Kafe a cigárko

Herecký svět měl  vždycky příchuť exotiky. Hlavně pro nás, "obyčejné lidi", kteří si na něj můžou sáhnout jen zprostředkovaně. Jednou z možností je blog mladé herečky Marie Doležalové.
Asi vám automaticky naskočila představa hloupoučké Saši z komediálního sitcomu Comeback. Ano, autorkou je představitelka zmiňované hrdinky, ale ve skutečnosti má do ní hodně daleko. Srší šarmem, vtipem a především jedinečným humorem.

Právě z touhy po psaní se zrodil veleúspěšný blog, který nese název Kafe a cigárko. Marie Doležalová v něm každý čtvrtek svým čtenářům a příznivcům přináší pohled do hereckého světa. Autorka je založením introvert a svými vtipnými postřehy tak dala průchod všemu, co se jí honí hlavou, všemu, co chtěla sdělit světu.  

Maruščiny sondy do hlubin hercovy duše jsou humorné a svěží. Mysleli jste si, že herectví je procházka růžovým sadem? Že stačí jen svůdně mrknout, uronit slzu, dramaticky si dupnout nohou a políbit Bradleyho Coopera, Michaela Fassbendera nebo Vojtu Dyka? (Pořadí je na vás). Tak jednoduché to tedy není. Kafe a cigárko vám ukáže, jak to doopravdy chodí na konkursech, jak nejlépe zapadnout v divadelní šatně, kde vás jako eléva moc neberou, objasní vám, jestli herečky spí s režiséry. Panuje mezi herečkami přátelství nebo rivalita? I na to dostanete třeskutě vtipnou odpověď. Po přečtení Kafe a cigárka vám zůstane permanentní úsměv na tváři a touha poznat herecké zákulisí na vlastní oči.
Buďme realisté - to druhé se vám asi nesplní, naštěstí je tady tahle knížka a internetový blog, kam můžete dle libosti nakukovat.

Kromě toho, že knižní Kafe a cigárko můžete číst libovolně na přeskáčku, protože jednotlivé příspěvky na sebe nenavazují, oceníte i grafickou stránku. Zvláštní formát vám sice bude z knihovničky "trčet", ale to vůbec nevadí, aspoň si ji všichni všimnou. Modrá barva jí neskutečně sluší, stejně jako ilustrace, protože vtipné texty potřebují vtipné obrázky. Kreslíř Honza Hofman dokonale vystihl pointu a já někdy nevěděla, jestli mě více baví text nebo obrázek.

Marušku Doležalovou podezírám z jedné věci. Když si šla k múzám pro políbení a k sudičkám pro talent, nepochybně odhodila svou masku něžné introvertky a drala se dopředu hlava nehlava. A víte co? Udělala dobře. Napsala, pobavila, zvítězila (Magnesia Litera) a mně nezbývá než jí přát, aby z tohoto skvěle rozjetého vlaku hned tak nevystoupila.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)