Taky vám lezly krkem dobře míněné rady rodičů na téma vašeho chování, vzhledu a způsobu života? Čtrnáctiletá Johanna se rozhodla, že svůj styl si najde sama.
Když vyrůstáte v chudé rodině živořící pouze na sociálních dávkách, obklopeni hromadou sourozenců, frustrovanými rodiči a bezútěšností dělnického prostředí, příliš možností k rozvoji nemáte. Stejně to cítí i Johanna Morriganová, obtloustlá dívka, která ze všeho nejvíc touží po sexu a úspěchu. A tak se zrodí Dolly Wildeová, Johannin pravý opak. Do černého oblečená recenzentka hudebních kapel, která pro ironii a jízlivost nejde daleko. Díky práci v hudebním časopise se Johanně otevírá nejen nový, rebelský svět, zároveň je to možnost, jak pomoci rodině v tíživé ekonomické situaci. Dívka si svůj nový život užívá. Sex, chlast a cigára jsou její mantrou. Ale touha být velkou holkou za každou cenu sebou nese určitá rizika. Než Johanna přijde na to, kým vlastně doopravdy je, zažije jeden obrovský trapas a spoustu přešlapů.
Caitlin Moranová přichází po dvou fejetonistických knihách s beletrií, v níž se nechala částečně inspirovat svým životem. Stejně jako Johanna i ona pochází z dělnického prostředí, v mládí psala recenze hudebních alb a později se stala novinářkou.
Ironický a břitký humor, který jsem si oblíbila v Morantologii, nechybí ani v této knize. Autorka ho nabízí pořádnou nálož hned ze startu a munice jí vydrží téměř do konce. Píše s lehkostí, je velmi pohotová a používá nejrůznější přirovnání, která by vás normálně ani ve snu nenapadla. Zároveň máte pocit, že čtete Dickense. Sociální problémy, se kterými se potýká Johannina rodina, jsou v knize vylíčeny plasticky a syrově.
V Johanně jsem našla jistou podobnost s populárním Adrianem Molem. Oba jsou předčasně vyspělí puberťáci s mindrákem, který je větší než celá Anglie. Kdyby Adrian dospíval o pár let později, tvořil by s Johannou docela dost dobrou dvojku.
Děj je zasazen do devadesátých let. Doby, kterou můžeme dnes již směle nazývat retro. Až mě to děsí, vždyť já v nich taky strávila mládí. Na druhou stranu - proč se do minulosti někdy nevrátit a neujistit se, že jsme dospívání zvládli. Třeba vám to připomene právě tato kniha.
Caitlin Moranová přichází po dvou fejetonistických knihách s beletrií, v níž se nechala částečně inspirovat svým životem. Stejně jako Johanna i ona pochází z dělnického prostředí, v mládí psala recenze hudebních alb a později se stala novinářkou.
Ironický a břitký humor, který jsem si oblíbila v Morantologii, nechybí ani v této knize. Autorka ho nabízí pořádnou nálož hned ze startu a munice jí vydrží téměř do konce. Píše s lehkostí, je velmi pohotová a používá nejrůznější přirovnání, která by vás normálně ani ve snu nenapadla. Zároveň máte pocit, že čtete Dickense. Sociální problémy, se kterými se potýká Johannina rodina, jsou v knize vylíčeny plasticky a syrově.
V Johanně jsem našla jistou podobnost s populárním Adrianem Molem. Oba jsou předčasně vyspělí puberťáci s mindrákem, který je větší než celá Anglie. Kdyby Adrian dospíval o pár let později, tvořil by s Johannou docela dost dobrou dvojku.
Děj je zasazen do devadesátých let. Doby, kterou můžeme dnes již směle nazývat retro. Až mě to děsí, vždyť já v nich taky strávila mládí. Na druhou stranu - proč se do minulosti někdy nevrátit a neujistit se, že jsme dospívání zvládli. Třeba vám to připomene právě tato kniha.
Žádné komentáře:
Okomentovat