Osudový portrét lásky

Představte si, že vlastníte něco, co je vám velmi blízké a o co byste neradi přišli. Ale pak zjistíte, že dotyčná věc patří úplně někomu jinému. Jste ochotni a schopni se jí vzdát nebo za ni budete bojovat až do konce svých sil?

V roce 1916 je svět zmítán útrapami 1. světové války. Muži nasazují své životy na frontě, jejich ženy nesou na bedrech tíhu “běžného” válečného života. Jednou z nich je i Sophie Lefevrová. Spolu se sestrou vede rodinný hotel v malém francouzském městečku. Jedinou památkou, kterou má na svého muže, malíře, jenž bojuje ve válce, je její portrét, který pro ni namaloval. Obraz je na svou dobu velmi nekonvenční a upoutává pozornost. Sophie jej střeží jako oko v hlavě a netuší, že i za sto let bude portrét předmětem vášní a sporů…

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Butik Astor Place

Kdybyste našli deník, který si někdo psal před dávnou dobou, odolali byste a nechali ho být? Nebo byste přece jen rádi nahlédli do života někoho jiného?

Amanda žije v New Yorku, kde provozuje butik s retro oblečením.  Při přebírce jedné zásilky najde ukrytý deník, který si psala jistá mladá žena v roce 1907. Zvědavost přebíjí svědomí a Amanda se po menším váhání do deníku začte a příběhem je totálně uchvácená.

Olive Westcottová touží stát se nákupčí oblečení v obchodním domě. Jenže pro tuto práci potřebuje mít zkušenosti i doporučení. Olive však doposud nikde nepracovala, žila pouze s otcem, který ji hýčkal. Než se vůbec stačí rozkoukat, otec nečekaně umírá a Olive zjistí, že jí po něm zůstaly pouze dluhy. Musí se vystěhovat z apartmá, kde bydleli a spoléhat se pouze sama na sebe. Nákupčí se sice nestane, ale začne pracovat v obchodním domě jako prodavačka. V životě na ni čekají krušné chvíle, když musí ukázat, že dokáže obstát v době, která ženám není příliš nakloněná.

Myslíte si, že Amanda to má o sto let později jednodušší? Pletete se. I na ni čekají nástrahy osudu. Butiku hrozí zavření, vztah s přítelem, který je ženatý nemá budoucnost. Jediným únikem z hořké reality je četba Olivina deníku. Amanda zjistí, že má s Olive mnoho společného, přestože je dělí stovka let.

Román Butik Astor Place vás hned vtáhne a nepustí. Autorka dokázala popsat atmosféru New Yorku na počátku 20. století tak, že máte pocit, jakoby jste tam žili a prožívali s Olive její příběh. Stejně je to i s dějovou linií Amandy, kdy se snadno přenesete zpátky do současnosti. Prolínání dvou časových rovin je velmi oblíbené, já osobně ho v knihách mám hodně ráda. 

Jak už bylo řečeno, počátek dvacátého století nebyl ženám příznivě nakloněn. I když mnohé musely z ekonomických důvodů pracovat, byly jim házeny klacky pod nohy. Také lékařská osvěta nebyla nic moc. A to se mi na knížce líbilo hodně - autorka se nebála do děje zakomponovat informace o tehdy nevyslovitelných tématech jako je prožitek ze sexu nebo těhotenství. My si dnes potřebné informace načteme z knih nebo vyhledáme na internetu, ale v roce 1907? 

Součástí knihy jsou dobové fotografie, na kterých jsou zachyceny části New Yorku, ve kterých se příběh odehrává a vy si tak můžete děj lépe představit. A jestli fotky budou vaší inspirací k návštěvě New Yorku, tím líp :-).

Butik Astor Place je románem pro ženy, o tom žádná. Nejedná se však o lacinou romantiku, ale o společenský příběh. Já si při čtení vybavila seriál Pan Selfridge, který se nese v podobném duchu. 
Přijměte pozvání a projděte se rušným New Yorkem plným módy spolu s Amandou a Olive. Každá má pro vás svůj příběh a svůj svět.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Teď už tě vidím

Asi všichni bereme jako samozřejmost, že vidíme. Že by to mohlo být jinak si raději nepřipouštíme.
Nicole to štěstí nemá.  Trpí degenerativní oční nemocí, díky které do pár let přijde o zrak. Je vůbec člověk schopný připravit se na takovou prognózu? Přijmout ji a dělat, že se nic neděje?

Hrdinka autobiografického románu na to jde po svém. Rozhodne se, že kromě nejbližších příbuzných o své nemoci neřekne živé duši. A to taky dodrží.  Zároveň se vrhá do téměř šílených dobrodružství,  aby tak trochu obelstila osud.  Cestuje, studuje cirkusáckou školu a miluje toho, kdo se zrovna namane.

S postupem času je těžší udržet zdání, že je všechno v pořádku. Nicole sice žije tak, jako dřív, ale svou nemoc neošálí. Začíná to drobnými problémy, které zpočátku působí  roztomile, ale Nicole ztrpčují život. Jízda autem, čtení etiket v obchodě nebo nápisů je pro ni doslova noční můrou. Věčně naráží do nábytku i do lidí. Jak dlouho se to dá vydržet, aniž by se člověk prozradil?
Když Nicole potká Davida, se kterým se plánuje usadit, vyvstává otázka, co bude dál. Co jejich děti? Zdědí tuto nemoc po své  matce? A může těhotenství zhoršit Nicolin zdravotní stav?

Tahle knížka je až děsivě upřímná. Autorka a zároveň i hrdinka nám servíruje svůj osobní příběh bez příkras, zato s ohromnou dávkou humoru a sebeironie. Zároveň ukazuje, jak se slepota, byť "jen" částečná, stává i společenským problémem. Až při čtení jsem si uvědomila, jak je při vidění důležité zorné pole. Že když ho máme zúžené i z jen malé části, je to problém.

 Možná vám Nicole může připadat lehkomyslná a říkáte si, proč neposlouchá lékaře a nepřipravuje se na to, že jednou nic neuvidí. Ale ruku na srdce - kdo z nás ví předem, jak by se zachoval? Kdo by si nechtěl uchovat aspoň trochu volnosti než se začne po světě prohánět s bílou holí?
V rámci pracovního vzdělávání jsem měla možnost vyzkoušet si, jaké je to být nevidomá. A řeknu vám - smekám. Smekám klobouk před lidmi, kteří se musí v životě obejít bez jednoho ze základních smyslů.
Stejný obdiv patří i autorce románu Teď už tě vidím za odvahu a upřímnost, se kterou nám svůj životní příběh naservírovala.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Vítejte ve starých časech

Vzpomínali jste spolu s publikací Retro CS na všechny dobroty, které nám socialistický potravinářský průmysl mohl nabídnout? Pak právě vám je určeno pokračování v podobě knihy Retro CS II, ve které si připomeneme tzv. “tvrdý konzum”, kam patří oblečení, nábytek nebo elektronika.

Jako jedno z tzv. Husákových dětí jsem vyrůstala v osmdesátých letech. Pamatuju žvýkačku Sevak, kterou jsem milovala a dodnes mi chybí, lehké šátky se stříbrnými nitkami, citronovou babetu k snídani, vlakové jízdenky z hnědého tuhého kartonu, krém Maryna v červené krabičce, antiperle, cigarety Mars za 5 Kčs, "oblíkací" čokolády nebo mléko v sáčku. Je toho samozřejmě víc, ale to bych tady mohla vyjmenovávat celou věčnost. :-)
S radostí jsem proto sáhla po této publikaci, abych si zavzpomínala na další věci, které mě provázely dětstvím.

Hned první kapitola se věnuje školákům. Aktovky, sešity, učebnice. Taky vzpomínáte na svůj první slabikář, s Emou, co měla mámu, která mlela maso? Jako rodič, na začátku školního roku vždy bezradně tápající mezi stopadesáti druhy sešitů, jsem si na dobových fotkách připomněla ty jedny jediné, které tehdy byly.

Když jsem poprvé přišla domů k rodičům mého manžela, zjistila jsem, že máme v pokojích stejný nábytek. Mimochodem je funkční dodnes, zatímco stěna, kterou jsme si koupili po svatbě, se rozpadla hned po prvním stěhování. Díky kapitole o nábytku jsem si na to mohla znovu zavzpomínat a taky se dozvědět nové věci. Vůbec jsem třeba netušila, že české nábytkářské podniky kdysi zásobovaly švédskou Ikeu.
A to je jen zlomek produktů, které kniha čtenářům přibližuje. Šperky, hodinky, domácí spotřebiče, které měly pracující ženě ulehčit její “druhou směnu”.

Pamatujete na walkmana? Nebo “dvojče” - kazetový přehrávač se dvěmi kazetami? To se tehdy poslouchalo a pokoutně nahrávalo. Dokud se vám nenamotal pásek z kazety. Situaci pak zachraňovala obyčejná tužka. I tohle, a spoustu dalších věcí, si můžete spolu s autorem připomenout.
Nechte stranou politickou situaci, která tehdy panovala. O té to vůbec není. Jen o tom, jak se žilo v běžných domácnostech v dobách ještě ne tak dávno minulých. Nejste pamětníci? Nahlédněte s touto knihou do života svých rodičů, babiček a dědečků. A můžete si to pak navzájem srovnat.

Publikace je plná fotek, barevných i černobílých, dobových reklam, které si v paměti hned vybavíte. Průvodní text je psán s lehkostí i humorem, a je vidět, že autor se tématice podrobně věnuje a baví ho to. Stejně tak, jako mě bavilo tuto knihu číst. Místy jsem se smála nahlas, třeba u toho, jak se ozdobný papír z vánočních dárků schovával na příští rok. Dneska, kdy o role s balícím papírem v obchodech zakopáváte už v říjnu, je to neuvěřitelné. Některé pasáže jsem předčítala manželovi - vidíte, Retro CS dokonce sbližuje.

Tohle povedené ohlédnutí do minulosti jsem si opravdu vychutnala. A doporučuji ho také vám.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Vivienne Westwood

Říká-li se zpěvačce Tině Turner po právu rocková babička, měl by podobný titul náležet také módní návrhářce Vivienne Westwood. Tuto stále aktivní sedmdesátnici můžeme směle nazvat punkovou babičkou. Jako módní návrhářka se na výsluní drží desítky let a její neotřelé a leckdy šokující módní kreace baví celý svět.

Biografie a částečně i autobiografie - neboť Vivienne spolu se svými blízkými zasahuje do příběhu - přináší pohled na život a dílo této neobyčejné ženy.
Kniha začíná jako reportáž, kdy autor sleduje módní přehlídku, kterou Vivienne připravuje v Paříži, aby plynule přešla ve vyprávění.

Vivienne Westwood se narodila v roce 1941, vyrůstala s bratrem v milující rodině. Odmalička projevovala umělecké sklony a byla nesmírně kreativní.
Nejprve pracovala jako učitelka, vždycky ale tíhla k módě a byla její velkou propagátorkou. Její oblečení bylo vždy středem pozornosti. Jako mladá se provdala za Dereka Westwooda, se kterým měla syna Bena. Manželství dlouho nevydrželo, Vivienne se zamilovala do mladšího muže - kamaráda svého bratra. Lehkomyslný a sebestředný Malcolm McLaren se sice stal otcem jejího druhého syna, ale pro rodinný život nebyl. Vivienne táhla domácnost, věnovala se výchově synů, zároveň si našla čas na svůj největší koníček. Svými módními kreacemi, které vytvářela doslova na koleně, a u nichž také hodně improvizovala, si získala pozornost. Šťastného manželství se dočkala až po boku módního návrháře rakouského původu Andrease Kronthalera, který se stal zároveň jejím spolupracovníkem.

Vivienne Westwood se proslavila originální tvorbou. Přetvářela již hotové věci, kterým vtiskla punc neotřelosti a drzosti. Možná se punk zrodil v Americe, ale byla to právě Vivienne, kdo mu vdechl život. 

Biografie Vivienne Westwood je opravdový bonbónek. Kronika druhé poloviny 20. století, encyklopedie módy, průvodce hudebním světem, reportáž, rozhovor. To vše najdete v knize Iana Kellyho. Je to jako droga, stránky ubíhají a vy se noříte do světa, kde není nic nemožné. Vezměte si starý svetr, udělejte do něj díry, spíchněte si tričko zicherkami... buďte sví, buďte punkoví. Stejně jako Vivienne Westwood.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Když má knihovnice hravou náladu

Já a pan Jones

  

Izzy, Emma a Alicia. Tři ženy, které by se normálně asi nikdy nepotkaly, neměly nic společného. Ale ony mají. Spojují je bratři Jonesovi. A život s nimi je opravdu pestrý.
Emma a Alicia by mohly vyprávět. Obě jsou provdané a s Jonesovými mají letité zkušenosti. Izzy se teprve učí a dostává lekce, na které určitě nezapomene.

Hugh Jones je manželem Alicie. Ve spokojeném manželství žijí několik let, ale poslední dobou má Alicia pocit, že by to chtělo nějakou změnu. Blížící se čtyřicítka je příležitostí, jak se vymanit z role poslušné manželky, matky a hospodyně, která je své rodině k dispozici na přání a nepřetržitě. Je na čase být opět sama sebou a dopřát si v životě nějaké to holčičí potěšení.
David je ženatý s Emmou. Právě přišel o práci a jeho žena je momentálně tahounem celé domácnosti. Přestává ji to bavit, mnohem raději by se soustředila na dítě, které si přeje, ale příroda jí není zatím nakloněná. 
Izzy se s malými dcerkami přistěhovala do města, kde žije nejmladší z bratrů Jonesových, lehkomyslný Charles, který doposud životem proplouvá lehce díky svému osobnímu kouzlu. Doufá, že zapůsobí i na Izzy, ale ta je díky prožitému traumatu ze vztahu s násilnickým manželem proti němu imunní. Šarmantní Charles se jen tak nevzdává a nakonec si Izzy i holčičky získá.

Jonesovi jsou svolání do rodinného penzionu, kterému, stejně jako rodině, pevnou rukou vládne Lilian, milující manželka a matka a... nesnesitelná tchyně. Penzion vede se svým mužem Eddiem. Oba cítí, že s přibývajícími lety jejich síly slábnou a je na čase řešit, co bude s penzionem dál. 
Možná je to pro všechny příležitost dát si dohromady své životy a srovnat si priority. A taky zjistit, jak vlastně mezi sebou vycházet tak, aby rodina fungovala. 

Román je soustředěn na rodinné vztahy a vazby, které jsou skvěle vykresleny. Jonesovi jsou rodina jako každá druhá. Mají své problémy, ne vždy se dokážou shodnout, ale když jde do tuhého, snaží se táhnout za jeden provaz. Situace s penzionem je skvělou příležitostí jak dokázat, že to opravdu jde.

Na nový počin Lucy Diamond jsem se moc těšila. Líbí se mi styl jejího psaní, který je zárukou, že čtenářky (ano, především jim je román určen), budou spokojeny. Autorka skvěle vykresluje charaktery jednotlivých postav. Prožívají situace, které by mohly potkat kohokoli z nás reálném životě. A dokáže jim vdechnout laskavost i humor. 
Román slibuje slušnou dávku emocí, ať už se týkají vztahů manželských nebo rodinných, jejichž pomyslnou třešinkou na dortu je ostrá Lilian. 

Chcete-li rodinný příběh, který vás pohladí a zahřeje na duši, román Já a pan Jones je to pravé. Možná si při čtení uvědomíte, že vycházet s rodinou, v níž se sešla pestrá snůška povah a charakterů se dá. Chce to jen pořádnou dávku tolerance a nadhledu.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)