Asi všichni bychom chtěli zvládat rodinu, práci, koníčky. Bez stresu, rozčilování a strachu, že se to někde sekne. Jde to? Allison Weissová vám řekne, že ano. Ne, není superžena ani nemá aplikaci v mobilu, která by jí umožňovala hladký průběh logistiky domácnosti. Má ale krabičku a v ní kouzelné pilulky. Chcete je taky? Čtete dál a uvidíte, že vás choutky brzy přejdou.
Allison žije s manželem a dcerkou. Rodinu miluje, stejně tak ji šťastnou dělá její práce. Jen kdyby výchova dcery nebyla tak náročná a manžel konečně vysvětlil, proč se odstěhoval z ložnice. Allison se snaží, ale když jí onemocní otec Alzheimerovou chorobou, je toho na ni najednou moc. Ještě že má prášky, které před časem brala na bolesti zad. S nimi je svět rázem růžovější. Allison nejprve stačí jedna, dvě pilulky. Ale stupňující problémy si žádají vyšší dávku. A tělo vlastně taky.
Poprvé si Allison uvědomí, že něco není v pořádku, když si vyplní test závislosti. A podruhé se tak stane, když málem sedne pod vlivem léků a alkoholu do auta. Situaci je třeba urychleně řešit, Allison už padla na samé dno propasti zvané závislost.
Podaří se jí vymanit ze spárů nebezpečných léků?
Autorka píše o tématech, které v dnešní společnosti zaujímají významné místo, byť ne vždy příliš kladné. Závislost na lécích se řadí mezi ně. Vytížený manažer v nažehleném obleku, studentka před zkouškami nebo utahaná máma od dětí...Ti všichni mohou v lékárničkách skrývat své malé tajemství a vyvrátit tak představu, že drogově závislým je vždy jen umaštěný feťák.
Také Allison si musela sáhnout na nejhlubší dno, ze kterého se jde jen ztěžka odrazit. V jejím chování nacházíme stejné rysy jako u alkoholika. Léky si schovává na nejrůznějších místech, důvěrně je nazývá "oxíci" a vůbec nevidí, že ubližuje nejen sobě, ale také svým blízkým. Má pocit, že vše drží pevně ve svých rukou, kdyby však měla možnost vidět se očima druhých, spatřila by vyhaslou, zmatenou trosku.
Román je psán v ich formě, z pohledu Allison, což mu přidává na autentičnosti, takže závislost hlavní hrdinky i následnou drsnou léčbu prožíváte s ní. Už dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení knihy na hrdinku myslela i dál. Díky sugestivně napsanému románu Až úplně dolů se mi to stalo. Bála jsem se o Allison, tím víc, že měla malou dcerku.
I když je Allison Weissová "jen" románová postava, její příběh vyvolává pocit, že by se to mohlo opravdu stát. Komukoliv - vám i mně.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Poprvé si Allison uvědomí, že něco není v pořádku, když si vyplní test závislosti. A podruhé se tak stane, když málem sedne pod vlivem léků a alkoholu do auta. Situaci je třeba urychleně řešit, Allison už padla na samé dno propasti zvané závislost.
Podaří se jí vymanit ze spárů nebezpečných léků?
Autorka píše o tématech, které v dnešní společnosti zaujímají významné místo, byť ne vždy příliš kladné. Závislost na lécích se řadí mezi ně. Vytížený manažer v nažehleném obleku, studentka před zkouškami nebo utahaná máma od dětí...Ti všichni mohou v lékárničkách skrývat své malé tajemství a vyvrátit tak představu, že drogově závislým je vždy jen umaštěný feťák.
Také Allison si musela sáhnout na nejhlubší dno, ze kterého se jde jen ztěžka odrazit. V jejím chování nacházíme stejné rysy jako u alkoholika. Léky si schovává na nejrůznějších místech, důvěrně je nazývá "oxíci" a vůbec nevidí, že ubližuje nejen sobě, ale také svým blízkým. Má pocit, že vše drží pevně ve svých rukou, kdyby však měla možnost vidět se očima druhých, spatřila by vyhaslou, zmatenou trosku.
Román je psán v ich formě, z pohledu Allison, což mu přidává na autentičnosti, takže závislost hlavní hrdinky i následnou drsnou léčbu prožíváte s ní. Už dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení knihy na hrdinku myslela i dál. Díky sugestivně napsanému románu Až úplně dolů se mi to stalo. Bála jsem se o Allison, tím víc, že měla malou dcerku.
I když je Allison Weissová "jen" románová postava, její příběh vyvolává pocit, že by se to mohlo opravdu stát. Komukoliv - vám i mně.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Žádné komentáře:
Okomentovat