Třetí poločas

Mladí manželé Stijn a Carmen žijí spokojeným životem, společně vychovávají roční dcerku a nic jim nechybí. Do jejich bezstarostného světa náhle vstupuje šokující zpráva, když Carmen lékaři zjistí rakovinu prsu. Rázem se hroutí jejich svět. Zatímco u Carmen agresivní forma nemoci zasahuje i ostatní orgány v těle a ona ztrácí sílu i naději, Stijn se s bezvýchodnou situací srovnává po svém. Vrhá se do víru nočního života, účastní se divokých večírků, na kterých nechybí alkohol, povzbuzující látky ani sex. Stijn si obhajuje své jednání tím, že i on je ve stresu a v napětí. Své ženě je velkou oporou, když ji doprovází na chemoterapie, zároveň se stará o jejich dceru a vede svou firmu. Toto je forma úniku od nemocné Carmen. Při jedné takové akci však nachází novou lásku. Neví, jak dál, zda-li má zůstat s Carmen, ke které ho, podle něj, neváže láska, ale soucit. Uvědomuje si, že i přes své časté mimomanželské poměry je Carmen jeho životní láskou, navíc je spojuje i jejich dcerka. Po roce trápení se Carmen rozhoduje pro eutanázii, pro všechny přichází krutá chvíle – rozloučení. I když všichni ví, že se Carmen nemůže uzdravit a smrt pro ni nebude utrpením, ale vysvobozením, je to pro ně nejtěžší situace vůbec. V románu líčí autor Raymond van de Klundert (Kluun) svůj vlastní životní příběh. Název Třetí poločas vychází z Kluunovy vášeň pro fotbal a zároveň vyjadřuje zoufalství a bezmoc – pojem třetí poločas vlastně neexistuje. Autentičnosti románu dodávají popisky, jimiž autor přibližuje osoby nebo místa, která jsou mu blízká. Tyto záznamy jsou v knize graficky znázorněny jako kancelářské papíry na vzkazy. Každá kapitola je uvedena citátem z Kluunových oblíbených písní, ty velmi trefně glosují děj.Román otevírá aktuální a diskutovanou otázku eutanázie, je velmi čtivý a otevřený.

Knihu jsem četla už jednou, asi před třemi lety, ale z pracovních důvodů jsem se k ní znovu vrátila (stejně jsem to měla v plánu ;-)) a nelituju. Syrový, drsný, smutný příběh, kde nechybí kapka černého humoru. Kapesníky k ruce.