pondělí 16. července 2018

Bude to bolet, doktore?


Mezi knihy, které vás rozesmějí, dojmou a taky přinutí zamyslet se na určitými věcmi, patří i novinka z nakladatelství Jota Bude to bolet, doktore?, kterou napsal Adam Kay. Tento pozoruhodný muž začínal jako lékař a v současné době působí jako umělec. Cesta od váženého povolání k tomu bohémskému byla trnitá a vydlážděná hodinami přesčasů, emocemi,  vypjatými situacemi a především pestrou sbírkou pacientů, na které mnohdy nejde zapomenout.

V deseti kapitolách nazvaných podle lékařské hierarchie Velké Británie poznáváme Adamovu kariéru v podstatě od píky. Začínal jako mladší sekundář, na starost měl několik oddělení. Postupně se vypracoval až na staršího ordináře na urogynekologické klinice. S humorem sobě vlastním, jistou lehkostí i dávkou mírného cynismu popisuje své působení ve službách Hippokratových až do události, která mu obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Adam si své deníky vedl během let 2004 - 2010. Glosuje nejen svou kariéru v bílém plášti, ale i osobní život. Vlastně počkejte, jaký osobní život? Adam žádný nemá. V nemocnici je od nevidím do nevidím, o dovolené si může nechat zdát, onemocnět nesmí a strávit aspoň pár chvil se snoubencem? Nemožné.
Být lékařem (nejen) v Británii je řehole. Rodina vás zná víceméně pouze z fotky, peníze na účtě přibývají šnečím tempem, za to přesčasových směn máte za pět vašich kolegů.

Sobota 10. ledna 2009
Svatba Percyho a Marietty mi dnes připadala jako obrovský triumf nad nepřízní osudu. Ne jednomu, ale hned dvěma lékařům se podařilo urvat si v práci volno na svůj velký den. A ke všemu na celý, ne jako mé bývalé kolegyni Amelii, která si na svatbu vyhandlovala jen volné odpoledne a ráno zas skončila na klinice i se slavnostním účesem a šminkami, aby dodržela rozpis směn.

Za pozornost stojí Adamovy profesní zážitky s pacienty. Jako lékař se setkal se zrozením i smrtí, ošetřoval klienty tiché a pokorné, stejně jako sebestředné egoisty, kteří si myslí, že jim patří svět. Historky jsou úsměvné i smutné, občas se mi stalo, že jsem se musela smát nahlas.

Čtvrtek 20. srpna 2009
Dávám souhlas pacientce YS k ukončení těhotenství -neplánovaného, nechtěného těhotenství dvacetileté studentky po nehodě s kondomem. Probíráme alternativní metody antikoncepce a správné používání kondomu. Objevuji chybu v její technice. Jsem velký fanda recyklace jako každý druhý, ale pokud obrátíte použitý kondom naruby a nasadíte ho na druhé číslo, pravděpodobně nebude až tak účinný.

Za velké plus považuji vysvětlivky pod čarou, někdy velmi podrobné, které blíže specifikují lékařské pojmy, které Adam používá, nebo blíže vysvětlují systém britského zdravotnictví, takže nemáte pocit, že čtete lékařskou zprávu, jíž vůbec nerozumíte.

Tahle knížka by neměla chybět v knihovničce žádného lékaře (aspoň zjistíte, že na tom nejste ještě tak špatně), stejně tak i potenciálního adepta na nemocniční postel (a tím jsme vlastně téměř všichni).

Kniha Bude to bolet, doktore se čte v podstatě sama, i přes svůj námět je lehká a zábavná, takže se jí nemusí bát ani ten, kdo upadá do mdlob už jen při pohledu na ordinační dobu svého praktického lékaře.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)


čtvrtek 12. července 2018

To není normální 😱

Dneska jsem byla vrátit knížky v knihovně a nic jsem si N *E *P *Ů *J *Č *I *L *A *. To není joke 😁. V mé domácí knihovně čeká hodně nepřečtených knih už pár let na svůj čas. Řekla jsem si, že teď přes léto je ta správná chvíle to napravit.


středa 11. července 2018

Pecky jsou na světě!

Kde? V novém edičním plánu nakladatelství Domino.
Dneska dorazil s úžasným vzkazem od skvělé Dany. Ediční plán obsahuje parádní kousky, na které se už těším.
Můžete si ho prolistovat i tady.



sobota 7. července 2018

Černá díra


Jestli jste si mysleli, že nic horšího než zápletku knihy DNA už Yrsa Sigurdardóttir nemůže vymyslet, pak jste se, stejně jako já, spletli. Černá díra vás přesvědčí o tom, že půvabná islandská stavařka ještě nenapsala poslední drsné slovo!

Huldar je po svém posledním případu sesazen z pozice šéfa, kterou místo něj dostala kolegyně Erla. V práci se s ním nebaví ani klika u dveří a vztah s psycholožkou Freyjou je u pořádně tlustého ledu. Navíc dostává případ, který na první pohled vypadá jako banalita.
Když je na školním hřišti vyzvednutá deset let stará časová kapsle, nikdo by nečekal, že kromě vzkazů tehdejších žáků budoucnosti, v ní budou také iniciály lidí, kteří mají zemřít. Huldar si zpočátku myslí, že o nic nejde, ale pak se v jedné vířivce najdou useknuté ruce, které pachatel své oběti odťal zaživa. Než se policie stačí nadechnout, je nalezena zohavená mrtvola, pak další, a všechny indicie vedou ke vzkazu z kapsle. A také k několik let starému případu znásilněné a zabité holčičky. Huldar si k vyšetřování přizve i Freyju a je přesvědčen, že se mu podaří případ vyřešit a přítom obnovit rozbitý vztah.

Vedle důmyslně zamotaného případu je velký prostor dopřán i  soukromí ústřední dvojice. Pokud jste nečetli DNA, nemusíte se bát, že byste se v ději ani ve vztazích neorientovali.  Freyja stále bydlí v bytě bratra, který je ve vězení, stará se o psa a také zjišťuje, že má malou neteř. Huldar se plácá ve svých citech k Freyje, zároveň bojuje s nevraživostí kolegů.

Jestliže jsem minule naznačila, že si Yrsa nasadila vysokou laťku, kterou dokáže přeskočit jen ona, měla jsem pravdu. Černá díra je důkazem, že si islandská spisovatelka pro své čtenáře připravila další pekelnou lahůdku, kterou jen tak lehce nestrávíte. Useknuté ruce jsou jen začátkem spletitých a dokonalých zločinů, které Huldarovi nedají spát. Jak už je u dobré krimi zvykem, ani v Černé díře nechybí šokující zvraty a vyústění, které jste ani ve snu nečekali.

Yrsiny detektivky nejsou jen přehlídkou mnohdy až bizarních vražd, zároveň útočí i na city, ať už je to zavražděná matka v DNA, či nebohá dívenka v Černé díře, takže je nutné se proti tomu pořádně obrnit. :-). Tahle krimi s dokonale propracovanou obálkou vás emočně vyždímá, když už máte pocit, že to dál nejde, Yrsa elegantně zabrousí někam jinam nebo děj trochu odlehčí. Ne, ona opravdu není tak krutá, jak by se mohlo zdát. :-).

Yrsa Sigurdardóttir je stejně tak dobrá jako její chlapští kolegové a mně už teď nedá spát třetí díl série, který by měl ještě vyjít. Kam Yrsa ve své bujné fantazii zajde?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

úterý 3. července 2018

Clařino tajemství


Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy?

Clara Morvanová je hrdá žena, která během první světové války přišla o manžela a sama poté vychovala dva syny, Édouarda a Charlese. Oba se oženili, přivedli na svět děti a zajistili tak pokračovatele rodu. Clara by mohla být spokojená. Jedné letní noci roku 1945 ji však probudí výstřel. Édouard je mrtvý.
Clara je svědkem události, která by mohla ovlivnit životy celé rodiny. Pro blaho všech je tedy Édouardova smrt vedena jako sebevražda. Clařino tajemství znají jen dva lidi. Nebo v tu osudnou chvíli byl vzhůru ještě někdo?

Kořeny rodinné tragédie sahají do bouřlivých let druhé světové války. Zatímco Édouard je strávil doma kvůli tělesné vadě, Charles narukoval k letectvu. V bitvě na Sommě byl jeho letoun sestřelen a on padl do německého zajetí. Mezitím Charlesova žena Judith, která byla Židovka, skončila i s nejmladší dcerkou v koncentračním táboře, kde obě zahynuly.
Po návratu Charles ztratil chuť do života, musel však fungovat jako hlava rodiny a postarat se nejen o své dva syny, kteří mu zbyli, ale i o potomky zemřelého bratra. Podaří se mu udržet osudné tajemství pod pokličkou jak nejdéle to půjde?

Román Clařino tajemství je rodinnou ságou zabírající několik desítek let po druhé světové válce. Členové rodu Morvanových prožívají své osobní příběhy, které autorka v knize podrobně sleduje. Podařilo se jí vystihnout podstatné detaily charakterů svých postav. Clara působí jako majestátní žena, hrdá příslušnice klanu, pro niž je rodina nadevše. Charles se léta utápí ve vlastní bolesti, nemá sílu ani chuť čelit běžnému životu. Kvůli své zatvrzelosti se stává nejméně sympatickou postavou knihy, byť pro něj můžeme mít v jistých okamžicích pochopení. Asi nejvýrazněji působí nekonvenční a na svou dobu poměrně odvážná Marie, Édouardova dcera, která se vydá ve stopách strýce Charlese a vystuduje právo, a také její bratr Alain, k němuž strýc Charles cítí neskrývanou averzi.

Françoise Bourdin napsala rozsáhlý rodinný příběh, v němž se jen zdánlivě nic neděje. Nechává čtenáře nahlédnout do nitra rodiny, podrobně si všímá vzájemných vztahů mezi jejími členy, kteří řeší běžné starosti a problémy. Léta plynou, dospělí stárnou, děti vyrůstají a hledají místo v životě. Clařino tajemství mezitím pomaloučku bublá pod pokličkou, aby na povrch vyvřelo ve chvíli, kdy to nikdo nečeká.

Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy? Nejen tyto otázky román zodpovídá, nabízí také pohled na francouzskou společnost druhé poloviny dvacátého století, kdy se morálka pomalu uvolňovala, ale i přesto některé věci zůstávaly tabu.

Příběh ocení milovníci rodinných ság a příběhů, v nichž hlavní roli hrají francouzské reálie, zde je to konkrétně rušná Paříž v kontrastu s malebným a klidným venkovem, jejichž barvitý popis dotváří atmosféru knihy.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Volá Berlín



Rozhlasové vysílání mělo během druhé světové války doslova nevyčíslitelnou hodnotu. Zatímco dnes si pustíte zpravodajství víceméně jako kulisu a v podstatě ho ani už nevnímáte, protože jste informacemi doslova přesyceni, před více než sedmdesáti lety byl rozhlas vedle tisku jediným informátorem, na který jste se mohli spolehnout.
Román Volá Berlín přibližuje zákulisí rozhlasového vysílání v německém Berlíně zaměřeného na posluchače v Británii.

Mladá Američanka irského původu Maggie studuje v Heidelbergu. Píše se rok 1938 a válka je na spadnutí. Dívka potká Kurta, svou velkou lásku a odchází do Berlína, kde nastoupí na ministerstvo propagandy řízené Josephem Goebbelsem, aby se aktivně podílela na vysílání určeném lidem v Británii.
Maggie svou práci miluje tak stejně, jako nenávidí Brity. Každé vysílání připravuje s obrovskou vervou a nadšením, dokonce zaujme samotného Goebbelse. Mezitím Německo uzurpuje sousedské země a nacistická propaganda přitvrzuje. Maggie zjišťuje, že pravda je někde úplně jinde, jenže to už se i ona sama dostala do područí samotného ďábla. Přichází kruté vystřízlivění, jak ze vztahu s despotickým fanatikem Kurtem, tak i z práce. Rozpolcená Maggie přijímá nabídku Američana Ericha Griekeho a stává se spojkou v nebezpečném odboji.

Román Volá Berlín se vymyká klasickým válečným románům. Máte pocit, že klíčové události sledujete spíše zpovzdálí, jako byste nakukovali do pootevřených dveří. Pozornost je soustředěna z největší části na rozhlasové vysílání a jeho zákulisí.
Město Berlín, kde se převážná část děje odehrává, působí klidně a bezpečně (o tom je také v knize zmínka). Atmosféra pak postupně houstne, jak vážnější se situace stává.

Měla jsem obrovský problém s hlavní hrdinkou, která na mě od samého počátku nepůsobila sympaticky, ale spíše povrchně a arogantně. Moc si nepomohla ani svou antipatií k Britům, kterou dávala najevo téměř v každé situaci. Na druhou stranu se tím potvrdila moje teze, že čím rozporuplnější hrdina, tím víc je kniha zajímavější a originálnější.

Líbilo se mi prostředí rozhlasu, kterému autor věnuje poměrně velkou pozornost a přibližuje dobové vysílání se všemi aspekty. Tehdy se nic nepředtáčelo, jelo se naživo, dokonce v některých vstupech hrála i kapela, vystupující přímo ve studiu. Sebemenší zaváhání mohlo narušit chod celého vysílání, což by mělo, zejména v nacistickém Německu, fatální následky.

Kniha těží ze skutečného osudu Mildred Gillarsové, Američanky, která za války pracovala v německém rozhlase a šířila nacistickou propagandu, za což byla po válce souzena. Kelly Durham své knižní hrdince vdechl krásu, ženskou rafinovanost, omladil ji a její příběh, zejména milostnou linii, ponechal s otevřeným koncem, což nepůsobí tuctově.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o druhou světovou válku a chtějí na ni nahlédnout i z jiných úhlů. Moc se mi líbí obálka knihy navozující dobovou atmosféru. Dominuje starý mikrofon a rudá rtěnka, která byla tehdy velmi populární, jako celek je obálka opravdu působivá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

neděle 1. července 2018

Louskání v červnu



Červen byl, co se čtení týče, výjimečně příznivý. To ale jen díky tomu, že jsem dala přednost spíše e-knihám, které se mi teď čtou z časových důvodů mnohem líp. Na papírové jsem nezanevřela, střídám to, jen mi přečtení trvá trochu déle než obvykle.

Písařka ze Sieny Dlouho očekávaný historický román srovnávaný s Cizinkou. Za sebe můžu říct, že se mi líbil víc Cizinka. Více v recenzi.

Falešný román Ha, ha, ha, tak tohle byla dobrá oddechovka. Nejprve jsem si říkala, jestli si srandu dělá autorka nebo hlavní hrdinka, která byla solidní mimoň, ale čím dýl jsem četla, tím víc se mi to líbilo. Asi už vím, kam se to bude ubírat, ale ten konec byl na můj vkus moc radikálně useknutý, takže se musím co nejdřív pustit do pokračování.

Dvě sestry Tak to je sekec mazec. Drsné, syrové, s ničím se nepárající čtení. Máte chuť těm holkám vynadat, stejně tak jako nějak tajně a nenápadně nakouknout do zapovězeného území, abyste viděli, jak tam žijou, jestli se jim neubližuje. Silná kniha, psaná napůl dokumentárním stylem, napůl jako román, takže se čte hodně dobře. Více v recenzi.

Zakázané ovoce Poklidný román s úžasnou atmosférou přímořských měst v Anglii, který skrývá rodinné tajemství. Líbil se mi.

Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová Primárně sice určeno dětem, ale pokud vás baví fantasy příběhy a jste milovníci Harryho Pottera, bude vás bavit i Nikdyuš. A hodně. Jo, Harryho tam vidím. Ale to vůbec nevadí, příběh má šmrnc, nepostrádá vtip, je neskutečně čtivý a návykový.

Madona z hor Zajímavá kniha, která je napsaná dost nezvykle, úsporně, stroze. Musela jsem si na styl zvyknout, ale pak jsem se zase nemohla odtrhnout, osudy Mariiny rodiny mě přitahovaly jako můru světlo. :). Více v recenzi.

Dokonalá Skvělé! Napínavé, zlověstná atmosféra už od první stránky. Střídání postav mi nevadilo, naopak, stejně tak i formy vyprávění, přítomný a minulý čas, který se střídal, vůbec nepůsobil rušivě.

Temné říční proudy Dlouho očekávané pokračování série s Lacey Flint je tady! A je to opět peckoidní záležitost. Fakt.

Dívka, která četla v metru Lidem se tahle kniha moc nelíbí, ale pro mě to byl mimořádný zážitek. Krásný, jemný, snový příběh. Jasně, že motiv s busem plným knih už v jiné knize je, ale to nevadí, mně se to líbilo. A ano, knihomolové jsou blázni. :)

Osudy válkou změněné II Pokračování opět zaujalo, povídky, jejichž tématem je druhá světová válka, jsou napsány příjemným stylem, dobře se čtou i přes vážnost námětu. Nutí k zamyšlení.

Neplakej Za mě skvělé, hlavní hrdinka Quinn je dost velká podivínka, že jsem uvažovala, jestli... Ale dost, čtěte sami.

Když Nina potkala Bena Pohodová, oddechová knížka, která nabízí přesně to, co slíbila. Romantiku, která je vtipná a chytrá, opravdu tam vidím inspiraci dílem Nory Ephron, je vidět, že ji autorka má ráda.

Návraty domů Nenáročné, předvídatelné (jednu věc jsem uhádla hned), ale na oddech dobré. Jedna z postav, dítě hlavní hrdinky, Amiee, mi lezla na nervy, ale neskutečně. Téma domácího násilí dobré, zasloužilo by si rozvést trochu víc.

Vysněná kavárna na zámku Sladká jednohubka na léto, líbil se mi námět i prostředí. Opět jedna hvězdička dolů za překlad, to už je druhá kniha od Sofa Books, kterou jsem četla, a kde jsou nepřesnosti v textu - jak je možné, že si v jednom rozhovoru osoby chvíli tykají a pak zase vykají - opět si s tím nedal/a/ redaktor/ka/ práci. Škoda, protože Sofa Books mi svou tématikou hodně sedly. Snad se to zlepší.

Volá Berlín Hodně zajímavý pohled do zákulisí válečného zpravodajství, zejména německé propagandy. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla, ale to nemění můj pohled na to, že kniha je skvěle a poutavě napsaná. Recenzi mám rozepsanou, snad dokončím co nejdřív.

Mluvit o ex... není dobré pro sex Opravdu jednohubka, potřebovala jsem něco lehkého. Ale vadí mi ta šablonovitost knih autorky, hrdinky mají exotické jméno, všechny vaří, jezdí do zahraničí....chtělo by to změnu. A taky mi vadilo to neustálé "ach jo", které neustále pronášela hlavní hrdinka.

Vězeň času Perfektní, nadčasové, trochu sci-fi, trochu romantika. Druhá kniha od autora, který se mi líbí čím dál víc. Bude i recenze.

Malé války Tahle knížka na mě čekala nějaké tři roky, koupila jsem ji kdysi v Levných knihách. Zajímavé reálie, text poklidně plynoucí i přes to, že se jednalo o bouřlivý děj. Jen hlavní hrdinové byli velmi nečitelní, nevěděla jsem, co si o nich myslet. Autorka nešla moc do hloubky.

Zmizelé z Cooley Ridge Psáno dost zajímavým způsobem, od konce k začátku (takhle psal i J. Deaver jednu svou knihu). A právě na toto je třeba se soustředit. Nečetlo se to špatně, díky zpětnému vyprávění to není tuctový thriller.

Co by můj syn měl vědět o životě Milá, úsměvná jednohubka, kterou pochopí asi jen rodiče. Některé věci byly vyloženě chlapskou záležitostí, jiné mě upřímně rozesmály.

Tak červen za námi, hurá na letní dovolenkové čtení. Rozhodla jsem se, že vrátím přečtené knihy do knihovny A UŽ SI NEPŮJČÍM. Ne, že by nebylo co, ale mám hromadu vlastních knih, a tím, že papírovky nestíhám, tak jak bych chtěla, nerada bych knížky z knihovny brzdila. Ale znáte to, člověk míní, regál s knížkami mění... Uvidíme. 😁

pátek 29. června 2018

Madona z hor



Maria Vittoria se narodila v době, která ženám příliš nepřála. Dvacátá léta dvacátého století sice znamenala tzv. "belle epoque" neboli "zlatý věk", ale to neplatilo pro všechny. Nosíte-li šaty, nežijete si na vysoké noze, vaši rodiče mají kromě vás ještě hromadu dalších dětí a v hrnci polévky sotva na dně, budete rádi, když se brzo dostanete z domu. Marii Vittorii je dvacet pět, a to je věk, kdy se na neprovdané ženy začíná pohlížet jako na staré panny. Naštěstí pro ni otec našel ženicha.
Jaký je? Hodný? Krásný? Bude ji milovat? Co přinese společný život? Na některé otázky Maria dostane odpověď hned, jiné zodpoví až čas.

Po svatbě si mladí otevírají obchod v podhorské vesnici. Drsný život v ještě drsnějších horách vás buď semele nebo zocelí. Jak ho zvládne Maria a její Achille? Madona z hor mapuje několik desítek let, během kterých rodina primárně čelila útrapám způsobených válkou. Itálie se zmítá v područí fašismu, dříve přátelská atmosféra mezi obyvateli vesnice se rychle mění. Lidé se navzájem podezírají, nikdo nikomu nevěří. Achille se ocitá ve vězení a Maria se musí postarat o děti. Nedostatek jídla ji donutí, aby vedla svůj vlastní odboj a platila za něj dost vysokou cenu.

Madona z hor je velké knižní překvapení tohoto roku, které upoutá krásnou obálkou. Mně osobně naprosto učarovala hned na první pohled (jaké milé překvapení bylo, když jsem zjistila, že jde o dílko české autorky Kateřiny Coufalové).
Po literární stránce se jedná o zajímavý počin, který si vás podmaní, pokud mu to dovolíte. Není to totiž typický mainstreamový román. Madona z hor vyniká poměrně zvláštním stylem, který působí stejně drsně jako Mariin život. Na strohý, úsečný, dost přísně působící styl jsem si musela zvykat. Jakmile jsem se do něj dostala, nedalo se odtrhnout a já jsem byla ke knize přitahována doslova jako můra ke světlu.

Autorce se podařilo vystihnout typickou italskou rodinu, v níž má každý svou roli předem danou. Otec patriarcha, v jehož šlépějích jde i nejstarší syn, matka ochranitelka a dcera rebelka, která se z dominantního područí otce a bratra chce dostat za každou cenu.
Do příběhu je zakomponován dost zvláštní prvek, kterým jsou promluvy mezi Marií, silně věřící katoličkou, a panenkou Marií. Ta hlavní hrdince dodává odvahu, ale nebojí se ani přísné kritiky, jestliže Maria Vittoria nejedná v souladu s Desaterem. Někdy jsem sebou až trhla, když panenka Maria, jíž mám zafixovanou jako laskavou a milující bytost, Marii Vittorii řádně vyčinila.

Madona z hor má v sobě to nejlepší ze společenských románů. Vznikl silný rodinný příběh odehrávající se na pozadí dramatických válečných událostí.

Jestli si chcete vychutnat opravdový knižní bonbónek, s tímto románem se vám to zaručeně povede.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

sobota 16. června 2018

Nové kousky

Starší syn má brigádu. Trochu mu pomáhám, protože je to přes školní rok náročné a já mám na mateřské přece móóře času. 😜
Teď dostal první výplatu a za pomoc mi chtěl koupit knížku. A protože jsme byli v Levných knihách, tak se nám ten jeden kousek trochu pomnožil.  😍




Proč se zakousnout do Zakázaného ovoce?

Zakázané ovoce prý nejlíp chutná. Nikdy však nevíte, jakou příchuť bude zrovna mít. Sladkou jako vášeň nebo trpkou jako zklamání? Přijměte pozvání do ospalého přímořského městečka Merham v Anglii. Skončila druhá světová válka, obyvatelé si užívají těžce vydobený klid. Ten je narušen příjezdem excentrické společnosti umělců v čele s herečkou Adeline Armandovou, která se netají poměrně uvolněnými vztahy. Dvě dívky z dobré rodiny, Celia a Lottie, se nechají natolik okouzlit a unést, že se s extravagantními bohémy spřátelí a jsou téměr denními hosty v jejich domě na pobřeží. Která z nich zakázané ovoce ochutná? A proč byste se do knihy měli pustit právě vy?


  • Jojo Moyes je zárukou dobrého společenského románu. V případě Zakázaného ovoce se sice jedná o starší kousek, originál byl vydán v roce 2004, na atraktivitě mu to neubírá.
  • Autorka část románu zasadila do poválečného období, kdy se svět znovu stavěl na vlastní nohy. Strach a nejistotu střídá naděje s nadšením. A nutno podotknout, že tato doba Jojo Moyes neskutečně sluší. Dokonale vystihla náladu maloměsta, které si žije vlastním životem. Máte rádi drby? Tady si jich užijete požehnaně.
  • Děj se odehrává ve dvou časových rovinách. Neprolínají se, ale úzce spolu souvisí. Z poválečných let se v další části přesouváme o padesát let dál, do současnosti. Poklidnou atmosféru střídá ruch a také přibývají noví hrdinové. Možná se vám budou trochu plést, je jich poněkud víc, a souvislosti mezi nimi zjistíte postupně.
  • Hlavní postavy jsou zajímavé. V popředí stojí Lottie, dívka, která byla do Merhamu evakuována a k nové rodině přilnula natolik, že u nich zůstala i po válce. Holdenovi mají ještě dceru Celii, divokou a nespoutanou, pravý opak zasněné Lottie. Zatímco Celia proplouvá životem teenagerky poměrně lehce, Lottie si v sobě nese trauma nemanželského dítěte, její matka o ni navíc nejeví zájem. V linii ze současnosti poznáváme Daisy, čerstvou matku, jejíž partner Daniel nezvládl rodičovskou roli a od rodiny odchází. Aby se uživila, Daisy bere zakázku, na které měla původně pracovat s Danielem. Odjíždí i s dcerkou do Merhamu renovovat dům na pobřeží, z něhož chce nový majitel udělat hotel pro vybranou smetánku. Daisy má pocuchané nervy, rozhozené hormony, k tomu všemu se jí do všeho plete bývalá majitelka rekonstruovaného domu, protivná paní Bernardová, která svou uštěpačností předčí i obávanou hraběnku Violet z Panství Downton.
  • Zaujmou i postavy vedlejší. Holdenovi jsou na první pohled spořádaná rodina. Pohled druhý odhalí, že není vše tak, jak by mělo být. Paní Holdenová se trápí a její manžel bývá podezřele dlouho v práci. Co se asi skrývá pod pokličkou? Rozpad vztahu a jeho následné budování řeší i Camille, dcera paní Bernardové, a její manžel Hal. Autorka se letmo dotýká i sociálních témat, které sice s příběhem souvisí jen okrajově, ale hrdinů se aktuálně týkají. Ať už je to ztráta zaměstnání nebo důvěry v člověka, za něhož bychom dříve dali ruku do ohně, Jojo Moyes se do nich umí ponořit s citem a porozuměním. Camille a Hal jsou navíc poměrně zajímavým párem, který by si zasloužil víc prostoru v samostatné knize. Vězte, že až se seznámíte s jejich osudem, budete si to přát taky.
  • Když před sebou máte takový vztahový propletenec, jakým Zakázané ovoce bezesporu je, určitě tušíte, že skrývá nějaké to překvapení. Tady se autorce podařil geniální tah na branku. Paní Bernardová ještě neřekla poslední slovo!
  • Konec dobrý, všechno dobré. Je to Jojo Moyes, její knihy jsou sice občas poměrně smutné, čímž jen potvrzují, že život není peříčko, ale naděje přece umírá jako poslední. Královna společenských románů opět namíchala laskavé čtení plné romantiky, lásky, nostalgie i smutku.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

Do pekla? Tudy prosím


Dvě mladé sestry se nechaly přesvědčit, že boj ve jménu Alláha je jediná cesta, jak zachránit sebe i své blízké. Jejich posláním se stala obhajoba cílů Islámského státu. Dívky se vzdaly rodiny i veškerého pohodlí, které měly, aby ukázaly svou oddanost a víru v ISIS, peklo, odkud nevede cesta zpátky.
Rodina Somálce Sadiqa Jumy žije v Norsku několik let, její členové se s novým prostředím dokázali poměrně dobře vyrovnat, až na Sadiqovu manželku Saru. Ta není schopná naučit se norsky a neustále se noří do vzpomínek na léta prožitá v rodné domovině. Její děti se zcela přizpůsobily novému životu. Chodí do školy, kde mají kamarády, chlapci cvičí, děvčata poslouchají muziku, čtou knihy a brouzdají po internetu. Jenže když se sestry Ayan a Leila seznámí podrobněji s Koránem a potkají lidi, kteří mají vazby na ISIS, pomalu a jistě se dostávají na cestu, z níž není návratu. Radikalizace přichází postupně. Sestry navštěvují schůze islámského hnutí, kde si od charismatických imámů nechávají výmývat mozky, začínají odkládat evropské oblečení a nosit nikáby. To, co zprvu vypadá jako rebelie mladých puberťaček, končí utajeným útěkem do Sýrie. Zoufalým rodičům se hroutí svět. Neví, jestli své dcery ještě někdy uvidí.

Jumovi jsou obyčejná rodina, vážící si možnosti začít znovu a jinde. I když jsou muslimové, svou víru nehrotí, nejsou fanatici a své děti vedou ke klasickému evropskému způsobu života. O to víc je pro ně nová situace šokující. Sadiq se rozhodne dívky vypátrat a přivést domů za každou cenu. Ale jak vysoká může být? Zoufalý otec je ochoten udělat vše, proniknout do válečné vřavy v Sýrii, vydat se z peněz, zaprodat se médiím. Dívky se mezitím stihnou vdát i otěhotnět, což celou záchrannou misi ztěžuje. Sýrie je země, jejíž obyvatelé každý den hledí smrti do očí a netuší, jestli se dočkají dalšího rána. Sadiq si prochází peklem, hrozí mu smrt, mezitím jeho žena propadá depresím. Dívky mají další zářez na pažbě - zničily život nejen sobě, ale zapříčinily i rozpad celé rodiny.

Åsne Seierstad je uznávanou reportérkou. V této knize se snaží nastínit, co vlastně vedlo Ayan s Leilou, aby opustily rodinu a zradikalizovaly se. Máte chuť oběma dívkám vynadat, stejně jako tajně a nenápadně nahlédnout do zapovězeného území, abyste viděli, jak tam žijí, jestli se jim neubližuje.

Autorka čerpala z rozhovorů s manželi Jumovými, rodinnými příslušníky a přáteli, využila mailovou komunikaci širokého okolí, zaměřila se na školu, kam dívky chodily.

Byť se jedná o náročné téma, o němž není lehké číst, Dvě sestry jen tak neodložíte. Dokumentárně - reportážní počin je zpracován jako román, nemusíte se tedy bát záplavy odborného textu, pořád se něco děje. Autorka si všímá nejen rodiny Jumových, ale na paškál si bere i kamarádky Leily a Ayan, které stejně tak podlehly volání ISIS. d

Dvě sestry působí velmi syrově a drsně. Autorka píše s nadhledem a nezaujatě, je všímavou pozorovatelkou a zároveň i zprostředkovatelkou informací potřebných k vlastnímu úsudku čtenáře.

Nakladatelství Absynt zásobuje knižní trh kvalitní reportážní literaturou. Dvě sestry by zcela určitě neměly chybět v knihovně milovníků dokumentů. Výpovědní hodnota knihy je zárukou toho, že se vám do rukou dostává výborný, i když mrazivý a lehce znepokojující počin.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

čtvrtek 14. června 2018

Proč byste měli plout Temnými říčními proudy?





PROTOŽE... Lacey. Lacey Flintová, jedna z  nejzajímavějších i nejsložitějších knižních hrdinek z řad policie. Neohrožená, odvážná, do všeho jdoucí přímo po hlavě. Nejinak to bude i v tomto příběhu, kdy budete napjatě sledovat vyšetřování dosti zapeklitého případu. Lacey se dala k říční policii - to zní poměrně zajímavě, že? S řekou je pevně spojená, žije na hausbótu, který ukotvila na břehu Temže. Každé ráno si vychutnává svou porci plavání. Jednou najde uvízlou mrtvolu mladé ženy. Začíná obvyklá rutina - zjišťování totožnosti oběti, aby se případ změnil v zapeklitou kauzu, v níž stěžejní roli hrají ženy, které do Británie přišly jako ilegální přistěhovalkyně.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton nezklame ani tentokrát. Už z předchozích knih víme, že píše neskutečně poutavě, dokáže do děje vtáhnout hned od počátku. Nejinak je tomu i v případě knihy Temné říční proudy Navíc "vodní" téma je neskutečně lákavé. Koho by nelákalo žít aspoň chvíli trochu jako dobrodruh?

PROTOŽE... Autorka se nedrží jen hlavní linie vyšetřovaného případu utopených žen. I když je stěžejní postavou Lacey a její profesní i osobní život, prostor dostávají i další postavy. Inspektorka Dana Tullochová a její přítelkyně Helen řeší otázky související s mateřstvím, policista Mark Joesbury operuje v utajení, což Lacey nese těžce, v jejich společném vztahu je toho tolik k řešení...
Tentokrát je v ohrožení i samotná Lacey, někdo jí nechává tajemné vzkazy na hausbótu a Mark to není.

PROTOŽE... Román je psán tak, že vás celou dobu udržuje v napětí. Kapitoly z aktuálního vyšetřování střídají prostřihy do mysli vraha a nastiňují osudy mladých imigrantek. Toto střídání je výborným tahem na čtenářovu mysl, nedovolí ustrnout, stejně jako nedovolí knihu odložit. Sharon J. Bolton umí překvapit takovými zvraty, o kterých se vám ani nesnilo. Šokující vyústění jsou třešničkou na dortu každé její knihy, prostě krimi jak má být.

PROTOŽE... Pokud jste četli předchozí díly ze série s Lacey (asi nejproslulejší je Už mě vidíš?, který vychází znovu a v novém kabátku), Temné říční proudy budou dalším dílkem do skládačky. Jestli se s Lacey díky této novince právě seznamujete, asi hned nepoberete všechny souvislosti a drobné narážky, které souvisejí s předchozími knihami, a to je výborná příležitost si je přečíst.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton vstala stejně jako bájný Fénix z popela. Vypadalo to, že její další knihy u nás nevyjdou, ale stal se zázrak, který se jmenuje Temné říční proudy. Jako milovník thrillerů je za sebe můžu jen a jen doporučit a doufat, že se autorka na českém knižním trhu udrží i nadále.

PROTOŽE... 26. 6. Sharon J. Bolton přijede do Prahy, aby svou knihu představila českým čtenářům, což je úžasná příležitost seznámit se s autorkou a získat autogram.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

sobota 9. června 2018

6 důvodů, proč číst knihu Poslední dny Rabbit Hayesové


Kolem knihy Poslední dny Rabbit Hayesové budete možná chodit po špičkách. Přiznejme si, komu by se chtělo číst o tom, jak se někdo chystá na onen svět, a ještě k tomu nedobrovolně? Ale pokud se do ní pustíte, zklamaní nebudete, je tady několik důvodů, proč tento příběh stojí za to.

Ano, od samého počátku víme, že to s hlavní hrdinkou nevypadá dobře, ne nadarmo se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, nemusíte se však bát, že byste měli tu čest s ufňukanou slečinkou. Rabbit Hayesová je neskutečně vitální a akční žena. Máte pocit, že byste po jejím boku dokázali dobýt severní pól a zdolat Mount Everest, protože z Rabbit vyzařuje neuvěřitelná vnitřní síla a optimismus. A to se počítá.

Děj nekrouží celou dobu pouze kolem umírání. Rabbit přece kdysi bývala malá holka, zamilovaná teenagerka, teď je i milující máma… Boj s těžkou nemocí střídají prostřihy do minulosti. Svět hlavní hrdinky se točil kolem hudby a největší lásky jejího života, muzikanta Johnnyho Faye. Dovedete si představit křehkou náctiletou dívenku, která dělá zvukařku klučičí kapele? Která milovala jediného kluka v době, kdy se její kamarádky zamilovávaly téměř každý druhý den do někoho nového? Rabbit prožila poměrně svérázný život a vy do něj můžete nakouknout.

Rodina je nade vše a u Rabbit to platí tuplovaně. Její rodiče by se rozkrájeli a sourozenci nad sebou navzájem drží ochrannou ruku. Vážná nemoc je bez varování srazí na kolena a všichni si sáhnou až na úplné dno. Autorce se podařilo naprosto přesně vystihnout typickou irskou rodinu, jejíž členové nejdou pro peprné slůvko daleko, ale přesto se mají rádi.

Taky je tady Juliet, dcera Rabbit. Má dvanáct let, ale díky nové životní zkušenosti působí nesmírně vyzrále, i když v jádru je pořád malou holčičkou, která potřebuje jistotu a rodinné zázemí. Je to typ dívky, se níž byste se jako teenageři chtěli kamarádit. Juliet patří spolu se svou matkou a strýcem Daveym mezi nejsympatičtější postavy knihy.

Anna McPartlinová namíchala silný koktejl, a stačilo jí k tomu jen pár ingrediencí. Křehkost příběhu vyvažuje neuvěřitelná životní síla vyzařující z hlavní hrdinky. Zároveň nechybí obrovská porce humoru, který rozbíjí všudypřítomný pocit beznaděje. Není řečeno, že kniha o umírání musí být zákonitě ponurá a prvoplánově smutná. Poslední dny Rabbit Hayesové vás přesvědčí o opaku.

Dojímáte se pořád dokola nad notoricky známou knihou Než jsem tě poznala od Jojo Moyes a cítíte, že by to chtělo trochu změnu? Seznamte se s Rabbit Hayesovou. Tohle je totiž přesně pro vás.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

čtvrtek 7. června 2018

Písařka ze Sieny


Život neurochiružky Beatrice Trovato je zajetý v pevných kolejích. Prioritou je práce, osobní život jde stranou. Jedinou výjimkou je vztah s bratrem Benem, který ji od narození vychovával. Ben žije v italské Sieně, bohužel než se s ním sestra setkává, Ben umírá. Beatrice zdědila nejen dům v Sieně, ale také dokumenty s výsledky tajného pátrání po minulosti Sieny. 14. století bylo dobou, kdy se Itálií a vůbec větší částí Evropy přehnala morová epidemie, zároveň se kuly neskutečné pikle a intriky. A právě ty Ben před svou smrtí odhalil.

Beatrice se z New Yorku vydává do malebného toskánského města, aby pokračovala v bratrově odkazu a netuší, jaké překvapení přinese deník středověkého sienského malíře Gabriela Accorsiho, který se jí dostal do rukou.  Mladá, dosud racionálně smýšlející lékařka se ocitá přímo v centru dění. Píše se rok 1347, nikdo nemá tušení, že město za krátký čas semele mor. Beatrice stojí před nelehkými úkoly - musí odhalit spiknutí a zároveň splynout s životem v Sieně tak, jako by tam žila odjakživa a nikdo nepoznal, že cestuje v čase.
Jakou roli v příběhu hraje Gabriel? Kam Beatrice vlastně patří? Ke Gabrielovi do středověké Sieny nebo do současnosti, ke skalpelu v newyorské nemocnici?

Písařka ze Sieny je neobyčejný příběh spojující dvě časové linie. Kniha začíná logicky v současnosti, kdy poznáváme Beatrici jako lékařku zcela oddanou své práci. Dozvídáme se něco z jejího soukromí. Matka jí zemřela při porodu a vychovával ji starší bratr Ben, k němuž přilnula. Jejich pevný vztah neohrozila ani vzdálenost, která je dělila.

Když se Beatrice dostane do 14. století, příběh dostává jiný rozměr. Svou tématikou je přirovnáván k nesmírně populární Cizince Diany Gabaldon. Obě knihy spojují stejné prvky, jako je přenos hlavní hrdinky do minulosti, láska k muži, s nímž by se v současnosti nemohla potkat, natož s ním mít vztah, nebo to, že se ocitla přímo ve středu dění u důležitých historických událostí.

Autorka umí velmi sugestivně a věrně popsat středověk, máte pocit, že jste s Beatrice v Sieně roku 1347. Poznáte život obyčejných měšťanů, máte možnost zabrousit do běžné sienské domácnosti a zjistit, jak se tehdy žilo, co se jedlo. Beatrice pracovala jak písařka. Měla na starosti přepisy knih, stejně jako vyhotovení smluv nebo seznamů. Žádný psací stroj nebo počítač. Hezky brk do ruky a píšeme. Celý den, jen s přestávkou na oběd.
Tohle mě na celé knížce bavilo asi nejvíc, a byť bych sama v té době žít nechtěla, pasáže popisující život v Sieně jsem si užívala. Jen mě překvapilo, že hlavní hrdinka do vod poměrně naturalistického středověku vplula až příliš snadno, takže máte chvílemi pocit, že je to vlastně mnohem lepší než současnost. Že by? :-)

Části, kdy se řešily ony intriky mě bavily už míň, ale to na celkových sympatiích ke knize neubírá.
Troufám si říct, že se mi líbila o dost víc než Cizinka, která je na můj vkus občas poměrně zdlouhavá a příliš politická.

Cestování časem bylo, je a určitě i nadále bude atraktivním tématem pro knihy. Písařka ze Sieny nabízí vyrovnaný mix romantiky a historie, kdy na pozadí skutečných událostí autorka rozvíjí sice smyšlený, ale vkusný příběh se sympatickou hlavní hrdinkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)


sobota 2. června 2018

Louskání v květnu


Květen přinesl hromadu výborného čtení, takže žádné okecávání a jde se na to. :)


V úkrytu  Naprostá pecka mezi psychothrillery. Autorka kráčí ve stopách Ruth Rendell, která taky uměla psát dokonale propletené příběhy s šokujícím koncem. Doporučuju.

Ella & Kandinský Další z beletrizovaných životopisných románů z nakladatelství Metafora.Opět nezklamal. Více v recenzi.

V samotách duše: Deníky z let 1925 - 1954  Jsem moc ráda, že jsem na knížku narazila, je to klenot mezi deníkovými výpověďmi. Autorka nechala v pozůstalosti své deníkové zápisky připravené k vydání. Jedná se o zajímavou výpověď o životě ženy v průběhu třiceti let, zahrnující i nelehké období naší země.

Dívky od svaté Magdalény Je s podivem, že až teprve nedávno se v Irsku zavřely tzv. prádelny, v nichž byly "padlé" dívky na převýchovu. Z příběhu až mrazí, když si člověk uvědomí, že se to dělo doopravdy.

Zdi tvé  Nadčasový počin z pera Michaela Třeštíka. Psychologický román z uměleckého prostředí pořádně nasáklý myslivcem připomene časy minulé. A sakra dobře.

Řekni lituji Moje první setkání s autorem, sice pěkně od prostředka, ale to nevadí. Sedli jsme si hned od první stránky, nemohla jsem se odtrhnout.

Poslední dny Rabbit Hayesové  Tenhle příběh s přehledem převálcoval knihu Než jsem tě poznala od Jojo Moyes. Jeden z nejlepších počinů tohoto roku, který vás rozbrečí a rozesměje zároveň. Více v recenzi pro Luxor.

Paříž, moje láska, můj život  O francouzské metropoli už toho bylo napsáno dost. Tahle kniha je zajímavá tím, že ji napsala Slovenka, jejíž mentalita je nám dost blízká. Tak schválně - chtěli byste tam bydlet nebo vám stačí jen dovolená?

Celej Franz!  Úžasná kniha, psaná skvělou češtinou, Marta Davouze prostě umí. Jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory a dozvěděla se něco o paní Věře Saudkové. Víc takových knih o zajímavých lidech.

Máňa a my druzí Vzpomínkové retro na dobu sedmdesátých let dvacátého století. Hlavní hrdinka měla sice poměrně drsné dětství, ale u knihy se i zasmějete. Kdo pamatuje, určitě si vybaví spoustu věcí z té doby.

Pohřešovaná manželka Tohle se mi líbilo, je to příběh psychicky týrané ženy, která vezme osud do svých rukou a zamíří na slepo do Francie, kde v dětství žila. Příjemná oddechovka s vážnou tématikou, jediné, co mi vadilo, byly chyby v textu.

Tak, a je to. Četli jste něco z toho nebo se necháte inspirovat na horké letní jarní dny?

pátek 25. května 2018

Ella & Kandinský




Gabrielle Münterová, nadaná malířka, je nekonvenční mladá žena, Vasilij o mnoho let starší muž a její učitel. Vztah, který se mezi nimi zrodil, není jednoduchý. Vasilij Kandinský je formálně ženatý a s Gabrielle, jíž všichni říkají Ella, žije jen tak na psí knížku. Na tom by snad nebylo nic divného, kdyby se nejednalo o počátek dvacátého století. Doba, kdy se společnost na takové svazky dívala skrz prsty, a je jedno, zda jste byli úředníci nebo bohémsky založení umělci, jako ti dva.

Vztah Elly a Vasilije není idylický. Pro Ellu, introvertku, za kterou vždy mluvily její obrazy, je náročné žít s Vasilijem bez svatby. Aby se vyhnuli skandálu, cestují, a až po několika letech si pořídí dům, kde společně žijí. Ella se kromě malování věnuje i domácnosti a snaží se vytvořit útulný domov, i když vidina spořádaného manželského svazku je stále v nedohlednu. Kromě toho, že ji Vasilij sráží sebevědomí neustálými sliby ohledně manželství, není schopen uznat, že je i výbornou malířkou. S příchodem první světové války na Ellu čeká kruté vystřízlivění, když zjistí, že svého partnera zřejmě vůbec neznala... I přesto dokáže po letech překousnout hrdost a zachránit Kandinského obrazy před nacisty.

Další z řady beletrizovaných životopisů představuje zajímavý a nekonvenční život malířky Gabrielle Münterové. Autorka Mary Bassonová Ellu vylíčila jako sympatickou osobu, měla jsem pocit, že je mi něčím blízká. Ve svém životě si prožila mnoho bolesti a útrap s mužem, který ji v podstatě jen využíval a víceméně jí jako ženou pohrdal. Mohli byste namítnout, že si za to může sama, ale zkuste poručit lásce...

Pro Ellu jsou velmi důležité rodinné vztahy, právě na ně je v příběhu kladen velký důraz. Když se malířka ocitá v těžké životní situaci, je to právě rodina, která přichází na pomoc. O tom se dozvídáte z korespondence, která probíhala "za zády" Gabrielle mezi jejími příbuznými, a díky čemuž působí tato konkrétní pasáž velmi křehce a syrově zároveň.

"Víš, že jsem měl tvoji sestru vždycky rád, má milá. Ale není to nad tvoje síly?"
"Co? Zachránit jí život? To nemůže být nad moje síly." str. 180

Mary Bassonová má lehkou ruku, píše svěžím, moderním stylem, který se dobře čte, a to i přesto, že se jedná o příběh, ve kterém dochází k vypjatým situacím a emocemi to přímo jiskří. Část, kdy Ella s nasazením vlastního života zachraňuje obrazy svého bývalého milence vás bude držet v napětí ještě dlouho po přečtení. Ruku na srdce, kdo z nás by tohle dokázal?

Autorka si dala na knize opravdu záležet, je poznat, že pracuje jako lektorka v muzeu a umění rozumí.
Předěly mezi jednotlivými kapitolami tvoří recenze jistého J. Eichnera na Elliny obrazy. Ty jsou k vidění na webové stránce savingkandinsky.com/galerie.

Nejedná se o odborný životopis, opět je to beletrizovaná forma, kdy autorka vdechla opravdový život suchým životopisným faktům. Chcete-li poznat další osobnost výtvarného umění pomocí románu, Ella & Kandinský je skvělou příležitostí.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)



neděle 20. května 2018

Mazací tramvaj



Už máte dost ponurých severských detektivek a rádi byste zkusili něco “domáčtějšího”? Polská spisovatelka Magda Stachula přichází s napínavým psychothrillerem, který si vás okamžitě získá, a to nejen díky zajímavému názvu.

Anita a Adam žijí v manželství, které už dávno není šťastné. Ona se trápí, protože nemůže otěhotnět, on jejím náladám už vůbec nerozumí. Vlastně se nechápou navzájem, každý jejich rozhovor je jako odjištěný granát. Propast mezi nimi se zvětšuje, oba hledají rozptýlení někde jinde. Zatímco Anita pozoruje přes webové kamery lidi na celém světě, Adam podlehne pradávnému pokušení – nevěře.

Anitu zaujme tajemný mladík, kterého sleduje za pomoci kamery umístěné na mazací tramvaji v Praze. V této činnosti nachází uspokojení a klid, takže si málem nevšimne, že se kolem ní děje něco divného. Ve skříni nachází oblečení, které si nekoupila, v kabelce má líčidla, s nimiž by se v životě nenalíčila. Mladá žena zjišťuje, že se kolem ní motá někdo, kdo o ní ví všechno. Chce ji zničit? A co Adam, momentálně poblouzněn milenkou, uvěří manželce?

V příběhu se v jednotlivých kapitolách střídají čtyři vypravěči – Anita, Adam, Marta a Erik. Každý z nich svým originálním způsobem zasahuje do děje. Autorka se tak trefila do černého. Čtyři úhly pohledu jsou velmi zajímavým prvkem, protože každý z vypravěčů má osobitý pohled na věc a je na vás, komu uvěříte, kdo si získá vaše sympatie. V případě Anity a Adama jde především o sondu do jejich manželství. Sledujete jeho úpadek, stejně jako pozvolný rozpad Anitiny osobnosti. Ze sebevědomé, úspěšné ženy se vlivem problémů stává psychicky labilní troska, která téměř nevychází z domu. Adam jako oběť manželčina vzteku vzbuzuje lítost a porozumění i díky tomu, že se i přes svůj prohřešek snaží manželství zachránit.

Výrazným způsobem do děje zasahují i zbylí dva aktéři, Marta a Erik. Marta je typickou představitelkou žen, které jdou za svým cílem doslova přes mrtvoly, malíř Erik zase umělcem, jenž právě získal zakázku snů. Ptáte se, co mají společného s Anitou a Adamem? Nechte se překvapit, stojí to za to.

Psychothriller polské autorky Magdy Stachuly si vás získá od první stránky. Autorka píše podmanivě, čtivě, dokáže čtenáře upoutat a vtáhnout do děje. Kapitoly jsou relativně krátké, takže vás to bezděčně nutí pokračovat dál a dál. Zpočátku je děj trochu rozvláčnější, vlastně sledujete jedno manželství, v němž to pekelně skřípe, a ani zdánlivě to nevypadá, že by se mohlo jednat o thriller. Příběh pak postupně graduje do finále, v němž je vše do poslední nitky propojeno a zapadá to přesně tam, kam má.

Za zmínku stojí reálie – Polsko je země, jejíž životní styl a rytmus je podobný tomu našemu, navíc se v ději objevuje Praha, což ještě více zvyšuje zvědavost, jak se Magda Stachula s českou metropolí popasovala.

Mazací tramvaj je důstojným zástupcem svého žánru a zcela určitě by neměla chybět v knihovně milovníků thrillerů a psychologických románů.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Kreativní zápisník


Před nedávnem jsem dostala milou nabídku Reného Nekudy, abych si vyzkoušela jeho kreativní zápisník. Byla jsem zvědavá  nejen na zápisník samotný, ale hlavně na sebe. Češtinu mám ráda, baví mě hraní se slovy, takže tohle pro mě byla nejen výzva, ale taky možnost, jak si hrát a ještě si u toho cvičit mozek.


Kreativní zápisník jsem zaplnila aspoň zčásti, psala jsem kdykoliv mi čas a dítko společně dovolili) a musím říct, že jsem si to nesmírně užila.  Zápisník mám pořád na stole v kuchyni, každou volnou chvilku beru propisku a vymýšlím, přemýšlím, píšu, kreslím... prostě se bavím.




Na zápisníku je skvělé to, že si s ním můžete dělat co chcete. Nemusíte začínat od první stránky, je to na vás. Jste rebelové? Jděte do toho po hlavě od prostředka. Jste rebelové de luxe? Vrhněte se rovnou na stránku poslední. No a pokud je vaší doménou pořádek a řád, klidně jeďte hezky od začátku. Všechny způsoby jsou správné. Mně osobně vyhovovalo, že jsem si mohla vybírat úkoly podle nálady a nemusela jsem je dělat postupně. Někdy máte náladu přemýšlet jen zlehka, jindy vás baví roztáčet mozkové závity na plný výkon, a to všechno vám zápisník umožňuje.





Kreativní zápisník má příjemný formát. Je menší, skladný, takže ho můžete brát všude s sebou. I když je sešívaný, nemusíte se bát, že by se vám rozpadl.
Povedený je i po výtvarné stránce. Ilustrovala ho Tereza Lukešová, která si s ním neskutečně vyhrála. Ilustrace jsou jednoduché, výstižné a vtipné.

Přiznám se, bála jsem se začít psát. A to jen proto, že už, bohužel, nejsem zvyklá psát ručně a moje písmo je všechno, jen ne hezké a úhledné. Taky jsem měla obavy, že budu psát hlouposti, které nemají hlavu ani patu. Ale o tom to není. Zápisník vám pomůže rozšířit slovní zásobu, tříbit mozkové buňky, podněcovat vaši fantazii a kreativitu, a hlavně, vykouzlí vám úsměv na rtech. Protože to, co vymyslíte, je opravdu originální a zábavné. A hlavně vaše.

Jestli vás baví čeština, hrajete si rádi se slovíčky, nebojíte se přemýšlet, kreativní zápisník se vám bude líbit. Už vím, že se jím budu inspirovat i v práci a doporučím ho taky kolegyni, která dělá kursy Trénování paměti, v nichž mnohé z úkolů najdou své uplatnění.


(Za poskytnutí Kreativního zápisníku děkuji Renému Nekudovi)
.

sobota 19. května 2018

Na co se můžete těšit: Temné říční proudy



Jsem nesmírně poctěna možností seznámit se s dlouho očekávanou novinkou z pera oblíbené autorky Sharon J. Bolton. Na knížku Temné říční proudy jsem se moc těšila, protože SJB píše svižně a poutavě. Děkuji tímto nakladatelství Domino, které tuto spisovatelku vydává, za recenzní výtisk. Ještě chci připomenout, že Domino obléklo nový kabát knížce Už mě vidíš? téže autorky a vydalo ji znovu. Sharon J. Bolton se prostě nevzdává a český knižní trh jen tak neopustí, což je jenom dobře.

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Zdi tvé



Dočetla jsem starší počin, který letos znovu vydalo Motto. Zdi tvé od Michaela Třeštíka. Kdysi jsem kolem něj brousila v knihovně při plácání knížek (neboli každovečerním rovnání v regálech). Nikdy jsem ho však blíže nezkoumala, ani nevím proč. Navíc jsem vždy měla co číst, takže jsem si říkala, že snad někdy... Vzpomněla jsem si na něj znovu po přečtení recenze u Hanky z blogu ...na skok jinam... , který mimochodem doporučuju všem milovníkům dobrých knih a divadelní kultury.

Zdi tvé vyšly poprvé v roce 1988 a získali si přízeň českých čtenářů. Hlavní hrdina Hynek je umělec, výtvarník. Potýká se nejen s náročným pracovním úkolem, který mu ztěžuje hned několik faktorů (kolega alkoholik, bezpečnostní předpisy), ale také s krachem manželství. Hynkova žena Dana je po autonehodě upoutána na invalidní vozík. Dříve aktivní novinářka se s novou situací jen těžko smiřuje. Stěhuje se k sestře Soně, která je zahořklá. Osudy těchto stěžejních postav se proplétají příběhem lemovaným uměním, alkoholem (myslivec tady teče proudem) a prací. 

Pokud si zvyknete na zvláštní styl psaní pana Třeštíka, kdy se myšlenky hrdinů míchají s jejich činy (bez uvozovek nebo jiného oddělování), dostanete slušný psychologický příběh, který se sice odehrává za socialismu, ale svým způsobem je nadčasový, jinak by ho asi nevydávali znovu, že jo. :-)
Za sebe doporučuju, je to něco jiného než mainstreamové thrillery, kterých je v současnosti přehršel. 


úterý 8. května 2018

Jepice




Spojení thrilleru ze současnosti s historickou linií odehrávající se na sklonku druhé světové války, to zní velmi lákavě. Navíc tato kombinace vzbuzuje velkou zvědavost, protože chcete vědět, co z toho autor namíchal. Můžu říct, že v případě Jepice určitě nesáhnete vedle. Tenhle koktejl vypijete na ex a do dna a budete se těšit na další nášup.

Charlie Priest odešel od policie a v současné době působí jako právník. Jednoho dne u něj doma zazvoní policista. Vyklube se z něj násilník, který chce, aby mu Charlie předal flash disk s důležitými daty. Charlie vůbec netuší o co jde, a než se stačí vzpamatovat, sedí připoutaný na židli a dívá se smrti do očí. Naštěstí ne dlouho, podaří se mu včas osvobodit. Jaké je jeho překvapení, když se později dozví, že útočník byl zavražděn, a jeho příbuzní po Charliem chtějí, aby pomohl najít vraha. Charlie Priest se zaplétá do případu, jehož kořeny sahají do období druhé světové války.

Mohlo by se zdát, že pro bývalého policistu je takové vyšetřování hračkou. Charlie má před sebou mnoho překážek. Jednou z nejtěžších a zároveň i nejzajímavějších, dá-li se to tak říct, je Charlieho disociativní porucha, kdy jeho vědomí nefunguje a on se ocitá mimo realitu. A jako naschvál se tak stane vždy, když řeší něco důležitého. Musím říct, že po všech policistech bojujících s démonem alkoholu nebo drog je Charlieho porucha docela vítanou změnou, a hlavně, něčím novým.

V příběhu mě zaujala válečná dějová linka. Jedná se o období konce války, kdy se sčítaly válečné zločiny a vycházelo najevo, co všechno nacisté spáchali. Nejprve mi nebylo jasné, jak se můžou dvě v podstatě nesourodé linie protnout, protože výslechy válečných zločinců mi nějak nekorespondovaly s Charlieho případem, o to víc jsem ve byla ve finále v šoku. Znáte ten pocit, když v míse hnětete přísady a ony se vám pomalu spojují v ucelený kus těsta? Takhle je to i s Jepicí. Jedná se o prvotinu spisovatele Jamese Hazela, podle mě se jedná o propracovaný a doslova vymazlený kousek, v němž si autor pohrál jak s charaktery hrdinů, tak i s reáliemi příběhu.
Charlie Priest se řadí mezi sympaťáky, má charisma a šarm, na mě působil jak gentleman ze staré školy.

Jepice má dost náročný, vrstevnatý, místy i záludný děj, přesto je znát, že ji James Hazel psal s nadšením a jistou lehkostí, máte pocit, že si s příběhem pohrával a nesmírně ho to bavilo.
Docela mě zajímá, co si na Charlieho vymyslel do příští knihy, už teď se na ni těším a jsem zvědavá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

neděle 6. května 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: V úkrytu




Na román V úkrytu od Liz Nugent jsem slyšela samou chválu. Přistupovala jsem k němu tak nějak normálně, ne s velkým očekáváním, abych nebyla zbytečně zklamaná. Po přečtení můžu zvolat jedno velké WAAAUUUU!!!!!

Kniha je neskutečně čtivá hned od první stránky. Začíná vraždou. Znáte vraha, znáte oběť a pomalu se dostanete i k motivu. Příběh je vyprávěn třemi postavami. První je Lydia Fitzsimonsová. Žije s manželem a synem, ke štěstí jí však ještě něco chybí. V důsledku její touhy však dojde k oné vraždě, která zamává celou rodinou. Dalším vypravěčem je Karen, sestra oběti, a taky promlouvá Laurence, syn Lydie.

Autorka se přiblížila psychologickým románům Ruth Rendellové, napsala příběh promyšlený do posledního detailu. Nemá hluchá místa, napíná a šokuje, je plný zvratů. Za mě jedno velké plus a doporučení všem milovníkům psychothrillerů, kteří se nechají rádi napínat.


pondělí 30. dubna 2018

Louskání v dubnu



Dubnové Louskání je tady, necháte se zase inspirovat?

V případě neočekávané události Pro mě naprosté skvělé čtení, které příjemně překvapilo - viz Knižní tip týdne.

Bohyně osudu ze Salonu d´Amour skvěle namíchaný koktejl humoru, lásky, napětí i dramatu. Víc mého nadšení najdete tady.

Poldark: Ross Poldark - Návrat domů První díl historické ságy, které jsem se prvně bála. /No bodejť, chlápek z obálky vypadá jak z telenovely/, ale dala jsem na doporučení a dostala jsem čtivý příběh odehrávající se v krásném anglickém Cornwallu, kam bych se taky jednou chtěla podívat.

Dva krůčky po mokrém písku Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho, ale odvahu jsem našla až teď. Je to neskutečně emocionálně vyčerpávající čtení, hodně dojemné a smutné. Ale za přečtení stojí.

Útěk C. L. Taylor se pro psaní thrillerů narodila. Zase po čertech dobré čtení. Víc v recenzi.

Prokletý rod Palmisanů Kniha má kupodivu spoustu záporných reakcí, což mě udivuje. Pro mě krásný příběh dvou rodin na pozadí druhé světové války. Jako reálie slunná a horká Itálie plná dobrého jídla a pití a bouřlivých rodinných vztahů.

Pojízdný krámek snů Jenny Colgan mě nikdy nezklame, co se týče chytrých romantických příběhů.A tady ještě navíc knihy hrají hlavní roli, no nečti to.

Zkouška dítětem společenský román, v němž se autorka zaměřuje na téma dobrovolně bezdětných žen, které jsou spokojené ve vztahu a potomky k životu nepotřebují. Více tady.

Návrat na panství Tyringham Před lety jsem četla první díl Kletba panství Tyringham, který jsem si teď už moc nevybavila. Ale začala jsem brát pokračování jako samostatnou knihu a už se mi to četlo líp. Doporučuju číst brzy za sebou, ať si ty souvislosti pěkně vybavíte.

Láska v Provence Příběhy o lásce, které spojuje úžasná Provence. Někteří hrdinové se objevují i v dalších povídkách, které jsou vzájemně provázané. Není to jen bezduchá romantika, jsou to vyzrálé, propracované příběhy.

Ike - můj italský corso pes aneb psí život v Itálii Vyprávění Češky, která už léta žije v Itálii a její život prošel nejednou pekelnou zkouškou. Vše viděno očima psa. Zajímavě pojato, včetně popisu sociálního systému v zemi.

Šťastně až do smrti mrazivý thriller s neobvyklým prvkem vyprávění. Více v recenzi.

Přítelkyně jednohubka na večer, typická Táňa Keleová-Vasilková, trochu šablonovitá, ale i přesto se mi to líbilo. Příjemná vsuvka mezi drsnými thrillery.

Jepice Neotřelé dílo, které spojuje dvě dějové linie, drsné vraždy a propracovaný zločin. Ke konci jsem knihu nemohla dát z ruky, prostě paráda. Víc bude v recenzi, do které se musím co nejdříve pustit.

Clařino tajemství Příběh jedné rodiny, která skrývá tajemství, léta bublající pod pokličkou. Ale až to jednou praskne jeden se nebude stačit divit. Sága, která se dobře čte, napíná čtenáře až do konce.

Pokud vás něco zaujme, budu jen ráda. Nebo jste už z toho něco četli? A líbilo se?

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Pojízdný krámek snů


Knihy, knihy, knihy, Skotsko, knihy, knihy, Skotsko, láska, knihy, knihy... Tak nějak v kostce by se dal shrnout děj půvabné knihy Pojízdný krámek snů od mé oblíbené spisovatelky Jenny Colganové. Kápla mi do noty nejen tématikou, ale i reáliemi.

Příběh Niny, introvertní knihovnice, která se kvůli rušení knihovny musí se svou prací rozloučit, potěší všechny milovníky knížek. Nina se rozhodne udělat radikální krok. Jede do Skotska, kde chce koupit starší dodávku a z vyřazených knih zachráněných ze zrušené knihovny, plánuje vytvořit pojízdné knihkupectví. Podaří se jí to? A co láska? Kdo získá srdce plaché Niny - roztomilý strojvedoucí, ztracený v cizí zemi a toužící po spřízněné duši nebo zamračený, protivný farmář, u kterého si Nina pronajala bydlení?

Pokud jste už od Jenny Colganové něco četli, tak se vám bude určitě líbit i tahle knížka. Potěší romantické duše, knihomoly i fanoušky Skotska. Když si budete číst o tom, jak se Nina s touto drsnou krajinou sžívala, budete se chtít okamžitě do Skotska vydat. Nejlépe s dalším románem autorky. :)




čtvrtek 26. dubna 2018

Šťastně až do smrti



Christian a Leonora bez sebe kdysi nemohli žít, ani dýchat. Vzali se, narodil se jim syn a vypadalo to, že budou žít šťastně až do smrti. Jenže když jejich syn vážně onemocněl, pevný vztah dostal trhlinky, které na první pohled nebylo vidět. Postupem času se zvětšovaly, až se proměnily v jednu velkou prasklinu jménem Zenia.

Když Leonora zjistí, že Christian má poměr se svou kolegyní, zhroutí se jí celý svět. Rodině trpící synovou nemocí obětovala vše, kariéru houslistky i osobní život. Dvacet let žila jen pro své dva muže, a teď, na prahu padesátky má o vše přijít? Ve hře je navíc i nemalý majetek. Christian to však vidí jinak. Láska k manželce je pryč, proč by se měl trápit a setrvávat ve vztahu kde miluje už jen jeden? Život jde dál a je škoda nechat si proklouznout mezi prsty šanci na nový vztah. Chce začít znovu, se Zenií. Jenže je tady pořád Leonora, která se nechce vzdát. Existuje už jen jediný způsob, jak se jí Christian může zbavit...

Thriller Šťastně až do smrti je z pera dvou spisovatelů píšících pod pseudonymem Anna Ekbergová. Českým čtenářům se poprvé představili loni románem Ztracená.
Opět se jedná o dramatický příběh, v němž jde o city, vášeň, zradu i nenávist. Kniha je psána velmi zajímavým způsobem. Stárnoucí policista Holger vdává dceru. Těsně před svatbou jí celý příběh vypráví. Jedná se totiž o nevyřešený případ jeho policejní kariéry. Toto vyprávění se střídá se scénami ze života nešťastného páru, takže máte pocit, že sledujete film. Osobně se mi to zamlouvalo, oživilo to celý koncept příběhu a dodalo mu punc neotřelosti.

Příběh je nabitý akcemi, nechybí momenty překvapení a šokujících zvratů, které děj posouvají vždy někam, kam to vůbec nečekáte. Popisy konkrétních situací a myšlenkových pochodů hrdinů jsou neskutečně podrobné, což může na netrpělivé jedince působit trochu problematicky. Co je ubráno na svižnosti a tempu, to je přidáno na dramatičnosti. První část má poměrně pomalý rozjezd, trochu trvá než si na popisný způsob psaní zvyknete. Jakmile se dostanete k místu, kde se celý děj posouvá do úplně jiné roviny, budete si připadat jako na šílené horské dráze, na níž svištíte střemhlav dolů.

Tento počin se mi líbil o fous víc než Ztracená, proto jsem zvědavá, s čím pánové přijdou do třetice.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

pondělí 23. dubna 2018

Útěk



Jo Blackmoreová dělá, to co miliony žen na celém světě. Denně vozí malou dcerku do školky, denně ji odpoledne vyzvedává. Když k ní jednoho dne přistoupí cizí žena a požádá o svezení, Jo netuší, jak moc se jí změní život. Žena ví všechno o rodině Blackmoreových, v ruce drží rukavici malé Elise a nebojí se ani těch nejdrsnějších výhrůžek...

Útěk je nejnovějším románem ostřílené autorky C. L. Taylor. Můžeme o něm říct, že vám zase a znovu pořádně pocuchá nervy. Ono to totiž s Jo není tak jednoduché. Neřadí se mezi stepfordské paničky, jejichž domácnost by se blýskala jako v reklamě na šťastnou rodinu. Po prožitém traumatu trpí fobiemi a svou dcerku by do školky raději ani nedávala, co kdyby náhodou něco...
Kvůli stupňujícímu obtěžování agresivní vyděračkou se Jo se ocitá v bludném kruhu. Nikdo jí nevěří, dokonce i její manžel si myslí, že to nemá v hlavě v pořádku. Na nešťastnou ženu si došlápla policie i sociálka. Manželství Jo je v troskách a mohla by přijít i o dcerku. Jediným řešením je útěk. Jo i s holčičkou odjíždí do Irska, rodiště své matky a doufá, že se vše co nejrychleji vyřeší.

Útěk je čtvrtou knihou C. L. Taylor, kterou Domino vydalo a opět se potvrdilo, že v nakladatelství nešlápli vedle. Občas se stává, že úroveň spisovatele s dalším dílem upadá, v tomto případě to neplatí. Autorka má laťku pořádně vysokou a rozhodně nemá problém přes ni skákat. :-)
Opět vytvořila thriller, který se čte sám, ve čtenáři vyvolá velkou škálu pocitů a nenechá vydechnout.

Hlavní hrdinka je nevyrovnaná žena, chvílemi ji litujete, chvílemi si říkáte, jestli její manžel přece jen nemá pravdu. Ale i těm nejslabším jedincům stačí určitý podnět, aby se vzchopili a našli zbytky svých sil. Stejné je to i s Jo. Byť bojuje s fobiemi, které jí ztěžují život, pro svou malou dcerku by udělala všechno. Díky tomu není román jen klasickým psychologickým thrillerem, velkou roli zde hraje mateřská láska. Kam můžeme zajít, když chceme pro své dítě to nejlepší? Lásku a pocit bezpečí?

Díky brilantně vystavěnému příběhu dostáváme nálož napětí a dramatu, stejně jako pořádnou zápletku, jejíž kořeny sahají do minulosti. Nechybí ani zvraty v ději přinášející ten správný moment překvapení, když se něco vyvrbí jinak než čekáte.
Za mě ještě velké plus za irské reálie, které byly vylíčeny v živých barvách, klidná, domácká atmosféra irského venkova zjemňuje drsný děj knihy.

C. L. Taylor je zárukou skvělého čtenářského zážitku, její knihy se čtou opravdu jedním dechem a jen těžko se odkládají.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)





sobota 21. dubna 2018

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Zkouška dítětem




Claudii je pětatřicet, pracuje jako redaktorka v knižním nakladatelství. Práce ji baví, je spokojená, srovnané má i životní priority. Stoprocentně ví, že nikdy nebude chtít děti. Prostě na to nemá ty správné "buňky", biologické hodiny jí netikají a tikat ani nebudou. Claudie není žádný Herodes, miluje své synovce a neteř, stejně jako děti přátel. Jen prostě nemá v plánu šířit dál své geny. Když najde společně spřízněnou duši, je šťastná. Ben po dětech taky netouží, jejich manželství bude spokojeně fungovat i  bez  nich.

Jak se to říká? Člověk míní, Pánbůh mění? V tomto případě je to jeden z manželů, kterému se priority přerovnají do nového komínku, na jehož vrcholku je právě touha po dítěti. Kdo změnil názor, Claudie nebo Ben, koho tipujete?

Tuhle knížku jsem koupila v Levných knihách. Upřímně, kdybych se měla řídit příšernou obálkou, asi by mě od nákupu odradila. Naštěstí znám autorku, jejíž další dvě knihy vydalo nakladatelství Domino, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Zkouška dítětem je sice staršího data (originál vydání je z roku 2007, u nás vyšla v Argu o dva roky později), pořád je její téma aktuální.

Jedná se o společenský román řešící podstatnou otázku každého vztahu. Děti. Ne každý je chce mít, ne každý po nich touží. Já mám děti dvě a jsem za ně ráda, byť nejsem taková ta matka kvočna. Zároveň chápu i ty, kteří se rozhodnou pro život bez nich. Je to jejich věc a jejich rozhodnutí.
Autorka se ožehavého tématu nebála a napsala čtivý román, který nikomu nestraní ani neubližuje, a je na vás, jak ho budete vnímat.