Delirium

Svět bez lásky. Bez lásky mateřské, milenecké, kamarádské. Takové jsou Spojené státy americké v blíže neurčené budoucnosti. Prezident a Konscorcium před šedesáti čtyřmi lety prohlásili lásku za nemoc. Amor deliria, tak zní odborný název pro nemoc, kterou lidstvo „trpí“ již od počátků věků. Vědci na ni vynalezli lék a od té doby každý Američan, který dosáhne určitého věku, absolvuje léčbu. Vyléčeným zdánlivě nic nechybí. S pocitem bezpečí proplouvají životem a věří, že až do smrti budou šťastni. Jednou z nich je i Lena, sedmnáctiletá dívka, která má léčbu postoupit za pár měsíců. Během svého čekání poznává tajemného Alexe. Lena je najednou rozpolcená.  Vracejí se jí vzpomínky na matku, která ji milovala a své city se i přes zákazy vlády nebála dát najevo, za což byla potrestána. Dívka zažívá nové pocity a zjišťuje, že láska je krásná, chce být s Alexem. Čas, který zbývá do léčby, tráví oba zamilovaní spolu a plánují útěk do Divočiny, kde žijí ti, jež léčbu nepodstoupili,

a s režimem, který v jejich vlasti vládne, nesouhlasí. Lena je rozhodnutá, že léčbu neabsolvuje.  Má jejich láska šanci na přežití? 

Protože se mi líbila už autorčina prvotina Chvíle před koncem, těšila jsem se hodně i na Delirium. Když jsem si četla recenze na jiných blozích, mnoho čtenářek mělo problém do knihy se začíst. Já to měla naopak. Děj mě vtáhl hned, ale pak jsem si říkala, že to nějak "ustává". Když se to ale nakonec rozjelo, litovala jsem, že je konec. Lena byla na můj vkus trochu moc naivní, ale Alex na ni měl dobrý vliv,  učila se, holka. :-). Konec je hodně otevřený, takže nezbývá než čekat na druhý díl.