sobota 8. prosince 2018

Je čas udělat staré adrese pápá...


...a přesunout se. Takže teď mě najdete tady  Blog se jmenuje stejně, má i podobnou grafiku, snad tedy na mě nezanevřete.
Budu se těšit na nové adrese, v novém kabátku. ZÁPISKY JEDNÉ KNIHOVNICE nekončí!

Krásný adventní čas všem, milí přátelé.

středa 28. listopadu 2018

Až tady nebudu


Co byste dělali, kdyby vám zbýval pouhý rok a půl života? Oněměli byste hrůzou, zpanikařili, začali si život užívat plnými doušky, nebo se snažili tragický osud zvrátit?
Když se Jess Mountová jednoho dne podívá na svůj Facebook, zjistí, že na zdi se objevují příspěvky příbuzných a přátel oplakávajících její smrt. Dívka si nejprve myslí, že se jedná o krutý žert nebo hackerský útok, ale příspěvků je stále víc. Vidí je pouze Jess, takže vyjma nejlepší kamarádky se nemá komu svěřit. Kdo by jí taky věřil, když se před pár lety po smrti milované matky zhroutila.
Ve statusech, zprávách a komentářích Jess vidí svůj budoucí život včetně syna, který bude teprve počat. Jak se rozhodne? Zachrání se i za cenu toho, že dítě se nikdy nenarodí, nebo se vydá vstříc smrti, před níž může alespoň krátký čas strávit se synkem?

Hlavní hrdinka Jess je sympatická mladá žena, chová se přirozeně, na nic si nehraje. Žije poměrně skromě, pracuje jako uvaděčka v kině. I přestože je dospělá, pořád bydlí se svým otcem, který v ní vidí malou holčičku, již musí ochraňovat. Jess se z laskavých, leč už příliš těsných pout chce vymanit ve chvíli, kdy potkává charismatického Leeho. Najednou jde vše hopem, od prvního rande po svatbu a těhotenství. Vypadá to, že Lee by ji na rukou nosil. Jenže je tady Facebook, který ví, co Jess čeká...

Příběh sledujeme prostřednictvím Jess, v jejíž dějové linii se objevují prostřihy do minulosti, a také z pohledu Angely, Jessiny tchyně. Tato forma vyprávění je vhodně zvolená, protože dává možnost vidět věci z různých úhlů pohledu a udělat si vlastní názor. Navíc na čtenáře čeká nejedno šokující odhalení.

Psychologický thriller Až tady nebudu námětem vybočuje z řady a šablonovitosti typické pro svůj žánr. Slibuje nevšední čtenářský zážitek, prvek mysterióznosti ho ozvláštňuje a dodává mu na zajímavosti. Právě díky tomu jsem byla na knížku zvědavá, zajímalo mě, zda to nebude působit nevěrohodně. Byla jsem příjemně překvapená, jak mělo vše smysl a zapadalo to do sebe.
Román se zároveň dotýká závažných sociálních témat, které autorka šikovně zakomponovala do děje. Poukazuje na nebezpečí domácího násilí, pro okolí mnohdy neviditelného a také představuje typ manipulátora, který svým chováním a jednáním dokáže během krátké doby udělat trosku i z nejodolnějšího člověka. Právě na toto skryté zlo, jež ve většině případů vyleze na povrch až ve chvíli, kdy už je pozdě, je nutné upozorňovat. Myslím, že se to autorce opravdu podařilo

Jsem moc ráda, že jsem díky Knihcentrum.cz měla možnost knihu přečíst, v hlavě mi doznívala ještě dlouho po přečtení, nabízí spoustu otázek a témat k přemýšlení. Jak moc s námi mohou naši nejbližší manipulovat? Proč jim to dovolíme, a jak tomu můžeme zabránit?

(Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, kde si knihu Až tady nebudu můžete zakoupit)

úterý 27. listopadu 2018

Strážce nádrže


Co mají společného penzista Jiří Smrček a Magda? Nejde o milostný vztah, i když o jistém druhu lásky či náklonnosti by se hovořit mohlo.
Pan Smrček je strážce nádrže, jež nese právě jméno Magda.
Strážce kromě pravidelných hlášení posílá i osobní dopisy svému nadřízenému.
„Vážený pane řediteli“, přesně takto začíná každý dopis. První napsal poté, co se od zástupce ředitele povodí, inženýra Anděla dozví, že má za sebe hledat nástupce. Pro Smrčka je nádrž Magda téměř vším. S láskou ji opečovává, kontroluje a opravuje, proto je pro něj hledání svého nástupce dost důležitý úkol.

V dopisech dává Smrček nahlédnout do svého poměrně pestrého života, a taky glosuje dění v rodné obci Horní Znělá. Dozvídáme se, proč má jeho bývalá žena přezdívku „Měňák“ a co bylo důvodem k rozvodu, zasmějeme se svérázné hospodské akci, jež nesla název „Nahoře BEZ“, dojímáme se nad osudy charismatické Kateřiny Holasové, pro niž má strážce nádrže zvláštní slabost a bavíme se historkami svérázného souseda plukovníka Dekla. (Tady jsem si nemohla pomoct, ale viděla jsem ho jako Pavla Landovského. ☺)

Strážce nádrže vydalo nakladatelství Cosmopolis. Je to poměrně útlounká knížka, nemá ani sto stránek, ale i přesto je nabitá emocemi, humorem a hlavně laskavostí a moudrostí, poznávacím znamením děl Zdeňka Svěráka. Během čtení můžeme vypozorovat jistou podobnost mezi postavou Jiřího Smrčka a samotného autora, ať už je to výběrem povolání (strážce je bývalý učitel), nebo stylem vyprávění (poklidné, vysvětlující, plné humoru, který není prvoplánový a vzniká jen tak mimochodem). Hlavního hrdinu si oblíbíte během chvilky. On sám sebe považuje za starce, který „už má odžito“, na mě působil velmi charismaticky. Nebojí se přiznat chybu či slabost, působí civilně a přirozeně.

Velkou devizou je nádherná košatá čeština pana Svěráka, která z knížky činí opravdovou lahůdku. Máte-li pro jazyk cit a vnímáte jeho krásu, bude pro vás Strážce nádrže příjemnou záležitostí. Jen vám bude líto, že už toto lidsky obyčejné, hořkosladké vyprávění končí. Ale tak to má být, platí přece „dobrého pomálu“ a „v nejlepším se má přestat“. Nezbývá než doufat, že pan Svěrák napíše další knížku, která přinese pohodu, klid a pohladí nás na duši, protože přesně to někdy potřebujeme.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Strážce nádrže můžete zakoupit)

pondělí 26. listopadu 2018

Ztichlý dům


Susan Websterová mohla být skvělou matkou, kdyby... Kdyby nezabila svého malého, teprve dvouměsíčního syna Dylana. Opravdu trpěla poporodní depresí, nebo to bylo jinak? Susan si z osudového dne nic nepamatuje. Po několika letech, které strávila v diagnostickém ústavu se vrací zpět do života. S novou identitou a nadějí, že už snad bude dobře. Teď se jmenuje Emma Cartwrightová, má nejlepší kamarádku Cassie, souputnici z ústavu, díky níž vše zvládá. Jenže když Emmě jednoho dne přijde obálka adresovaná na její původní jméno, je v šoku. Našla v ní totiž fotku malého chlapečka, který by mohl být její syn. Kdo snímek poslal a co tím sleduje?  Emma s pomocí Cassie a novináře Nicka kráčí po stopách fotografie s nadějí, že Dylan může být naživu.

Ztichlý dům je debutem britské autorky Jenny Blackhurst a já můžu říct, že nakladatelství Domino mělo opět šťastnou ruku při výběru čerstvé krve do své stáje.
Jako správný thriller má kniha vše, co se od ní očekává. Začátek, který láká pokračovat dál, pozvolna vysvětluje situaci, a hlavně - pořádně napíná až do dechberoucího konce. Spisovatelka totiž k Susanině linii přidala ještě jednu, která jen zdánlivě s příběhem nesouvisí. Sledujeme příběh party mladíků, jejichž jedinou zábavou je opíjení a výtržnictví. Ale jak děj postupuje a graduje, obě části do sebe zapadají jako dílky skládačky. Musím vyzdvihnout poměrně zajímavou zápletku, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti a proplétají se skrz všechny podstatné osoby knihy.

Jenny Blackhurst píše poutavým způsobem, dokáže do děje vtáhnout, máte pocit, že sledujete film. Objevuje se zde poměrně dost postav, každá má v příběhu specifické místo. I tentokrát jsem, tak jak to obvykle u thrillerů a detektivek dělávám, tipovala pachatele. Susan se řadí mezi sympatické hrdinky, působí věrohodně, o ní jako o milující matce jsem pochybnosti neměla. Ale v jedné z postav jsem se tentokrát spletla, pořád jsem o ní přemýšlela a nevěřila jí ani nos mezi očima. Autorka mi dokázala, že to se svými aktéry umí, protože jsem šla špatnou cestou a nechala se zmást. Když už myslíte, že... No, však to určitě sami znáte, zjistíte, že jste pozornost zaměřili na někoho konkrétního, a ono je to ve finále ještě stokrát jinak.

Ztichlý dům doporučuju, věřím, že se bude zamlouvat všem milovníkům thrillerů a psychothrillerů. Určitě se v záplavě knih tohoto žánru neztratí a najde si své místo, které si právem zaslouží. Jedná se sice o debut, ale poměrně propracovaný, akční a hlavně pořádně zamotaný.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

čtvrtek 15. listopadu 2018

Nech mě jít



Žil byl jeden otec, který měl tři syny. Jednoho dne onemocněl nevyléčitelnou nemocí - amyotrofickou laterální sklerózou. Věděl, že smrt je sice nevyhnutelná, ale krutá, a proto se rozhodl dobrovolně odejít. Povolal potomky, aby jej doprovázeli na kliniku v Curychu, kde se provádí eutanázie. Dva starší s tímto nápadem nesouhlasí, svolný je jen nejmladší Louis, který usedá za volant rodinného auta, aby s otcem tuto poslední misi vykonal. Rozmyslí si to jeho starší bratři a splní otcovo poslední přání? Tohle není pohádka, tohle je cesta do hlubin duše, kterou doporučuji, protože...

... Edward Docx je pro nás nový, neznámý a neokoukaný autor, i když má na svém kontě několik románů. Někdy je dobré vybočit ze zajetých kolejí, nechat své oblíbené spisovatele odpočívat a zkusit něco jiného. V tomto případě se četba vyplatí, Edward Docx vnáší čerstvý vítr do žánru společenského románu.

... tohle nebude bavit jenom ženy. I když je to rodinný příběh pitvající vztahy až na dřeň, na své si přijdou i muži. Vlastně si troufám říct, že Nech mě jít je chlapskou záležitostí. Ženy tvoří rámec příběhu spíše okrajově, i když plní funkci femme fatale,  je to mužský element,který vystupuje do popředí. Ano, muži mívají své dny a kupu problémů k tomu. A nejlepší způsob jak je ventilovat, je jednoduchý. Mluvit o nich. No a protože jsou to chlapi, dostat z nich kloudné slovo bývá problém. Jakmile však upustí páru, stojí to za to.

... vás přinutí přemýšlet. O rodině, o vzájemných vztazích mezi členy, které bývají mnohdy zapeklité. Někdy si připadáte, jako byste tančili mezi vejci. Nejinak je tomu i u Laskerových. Otec totiž opustil svou první ženu kvůli jiné. Opustil nejen ji, ale i dva syny, kteří to celý život těžce nesli. S druhou manželkou měl dalšího syna. Vztahy mezi mužskými členy jsou na první pohled v pořádku, ale ve skutečnosti visí jen na tenkém vlásku. Spousta věcí zůstala nevyřčena, oba starší bratři se léta cítí ublížení. A právě tato cesta je pro Laskera seniora poslední možností napravit staré křivdy a dát vše do pořádku.

... máte pocit, že se díváte na film. Na hutný film, něco ve stylu Blízko od sebe, který rodinné vztahy pitvá do mrtě. I tenhle román je takový. Edward Docx napsal živelný příběh, místy úsměvný, až komický, jindy brousící do tragična. Otec Lasker je velký bohém, milovník literatury a umění, všechny kolem sebe zahlcuje svéráznými názory. Jeho ironické hlášky baví asi nejvíc.

... je nadčasový. Nikdy neztratí nic z akutálnosti. Co svět světem stojí (a bude stát), rodinné vztahy se budou řešit. I umírat se bude. A typický suchý humor, tak blízký Angličanům a sympatický nám všem, ten bude kořením všech dobrých knih vždycky. Věřte,že tady si ho užijete požehnaně.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


pátek 9. listopadu 2018

Výkupné za duši

Zdroj: Mobaknihy.cz



Dva mladé muže spojuje vzájemná nenávist vůči sobě, rozdělují je názory, jimž věří. Wolfi Wystyd a Viktor Habart, Čech a Němec. Jeden bojoval za Německo, dokonce si podal ruku s Hitlerem, druhý nacisty nenáviděl... Jejich setkání vrcholí zatčením Wolfiho, k němuž dává podnět právě Viktor. Jaké budou jejich další osudy? Jaroslav Haidler  nabízí prostřednictvím svých hrdinů pohled na formování policie a tajných služeb na území našeho státu.

Na sklonku války Wolfi začíná procitat ze svého zaslepení. Zjišťuje, že ideje, za něž bojoval, nejsou tak skvělé, jak si myslel. Utíká ke své tetě do Čech, kde se potkává s Viktorem. Jejich vzájemná nevraživost se táhne léta. Viktor se dal k SNB, Wolfi se stává tajným agentem Sovětů. Jejich cesty se ještě několikrát zkříží.
  
Spisovatel Jaroslav Haider, zkušený novinář a autor několika knih s válečnou a špionážní tématikou v knize Výkupné za duši mapuje zejména poválečnou dobu naší republiky. Děj pokrývá bezmála půl století od konce druhé světové války až po začátek devadesátých let. 
Zaujme dobová atmosféra, velmi sugestivní líčení života lidí během normalizace, kdy byla republika doslova prošpikována tajnými agenty STB, a člověk netušil, zda si nevinným rozhovorem se sousedem zrovna nechystá oprátku. 

Kniha má poměrně hodně postav, v nichž není lehké se hned zorientovat. Kromě Viktora a Wolfiho prostor dostávají také Viktorův bratr Oskar stojící na druhé straně barikády - jako politický vězeň si prošel peklem, důstojník Běrezin pracující pro britskou špionážní službu, nebo Rosťa Paděra, tajný agent STB, který se však jako agent moc nechová.
Jakmile se některá z postav objeví v příběhu, autor děj automaticky proloží jejím osobním životem, takže před sebou máte veškeré souvislosti. Osobní linie je zmíněná spíše okrajově, Haidler do hloubky příliš nejde, což je vzhledem k hlavnímu tématu pochopitelné. 
Mě nejvíce zaujaly příběhy Oskara Habarta, českobratrského faráře a Rusa Běrezina.

Román Výkupné za duši je svižný a napínavý, i když některé scény mi připadaly trochu přitažené za vlasy. Hovorová čeština a hojné dialogy jej činí čtivým a přístupným široké veřejnosti. Autor do děje zakomponoval i scény s předními představiteli tehdejší politické garnitury.

 Koho zajímají poválečné dějiny naší země, život za doby gottwaldovského režimu i tuhé normalizace, ten si přijde na své. Mě kniha bavila, přiblížila mi fungování tajné policie i špionážních služeb. 

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Moba)



čtvrtek 1. listopadu 2018

Váha inkoustu




Dvě ženy od sebe dělí několik století. Kdyby se znaly, měly by si co říct? Životní cesty Ester a Helen se proplétají v této neobyčejné knize čítající úctyhodných šest set stran.

Helen Wattová, profesorka historie, dostává  na počátku milénia zajímavou zakázku od svého bývalého studenta. Má prozkoumat staré židovské rukopisy, které muž nalezl při rekonstrukci domu. Helen si k práci přizve mladého amerického studenta Aarona, jemuž se nedaří napsat disertační práci. Stárnoucí, unavená životem i Parkinsonovou nemocí, musí Helen snášet poměrně sebevědomého Aarona a zároveň čelit konkurenčnímu týmu badatelů, který má o rukopisy také zájem.

Historická linie zasazená do 17. století sleduje Ester Velasquezovou, Židovku s portugalskými kořeny prchající před inkvizicí. V Londýně, městě plném nástrah zůstává sama bez rodiny. Ujímá se jí slepý rabín, u něhož Ester pracuje jako písařka. Mladá žena je velmi chytrá a bystrá, svět inkoustu a knih jí učaroval. Ale co budoucnost? Aby se měla dobře, musí se vdát. Jenže jako vdaná žena se zase nesmí věnovat své vášni. Existuje pro ni řešení?

Váha inkoustu spojuje nejen dvě naprosto odlišná historická období, ale také osudy žen, které si svou nezávislost musely vybojovat samy. Nejvíce mě bavila linie Ester, jež nabízí pohled do života středověké ženy. Poznáváme židovskou kulturu, svět, v němž žena má jisté jen jedno. Narodila se proto, aby se stala manželkou a matkou a striktně dodržovala zákony své obce. Helen má jako moderní emancipovaná žena daleko větší prostor pro svůj rozlet, ale i ona naráží na barikádu, oddělující ji od světa, do něhož se jako mladá zamilovala. Helen totiž není rodilá Židovka, ale judaismu propadla.

Nečekejte však příběh ve stylu Barbary Erskinové nebo Barbary Wood, které také umně propojují historii se současností. Zatímco ony se zaměřují spíše na romantiku, Váha inkoustu je hutné, po jazykové a stylistické stránce propracované dílo, jež brousí i do vod filozofie, aniž by působilo nabubřele a příliš učeně.

Autorka Rachel Kadishová se hlásí ke svým židovským kořenům, jimž vzdala hold právě touto knihou. Kromě spisovatelské profese působí jako profesorka tvůrčího psaní.
Právě její vybroušený styl psaní, smysl pro detaily a umění vykreslit atmosféru konkrétního okamžiku, činí z Váhy inkoustu nevšední literární počin, k čemuž přispěl i překlad Zory Freiové.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

pátek 26. října 2018

Čtvrtá opice



Pokud milujete Jefferyho Deavera pro jeho geniální zápletky a Chrise Cartera za to, že umí vymyslet vraždy jaké svět neviděl, budete zbožňovat i J. D. Barkera.
Díky skvělému Dominu jsem opět měla možnost číst recenzní výtisk ještě před vydáním a moct tak před vámi machrovat. Ale ne, ve skutečnosti upřímně závidím, že máte čtení ještě před sebou. Čtvrtá opice je totiž po právu řazena mezi top tituly detektivní literatury. Já se začetla hned od prvních stran a jen těžko knihu odkládala. J. D. Barker si vás totiž podmaní a ze svých osidel jen tak snadno nepustí.

Detektiv Sam Porter řeší už pět let případ sériového vraha, který sám sebe pojmenoval Opičí vrah. Policii zásobuje balíčky obsahujícími části těl zavražděných obětí. Uši, oči, jazyk... Připomíná vám to něco? Znáte proslulé tři moudré opice, jež svými gesty vyjadřují „nevidím zlo“, „neslyším zlo“ a  „nemluvím zlo“? Občas se s nimi objevuje i jejich čtvrtá společnice „nečiním zlo“ držící si břicho nebo zkřížené ruce. A právě tyto symboly jsou s příběhem provázány. Jak moc, to sami brzy zjistíte.
Když se Opičí vrah objeví znovu na scéně, Samovi kromě obvyklých propriet zanechává na místě činu svůj deník. Podaří se zkušenému detektivovi pomocí tohoto neobvyklého vodítka vraha konečně vypátrat?

Čtvrtá opice je mistrovským dílem ve své kategorii. Spojuje v sobě to nejlepší ze staré americké detektivní školy - detailní vykreslení vyšetřovacích metod a postupů, sehraní parťáci, kteří spolu špičkují, přitom by jeden bez druhého nedali ránu, k tomu dávka typického suchého policejního humoru - taky už cítíte koblihy a kafe? :-) Zároveň nabízí to, co mají čtenáři detektivek a krimi příběhu nejraději. Poctivý mord zabalený do moderního kabátku. Mám pocit, že J. D. Barker si s Chrisem Carterem může směle podat ruku, co se rafinovanosti a způsobu provedení týče.

Kapitoly v knize jsou krátké, střídají se s deníkem Opičího vraha, který v něm popisuje své dětství ve zdánlivě idylické rodince. Čtení je to vskutku brutální, zvrácené a šokující, přesto zjistíte, že musíte  číst dál. Rodí se člověk s psychopatickými sklony nebo ho formuje rodina a prostředí? Co se honí hlavou narušenému jedinci, pro nějž jsou city pouhé slovo?

Líbilo se mi i zakomponování osobního života Sama Portera. Právě prožívá náročné období a práce mu pomáhá nezbláznit se. Tady oceňuji postupné seznamování se situací, takže je zachováno napětí a trocha spekulací, jež udržují hladinu adrenalinu na vyšší hodnotě. V určitém okamžiku Barker použil  v ději moment překvapení, díky kterému se vše obrací o sto osmdesát stupňů, příběh graduje a nabírá zásadní zvrat.

Prostě Čtvrtou opici číst musíte, pokud máte rádi krimi příběhy s rafinovanou zápletkou. Tady si jich užijete vrchovatě.
A zatímco vy už můžete knihu napjatě vyhlížet, vyjde 30. 10., já se budu těšit na další pokračování, které J. D. Barker napsal.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


čtvrtek 25. října 2018

Zničím tě a vezmu si co je mé



Kathy je na první pohled sebevědomá žena, která dokázala skloubit kariéru šéfredaktorky v úspěšném architektonickém časopise s rolí matky. Jenže není vše jak se na první pohled zdá. Časopisu šéfuje zatím jen na zkoušku, je pod drobnohledem šéfa. Doma to taky není moc idylické. Kathy je sice vdaná za Markuse, hodného a solidního muže, ale vypadá to, že jejich láska pomalu vychládá. Může za to narození malého Billyho, nebo je příčina někde jinde? Kathy a Markus neměli příliš mnoho času na budování vztahu, než se stačili rozkoukat, Kathy otěhotněla. Dva rozdílní lidé musí dělat kompromisy a učit se toleranci a nechovat se jako slon v porcelánu. Křehké příměří narušuje nežádoucí element v podobě Heji, redaktorky, která pod Kathy pracuje.

Heja pochází z Finska. Opustila slibnou kariéru v televizi a přijela do Londýna, kde vzala práci v časopise o architektuře. Není příliš komunikativní, Kathy z ní má nepříjemný pocit. Zjištění, že si Heja nárokuje jistý prvek v Kathyině životě je nemilým překvapením, stejně jako fakt, že Markus a Heja tvořili před dávnými časy pár. Heja využívá slabin své šéfové, aby dostala to, co jí údajně patří. Podaří se jí to?

Psychologický thriller Zničím tě a vezmu si co je mé se řadí mezi romány, které přečtete jedním dechem. Reálně působící postavy, jimž autorka vtiskla kladné i záporné charakterové vlastnosti a vylíčila je i s jejich nedostatky, dávají příběhu punc opravdovosti. Ruku na srdce -  jak dobře znáte své kolegy a lidi ve svém okolí? ;-) Ne, tahle kniha ve vás nechce vzbuzovat paranoiu, ale ukazuje na to, že člověk nikdy netuší, kdo se mu může přimotat do života a jakou v něm zanechá stopu.

Děj je vyprávěn v ich-formě, střídavě z pohledu obou aktérek, Kathy i Heji, takže je čistě na vás, jak je budete vnímat a jak moc každá z nich svým jednáním i myšlenkami ovlivní váš úsudek.
Kapitoly jsou kratší a končí na správném místě. Přesně na tom, které vás nutí číst dál.

Mohlo by se říct, že se jedná o psychothriller, kterých kolem sebe máme dvanáct do tuctu. V tomto konkrétním je důraz kladen hlavně na psychiku aktérů, na myšlenkové pochody jenž jim rotují hlavami. Mistrný tah se autorce povedl se závěrem knihy. Do určité míry šokující konec, v němž nekončí vše šťastným vyústěním, kdy spolu s hrdiny vydechnete úlevou, že je vše v pořádku. Závěr ve vás bude ještě chvíli rezonovat.
Zajímá vás, jak takový vztahový propletenec může skončit? Dostane lovec svou kořist? Stačí se jen začíst a nechat se unášet na vlnách napětí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Návrhář


Zatímco Paříž oslavuje v roce 1944 těžce nabytou svobodu, iluze o šťastném manželství, které měla Američanka Copper Reilly, berou za své. Mladá žena sbírá zbytky svého sebevědomí a cti, rozvádí se záletným bohémským manželem, aby mohla začít novou životní etapu. Chce se osamostatnit a prorazit jako reportérka. Jakou roli v jejím příběhu hraje Chrisian Dior?
Paříž, Copper i Christian mají jedno společné. Jako bájný Fénix vstávají z popela, aby hrdě hleděli vstříc novým začátkům.

Román Návrhář není typickým životopisným románem, slavného módního guru poznáváme až jako muže středního věku. O jeho dětství se autor zmiňuje spíš v náznacích, ze kterých je znát, že nebylo nic moc, Christian si z něj odnesl traumata a šrámy na duši. Kniha se spíše zaměřuje na kariérní vzestup vrcholící slavnou módní přehlídkou v roce 1947. Vše se odehrává na pozadí Coppeřina života, který je opravdu pestrý. Kromě profesního růstu sledujeme i osobní život. Zvítězí láska k muži nad těžce nabytou volností,jíž si Copper po rozvodu užívá plnými doušky? 

Byť se opravdu nejedná o Diorovu biografii, do rukou se vám dostává fascinují román, z něhož vyzařuje charisma vznešené Paříže i bohémství známých umělců, kteří se příběhem proplétají. Knížka má šmrnc a věrohodně odráží atmosféru Francie těsně po válce. Je plná emocí, jež cloumaly nabuzenými Pařížany. Euforie, nadšení, stejně jako nenávist ke kolaborantům a rostoucí napětí mezi dělníky a boháči, to vše americký spisovatel Marius Gabriel otiskl do čtivého příběhu.

Kromě pohledu do světa módy a módní žurnalistiky kniha poukazuje i na starosti všedního dne, s nimiž se lidé po válce potýkali. Velmi emotivní scény patří setkání Christiana se sestrou Catherine, která se vrátila z koncentračního tábora a s pomocí bratra a Copper se pomalu vzpamatovává z psychických a fyzických útrap.

Návrhář mi kápl do noty. Líbilo se mi, jak autor umně spojil linii fiktivní postavy v podobě Copper, která mi byla poměrně hodně sympatická, s reálným příběhem skutečného Christiana Diora, nepříliš sebevědomého muže, který se zprvu bál vystoupit ze svého stínu, aby na konci slavil nezapomenutelný triumf s přehlídkou na níž představil tzv. „new look“.

Knihu můžu doporučit jako doplňující zdroj k informacím ohledně Diorova života, stejně jako kroniku lidských osudů formujících poválečnou Paříž.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelsví Metafora)



pondělí 22. října 2018

Neobyčejná dobrodružství



Seznamte se s Edselem Bronfmanem. Na první pohled příliš výrazný není, vlastně byste si ho nevšimli, ani kdyby s vámi seděl v kanceláři.
Edselův život není nic moc. Každý den chodí do práce, pravidelně navštěvuje svou matku Muriel. A to je vše. Neprožívá žádnou lásku, nemá přítelkyni. Jeho jediný milostný zážitek pochází v podstatě z pravěku a Edsel na něj pořád vzpomíná. Taky vám tenhle maník přijde tak trochu lúzr a nevidíte důvod proč o něm vůbec číst? Tak mu dejte šanci a uvidíte, že vás překvapí.

Znáte otravné telefonáty, kdy vám operátoři vymluví díru do hlavy jen proto, aby vám něco vnutili? Edsel jeden podobný absolvoval. Dozvěděl se, že vyhrál víkendový pobyt na Floridě zdarma. Zdarma! Jedinou podmínkou je, že musí jet s partnerkou. Našemu hrdinovi zbývá 79 dní na to, aby si našel svůj doprovod a výhra zbytečně nepropadla.
Uznejte sami - člověk, který patnáct let žije z jedné jediné muchlovačky se spolužačkou, si bude hledat ženu - to chcete zažít s ním!

V knize se objevují neotřelé postavy. Už padla zmínka o Edselově matce, což je poměrně zajímavá osoba. Svého syna vychovávala sama v době, jež svobodným matkám nepřála. Ona si s tím těžkou hlavu nedělala a žila naprosto bohémským životem. Myslela si, že Edsel bude jako ona. No, nepovedlo se. I tak se mu snažila předat do života to, co považovala nejlepší. Jenže teď ji přemohl nepřítel, s nímž nelze bojovat. Muriel vykazuje známky demence a její stav se ze dne na den zhoršuje.

A Edsel? Ten je tak obyčejný, že už obyčejnější být nemůže. Během čtení zjistíte, že je až moc hodný a roztomilý, jeho neohrabanost působí zábavně, spíše tragikomicky, stejně jako u Pierra Richarda v jeho proslulých komediálních rolích, ale vysmívat se mu netoužíte. Vlastně zjistíte, že to s ním až tak špatné není.

Neobyčejná dobrodružství umí překvapit. Na první pohled velká pohodovka, od které nečekáte nic než že vás odvede od chaosu všedního dne. Ale tak to vůbec není. Dostává se k vám laskavé čtení plné humoru vycházejícího ze situací, které Edsel zažívá při hledání přítelkyně. Aniž by si to plánoval, v jeho životě se objevují hned tři ženy, které jako adeptky na cestu za dobrodružstvím připadají v úvahu. Na trochu vážnější notu hraje Murielin zdravotní stav. Vidět, jak nemoc zadupává do země matčinu inteligenci, a jak se dříve energická žena mění ve svůj stín, je pro Edsela velmi těžké.
V průběhu děje náš hrdina prochází velkou proměnou. Musí vyjít ze své ulity a zjistit, že život se musí žít a ne jen přežívat. Z mimoně se stává sympaťák, kterého na konci skoro nepoznáte.

Knihu určitě oceníte, pokud máte rádi příběhy, které mají duši. Pokud potřebujete zvolnit a nechcete číst román, u kterého vám stoupá adrenalin závratným tempem, Neobyčejná dobrodružství jsou pro vás dobrou volbou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)



úterý 9. října 2018

And the winner is...

Naše krásná knihovna

Zdroj: FB Regionální knihovna Karviná

získala

Zdroj: FB Regionální knihovna Karviná

💗


středa 3. října 2018

Rande naslepo

Ne, nehodlám měnit svůj letitý status vdané paní. Rande naslepo proběhlo v rámci letošního Týdne knihoven. Šla jsem vrátit čtivo (ano, už si zase vesele půjčuju), a kolegyně mě na tuto akci nalákala. O co jde? Vyberete si jeden pořádně zabalený balíček, ve kterém se skrývá knižní překvapení. Na mě čekal román Letní host.

My už se s Letním hostem známe od doby co vyšel v nakladatelství Metafora, vztah máme hezký, jak se můžete dočíst v recenzi. Bylo to setkání milé, a já tuhle knížku můžu aspoň směle doporučit dál všem milovníkům barvitých příběhů.



úterý 2. října 2018

Když vám válka sebere jméno i duši



Caroline žije v New Yorku, Kasia v polském Lublinu, Herta v Düsseldorfu. Jejich cesty by se nikdy neprotly nebýt druhé světové války. Píše se rok 1939, rok, kdy se těmto třem mladým ženám život obrátí o sto osmdesát stupňů.

Caroline bývala herečkou na Broadwayi. Svou uměleckou kariéru pověsila na hřebík a začala se věnovat charitě. Pomáhá francouzským rodinám usadit se ve Státech a podporuje sirotky. Její přesně nalinkovaný život vykolejí vztah s hercem Paulem Rodierrem, jenž je pořád tak trochu ženatý, i válečné události, které ji osudově zasáhnou.

Studentka Kasia s obavami pozoruje letouny ženoucí se na její rodné město. Válka je tady a bere všechno. Dívka se přidává k odboji, bohužel je i s matkou a sestrou zatčena a deportována do koncentračního tábora.

A Herta? Mladá německá lékařka přijímá místo v tzv. převýchovném táboru v Ravensbrücku. Jako doktorka se účastní operací, při kterých mrzačí vězenkyně, jimž se kvůli těmto pokusům říká “králíci”. Jedním z králíků je i Kasia, jíž psychická i fyzická traumata znepříjemní další život. Naději na zlepšení nabízí Caroline. Přeživší ravensbrücké vězenkyně zve na léčení do Států. Kasiu čeká ještě jedna nepříjemná záležitost. Musí konfrontovat Hertu, svou největší nepřítelkyni, a dokázat, že na jejich rukách ulpěla krev nevinných žen.

Román Dívky beze jména vychází ze skutečných událostí. Autorka čerpala ze života Caroline Ferridayové, mecenášky s neuvěřitelně velkým srdcem, která svůj osobní život zasvětila pomoci druhým. Reálnou postavou je také lékařka Herta Oberheuserová. Kasiina linie je inspirována polskou novinářkou Ninou Ivanskou.

Jaké vlastně tyto knižní hrdinky jsou? Caroline působí navenek jako sebevědomá žena, pro niž je blaho druhých nadevše. Charita jí pomáhá vyrovnat se s komplexy i duševní bolestí, které ji trápí už od dětství. Celkově působí velmi sympaticky.

Kasiina povaha je nejkomplikovanější. Z veselé mladé dívky se postupně stává zatrpklá žena. Válečné útrapy ji poznamenaly natolik, že jen těžko hledá cestu sama k sobě a ke svým blízkým.

Herta Oberheuserová se řadí mezi postavy, jimž jen těžko budete přicházet na chuť. I kdybyste se snažili vykřesat jiskřičku dobra z této chladné, nacistickému režimu oddané fanatičky, nemáte šanci. Je to člověk, který si ve své zaslepenosti vůbec neuvědomuje, že se chová špatně.

Román Dívky beze jména je prvotinou spisovatelky Marthy Hall Kelly. Beletristickou formou zpracovává válečná témata a poukazuje na život vězňů v koncentračních táborech. Zároveň nahlíží do duše člověka poznamenaného traumaty. Nabízí také pohled na poválečné Polsko sevřené ve spárech tuhého komunismu.

Čtivý příběh je nabitý emocemi, které ve vás budou doznívat ještě hodně dlouho po tom, co otočíte poslední stránku. Čím víc se válka od současnosti vzdaluje, tím víc by měla být připomínána nejen nám, ale i dalším generacím.

neděle 30. září 2018

Znovu ve víru randění

zdroj: Chrudimka.cz


Alex myslela, že našla muže svých snů. Už ve školce potkala Michaela, který se stal jejím nejlepším kamarádem a nikdo se tedy nedivil, když se po vysoké vzali. Manželská idylka však vzala za své v okamžiku, kdy se provalilo, že Michael je gay. Vlastně to věděli všichni. Všichni až na Alex. Je jí třicet a musí se “na stará kolena” naučit znovu randit.

Naše hlavní hrdinka je trochu upjatá. Miluje plánování, pevné termíny a věci na svém místě. Vystudovala psychologii a živí se jako návrhářka průmyslových interiérů. Je šťastná a spokojená, a nějak jí uniklo, že její manžel to má trochu jinak. Po prvotním šoku se Alex dává dohromady. V podstatě nikdy nerandila, takže na ni čeká spousta nových dobrodružství s muži. A jeden z nich by mohl být ten pravý. Do oka jí padne šarmantní šéfkuchař, jemuž zařizuje interiér nové restaurace. Alex nechce míchat práci a soukromí, jenže lásce neporučíš, jak je známo, a cesta k ní je dost trnitá. Co Alex na jejím konci čeká?

Kniha je přirovnávána k Bridget Jonesové, což nepovažuji za příliš šťastné. Podobnost jsem viděla pouze v partě přátel, které obě knižní hrdinky měly.
Těšila jsem se, že historek ze zákulisí Alexina randění bude víc než je zde vylíčeno, ale ona téměř hned potkala svého sexy kuchaře a děj se od té doby točil už jen kolem něj. Nebyl by to však správný romanticky laděný příběh, kdyby to ti dva měli jednoduché. Autorka jim ve vztahu připravila několik nástrah, a i když tušíte, kam to všechno směřuje, stejně vás to baví a napjatě čekáte, jestli jim všechno klapne.

Zajímavým prvkem, který osvěžil kompozici knihy, byla Alexina práce. O psychologii zařizování interiérů jsem slyšela poprvé a nikdy mě nenapadlo, jak moc je důležité rozmístění stolů v restauraci nebo použití konkrétních barev k přilákání sponzorů s plnými peněženkami. Tohle bylo opravdu zajímavé téma, které mě bavilo asi nejvíc.

Ve třiceti (poprvé) single je lehký, svižný románek, v němž není nouze o humorné situace. Pobaví, i když nenabízí nic nového, co by už nebylo napsáno. Jedná se o pohodové čtení, ideální pro chvíle odpočinku. Ocení ho všechny romantické duše, které lásku hledají nebo si o ní rády čtou.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

čtvrtek 27. září 2018

Nenalezená



Měli se brát. Ewa a Damian, dva bláznivě zamilovaní mladí lidé, se znali už od dětství a svou lásku se chystali zpečetit svatbou. Ve chvíli, kdy Damian vytáhl z kapsy zásnubní prsten, se stalo něco hrozného. Přepadla je parta nabušených chlápků, proti kterým neměli šanci. Ewa byla brutálně znásilněná a Damian skončil s těžkým zraněním v nemocnici. Od té doby Ewu neviděl a neušil, co se s ní mohlo stát. Deset let svoje pochyby a otázky utápěl v alkoholu, dokud na Facebooku nespatřil fotku, na níž byla Ewa. Je to vůbec ona? Když se na internetu objeví další fotka, k níž měl přístup pouze Damian, je mu jasné, že Ewa stále žije. S pomocí nejlepšího kamaráda a soukromé detektivní kanceláře rozjíždí pátrání po milované ženě. Místo toho, aby Damian záhadu rozpletl, sám se zamotává do stále podivnějších situací a přitom zjišťuje, že svou snoubenku téměř vůbec neznal...

Jakmile vezmete Nenalezenou do rukou, vězte, že ji jen tak neodložíte. Od samého počátku je našlapaná adrenalinem, který do vás autor pumpuje nepřetržitě od úvodní scény po poslední větu. 
Vypravěčem je Damian, ich-forma ještě víc umocňuje náladu a bezmoc hlavního hrdiny, do jehož smutku se tak snadno ponoříte. Když do děje vstoupí majitelka detektivní kanceláře bohatá panička Kasandra, příběh dostává nový rozměr. Záhadný případ, v němž hlavní roli hraje korupce a podsvětí, sledujete z pohledu obou aktérů. V hlavě se mi honily různé scénáře, ale to, co si Remigiusz Mróz pro čtenáře připravil, by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Spisovatel popustil uzdu své fantazii tak, že i mistr zápletek Harlan Coben by mohl zblednout závistí. Možná si řeknete, že některé situace jsou už trochu za hranou, ale ve výsledku to na čtivosti neubírá.

Nenalezená má v sobě mnohem víc než typický thriller. Kromě bohaté dějovosti, která se místy podobá zběsilému akčnímu filmu, autor do příběhu zakomponoval jedno aktuální společenské téma, kterým je domácí násilí. Proč to tak udělal, vysvětluje v emotivním doslovu, který byste si měli přečíst, i v případě, že je jinak přeskakujete. Nenalezená si to opravdu zaslouží. 

Děkuji nejlepšímu Dominu za možnost říct vám, že Nenalezená je prostě skvělá. Polsko rulezz!!! Polsko dobývá svět thrillerů! Už se nám představily Magda Stachula, Katarzyna Bonda nebo Katarzyna Puźynska, a teď je tady Remigiusz Mróz.Tenhle chlapík prostě umí. Tohle je nezvratný fakt. Mladý právník má na svém kontě třicet! románů, ve své domovině je velmi úspěšný a populární. Začíná se prosazovat i v cizině, konkrétně u nás je to právě román Nenalezená, a já pevně doufám, že se v brzké době dočkáme i dalších jeho knih. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

čtvrtek 20. září 2018

Láska podle příručky

Zdroj: Chrudimka.cz

On je časově vytížený, věčně spěchající morous, ona klidná, tichá vyznavačka populárního způsobu žití, kterému se říká „hygge“. Klára a Joe. Setkávají se v malebném anglickém městečku Yulethorpe, kam se Dánka Klára uchýlí, původně jen na pár dní, aby si prohlédla lokalitu, kde se natáčel seriál Vraždy v Midsommeru. Hned první večer se stane svědkem hádky mezi svéráznými obyvateli a sblíží se s Luisou,chaotickou majitelkou obchůdku s hračkami. Luisa se chystá odjet z města a Klára jí nabídne, že obchod povede než se vrátí. I když všechno klape jak má, protože Klára z téměř zkrachovalého hračkářství vytvořila ráj pro děti, a pomohla mu tak vzkřísit zašlou slávu, je tady jedna překážka. Joe. Luisin syn. Dost dobře nechápe, proč by hračkářství někdo vedl nezištně, jen z dobré vůle. Skvělý důvod posvítit si na Kláru a zjistit, co má vlastně za lubem. Existuje šance, že by se dva naprosto odlišní lidé mohli sblížit? Pomůže jim k tomu hygge?

Rosie Blake se drží zavedeného schématu typického pro romantické knihy. Hlavní hrdinové se zpočátku nesnáší, v průběhu knihy se jejich vztahy zákonitě mění. Ruku na srdce, nic jiného ani nečekáte a na ten konec, sladký a ulepený jako cukrová vata, se vlastně těšíte.
Na druhou stranu, některé věci jsou jen těžko uvěřitelné, například situace, kdy Luisa nechá s lehkým srdcem obchod i byt v podstatě neznámé osobě, aniž by si ji pořádně prověřila nebo sepsala smlouvu.

Přemýšlíte nad tím, jak autorka do knihy zakomponovala prvek hygge, aniž byste měli pocit, že čtete motivační knihu nebo úklidový manuál? Činí tak nenásilnou formou. Podstatnou rekvizitou jsou vonné svíčky, naducané polštářky a vnitřní klid duše. A nebojte se, není to jen pro upjaté hospodyňky. Pokud jste až doposud tento dánský životní styl nezkoušeli, určitě tak učiníte, až zaklapnete poslední stránku.

Román Život zn.: Hygge je ryzí romantika, u níž vůbec nevadí, že už od počátku tušíte, k jakému konci směřuje. Její kouzlo tkví v něčem jiném. Ano, je to ono zmiňované slovo hygge. Pohoda vinoucí se celým dějem vás ukolébá do klidu a vy máte pocit, že jste v teple, schoulení v křesle, jíte něco dobrého a pijete oblíbený horký nápoj.
Chcete-li akci a napětí, sáhněte spíše po detektivce a tuhle knihu nechte nám, snílkům.

Tento půvabný příběh,v němž vedle hygge velkou roli hrají i reálie anglického venkova, ocení především čtenářky milující knihy Jenny Colgan, kterým ho můžu s klidným srdcem doporučit.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

středa 19. září 2018

Vykoupení

zdroj: Chrudimka.cz


Martin Goffa přichází s osmým pokračováním detektivních příběhů, v nichž hlavní roli hraje svérázný policista Miko Syrový. Vykoupení se odehrává na typické české vesnici, kde si všichni vidí na dvorek a především do talíře.

Příběh začíná poměrně sugestivním prologem, který ihned vtahuje do děje. Je koncipován tak rafinovaně, že dokonale mate čtenáře v tom, koho se vlastně týká. Mika? Nechte se překvapit.

Miko Syrový se chystá strávit dovolenou v rodné vesnici. Svých zasloužených čtrnáct dní chce prožít v klidu, ve společnosti dcery Moniky, dobré knihy a neodmyslitelné sklenky vína. Hned po příjezdu ho čeká smutná událost – pohřeb kamaráda z dětství Vojtěcha Farského, kterého srazil vlak řízený dalším dávným kamarádem. Miko tuší, že pozadí nehody bude mít zcela jiný charakter než sebevražda ze zoufalství, jak se prvotně čin jeví. Miko chtěl původně odpočívat, ale místo toho se pouští do vyšetřování podivné Vojtovy smrti. Jenže hrabat se v životech druhých se v tomto případě nevyplácí, Miko píchl do pěkně uleželého vosího hnízda a ohrozil i svůj život.

Ačkoliv má Vykoupení pořadové číslo osm, pro mě to bylo první setkání s tvorbou Martina Goffy, a hned to byla trefa do černého. I když se Miko v příběhu vrací k událostem předchozích knih (rozvod, smrt přítelkyně, problémy s alkoholem), neměla jsem problém orientovat se v ději a pochopit některé souvislosti. Stěžejním motivem je vyšetřování Farského smrti, které ve finále rozrývá tajemství jinak obyčejné moravské vesnice.

Detektivka tím dostává jiný rozměr. Do popředí vystupují vztahy mezi obyvateli, dávné prohřešky i křivdy, a je jedno, jestli se jedná o dobré kamarády či sousedy přes plot. Právě tato tématika dodává příběhu nádech lidskosti. Všichni to přece dobře známe, většinou z vlastní zkušenosti.

Miko Syrový je typ hlavního hrdiny, kterého je snadné si oblíbit. Osobní život se mu příliš nevyvedl, i přesto se, alespoň příležitostně, snaží být dobrým otcem své dceři. Má smysl pro spravedlnost, někdy trochu horkou krev, což mu často působí problémy při vyšetřování. Je hodně osobitý, na nic si nehraje, a věřím, že mnoho čtenářek pro něj bude mít slabost, protože má charisma.

Co se týče samotného autora, byla jsem hodně příjemně překvapená, jak mi kápl do noty. Martin Goffa píše čtivě, do děje dokáže vtáhnout hned od prvních řádků. Jeho styl je přirozený, vtipný, na správných místech i ironický. Krátké kapitoly zaručují, že se od knížky jen těžko odtrhnete.
Příběh mi svým způsobem připomněl staré dobré krimi příběhy vycházející před lety v edici Magnet, které jsem mívala hodně ráda.

Vykoupení je trefou do černého, pokud jste příznivci poctivých českých detektivek, v nichž se snoubí klasické vyšetřování s osobním životem aktérů.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

úterý 18. září 2018

Neobvyklý typ



Jméno Toma Hankse se v literárním světě bude skloňovat ještě dlouho. Ne, nespletla jsem se, Tom Hanks a psaní k sobě opravdu patří. Jeho debut, povídková kniha, kterou "naklapal" na psacích strojích ze své úctyhodné sbírky, se prostřednictvím nakladatelství Domino dostává i k českým čtenářům. A já myslím, že se Tomovi opravdu povedla.

Varování předem - pokud milujete adrenalin a napětí, jste nesví, když se v příběhu nic neděje a děsí vás představa, že literární postavy si JEN TAK existují, asi vám tyto povídky nic neřeknou.
Máte-li však rádi příběhy s obyčejnými lidmi, nevadí vám pozvolné tempo, budou pro vás tím pravým ořechovým.

Pro charismatického herce mám slabost už od mládí, proto jsem samozřejmě nemohla jen tak přejít i jeho knižní počin.
V první řadě musím zmínit grafickou podobu knihy, která je opravdu vymazlená. Od obálky lahodící oku, přes celkové pojetí knihy. U každé povídky najdete fotku konkrétního psacího stroje, na němž ji autor psal. Ve většině povídek se objevuje motiv psacího stroje, ať už v roli hlavní nebo jako symbolu.

A jednotlivé příběhy? Doslova a do písmene mě uhranuly. Líbí se mi styl, kterým Tom Hanks píše a neříkám to jen z té velké lásky k němu.
Kromě múzy herecké si ho osedlala i ta literární. Do vínku mu mimo jiné dala lehkou ruku, pozorovací talent a umění být vtipný a ironický tak akorát.

Povídky zabírají širokou tématickou škálu. Potkáváte partu bezstarostných přátel ze studií, čerstvě rozvedenou ženu, která se s dětmi právě přestěhovala do nového domu, nebo mladou herečku tápající ve zrádných vodách showbyznysu, či malého kluka, jenž se chystá strávit víkend s matkou. Jejich zdánlivě obyčejné životy Hanks líčí s nadhledem, pochopením a empatií.

Je vidět, že Tom Hanks si psaní vyloženě užíval. Není to žádná komerce, není to rychlopsaní na zakázku, na každé povídce si dal záležet a vdechl jí duši. I když se většina z nich odehrává v současnosti, mají v sobě něco starosvětského. Všudypřítomná retro atmosféra byla hodně příjemná, dokonce mě rušilo, když hrdinové používali mobily nebo tablety. Vlastně se mi vůbec nechtělo vracet do reality, s touhle knížkou mi prostě bylo skvěle. K působivé náladě nepochybně přispěl i překlad z pera Vladimíra Medka.

Doufám, že povídkový soubor Neobvyklý typ nezůstane dlouho sám, a že mu Tom Hanks na svých psacích strojích co nejdříve "naťuká" dalšího  knižního "bráchu".

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


úterý 4. září 2018

Louskání v srpnu



S mírným zpožděním dodávám srpnovou nadílku a rovnou popřeji dobrou ruku při výběru.

Něco modrého Druhá část příběhu dvou kamarádek, tentokrát z pohledu potvory Darcy. To byla ale mrcha mrchovatá, radost o ní číst. :D. Nervy mi tekly, takovou potvoru aby jeden pohledal. Na konci šla sice do sebe, ale ve skutečnosti to tak nebývá, lidi se prostě nemění. Každopádně EG píše skvěle.

Vykoupení Vynikající česká detektivka, dala jsem ji za večer, fakt se dobře čte. Připomínala mi staré dobré krimi z Magnetu. A vůbec nevadilo, že jsem rovnýma nohama skočila do rozjetého vlaku, tohle byl zatím poslední díl série s policistou Mikou Syrovým a já ho četla jako první. Recenzi jsem psala pro magazín Chrudimka.cz.

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky Návykové, inspirativní, skvělé. Líbil se mi pestrý mix slavných a méně známých žen, rozšířila jsem si obzory. 

Bella figura Příjemná knížka plná dobrého jídla a nádherné Florencie. Více v recenzi.

Úsměvy smutných mužů Tohle sice byla jednohubka na večer, ale pořádně silná. Některé pasáže jsem četla dvakrát, abych je vůbec pobrala. Velký obdiv autorovi, že šel s kůží na trh. Není jednoduché přiznat (si) jakoukoliv závislost, natož ji se vším,co k ní patří - a že jsou to někdy zvlášť výživné záležitosti - naservírovat čtenářům. Klobouk dolů. Jsem zvědavá i na film.

Žij, dokud to jde Z téhle knihy se vyklubalo moc pěkné knižní překvápko. Původně jsem si říkala, že je to takové klišé - on, ona a on, přátelství, láska, zrada, výčitky... takhle to šlo v knížce pořád dokola. Ale pak...no, pak jsem zase probrečela kus příběhu. Nádhera. Forma vyprávění otce dceři je výborná.

Není úniku Tenhle thriller ještě nevyšel, ale já už můžu říct, že je výborný. Recenze vyjde v zářijovém magazínu knihkupectví Luxor. Nenechte si knížku /a magazín taky, samozřejmě/ ujít.

Porcelánový koník z dynastie Thang Zase jedna švédská krimi. :) Docela se mi to líbilo, bylo to sice trochu víc hutnější, co se týče propletených témat, ale jinak čtivé.

Dívky beze jména Výborný, emotivní příběh složený z osudů tří žen, se odehrává během druhé světové války (i po) a je to nejen pohled na kruťárny v koncentračních táborech, ale i psychologická sonda, protože válka zákonitě na lidech nechala stopy. Jen mě mrzí dost mizerná korekce překladu - tolik pravopisných chyb, to je ostuda. Recenze u Luxoráků.

Noc v Central Parku Nejprve se mi to zdálo až příliš akční, ale říkala jsem si, je to Musso, vydrž, to se vyvrbí a budeš čučet! A taky že jo, zase mi vehnal slzy do očí, toho chlapa prostě miluju!

Exorcismus mé nejlepší kamarádky Skvělé! Mělo to atmosféru takových teenagerských filmů, zároveň mi to připomínalo Stopy hrůzy, ale ve finále z toho byl krásný příběh o přátelství, které nepřemůže ani ďábel. Velké plus za grafické zpracování knihy, takové "serepetičky" v románech můžu. Více v recenzi.

Pokrevní sestra To tedy mělo grády! Jedna velká adrenalinová jízda plná zvratů. Tahle autorka se mi líbí čím dál víc.

Psí poslání Nádherná knížka, dostala mě. Víc slov netřeba.

Ve třiceti (poprvé) single  Milé, vtipné, romantické čtení na léto. Líbila se mi práce hlavní hrdinky (psycholožka přes zařizování interiérů) a jsem ráda, že ji autorka zakomponovala do děje.

Hororové povídky Nebylo to až tak špatné, ale plánovaný pocit děsu a strachu povídky nevyvolaly. Navíc se k některým nehodila ich forma u vypravěče, s kterým to na konci nedopadlo.

Francouzská suita Hutný příběh o lidech, kteří se, chtě nechtě, museli vyrovnat s okupací Paříže. A každý po svém. Velká škoda, že zůstal nedokončený, ale i tak nese poselství nám, kteří jsme útrapy války nezažili. Autorka sama neměla lehký osud.

V každém okamžiku jsme ještě naživu Velmi zvláštně napsaná kniha, poměrně chaoticky, jako by autor všechnu svou zlost a frustraci vtiskl do příběhu. Navíc na mě nepůsobil moc příjemně a sympaticky, takový dost urputný člověk. Ale svou partnerku miloval neskutečně moc, je to z knihy znát. Na čtení je opravdu potřeba se soustředit, dialogy jsou trochu hrr, jakoby je vychrlil, takový slovní ping pong. Jsem fanda delších souvětí, ale to co je tady, to jsem už dlouho neviděla, souvětí přes půl stránky. Nečte se snadno, ale o to víc zůstane v paměti.

Lucerna v temnotě Nádherný příběh, dvě vypravěčky, dva příběhy, které spolu určitým způsobem souvisí. Zpočátku pomalý rozjezd, ale pak je to jízda. Stupňující se napětí, krásné popisy provensálské přírody, cítíte horký vzduch, vůni levandule a chlad kamenných domů.

Proč máma pije Pobavilo, i když moc nepiju. Nalít do sebe to,co autorka, mám asi delirium tremens. :D Čte se to dobře, fajn oddechovka, hlavní hrdinka někdy na odstřel, někdy k politování. Asi jako každá z nás.
Smrtka Top knížka tohoto léta, byla jsem fakt nadšená. Poměrně zajímavé téma, zpracováno skvěle a hlavně čtivě. Nikdy by mě nenapadlo, že o smrti jde psát takhle. Potřebuju už druhý díl!

A vo Viedenskom lese stále stoja stromy Skvělá absyntovka, miluju jejich knihy. Vůbec jsem nevěděla, že Švédové byli tak antisemitičtí. Příběh rodiny Ullmanových mě dojal. I když kniha nebyla přímo o zakladateli IKEA, jak se mohlo podle anotace zdát, zaujala mě.

Odveď mě domů Krásný příběh plný velké lásky i zmaru, napsaný s citem.

Malinka Výborně napsané, styl Dity Táborské se mi líbí, je hravý a zároveň vyzrálý, užívala jsem si to, i když hlavní hrdinka je na odstřel. 

Tak to je vše, ahoj léto, ahoj prázdniny, vítej podzime! 



sobota 1. září 2018

Poslední boj inspektora Rádla

zdroj: Chrudimka.cz


Inspektor Jan Rádl je bývalý zpravodajec a zkušený válečný harcovník. Od doby, kdy řešil své první případy, uplynulo už moře času. Střední věk ho zastihl jako spokojeného ženáče a otce dvou dětí. Jeho život by mohl plynout poklidně i nadále, kdyby do něj válka nevstoupila už podruhé. Jan Rádl se stává příslušníkem odboje, v němž se mu zkušenosti ze zpravodajských služeb budou hodit.

Honzu Rádla potkáváme v roce 1940, kdy v jedné z pražských kaváren plánuje další odbojové akce spolu s kolegou a nejlepším kamarádem Petrem Brázdou a s vysloužilým balistikem doktorem Pešatem. Jan Rádl je v hledáčku nacistické zpravodajské služby, která doufá, že se skrz něj dostane na kobylku i Petru Brázdovi. Jan ví, že ohroženi jsou i jeho blízcí, takže se mu uleví, když se mu podaří Janu i děti dostat do Londýna. Doufá, že co nejdříve vycestuje za nimi a bude pokračovat v odboji v cizině. To, že válka nezná bratra, pocítí Jan na vlastní kůži. Cesta za vítězstvím je trnitá, na Honzu i jeho přátele čeká velké množství nástrah.

Válka inspektora Rádla je čtvrtým a závěrečným dílemsérie příběhů se sympatickým stěžejním hrdinou v hlavní roli. Protože jsem do děje nastoupila jako do rozjetého vlaku, nemůžu posoudit, jak moc se Jan Rádl v průběhu času změnil. Původně jsem od knihy čekala typickou krimi odehrávající se v kulisách druhé světové války, ve finále jsem dostala po faktické stránce propracovaný příběh z prostředí tajných služeb. Pro mě to byla doposud neprobádaná oblast a i přesto, že jsem spoustu informací slyšela vůbec poprvé, nebyl problém se začíst a pochopit konkrétní souvislosti. Byla to skvělá příležitost poznat válku iz trochu jiné strany.

Marek Skřipský se nevěnuje pouze Janu Rádlovi a jeho rodině. Rozvíjí osudy dalších postav, které čtenář zná z předchozích knih. A pokud jste, stejně jako já, začali “od konce”, můžete se bát, že se v nich budete ztrácet. Obavy jsou liché, autor vždy zmíní podstatné informace.

Mně nejvíc sedly pasáže, které se týkaly běžných záležitostí, které Rádl řešil, ať už to byly typické rodinné scény nebo milostná vzplanutí jeho kolegů. Tyto “odchylky” od tématiky odboje a tajných zpravodajských služeb děj polidštily a odlehčily.

Autorův styl psaní je civilní, hned upoutá a dobře se čte. Popisy jsou svižné, plné akcí, jen mi občas připadalo, že dialogy mezi aktéry jsou toporné, rozpačité a lehce kostrbaté a nehodí se do celkového koloritu tehdejší doby.

Jako celek považuji knihu za povedenou, určitě potěší nejednoho příznivce válečných románů z řad mužů a doufám, že se po ní nebudou bát sáhnout i jejich křehké polovičky.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Paříž, moje láska, můj život

zdroj: Chrudimka.cz


Paříž. Známe ji jako město lásky. Strávit zde dovolenou nebo aspoň prodloužený víkend je snem mnoha z nás. A co teprve v Paříži žít, mít ji pro sebe každý den, jaké to asi je?

Slovenka Mária Dopjerová-Danthine ve francouzské metropoli našla svůj domov. V knize Paříž, moje láska, můj život popisuje sžívání s nekonvenčním městem, běžný život Pařížanů, jejich zvyky i tradice.

Kniha nemá souvislý děj, nepopisuje žádný příběh. Tématicky zaměřené kapitoly vám představí Paříž a její obyvatele “zevnitř”. Tentokrát nenavštívíte notoricky známé památky, abyste město poznali ve vší kráse, díky této knize se Pařížany stanete sami.
Francouzi, potažmo Pařížané, o kterých toto dílo je, žijí ve srovnání s námi dost nekonvenčně. Zjistíte, proč zde lidé nenosí stejné oblečení dvakrát po sobě, překvapí vás, že muži nejsou tak galantní, jak by měli být, a dozvíte se, jak se správně políbit na přivítanou.
Autorka rozebírá i zdravotnictví nebo systém prázdninových dovolených. Jak to chodí na úřadech,
proč jsou nemocné děti ve školce a co dělat, když se díky stávce Pařížané nemohou dostat do práce? Nechybí ani kapitoly zabývající se kulinářskou tématikou, protože gastronomie k městu na Seině neodmyslitelně patří.

V knize mě zaujalo hodně věcí. Překvapilo mě, že Pařížané plánují návštěvy týdny dopředu, vedou si podrobnou agendu, a téměř nikdy nepozvou přátele spontánně ze dne na den. Také mě udivilo, že nemocné děti jen málokdy zůstávají doma, do školky nebo jeslí chodí i s náloží léků předepsaných pediatrem.

O Paříži už toho bylo napsáno dost. U téhle knihy je sympatické, že autorkou je Slovenka, jejíž mentalita je nám blízká. I když je kniha psána dokumentárním stylem, autorka se nebála být osobní a zpracovat své vlastní zážitky.
Pohled na Paříž očima “skorokrajanky”, je jistě příjemnější než listování v odborném bedekru.

Paříž, moje láska, můj život si však na průvodce nehraje. Jejím úkolem je seznámit čtenáře s rytmem tohoto úchvatného města, poznat ho z jiného úhlu pohledu a dostat se mu pod kůži.

Oceňuji krásnou, téměř snovou obálku knihy, která zaujme na první pohled. Co mi však chybělo, byla obrazová příloha s fotkami a mapkami. Věřím, že díky ní by byl čtenářský zážitek ještě intenzivnější.

Pokud chcete poznat metropoli Francie z jiné stránky, tahle kniha je přesně to pravé.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla.)

středa 29. srpna 2018

Exorcismus mé nejlepší kamarádky


Mít nejlepší kamarádku, to je výhra. Můžete se jí vyplakat na rameni, bez obav svěřit všechna tajemství. A kdyby vás posedl samotný ďábel, tak ho z vás vyžene. Nevěříte? Začtěte se do románu Exorcismus mé nejlepší kamarádky a uvidíte sami.

Přátelství mezi Abby a Gretchen vzniklo víceméně náhodou, když Gretchen jako jediná přišla na Abbyinu oslavu narozenin. Od té doby byly takřka nerozlučitelné, upřímnost jejich vztahu dokázala setřít i sociální rozdíly mezi nimi. Na střední škole prožily něco, co je změnilo. Navždy. Prostě už nebylo nic jako dřív. Gretchen se ztratila v lese a po návratu se chovala divně, jako by ji posedl samotný ďábel. Je to vůbec možné? A jak se k tomu postaví Abby?

Román se tématicky řadí mezi romány pro mládež, svým poselstvím však tuto kategorii hluboce přesahuje. Téma exorcismu vás možná trochu vyděsí, přece jen, temné síly se v takovém typu knih příliš často neobjevují. Vůbec se nemusíte bát, že by se děj posouval směrem k béčkovému hororu, k tomuhle příběhu to prostě sedí! Nechybí pořádná dávka napětí stupňující se na těch správných místech. Jen počkejte, až se dostanete k části, kde se Gretchen ztratí v temném lese, tak reálnou scénu, kdy se vám ježí vlasy hrůzou, jste určitě už dlouho nečetli. Právě čtivost je velkou devizou, autor píše lehce, rozumí svým hrdinkám, u kterých věrně vykreslil jejich dívčí vrtochy a nálady. Grady Hendrix je vůbec vnímavý spisovatel, protože se mu povedl i nostalgicky dojímavý závěr knihy.

Příběh se odehrává v průběhu osmdesátých let dvacátého století, což může dnešním teenagerům připadat jako hluboká minulost, pro starší čtenáře to bude příjemné připomenutí vlastních mladých let. Žádné mobily, jen pevná linka, muzika nahraná na kazety a místo textovek rukou psané vzkazy. Pro mě osobně to znamenalo osvěžující návrat do minulosti, bavila mě všudypřítomná atmosféra osmdesátkových filmů pro teenagery a legendární série Stopy hrůzy, kterou jsem si při čtení vybavila.

Kromě atraktivního námětu je Exorcismus mé nejlepší kamarádky zajímavý i grafickým pojetím. Nechybí klasická ročenka, typická pro americké střední školy, fotky studentů i vzkazy spolužáků pro Gretchen, což umocňuje autenticitu děje.





Jeden výlet, jedna noc, po které už nebude nic jako dřív. Tenhle knižní bonbónek se vám bude líbit, ať je vám -náct nebo -cet, a je jedno, jestli ho budete číst sami nebo s tím, koho můžete nazývat kamarádem.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

neděle 12. srpna 2018

Proč se začíst do knihy Bella figura



* PROTOŽE má krásnou šarmantní obálku, která dokáže upoutat a nalákat. Potvrzuje pravidlo, že co je krásné, nemusí být nutně okázalé. Nápad s kreslenou obálkou je prostě skvělý a koresponduje s námětem.

* PROTOŽE chcete vědět, co je "bella figura". To, co je pro Seveřany hygge, je pro Italy zase ona bella figura. Životní styl. A není to nic nového pod sluncem, při čtení zjistíte, že to dokonale teoreticky znáte, ale nedodržujete.

* PROTOŽE bella figura je ve své podstatě docela jednoduchý, hravý a příjemný způsob, jak zlepšit kvalitu života. Obcházíte milované těstoviny obloukem, protože jsou to sacharidy, nepřátelé vašeho těla? V knize si jich prostřednictvím hlavní hrdinky užijete požehnaně. Kamin se těstovinami živí denně a NEPŘIBÍRÁ!!! Naopak, vesele si hubne a krásní.

* PROTOŽE i když Italové působí jako horkokrevný národ, jehož obyvatelé spíše křičí, domlouvají se rozmáchlými gesty a vypadá to, že vás chtějí pohltit, v knížce je poznáte i z jiné stránky. Jako lidi, kteří vás mezi sebe přijmou bez nároku na revanš. Naučí vás vařit tu nejjednodušší rajčatovou omáčku na špagety tak, že chutná jako jídlo de luxe, a vy už jinou kuchtit nebudete.

* PROTOŽE Bella figura není klasickým románem. Je to částečná biografie ženy, která se rozhodla opustit chladnou Anglii a najít sebe sama na horkém jihu Evropy. Není nic lepšího než si číst o někom, kdo se odhodlal změnit svůj život a začal někde jinde téměř od nuly. Možná se necháte inspirovat, možná jen rádi sníte, každopádně Kamin si vás svou upřímnou výpovědí určitě získá.

* PROTOŽE je to Florencie. Podmanivé město v Toskánsku, kam se po přečtení budete chtít vydat. Autorka popisuje toskánské reálie velmi podmanivým způsobem, díky tomu si vás podmaní i na dálku. Skrz knihu vás pálí horké dlažební kostky pod nohama, cítíte vůni čerstvých rajčat na tržišti a vnímáte krásu památek.

Vůně rajčat byla tak omamná, že jsem je rychle nakrájela na kulaté plátky a položila na topinku. Pokapala jsem je trochou olivového oleje, posypala natrhanými lístky bazalky a špetkou mořské soli. Při prvním kousnutí mi v puse explodovalo slunce, rajská dužina chutnala díky soli naprosto božsky. Olej byl štiplavý a bazalka lehce trpká. Každé sousto bylo tak plné chuti, že jsem musela vzdychat. Nahlas. Cpala jsem se krajíci chleba a olivový olej mi stékal po bradě. 

* PROTOŽE je tam láska. Vine se napříč celým příběhem a dodává mu šmrnc jako špetka koření dobrému jídlu. Kamin do Florencie přijela se srdcem rozbitým na kusy. Díky dodržování stylu bella figura se z ní stala úplně jiná žena, sebevědomá a krásná navenek i uvnitř, jíž muži padali k nohám. Zažila úchvatné romantické chvíle, stejně jako zklamání, aby lásku našla tam, kde ji původně vůbec neviděla.

* PROTOŽE Kamin Mohammadi je sympatická. Na nic si nehraje, upřímně na sebe práskne téměř všechno ze svého milostného života. Je stejná jako já nebo vy, člověk z masa a kostí, který snadno podlehl hektickému životnímu stylu - všichni to známe, že? Právě díky této pohodové knize zachycující jeden rok z autorčina života můžete zvolnit i vy a zkusit si, jaké je žít podle bella figura.
Necháte se nalákat?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)


úterý 31. července 2018

Louskání v červenci



Horko, horko, horko... horko všude, kam se podíváte. Ale knížky samozřejmě taky. Červenec právě končí a já mám pro vás pravidelné shrnutí toho, co jsem přečetla. V knihovně jsem si opravdu nic nepůjčila /nebojte, holky, já s koncem prázdnin dorazím/ a čtu teď svoje domácí knihy, recenzáky a stále více oblíbené e-knihy.

Černá díra Druhé pokračování ze série Freyja & Huldar je opět skvělé, emočně vyčerpávající, Yrsa zkouší, kam může zajít. Věřte, že daleko, hodně daleko. Více v recenzi.

Něco vypůjčeného Moje oblíbená Emily Giffin. Společenský román o dvou kamarádkách, jedna v pohodě, druhá děsná mrcha. Emily psát umí, dokáže vystihnout povahy lidí, kladné i ty záporné fakt dobře. Zrovna čtu pokračování, v němž v hlavní roli vystupuje právě ta nesympatická hrdinka.

Válka inspektora Rádla Závěrečný díl série, ze které jsem četla právě jen ten poslední. Ale pochopila jsem souvislosti, neměla jsem problém ani s postavami. Jak jsem to viděla? Víc napoví recenze pro Chrudimka.cz.

Bude to bolet, doktore? Vtipné, hořkosladké, ironické a velmi, velmi britské. Víc v recenzi.

Dublin. Počátky Zajímavý pohled na historii Irska. Místy zdlouhavé, přeskakovala jsem, protože politické pletichaření mě neba, ale jako celek se mi to líbilo, autor si s tím dal dost práce.

Skořápka Můj oblíbený Ian McEwan.  Skořápka nabízí hořkou, tragikomickou, alkoholem nasáklá sonda do propleteného vztahu pohledem nenarozeného dítě.

Nebe je naše Tohle mě úplně rozsekalo na cucky, brečela jsem jako želva. Víc než želva. Emočně vyčerpávající, ale zároveň něžné a křehké čtení.

Sňatky z rozumu Hutné, přitom půvabné, poklidné čtení o starých časech. Nadčasové a nestárnoucí. Je to svým způsobem uklidňující, když se necháte unést historií.

Mengeleho děvče Neskutečně emotivní výpověď, zároveň psaná bez kapky zášti nebo zloby, o to víc se vryje pod kůži.

Císařské fialky Opět krásný, po jazykové stránce lahodící pohled do života lidí v 19. století. V ději se objevuje i Antonín Dvořák a neměl chybu. :-)

Posvátné lži Minnow Blyové Líbilo se mi to, zajímavý námět, ty useknuté ruce tedy dost drsné, těsně po přečtení jedné klíčové scény jsem šla krájet kuřecí maso :-D. Mohlo to jít ale víc do hloubky, hodně by mě zajímal život Minnow v sektě, pořád mám pocit, že tam něco chybí. A taky by si zasloužila pokračování, jak to s ní bylo dál.

Zlá krev Opět skvělé pokračování rozsáhlé ságy, dramatické osudy obou rodin i trocha politiky.

Zázrak  Kam může vést slepý fanatismus a jaké zlo může napáchat mezi obyčejnými, ve svého Boha věřícími lidmi? Čtivě napsáno, celou dobu jsem si lámala hlavu, jak může příběh skončit.

Tajomstvo Pembrooke Parku To byla příjemná změna po všech thrillerech, trocha jemné romantiky i tajemna.

Veselá vdova Tady už to šlo trochu víc do politiky, ale nevadí, svoje jsem si "vyzobala", zvlášť jsem si užila konec, který pěkně vygradoval.

Královský vozataj Poslední, nejtenčí, nejrychleji přečtená. Ale nezklamala,naopak, i když to bylo vzato hopem, líbilo se mi, jak pan Neff dokázal zareagovat i v knížce na nové časy. Jako člověku, který pracuje s knihami, mi do noty padla část, kdy Cyril pracuje v nakladatelství. Jen škoda, že už se s rodinami loučím. Tak zase za pár let znovu opáčko. :)

Všem statečným se odpouští Výborná kniha i bez avizovaného milostného trojúhelníku, který by se možná za jiných okolností konal. I tak tam bylo vztahových propletenců dost, i sond do osudů hlavních postav. Naprosto dokonale autor vystihl atmosféru při bombardování Londýna, tak živě jsem to snad nikde jinde v knihách nezažila. Za mě výborný válečný román s psychologickou tématikou.

Falešný sňatek Pokračování Falešného románu, který mě bavil neskutečně moc, ale skončil v nečekaném okamžiku, kdy zjistíte, že nutně potřebujete další díl. Opět jsem se bavila, autorčin styl se mi zamlouvá. A chválím zakončení, jsem ráda, že to dopadlo tak, jak jsem chtěla (a doufala.)

Daisy Millerová Chtěla jsem ji původně jen prolétnout a zjistila jsem, že ji mám přelouskanou cobydup. Je to trochu plytčejší než by se dalo u takového typu knihy čekat, ale na druhou stranu, možná to bylo tak akorát. Daisy se narodila ve špatné době, byla by z ní skvělá rebelka, pankáčka. :)

Život zn.: Hygge Úžasný, příjemný, romantický příběh, u kterého je úplně jedno, že víte, k jakému konci jeho děj směřuje. Odpočinkový, relaxační, prostě hygge. :)

Kráska přichází Tohle je opravdu příjemné knižní překvapení. Debut, ale poměrně do detailu vypracovaný. Drobné info o konkrétních věcech bych ještě samozřejmě přivítala, ale to je jen můj pocit. Autorka je nadaná, píše poutavě, čte se skvěle.

Poslední zkouška Pátý díl ze skvělé série s psychologem Sebastianem Bergmanem. Opět parádní jízda s koncem, který mi při čtení mihl hlavou, ale i i tak mě překvapil. Potřebuju další díl.

Cinder & Ella Tahle YA se povedla. Tolik emocí jsem ze sebe vyždímala, od nadšení po zlost. Knížka chytne za srdce, není to laciný románek pro náctileté, ale chytře převyprávěná pohádka, skrývá v sobě hodně sociálních témat.

Budu ráda, když vás něco zaujme a vyberete si něco k letnímu dovolenkovému čtení. Za červenec je to vše, ahoj za měsíc. :)


středa 25. července 2018

Vězeň času


Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdybyste mohli prožít své oblíbené historické období na vlastní kůži? A ne jen jedno, ale třeba i víc? Zní to lákavě, že? Představte si, že byste na světě byli už přes čtyři sta let. Zažili renesanci, baroko, zlatý věk, první i druhou světovou válku, barevná šedesátá léta... Prostě byste existovali napříč staletími. Stejně jako Tom Hazard. Sympatickému učiteli byste určitě čtyři sta let nehádali, vždyť mu nemůže být víc než čtyřicet! No, ale není, trpí zvláštní anomálií životního cyklu, stárne výrazně pomaleji než ostatní lidé. Není mu co závidět, vidí umírat své blízké, musí se neustále stěhovat, aby nebudil podezření... Jak dlouho to může člověk vydržet? A hlavně - nesmí se zamilovat, protože láska by mohla narušit zajeté koleje staletého stereotypu.

Toma potkáváme ve chvíli, kdy nastupuje jako učitel dějepisu na jedné londýnské škole. Uznáte jistě sami, že tahle práce je pro něj ideální, kdo jiný by mohl historii znát líp než on? Tom si pomaličku získává respekt žáků a také pozornost kolegyně. Krásná učitelka francouzštiny Tomovi pořádně zamotá hlavu, i přesto, že láska do života našeho hrdiny nepatří. A když se k tomu přidá pátrání po Tomově dceři, která zřejmě zdědila tutéž anomálii, můžeme se těšit na pořádnou nálož romantiky i dobrodružství.

Od Matta Haiga jsem kdysi četla příjemnou a vtipnou upířinu, která měla šmrnc a nebyla tuctová, takže je jasné, že jsem byla na setkání po letech zvědavá. Vězeň času mě mile překvapil. Mám ráda, když se v knize prolíná víc motivů, díky tomu příběh není nudný a neupadá do stereotypu. Povedlo se to i v tomto případě.  Autor si pohrál hned s několika žánry a připravil tak neotřelé počtení.

Charismatický Tom Hazard se řadí mezi hrdiny, kteří si sympatie získávají hned od prvních stránek. Je to klaďas, držíte mu palce a máte pro něj slabost. Zároveň si na nic nehraje, nesnaží se okouzlit za každou cenu. On sám sebe za ideál nepovažuje. Matt Haig dokázal Tomovi vtisknout pořádnou dávku šarmu a lidskosti. Jeho neobvyklý životní příběh není jen "přehlídkou toho nejlepšího" napříč stoletími (kdo by si nechtěl zahrát v divadle u samotného Shakespearea nebo drnkat na klavír v nejlepších jazzových klubech?). Poznáváme i stinnou stránku středověku - chudobu, nemoci a náboženský fanatismus, mrkneme i na Divoký západ a prožijeme lovestory jako... jako z románu.

Nepátrejte po tom, jestli je možné žít stovky let. Sci-fi nebo pohádka? Jak kdo chce. Nechte se unést a užijte si příběh plný lásky, přátelství, oddanosti i touhy, a především otázek kolem lidského bytí.

P. S. Už na mě čeká další kniha Matta Haiga, tomuhle chlapíkovi se prostě nedá odolat. 💗

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)