Čtvrtá opice

Pokud milujete Jefferyho Deavera pro jeho geniální zápletky a Chrise Cartera za to, že umí vymyslet vraždy jaké svět neviděl, budete zbožňovat i J. D. Barkera.
Díky skvělému Dominu jsem opět měla možnost číst recenzní výtisk ještě před vydáním a moct tak před vámi machrovat. Ale ne, ve skutečnosti upřímně závidím, že máte čtení ještě před sebou. Čtvrtá opice je totiž po právu řazena mezi top tituly detektivní literatury. Já se začetla hned od prvních stran a jen těžko knihu odkládala. J. D. Barker si vás totiž podmaní a ze svých osidel jen tak snadno nepustí.

Detektiv Sam Porter řeší už pět let případ sériového vraha, který sám sebe pojmenoval Opičí vrah. Policii zásobuje balíčky obsahujícími části těl zavražděných obětí. Uši, oči, jazyk... Připomíná vám to něco? Znáte proslulé tři moudré opice, jež svými gesty vyjadřují „nevidím zlo“, „neslyším zlo“ a  „nemluvím zlo“? Občas se s nimi objevuje i jejich čtvrtá společnice „nečiním zlo“ držící si břicho nebo zkřížené ruce. A právě tyto symboly jsou s příběhem provázány. Jak moc, to sami brzy zjistíte.
Když se Opičí vrah objeví znovu na scéně, Samovi kromě obvyklých propriet zanechává na místě činu svůj deník. Podaří se zkušenému detektivovi pomocí tohoto neobvyklého vodítka vraha konečně vypátrat?

Čtvrtá opice je mistrovským dílem ve své kategorii. Spojuje v sobě to nejlepší ze staré americké detektivní školy - detailní vykreslení vyšetřovacích metod a postupů, sehraní parťáci, kteří spolu špičkují, přitom by jeden bez druhého nedali ránu, k tomu dávka typického suchého policejního humoru - taky už cítíte koblihy a kafe? :-) Zároveň nabízí to, co mají čtenáři detektivek a krimi příběhu nejraději. Poctivý mord zabalený do moderního kabátku. Mám pocit, že J. D. Barker si s Chrisem Carterem může směle podat ruku, co se rafinovanosti a způsobu provedení týče.

Kapitoly v knize jsou krátké, střídají se s deníkem Opičího vraha, který v něm popisuje své dětství ve zdánlivě idylické rodince. Čtení je to vskutku brutální, zvrácené a šokující, přesto zjistíte, že musíte  číst dál. Rodí se člověk s psychopatickými sklony nebo ho formuje rodina a prostředí? Co se honí hlavou narušenému jedinci, pro nějž jsou city pouhé slovo?

Líbilo se mi i zakomponování osobního života Sama Portera. Právě prožívá náročné období a práce mu pomáhá nezbláznit se. Tady oceňuji postupné seznamování se situací, takže je zachováno napětí a trocha spekulací, jež udržují hladinu adrenalinu na vyšší hodnotě. V určitém okamžiku Barker použil  v ději moment překvapení, díky kterému se vše obrací o sto osmdesát stupňů, příběh graduje a nabírá zásadní zvrat.

Prostě Čtvrtou opici číst musíte, pokud máte rádi krimi příběhy s rafinovanou zápletkou. Tady si jich užijete vrchovatě.
A zatímco vy už můžete knihu napjatě vyhlížet, vyjde 30. 10., já se budu těšit na další pokračování, které J. D. Barker napsal.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Zničím tě a vezmu si co je mé

Kathy je na první pohled sebevědomá žena, která dokázala skloubit kariéru šéfredaktorky v úspěšném architektonickém časopise s rolí matky. Jenže není vše jak se na první pohled zdá. Časopisu šéfuje zatím jen na zkoušku, je pod drobnohledem šéfa. Doma to taky není moc idylické. Kathy je sice vdaná za Markuse, hodného a solidního muže, ale vypadá to, že jejich láska pomalu vychládá. Může za to narození malého Billyho, nebo je příčina někde jinde? Kathy a Markus neměli příliš mnoho času na budování vztahu, než se stačili rozkoukat, Kathy otěhotněla. Dva rozdílní lidé musí dělat kompromisy a učit se toleranci a nechovat se jako slon v porcelánu. Křehké příměří narušuje nežádoucí element v podobě Heji, redaktorky, která pod Kathy pracuje.

Heja pochází z Finska. Opustila slibnou kariéru v televizi a přijela do Londýna, kde vzala práci v časopise o architektuře. Není příliš komunikativní, Kathy z ní má nepříjemný pocit. Zjištění, že si Heja nárokuje jistý prvek v Kathyině životě je nemilým překvapením, stejně jako fakt, že Markus a Heja tvořili před dávnými časy pár. Heja využívá slabin své šéfové, aby dostala to, co jí údajně patří. Podaří se jí to?

Psychologický thriller Zničím tě a vezmu si co je mé se řadí mezi romány, které přečtete jedním dechem. Reálně působící postavy, jimž autorka vtiskla kladné i záporné charakterové vlastnosti a vylíčila je i s jejich nedostatky, dávají příběhu punc opravdovosti. Ruku na srdce -  jak dobře znáte své kolegy a lidi ve svém okolí? ;-) Ne, tahle kniha ve vás nechce vzbuzovat paranoiu, ale ukazuje na to, že člověk nikdy netuší, kdo se mu může přimotat do života a jakou v něm zanechá stopu.

Děj je vyprávěn v ich-formě, střídavě z pohledu obou aktérek, Kathy i Heji, takže je čistě na vás, jak je budete vnímat a jak moc každá z nich svým jednáním i myšlenkami ovlivní váš úsudek.
Kapitoly jsou kratší a končí na správném místě. Přesně na tom, které vás nutí číst dál.

Mohlo by se říct, že se jedná o psychothriller, kterých kolem sebe máme dvanáct do tuctu. V tomto konkrétním je důraz kladen hlavně na psychiku aktérů, na myšlenkové pochody jenž jim rotují hlavami. Mistrný tah se autorce povedl se závěrem knihy. Do určité míry šokující konec, v němž nekončí vše šťastným vyústěním, kdy spolu s hrdiny vydechnete úlevou, že je vše v pořádku. Závěr ve vás bude ještě chvíli rezonovat.
Zajímá vás, jak takový vztahový propletenec může skončit? Dostane lovec svou kořist? Stačí se jen začíst a nechat se unášet na vlnách napětí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Návrhář

Zatímco Paříž oslavuje v roce 1944 těžce nabytou svobodu, iluze o šťastném manželství, které měla Američanka Copper Reilly, berou za své. Mladá žena sbírá zbytky svého sebevědomí a cti, rozvádí se záletným bohémským manželem, aby mohla začít novou životní etapu. Chce se osamostatnit a prorazit jako reportérka. Jakou roli v jejím příběhu hraje Chrisian Dior?

Paříž, Copper i Christian mají jedno společné. Jako bájný Fénix vstávají z popela, aby hrdě hleděli vstříc novým začátkům.

Román Návrhář není typickým životopisným románem, slavného módního guru poznáváme až jako muže středního věku. O jeho dětství se autor zmiňuje spíš v náznacích, ze kterých je znát, že nebylo nic moc, Christian si z něj odnesl traumata a šrámy na duši. Kniha se spíše zaměřuje na kariérní vzestup vrcholící slavnou módní přehlídkou v roce 1947. Vše se odehrává na pozadí Coppeřina života, který je opravdu pestrý. Kromě profesního růstu sledujeme i osobní život. Zvítězí láska k muži nad těžce nabytou volností,jíž si Copper po rozvodu užívá plnými doušky? 

Byť se opravdu nejedná o Diorovu biografii, do rukou se vám dostává fascinují román, z něhož vyzařuje charisma vznešené Paříže i bohémství známých umělců, kteří se příběhem proplétají. Knížka má šmrnc a věrohodně odráží atmosféru Francie těsně po válce. Je plná emocí, jež cloumaly nabuzenými Pařížany. Euforie, nadšení, stejně jako nenávist ke kolaborantům a rostoucí napětí mezi dělníky a boháči, to vše americký spisovatel Marius Gabriel otiskl do čtivého příběhu.

Kromě pohledu do světa módy a módní žurnalistiky kniha poukazuje i na starosti všedního dne, s nimiž se lidé po válce potýkali. Velmi emotivní scény patří setkání Christiana se sestrou Catherine, která se vrátila z koncentračního tábora a s pomocí bratra a Copper se pomalu vzpamatovává z psychických a fyzických útrap.

Návrhář mi kápl do noty. Líbilo se mi, jak autor umně spojil linii fiktivní postavy v podobě Copper, která mi byla poměrně hodně sympatická, s reálným příběhem skutečného Christiana Diora, nepříliš sebevědomého muže, který se zprvu bál vystoupit ze svého stínu, aby na konci slavil nezapomenutelný triumf s přehlídkou na níž představil tzv. „new look“.

Knihu můžu doporučit jako doplňující zdroj k informacím ohledně Diorova života, stejně jako kroniku lidských osudů formujících poválečnou Paříž.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelsví Metafora)

Neobyčejná dobrodružství

Seznamte se s Edselem Bronfmanem. Na první pohled příliš výrazný není, vlastně byste si ho nevšimli, ani kdyby s vámi seděl v kanceláři.
Edselův život není nic moc. Každý den chodí do práce, pravidelně navštěvuje svou matku Muriel. A to je vše. Neprožívá žádnou lásku, nemá přítelkyni. Jeho jediný milostný zážitek pochází v podstatě z pravěku a Edsel na něj pořád vzpomíná. Taky vám tenhle maník přijde tak trochu lúzr a nevidíte důvod proč o něm vůbec číst? Tak mu dejte šanci a uvidíte, že vás překvapí.

Znáte otravné telefonáty, kdy vám operátoři vymluví díru do hlavy jen proto, aby vám něco vnutili? Edsel jeden podobný absolvoval. Dozvěděl se, že vyhrál víkendový pobyt na Floridě zdarma. Zdarma! Jedinou podmínkou je, že musí jet s partnerkou. Našemu hrdinovi zbývá 79 dní na to, aby si našel svůj doprovod a výhra zbytečně nepropadla.
Uznejte sami - člověk, který patnáct let žije z jedné jediné muchlovačky se spolužačkou, si bude hledat ženu - to chcete zažít s ním!

V knize se objevují neotřelé postavy. Už padla zmínka o Edselově matce, což je poměrně zajímavá osoba. Svého syna vychovávala sama v době, jež svobodným matkám nepřála. Ona si s tím těžkou hlavu nedělala a žila naprosto bohémským životem. Myslela si, že Edsel bude jako ona. No, nepovedlo se. I tak se mu snažila předat do života to, co považovala nejlepší. Jenže teď ji přemohl nepřítel, s nímž nelze bojovat. Muriel vykazuje známky demence a její stav se ze dne na den zhoršuje.

A Edsel? Ten je tak obyčejný, že už obyčejnější být nemůže. Během čtení zjistíte, že je až moc hodný a roztomilý, jeho neohrabanost působí zábavně, spíše tragikomicky, stejně jako u Pierra Richarda v jeho proslulých komediálních rolích, ale vysmívat se mu netoužíte. Vlastně zjistíte, že to s ním až tak špatné není.

Neobyčejná dobrodružství umí překvapit. Na první pohled velká pohodovka, od které nečekáte nic než že vás odvede od chaosu všedního dne. Ale tak to vůbec není. Dostává se k vám laskavé čtení plné humoru vycházejícího ze situací, které Edsel zažívá při hledání přítelkyně. Aniž by si to plánoval, v jeho životě se objevují hned tři ženy, které jako adeptky na cestu za dobrodružstvím připadají v úvahu. Na trochu vážnější notu hraje Murielin zdravotní stav. Vidět, jak nemoc zadupává do země matčinu inteligenci, a jak se dříve energická žena mění ve svůj stín, je pro Edsela velmi těžké.
V průběhu děje náš hrdina prochází velkou proměnou. Musí vyjít ze své ulity a zjistit, že život se musí žít a ne jen přežívat. Z mimoně se stává sympaťák, kterého na konci skoro nepoznáte.

Knihu určitě oceníte, pokud máte rádi příběhy, které mají duši. Pokud potřebujete zvolnit a nechcete číst román, u kterého vám stoupá adrenalin závratným tempem, Neobyčejná dobrodružství jsou pro vás dobrou volbou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

And the winner is...

Naše krásná knihovna

Zdroj: FB Regionální knihovna Karviná

získala

Zdroj: FB Regionální knihovna Karviná

💗

Rande naslepo

Ne, nehodlám měnit svůj letitý status vdané paní. Rande naslepo proběhlo v rámci letošního Týdne knihoven. Šla jsem vrátit čtivo (ano, už si zase vesele půjčuju), a kolegyně mě na tuto akci nalákala. O co jde? Vyberete si jeden pořádně zabalený balíček, ve kterém se skrývá knižní překvapení. Na mě čekal román Letní host.

My už se s Letním hostem známe od doby co vyšel v nakladatelství Metafora, vztah máme hezký, jak se můžete dočíst v recenzi. Bylo to setkání milé, a já tuhle knížku můžu aspoň směle doporučit dál všem milovníkům barvitých příběhů.

Když vám válka sebere jméno i duši

Caroline žije v New Yorku, Kasia v polském Lublinu, Herta v Düsseldorfu. Jejich cesty by se nikdy neprotly nebýt druhé světové války. Píše se rok 1939, rok, kdy se těmto třem mladým ženám život obrátí o sto osmdesát stupňů.

Caroline bývala herečkou na Broadwayi. Svou uměleckou kariéru pověsila na hřebík a začala se věnovat charitě. Pomáhá francouzským rodinám usadit se ve Státech a podporuje sirotky. Její přesně nalinkovaný život vykolejí vztah s hercem Paulem Rodierrem, jenž je pořád tak trochu ženatý, i válečné události, které ji osudově zasáhnou.

Studentka Kasia s obavami pozoruje letouny ženoucí se na její rodné město. Válka je tady a bere všechno. Dívka se přidává k odboji, bohužel je i s matkou a sestrou zatčena a deportována do koncentračního tábora.

A Herta? Mladá německá lékařka přijímá místo v tzv. převýchovném táboru v Ravensbrücku. Jako doktorka se účastní operací, při kterých mrzačí vězenkyně, jimž se kvůli těmto pokusům říká “králíci”. Jedním z králíků je i Kasia, jíž psychická i fyzická traumata znepříjemní další život. Naději na zlepšení nabízí Caroline. Přeživší ravensbrücké vězenkyně zve na léčení do Států. Kasiu čeká ještě jedna nepříjemná záležitost. Musí konfrontovat Hertu, svou největší nepřítelkyni, a dokázat, že na jejich rukách ulpěla krev nevinných žen.

Román Dívky beze jména vychází ze skutečných událostí. Autorka čerpala ze života Caroline Ferridayové, mecenášky s neuvěřitelně velkým srdcem, která svůj osobní život zasvětila pomoci druhým. Reálnou postavou je také lékařka Herta Oberheuserová. Kasiina linie je inspirována polskou novinářkou Ninou Ivanskou.

Jaké vlastně tyto knižní hrdinky jsou? Caroline působí navenek jako sebevědomá žena, pro niž je blaho druhých nadevše. Charita jí pomáhá vyrovnat se s komplexy i duševní bolestí, které ji trápí už od dětství. Celkově působí velmi sympaticky.

Kasiina povaha je nejkomplikovanější. Z veselé mladé dívky se postupně stává zatrpklá žena. Válečné útrapy ji poznamenaly natolik, že jen těžko hledá cestu sama k sobě a ke svým blízkým.

Herta Oberheuserová se řadí mezi postavy, jimž jen těžko budete přicházet na chuť. I kdybyste se snažili vykřesat jiskřičku dobra z této chladné, nacistickému režimu oddané fanatičky, nemáte šanci. Je to člověk, který si ve své zaslepenosti vůbec neuvědomuje, že se chová špatně.

Román Dívky beze jména je prvotinou spisovatelky Marthy Hall Kelly. Beletristickou formou zpracovává válečná témata a poukazuje na život vězňů v koncentračních táborech. Zároveň nahlíží do duše člověka poznamenaného traumaty. Nabízí také pohled na poválečné Polsko sevřené ve spárech tuhého komunismu.

Čtivý příběh je nabitý emocemi, které ve vás budou doznívat ještě hodně dlouho po tom, co otočíte poslední stránku. Čím víc se válka od současnosti vzdaluje, tím víc by měla být připomínána nejen nám, ale i dalším generacím.