Pro ponurou dánskou zimu, horké mechanikovo kafe a tvrdou nesmlouvavou Smillu mám slabost už od doby, kdy jsem poprvé viděla film Stopy ve sněhu, natočený podle románu spisovatele Petera Hoega Cit slečny Smilly pro sníh. Úplnou náhodou jsem na něj natrefila v pozdní páteční večer, když už to vypadalo, že televizi vypnu a půjdu spát :). Do křesla mě přikovala ukázka s mým oblíbencem Gabrielem Byrnem, který ve filmu ztvárnil roli mechanika. Vůbec jsem nelitovala toho, že jsem se dívala až do konce. Film je skvělý, mysteriózní a napínavý až do konce. Musela jsem si pak sehnat knížku, tu jsem přečetla jedním dechem, i když to není vůbec lehká četba. Příběh rezervované vědkyně Smilly, která pátrá po záhadné smrti svého malého kamaráda zavádí čtenáře do prostředí zimní Kodaně a na výzkumnou loď Kronos, kde Smilla nachází odpovědi na své otázky. Smilla je napůl Dánka a napůl Gróňanka, sváří se v ní instinkty přírodního člověka a vědce. Román jsem četla podruhé a určitě ne naposledy.
Žádné komentáře:
Okomentovat