Měsíční údolí

Píše se rok 1975 a Lux Lysanderová, svobodná matka pětiletého syna Benna, stojí bezradně na letišti. Její malý poklad odjíždí na prázdniny k prarodičům a před Lux jsou dva týdny zaslouženého volna. Jak s ním vyčerpaná matka naloží? Pojede k moři, na hory nebo se naloží do vany s pořádně horkou vodou?
Lux si sbalí batoh a vydá se tábořit. Odpočinek a čistá hlava, to je to, co mladá žena od výletu očekává. Ve finále dostává však něco, co od základu změní její život.
Lux se ocitá na kouzelném, téměř mystickém místě zvaném Měsíční údolí, kde se utáboří. V noci na krajinu padne mlha a mladá žena se vydá na průzkum. Ke svému překvapení se po vystoupení z mlhy ocitá mezi lidmi, kteří jako by vypadli z minulosti. Že by se tady natáčel historický film? Pravda je úplně někde jinde. Lux se dostala zpátky v čase na počátek 20. století. Může za to mlha? Když zjistí, že může cestovat mezi oběma časovými rovinami, je neskonale šťastná. V komunitě, kde není žádný výdobytek moderní doby a všichni se musí spoléhat sami na sebe, nachází klid, zároveň může být i se svým synem. Jak dlouho může takový způsob života fungovat?

Autorka Melanie Gideon mě zaujala už svou první knihou Manželka 22, v níž se zaobírala manželským párem, z jehož vztahu vyprchala láska. Moc se mi tehdy líbila, jak stylem, tak námětem. Měsíční údolí je na první pohled jiné. Koketuje s žánrem fantasy. Autorka zabrousila do nedávné minulosti a pohrává si s časovými rovinami, hlavní doménou však zůstávají mezilidské vztahy. V případě tohoto románu jsou to hlavně vztahy rodinné, na nichž vystavěla celý příběh. I když Lux většinu času pendluje mezi hektickou současností, v níž musí řešit osobní i pracovní závazky, a poklidnou, až idylickou minulostí, středobodem je nedořešený vztah mezi ní a jejím otcem.

Měsíčnímu údolí jsem neskutečně propadla, o čemž svědčí fakt, že jsem během jednoho večera přečetla dvě třetiny. Zpočátku jsem k dějové zápletce byla trochu skeptická, přece jen mi to k Melanii Gideon nesedělo - autorka inteligentních románů pro inteligentní ženy se pouští do fantasy? -  ale ona dokázala sepsat půvabný, podmanivý a hlavně neskutečně návykový román, jemuž nelze odolat.

A to cestování časem? Jak je to možné? Tak na to se mě, prosím, neptejte. Podstatu Matrixu jsem pochopila až po třetím shlédnutí a film Počátek jsem nepobrala vůbec, takže vám asi adekvátně neodpovím. Každopádně, znáte-li knihu Audrey Niffenegger Žena cestovatele časem (vyšla i pod názvem Zakletý v čase), budete vědět, o čem jde řeč.

Měsíční údolí je opravdu milým překvapením v žánru literatury pro ženy. Fandíte-li romantickým, ale zároveň inteligentním románům, které mají šmrnc, bude se vám určitě líbit, stejně jako mně.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)