Léto plné neskutečných věcí

Kdybyste dostali možnost změnit běh času, pozměnit konkrétní události, šli byste do toho? I za cenu, že o svůj život přijdete? Luna se rozhodla fušovat času do řemesla a zachránit tak svou matku.
Rowan Coleman se nám představuje v dost netypické poloze. Ve svém nejnovějším románu sice zpracovává téma, jež k ní neodmyslitelně patří - rodina a vztahy v ní - zároveň příběhu obléká neotřelý sci-fi kabátek, který mu přidal nový rozměr.

Luna se sestrou Peou se po smrti matky vracejí do jejího rodného domu. Situace je pro ně o to horší, že matčina smrt byla dobrovolným /dá-li se to tak říct/ odchodem ze světa. Sestry vůbec netušily, že jejich matka v sobě třicet let dusila tajemství, ošklivý zážitek, který ji psychicky velmi poznamenal.
Mladé ženy se vydávají do Brooklynu, aby vyřešily dědictví, jímž je rodný dům jejich matky Marissy. Luna zjistí, že oplývá opravdu neobvyklou vlastností - dokáže cestovat v čase. Opakovaně se vrací do horkého července roku 1977, doby, kdy Marissa bývala bezstarostnou dívkou, plnou radosti a lásky ke svému anglickému příteli. Podaří se Luně zjistit, co se tehdy matce stalo? A podaří se jí zvrátit osudné události?
Nebyla by to Rowan, kdyby do příběhu nevpletla trochu lásky - Luně zamotá hlavu nejen možnost změnit minulost a ovlivnit tak matčin život, ale i jeden mladý muž, který se jí neustále plete do cesty. Pro pragmatickou fyzičku, jíž Luna v civilním životě je, to bude opravdu léto plné neskutečných věcí, kterým jen horko těžko uvěří ona, natož její sestra.

Román Léto plné neskutečných věcí umí zaujmout. Je to Rowan Coleman tak jak ji známe, ke svému typickému stylu však přidala ještě něco navíc a posunula tak vlastní hranice novým směrem. To, že jdou perfektně skloubit dva zdánlivě neslučitelné knižní žánry - romantika a sci-fi, nás už přesvědčilo několik autorů. Připomněla bych skvělý román Zakletý v čase od Audrey Niffenegger, nebo nedávno vydané Měsíční údolí od Melanie Gideon, oba se cestováním v čase zabývají a zároveň drnkají na romantickou duši čtenářek.

S touto knihou se určitě nudit nebudete, naopak. Rowan Coleman napsala poutavý román, u něhož jen těžko vydechnete. Já sama smekám před tím, jak se jí podařilo popsat Luniny cesty do minulosti, aniž by si člověk musel klepat na čelo, jaká je to blbost nebo mít pocit, že nečte svou oblíbenou autorku romanticky laděných knih, ale ryzí chlapácké sci-fi.
Taky opět dokázala svůj um vcítit se do složitých povah svých literárních hrdinů a přiblížit je čtenářům s empatií a laskavostí sobě vlastní. Dokonce nechyběla akce, napětí a šokující rozuzlení, které jsem vůbec nečekala, protože jsem se nechala dokonale zmást, stejně jako Luna.

Příběh jsem rozečetla v hektických předvánočních dnech a jen nerada jsem ho dávala z ruky. Dokonale vylíčená nálada líných horkých letních dní a atmosféra bouřlivých sedmdesátek jen umocnila můj čtenářský zážitek.
Rowan Coleman do svých knih zapracovává témata, o nichž není snadné mluvit ani psát - Alzheimer, domácí násilí, umírání. Ona tak činí nenásilně, citlivě a výsledkem je pokaždé originální příběh, který chytí za srdce.

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)