čtvrtek 20. listopadu 2014

Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku


Sbírku dvaceti povídek spojuje jihočeský venkov. Autor tento kraj velmi dobře zná, čtenářům ho představil i ve svých předchozích knihách.
Jiřího Hájíčka znám právě jako autora románů Selský baroko a Rybí krev, které se mi hodně líbily, byla jsem proto i zvědavá na povídky, i když je jinak příliš nevyhledávám. Spisovatelovo jméno pro mě bylo zárukou, že litovat nebudu.

V souboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku najdeme pestrou směsku barvitých osudů obyčejných lidí, ať už žijících na vesnici nebo mimo ni, kteří jsou s tímto prostředím pořád spjati.
Na pár stránkách dokáže autor popsat a vystihnout vše podstatné a vžít se jak do mužských, tak i ženských postav /což už předvedl i v knize Rybí krev, u které bych přísahala, že ji napsala žena :-)/.
Protože se děj jednotlivých příběhů povětšinou odehrává v jedné a téže vesnici, máte pocit, že nečtete povídky, ale celistvý příběh.
Celková atmosféra povídek je taková ospalá, spíš ponurá, měla jsem pocit, že se všechny odehrávají za totality, ale pokaždé mě autor nějakou trefnou připomínkou vyvedl z omylu a vrátil do současnosti.
Jako čtenářku mě asi nejméně brala část povídek zaměřených na fotbal, což není moje parketa. Ale vydržela jsem a i tady byly povídky, které se mi líbily (nejvíc konkrétně Lvíčata ). Vlastně mi tato část připomínala Okresní přebor.

Povídky mají jednu velkou výhodu. Můžete si vybrat, ty které vám přirostou k srdci a vracet se k nim. Můžete je číst na přeskáčku, od prostředka, od konce...Ale byla by škoda nečíst je vůbec.
Mezi mé stálice budou určitě patřit povídky Milovnice koňakových špiček, která vypráví příběh emigrantky vracející se po letech do vlasti nebo Anděl na půdě, Driving home for Christmas a Koleje ve sněhu.
Nejvíc mi v paměti utkvěla povídka poslední s názvem Vesnickej román přibližující osud jednoho venkovského domu skrz několik staletí.
Jak jsem se dočetla, většina povídek z této knihy nevychází poprvé. Pro mě to však bylo první setkání s povídkovou tvorbou Jiřího Hájíčka.

Milujete-li atmosféru malých zapadlých vesniček s veškerým koloritem, který je obklopuje a nejsou vám cizí povídky, po tomto výběru určitě sáhněte.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)


2 komentáře:

  1. Já jsem si pro ni běžela hned jak vyšla, taky se mi líbila, ale nemůžu se teď dokopat k žádnému recenzování... Ale jsem ráda, že i tobě se pěkně četla!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo by za jménem Jiří Hájíček klidně hledal ženu. I když já četl prvně Selský baroko a ta je zase vyprávěna z pohledu muže. Hájíček prostě umí obojí.

    OdpovědětVymazat