gabriela Accorsiho, který se jí dostal do rukou.  Mladá, dosud racionálně smýšlející lékařka se ocitá přímo v centru dění. Píše se rok 1347, nikdo nemá tušení, že město za krátký čas semele mor. Beatrice stojí před nelehkými úkoly - musí odhalit spiknutí a zároveň splynout s životem v Sieně tak, jako by tam žila odjakživa a nikdo nepoznal, že cestuje v čase.
Jakou roli v příběhu hraje Gabriel? Kam Beatrice vlastně patří? Ke Gabrielovi do středověké Sieny nebo do současnosti, ke skalpelu v newyorské nemocnici?

Písařka ze Sieny je neobyčejný příběh spojující dvě časové linie. Kniha začíná logicky v současnosti, kdy poznáváme Beatrici jako lékařku zcela oddanou své práci. Dozvídáme se něco z jejího soukromí. Matka jí zemřela při porodu a vychovával ji starší bratr Ben, k němuž přilnula. Jejich pevný vztah neohrozila ani vzdálenost, která je dělila.

Když se Beatrice dostane do 14. století, příběh dostává jiný rozměr. Svou tématikou je přirovnáván k nesmírně populární Cizince Diany Gabaldon. Obě knihy spojují stejné prvky, jako je přenos hlavní hrdinky do minulosti, láska k muži, s nímž by se v současnosti nemohla potkat, natož s ním mít vztah, nebo to, že se ocitla přímo ve středu dění u důležitých historických událostí.

Autorka umí velmi sugestivně a věrně popsat středověk, máte pocit, že jste s Beatrice v Sieně roku 1347. Poznáte život obyčejných měšťanů, máte možnost zabrousit do běžné sienské domácnosti a zjistit, jak se tehdy žilo, co se jedlo. Beatrice pracovala jak písařka. Měla na starosti přepisy knih, stejně jako vyhotovení smluv nebo seznamů. Žádný psací stroj nebo počítač. Hezky brk do ruky a píšeme. Celý den, jen s přestávkou na oběd.
Tohle mě na celé knížce bavilo asi nejvíc, a byť bych sama v té době žít nechtěla, pasáže popisující život v Sieně jsem si užívala. Jen mě překvapilo, že hlavní hrdinka do vod poměrně naturalistického středověku vplula až příliš snadno, takže máte chvílemi pocit, že je to vlastně mnohem lepší než současnost. Že by? :-)

Části, kdy se řešily ony intriky mě bavily už míň, ale to na celkových sympatiích ke knize neubírá.
Troufám si říct, že se mi líbila o dost víc než Cizinka, která je na můj vkus občas poměrně zdlouhavá a příliš politická.

Cestování časem bylo, je a určitě i nadále bude atraktivním tématem pro knihy. Písařka ze Sieny nabízí vyrovnaný mix romantiky a historie, kdy na pozadí skutečných událostí autorka rozvíjí sice smyšlený, ale vkusný příběh se sympatickou hlavní hrdinkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)