Půlnoční modř

Catrijn žije v malé vesničce, kde se vůbec necítí šťastná. Chtěla by bydlet ve městě, zažít svobodu, pocítit volnost a taky malovat. Když se jí podaří opustit rodné místo a dostat se do velkého světa, myslí si, že má vyhráno. Měla za to, že si své největší tajemství bere sebou, ale jak už to bývá, vždycky se najde někdo, kdo ho s vámi sdílí, aniž byste o tom měli tušení.

Catrijnino téměř dobrodružné putování začíná v Amsterodamu, kde pracuje jako hospodyně. Dokonce má blízko ke svým milovaným barvám, při jejich míchání pomáhá své paní. Jenže i tady musí skončit díky tomu, že svou touhu malovat neuhlídala. Osud ji zavádí do proslulých Delft, kde má pracovat jako malířka keramiky. Podaří se Catrijn začít znovu, jinak a lépe?

Tento historický román se odehrává v Holandsku 17. století. Aniž bych si pořádně přečetla popis na obálce, říkala jsem si, že mi připomíná proslulé dílo Dívka s perlou. Opravdu je k této knize přirovnáván, takže pokud máte rádi historii, umění a příběhy mající duši, Půlnoční modř se vám bude líbit.
‎Ač se nejedná o hrubou bichli, jak bývá u historických románů zvykem, je nabitá akcí, napětím i tajemnem a dokonce se nebojí ani emancipace.

Samotná Catrijn je hodně zajímavým typem knižní hrdinky, na svou dobu neskutečně chytrá a emancipovaná, zároveň tajemná. To, co si sebou nese, je v příběhu postupně odkryto a je na vás, jaký úsudek si na ni uděláte. Líbilo se mi, že si za svým snem šla, i když byla někdy hodně urputná.

Kniha je neskutečně čtivá, do děje vtahuje hned od počátku. Autorka umí  barvitě a poutavě popsat prostředí středověkého Holandska tak, že máte pocit jako byste tam přímo byli.

Simone Van Der Vlugt kromě klasické zápletky do příběhu nenásilnou formou zakomponovala také informace týkající se umění, malířství a malování proslulé delftské keramiky, stejně jako poznatky o způsobu života tehdejších lidí. Líbilo se mi, že se v knize objevují konkrétní osoby, více či méně /spíše skoro vůbec/ známé z uměleckých kruhů. Nejznámějších z nich je Rembrandt, se kterým se Catrijn setkává. Ale i přesto kniha zůstává především fikcí a ze skutečných událostí čerpá pouze pár věcí.

Po dlouhé době se mi stalo, že mě doslova uchvátil nějaký historický román a já jsem mu doslova propadla. Moc ráda bych si od této autorky ještě něco přečetla, její poutavý styl se mi líbí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)