Z jako Zelda

Francis Scott Fitzgerald je americký autor, který je znám po celém světě. Nejen svými romány, ale především bouřlivým stylem života do kterého vtáhl i svou ženu Zeldu. 
Jaká byla? O čem snila a co dokázala?

V knize poznáváme Zeldu jako mladou rozjívenou dívku, která žije v upjaté jižanské rodině. Zelda je svá, na nic si nehraje. Umí se bavit i trochu provokovat. Rodné město jí začne být těsné.Když pozná začínajícího spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda, i přes protesty rodičů se za něj provdá. Svatba se odehrává v New Yorku, mladá nevěsta je u vytržení. Začíná pro ni svět plný večírků po boku umělecké smetánky.

Ve dvacátých letech odjíždějí manželé Fitzgeraldovi do Paříže, Mekky umělců tehdejší doby. Mimo jiné se setkávají s manželi Hemingwayovými. Mezi Zeldou a Ernestem vznikají hluboké antipatie.Ona jej nesnáší pro to, co dělá své první ženě, on ji považuje za přítěž pro Fitzgeralda. Jejich vzájemná nenávist se line celým příběhem.

Když se manželům Fitzgeraldovým narodí dcera Scottie, pocítí Zelda první náznaky manželovy nadřazenosti, když si prosadí jméno dcery proti matčině vůli.
Dále je to s nimi jako na houpačce. Chvíle lásky a vzájemného porozumění střídají hádky. To když se Zelda pokouší o svůj vlastní krok do uměleckého světa a začne se věnovat baletu a psaní. Nejednou se stalo, že její tvorbu použil Fitzgerald ve svých knihách. Zastával názor, že žena se má věnovat manželovi a dětem, neschvaloval její pokusy o samostatnost a neustále jí také vyčítal, že mu nedala syna, ale "pouze" jednu dceru.
Zelda má zdravotní potíže, druhé dítě mít nemůže. Snad proto se upíná na svou vlastní kariéru a věnuje se své lásce, baletu. Fitzgeraldovi nemají žádné stabilní zázemí, rodina neustále pendluje mezi Evropou a Spojenými státy, což Zeldě vyčítají rodiče.
Není divu, že je toho na ni moc a jednoho dne je Zeldě diagnostikováno duševní onemocnění. Nejen její manžel, ale dokonce i lékaři jí tvrdí, že si nemoc "uhnala" tím, že nedodržela roli manželky a matky, ke které je předurčená. (!!!)
Jak může dopadnout vztah dvou silných osobností, dvou lidí, kteří nemůžou být ani spolu ani bez sebe? Kteří se milují, ale vzájemně se ničí? Kdo koho táhne ke dnu?

Román je fikcí, autorka při psaní sice čerpala z korespondence mezi Zeldou a Scottem a poctivě si prostudovala materiály, příběh jako takový, včetně dopisů, které si manželé psali, ponechala zcela své fantazii.
I tak se jedná o velmi čtivý román, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Psán je v ich formě, vypravěčkou je sama Zelda. Snad proto jsem jí fandila a v některých chvílích bych jejího muže nejraději bacila po hlavě.
Samozřejmě jak bylo už řečeno, jedná se o fikci, jak to bylo mezi manželi doopravdy, ví jen oni dva a my se to už nedozvíme.
Každopádně se na román můžeme dívat jako na výpověď generace zlatého věku - 20. let 20 století nebo jako na vztah dvou silných osobností a zároveň si položit otázku, jak je to vlastně s tradičním rozdělením rolí muže a ženy v moderním světě.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Odeon)