Exorcismus mé nejlepší kamarádky

Mít nejlepší kamarádku, to je výhra. Můžete se jí vyplakat na rameni, bez obav svěřit všechna tajemství. A kdyby vás posedl samotný ďábel, tak ho z vás vyžene. Nevěříte? Začtěte se do románu Exorcismus mé nejlepší kamarádky a uvidíte sami.

Přátelství mezi Abby a Gretchen vzniklo víceméně náhodou, když Gretchen jako jediná přišla na Abbyinu oslavu narozenin. Od té doby byly takřka nerozlučitelné, upřímnost jejich vztahu dokázala setřít i sociální rozdíly mezi nimi. Na střední škole prožily něco, co je změnilo. Navždy. Prostě už nebylo nic jako dřív. Gretchen se ztratila v lese a po návratu se chovala divně, jako by ji posedl samotný ďábel. Je to vůbec možné? A jak se k tomu postaví Abby?

Román se tématicky řadí mezi romány pro mládež, svým poselstvím však tuto kategorii hluboce přesahuje. Téma exorcismu vás možná trochu vyděsí, přece jen, temné síly se v takovém typu knih příliš často neobjevují. Vůbec se nemusíte bát, že by se děj posouval směrem k béčkovému hororu, k tomuhle příběhu to prostě sedí! Nechybí pořádná dávka napětí stupňující se na těch správných místech. Jen počkejte, až se dostanete k části, kde se Gretchen ztratí v temném lese, tak reálnou scénu, kdy se vám ježí vlasy hrůzou, jste určitě už dlouho nečetli. Právě čtivost je velkou devizou, autor píše lehce, rozumí svým hrdinkám, u kterých věrně vykreslil jejich dívčí vrtochy a nálady. Grady Hendrix je vůbec vnímavý spisovatel, protože se mu povedl i nostalgicky dojímavý závěr knihy.

Příběh se odehrává v průběhu osmdesátých let dvacátého století, což může dnešním teenagerům připadat jako hluboká minulost, pro starší čtenáře to bude příjemné připomenutí vlastních mladých let. Žádné mobily, jen pevná linka, muzika nahraná na kazety a místo textovek rukou psané vzkazy. Pro mě osobně to znamenalo osvěžující návrat do minulosti, bavila mě všudypřítomná atmosféra osmdesátkových filmů pro teenagery a legendární série Stopy hrůzy, kterou jsem si při čtení vybavila.

Kromě atraktivního námětu je Exorcismus mé nejlepší kamarádky zajímavý i grafickým pojetím. Nechybí klasická ročenka, typická pro americké střední školy, fotky studentů i vzkazy spolužáků pro Gretchen, což umocňuje autenticitu děje.

Jeden výlet, jedna noc, po které už nebude nic jako dřív. Tenhle knižní bonbónek se vám bude líbit, ať je vám -náct nebo -cet, a je jedno, jestli ho budete číst sami nebo s tím, koho můžete nazývat kamarádem.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Bude to bolet, doktore?

Mezi knihy, které vás rozesmějí, dojmou a taky přinutí zamyslet se na určitými věcmi, patří i novinka z nakladatelství Jota Bude to bolet, doktore?, kterou napsal Adam Kay. Tento pozoruhodný muž začínal jako lékař a v současné době působí jako umělec. Cesta od váženého povolání k tomu bohémskému byla trnitá a vydlážděná hodinami přesčasů, emocemi,  vypjatými situacemi a především pestrou sbírkou pacientů, na které mnohdy nejde zapomenout.

V deseti kapitolách nazvaných podle lékařské hierarchie Velké Británie poznáváme Adamovu kariéru v podstatě od píky. Začínal jako mladší sekundář, na starost měl několik oddělení. Postupně se vypracoval až na staršího ordináře na urogynekologické klinice. S humorem sobě vlastním, jistou lehkostí i dávkou mírného cynismu popisuje své působení ve službách Hippokratových až do události, která mu obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Adam si své deníky vedl během let 2004 - 2010. Glosuje nejen svou kariéru v bílém plášti, ale i osobní život. Vlastně počkejte, jaký osobní život? Adam žádný nemá. V nemocnici je od nevidím do nevidím, o dovolené si může nechat zdát, onemocnět nesmí a strávit aspoň pár chvil se snoubencem? Nemožné.
Být lékařem (nejen) v Británii je řehole. Rodina vás zná víceméně pouze z fotky, peníze na účtě přibývají šnečím tempem, za to přesčasových směn máte za pět vašich kolegů.

Sobota 10. ledna 2009

Svatba Percyho a Marietty mi dnes připadala jako obrovský triumf nad nepřízní osudu. Ne jednomu, ale hned dvěma lékařům se podařilo urvat si v práci volno na svůj velký den. A ke všemu na celý, ne jako mé bývalé kolegyni Amelii, která si na svatbu vyhandlovala jen volné odpoledne a ráno zas skončila na klinice i se slavnostním účesem a šminkami, aby dodržela rozpis směn.

Za pozornost stojí Adamovy profesní zážitky s pacienty. Jako lékař se setkal se zrozením i smrtí, ošetřoval klienty tiché a pokorné, stejně jako sebestředné egoisty, kteří si myslí, že jim patří svět. Historky jsou úsměvné i smutné, občas se mi stalo, že jsem se musela smát nahlas.

Čtvrtek 20. srpna 2009

Dávám souhlas pacientce YS k ukončení těhotenství -neplánovaného, nechtěného těhotenství dvacetileté studentky po nehodě s kondomem. Probíráme alternativní metody antikoncepce a správné používání kondomu. Objevuji chybu v její technice. Jsem velký fanda recyklace jako každý druhý, ale pokud obrátíte použitý kondom naruby a nasadíte ho na druhé číslo, pravděpodobně nebude až tak účinný.

Za velké plus považuji vysvětlivky pod čarou, někdy velmi podrobné, které blíže specifikují lékařské pojmy, které Adam používá, nebo blíže vysvětlují systém britského zdravotnictví, takže nemáte pocit, že čtete lékařskou zprávu, jíž vůbec nerozumíte.

Tahle knížka by neměla chybět v knihovničce žádného lékaře (aspoň zjistíte, že na tom nejste ještě tak špatně), stejně tak i potenciálního adepta na nemocniční postel (a tím jsme vlastně téměř všichni).

Kniha Bude to bolet, doktore se čte v podstatě sama, i přes svůj námět je lehká a zábavná, takže se jí nemusí bát ani ten, kdo upadá do mdlob už jen při pohledu na ordinační dobu svého praktického lékaře.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Sestry Foxovy

Ťuk, ťuk, ťuk... Kdo tam? Sestry Foxovy. A co chcete? Máme pro vás vzkaz, milí duchové...

Konec 19. století a počátek 20. století, tzv. viktoriánské období, duchařině přímo nahrává. Smrtelné nemoci, války, chudoba, hlad pustošily lidstvo a bez milosti za sebou nechávaly mrtvé. Mladé, staré, matky, děti... Smrt si prostě nevybírá, bere to, co je zrovna k mání. Pozůstalí, kteří se s danou věcí nehodlají smířit, mají možnost se svými drahými mluvit prostřednictvím médií. Samozřejmě ne těch sdělovacích, ale takových, kteří umějí komunikovat s duchy. Byly sestry Foxovy obdařeny takovým nadáním?

Sestry Foxovy byly tři. Nejstarší Leah bydlela sama, dvě mladší sestry žily s rodiči. Maggie a Kate neměly snadné dětství. Otec, kdysi těžký alkoholik, se dal na víru a jeho posedlost Bohem hraničí s fanatismem. Apatická matka má co dělat, aby zvládla domácnost, kde si chudoba podává ruku s věčně špatnou náladou. Kdo by se divil, když si dívky ze svých rodičů tak trochu vystřelí. Jenže se jim to vymkne z rukou, původní smyšlená historka o zavražděném muži, jehož pozůstatky dosud tlí někde ve sklepě, se brzy nafoukne a dívky získají novou pověst - jako média hovořící s duchy si získávají přízeň truchlících pozůstalých, ale zároveň jsou i trnem v oku skeptikům, kteří se snaží sestry usvědčit ze lži. Jak dlouho se mohou sestry udržet na výsluní?

Vůbec byste neřekli, že knihu napsala česká autorka. Lucie Hlavinková se pustila nejen do odvážného tématu, ale také zabrousila do reálií, o nichž je těžké psát, pokud o nich moc nevíte.
Musím před Lucií Hlavinkovou smeknout pomyslný klobouk. Podařilo se jí nastínit zajímavé téma, jakým spiritismus beze sporu je, zároveň knize vtiskla neopakovatelnou a velmi autentickou atmosféru viktoriánské doby. Ne, že bych mohla jako Husákovo dítě srovnávat ☺, ale pokud tuhle dobu máte rádi a už jste o ní načetli nějakou tu knihu, tak to poznáte.

Děj se před vámi odvíjí jako film se všemi aspekty viktoriánského věku. Chudoba, kult uctívání smrti - určitě jste už slyšeli o focení zemřelých, kteří měli vypadat jako... jako živí, alkoholismus nebo nejrůznější nemoci. Osud sester je těmito aspekty poznamenán. Život na vysoké noze je těžké udržet, když necháte peníze doslova proletět komínem. Rozhazovačnost a uzurpátorství nejstarší sestry Leah vedla k úpadku a zkáze všech tří.
Lucii Hlavinkové se povedlo vykreslit rozpad osobnosti způsobený pitím. Sledujete, jak démon alkohol ničí tělo i duši nebohých sester.

Sestry Foxovy jsou velmi zajímavým počinem na knižním trhu. Nejenže česká autorka sáhla po námětu, který v českých luzích a hájích není tak často zpracovávaný, dokázala ho podat opravdu poutavě. Je to spíše komorní historický román, nebude děsit svou tloušťkou ani suchopárnými nudnými informacemi. Naopak, vezme vás na nevšední cestu po zajímavém historickém období.

Velkým plusem a bonusem je grafické zpracování knihy korespondující s tématikou. Dobové fotky, ornamenty a grafika, která popisovanou dobu věrně vystihuje.

Určitě si čtení užijete, máte-li rádi beletrizované životopisy zajímavých lidí. O sestrách Foxových jsem díky této knize slyšela poprvé, a zase jsem si trochu rozšířila obzor.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Dáma s veverkou

Veblen se má vdávat. Snoubenec Paul je solidní, zajištěný lékař a do své dívky je neskutečně zamilovaný. Co víc by si Veblen mohla přát? Dostala krásný zásnubní prsten, ale moc se jí nelíbí, má pocit, že se k ní příliš nehodí. A když se k ní nehodí prsten, co teprve ženich? Veblen přepadají první pochyby. Mladá žena hledá odpovědi na své otázky. Je Paul ten pravý? Může ho milovat, když on nemá rád veverky?
Nejen samotný vztah obou snoubenců, ale především rodinné vztahy, které je formují, popisuje nevšední román Dáma s veverkou.

Když už je řeč o rodinných vztazích, v této knize si jich užijete požehnaně. Veblen i Paul pocházejí z docela netradičních rodin. Veblen vyrůstala ve stínu hypochondrické matky, která svou dceru sice miluje, ale nikdy ji nestaví na první místo. Na tom byla vždy ona sama, se všemi problémy a nemocemi, které ji, podle ní samotné, sužují. Veblen byla relativně lhostejná i otci, asi nejvíc se jí snažil porozumět až otčím. Není divu, že se už jako malá upnula na zvířata. Nejvíce na veverky, s nimiž si ráda povídá.
Paul je zase potomkem hippie rodičů. Jeho starší bratr Justin je mentálně postižený a Paul má pocit, že rodiče se bratrovi věnují víc než je třeba. Celý život trpí pocitem méněcennosti, což si snaží vykompenzovat prací. Jako lékař neurolog vynalezl přístroj, který by výrazně snížil riziko při operacích mozku v nepřístupném prostředí během válečných misí. Jeho projekt podpoří dědička farmaceutické firmy a Paul vidí šanci jak se proslavit a zároveň rodičům ukázat, že je na světě i on.

Dáma s veverkou je zajímavá knížka s neobyčejnými postavami. Nejkontroverznější figurkou je bezesporu Veblenina matka Melanie. V jedné chvíli ji nesnášíte pro její sebestřednou povahu a egoistické chování, aby vás vzápětí uchlácholila starostlivostí o Veblen. Nejvíc sympatický mi byl otčím Linus, který byl celou dobu spíše v pozadí, čímž působil jako dobrý duch celého příběhu.

Knížka se mi líbila, četla se dobře bez větších zádrhelů. Autorka používá melodický jazyk, metafory, ráda a hodně popisuje. Styl Elizabeth McKenzieové mi připomněl mého oblíbence Johna Irvinga. Excentrické postavy,  podivné příbuzenstvo, nedořešené vztahy, trocha rodinné psychologie a zvířata (v tomto případě veverky, u Irvinga jsou to většinou medvědi), jsou ingrediencemi, z nichž autorka namíchala neotřelý příběh. Dokázala bych si představit, že by Dámu s veverkou někdo natočil jako nezávislý festivalový snímek.

Pokud čekáte nějakou větší akci, budete zklamaní. Kniha nabízí poklidně plynoucí děj, který nijak negraduje. Je to jako byste si otevřeli album s rodinnými fotkami a nechali si vyprávět historky ze života. Ale ruku na srdce - není to někdy mnohem lepší než nejakčnější thriller?
Možná si díky téhle knížce připomenete, co pro vás rodina znamená a co pro ni znamenáte vy.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Nové úlovky

Tak jsem si zase udělala radost. Sice nevím, kde a kdy najdu čas dostat se k přečtení, ale za ty peníze jsem je tam nechat nemohla, uznejte sami. :)

No a jak vypadá realita, když chcete nové přírůstky vyfotit? Asi nějak takhle: 

Trojhra

Vztahový trojúhelník nemusí být nutně jen manželský. V jednom takovém se sešli ušlápnutá puťka Anička, sebevědomá Kamila a mezi nimi kroužící donchuán Sekáč Lancelot. Právě o nich vypráví kniha Trojhra.

Lancelot je zralý muž, jehož životem prošlo velké množství žen. Ve svém věku cítí, že už má volných vztahů dost a je na čase, aby se usadil. Osud mu do cesty přihrál Aničku, s níž si rozumí. Je tady velké ALE. Anička i přes to, že žije v nefunkčním manželství, není schopná od manžela odejít a dál snáší jeho agresi a slovní útoky . Lancelotova trpělivost není nekonečná. Do hry vstupuje atraktivní Kamila. Nemá žádné závazky, žije jen svou prací, a momentálně má chuť si užívat. Se kterou z nich čeká Lancelota štěstí, co myslíte?

Na novou knížku Blanky Hoškové jsem se těšila. Objevila jsem ji před pár lety úplnou náhodou, když jsem dostala šanci jednu její knížku recenzovat. Od té doby jsem přečetla všechno, co u Joty vydala. 

Trojhra je stejná, zároveň ale i trochu jiná než autorčiny ostatní romány. V první řadě je útlounká, čítá nějakých 140 stránek. Je sice tenčí, o to víc komornější a intimnější. Tak trochu se mi ale zdálo, že si autorka od svých postav drží odstup. Ani nemůžu říct, že by mi byla některá z hlavních postav sympatická. Sekáč Lancelot na mě působil vyčpěle, sebejistá Kamila by mě zřejmě udupala do země. A Anička? Kamilin pravý opak? Tu bych do té země nejraději zadupala já. :-). Po dočtení jsem si kladla otázku, jestli by knížce prospělo, kdyby ji autorka dějově obohatila, trochu "natáhla". Možná ano, pokud však rádi nad příběhem hloubáte, bude vám finální podoba stačit k tomu, abyste si sami spoustu věcí domýšleli.

Co nemůžu nikdy Blance Hoškové upřít, je čtivost. Cílovou skupinkou jejich knih jsou především ženy středního věku. Mnohé se v románech vidí, stejně jako jejich hrdinky prožívají citové krize, plácají se ve všednosti života a tajně sní o princi králi na bílém koni. Na druhou stranu - proč se trochu nezasnít, neutéct daleko od reality alespoň s knížkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Dobrou chuť z Francie

Jaká je americká kuchyně? Tak to vám tahle kniha neřekne. Naopak, dozvíte se, jak jedna Američanka objevila tajemství francouzské gastronomie, které zcela podlehla.

Píše se rok 1948. Manželé Paul a Julia Childovi se stěhují do Paříže, kde má Paul pracovat. Julia, jíž bylo do té doby nějaké vaření ukradené, se přihlásí do gastronomické školy. A právě v tom okamžiku se začíná psát jak nová životní etapa této charismatické ženy, tak i kniha, která změnila pohled na kuchařinu spoustě lidí.

Když Julia v sobě objevila vášeň a nadání pro vaření, rozhodla se své poznatky zúročit v kuchařce, která by obsahovala recepty s přesnými, precizními postupy. Julia na ní spolupracovala se svými kamarádkami a během dlouhých let vytvořila více než sedmisetstránkovou bibli všech kuchařek. Bojovala s nakladateli, kterým se nelíbila forma a především obsáhlost díla. Zastávali názor, že žena má v kuchyni strávit minimum času. Psala se padesátá léta dvacátého století, ženy chtěly od života víc než jen čistou bílou zástěrku a vařečku v ruce. Do detailů propracovaná kniha poctivých receptů se dost dobře nesnesla s polotovary a instantními potravinami.
Julia však nakonec zvítězila, kuchařku vydala a proslavila tak umění francouzské kuchyně po celém světě.

V autobiograficky laděné knize Můj život ve Francii Julia Childová docela podrobně popisuje vznik slavné kuchařské bible, ale nemusíte se bát, že by tohle dílo bylo jen a jen o vaření. Vaše chuťové pohárky sice dostanou pořádně zabrat, takže budete u čtení asi pořád něco uzobávat, zároveň s Childovými objevíte Francii tak, jak ji viděli oni dva. Prožili zde pár let, během nichž si stačili tuto svéráznou zemi zamilovat. I přestože se během manželství kvůli Paulově práci několikrát stěhovali po světě, Francie zůstala jejich srdcovou záležitostí.I když čtete o dobrém jídle, nemůžete si nevšimnout vzájemné lásky mezi manželi Childovými, která prostupuje celým vyprávěním. Nebylo jim dopřáno mít děti, o to víc se semkli jeden k druhému a prožili spolu spoustu krásných let ve spokojeném manželství.

Hold krásné zemi, hold skvělé kuchyni i hold životu manželskému - to vše je Můj život ve Francii. Julia Childová jej napsala ve spolupráci se svým synovcem Alexem Prud´hommem a psaní si opravdu užívala.
Přiložené fotografie ještě víc umocňují prožitek z četby této neobyčejně “výživné” knihy.

Tak dobrou chuť!

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Pomoc! Máme doma vetřelce!

Ten, kdo vymyslel pojem mateřská dovolená, by zasloužil… Zasloužil by přečíst si tuhle knížku. Když se řekne mateřská dovolená, naskočí vám před očima elegantně oblečená, usměvavá maminka. V náručí houpe své rozkošné dítko, u toho vaří, uklízí a ještě stíhá sledovat aktuální vývoj politické situace. Hahaha. Julie Halpern vás rychle vyvede z omylu. Její hrdinka Annie je pravým opakem ideální matky. A přesto se v ní většina žen najde.

Annie je šestatřicet a právě se trápí na porodním sále. Je bez sebe blahem, když se jí narodí syn. Protože pracuje jako učitelka, má dojem, že mateřství pro ni bude procházka růžovým sadem. Malý Sam ji však rychle vyvádí z omylu. Anniiny představy o růžolícím batolátku, které jen spí, jí a sem tam zadělá plínu, rychle berou za své. Ze Sama se vyklubal malý tyran závislý na matčiných prsou, šestinedělí taky není nic moc a co je nejhorší, příchodem nového člena rodiny strádá Anniin milovaný kocour! No nezbláznili byste se z toho?

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala

Romanticky laděný příběh s humornými prvky vypráví o první lásce Holly a Alexe. Ti dva se znají od dětství, ale nikdy nepřekročili hranici přátelství, byť si to oba v koutku duše přáli. A když se na samém prahu dospělosti jejich životní cesty rozdělí, zůstává mezi nimi mnoho nevyřčeného. Holly se stěhuje do Londýna a Alex zůstává v rodném městečku, kde učí na místní škole. Osud si rád se svými ovečkami zahrává a nejinak je tomu i u Alexe a Holly. 

Po letech Alex zjišťuje, že by si rád profesně vyzkoušel něco jiného a odchází učit do Londýna. Skvělá příležitost potkat dávnou kamarádku, zajít na kávu a zjistit, co je u ní nového. A co to znamená pro Holly? Zrovna prožívá tajný milostný vztah se svým šéfem. Je do něj zaláskovaná až po uši, ale není si jistá, jestli to její milenec vidí taky tak.
U Alexe hledá přátelskou radu a porozumění. Nabízí se otázka – může být vztah mezi mužem a ženou ryze kamarádský? Nebo jej bude jako červ jablko nahlodávat láska?

Asi už tušíte, kam a kudy to všechno povede. Vždyť ta romantika z anotace kape tak, až se vám od té sladkosti lepí stránky. :-). Ale i přesto - proč si někdy neodpočinout od náročného zaměstnání, hektického života nebo kupy severských detektivek právě u takového příběhu? Nebojte se, kniha nezabředává do červené knihovny, udržuje si humor, vtip a šarm britských komedií, ke kterým je přirovnávána.

Současnost se střídá s minulostí, díky níž máte možnost připomenout si, jaká byla devadesátá léta. Pokud jste, stejně jako já, v této době prožívali svá bujará mladistvá léta, bude to pro vás milá připomínka doby jen nedávno minulé, do níž se můžete s našimi hrdiny na chvíli vrátit.

Vítejte ve starých časech

Vzpomínali jste spolu s publikací Retro CS na všechny dobroty, které nám socialistický potravinářský průmysl mohl nabídnout? Pak právě vám je určeno pokračování v podobě knihy Retro CS II, ve které si připomeneme tzv. “tvrdý konzum”, kam patří oblečení, nábytek nebo elektronika.

Jako jedno z tzv. Husákových dětí jsem vyrůstala v osmdesátých letech. Pamatuju žvýkačku Sevak, kterou jsem milovala a dodnes mi chybí, lehké šátky se stříbrnými nitkami, citronovou babetu k snídani, vlakové jízdenky z hnědého tuhého kartonu, krém Maryna v červené krabičce, antiperle, cigarety Mars za 5 Kčs, "oblíkací" čokolády nebo mléko v sáčku. Je toho samozřejmě víc, ale to bych tady mohla vyjmenovávat celou věčnost. :-)
S radostí jsem proto sáhla po této publikaci, abych si zavzpomínala na další věci, které mě provázely dětstvím.

Hned první kapitola se věnuje školákům. Aktovky, sešity, učebnice. Taky vzpomínáte na svůj první slabikář, s Emou, co měla mámu, která mlela maso? Jako rodič, na začátku školního roku vždy bezradně tápající mezi stopadesáti druhy sešitů, jsem si na dobových fotkách připomněla ty jedny jediné, které tehdy byly.

Když jsem poprvé přišla domů k rodičům mého manžela, zjistila jsem, že máme v pokojích stejný nábytek. Mimochodem je funkční dodnes, zatímco stěna, kterou jsme si koupili po svatbě, se rozpadla hned po prvním stěhování. Díky kapitole o nábytku jsem si na to mohla znovu zavzpomínat a taky se dozvědět nové věci. Vůbec jsem třeba netušila, že české nábytkářské podniky kdysi zásobovaly švédskou Ikeu.
A to je jen zlomek produktů, které kniha čtenářům přibližuje. Šperky, hodinky, domácí spotřebiče, které měly pracující ženě ulehčit její “druhou směnu”.

Pamatujete na walkmana? Nebo “dvojče” - kazetový přehrávač se dvěmi kazetami? To se tehdy poslouchalo a pokoutně nahrávalo. Dokud se vám nenamotal pásek z kazety. Situaci pak zachraňovala obyčejná tužka. I tohle, a spoustu dalších věcí, si můžete spolu s autorem připomenout.
Nechte stranou politickou situaci, která tehdy panovala. O té to vůbec není. Jen o tom, jak se žilo v běžných domácnostech v dobách ještě ne tak dávno minulých. Nejste pamětníci? Nahlédněte s touto knihou do života svých rodičů, babiček a dědečků. A můžete si to pak navzájem srovnat.

Publikace je plná fotek, barevných i černobílých, dobových reklam, které si v paměti hned vybavíte. Průvodní text je psán s lehkostí i humorem, a je vidět, že autor se tématice podrobně věnuje a baví ho to. Stejně tak, jako mě bavilo tuto knihu číst. Místy jsem se smála nahlas, třeba u toho, jak se ozdobný papír z vánočních dárků schovával na příští rok. Dneska, kdy o role s balícím papírem v obchodech zakopáváte už v říjnu, je to neuvěřitelné. Některé pasáže jsem předčítala manželovi - vidíte, Retro CS dokonce sbližuje.

Tohle povedené ohlédnutí do minulosti jsem si opravdu vychutnala. A doporučuji ho také vám.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Otto a Etta a Russell a James

Etta má přes osmdesát let, většinu života prožila v malé vesnici po boku svého muže. Moc ráda by si ještě splnila životní sen, chtěla by vidět moře. A tak když se jednoho dne Otto vzbudí, jeho žena je pryč. Na stole leží vzkaz – „Snad se nezapomenu vrátit“. Etta se vydává na dlouhou cestu napříč Kanadou, vstříc svému snu. Cestou potkává potulného kojota, kterého pojmenuje James. Stává se jejím společníkem, se kterým Etta vede hovory.

Russell Ettu miloval už od mládí a její výlet se mu ani za mák nezamlouvá, vydává se ji hledat i přes Ottovy protesty.

V tomto románu se snoubí současnost a minulost, realita i sny. Všichni hrdinové vědí, že jejich pozemský čas se chýlí ke konci a mají jen krátkou dobu, aby si splnili to, po čem toužili celý život.

Příběh poutavě líčí Ettino putování k vysněnému moři, zároveň se vrací do minulosti, aby nám přiblížil dětství a mládí obou hrdinů. Jak se vlastně Russell stal blízkým přítelem Otty? Co všechno předcházelo tomu, než se Etta a Otto dali dohromady?
Poutavé, místy velmi křehké a snové vyprávění spojuje pevná nitka přátelství a rodinných vazeb, prostupující celým dějem. Dalším pojítkem jsou recepty. Etta svému muži pekla jeho oblíbené skořicové šneky, předpis na ně je jednou z mála věcí, které Ottovi po jejím odchodu zůstaly.

Román si získal příznivce mezi čtenáři na celém světě, autorku k napsání inspirovala rodinná historie a taky již zmínění skořicoví šneci. :-)
Zamilovala jsem si tento něžný příběh hned při pohledu na nádhernou obálku a můžu jej doporučit všem, kteří mají rádi příběhy s "duší". Romantika, vzpomínky, láska, přátelství - to jsou stěžejní témata této knihy, dohromady tvoří příběh, na který jen tak nezapomenete, hlavní hrdinové se vám svým odhodláním jít za svým cílem vryjí pod kůži.

Když vás manžel miluje až příliš

Vyrůstáte-li v dětském domově, je jasné, že si tam moc pozornosti a lásky neužijete. Není na to čas, natoži lidi. Ale pak přijde ON, ten, který je připraven otevřít svou náruč a zahrnout vás takovou láskou, o jaké jste dosud jen snili. Stejně jako Šimon Martinu.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

http://neoluxor.cz/blog/recenze/kdyz-vas-manzel-miluje-az-prilis--949/

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Muže nejlépe poznáš, když si ho vezmeš za manžela. Možná…

Mia úspěšně odpromovala a závěr studií slaví se svými nejlepšími kamarádkami ve Vegas. Alkohol teče proudem, bary jsou plné sexy kluků. Proč si neužít románek na jednu noc, který nikomu neublíží. Pokud si ovšem dotyčného nevezmete v opileckém opojení za manžela…

Když se Mia ráno probudí, na ruce se jí blýská snubní prsten. A manžel? Tím se stal ten krásný a charismatický Francouz, se kterým se předchozího večera setkala.
Po bujaré noci však přichází vystřízlivění. Mia má přece jiné plány pro život než být vdaná. Po prázdninách bude žít a studovat v Bostonu a připravovat se na kariéru ve světě byznysu, tak jak si to přeje její despotický otec. Novomanžel Ansel dívce nabízí jinou možnost. Zve ji na prázdniny do Paříže, kde žije, což je skvělá příležitost poznat nejen legendární město milenců, ale i zároveň sebe navzájem.
Mia po menším váhání souhlasí a za sebou nechává rozlícené rodiče, kamarádky, aby se bezhlavě vrhla do největšího dobrodružství svého života.
Bienvenue à Paris!

Jaká bude realita? Něco jiného je lehký a nezávazný špás s někým, když víte, že už ho nikdy v životě nepotkáte. Máte-li však s dotyčným strávit část svého života a vlastně o něm nic nevíte, čeká vás pěkná dřina. Stejně jako Miu.

V Paříži je Ansel jako vyměněný, pohltila ho práce, domů chodí utahaný a na Miu nemá moc času. Ona se sice dokáže zabavit, je tady však jedno velké ALE. Mia přece přijela, aby s Anselem vesele konzumovala manželský život a to v jednom přece nejde. Je třeba využít veškerý šarm a nasadit ženské zbraně.. Do cesty, která vede vstříc šťastným zítřkům , vstupuje další ALE. Kdo je záhadná osoba jménem Perry, se kterou má Ansel víc než blízký vztah? Má manželství, které vzniklo v lihovém oparu, šanci na udržení?

Kniha Vášnivý svůdník si nehraje na román intelektuálního ražení, o čemž svědčí už název, který jako by vypadl z červené knihovny. Mně se vlastně k téhle knížce ani moc nehodil.
Když pomineme záplavu bujarého sexu, který se odehrává, dá se říct na každé druhé stránce, máme tady docela zajímavý příběh.
Paříž tvoří romantickou kulisu děje, a byl to i jeden z důvodů, proč jsem si knížku vybrala. Mám ráda atmosféru, která vyzařuje z příběhů, které se ve Francii odehrávají. Našla jsem ji i ve Vášnivém svůdníkovi.
Díky tomu se knížka dá číst více způsoby. Hledáte-li další román, ve kterém to bude sexuálně jiskřit, máte ho. Chcete-li zábavný, oddechový příběh se silnou dávkou romantiky a špetkou humoru, máte ho taky.
Vášnivý svůdník je ideální četba na dovolenou, do postele ke chřipce nebo když si potřebujete urvat pár chvil pro sebe.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Táhne vám na padesát? Ukažte životu, že na něj ještě máte

Co si počít se životem, když vám padesátka klepe na dveře, děti vás už nepotřebují a manžel si hledá aktivity všude možně, jen aby s vámi nemusel být doma? Hlavní hrdinka nového českého románu Láskobraní by mohla vyprávět…

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

http://neoluxor.cz/blog/recenze/tahne-vam-na-padesat-ukazte-zivotu-ze-na-nej-jeste-mate--791/




(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město

Poté, co Jacob Portman v první části trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové poznal podivné děti, je jeho život obrácen doslova naruby. Slečna Peregrinová se ocitá v nebezpečí, nedokáže se vymanit z ptačí podoby. Jacob se spolu s dětmi vydává do válečného Londýna plného bomb a různých nástrah, aby našli lék, který by slečnu Peregrinovou vyléčil.

Na své pouti potkávají zvláštní zvířata i další podivné děti, ocitají se v časových smyčkách. Jacob má možnost využít a dál rozvíjet své zvláštní nadání (dokáže vycítit netvory). Zároveň řeší i jiný zapeklitý problém, je zamilován do Emmy, dávné lásky svého dědečka.

Jelikož jsem už věděla, že nemám čekat žádnou duchařinu, nebyla jsem zklamaná. Sice od čtení prvního dílu uplynul už nějaký ten pátek, takže jsem musela pracně namáhat mozkové závity, abych si vybavila některé podrobnosti, ale nakonec jsem se do děje dostala docela snadno.
I tentokrát jsem měla problém knížku odložit. Pořád se něco děje, k tomu ty báječné fotky...no nečtěte to pak přes půlnoc, i když ráno musíte vstávat.
Podivné děti si zamilujete. Jejich fotky jsou na vnitřní straně obálky, takže jsem se na ně pořád koukala. 
Jak už to bývá, v každém kolektivu je někdo, kdo ostatním pije krev. Pro mě to byl Enoch, který mi nesedl díky svým pichlavým poznámkám.
Nejvíce mě pobavil mluvící pes s brýlemi a dýmkou :-). 

Čtení Podivného města jsem si užila skvěle. Ponurá atmosféra válečného Londýna celý příběh dokonale doplnila. 
Teď zbývá jen jedno - těšit se na třetí díl.

Bílá jako sníh, rudá jako krev

Leovi je šestnáct, chodí na střední školu a jeho jedinými zájmy jsou fotbal, muzika a jízda na mopedu. Učení Lea až tak nezajímá, a tak když na školu nastoupí nový profesor dějepisu, snaží se ho ignorovat.  Mladý učitel své žáky zaujme nevšedními přednáškami, ve kterých je nabádá, aby se nebáli jít za svým snem. Na svou stranu si pomalu a nenápadně získá i cynického Lea, který jeden takový sen má. Rád by se sblížil se spolužačkou Beatrice, do které se zamiloval. Rudovlasá Beatrice je ztělesněním Leových představ o pravé lásce. 

Ne vždy je osud k zamilovaným vstřícný. To už víme od Romea a Julie nebo Petra a Lucie :-). Křehký cit, které Leo chová ke své vyvolené nemá čas plně se rozvinout, Beatrice onemocní leukémií.
Leo se i přes nepřízeň osudu snaží k Beatrice dostat, posílá jí zamilované sms, dokonce pro ni daruje krev.

Zápas láska vs nemoc se v knižním světě hraje už od nepaměti. Slzy prolévaly naše maminky, když bohatý student Oliver přišel o svou životní lásku Jenny právě kvůli zákeřné leukémii v knize Příběh lásky. Většina lidí si hned asi vybaví film Love story, kde ústřední dvojici nezapomenutelným způsobem ztvárnili kudrnatý Ryan O´Neal a krásná Ali MacGraw. Další knihou podobného ražení je román Zemřít mladý (opět asi každému naskočí filmové zpracování s Julií Roberts v roli ošetřovatelky Hillary). A co teprve současný hit Hvězdy nám nepřály.
Mě vždycky dojímal a dojímat bude román P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern. Když jsem jej četla poprvé, za vlast padly nejméně dva balíčky kapesníčků. :-). Filmové zpracování raději nezmiňuji, protože to, co filmaři knížce udělali, to je na kriminál, fuj!!!

Abych se vrátila ke knížce Bílá jako sníh, rudá jako krev - chtěla jsem si ji přečíst, protože jsem už dlouho nic podobného nečetla. Ne, že bych byla masochista a tyhle srdceryvné příběhy cíleně vyhledávala. :-)
Líbila se mi obálka a četla jsem i nadšené recenze jiných bloggerů. A nakonec mě zaujal i autor, národností Ital, profesí učitel. Italské literatury zase tak moc nevychází.
Napsal krásný příběh o křehkosti rodící se lásky. Sledujeme jej očima hlavního hrdiny Lea.
Jak už je výše řečeno, Leo je ztělesněním typického teenagera. Hlavu má plnou muziky a fotbalu, neuznává autority - tou je pro ostatní studenty zmiňovaný nový učitel dějepisu, který netradičním stylem výuky dokáže strhnout všechny kolem. Dokonce i Lea, který je zprvu na profesorovu adresu plný cynických a urážlivých poznámek.

Co se hrdinů knihy týče, je to právě Leo, kdo mě hodně štval. Už dlouho se mi nestalo, že bych některého z knižních hrdinů měla chuť přinejmenším přizabít. Lezl mi na nervy tím, jak se pořád snažil dostat k Beatrice a zdůrazňoval to, že jí daroval krev.
Mé sympatie si získal až na posledních pár stránkách. Myslím si, že to byl autorův záměr, aby Leo nepůsobil prvoplánově jako klaďas - měl možnost postupem času dozrát.
A byli to profesor Snílek a Leova kamarádka Silvie, stojící věrně po Leově boku, kteří mi k srdci přirostli hodně. Dva rytíři, kteří Lea doprovázeli jeho životní zkouškou.
Knížku bych doporučila příznivcům romantické literatury, myslím, že si ji rádi přečtou nejen teenageři, ale i starší čtenáři. 

Ta druhá zapisovatelka

Po téhle knížce jsem pokukovala, když ji kolegyně z katalogizace zpracovávaly do fondu knihovny. 
Líbila se mi obálka, podle níž jsem usoudila, že se příběh bude odehrávat ve 40. letech, během 2. světové války. Tohle období mám ráda, i když moc veselé  není.
Sekla jsem se o dvacet let, ale to vůbec nevadí.

Píše se rok 1925, Amerika si užívá zlatý věk večírků a taky prohibici.
Na jednom policejním okrsku pracuje zapisovatelka Rose. Nenápadná, šedá myška, tak trochu upjatá. Trochu dost - jako by vypadla z nějakého viktoriánského románu. Dětství prožila v sirotčinci, příliš zkušeností nemá a tak se snaží najít někoho, kdo by jí ukázal opravdový svět.
Když na okrsek nastoupí jako další zapisovatelka krásná a bohémsky založená Odalie, Rose se nechává okouzlit.
S Odalií poznává ten pravý newyorský život odehrávající se v tajných barech (je přece prohibice).
Nový životní styl se Rose velice líbí a její posedlost Odalií je čím dál větší.
Jednoho dne dívky odjíždí na venkovské sídlo zámožné rodiny, aby tam strávily pár dní. Setkají se tam s mladíkem Teddym, který má pocit, že zná Odalii. Kdysi chodila s jeho bratrancem, který pak tragicky zahynul. Teddy má podezření, že v tom má Odalie prsty. Dívka tvrdí, že si ji s někým spletl, ale začne být nervózní. Neodbytný Teddy vypátrá dívky v New Yorku a snaží se Odalii konfrontovat, v té chvíli se životy Rose a Odalie osudově propletou...

Tak tahle knížka byla vážně pecka. Četla se lehce. Nevím jak to autorka a pro nás hlavně překladatelka udělaly, ale ta knížka má v sobě ducha doby, ve které se odehrává. Atmosféru New Yorku dvacátých let i ruch na policejním okrsku, kde Rose pracovala. 
Na obalu je napsáno, že se jedná o černou komedii. Nevím, mně to jako černá komedie moc nepřipadalo, ale nevím jak bych styl knížky přesně pojmenovala.
I když to bylo spíše vyprávění (ich forma z pohledu Rose), nebylo tam hodně dialogů, opravdu se to četlo lehce.
Konec lehce šokující a hlavně nečekaný, i když si zpětně říkám, že to k němu všechno vlastně směřovalo. Pár knížek, ve kterých to tak nějak podobně bylo, jsem už četla.

P. S. Jelikož obdivuju focení knížek u Verunky , chtěla jsem to taky vyzkoušet. Bylo to narychlo v práci, bez nějakého aranžmá. Zkusila jsem konstrast. Na obálce je starý psací stroj a tak jsem knížku položila na počítačovou klávesnici. :-) Jako kontrast dvou technologií :-).

Ve stínu černých ptáků

Šestnáctiletá Mary Shelley žije pouze se svým otcem. 

Píše se rok 1918, Amerika je sužována nejen útrapami I. světové války, ale také španělskou chřipkou, která nemilosrdně kosí vše živé. Když je otec dívky zatčen za velezradu, Mary Shelley se musí uchýlit k jediné přeživší příbuzné – mladší sestře své matky, která žije v San Diegu. Pro Mary Shelley to není jednoduché, před dvěma lety právě v San Diegu musela opustit svou osudovou lásku Stephena. Neměla čas se s ním rozloučit, odjel na vojnu. Když se Mary Shelley dozví, že její milý zahynul na frontě ve Francii, je zoufalá, při bouřce se nechá zasáhnout bleskem a na chvíli umírá.

Když se Mary Shelley probudí, zjistí, že dokáže vycítit emoce druhých lidí. Vidí také Stephenova ducha, který ji navštěvuje a prosí o pomoc. Ani po smrti nemá klid, sužují ho velcí černí ptáci.

Mary Shelley, technicky založená moderní dívka, dosud na duchy nevěřila. Uvěří v jejich existenci? Pomůže Stephenovi zjistit jak je to s jeho smrtí? 

Na knížku jsem se hodně těšila, už proto, že mám duchařské příběhy ráda. Když jsem viděla grafické zpracování knihy, hned jsem si vybavila Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Stejně jako on je i kniha Ve stínu černých ptáků doprovázená dobovými fotkami, které děj doplňují. Už nejsou tak děsivé jako u Sirotčince, ale i tak mají něco do sebe. Kdo má rád staré fotky, přijde si na své.

Mary Shelley je sympatická hrdinka. Na svou dobu velice pokroková a moderní. Někdy mi připadalo, že je ona sama starší než její teta :-). Taky její mluva odpovídá spíše současné době než počátku 20. století. 

Přiznám se, že jsem ke knížce často čichala. Jeden z důvodů byla vůně novoty. Měla jsem tu čest mít ji jako první čtenář. Občas jsem k ní čichla, jestli náhodou necítím cibuli. Jedním z přírodních léků, které se v té době proti španělské chřipce používaly, byla totiž cibule. A v knize jí nebylo málo. Maryina teta vařila denně pokrmy z cibule. Když se cibulka smaží, voní hezky, ale vařená, ta nevoní vůbec. Tak mi bylo Mary Shelley chvílemi docela líto :).

Napínavý příběh je autorčinou prvotinou a hned si získal pozornost čtenářů. Mě  zaujal hodně a doufám, že se s tvorbou autorky ještě setkám.

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla

 Helena je obyčejná americká žena v domácnosti. Do šedesátky jí zbývá jen pár let a má pocit, že už má život za sebou. Děti ji berou na vědomí, jen když potřebují peníze, manžela zajímá pouze plná lednice.  Už ji nepoznává ani vlastní matka, která žije v domově důchodců a Helenu si plete se svou vlastní sestrou. 

Je to právě dědictví po zesnulé tetě, které Heleně změní život.  Zdědila starý, zchátralý dům, který se rozhodne prodat. Při vyklízení pozůstalosti najde záhadné dokumenty.  Helena se snaží přijít na to, jaký význam pro ni tyto dokumenty mají a přitom si uvědomí, že jí její rodina vůbec nechybí. Konečně se cítí svobodná, může být sama sebou. Když se na scéně objeví sympatický profesor literatury, který jí pomáhá řešit záležitosti, týkající se dědictví, Helena zjistí, že láska kvete v každém věku. 

Kniha je psána formou Helenina deníku, stejně tak, jako autorovo proslulé Mládí v hajzlu, které miluju. Helenina zpověď je hodně vtipná a styl vyjadřování hovorový, stejně jako u Nicka Twispa. Máte dojem, že Heleně je kolem dvaceti a ne skoro šedesát, je to sympatická "baba".

Při čtení jsem se bavila, až mi bylo líto, že knížka skončila. Je mi jasné, že se bude řadit k těm dílům, ke kterým se čas od času vracím.