KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Pojízdný krámek snů

Knihy, knihy, knihy, Skotsko, knihy, knihy, Skotsko, láska, knihy, knihy... Tak nějak v kostce by se dal shrnout děj půvabné knihy Pojízdný krámek snů od mé oblíbené spisovatelky Jenny Colganové. Kápla mi do noty nejen tématikou, ale i reáliemi.

Příběh Niny, introvertní knihovnice, která se kvůli rušení knihovny musí se svou prací rozloučit, potěší všechny milovníky knížek. Nina se rozhodne udělat radikální krok. Jede do Skotska, kde chce koupit starší dodávku a z vyřazených knih zachráněných ze zrušené knihovny, plánuje vytvořit pojízdné knihkupectví. Podaří se jí to? A co láska? Kdo získá srdce plaché Niny - roztomilý strojvedoucí, ztracený v cizí zemi a toužící po spřízněné duši nebo zamračený, protivný farmář, u kterého si Nina pronajala bydlení?

Pokud jste už od Jenny Colganové něco četli, tak se vám bude určitě líbit i tahle knížka. Potěší romantické duše, knihomoly i fanoušky Skotska. Když si budete číst o tom, jak se Nina s touto drsnou krajinou sžívala, budete se chtít okamžitě do Skotska vydat. Nejlépe s dalším románem autorky. :)

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Zkouška dítětem

Claudii je pětatřicet, pracuje jako redaktorka v knižním nakladatelství. Práce ji baví, je spokojená, srovnané má i životní priority. Stoprocentně ví, že nikdy nebude chtít děti. Prostě na to nemá ty správné "buňky", biologické hodiny jí netikají a tikat ani nebudou. Claudie není žádný Herodes, miluje své synovce a neteř, stejně jako děti přátel. Jen prostě nemá v plánu šířit dál své geny. Když najde společně spřízněnou duši, je šťastná. Ben po dětech taky netouží, jejich manželství bude spokojeně fungovat i  bez  nich.

Jak se to říká? Člověk míní, Pánbůh mění? V tomto případě je to jeden z manželů, kterému se priority přerovnají do nového komínku, na jehož vrcholku je právě touha po dítěti. Kdo změnil názor, Claudie nebo Ben, koho tipujete?

Tuhle knížku jsem koupila v Levných knihách. Upřímně, kdybych se měla řídit příšernou obálkou, asi by mě od nákupu odradila. Naštěstí znám autorku, jejíž další dvě knihy vydalo nakladatelství Domino, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Zkouška dítětem je sice staršího data (originál vydání je z roku 2007, u nás vyšla v Argu o dva roky později), pořád je její téma aktuální.

Jedná se o společenský román řešící podstatnou otázku každého vztahu. Děti. Ne každý je chce mít, ne každý po nich touží. Já mám děti dvě a jsem za ně ráda, byť nejsem taková ta matka kvočna. Zároveň chápu i ty, kteří se rozhodnou pro život bez nich. Je to jejich věc a jejich rozhodnutí.
Autorka se ožehavého tématu nebála a napsala čtivý román, který nikomu nestraní ani neubližuje, a je na vás, jak ho budete vnímat.

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: V případě neočekávané události

Zavedla jsem novou rubriku a pevně doufám, že na ni nebudu zapomínat :). Je to v podstatě taková mini pidi recenze na knížku, která mě hodně zaujala a já ji chci doporučit dál.

Nejen na víkendové čtení bych vám ráda doporučila knížku V případě neočekávané události, kterou vydalo nakladatelství Argo.
Napsala ji americká autorka Judy Blume, ve své vlasti velice oblíbená. Já se přiznám, že to byla první knížka, kterou jsem od ní četla a moc se mi líbila. Abych pravdu řekla, nevěděla jsem zpočátku, co mám od tohoto románu čekat. Považte sami - na malé americké městečko spadnou během pár měsíců tři!!! dopravní letadla. Co autorka bude na čtyřech stovkách stran rozebírat? Jak to chce pojmout?
Čekalo na mě hodně příjemné knižní překvápko, s kterým se mi ve finále jen těžko loučilo.

Román se odehrává v padesátých letech minulého století a ta úžasná atmosféra je v příběhu hodně znát. Ženy nosí rudé rtěnky, lakují si nehty, začínají se pomaličku prosazovat v mužském světě... I přesto se nadále ctí rodina, dobré jídlo a tradice. Do popředí vystupuje židovská rodina Ammermanových s krásnou svobodnou matkou Zrzi a její patnáctiletou dcerou Miri. Kolem nich a kolem spousty dalších obyvatel městečka se točí události, které jimi pořádně otřásly. Pád tří letadel s tragickými následky, to vyštípe i toho nejhoršího cynika.
Autorka dokázala na základě vlastních zkušeností z mládí (ano, ona tyto pády zažila, není to fikce), vytvořit barvitou mozaiku osudů několika rodin z amerického maloměsta. Každého z nich se tyto události svým způsobem dotkly a poznamenaly jej.

Kniha se čte dobře, pokud máte rádi pomalejší tempo, kdy se zas až tak moc neděje, ale do detailů je popsáno co, kde, kdy, s kým a jak, tak si to užijete. Miri se mi hodně líbila, je to jedna z nejsympatičtějších teenagerek, se kterými jsem měla v knižním světě tu čest.

Jsem ráda, že se mi tahle knižka dostala do rukou a doufám, že zaujme i vás.

Nové úlovky

Tak jsem si zase udělala radost. Sice nevím, kde a kdy najdu čas dostat se k přečtení, ale za ty peníze jsem je tam nechat nemohla, uznejte sami. :)

No a jak vypadá realita, když chcete nové přírůstky vyfotit? Asi nějak takhle: 

Pečte chleba. Je to terapie, proti níž nemá krize šanci

Pamatujete si ještě na Polly z románu Ostrov s vůní čerstvého chleba, která po životní krizi opustila město a odjela na malý cornwallský ostrov, kde času vládne odliv a příliv? Začala tam péct chleba a díky své přátelské povaze se rychle začlenila mezi místní. Chtěli jste vědět, jak si Polly povede dál? Mám pro vás dobrou zprávu. Naše milá pekařka je zpátky. I se svým rozkošným papuchalkem Neilem a americkým přítelem Hucklem.

Pollyin život je jedna velká idylka. S Hucklem cukrují jako dvě hrdličky (pardon, vlastně tři, papuchalka Neila nelze vynechat) a pekárna si taky vede mimořádně dobře. Vůbec celý Mount Polbearne vypadá jako zalitý sluncem. Ale jak už to bývá, taková idylka nemá většinou dlouhého trvání. Paní Manseová, která pekárnu Polly pronajala, umírá a její hamižní příbuzní mají s podnikem jiné plány. Do městečka se navíc vrací Selina, vdova po charismatickém rybáři Tarniem, a nikdo neví proč. Ano, Tarnie je ten rybář, s nímž se Polly po příjezdu tak trochu zapletla. Na půvabnou pekařku čekají krušné časy. Znovu bude muset využít veškerý svůj důvtip, aby se odrazila ode dna a se šarmem sobě vlastním bojovala o své sny.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Slavík

        

Píše se rok 1995. Stará paní, které nezbývá už příliš času, dostává pozvánku na setkání válečných hrdinů. Proč by zrovna ona měla jet do Paříže? Se životem i smrtí je smířená. Minulost je pro ni uzavřená kapitola. Jenže když její syn objeví kufřík se záhadným jménem, jenž vůbec nezná, vrátí se jí všechny vzpomínky na dobu, kterou by nejraději vytěsnila z mysli…

V roce 1939 Francouzi ještě vůbec netuší, jak zlé časy na ně čekají. V malé zapadlé vesničce se Vianne loučí s manželem, který jej povolán do zbraně. Všichni myslí, že je to jen na pár měsíců. Vše se mění po kapitulaci Francie. Vianne s malou dcerkou Sophií musí snášet německého důstojníka, který se k nim nastěhoval. Další problém představuje mladší sestra Isabelle, která je horkokrevná a dřív mluví, než jedná. Mermomocí chce pomáhat v odboji, čímž ohrozí rodinu své sestry. Má jí za zlé, že je pasivní a nesnaží se zapojit do protiválečné činnosti. Vianne se snaží chránit to nejcennější, co má, svou dceru. Obě sestry jsou přesvědčeny o své pravdě, tvrdohlavost i složitá rodinná minulost jim brání uznat, že by ta druhá mohla být v právu. Válka si však nevybírá a oběti budou muset přinést obě dvě.

Nesmírně působivý příběh je výpravnou sondou do života obyčejných lidí, kteří byli nuceni snášet útrapy války a zároveň v sobě našli sílu bojovat i milovat. Námětem mi kniha připomínala román Jojo Moyes Dívka, jíž jsi tu zanechal.

Slavík je tedy pořádná bichle, trochu slabší jedince zvyklé na menší formáty může polekat :-). Nenechte se odradit, za přečtení opravdu stojí. Vlastně jsem si díky ní uvědomila, jak těžké to lidé za války měli. Hladověli, báli se, opravdu nevěděli dne ani hodiny. Dnešní běžné starosti jsou proti těm válečným malicherné. Na konci jsem se neubránila slzám a bylo mi líto, že už je konec. Kristin Hannah zpracovala nelehké téma opravdu s citem a napsala působivý román, na něhož je po přečtení těžké zapomenout.

Řekni to chlebem

Život se někdy může zbořit jako domeček z karet. U Polly se tak stalo poté, co s přítelem vyhlásili bankrot po nevydařeném podnikání. Zatímco Chris se cítí ublížený, Polly se snaží napravit, co se dá. Ale když ten druhý nechce, je veškerá snaha marná.

Polly si sbalí svých pár švestek a zamíří do malého ospalého městečka na ostrově Mount Polbearne, kde se čas řídí podle přílivu a odlivu. Místo, kde dobrou noc už nedávají ani lišky, je pro Polly z nouze ctnost. Na nic lepšího jí peníze nezbývají. Houževnatá Polly se ale nevzdává. Pronajímá si byt v dezolátním stavu a uchýlí se ke své jediné jistotě – pečení chleba. A taky přilne k zatoulanému papuchalkovi, který jí vletěl do okna a stal se jejím jediným přítelem na ostrově.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Na břehu jezera

                                    



Maddie je vdaná za Ellise, syna bohatých rodičů. Ti se synovou volbou nejsou příliš spokojení. Mladý pár jim ani příliš šancí nedává, veškerý čas tráví s nejlepším kamarádem Hankem a lahví dobrého moku. Právě alkohol stojí za ostudou, kterou si mladí manželé uříznou na silvestrovském večírku roku 1944. Rozlícený otec jim poté zarazí přísun pravidelné apanáže.

Ellis s Hankem se rozhodnou odjet do Skotska, kde chce Ellis ulovit lochnesskou příšeru a dokázat tak otci, že je hoden jeho přízně. Starý plukovník se o totéž pokoušel již před lety, ale neuspěl. Maddie se cesta moc nezamlouvá, ale odjede taky.

Ve Skotsku na všechny čekají krušné chvíle. Vesničané nejsou příliš vstřícní vůči cizincům a navíc zuří válka. Potraviny jsou na příděl, což Ellis ani Hank nedokážou pochopit a myslí si, že pro ně bude připravený servis se vším všudy. Změny pociťuje i Maddie. Až v daleké cizině si uvědomí, že její manželství není tak idylické, jak si myslela a na svého muže se poprvé podívá jinýma očima, aby zjistila, že žije s cizincem, který si ji vlastně vůbec neváží.

Tak tenhle román jsem si toužila přečíst především proto, že se odehrává ve Skotsku. Drsný sever miluju! Měla jsem trochu obavy z lochnessky, říkala jsem si, aby z knížky nebyla náhodou druhá Bílá velryba. Naštěstí převažuje osobní příběh Maddie.

Příběh je vyprávěn ich formou, právě z pohledu Maddie, která si v knize projde pořádnou proměnou. Z trochu nafoukané, pořád lehce ovíněné dámičky se stává holka do nepohody, která se naučí uklízet a postarat sama o sebe.

Drsná skotská vysočina, svérázní vesničané a neustálý strach ze smrti... Najde se prostor i pro lásku?

Román Na břehu jezera je velmi půvabný, čtivý. Já jsem byla velmi mile překvapená. Vím, že autorka napsala i knihu Voda pro slony /tu jsem ještě nečetla, ale film jsem viděla/.
Moc ráda bych si od ní přečetla i něco dalšího.

Jsem Ir, jsem bojovník, jsem zrádce

Tyrone Meehan je zrádce. Ví to jeho rodina, ví to IRA a ví to on sám. Že si pod sebou řeže větev bylo jasné ve chvíli, kdy se ke zradě veřejně přiznal. Ale nic není jen černé, nebo bílé, prostřednictvím tohoto románu autor nechává Tyrona vyprávět svůj příběh…

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

http://neoluxor.cz/blog/recenze/jsem-ir-jsem-bojovnik-jsem-zradce--1017/

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Dobrodružství nebo strach? Především dobrá káva!

Afghánistán, země kontrastů, okouzlila Američanku Sunny natolik, že si v této nepřístupné krajině otevřela kavárnu. Je těžké prorazit v muslimském světě a ještě těžší je to pro ženu, navíc cizinku.



zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

http://neoluxor.cz/blog/recenze/dobrodruzstvi-nebo-strach-predevsim-dobra-kava--979/

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Hop do (peřin) knih

A máme tady novou várku recenzáků. 

Na Návrat do Killybegs jsem se těšila hodně moc, Irsko je moje srdcovka. Jednoduchý příběh to tedy nebude, hlavní hrdina se musí vypořádat se svou kontroverzní minulostí. Vydává Argo.

Vila v Sadové mě překvapila svou velikostí a tloušťkou (u knih to není nikdy na škodu, víme).  Děj se odehrává ve dvou časových rovinách - současnost a období 2. světové války, částečně vyprávění v první osobě, částečně deník. Děj se odehrává v Moravské Ostravě. No tady jsem tedy neváhala ani minutu. Knihu vydal Fragment.

Ještě Cartierova panteřice - napříč dvacátým stoletím mapuje životní osudy Jeanne, která po různých peripetiích, které jí život připravil, zakotví u klenotníka Cartiera. Beletrizované životopisy se Metafoře opravdu povedly  a stojí za přečtení.

Už jsem začala číst Killybegs a musím říct, není to veselé čtení, hrdina vyrůstal v chudé rodině irského fanatika a....a už mlčím, počkejte si na recenzi :-).

Vejce a já

Nesmrtelná a nestárnoucí klasika s humorem sobě vlastním přibližuje životní osudy spisovatelky Betty MacDonaldové. Autorka vypráví o své rodině, nekonvenčních rodičích, kteří pendlovali napříč Spojenými státy, a v každém dalším novém bydlišti se jim narodilo dítě. Nakonec rodina zakotvila v Seattlu, kde žili všichni společně i s babičkou z otcovy strany, láskyplně zvanou bábinka. Bábinka byla proslulá svými doslova nejedlými koláčky, do kterých přidávala všechno, co našla ve spíži. V podstatě vařila nějak podobně jako pejsek s kočičkou. :-)

Když Betty dospívala, připadala si jako ošklivé káčátko. Její sestra Mary měla u mužů velký úspěch a Betty se bála, že zůstane na ocet. Nakonec se vdala za Boba, který byl o třináct let starší než ona a spolu založili slepičí farmu. Na Betty čekal nefalšovaný vesnický život, který ji zocelil. Farmu vybudovali doslova z ničeho, na odlehlém místě. Betty neměla zrovna láskyplné manželství, milovala však své dvě dcerky Anne a Joan /v českém překladu jsou známy jako Anka a Janka :-)/ a dokázala s humorem vylíčit nevšední zážitky, které na farmě prožila.

Kniha Vejce a já se hned po vydání stala bestsellerem, který nepřestává bavit další a další generace čtenářů, pro mnohé se stala doslova biblí, ke které se uchylují, když jim je nejhůř. I když mě teď tak napadá - ti mladší čtenáři, odkojení moderní technikou a vpletení do všemožných sociálních sítí, už budou Bettyiny zážitky brát trochu jako sci-fi.

I já jsem Betty před lety četla a teď si znovu dala opáčko. A vždycky, když si myslím, že toho mám dost a jsem utahaná (haha, jak můžu být utahaná, když dělám v knihovně), vzpomenu si na Betty a všechno se zdá hned lepší. :-)

Pravda a láska

Francesca se rozhodla obětovat kariéru učitelky v rodném městě Nice a následovat svého manžela diplomata do Prahy. Myslela si, že změna adresy i životního stylu bude mít pozitivní dopad na jejich hroutící se manželství.

Bohužel se tak nestane, Francesca zjistí, že její muž má milenku. Navíc pro ni není jednoduché sžít se s novým prostředím. V Praze se ještě nevyzná, ve srovnání se slunným Nice jí přijde ponurá a cizí. Nerozumí češtině, diví se, že nemůže nic sehnat a trápí se. Když začne pracovat jako lektorka francouzštiny, získává její život nádech dobrodružství a tajemna. Zamiluje se do svého studenta a tak trochu se zaplete do politické aféry.

Autorka ve svém románu čerpala z vlastních zkušeností, v Praze prožila pár let, když vyučovala kurz tvůrčího psaní. Ze svého pohledu sleduje dění v postkomunistické Praze, v době, kdy ČR předsedá Evropské unii. 

Román nepatří mezi lehké oddechové čtení. Některé kapitoly jsou vyprávěny v první osobě, z pohledu Francescy, jiné zase v osobě třetí.

První část se mi četla dobře, druhá už hůř, Francescin osobní život byl převálcován politikou, kterou až tak nemusím.

Každopádně se jedná o velmi zajímavou knížku, ve které zjistíme, jak nás vidí cizinci. I když to není příliš lichotivý obrázek, stojí za to román si přečíst.

Život za životem

                                                 

Ursula Toddová se narodí jedné mrazivé zimní noci roku 1910. Narodí se, aby vzápětí zemřela udušením na pupeční šňůře, doktor se kvůli počasí nedostal k porodu včas.
Padá tma, střih a vzápětí se Ursula rodí znovu.
S každou kapitolou je Ursulin život jiný. Rozmanité životní osudy, různé konce.
Smrt následkem pádu ze střechy, utopením nebo podlehnutí španělské chřipce. Smrt pod sutinami berlínských domů, smrt následkem válečného bombardování Londýna. Ursula umírá, aby po každém novém narození žila další život. Lepší nebo horší?

Každý z nás si nejméně jednou položil otázku, jaký by byl jeho život, kdyby ho mohl prožít znovu. Vyvarovali bychom se stejných chyb nebo náš další život byl suchopárným opakováním předchozího života?
Ursula vyrůstá v bohaté anglické rodině, která žije na venkově. Snobsky založená matka, milující, ale zaneprázdněný otec, čtyři sourozenci, nerudná kuchařka a prostá služka - to je složení obyvatel Liščího zátiší.
Kromě Ursulina opakovaného koloběhu smrt - narození, sledujeme osudy všech členů rodiny Toddových.

Oblíbila jsem si styl, kterým je román napsaný, zdá se, že vše plyne pomalu a líně.
Kniha působí na první pohled jako společenský román, plný dlouhých popisů zdánlivě nedůležitých životních situací.
S každým dalším Ursuliným narozením se některé události mění. Jednou je Ursula v šestnácti letech znásilněna kamarádem svého staršího bratra a čeká dítě, v jiné verzi svého života se jí podaří útok odrazit a později se pak provdá za psychopatického násilníka.
Variací Ursulina života je nespočet. Mění se prostředí, střídají se osoby, které vždy nějakým způsobem dotknou jejího života.

Nejčastěji je děj soustředěn do bouřlivých let průběhu II. světové války, které mám ráda navzdory všemu zlému, co v této době bylo.
Asi nejvíce na mě zapůsobily scény z válečného Londýna plného bombových útoků a také Ursulino nešťastné manželství.
Děj se pokaždé vrací do roku 1910, kdy se Ursula narodila. Měla jsem tak pocit, že jsem uvízla v jakési časové smyčce, ale tím víc jsem byla zvědavá na každý další život, který Ursula prožije.

Kromě čtenářů, které zajímá téma reinkarnace, knihu ocení také ti, kteří si stejně jako já, libují v románech, jenž jsou něčím “typicky britské”.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Zmrzlinové sedmé nebe

Anna a Imogen jsou sestry rozdílných povah. Rozumná a klidná Anna si právě pořídila nový byt, ve kterém se chystá bydlet se svým snoubencem. V práci ji povýšili a ona se těší na nové výzvy, které ji v zaměstnání čekají. Imogen miluje cestování a dobrodružný styl života. Momentálně pobývá v Thajsku, kde fotí podmořský svět. Domů, do přímořského městečka Brighton ji to vůbec, ale vůbec netáhne...

Znenadání sestrám umírá jejich milovaná babička. Při čtení závěti se mladé ženy dozví, že jim odkázala rodinnou cukrárnu.

S něčím takovým vůbec nepočítaly, po pohřbu chtěly pokračovat ve svých zajetých kolejích.

Když do zaprášené a trochu zanedbané cukrárny vstoupí, obě cítí obrovskou výzvu. Babička už ke konci nezvládala obchod vést a ony se rozhodnou, že se pokusí vzkřísit jeho zašlou slávu.

Anna se vydá do Itálie na kurs přípravy zmrzliny a Imogen nechává na týden vést cukrárnu samotnou.

Podaří se vysněný plán? Vydobude si cukrárna svůj bývalý věhlas? A co milostné vztahy sester, bude na ně v ruchu podnikání čas?

Tenhle milý román jsem přečetla zhruba za tři hodiny. Kouzelné vyprávění o dvou sestrách, které rozjíždějí cukrárnu, mi prostě učaroval stylem i samotným nápadem, i tím, že se odehrává v Anglii.

Knih o lásce a vaření vychází hodně, tady autorka využila své vášně pro zmrzlinu.

Jemná romantika, lehký humor a spousta svěží zmrzliny, tak by se dal v několika slovech shrnout román Zmrzlinové sedmé nebe. Je skvělým tipem na prázdniny nebo dovolenou.

P. S. Muffiny na fotce dělala má úžasná kolegyně Danka - fajn kolegyně, šikovná knihovnice, která to umí s dětskými čtenáři, ale především výborná kuchařka.

Zmrzlinář

Zmrzlinář je kniha, kterou není snadné pochopit, natož o ní něco napsat. Autorka ji pojala velmi zvláštním stylem, texty v kapitolách jsou rozděleny do odstavců, působí to, jako byste "četli" film. S tím už jsem se několikrát setkala.

V první epizodě se děj točí kolem natáčení filmu Zmrzlinář. Jeho protagonisté ztvárňují muže a ženu, kteří jsou na útěku a musí předstírat, že jsou manželé.

V autorčině zvláštním stylu se osudy skutečných herců prolínají s těmi filmovými.

V další kapitole se děj přesouvá do let šedesátých. Vysokoškolák Jan Vorszda se ke všemu chová apaticky. Ke studiu, spolužačkám i k nedávné osudové události, kterou je upálení Jana Palacha.  Uvnitř cítí nespokojenost, proto emigruje do Švédska, kde se seznámí

 s energickou Kerstin.

Po letech se jejich dcera Gunnila vrací do otcovy vlasti hledat kořeny a symbolicky tak uzavírá kruh.

Jedná se o zdánlivě nesourodou mozaiku příběhů, plnou náznaků a otázek. Autorka zasadila děj do Československa čtyřicátých až devadesátých let. Jak je psáno na přebalu knihy - je to příběh naší země viděný očima finské spisovatelky. Toto byl pro mě kámen úrazu. Když jsem dávala na tuto knihu tip (nákup knižního fondu), měla jsem právě podle anotace za to, že román bude psán ve stylu knih Mariusze Szczygieła, jehož knihy mám ráda.

Z nich je opravdu znát ten "pohled odjinud", u Zmrzlináře jsem to necítila, a abych se přiznala, ani jsem knihu pořádně nepochopila. Já jsem prostě čekala něco jiného.

Je psána tak, že si čtenář musí mnoho věcí přebrat sám, domýšlet si, kombinovat.

Pokud tedy nemáte na čtení čas, nebo jste momentálně stejně jako já naladění na lehčí letní notu, nechte si ji na jindy.

Otázka za deset

Před dvěmi lety jsem četla knížku, která mě naprosto uchvátila. Jeden den od Davida Nichollse. Takže jsem zajásala, když jsem zjistila, že u nás byly vydány další dvě: Otázka za deset a Záskok.
Záskok jsem zahlídla v knihkupectví, Otázku za deset jsem si půjčila u nás v knihovně.
Obálky obou knih jsou ve stejném stylu jako u knížky Jeden den. Jednoduché, ale přitom nápadité a vkusné.
Otázka za deset nás zavádí do Velké Británie 80. let. Brian Jackson žije v malém městečku pouze s matkou, otec zemřel v mladém věku na infarkt. Brian se chystá odjet studovat na vysokou školu. Moc sebevědomí nemá, někdy se chová jako slon v porcelánu. Své chování se snaží vyrovnat humorem, ale moc mu to nejde. Když se zamiluje do spolužačky Alice Harbinsonové, před kterou se nejprve pořádně ztrapní, přihlásí se, stejně jako ona, do soutěžního vědomostního kvízu. Jeho otec tyhle soutěže miloval a Brian si vzpomíná, jak spolu u televize odpovídali na otázky. Takže průpravu by měl, teď ještě zapůsobit na Alici. :-).
Celá knížka je hodně vtipná, někdy je toho humoru až moc. Brian mi hodně připomínal Adriana Molea. (Ti dva by si určitě rozuměli :-)). 
Znáte ten pocit, kdy je vám trochu jakoby stydno za někoho jiného? Držíte mu palce, aby se neztrapnil nebo něco nezkazil a pak, když se tak stane, jenom bezmocně přivíráte oči, protože s tím nemůžete nic udělat? Tak takhle jsem to měla při čtení Otázky za deset. Brian mi ze začátku přišel vtipný a milý, ale pak už jsem si říkala, že by měl trochu zvolnit a nebýt vtipný za každou cenu. Vykašlat se na Alici, která si s ním jen pohrávala. Jenže komu není rady..... :-).
Pokud čekáte romanci ve stylu románu Jeden den, tak budete zklamáni. I když je Brian zamilovaný, jen o lásce to není. Jedná se o vtipné retro z vysokoškolského prostředí zasazené do 80. let 20. století.
Humor ve stylu Adriana Molea, spousta kvízových otázek a bohémský studentský život - to je Otázka za deset.

Jak překousnout babičku

Příběh nás zavádí do městečka Bank Top, kde se odehrával i děj prvního autorčina románu Příručka špatné matky. Tentokrát je vypravěčkou Katharine, které je osmnáct let. Žije sama s babičkou, která téměř nevidí. Její otec zahynul při autonehodě a matka zmizela po Katherinině narození. Katharine má dost problémů sama se sebou. Chtěla by zhubnout, dostat se na prestižní univerzitu v Oxfordu a mít pocit, že je milována. Její babička totiž city projevit neumí. Katharine svůj čas dělí mezi péči o babičku, studium ve škole a četbu. Chodí do knihovny, kde se sblíží s knihovnicí slečnou Dračicí. Do Katharinina života vstupuje i mladík, který se jmenuje Callum a tvrdí, že je její bratranec. Katharine, která si dnem svých osmnáctých narozenin přeje být oslovována Kate, hledá odpovědi na své otázky. Jak to bylo se smrtí jejího otce, kdo zavinil osudnou autonehodu?  Kam zmizela matka? A proč má pocit, že je slečna Dračice vždycky tam, kde ji Kate potřebuje? 

Sledujeme dvě dějové linie – v jedné je vypravěčkou Kate, ve druhé její matka, která vysvětluje, proč opustila svou dceru. Psychologický román s humorným nádechem věrně vykresluje rodinné vztahy několika generací.

Četla jsem i Výměnu manželek a Příručku špatné matky, obě se mi líbily, styl Kate Longové mi sedl a přála bych si, aby u nás byly vydány ještě další její knihy. Tedy pokud pokračuje ve psaní :).

Jeden den

Emma a Dexter... nebo Dexter a Emma? Je 15. červenec 1988 a Velká Británie slaví svátek sv. Swithina. V tento den se ti dva potkávají poprvé na oslavě promoce. I když mezi nimi přeskočí jiskra, zůstávají jen přátelé. Jejich životní cesty nevedou společně, každý má namířeno jinam.
Lehkomyslný Dexter miluje sex, je rád středem pozornosti, jeho snem je mít vztah s mnoha ženami a prorazit v televizi. Vážná, intelektuálně založená Emma sní o kariéře spisovatelky. Do Dextera je zamilovaná, hranici mezi přátelstvím a láskou však překročit nechce. Dvacet let se Emma a Dexter setkávají jediný den v roce, 15. července na svátek sv. Swithina. Dvacet let jim trvá, než si oba uvědomí, že se lásce poručit nedá.... 

Během těchto dvaceti let prožívá Dexter milostné eskapády, profesní vzestupy i pády na samé dno, nevydařené manželství a bouřlivé rodinné vztahy. Emma životem proplouvá mnohem klidněji. Zakotví ve vztahu s kolegou Ianem, snaží se psát a mezitím zpovzdálí sleduje svého nejlepšího přítele Dextera. Na prahu čtyřicítky si oba uvědomují, že bez sebe nemohou být. Příběh by mohl skončit banálně. Emma a Dexter zakotví v manželském přístavu a budou spolu šťastně žít dvacet let. Minimálně. Jenže osud má s nimi jiné plány... 

Na první pohled působí tento román jako banální zamilovaný příběh, opak je pravdou. Kouzlo příběhu spočívá v poutavém stylu, kterým je psán, a také v neotřelém nápadu, kdy se hrdinové setkávají jednou do roka. Byla jsem z téhle knihy naprosto unešená, "vydýchávám" ji ještě dnes - už dlouho jsem nečetla něco, co by ve mně nechalo opravdu hluboký dojem.

Poklidné a tiché místo

Téměř snový román, jehož děj plyne pomalu, což jej v dnešní uspěchané době činí mile staromódním. Na newyorském hřbitově žije už devatenáct let zkrachovalý lékárník Jonathan Rebeck. Jeho domovem je opuštěná hrobka, společníky mu jsou mrtví, se kterými rozmlouvá a cynický havran, který jej zásobuje jídlem a šachovými figurkami. Duším, které mířily na svou posmrtnou pouť, Rebeck poskytoval útěchu, hrál s nimi šachy a hovořil s nimi o smrti i životě. Samota lékárníka Rebecka je však náhle přerušena, mezi dvěma mrtvými vzplane milostný vztah, do kterého je on sám vtažen. Také jemu se láska nevyhýbá, poznává židovskou vdovu, pravidelnou návštěvnici hřbitova. Čtyři lidské duše se díky lásce naučí poznávat skutečné rozdíly mezi životem a smrtí a dochází k rozhodnutí, které navždy ovlivní jejich další osudy. Kniha Poklidné a tiché místo byla zprvu přijata s rozpaky, teprve později se stala klasikou mezi romány žánru fantasy. Sonda do života mrtvých dává čtenáři poznat mnoho mouder a pravd ze života.