Zmrzlinář

Zmrzlinář je kniha, kterou není snadné pochopit, natož o ní něco napsat. Autorka ji pojala velmi zvláštním stylem, texty v kapitolách jsou rozděleny do odstavců, působí to, jako byste "četli" film. S tím už jsem se několikrát setkala.

V první epizodě se děj točí kolem natáčení filmu Zmrzlinář. Jeho protagonisté ztvárňují muže a ženu, kteří jsou na útěku a musí předstírat, že jsou manželé.

V autorčině zvláštním stylu se osudy skutečných herců prolínají s těmi filmovými.

V další kapitole se děj přesouvá do let šedesátých. Vysokoškolák Jan Vorszda se ke všemu chová apaticky. Ke studiu, spolužačkám i k nedávné osudové události, kterou je upálení Jana Palacha.  Uvnitř cítí nespokojenost, proto emigruje do Švédska, kde se seznámí

 s energickou Kerstin.

Po letech se jejich dcera Gunnila vrací do otcovy vlasti hledat kořeny a symbolicky tak uzavírá kruh.

Jedná se o zdánlivě nesourodou mozaiku příběhů, plnou náznaků a otázek. Autorka zasadila děj do Československa čtyřicátých až devadesátých let. Jak je psáno na přebalu knihy - je to příběh naší země viděný očima finské spisovatelky. Toto byl pro mě kámen úrazu. Když jsem dávala na tuto knihu tip (nákup knižního fondu), měla jsem právě podle anotace za to, že román bude psán ve stylu knih Mariusze Szczygieła, jehož knihy mám ráda.

Z nich je opravdu znát ten "pohled odjinud", u Zmrzlináře jsem to necítila, a abych se přiznala, ani jsem knihu pořádně nepochopila. Já jsem prostě čekala něco jiného.

Je psána tak, že si čtenář musí mnoho věcí přebrat sám, domýšlet si, kombinovat.

Pokud tedy nemáte na čtení čas, nebo jste momentálně stejně jako já naladění na lehčí letní notu, nechte si ji na jindy.