Naše tříčlená rodina, (když nepočítám hafana :-)), je rodina tzv. peciválů domácích. Nejlíp je nám doma, ve známém prostředí, mezi svými. Když říkám doma, myslím to doslovně. Prostě náš domeček náš hrad.
Ale i na nás dolehla touha poznat něco nového a proto jsme na opravdu poslední chvíli hledali dovolenou u moře. Vyloučili jsme letecké zájezdy do exotického Tunisu nebo Egypta a "lovili" jsme v "bližším" okolí.
Díky tomu, že manžel objevil vlak, který jede rovnou čarou z Prahy a Brna do Splitu, bylo rozhodnuto. Stačilo jen najít vhodné ubytování, zabalit věci a vyrazit.
Jenže ouha. Zjistili jsme, že zatímco nás dospělé pustí na občanku, našeho potomka ne. Musí mít svůj vlastní pas. Zůstali jsme bezradní, jízdenky byly zaplacené, pobyt zarezervovaný, co teď?
Jelikož bychom nestihli v úterý, kdy jsme měli z Brna odjet, pas vyzvednout, poprosili jsme švagrovce v Praze, jestli bychom jim tam nemohli kluka na týden dát.
Takže jsme v pondělí v noci jeli vlakem do Prahy, u švagrovců proběhlo předání dítěte, vypili jsme ranní kafe na probuzení, trochu si zdřímli (já :-)) a pak vyrazili na rychlík Praha - Split.
Cesta byla výborná, člověk nemusel být jako řidič ve střehu. Kupé jsme měli, díky rezervacím, sami pro sebe a tak jsme si mohli vychutnávat krajinu, kterou jsme projížděli.
Měli jsme trochu obavy z celníků na maďarsko chorvatských hranicích, protože neradi vidí, když turisté jezdí na občanky, ale dopadlo to dobře.
Ráno před šestou vlak vjížděl do probouzejícího se Splitu.
Na nádraží jsme si uložili tašky do úschovny a šli se projít po městě. Měli jsme čas, agentura, ve které jsme měli platit pobyt, otevírala až v osm.
Překvapením pro nás byl ranní ruch, Split žije nejen v noci, ale i ráno, kdy se už v šest otevírají kavárny a stánky na trhu.
V jedné útulné kavárničce jsme si dali kafe a pozorovali cvrkot kolem.
V agentuře proběhlo vše hladce, jelikož jsme byli bez auta, referentka domluvila s majitelem apartmánu, že pro nás ve dvě přijede.
Tak jsme znovu pochodili po Splitu, nakoupili v místní Bille, prošli se po pláži a pak šli čekat na ubytovatele.
Ten nás odvezl do apartmánu, který byl asi deset kilometrů od Splitu, v obci Podstrana. Byli jsme moc spokojení, jedinou vadou na kráse byla rušná hlavní cesta, přes kterou jsme chodili k moři.
Do budoucna jsem už poučená a vím, co sebou vézt a co nechat doma. Apartmán byl zařízen vším, postrádala jsem jen obracečku na bramborové placky, které jsem dělala na zpáteční cestu, ale stejně tak mi posloužily i dvě vidličky :-).
Když jsme se ubytovali, okamžitě jsme vyrazili na pláž. Jaké bylo naše překvapení, že je moře opravdu slané :-)))).
Jedinou vadou na kráse jsou ceny. Pivko sedmdesát, chleba skoro třicet, jogurt patnáct korun. Holt jsme turisti a tak musíme něco obětovat :-).
Užili jsme si moře, sluníčka a pohody, odpočinuli jsme si a v pátek večer nás vláček kolejáček odvezl přes hory a doly (a nekonečnou maďarskou pustu) domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat