No a jelikož se nemůžeme všichni najednou sejít, je tady Basterčin nápad. Každý na svém blogu uveřejní svou konkrétní ukázku z knihy a po přečtení napíše recenzi. Odkaz na články hodí do komentářů pod Basterčin článek. A je to. :-)
Esej o tragédii jsem dostala k recenzi od nakladatelství Host. Knížku jsem dočetla včera, za chvíli se pustím do recenze.
Teď slíbená ukázka - je to rozhovor mezi Timem a profesorem Simonem a týká se školních tradic, které mi v knize učarovaly:
"Pojďte dál, Time", vyzval mě. "Přemýšlel jsem o našem ranním rozhovoru a rád bych vám něco dal".
Vůbec jsem netušil, co by mi mohl chtít dát. Teda kromě štosu těch skvělých esejí o tragédii, které bych mohl zužitkovat. V okamžiku, kdy mě to napadlo, mi podal klíč a já si pomyslel, že mi ke všem těm esejům snad opravdu dává přístup. Ale nedával.
"Všiml jste si někdy knihovny v té kruhové místnosti před jídelnou?" zeptal se mě. Věděl jsem, o čem mluví -byla to nepřehlédnutelná vitrína a v ní sbírka různých starých knih.
"Pokud by vás to zajímalo - a já si myslím, že by mohlo - , tímhle klíčem ji můžete odemknout. Vespodu je velká černá kniha. Je to kniha tradic Irvingovy školy. Jsou tam zapsány úplně všechny. Některé vám možná budou připadat podivné, ale já jsem došel k přesvědčení, že právě díky takovým tradicím je tahle škola tím, čím je, protože tradice udržují kontinuitu napříč časem. Většina z nich sahá ještě do doby, kdy jsem tu sám studoval."
To bylo úžasné a hrozně mě to zajímalo.
"Tak to je mi ctí", řekl jsem, natáhl ruku přes stůl a klíč si vzal. "Děkuju vám."
"Poprosím vás jen o jedinou věc: až skončíte, ten klíč prosím předejte někomu dalšímu, kdo by z toho mohl mít prospěch. Platí?"
"Ano, určitě", odpověděl jsem. Nemohl jsem se dočkat, až se k té knize dostanu, ale měl jsem pocit, že bych měl radši počkat, až se všechno uklidní.
"A teď už běžte šířit krásu a světlo."
e-book: 22. kapitola, str. 194
Žádné komentáře:
Okomentovat