Já a pan Jones

  

Izzy, Emma a Alicia. Tři ženy, které by se normálně asi nikdy nepotkaly, neměly nic společného. Ale ony mají. Spojují je bratři Jonesovi. A život s nimi je opravdu pestrý.
Emma a Alicia by mohly vyprávět. Obě jsou provdané a s Jonesovými mají letité zkušenosti. Izzy se teprve učí a dostává lekce, na které určitě nezapomene.

Hugh Jones je manželem Alicie. Ve spokojeném manželství žijí několik let, ale poslední dobou má Alicia pocit, že by to chtělo nějakou změnu. Blížící se čtyřicítka je příležitostí, jak se vymanit z role poslušné manželky, matky a hospodyně, která je své rodině k dispozici na přání a nepřetržitě. Je na čase být opět sama sebou a dopřát si v životě nějaké to holčičí potěšení.
David je ženatý s Emmou. Právě přišel o práci a jeho žena je momentálně tahounem celé domácnosti. Přestává ji to bavit, mnohem raději by se soustředila na dítě, které si přeje, ale příroda jí není zatím nakloněná. 
Izzy se s malými dcerkami přistěhovala do města, kde žije nejmladší z bratrů Jonesových, lehkomyslný Charles, který doposud životem proplouvá lehce díky svému osobnímu kouzlu. Doufá, že zapůsobí i na Izzy, ale ta je díky prožitému traumatu ze vztahu s násilnickým manželem proti němu imunní. Šarmantní Charles se jen tak nevzdává a nakonec si Izzy i holčičky získá.

Jonesovi jsou svolání do rodinného penzionu, kterému, stejně jako rodině, pevnou rukou vládne Lilian, milující manželka a matka a... nesnesitelná tchyně. Penzion vede se svým mužem Eddiem. Oba cítí, že s přibývajícími lety jejich síly slábnou a je na čase řešit, co bude s penzionem dál. 
Možná je to pro všechny příležitost dát si dohromady své životy a srovnat si priority. A taky zjistit, jak vlastně mezi sebou vycházet tak, aby rodina fungovala. 

Román je soustředěn na rodinné vztahy a vazby, které jsou skvěle vykresleny. Jonesovi jsou rodina jako každá druhá. Mají své problémy, ne vždy se dokážou shodnout, ale když jde do tuhého, snaží se táhnout za jeden provaz. Situace s penzionem je skvělou příležitostí jak dokázat, že to opravdu jde.

Na nový počin Lucy Diamond jsem se moc těšila. Líbí se mi styl jejího psaní, který je zárukou, že čtenářky (ano, především jim je román určen), budou spokojeny. Autorka skvěle vykresluje charaktery jednotlivých postav. Prožívají situace, které by mohly potkat kohokoli z nás reálném životě. A dokáže jim vdechnout laskavost i humor. 
Román slibuje slušnou dávku emocí, ať už se týkají vztahů manželských nebo rodinných, jejichž pomyslnou třešinkou na dortu je ostrá Lilian. 

Chcete-li rodinný příběh, který vás pohladí a zahřeje na duši, román Já a pan Jones je to pravé. Možná si při čtení uvědomíte, že vycházet s rodinou, v níž se sešla pestrá snůška povah a charakterů se dá. Chce to jen pořádnou dávku tolerance a nadhledu.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Úplně jsem zapomněla...

pochlubit se svými letními přírůstky z pražských Levných knih. 

Hudba pro Kláru

Když si chcete vybojovat lásku, musíte jít někdy proti osudu. Stejně jako Klára Wiecková, která se zamilovala do Roberta Schumanna. Vztah si vydobyli navzdory odporu Klářina otce a věřili, že jsou jeden pro druhého tím pravým.

Klára Schumannová je už dáma v letech, když začíná vyprávět krásný, leč bolestný příběh. Obklopena dětmi a vnoučaty vzpomíná na milovaného manžela.
Robert Schumann se do své budoucí ženy zamiloval, když jí bylo pouhých patnáct let. U jejího otce se učil hudbě a mladičká dívka, která byla nadějná klavíristka mu učarovala. Riskovala hněv otce, který dokonce vyvolal soudní při ohledně jejich vztahu a také se vzdala kariéry špičkové pianistky, kterou pro ni naplánoval.
Taková láska musí vydržet navěky, chtělo by se říct. Ale osud často mívá své vlastní plány.

Schumannovi se mají velmi rádi i přes rozdílné názory na kariéru Kláry. Zatímco ona touží věnovat se hudbě naplno, Robert má pocit, že by měla zůstat doma a starat se pouze o rodinu, která se utěšeně rozrůstá.
Robertovo skládání je zpočátku úspěšné. Postupem času však upadá do depresí. Ve svém životě se musel vyrovnat se smrtí mnoha svých blízkých, což ho zlomilo. Pak už ani jeho hudba nebyla taková jako dřív, lidé jí nerozuměli. Vymodlené manželství Kláry a Roberta nakonec rozděluje ústav, do kterého je psychicky nemocný skladatel umístěn. Z něj ve vzpomínkách promlouvá ke čtenářům a zejména ke své milované ženě. 

Musím říct, že mě tenhle křehký příběh plný lásky a hudby vtáhl a pohltil. Dojímala jsem se nad osudy manželů Schumannových, jimž osud tak nepřál. 
Příběh sepsala jejich pravnučka, pro kterou to bylo takřka životní poslání. A na knize si dala opravdu záležet a svým prarodičům tak dokázala vdechnout autentičnost. Je vám líto Roberta, který je zavřený v ústavu a jeho lékař brání rodině v návštěvách v domnění, že mu tím pomůže. Bohužel zapříčinil to, že Klára svého muže už nikdy neviděla.
Překvapilo mě, když jsem se dočetla, že rodinným přítelem Schumannových byl proslulý hudební skladatel Johannes Brahms. Znám jeho skladby, které se mi líbí pro svou slavnostní atmosféru a vždy jsem si ho představovala jako vážného pána. V tomto příběhu je to muž z masa a kostí, který byl Kláře oporou (zjevně toužil být něčím víc) a pomáhal jí, když byl Robert v sanatoriu.

Životopisný román Hudba pro Kláru je i přes vážný námět příjemným čtením, které vás přenese do úžasného světa hudby. Zároveň se jedná o další z výborných beletrizovaných životopisů vydávaných nakladatelstvím Metafora, které poutají nejen atraktivním obsahem, ale také úžasnými obálkami. Ani tahle není výjimkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Milá návštěva

Na zahradě si to štrádoval sem a tam a tam a sem, fešák... 
Hned mě napadlo, že by se mu na bodlinách vyjímala jablka - tak jak to známe z obrázků.
Ten by nás asi hnal...  S velkou radostí olizoval kosti z masa :-)

Když jeden neodolá...

Miluju antikvariát v ostravském bazaru Měšec. Mají tam naprosto úžasný výběr knih za lidové ceny. Kvalita výborná a kolikrát tam najdete kousky, které se už moc nedají sehnat. Není návštěva, abych si tam něco nevybrala (kupovat ale moc často nemůžu, kam bych to dala). Dneska jsem ale neodolala, tyhle skvosty jsem tam nemohla nechat.

Knížka Odveď mě domů je z Levných knih, do těch mě to taky dneska nějak táhlo :-).

Chlap, se kterým byste šli kamkoliv. Třeba i na Mars

Astronaut Mark Watney má štěstí i smůlu zároveň. Posádka, se kterou byl na Marsu, odlétá v domnění, že Mark zahynul při písečné bouři, která se planetou prohnala. Mark sice katastrofu přežil, ale nemá světu ani svým kolegům možnost poslat zprávu, že je živý a zdravý. Navíc mu chybí mu zásoby, takže pokud něco nevymyslí, stejně zahyne.

Mark je naštěstí technicky nadaný, nechybí mu nadhled, vtip a inteligence. Krůček po krůčku začne zdolávat překážky na cestě domů. Podaří se mu vyrobit vodu, vypěstovat brambory a také se dočká kontaktu se Zemí. Ale nic není jednoduché a tak i na Marka čeká ještě pár nepříjemných překvapení.

Kniha Marťan měla hodně dobrou propagaci a recenze, nechala jsem se tedy nalákat.
Udělala jsem moc dobře. Hned první věta vás dostane do kolen a vy už tušíte, že společnost Marka Watneyho vám bude natolik příjemná, že byste klidně obětovali pár let, abyste mohli být na Marsu s ním. On je totiž nejen sexy ( i kdybyste neviděli film nebo neokukovali první knižní obálku, tak to prostě vycítíte), se šikovnými zlatými ručičkami (MacGyver se může jít schovat) a se smyslem pro humor (který bude sakra potřebovat).
Prostě chlap do nepohody, který má jednu jedinou nevýhodu - je neskutečně daleko.

Kniha střídá deníkové zápisky Marka Watneyho s kapitolami, ve kterých poznáváme posádku jeho mateřské lodi, jakož i lidi na Zemi, kteří dělají vše pro Markovu záchranu. 
Autor v knize nešetří poučnými pasážemi, které ale vůbec nejsou nudné. I když popisuje technickou činnost nebo do mrtě rozebírá materiál, který Mark k něčemu používá, je to záživné, je to vtipné, je to prostě "watneyovské". A hlavně je to stravitelné i pro ty, kteří přírodním vědám neholdují, natož aby jim rozuměli. 

Musím říct, že sci-fi žánr až tak nevyhledávám, maximálně jsem ochotná zkouknout dobrý film nebo seriál, který má hlavu a patu, v rámci utužování manželství :-). (A pak jsem kolikrát překvapená, že se mi líbil a některé si i zamiluju, třeba Stargate Universe). Ale když to shrnu - sci-fi pro mě začalo Dnem trifidů a skončilo Červeným trpaslíkem. 
No ale Marťan mě dostal hned na první stránce a nadšení mě neopustilo ani po zbytek čtení. 
Tahle kniha je jedním z mých favoritů na knihu roku. Okouzlila miliony čtenářů, okouzlila mě a já tip na ni s radostí posílám dál. A třeba i na Mars. :-)
Jo - a film musím samozřejmě vidět taky.

Ulička Apple Tree Yard

                                                             

Genetička Yvonne měla až doteď pocit, že žije klidný život. S manželem mají pohodové manželství, děti už odrostly a tak se oba věnují svým kariérám. Jednou Yvonne potká muže, který ji osudově zasáhne. Yvonne podlehne vášni, do muže, o kterém skoro nic neví, se zamiluje a je ochotná riskovat vše pro to, aby si udržela jeho pozornost. Ani sex na veřejnosti není výjimkou. Když ji milenec odvede do zapadlé uličky Apple Tree Yard, aby se mohli oddat své tajné vášni, netuší ani jeden, co všechno může jejich nevěra způsobit.

Oba se dostávají do vězení, Yvonne je obviněna ze spoluúčasti na vraždě a její doposud bezúhonný život je v troskách...

Prostřednictvím Yvonnina vyprávění celého příběhu, které je psáno v du formě - hrdinka hovoří přímo ke svému milenci, zjišťujeme, jak to všechno bylo. Na povrch začnou vylézat věci, které by, nebýt Yvonnina morálního poklesku, světlo světa asi nikdy nespatřily. Najednou není nic růžové ani idylické. 
Nabízí se otázka, proč by mimomanželský sex měl hned vést k vraždě? Je jasné, že za tím musí být ještě něco jiného. Čeká na nás spletitý příběh, ve kterém nitku po nitce luštíme, co se vlastně stalo.  

Psychothriller Ulička Apple Tree Yard je čtivý a napínavý od první stránky. Děj začíná líčením Yvonnina soudního procesu, takže jsem si hned lámala hlavu, proč je Yvonne souzená. Vrací se taky do minulosti, mapuje nejen ony "hezké chvilky bez záruky", ale zároveň dává možnost nahlédnout hlouběji do hrdinčina života.
Na obálce je zmíněno, že román byl nominován za cenu za nejlepší thriller roku - podle mě se o klasický thriller nejedná, spíš o psychothriller /ale to Motto ví :-))/. 
Každopádně můžu doporučit, už pro ten neobvyklý styl vyprávění.