Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm malých postýlek, v nich leží sedm malých dětí. Vítejte v Kongslundu, známém dánském sirotčinci, který se stal útočištěm pro mnoho dětí bez rodičů. I těmto sedmi dětem, které se v roce 1961 narodily ve stejné porodnici v Kodani, jejich opatrovatelky našly nové rodiny. Ředitelka sirotčince se vždy snažila pečlivě zahladit stopy, které by mohly vést k pravé identitě jejích svěřenců, ale s minulostí to bývá tak, že většinou dožene každého.
O čtyřicet později těchto sedm dětí spojí jeden anonymní dopis, jehož pisatel hrozí vyzrazením pikantních detailů z dob, než bylo sedm malých postýlek v Kongslundu obsazených. Nitky příběhu vedou až k nejvyšším špičkám dánské politiky, sedmé dítě by tak mohlo i po letech vyvolat ohromný skandál. Co se vlastně tehdy stalo? Kdo je oním osudovým sedmým dítětem? A jak s celým případem souvisí nález mrtvého ženského těla na břehu moře?
Dá-li se o některé z knih, že je do detailu propracovaná, a to až příliš podrobně, je to právě Sedmé dítě. Román čítá více než osm set stran docela drobného textu, což by mohlo s útlocitnými dušemi trochu zamávat. Trochu jsem se zalekla i já, a to jsem milovník hrubých knih.
Autor si vybral naprosto skvělé téma, se kterým se dá dobře pracovat. Adopce dětí, to je velmi tvárný námět, a já musím konstatovat, že prvotní zápletka se sedmi dětmi, které se narodily v jednom roce, ve stejné porodnici, a z nichž jedno má velký význam pro představitele dánské nejvyšší společnosti, je originální.
A tady nastává problém, který jsem neměla jen já, ale spousta dalších čtenářů, kteří Sedmé dítě četli.
Tím, jak je téma příběhu hutné a tvárné, se do něj autor obul pořádně. Na jednu stranu tady máme opravdu poctivou spisovatelskou práci, na stranu druhou se díky tomu v textu docela špatně orientuje.
Erik Valeur přináší ohromné množství informací, v nichž je jednoduché zabloudit.
Na četbu knihy jsem se musela hodně soustředit, místy jsem ztrácela pozornost a k textu jsem se vracela víckrát, což mě zdržovalo a ubíralo to na atraktivnosti.
Pořád jsem ale neztrácela naději a dávala příběhu šanci. Prostě to téma mě dostalo do kolen.
Můj názor je, že kdyby autor příběh osekal a vynechal mnohdy zbytečnou slovní omáčku, byla by z toho nevšední detektivka s psychologickými prvky.
Pozor, knihu vůbec nezatracuji, naopak. Posledních pár set stran /vzhledem k jejich počtu to takhle říct klidně můžu/, ubíhá vcelku rychle, příběh dochází k šokujícímu rozuzlení a vy konečně pochopíte celý složitý spletenec.
Knihu zřejmě neocení ti čtenáři, kterým jde o klasickou detektivku, v níž hlavní roli hrají jen vrah, policista a vyšetřovaný čin. Tohle je záležitost, na kterou si musíte vyhradit čas a soustředit se. Milujete-li hutné příběhy, do nichž se musíte ponořit opravdu hluboko, Sedmé dítě se vám bude líbit. Mistrně vystavěná zápletka, psychologie postav, nástin dánské společnosti i politické situace, to vše v knize najdete.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)
Knihy lze zakoupit:
NAKLADATELSTVÍ OMEGA
Ta hutnost a intenzita mě nepřekvapuje. Knihu si chci pořídit a přečíst, ale je to jeden z těch kousků, u kterých budu chvilku čekat, než přijde ten správný čas. :)
OdpovědětVymazatJá ji chci číst znovu, trochu s odstupem, už budu připravená. :-)
OdpovědětVymazat