Tak už jdeme do finále...

Blíží se velká rekonstrukce naší knihovny. Pro veřejnost už otevřeno nemáme. Čtenáři to věděli dlouho dopředu díky propagaci v tisku a velkým letákům na dveřích, stejně ale chodí a chtějí si půjčovat, ach jo :-/
Pomalu balíme fond, vážeme knihy a připravujeme se na velký třesk.
Je nám líto, že se budeme muset na rok rozloučit, ale zároveň se těšíme na novou, krásnější, modernější knihovnu.
Pod vlivem nostalgie jsem "přeskládala" texty známých písniček, abychom si mohli na rozloučenou zazpívat :-D

Tak už jdeme do finále a poslední tóny zní,

to všechno se chystá spousty dní.

A najednou už jen pár knížek zbývá.

Až tma nastane v sále a bude tu loučení,

ať nejdem domů zkroušení, a lepší nálada po nás tu zbývá.

Nejlepší knížky půjčovali dnes knihovníci známí s titulem i bez.

A holky jak sen se líbily všem. ...

A jestli jste se nad knížkou smáli, tak dali jste kousek chvály i nám...

A na projektantskou notu:

Proč jsi tak smutná, kdo se má na to koukat,

nic číst ti nechutná, v hlavě máš asi brouka.

Tak nezoufej, nic to není, knihovna se jen změní,

vždyť jsem ji navrhl jáááá.

Jojo, už asi blbu ;-)

Ježíšek přišel...

...a donesl nám dárky. Byla jsem příjemně překvapená, protože mi nadělil ságu Stmívání. Já VÍM, že je to hlavně pro náctileté, ale když mně se to tak moc líbí ;-). Jen to Ježíšek kupoval postupně a myslel si, že je to jen trilogie. Když mě viděl v Tescu, jak listuju čtvrtým dílem, chtěl ho dokoupit, ale už nebyl. Tak jsme ho s Ježíškem pořídili na Štěpána. Zjistili jsme, že byl, jen ho dali do špatné police.
Dostala jsem i knížku, kterou jsem moc chtěla - Flavii Leng: Můj život s Daphne du Maurieur.

Ještě jsem byla potěšena nadílkou výborných filmů (Piano, Prázdniny, Amelie z Montmartru a Stopy ve sněhu).
Při včerejším brouzdání po nákupním centru v Ostravě jsem vlezla do Levných knih a udělala si další radost. Za 49 Kč jsem si pořídila knížku Polévka z granátových jablek od Marshi Mehran. Odehrává se v zapadlé vesnici v Irsku, kam přijíždějí tři íránské sestry a otevírají si tam restauraci.
Už se moc těším na čtení.

Mokopko, děkuju :)

Ve čtvrtek na mě čekalo ve schránce milé překvapení. Bloggerka Mokopka, jejíž blog patří mezi mé oblíbené, mi poslala dáreček. Tedy, bylo jich víc, moc děkuju.
Nádherná srdíčka a zvonek z perníkového těsta, moc krásně voní. ;-)
roztomilý sádrový andělíček
velmi hezké, ručně vytvořené vánoční přání.
A nakonec bublinková pukací folie. V té to bylo všechno hezky zabaleno, já měla radost i z ní, protože pukání bublinek je moje oblíbená činnost (a koho ne, že? ;-))
Ještě jednou za tyto milé dárky děkuji, budou nádhernou výzdobou na vánočním stromku.
Mokopka je velmi "rukošikovná", můj pravý opak, chodím se k ní a k dalším tvořilkám kochat jejich výrobky a nasávám pohodu, která vyzařuje z jejich blogů.
Díky, krásné Vánoce všem.

Linecké a Pelíšky

Docela zajímavá kombinace :). Včerejší adventní neděle byla ve znamení lineckého cukroví. Je to totiž nejoblíbenější školákovo cukroví, musí ho být nadbytek. K zadělávání jsem si pustila klasiku - film Pelíšky. K němu není co dodávat, všichni ho známe, legendární hlášky zlidověly. Díky tomuto filmu máme i tip na jeden dárek pro školáčka. Neprozradím co to je, co kdyby si tady náhodou četl! ;-). Zjistila jsem ale, že jsme poslední generací, která tomuto filmu bude rozumět. Naše děti už budou mimo mísu a budou se smát jen univerzálním scénám.

Děkuji... :-)

Děkuji šikovné tvořilce Monice za ocenění, které udělila mému blogu. Myslím, že jsem k němu přišla jako slepý(á) k houslím, protože tuto cenu mívají vesměs blogy rukošikovných autorek. Já mám ručičky levé, málokdy se mi něco povede vyrobit.
Těší mě, pokud někoho inspirují moje knižní tipy.
Tím víc si tohoto ocenění vážím a jsem ráda, že jsem mezi bloggery zapadla.
Sedm faktů o své osobě jsem sepsala už o něco dříve ;-).
Nominaci dávám dále svým oblíbeným bloggerkám, rukošikovným kamarádkám a také kolegyním ;-): Beaute, Mokopce, Sonne, E.T., Aknezobce, Soně a Helči.

Hermafrodit

Kniha spisovatele Jeffreyho Eugenidise získala Pullitzerovu cenu. Slyšela jsem na ni jen samou chválu. Nemohla jsem si ji tedy nepůjčit :). Když jsem ji donesla z knihovny domů, trošku jsem váhala. Je to docela velká bichle, taková, která se při čtení ležmo špatně drží :-D. Taky jsem neodolala a začala jsem v ní listovat a hned první kousek textu, na který jsem natrefila, mě od čtení odradil. Narazila jsem totiž zrovna na úryvek, který, vytržený z kontextu,působil spíše rušivě. Když jsem se do ní ale pustila, nemohla jsem přestat. Hermafrodit vypráví o osudech řecké rodiny Stephanidesů, kteří se z malé vesničky v hroutící se Osmanské říši, dostávají do USA. Spolu s nimi putuje i jeden zmutovaný gen... S vypravěčkou/vypravěčem Callie/Calem sledujeme rodinu Stephanidesových a zároveň se stáváme svědky různých historických událostí, jako je vypálení Smyrny, doba hospodářské krize a prohibice, 60. a 70. léta a rasové bouře, které se v té době odehrávaly na předměstí Detroitu, kde Stephanidesovi žili. Proč je Callie/Cal napůl dívka a napůl chlapec? Je to vina zmutovaného genu a dávného tajemství, které s velkým pocitem viny tají její prarodiče. Obsáhlý román, spíše epos je velmi čtivý, řecký způsob života v USA připomíná film Moje tlustá řecká svatba.

Čaje Impra

Můj oblíbený podzim se ne a ne překulit do zimy a sychravé počasí přímo navádí k pití horkého čaje.
Nechala jsem si nadělit k svátku pár nových čajů. Jedním z nich je zelený čaj s příchutí černého rybízu od Impry.
Musím říct, že je opravdu výborný.Mám od nich i zelený čaj cherry, taky chutná moc dobře.
Čaje Impra mají výrazné příchutě, které "nesmrdí umělinou". Skvěle doplňují chuť čaje, ať už zeleného nebo černého.