pondělí 8. ledna 2018

Hluboký hrob - Dítě útesů



Máte rádi mýty, legendy a pohádky? Neklidné, bouřlivé moře a chladný sever? V tom případě je pro vás tato kniha to pravé. Dítě útesů je prvním dílem z plánované série Hluboký hrob z pera Camilly a Vivecy Stenových.

Dvanáctiletá Tuva žije na jednom z četných ostrovů Švédska. Všechno je tam pomalejší, temnější, pravidlo přežití určuje moře a ne lidé. Tuva je tak trochu outsider, je jiná než všichni ostatní.
Jako malá zažila něco, co ji poznamenalo fyzicky na celý život. Spolužáci ji nemají rádi a umí jí to dát najevo. Když se při školním orientačním běhu ztratí jeden z žáků, jsou u toho pouze dva svědci - Tuva a Rasmus. Nepříjemný zážitek dává základy novému přátelství a Tuva s Rasmusem se sami pokoušejí zjistit, co se s chlapcem stalo a kdo může za jeho zmizení.Tuva má sice pouhých dvanáct let, působí však velmi vyzrále, celou dobu jsem jí držela palce a fandila jejím činům. Je to jedna z dívčích hrdinek, která si rychle získává sympatie.

Dítě útesů pro mě bylo, co se žánru fantasy týče, příjemným překvapením. Je sice určeno především mladším čtenářům, ale na své si přijdou všichni fandové mysteriózních příběhů, které mají základ v legendách a pověstech. A ty severské mají neskutečný šmrnc. Voní tajemnem, jde z nich strach, zároveň člověk cítí úctu k pradávným bájným bytostem. Jako fanynka a milovnice Baltského moře jsem byla nadšená, že se příběh odehrává právě tam.

Hned v prologu se seznamujeme s napínavou, zároveň děsivou historkou, která je velmi důležitá pro další události v knize. Vtahuje do děje a předvídá pořádné napětí, které se nese napříč celým příběhem.
Autorkám se podařilo dokonale vystihnout ponurou zamlženou atmosféru severských krajin, kdy máte pocit, že se nacházíte v permanentní mlze a tmě.
Co se dam Stenových týče, jedná se mimochodem o matku s dcerou, a já opět smekám před schopností dvou lidí napsat společně duchaplný příběh, který má hlavu a patu, drží se určené koncepce a působí až do konce jako celek.

České vydání má zajímavé pojetí - větší písmena a širší řádkování než bývá obvyklé, díky tomu knihu přečtete opravdu rychle i přes fakt, že má přes čtyři sta stran.

Kniha je zatím první ze série, příběh je ukončen, takže nemáte pocit, že byste o něco přišli nebo museli nutně nedočkavě čekat na pokračování, přesto se na další díly budete určitě těšit.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ





Blízko obzoru



Kdo by si nepřál zažít pravou lásku, takovou, která vás spaluje touhou, měníte se díky ní v jiného člověka a máte pocit, že je to prostě navždy? Jessica právě takovou prožívá s Dannym, byť to zprvu vypadalo, že mu dlouho nepřijde na jméno. Mají šanci i přes to, že se jedná o vztah na dobu určitou?

Jessica žila  jako většina dívek jejího věku. Připravovala se na maturitu, prožívala první lásky i zklamání, bavila se s kamarádkami. Právě na jedné akci se seznámila s krásným a hodně sebejistým Danijelem, a i když si to vůbec nepřála, vryl se jí pod kůži. To, co na Jessicu čekalo, si nepředstavovala ani v nejdivočejším snu. S Dannym prožívá intenzivní milostný vztah, je hýčkaná, milovaná, zároveň má neustálý strach a obavy, protože s Dannym je to úplně jinak než s ostatními kluky...

Blízko obzoru je román, na který určitě nikdy nezapomenete. Není to typická young adult romance se šablonovitým příběhem, u které přesně víte kam se bude ubírat a jak skončí. Tady to sice víceméně vytušíte taky, a je jasné, že ke happyendu to má dost daleko, i přesto se jedná o výjimečný počin, který se vymyká běžným románům o lásce, má v sobě totiž něco navíc, Jessica Koch je velmi otevřená a osobní.

Autorka v knize čerpala z vlastních životních zkušeností. Příběh, který zde předkládá, totiž prožila ona sama. Nechat znovu ožít bolestné vzpomínky na první opravdovou lásku, to chce hodně odvahy a sil. Líbilo se mi, a cením si toho, jak autorka popsala sama sebe i Dannyho. Nevyhnula se ani kritice, sebe vylíčila jako mladou, naivní, trochu sebestřednou teenagerku, a nebála se vykreslit Dannyho jako citlivého mladíka, který občas podlehne návalům zlosti.
Román Blízko obzoru je z větší části psán v ich formě z pohledu Jessiky, což zvýrazňuje jeho autentičnost. Autorka na vaši citlivou strunu nedrnká cíleně, naopak, píše věcně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla někde u kafe. Jenže tohle je taková emoční jízda, navíc umocněná faktem, že jde o skutečný příběh, že budete na konci totálně vyšťavení.

Velmi otevřeně se věnuje tématům, o kterých se ve společnosti mluví jen těžko - domácí násilí, deprese, drogová závislost nebo zneužívání dětí. Při čtení vámi budou cloumat emoce, některé věci v knize se jen těžko rozdýchávají, ani nechcete věřit, co všechno je možné.
Člověk by si velmi rád řekl, že se jedná o spisovatelčinu bujnou fantazii, bohužel tyto věci mají reálný základ a ukazují, že život je někdy hodně nespravedlivý.
Je snadné někoho odsoudit, je snadné dát na první dojem. S touto knihou se budete možná na svět kolem sebe dívat jinak.

Román Blízko obzoru není primárně určen jenom teenagerkám. Ocení jej i starší zkušené čtenářky, které mají rády skutečné příběhy, i když tento je neskutečně syrový.
Nebojím se nazvat tuto knihu Love Story dnešní generace mladých a doporučovala bych ji jako doplňkovou četbu studentům středních škol.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)


Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ



pátek 5. ledna 2018

Eleanor se má vážně skvěle




Chcete číst něco neotřelého, co vás nebude nudit ani zbytečně zvedat adrenalin? V tom případě je román Eleanor se má vážně skvěle pravou volbou. Do rukou se vám dostává emocemi nabitý debut, který si podmanil čtenáře v mnoha zemích.

V očích společnosti je Eleanor Oliphantová tak trochu lúzr. Tak schválně - kdo z vás žije jen prací, s nikým se moc nebaví, odpovídá jen když je tázán, a každý víkend nechá hrdlem protéct dva litry čisté vodky? Vítejte ve světě Eleanor. Jí samotné je úplně jedno, co si o ní myslíte. Od pondělka počítá zbývající dny do pátku a těší se na svou pravidelnou dávku alkoholu, který jí umožní vytěsnit nepříjemné vzpomínky na minulost.

Eleanor se blíží třicítka, ale na své okolí působí jako staropanenská teta. I když vystudovala klasickou literaturu, pracuje jako účetní. Její přítelkyní je kytka Polly, jedinou jistotou pravidelný telefonát od matky. Eleanořin život je jedna velká rutina. Ale pak se zamiluje a pro objekt své touhy je ochotná udělat vše, i kdyby to znamenalo vystoupit z ulity a dát se všanc. Díky náhodnému přátelství s kolegou Raymondem Eleanor poznává jak to chodí v běžném životě a seznamuje se s novými lidmi, kteří změní její pohled na svět.

Je snadné začíst se do této knihy, vtáhne vás do podivného Eleanořina světa, ani nevíte jak. Chvílemi nevíte, jestli se máte hlavní hrdince smát nebo nad ní brečet, či k ní rovnou natáhnout pomocnou ruku. Jen pomalu rozplétáte spletité nitky celého příběhu, jehož zpočátku vtipný nádech získává vážný a lehce zlověstný podtón.

Autorčin styl psaní je čtivý, nechybí typický britský, ironický a dobře mířený humor, který je kořením tohoto hořkosladkého románu. Použití ich-formy je na svém místě, díky tomu příběh získává na dramatičnosti i autenticitě.

Eleanor je zajímavá literární postava, namixovaná z Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a tak trochu i Forresta Gumpa. Asociálka s neměnnými návyky, trochu outsider, nepochopená lidmi ve svém okolí. Takt a empatie je jí cizí, zato umí svými průpovídkami trefit do černého. Podivínka, která nechá stopu ve vaší mysli.

Román Eleanor se má vážně skvěle je debutem skotské autorky Gail Honeymanové. Je to jeden z nejlepších a vůbec nejzajímavějších literárních počinů tohoto roku, a můžeme jen doufat, že se dočkáme českého překladu i u její další knihy, na které zrovna pracuje.


(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Gala Dalí



Jestli jste doposud četli jen o hodných holkách a už vás to trochu nudí, Gala Dalí vám zaručeně zvedne adrenalin. Je to taková potvora, že ani sám Lucifer by ji v pekle nechtěl. Nebo tam nakonec skončila? Kdo ví, každopádně tenhle životopisný román o ženě, která se stala múzou slavného malíře Salvadora Dalího, si nenechte ujít, a byť si vás samotná Gala asi příliš nepodmaní, její životní příběh stojí za přečtení.

Gala Dalí se narodila v Rusku. Ve Švýcarsku, kde se léčila s tuberkulózou, potkává mladého básníka Paula Éluarda. Miluje ho nebo je pro ni jen prostředkem, jak se dostat do Paříže? Gala touží po moci, penězích a sexu. Paul je její vstupenkou do světa bohémů, a fakt, že spolu mají dceru, je pro Galu nepodstatný. 
Velkou změnu pro její život znamená setkání s excentrickým umělcem, malířem Salvadorem Dalím, který jí zpočátku lezl spíše na nervy. O deset let starší Gala se stává Dalího múzou, inspiruje ho k extrémním výkonům a nutí vydělávat peníze. Vzestupy i pády výstředního manželského páru, náladovost uměleckého světa, i atmosféru válečné Evropy líčí tento nevšední životopisný román nesoucí jednoduchý název podle své hrdinky - Gala Dalí a odehrávající se mezi léty 1913 - 1982.

No tedy, tohle byla pekelná jízda! Gala Dalí byla neskutečně sebestředná osoba, která si šla tvrdě za svým cílem bez ohledu na své okolí. Milovala snad jedině sama sebe, muže využívala jen jako prostředku k dosažení pohodlí a bohatství. Byť měla dceru, chovala se k ní, jako by ani neexistovala, což mě neskutečně iritovalo. Ne všichni po dětech touží a chtějí je mít, ale to, co Gala předvedla ve vztahu k vlastní dceři, to je vrchol cynismu. 

"Mami...!"
"Volám ti proto, abych ti vysvětlila jednu věc. Už o tobě nechci nikdy slyšet. My dvě už spolu nemáme o čem hovořit. Doufám, žes to pochopila."

Mám v povaze doufat i u těch nejhorších z nejhorších v to, že je v nich něco dobrého. Celou knihu jsem si takhle omlouvala i Galu a říkala si, že to není možné, určitě je v ní aspoň špetka lidskosti. A právě tahle scéna mě utvrdila, že bohužel není.
Na druhou stranu se mi román neskutečně líbil vlastně i proto, že jsem se setkala s postavou, která vůbec není kladná, přitom dokázala ovlivnit svět umění a inspirovat své osudové muže k heroickým výkonům. V dnešní době by z Galy byla drsná manažerka, která by neváhala své podřízené sedřít z kůže. 

Autorka knihy Carmen Domingo píše poutavě, podařilo se jí vystihnout reálný portrét ženy tak, že ji nesnášíte, zároveň možná i trošku závidíte, protože, jak to vlastně je s těmi zlobivými a hodnými holkami? Jen jedny se dostanou tam, kam chtějí, a ty hodné to asi nebudou...

Moc se mi líbí obálka knihy, která přesně ukazuje vztah Dalího a jeho ženy. Malířův typický vytřeštěný výraz v obličeji koresponduje s těsným objetím Galy, z něhož lze usoudit, kdo je tady pánem. 

Doporučuji tuhle knihu všem fandům beletrizovaných životopisů, je to opravdu neotřelý počin, který vás bude bavit i štvát zároveň. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora






středa 3. ledna 2018

Léto plné neskutečných věcí



Kdybyste dostali možnost změnit běh času, pozměnit konkrétní události, šli byste do toho? I za cenu, že o svůj život přijdete? Luna se rozhodla fušovat času do řemesla a zachránit tak svou matku.
Rowan Coleman se nám představuje v dost netypické poloze. Ve svém nejnovějším románu sice zpracovává téma, jež k ní neodmyslitelně patří - rodina a vztahy v ní - zároveň příběhu obléká neotřelý sci-fi kabátek, který mu přidal nový rozměr.

Luna se sestrou Peou se po smrti matky vracejí do jejího rodného domu. Situace je pro ně o to horší, že matčina smrt byla dobrovolným /dá-li se to tak říct/ odchodem ze světa. Sestry vůbec netušily, že jejich matka v sobě třicet let dusila tajemství, ošklivý zážitek, který ji psychicky velmi poznamenal.
Mladé ženy se vydávají do Brooklynu, aby vyřešily dědictví, jímž je rodný dům jejich matky Marissy. Luna zjistí, že oplývá opravdu neobvyklou vlastností - dokáže cestovat v čase. Opakovaně se vrací do horkého července roku 1977, doby, kdy Marissa bývala bezstarostnou dívkou, plnou radosti a lásky ke svému anglickému příteli. Podaří se Luně zjistit, co se tehdy matce stalo? A podaří se jí zvrátit osudné události?
Nebyla by to Rowan, kdyby do příběhu nevpletla trochu lásky - Luně zamotá hlavu nejen možnost změnit minulost a ovlivnit tak matčin život, ale i jeden mladý muž, který se jí neustále plete do cesty. Pro pragmatickou fyzičku, jíž Luna v civilním životě je, to bude opravdu léto plné neskutečných věcí, kterým jen horko těžko uvěří ona, natož její sestra.

Román Léto plné neskutečných věcí umí zaujmout. Je to Rowan Coleman tak jak ji známe, ke svému typickému stylu však přidala ještě něco navíc a posunula tak vlastní hranice novým směrem. To, že jdou perfektně skloubit dva zdánlivě neslučitelné knižní žánry - romantika a sci-fi, nás už přesvědčilo několik autorů. Připomněla bych skvělý román Zakletý v čase od Audrey Niffenegger, nebo nedávno vydané Měsíční údolí od Melanie Gideon, oba se cestováním v čase zabývají a zároveň drnkají na romantickou duši čtenářek.

S touto knihou se určitě nudit nebudete, naopak. Rowan Coleman napsala poutavý román, u něhož jen těžko vydechnete. Já sama smekám před tím, jak se jí podařilo popsat Luniny cesty do minulosti, aniž by si člověk musel klepat na čelo, jaká je to blbost nebo mít pocit, že nečte svou oblíbenou autorku romanticky laděných knih, ale ryzí chlapácké sci-fi.
Taky opět dokázala svůj um vcítit se do složitých povah svých literárních hrdinů a přiblížit je čtenářům s empatií a laskavostí sobě vlastní. Dokonce nechyběla akce, napětí a šokující rozuzlení, které jsem vůbec nečekala, protože jsem se nechala dokonale zmást, stejně jako Luna.

Příběh jsem rozečetla v hektických předvánočních dnech a jen nerada jsem ho dávala z ruky. Dokonale vylíčená nálada líných horkých letních dní a atmosféra bouřlivých sedmdesátek jen umocnila můj čtenářský zážitek.
Rowan Coleman do svých knih zapracovává témata, o nichž není snadné mluvit ani psát - Alzheimer, domácí násilí, umírání. Ona tak činí nenásilně, citlivě a výsledkem je pokaždé originální příběh, který chytí za srdce.

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino





úterý 2. ledna 2018

Louskání v prosinci



Starý rok už je pár dní za námi a já mám pro vás poslední Louskání za rok 2017. Za mnou zůstala hromada krásných knih, které vás, doufám, zase inspirují k výběru dobré četby pro /nejen/ zimní období, jehož dlouhé zimní večery čtení jen nahrávají.

Jak se točí Cizinka - oficiální průvodce sériemi 1 a 2 Pokud jste fandové knih, znáte zřejmě i seriál. Možná znáte jen seriál a nemůžete se ho nabažit. Právě pro vás je určená tahle výpravná, na fotky bohatá bichle. Psala jsem na ni recenzi, tak můžete mrknout.

Měla jsi vůbec rodinu? Komorní psychothriller, který jen pozvolna rozplétá nitky zamotaného zločinu. Formát knihy je menší než obvykle bývá, ale ke stylu knihy to dokonale sedí. Recenze tady.

Temná hmota To je tak skvělé sci-fi, mě naprosto uchvátilo. Téma alternativních světů ve vesmíru je zajímavé a hodně tvárné. Co když existují ještě jiné Zápisky jedné knihovnice? A já nejsem tak trochu já? Fakt pecka.

Muž, který zapomněl, že má ženu Hořkosladký román o chlapíkovi, který ztratil paměť, čehož se snaží využít, aby získal zpátky svou manželku. Knize nechybí typický britský humor jak jej známe z filmů a seriálů, ale hlavní hrdinové mi moc sympatičtí nebyli.

Když jsem tě ztratila Hezký, spletitý příběh o lásce, trpělivosti a hlavně o kompromisech, které se někdy dělají jen těžko. 

Henry + Zoe = Velké trable Milá a jiskřivá romance, jen ten ústřední pár, ani za ten bych ruku do ohně nedala. Jinak se mi moc líbí autorův styl, zaujal mě už svou první knihou My dva.

Polibek v New Yorku. Úplně nejvíc je na knize obálka. Jinak se jedná o tuctový YA románek, jimž jsem si chtěla navodit vánoční atmosféru. Odehrává se právě na Vánoce a v New Yorku. A právě toho města  mohlo být v ději víc.

Půlnoční modř Nádherný historický příběh, který se čte sám. Více v recenzi

Prozření Pohled na válku z druhé strany, z té německé. Kniha, v níž nejsou věci jen černé nebo bílé. Mrkněte na recenzi

Hranice věčnosti Třetí, závěrečný díl trilogie Století. Nejvíc mě bavily osudy německé a anglické větve, bohužel jim podle mě autor věnoval méně prostoru než linii ruské a americké. Ale celkově hodnotím celou ságu kladně. Opravdu výpravný kolos.

Vánoce po franouzsku Vybráno pro vánoční atmosféru. Pro mě jednohubka, u které jsem spoustu věcí uhádla předem, ale i tak se mi to líbilo, nic náročného jsem ani nečekala.

Jediná vzpomínka Flory Banksové Jeden z těch chytrých YA románů, které stojí za čtení. Má to myšlenku, šmrnc i nečekané rozuzlení. 

Selský baroko Jiří Hájíček je pro mě vždycky zárukou kvalitní četby. Nejinak je to mu i tady. Umí naprosto přesně popsat českou vesnici se svéráznými obyvateli i vystihnout ospalou atmosféru horkého léta, kdy něco pořád visí ve vzduchu... 

Eleanor se má vážně skvěle Hlavní hrdinka působí, jako mix Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a Forresta Gumpa a vy nevíte, jestli nad ní máte brečet nebo se smát... Tahle kniha je jednoznačně úžasná a vy ji musíte číst. Proč? Protože jsem to řekla napsala

Skála Se zpožděním jsem se dostala k první knize z úžasně ponuré trilogie Ostrov Lewis a musím říct, že prostě paráda. Věčně naštvaní lidé a permanentně upršené počasí jsou devízou knihy a autor je naprosto skvěle popsal.

Vánoce v Paříži Opět něco pro vánoční náladu nebo letní čtení pod slunečníkem. Romance, u které jste si hned u první stránky jistí, že dobře skončí, ale to nevadí, někdy prostě potřebujeme trošku cukru navíc, ne? A když jsou ty Vánoce... ☺

Sněží, sněží... Tři vánoční povídky od třech různých autorů, které jsou důmyslně propojené. Tohle je typický YA počin, nejlepší povídka pro mě byla asi ta první.

Manželova žena Skvělý psychothriller bez vyloženě kladných hrdinů. Jedna lež stíhá druhou a vy přemýšlíte, kde je pravda.

Léto plné neskutečných věcí Takhle Rowan Coleman neznáme. Sice napsala rodinný příběh, ale dala mu sci-fi kabátek, hlavní hrdinka totiž cestuje časem. Brilantní kniha, recenzi mám rozepsanou.

Dům u ústí řeky Napínavý příběh ve stylu Barbary Erskine, ani mi nepřišlo, že ho psala Němka, odehrává se totiž v Anglii. Jen konec teda pěkně odflákla, stejně jako odflákli korektoři chyby v textu.

Panský dům Na tohle jsem se těšila, protože Panství Downton, že jo. Bála jsem se německých reálií, ale zbytečně. Líbilo se mi to a jsem zvědavá na další díl.

Gala Dalí Wau... to teda byla mrcha neskutečná, tahle múza. Kniha vám zaručeně zvedne mandle, zároveň si užijete bohémskou jízdu napříč dvacátým stoletím. Krásná kniha, skvěle napsaná. Recenzi ještě musím sepsat.

Leden je pro mě takový divný měsíc. Člověk je ještě opojený Vánocemi, ale už musí fungovat jako by ani nebyly. Pro mě leden nemá konce a nějak ho nemůžu nikdy pobrat. Tak aby mi rychleji utekl, budu si hezky číst. A vy udělejte to samé.
Těším se, že se potkáme u nových recenzí, /aktuálně mám rozepsané tři/ a na konci měsíce u Louskání, u něhož načnu druhý rok.