Písařka ze Sieny

Život neurochiružky Beatrice Trovato je zajetý v pevných kolejích. Prioritou je práce, osobní život jde stranou. Jedinou výjimkou je vztah s bratrem Benem, který ji od narození vychovával. Ben žije v italské Sieně, bohužel než se s ním sestra setkává, Ben umírá. Beatrice zdědila nejen dům v Sieně, ale také dokumenty s výsledky tajného pátrání po minulosti Sieny. 14. století bylo dobou, kdy se Itálií a vůbec větší částí Evropy přehnala morová epidemie, zároveň se kuly neskutečné pikle a intriky. A právě ty Ben před svou smrtí odhalil.

Beatrice se z New Yorku vydává do malebného toskánského města, aby pokračovala v bratrově odkazu a netuší, jaké překvapení přinese deník středověkého sienského malíře Gabriela Accorsiho, který se jí dostal do rukou.  Mladá, dosud racionálně smýšlející lékařka se ocitá přímo v centru dění. Píše se rok 1347, nikdo nemá tušení, že město za krátký čas semele mor. Beatrice stojí před nelehkými úkoly - musí odhalit spiknutí a zároveň splynout s životem v Sieně tak, jako by tam žila odjakživa a nikdo nepoznal, že cestuje v čase.
Jakou roli v příběhu hraje Gabriel? Kam Beatrice vlastně patří? Ke Gabrielovi do středověké Sieny nebo do současnosti, ke skalpelu v newyorské nemocnici?

Písařka ze Sieny je neobyčejný příběh spojující dvě časové linie. Kniha začíná logicky v současnosti, kdy poznáváme Beatrici jako lékařku zcela oddanou své práci. Dozvídáme se něco z jejího soukromí. Matka jí zemřela při porodu a vychovával ji starší bratr Ben, k němuž přilnula. Jejich pevný vztah neohrozila ani vzdálenost, která je dělila.

Když se Beatrice dostane do 14. století, příběh dostává jiný rozměr. Svou tématikou je přirovnáván k nesmírně populární Cizince Diany Gabaldon. Obě knihy spojují stejné prvky, jako je přenos hlavní hrdinky do minulosti, láska k muži, s nímž by se v současnosti nemohla potkat, natož s ním mít vztah, nebo to, že se ocitla přímo ve středu dění u důležitých historických událostí.

Autorka umí velmi sugestivně a věrně popsat středověk, máte pocit, že jste s Beatrice v Sieně roku 1347. Poznáte život obyčejných měšťanů, máte možnost zabrousit do běžné sienské domácnosti a zjistit, jak se tehdy žilo, co se jedlo. Beatrice pracovala jak písařka. Měla na starosti přepisy knih, stejně jako vyhotovení smluv nebo seznamů. Žádný psací stroj nebo počítač. Hezky brk do ruky a píšeme. Celý den, jen s přestávkou na oběd.
Tohle mě na celé knížce bavilo asi nejvíc, a byť bych sama v té době žít nechtěla, pasáže popisující život v Sieně jsem si užívala. Jen mě překvapilo, že hlavní hrdinka do vod poměrně naturalistického středověku vplula až příliš snadno, takže máte chvílemi pocit, že je to vlastně mnohem lepší než současnost. Že by? :-)

Části, kdy se řešily ony intriky mě bavily už míň, ale to na celkových sympatiích ke knize neubírá.
Troufám si říct, že se mi líbila o dost víc než Cizinka, která je na můj vkus občas poměrně zdlouhavá a příliš politická.

Cestování časem bylo, je a určitě i nadále bude atraktivním tématem pro knihy. Písařka ze Sieny nabízí vyrovnaný mix romantiky a historie, kdy na pozadí skutečných událostí autorka rozvíjí sice smyšlený, ale vkusný příběh se sympatickou hlavní hrdinkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)