Píše se rok 1995. Stará paní, které nezbývá už příliš času, dostává pozvánku na setkání válečných hrdinů. Proč by zrovna ona měla jet do Paříže? Se životem i smrtí je smířená. Minulost je pro ni uzavřená kapitola. Jenže když její syn objeví kufřík se záhadným jménem, jenž vůbec nezná, vrátí se jí všechny vzpomínky na dobu, kterou by nejraději vytěsnila z mysli…
V roce 1939 Francouzi ještě vůbec netuší, jak zlé časy na ně čekají. V malé zapadlé vesničce se Vianne loučí s manželem, který jej povolán do zbraně. Všichni myslí, že je to jen na pár měsíců. Vše se mění po kapitulaci Francie. Vianne s malou dcerkou Sophií musí snášet německého důstojníka, který se k nim nastěhoval. Další problém představuje mladší sestra Isabelle, která je horkokrevná a dřív mluví, než jedná. Mermomocí chce pomáhat v odboji, čímž ohrozí rodinu své sestry. Má jí za zlé, že je pasivní a nesnaží se zapojit do protiválečné činnosti. Vianne se snaží chránit to nejcennější, co má, svou dceru. Obě sestry jsou přesvědčeny o své pravdě, tvrdohlavost i složitá rodinná minulost jim brání uznat, že by ta druhá mohla být v právu. Válka si však nevybírá a oběti budou muset přinést obě dvě.
Nesmírně působivý příběh je výpravnou sondou do života obyčejných lidí, kteří byli nuceni snášet útrapy války a zároveň v sobě našli sílu bojovat i milovat. Námětem mi kniha připomínala román Jojo Moyes Dívka, jíž jsi tu zanechal.
Slavík je tedy pořádná bichle, trochu slabší jedince zvyklé na menší formáty může polekat :-). Nenechte se odradit, za přečtení opravdu stojí. Vlastně jsem si díky ní uvědomila, jak těžké to lidé za války měli. Hladověli, báli se, opravdu nevěděli dne ani hodiny. Dnešní běžné starosti jsou proti těm válečným malicherné. Na konci jsem se neubránila slzám a bylo mi líto, že už je konec. Kristin Hannah zpracovala nelehké téma opravdu s citem a napsala působivý román, na něhož je po přečtení těžké zapomenout.
Žádné komentáře:
Okomentovat