Znovu ve víru randění

zdroj: Chrudimka.cz

Alex myslela, že našla muže svých snů. Už ve školce potkala Michaela, který se stal jejím nejlepším kamarádem a nikdo se tedy nedivil, když se po vysoké vzali. Manželská idylka však vzala za své v okamžiku, kdy se provalilo, že Michael je gay. Vlastně to věděli všichni. Všichni až na Alex. Je jí třicet a musí se “na stará kolena” naučit znovu randit.

Naše hlavní hrdinka je trochu upjatá. Miluje plánování, pevné termíny a věci na svém místě. Vystudovala psychologii a živí se jako návrhářka průmyslových interiérů. Je šťastná a spokojená, a nějak jí uniklo, že její manžel to má trochu jinak. Po prvotním šoku se Alex dává dohromady. V podstatě nikdy nerandila, takže na ni čeká spousta nových dobrodružství s muži. A jeden z nich by mohl být ten pravý. Do oka jí padne šarmantní šéfkuchař, jemuž zařizuje interiér nové restaurace. Alex nechce míchat práci a soukromí, jenže lásce neporučíš, jak je známo, a cesta k ní je dost trnitá. Co Alex na jejím konci čeká?

Kniha je přirovnávána k Bridget Jonesové, což nepovažuji za příliš šťastné. Podobnost jsem viděla pouze v partě přátel, které obě knižní hrdinky měly.

Těšila jsem se, že historek ze zákulisí Alexina randění bude víc než je zde vylíčeno, ale ona téměř hned potkala svého sexy kuchaře a děj se od té doby točil už jen kolem něj. Nebyl by to však správný romanticky laděný příběh, kdyby to ti dva měli jednoduché. Autorka jim ve vztahu připravila několik nástrah, a i když tušíte, kam to všechno směřuje, stejně vás to baví a napjatě čekáte, jestli jim všechno klapne.

Zajímavým prvkem, který osvěžil kompozici knihy, byla Alexina práce. O psychologii zařizování interiérů jsem slyšela poprvé a nikdy mě nenapadlo, jak moc je důležité rozmístění stolů v restauraci nebo použití konkrétních barev k přilákání sponzorů s plnými peněženkami. Tohle bylo opravdu zajímavé téma, které mě bavilo asi nejvíc.

Ve třiceti (poprvé) single je lehký, svižný románek, v němž není nouze o humorné situace. Pobaví, i když nenabízí nic nového, co by už nebylo napsáno. Jedná se o pohodové čtení, ideální pro chvíle odpočinku. Ocení ho všechny romantické duše, které lásku hledají nebo si o ní rády čtou.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Poslední boj inspektora Rádla

zdroj: Chrudimka.cz

Inspektor Jan Rádl je bývalý zpravodajec a zkušený válečný harcovník. Od doby, kdy řešil své první případy, uplynulo už moře času. Střední věk ho zastihl jako spokojeného ženáče a otce dvou dětí. Jeho život by mohl plynout poklidně i nadále, kdyby do něj válka nevstoupila už podruhé. Jan Rádl se stává příslušníkem odboje, v němž se mu zkušenosti ze zpravodajských služeb budou hodit.

Honzu Rádla potkáváme v roce 1940, kdy v jedné z pražských kaváren plánuje další odbojové akce spolu s kolegou a nejlepším kamarádem Petrem Brázdou a s vysloužilým balistikem doktorem Pešatem. Jan Rádl je v hledáčku nacistické zpravodajské služby, která doufá, že se skrz něj dostane na kobylku i Petru Brázdovi. Jan ví, že ohroženi jsou i jeho blízcí, takže se mu uleví, když se mu podaří Janu i děti dostat do Londýna. Doufá, že co nejdříve vycestuje za nimi a bude pokračovat v odboji v cizině. To, že válka nezná bratra, pocítí Jan na vlastní kůži. Cesta za vítězstvím je trnitá, na Honzu i jeho přátele čeká velké množství nástrah.

Válka inspektora Rádla je čtvrtým a závěrečným dílemsérie příběhů se sympatickým stěžejním hrdinou v hlavní roli. Protože jsem do děje nastoupila jako do rozjetého vlaku, nemůžu posoudit, jak moc se Jan Rádl v průběhu času změnil. Původně jsem od knihy čekala typickou krimi odehrávající se v kulisách druhé světové války, ve finále jsem dostala po faktické stránce propracovaný příběh z prostředí tajných služeb. Pro mě to byla doposud neprobádaná oblast a i přesto, že jsem spoustu informací slyšela vůbec poprvé, nebyl problém se začíst a pochopit konkrétní souvislosti. Byla to skvělá příležitost poznat válku iz trochu jiné strany.

Marek Skřipský se nevěnuje pouze Janu Rádlovi a jeho rodině. Rozvíjí osudy dalších postav, které čtenář zná z předchozích knih. A pokud jste, stejně jako já, začali “od konce”, můžete se bát, že se v nich budete ztrácet. Obavy jsou liché, autor vždy zmíní podstatné informace.

Mně nejvíc sedly pasáže, které se týkaly běžných záležitostí, které Rádl řešil, ať už to byly typické rodinné scény nebo milostná vzplanutí jeho kolegů. Tyto “odchylky” od tématiky odboje a tajných zpravodajských služeb děj polidštily a odlehčily.

Autorův styl psaní je civilní, hned upoutá a dobře se čte. Popisy jsou svižné, plné akcí, jen mi občas připadalo, že dialogy mezi aktéry jsou toporné, rozpačité a lehce kostrbaté a nehodí se do celkového koloritu tehdejší doby.

Jako celek považuji knihu za povedenou, určitě potěší nejednoho příznivce válečných románů z řad mužů a doufám, že se po ní nebudou bát sáhnout i jejich křehké polovičky.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Paříž, moje láska, můj život

zdroj: Chrudimka.cz

Paříž. Známe ji jako město lásky. Strávit zde dovolenou nebo aspoň prodloužený víkend je snem mnoha z nás. A co teprve v Paříži žít, mít ji pro sebe každý den, jaké to asi je?

Slovenka Mária Dopjerová-Danthine ve francouzské metropoli našla svůj domov. V knize Paříž, moje láska, můj život popisuje sžívání s nekonvenčním městem, běžný život Pařížanů, jejich zvyky i tradice.

Kniha nemá souvislý děj, nepopisuje žádný příběh. Tématicky zaměřené kapitoly vám představí Paříž a její obyvatele “zevnitř”. Tentokrát nenavštívíte notoricky známé památky, abyste město poznali ve vší kráse, díky této knize se Pařížany stanete sami.
Francouzi, potažmo Pařížané, o kterých toto dílo je, žijí ve srovnání s námi dost nekonvenčně. Zjistíte, proč zde lidé nenosí stejné oblečení dvakrát po sobě, překvapí vás, že muži nejsou tak galantní, jak by měli být, a dozvíte se, jak se správně políbit na přivítanou.
Autorka rozebírá i zdravotnictví nebo systém prázdninových dovolených. Jak to chodí na úřadech,
proč jsou nemocné děti ve školce a co dělat, když se díky stávce Pařížané nemohou dostat do práce? Nechybí ani kapitoly zabývající se kulinářskou tématikou, protože gastronomie k městu na Seině neodmyslitelně patří.

V knize mě zaujalo hodně věcí. Překvapilo mě, že Pařížané plánují návštěvy týdny dopředu, vedou si podrobnou agendu, a téměř nikdy nepozvou přátele spontánně ze dne na den. Také mě udivilo, že nemocné děti jen málokdy zůstávají doma, do školky nebo jeslí chodí i s náloží léků předepsaných pediatrem.

O Paříži už toho bylo napsáno dost. U téhle knihy je sympatické, že autorkou je Slovenka, jejíž mentalita je nám blízká. I když je kniha psána dokumentárním stylem, autorka se nebála být osobní a zpracovat své vlastní zážitky.
Pohled na Paříž očima “skorokrajanky”, je jistě příjemnější než listování v odborném bedekru.

Paříž, moje láska, můj život si však na průvodce nehraje. Jejím úkolem je seznámit čtenáře s rytmem tohoto úchvatného města, poznat ho z jiného úhlu pohledu a dostat se mu pod kůži.

Oceňuji krásnou, téměř snovou obálku knihy, která zaujme na první pohled. Co mi však chybělo, byla obrazová příloha s fotkami a mapkami. Věřím, že díky ní by byl čtenářský zážitek ještě intenzivnější.

Pokud chcete poznat metropoli Francie z jiné stránky, tahle kniha je přesně to pravé.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla.)