Jestli odejdeš

První světová válka změnila životy mnoha lidí. Děti předčasně dospěly, z chlapců se stali muži a z rozmazlených slečinek samostatné ženy.
Jak válka zatočila s Vivian a Howardem? Jejich světy jsou jako rub a líc, nebe a země, noc a den. Prostě by se za normálních okolností asi nikdy nesetkali, natolik se jejich společenské postavení lišilo. Ale byla to právě krutá válka, která jejich osudy svedla dohromady.

Plesová sezóna roku 1914 měla pro Vivian znamenat vstup mezi smetánku. Mohla si náležitě užívat tanec a potencionální nápadníky, kdyby se s jedním z nich tak trochu nezapomněla. Takové znemožnění ve společnosti znamenalo jediné - nějak umlčet zlomyslné jazyky a rychle se vdát. Třeba za nudného statkáře. Vivian nemá ani možnost svého muže pořádně poznat, právě vypukla válka a on se vydává na frontu. Mladá novomanželka zůstává sama na venkovské farmě a je jí jasné, že doba, kdy se starala jen o své pohodlí, je definitivně pryč.

Hlava mladého dramatika Howarda je plná ideálů. Patří mezi ně i pacifismus, který se však během válečné vřavy nenosí. Kdo není v bojové linii jako by nebyl. Howard má silné protiválečné smýšlení. Násilí plodí vždycky jen násilí, a kulka? Ta si nevybírá. Jako válečný reportér na vlastní oči vidí, co válka dokáže napáchat. Za jeho postoj mu hrozí trest smrti. Jedinou záchranou je Vivian, kdyby se za něj zaručila a zaměstnala ho na farmě. Už vás napadá, jak tohle může skončit? Má láska těchto dvou nesourodých lidí šanci nebo ji válka a konvence utnou hned v počátku?

Jestli odejdeš je příběh, který dokazuje, že Adele Parks historie opravdu sluší. O tom jsem se přesvědčila i v předchozím románu Nevěsty bez ženichů, ten se odehrával ve dvacátých letech minulého století. Tentokrát se autorka vrací o pár let zpátky, do bouřlivých časů první světové války, která nenechala kámen na kameni a změnila spoustu lidských osudů - stejně jako každá jiná válka. 
Hlavní hrdinové během děje projdou velkou proměnou, hlavně Vivian, ta je zpočátku docela nesympatická. Je to rozmazlená slečinka mající pocit, že může vše. Ale pád až na samé dno nóbl společnosti je Vivian přece jen k něčemu dobrý. Uvědomí si, že svět se netočí jen kolem ní. Držela jsem jí palce, když se stavěla na vlastní nohy a snažila se přiložit ruku k dílu na farmě. 
Moc mě potěšilo, že se v knížce objevila dobře známá postava z románu Nevěsty bez ženichů. Pokud jste ho četli, určitě si vybavíte svéráznou a nekonvenční Avu, jež rozvířila stojaté vody nabubřelé anglické smetánky. V tomto románu je blízkou přítelkyní Vivian, asi jedinou, která na ni kvůli jejímu poklesku nezanevřela. 

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si tuhle knížku, něžnou i drsnou zároveň, kdy se střídají romantické scény s poměrně živými popisy válečných scenérií. Doufám, že Adele Parks plánuje napsat další román, opravdu dobře se čte. Ještě musím vyzdvihnout obálku, která se opravdu povedla.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)