Vyšla na mě sobotní služba v knihovně. V zimě, když hodně mrzne a sněží, nejezdím autem, ale autobusem. A tak jsem se na zastávku vydala i dneska ráno. Od domu ji mám asi tři čtyři minutky, takže jsem šla docela v klidu a vychutnávala si ranní tichou atmosféru. Na zastávce nikdo nestál, lehce jsem znervózněla, ale pohled na hodinky mě ujistil, že můžu být v klidu, došla jsem včas. Uběhly asi čtyři minutky, během kterých jsem už měla sedět v teple autobusu. Jenže ten nikde. Ha!! Jak se dostanu do práce? Nic jiného nejede!!! Kde je? Má zpoždění on nebo já?
Za chvíli jsem viděla světla autobusu, srdce zaplesalo. V autobuse seděla paní řidička, se kterou jsem už několikrát jela, docela pirátka na můj vkus, to se u holek zas tak často nevidí ;-). Jednou rukou držela telefon, druhou volant a ještě mi stihla vydat jízdenku.
Ulehčeně jsem pronesla: "Bála jsem se, že nejedete". Pirátka odpověděla zároveň mně i volajícímu: "Zrovna nastupuje paní, boroček, bála se, že nejedu". A směrem ke mně: " V obchodě byla fronta, víte?": D:D:D.
Tož už vím, no ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat