Volá Berlín

Rozhlasové vysílání mělo během druhé světové války doslova nevyčíslitelnou hodnotu. Zatímco dnes si pustíte zpravodajství víceméně jako kulisu a v podstatě ho ani už nevnímáte, protože jste informacemi doslova přesyceni, před více než sedmdesáti lety byl rozhlas vedle tisku jediným informátorem, na který jste se mohli spolehnout.
Román Volá Berlín přibližuje zákulisí rozhlasového vysílání v německém Berlíně zaměřeného na posluchače v Británii.

Mladá Američanka irského původu Maggie studuje v Heidelbergu. Píše se rok 1938 a válka je na spadnutí. Dívka potká Kurta, svou velkou lásku a odchází do Berlína, kde nastoupí na ministerstvo propagandy řízené Josephem Goebbelsem, aby se aktivně podílela na vysílání určeném lidem v Británii.
Maggie svou práci miluje tak stejně, jako nenávidí Brity. Každé vysílání připravuje s obrovskou vervou a nadšením, dokonce zaujme samotného Goebbelse. Mezitím Německo uzurpuje sousedské země a nacistická propaganda přitvrzuje. Maggie zjišťuje, že pravda je někde úplně jinde, jenže to už se i ona sama dostala do područí samotného ďábla. Přichází kruté vystřízlivění, jak ze vztahu s despotickým fanatikem Kurtem, tak i z práce. Rozpolcená Maggie přijímá nabídku Američana Ericha Griekeho a stává se spojkou v nebezpečném odboji.

Román Volá Berlín se vymyká klasickým válečným románům. Máte pocit, že klíčové události sledujete spíše zpovzdálí, jako byste nakukovali do pootevřených dveří. Pozornost je soustředěna z největší části na rozhlasové vysílání a jeho zákulisí.
Město Berlín, kde se převážná část děje odehrává, působí klidně a bezpečně (o tom je také v knize zmínka). Atmosféra pak postupně houstne, jak vážnější se situace stává.

Měla jsem obrovský problém s hlavní hrdinkou, která na mě od samého počátku nepůsobila sympaticky, ale spíše povrchně a arogantně. Moc si nepomohla ani svou antipatií k Britům, kterou dávala najevo téměř v každé situaci. Na druhou stranu se tím potvrdila moje teze, že čím rozporuplnější hrdina, tím víc je kniha zajímavější a originálnější.

Líbilo se mi prostředí rozhlasu, kterému autor věnuje poměrně velkou pozornost a přibližuje dobové vysílání se všemi aspekty. Tehdy se nic nepředtáčelo, jelo se naživo, dokonce v některých vstupech hrála i kapela, vystupující přímo ve studiu. Sebemenší zaváhání mohlo narušit chod celého vysílání, což by mělo, zejména v nacistickém Německu, fatální následky.

Kniha těží ze skutečného osudu Mildred Gillarsové, Američanky, která za války pracovala v německém rozhlase a šířila nacistickou propagandu, za což byla po válce souzena. Kelly Durham své knižní hrdince vdechl krásu, ženskou rafinovanost, omladil ji a její příběh, zejména milostnou linii, ponechal s otevřeným koncem, což nepůsobí tuctově.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o druhou světovou válku a chtějí na ni nahlédnout i z jiných úhlů. Moc se mi líbí obálka knihy navozující dobovou atmosféru. Dominuje starý mikrofon a rudá rtěnka, která byla tehdy velmi populární, jako celek je obálka opravdu působivá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)