Co zbylo z mojí sestry

Kate je ostřílená novinářka, během svého profesního života už zažila hodně hrůz. Naposledy byla v Aleppu, odkud se vrátila hluboce ochromená. Teď ji čeká další otřes. Její matka zemřela a Kate míří domů. Je jí smutno, matku milovala, kromě ní už nemá nikoho, s kým by si rozuměla. Má sice ještě sestru, ale ta ji nenávidí, nechce s ní mluvit, raději se dívá na dno sklenky vína. Jedinou oporu Kate nachází v empatickém švagrovi. Za jeho pomoci se uchýlí do matčina domu, ale ani tam se necítí příjemně. Bojuje s vlastními nočními můrami, kterými jsou bolestné vzpomínky na Sýrii i na dětství poznamenané tragédií. Aby toho nebylo dost, má pocit, že na zahradě vídá malého chlapce. Ale to není možné, jak jí všichni tvrdí. Její sousedka je bezdětná, žádné děti v okolí nejsou. Kate má pocit, že začíná šílet, skutečnost se jí začíná prolínat s událostmi v Sýrii. Co je realita a co halucinace?

Román Co zbylo z mojí sestry se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž do popředí vystupuje tzv. "nespolehlivý vypravěč". To je ten, který bojuje s alkoholismem nebo drogovou závislostí. Je jasné, že takovému člověku nevěříte ani dobrý den. Kate, stejně jako její sestra Sally mají k alkoholu velmi blízko. Zatímco Sally mu propadla, Kate se jakž takž drží, ale ani její halucinogenní stavy jí na věrohodnosti nepřidávají. Kate promlouvá v první části knihy, Sally v druhé. A věřte, že obě dvě budete doslova hltat. Autorka si velmi dobře pohrála s charaktery hlavních postav. Sympatie se střídají chvílemi s podezřívavostí, chvílemi s lítostí. Jakmile si někoho z aktérů oblíbíte, můžete si být jistí, že má nějakou slabinu, která jeho gloriolu srazí k zemi.

Příběh má, jako to u klasických thrillerů bývá, šokující vyústění. Možná vám spadne čelist, možná si řeknete, že je trochu překombinované (ale jinak by to čtenáře asi moc netáhlo), každopádně vás čeká pekelná jízda, kdy se budete chvíli naklánět na jednu, chvíli na druhou stranu. Kate nebo Sally? Kdo působí věrohodněji? Já jsem při čtení ani nedýchala, můžu-li to tak říct. Příběh je velmi svižný, plynulý, kapitoly končí v napínavém místě, takže vás to nutí číst dál.

Jedná o velmi citlivě napsaný příběh, některé jeho pasáže jsou velmi emotivní. Můžu říct, že je to první thriller, u kterého jsem na konci brečela jako želva. Zaobírá se hned několika tématy - posttraumatickým šokem, alkoholismem nebo domácím násilím. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jako dort pejska a kočičky, ale opak je pravdou. Tato prvotina spisovatelky Nually Ellwood má ingredience namíchané tak akorát a je opravdu podařená. Myslím, že ji směle můžeme zařadit mezi top thrillery poslední doby.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)