Když vám válka sebere jméno i duši

Caroline žije v New Yorku, Kasia v polském Lublinu, Herta v Düsseldorfu. Jejich cesty by se nikdy neprotly nebýt druhé světové války. Píše se rok 1939, rok, kdy se těmto třem mladým ženám život obrátí o sto osmdesát stupňů.

Caroline bývala herečkou na Broadwayi. Svou uměleckou kariéru pověsila na hřebík a začala se věnovat charitě. Pomáhá francouzským rodinám usadit se ve Státech a podporuje sirotky. Její přesně nalinkovaný život vykolejí vztah s hercem Paulem Rodierrem, jenž je pořád tak trochu ženatý, i válečné události, které ji osudově zasáhnou.

Studentka Kasia s obavami pozoruje letouny ženoucí se na její rodné město. Válka je tady a bere všechno. Dívka se přidává k odboji, bohužel je i s matkou a sestrou zatčena a deportována do koncentračního tábora.

A Herta? Mladá německá lékařka přijímá místo v tzv. převýchovném táboru v Ravensbrücku. Jako doktorka se účastní operací, při kterých mrzačí vězenkyně, jimž se kvůli těmto pokusům říká “králíci”. Jedním z králíků je i Kasia, jíž psychická i fyzická traumata znepříjemní další život. Naději na zlepšení nabízí Caroline. Přeživší ravensbrücké vězenkyně zve na léčení do Států. Kasiu čeká ještě jedna nepříjemná záležitost. Musí konfrontovat Hertu, svou největší nepřítelkyni, a dokázat, že na jejich rukách ulpěla krev nevinných žen.

Román Dívky beze jména vychází ze skutečných událostí. Autorka čerpala ze života Caroline Ferridayové, mecenášky s neuvěřitelně velkým srdcem, která svůj osobní život zasvětila pomoci druhým. Reálnou postavou je také lékařka Herta Oberheuserová. Kasiina linie je inspirována polskou novinářkou Ninou Ivanskou.

Jaké vlastně tyto knižní hrdinky jsou? Caroline působí navenek jako sebevědomá žena, pro niž je blaho druhých nadevše. Charita jí pomáhá vyrovnat se s komplexy i duševní bolestí, které ji trápí už od dětství. Celkově působí velmi sympaticky.

Kasiina povaha je nejkomplikovanější. Z veselé mladé dívky se postupně stává zatrpklá žena. Válečné útrapy ji poznamenaly natolik, že jen těžko hledá cestu sama k sobě a ke svým blízkým.

Herta Oberheuserová se řadí mezi postavy, jimž jen těžko budete přicházet na chuť. I kdybyste se snažili vykřesat jiskřičku dobra z této chladné, nacistickému režimu oddané fanatičky, nemáte šanci. Je to člověk, který si ve své zaslepenosti vůbec neuvědomuje, že se chová špatně.

Román Dívky beze jména je prvotinou spisovatelky Marthy Hall Kelly. Beletristickou formou zpracovává válečná témata a poukazuje na život vězňů v koncentračních táborech. Zároveň nahlíží do duše člověka poznamenaného traumaty. Nabízí také pohled na poválečné Polsko sevřené ve spárech tuhého komunismu.

Čtivý příběh je nabitý emocemi, které ve vás budou doznívat ještě hodně dlouho po tom, co otočíte poslední stránku. Čím víc se válka od současnosti vzdaluje, tím víc by měla být připomínána nejen nám, ale i dalším generacím.

Proč se zakousnout do Zakázaného ovoce?

Zakázané ovoce prý nejlíp chutná. Nikdy však nevíte, jakou příchuť bude zrovna mít. Sladkou jako vášeň nebo trpkou jako zklamání? Přijměte pozvání do ospalého přímořského městečka Merham v Anglii. Skončila druhá světová válka, obyvatelé si užívají těžce vydobený klid. Ten je narušen příjezdem excentrické společnosti umělců v čele s herečkou Adeline Armandovou, která se netají poměrně uvolněnými vztahy. Dvě dívky z dobré rodiny, Celia a Lottie, se nechají natolik okouzlit a unést, že se s extravagantními bohémy spřátelí a jsou téměr denními hosty v jejich domě na pobřeží. Která z nich zakázané ovoce ochutná? A proč byste se do knihy měli pustit právě vy?

• Jojo Moyes je zárukou dobrého společenského románu. V případě Zakázaného ovoce se sice jedná o starší kousek, originál byl vydán v roce 2004, na atraktivitě mu to neubírá.

• Autorka část románu zasadila do poválečného období, kdy se svět znovu stavěl na vlastní nohy. Strach a nejistotu střídá naděje s nadšením. A nutno podotknout, že tato doba Jojo Moyes neskutečně sluší. Dokonale vystihla náladu maloměsta, které si žije vlastním životem. Máte rádi drby? Tady si jich užijete požehnaně.

• Děj se odehrává ve dvou časových rovinách. Neprolínají se, ale úzce spolu souvisí. Z poválečných let se v další části přesouváme o padesát let dál, do současnosti. Poklidnou atmosféru střídá ruch a také přibývají noví hrdinové. Možná se vám budou trochu plést, je jich poněkud víc, a souvislosti mezi nimi zjistíte postupně.

• Hlavní postavy jsou zajímavé. V popředí stojí Lottie, dívka, která byla do Merhamu evakuována a k nové rodině přilnula natolik, že u nich zůstala i po válce. Holdenovi mají ještě dceru Celii, divokou a nespoutanou, pravý opak zasněné Lottie. Zatímco Celia proplouvá životem teenagerky poměrně lehce, Lottie si v sobě nese trauma nemanželského dítěte, její matka o ni navíc nejeví zájem. V linii ze současnosti poznáváme Daisy, čerstvou matku, jejíž partner Daniel nezvládl rodičovskou roli a od rodiny odchází. Aby se uživila, Daisy bere zakázku, na které měla původně pracovat s Danielem. Odjíždí i s dcerkou do Merhamu renovovat dům na pobřeží, z něhož chce nový majitel udělat hotel pro vybranou smetánku. Daisy má pocuchané nervy, rozhozené hormony, k tomu všemu se jí do všeho plete bývalá majitelka rekonstruovaného domu, protivná paní Bernardová, která svou uštěpačností předčí i obávanou hraběnku Violet z Panství Downton.

• Zaujmou i postavy vedlejší. Holdenovi jsou na první pohled spořádaná rodina. Pohled druhý odhalí, že není vše tak, jak by mělo být. Paní Holdenová se trápí a její manžel bývá podezřele dlouho v práci. Co se asi skrývá pod pokličkou? Rozpad vztahu a jeho následné budování řeší i Camille, dcera paní Bernardové, a její manžel Hal. Autorka se letmo dotýká i sociálních témat, které sice s příběhem souvisí jen okrajově, ale hrdinů se aktuálně týkají. Ať už je to ztráta zaměstnání nebo důvěry v člověka, za něhož bychom dříve dali ruku do ohně, Jojo Moyes se do nich umí ponořit s citem a porozuměním. Camille a Hal jsou navíc poměrně zajímavým párem, který by si zasloužil víc prostoru v samostatné knize. Vězte, že až se seznámíte s jejich osudem, budete si to přát taky.

• Když před sebou máte takový vztahový propletenec, jakým Zakázané ovoce bezesporu je, určitě tušíte, že skrývá nějaké to překvapení. Tady se autorce podařil geniální tah na branku. Paní Bernardová ještě neřekla poslední slovo!

• Konec dobrý, všechno dobré. Je to Jojo Moyes, její knihy jsou sice občas poměrně smutné, čímž jen potvrzují, že život není peříčko, ale naděje přece umírá jako poslední. Královna společenských románů opět namíchala laskavé čtení plné romantiky, lásky, nostalgie i smutku.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

Do pekla? Tudy prosím

Dvě mladé sestry se nechaly přesvědčit, že boj ve jménu Alláha je jediná cesta, jak zachránit sebe i své blízké. Jejich posláním se stala obhajoba cílů Islámského státu. Dívky se vzdaly rodiny i veškerého pohodlí, které měly, aby ukázaly svou oddanost a víru v ISIS, peklo, odkud nevede cesta zpátky.

Rodina Somálce Sadiqa Jumy žije v Norsku několik let, její členové se s novým prostředím dokázali poměrně dobře vyrovnat, až na Sadiqovu manželku Saru. Ta není schopná naučit se norsky a neustále se noří do vzpomínek na léta prožitá v rodné domovině. Její děti se zcela přizpůsobily novému životu. Chodí do školy, kde mají kamarády, chlapci cvičí, děvčata poslouchají muziku, čtou knihy a brouzdají po internetu. Jenže když se sestry Ayan a Leila seznámí podrobněji s Koránem a potkají lidi, kteří mají vazby na ISIS, pomalu a jistě se dostávají na cestu, z níž není návratu. Radikalizace přichází postupně. Sestry navštěvují schůze islámského hnutí, kde si od charismatických imámů nechávají výmývat mozky, začínají odkládat evropské oblečení a nosit nikáby. To, co zprvu vypadá jako rebelie mladých puberťaček, končí utajeným útěkem do Sýrie. Zoufalým rodičům se hroutí svět. Neví, jestli své dcery ještě někdy uvidí.

Jumovi jsou obyčejná rodina, vážící si možnosti začít znovu a jinde. I když jsou muslimové, svou víru nehrotí, nejsou fanatici a své děti vedou ke klasickému evropskému způsobu života. O to víc je pro ně nová situace šokující. Sadiq se rozhodne dívky vypátrat a přivést domů za každou cenu. Ale jak vysoká může být? Zoufalý otec je ochoten udělat vše, proniknout do válečné vřavy v Sýrii, vydat se z peněz, zaprodat se médiím. Dívky se mezitím stihnou vdát i otěhotnět, což celou záchrannou misi ztěžuje. Sýrie je země, jejíž obyvatelé každý den hledí smrti do očí a netuší, jestli se dočkají dalšího rána. Sadiq si prochází peklem, hrozí mu smrt, mezitím jeho žena propadá depresím. Dívky mají další zářez na pažbě - zničily život nejen sobě, ale zapříčinily i rozpad celé rodiny.

Åsne Seierstad je uznávanou reportérkou. V této knize se snaží nastínit, co vlastně vedlo Ayan s Leilou, aby opustily rodinu a zradikalizovaly se. Máte chuť oběma dívkám vynadat, stejně jako tajně a nenápadně nahlédnout do zapovězeného území, abyste viděli, jak tam žijí, jestli se jim neubližuje.

Autorka čerpala z rozhovorů s manželi Jumovými, rodinnými příslušníky a přáteli, využila mailovou komunikaci širokého okolí, zaměřila se na školu, kam dívky chodily.

Byť se jedná o náročné téma, o němž není lehké číst, Dvě sestry jen tak neodložíte. Dokumentárně - reportážní počin je zpracován jako román, nemusíte se tedy bát záplavy odborného textu, pořád se něco děje. Autorka si všímá nejen rodiny Jumových, ale na paškál si bere i kamarádky Leily a Ayan, které stejně tak podlehly volání ISIS. d

Dvě sestry působí velmi syrově a drsně. Autorka píše s nadhledem a nezaujatě, je všímavou pozorovatelkou a zároveň i zprostředkovatelkou informací potřebných k vlastnímu úsudku čtenáře.

Nakladatelství Absynt zásobuje knižní trh kvalitní reportážní literaturou. Dvě sestry by zcela určitě neměly chybět v knihovně milovníků dokumentů. Výpovědní hodnota knihy je zárukou toho, že se vám do rukou dostává výborný, i když mrazivý a lehce znepokojující počin.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

6 důvodů, proč číst knihu Poslední dny Rabbit Hayesové

Kolem knihy Poslední dny Rabbit Hayesové budete možná chodit po špičkách. Přiznejme si, komu by se chtělo číst o tom, jak se někdo chystá na onen svět, a ještě k tomu nedobrovolně? Ale pokud se do ní pustíte, zklamaní nebudete, je tady několik důvodů, proč tento příběh stojí za to.

Ano, od samého počátku víme, že to s hlavní hrdinkou nevypadá dobře, ne nadarmo se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, nemusíte se však bát, že byste měli tu čest s ufňukanou slečinkou. Rabbit Hayesová je neskutečně vitální a akční žena. Máte pocit, že byste po jejím boku dokázali dobýt severní pól a zdolat Mount Everest, protože z Rabbit vyzařuje neuvěřitelná vnitřní síla a optimismus. A to se počítá.

Děj nekrouží celou dobu pouze kolem umírání. Rabbit přece kdysi bývala malá holka, zamilovaná teenagerka, teď je i milující máma… Boj s těžkou nemocí střídají prostřihy do minulosti. Svět hlavní hrdinky se točil kolem hudby a největší lásky jejího života, muzikanta Johnnyho Faye. Dovedete si představit křehkou náctiletou dívenku, která dělá zvukařku klučičí kapele? Která milovala jediného kluka v době, kdy se její kamarádky zamilovávaly téměř každý druhý den do někoho nového? Rabbit prožila poměrně svérázný život a vy do něj můžete nakouknout.

Rodina je nade vše a u Rabbit to platí tuplovaně. Její rodiče by se rozkrájeli a sourozenci nad sebou navzájem drží ochrannou ruku. Vážná nemoc je bez varování srazí na kolena a všichni si sáhnou až na úplné dno. Autorce se podařilo naprosto přesně vystihnout typickou irskou rodinu, jejíž členové nejdou pro peprné slůvko daleko, ale přesto se mají rádi.

Taky je tady Juliet, dcera Rabbit. Má dvanáct let, ale díky nové životní zkušenosti působí nesmírně vyzrále, i když v jádru je pořád malou holčičkou, která potřebuje jistotu a rodinné zázemí. Je to typ dívky, se níž byste se jako teenageři chtěli kamarádit. Juliet patří spolu se svou matkou a strýcem Daveym mezi nejsympatičtější postavy knihy.

Anna McPartlinová namíchala silný koktejl, a stačilo jí k tomu jen pár ingrediencí. Křehkost příběhu vyvažuje neuvěřitelná životní síla vyzařující z hlavní hrdinky. Zároveň nechybí obrovská porce humoru, který rozbíjí všudypřítomný pocit beznaděje. Není řečeno, že kniha o umírání musí být zákonitě ponurá a prvoplánově smutná. Poslední dny Rabbit Hayesové vás přesvědčí o opaku.

Dojímáte se pořád dokola nad notoricky známou knihou Než jsem tě poznala od Jojo Moyes a cítíte, že by to chtělo trochu změnu? Seznamte se s Rabbit Hayesovou. Tohle je totiž přesně pro vás.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

9 důvodů, proč se začíst do Hřbitova nevěst

Nekonečné bažiny, rozlehlé tajgy, lidé utápějící své životy v laciném pití. Přidejte k tomu ztracené mladé dívky, a rázem máte detektivku, jejíž ponurá atmosféra vás dokonale pohltí. Vítejte na Urale, bohem zapomenutém kraji, kde se nikdo s nikým nepáře. Ještě pořád váháte jestli si přečíst Hřbitov nevěst? Určitě se vám bude líbit, protože…

1. Autorem je český etnolog Tomáš Boukal. Ve své předchozí knize Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé se zabýval kulturou tzv. “sibiřských indiánů”, nativních skupin Sibiře, a své poznatky a zážitky otiskl do tohoto detektivního románu, který je zároveň jeho debutem v žánru beletrie.

2. Přiznejme si, že číst detektivku, v níž se ztrácejí mladá děvčata, je zajímavější než louskat stokrát ohraný případ vyloupené banky.

3. Ruské reálie si i přes svou drsnost uchovávají nádech romantiky. Neláká vás vydat se pochybným vlakem jedoucím párkrát za den napříč širou a nekonečnou tajgou, kde se krčí pár zapomenutých osad?

4. Místní lidé mají možná široké srdce, ale zadarmo vám nic nedají. Cesta k nim vede přes pořádnou zásobu lihu, který obměkčí i nejzatvrzelejšího Sibiřana pod sluncem. Zároveň je to nejspolehlivější způsob jak získat informace. A to se při vyšetřování sakra hodí, zejména, když místní milice na případ doslova kašle.

5. Hlavním hrdinou je český etnograf, kterého původně zajímali poslední příslušníci domorodých skupin. Po seznámení s Marinou, jejíž sestra patří mezi pohřešované dívky, pomáhá při pátrání po jejím osudu. Zaplétá se do případu, jehož nitky vedou k místní mafii. A ta, jak známo, nešetří nikoho. Proč by měl být neznámý český vědec výjimkou?

6. Použití ich-formy, kdy k vám promlouvá hlavní postava, je skvělým tahem na branku. Knize dodává punc opravdovosti a věrohodnosti. Hlavní hrdina působí díky tomu jako člověk z masa a kostí, kterému to všechno uvěříte.

7. Je to sice drsná a syrová detektivka, ale svou cestu, byť nelehkou, se pokusí dobýt i láska. Ne, nebojte se, příběh neklesá do pochybných hlubin červené knihovny, na to není čas ani prostor. Jen dokazuje, že prostě potřebujeme občas zažít pocit, že na nás někomu záleží.

8. Tahle knížka má svůj vlastní soundtrack. Vážně. Dokonale souzní s příběhem a umocňuje atmosféru.

9. Detektivky a thrillery jsou atraktivním a vyhledávaným žánrem, který nepřestane nikdy bavit. Byť můžeme knize Hřbitov nevěst vytknout pár věcí, mezi jinými i uspěchaný konec, který rozbíjí poměrně svižné tempo celého příběhu, pořád se jedná o zajímavý, neotřelý román, jenž můžu doporučit všem fandům českých detektivek.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

Když na vás osudová láska zapomene

Co všechno byste dokázali obětovat pro šťastný vztah? Zájmy, práci nebo dokonce i rodinu? Byli byste schopni takové oběti? Nebo alespoň o problémech debatovat a připustit kompromis?

Molly a Leo se ocitli v patové situaci, z níž vede jediná cesta přímo k rozvodovému právníkovi. Naděje na záchranu jejich manželství se právě chystá na smrt, když Molly dostane zprávu, že její manžel byl těžce zraněný při autonehodě a mimo jiné taky ztratil paměť. Může amnézie pomoct k záchraně manželství?

Leo si svou ženu skoro vůbec nepamatuje, nevěří, že se mohli vzít, vždyť jsou tak odlišní, doslova jako den a noc. Molly pochází z jedné z nejbohatších rodin v Austrálii, zatímco její manžel, původem domorodý Australan, vyrůstal v chudobě.
Molly se snaží vykřesat aspoň maličkou jiskřičku. Ale aby mohla bojovat o záchranu manželství, musí se rozhodnout, jestli Leovi o problémech řekne. Pokud si je tedy nezačne dřív vybavovat sám.

Román Když jsem tě ztratila je jednou z nesčetných variací na téma osudové lásky. I když nepřináší nic převratného, co by už nebylo napsáno, přesto má v sobě něco, co se vám dostane pod kůži. Vyprávěn je střídavě z pohledu Molly a Lea, prolínají se v něm dvě časové roviny, které se v určitém okamžiku protínají.
Kelly Rimmer si v knize všímá také toho, jaký vliv má na vztahy sociální a kulturní prostředí, z nichž Molly a Leo pocházejí, a jak oba hrdiny ovlivňují a formují.

Leo pracuje jako válečný dopisovatel v Lybii a svou prací doslova žije, podle Molly je to na úkor jejich manželství. Jeho adrenalin nabíjí, ona se cítí osamělá. Světlé chvilky střídají hádky, které vždy vyústí v patovou situaci bez možnosti řešení.
Při čtení se nabízí otázka jak by se člověk v dané situaci zachoval sám. Kam může dojít než vyčerpá všechny možnosti? Já sama jsem nad tím přemýšlela a musím říct, že nevím. Soucítila jsem s Molly, ale také jsem chápala Lea, emoce lítaly jako na horské dráze.

Někdy nezbývá nic jiného než zatnout zuby a ustoupit. Všichni se musíme učit dělat kompromisy, zároveň bychom si měli zachovat svou hrdost a důstojnost. Tenhle boj nemá nikdy vítěze a v případě Molly a Lea to platí tuplovaně.

Když jsem tě ztratila je romantickým příběhem o druhých šancích, nadějích i smutku.
Máte-li rádi knihy Jojo Moyes, bude se vám líbit i Kelly Rimmer, která ji zdatně šlape na paty.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

Vánoční poradna

Rok se s rokem sešel, Vánoce jsou za rohem a my, knihomolové chceme dostat knihy. A taky je darovat druhým. Ale někdy nevíme, co přesně by to mělo být.
Neoluxorácká vánoční knižní poradna vám s výběrem pomůže. Stačí se jen zeptat.

Jak přežít mrazivé peklo a nezbláznit se

Představte si, že uděláte rozhodnutí, díky němuž se váš život otočí o sto osmdesát stupňů. Letiště v Salt Lake City je paralyzováno bouří a kvůli zrušeným letům se pasažéři nemůžou dostat domů. Chirurga Ben čekají naplánované operace, které nechce zmeškat a novinářka Ashley se má vdávat. Vzít si společně charterový let se jeví jako skvělý nápad do té doby, než letadlo ztroskotá v odlehlých zasněžených horách. Daleko od civilizace zůstávají dva naprosto cizí lidé odkázáni jeden na druhého.

Situace je opravdu zoufalá. Pilot zahynul, Ben i Ashley jsou zranění, přesto se snaží najít způsob jak se zachránit. Každý další den bez jídla snižuje jejich šanci přežít v třeskuté zimě. Velkou devizou je Benův koníček - amatérské horolezectví, takže se snaží čerpat z nabytých zkušeností. Mezi ním a jeho společnicí se pomalu tvoří křehké pouto. Jinak tomu snad ani být nemůže, jsou spolu dvacet čtyři hodin denně. Vidí si nejen do talíře, ale i někam, ehmm, jinam. Že byste nikdy nenechali otevřené dveře od toalety, když tam zrovna jste? Ashley je na tom mnohem hůř. Kvůli zraněné noze se nemůže hýbat a Ben se stává její prodlouženou rukou a pomáhá jí i při těch nejintimnějších situacích. Jsou vydání jeden druhému napospas, a byť se vlastně vůbec neznají, okamžitě musí jeden druhému důvěřovat. Naštěstí mají ještě něco. Ne nadarmo se říká, že humor je kořením života. Ben s Ashley vedou společně hovory plné suchého a situačního humoru, které je drží nad vodou.

Kromě hlavní dějové linky se v příběhu objevují prostřihy do minulosti. Ben se v nich obrací k manželce Rachel, pro niž nahrává na diktafon své vzpomínky na společný život. V současné době prochází těžkou životní krizí, o níž se mu jen těžko mluví a toto je jeho způsob, jak se s ní vyrovnat. S Ashley debatují o životě, lásce a manželství. Oba si sáhli na dno svých fyzických sil, o moc lépe na tom nejsou ani s těmi duševními. Co se stalo mezi Benem a Rachel? A co Ashley? Připoutaná na provizorní lůžko může i ona dumat nad svým životem. Splní vysněná svatba její očekávání?

Kniha je napsaná čtivě, hlavní devizou je sugestivní vylíčení prostředí, v němž se děj odehrává. Mrazivá atmosféra ledových hor působí hodně autenticky, skoro jsem slyšela křupat zmrzlý sníh. Vůbec představa, že by člověk mohl uvíznout v takové pustině, je sama o sobě děsivá. To, co hlavní hrdinové prožívají, by jim nezáviděl ani Robinson Crusoe.

Román Hora mezi námi není jen příběhem dvou lidí bojujících o přežití. Výstižný název knihy poukazuje na to, že překážky nemusí být nutně jen fyzické, někdy musíme zdolat sebe sama a přiznat si, že to, co chceme my, nemusí chtít ten druhý. Do rukou se vám dostává silný, zároveň dojemný příběh s nečekaným a emočně vyčerpávajícím vyústěním.

V současné době je v kinech i stejnojmenný film, v němž hlavní role ztvární Kate Winslet a Idris Elba.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)
 

Jsem stejná jako všichni ostatní a přece jiná

Ruth je obyčejná žena. Sama vychovává syna, pracuje jako porodní asistentka. Celý život žije v souladu se svým svědomím, tak, aby zapadla ve společnosti. Bílé společnosti. Ruth je Afroameričanka. O klid přichází, když potká zarytého rasistu.

V práci se Ruth stará o rodičky i jejich novorozené děti. Když onoho osudného dne nastoupí do služby, dostává za úkol postarat se o právě narozeného chlapečka manželů Bauerových. Zrovna provádí klasická vyšetření, když ji zastaví hlas Turka Bauera, který si nepřeje, aby nadále sahala na jeho syna. Ruth je dotčená, ale respektuje příkaz posvěcený vedením.

Jenže poté, co malý Davis Bauer podstoupí obřízku, náhle umírá i přes resuscitaci. Té se účastní i Ruth. A je to právě ona, kdo byl s hošíkem naposledy. Jak se to mohlo, i přes vydaný zákaz, stát? Turk Bauer, kovaný neonacista, na ni podá žalobu za vraždu syna. Je Ruth vražedkyně nebo oběť systému?

Nejnovější román oblíbené autorky se zabývá aktuálním tématem rasismu. Co z nás dělá to, kým jsme? Barva kůže, náboženské vyznání, vzdělání, naše okolí?

Jodi Picoult se nebojí palčivých otázek. Soudní proces řeší smrt dítěte a věc je na první pohled jasná. Ruth měla zákaz dotýkat se novorozence, Turk Bauer zase právo vybrat si, kdo bude pečovat o jeho syna. Ale není náhodou hlavním motivem barva její pleti a s tím spojené předsudky? Ruth odmala touží zpřeházet předem dané karty a vymanit se z područí svého etnika. Myslí si, že když se bude chovat stejně jako její bílí přátelé, zapadne mezi ně. Ale je to úplně stejné, jako když natřete plot novou barvou, ta původní po čase stejně vyleze na povrch.

Jodi Picoult zvolila osvědčený styl vyprávění, kdy se v příběhu střídá několik hlasů. Hrdá Ruth, rozzlobený Turk, a také právnička Kennedy, obhájkyně Ruth. Nabízí tak možnost vidět pohled na celou věc očima zainteresovaných osob a ne jen pohledem jediného vypravěče, který by si mohl držet odstup. Ani prostředí soudní síně není pro spisovatelku novinkou. S úžasem jsem četla, čeho jsou právníci schopní, jak obratně dokážou manipulovat se slovy, překroutit je a obrátit ve svůj (respektive klientův) prospěch.

Při psaní Velkých maličkostí se Jodi Picoult plně soustředila na rešerše, během nichž hovořila s oběma stranami - s Afroameričany i s neonacisty a skinheady, aby získala opravdu věrohodné svědectví.

Myslím, že se jí to povedlo, protože od knihy se jen tak lehce neodtrhnete a jen těžko se vracíte do reality.

Jodi Picoult umí. Velké maličkosti jsou naléhavý, vrstevnatý, ale především poutavý román, který je zárukou dobré četby.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

O hledání kořenů i sebe sama

Jonathan Franzen se po pěti letech vrací na český knižní trh. Ani tentokrát nepouští svá oblíbená témata, a čtenáři se tak do rukou dostává příběh o hledání kořenů i sebe sama, prošpikovaný linií téměř špionážní. Rozsáhlý společenský román nese název Purity, což v překladu znamená čistotu, zároveň je to jméno hlavní hrdinky.

Purity Tylerová své jméno nemá ráda, pro své okolí je známá jako Pip. Není spokojená ani se svým životem. Práce ji nebaví, navíc je mizerně placená, takže Pip jen těžko splácí studentskou půjčku. A to se nebavíme o bydlení. Pip žije v domě s několika přáteli, kteří tíhnou k anarchismu. Už tak dost náročný život Pip komplikuje fakt, že jí matka nikdy neprozradila, kdo je její otec, a sama ukrývá svou pravou identitu za falešné jméno. Pip doufala, že když najde otce, dostane se k penězům, aby mohla splatit půjčku. Jako stážistka odjíždí do Bolívie, kde okouzlující Němec Andreas Wolf založil projekt Sunlight, jakousi obdobu WikiLeaks.

Tom Aberant vede internetové noviny, pro něž píše ctižádostivá novinářka Leila. Je sice vdaná za stárnoucího spisovatele upoutaného na invalidní vozík, to jí ale nebrání v tom, aby měla poměr se svým zaměstnavatelem. Když u nich Pip začne pracovat, berou ji pod ochranná křídla. Jak se říká, všechno souvisí se vším, stejné je to i s hrdiny románu, jejichž zdánlivě nesourodé životy mají mnoho společného.

Předchozí dva literární počiny Jonathana Franzena mají mezi čtenáři velký úspěch. Zatím jsem je nečetla, Purity je moje první setkání s ním, a musím říct, že to bylo setkání docela vyčerpávající. Autor je totiž typem spisovatele, který vám svou knihou vymluví díru do hlavy. Purity je dílo hodně květnaté, měla jsem pocit, že Franzen chce, aby čtenáři nic neuniklo a měl veškeré souvislosti hezky pohromadě.

Kniha není příliš akční, převládají popisné pasáže, výrazné akční momenty spočítáte na prstech jedné ruky. Kupodivu se mi ten hutný styl i docela zamlouval, rozsáhlá souvětí mám obecně raději než strohé jednoduché věty. Oceňuji překlad Lucie Mikolajkové, která text bravurně převedla do češtiny.

Purity je čtenářsky náročný příběh, vrstevnatý, složitý, zpracovává hned několik témat. Jedná se o společenský román, který si na paškál bere rodinné vztahy, a zabývá se i aktuální tématikou úniku tajných informací, díky čemuž si můžete připomenout nedávnou aféru související s WikiLeaks.

Na čtení téhle knihy se sice budete muset soustředit, zároveň však máte záruku, že se vám do rukou dostává neotřelé dílo, které si, jste-li milovníci rozsáhlých opusů, vychutnáte.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla.)

Když láska dostane druhou šanci

Říká se, že když se partneři pohádají, večer mají jít spát už usmíření. Ale co když na sladké smiřování není nálada ani chuť, protože vztah dvou lidí, kteří se ještě nedávno měli rádi, pomalu vyhasíná? Přesně tohle potkalo Zoe a Eda.

Už na sebe neusmívají, společně řeší pouze provozní věci, víceméně si tak trochu lezou na nervy. Rozhodí je i drobné hlouposti a hádky jsou pak na denním pořádku. Po jedné takové banální slovní přestřelce však na Zoe čeká studená sprcha. Už nikdy nedostane šanci k usmíření se svým mužem, protože Ed zahyne při dopravní nehodě.

Až poté si Zoe uvědomí, co všechno pro ni její muž znamenal. Ed byl její životní láska, vysněný idol už od studentských let. A i když jejich vztah procházel krizí, uvnitř ho pořád milovala. Po manželově smrti se proto zcela ponoří do smutku a truchlení. A hlavou se jí honí jediná věc. Kdyby tak mohla… Kdyby tak mohla vrátit čas a udělat spoustu věcí jinak.

Jednoho dne uklouzne a zraní se na hlavě. Po probuzení se nestačí divit. Ocitla se ve svém dívčím pokoji v domě rodičů, dvacet let před nehodou. Dostala Zoe druhou šanci a spolu s ní možnost napravit chyby, jež ve vztahu s Edem udělala?

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Pečte chleba. Je to terapie, proti níž nemá krize šanci

Pamatujete si ještě na Polly z románu Ostrov s vůní čerstvého chleba, která po životní krizi opustila město a odjela na malý cornwallský ostrov, kde času vládne odliv a příliv? Začala tam péct chleba a díky své přátelské povaze se rychle začlenila mezi místní. Chtěli jste vědět, jak si Polly povede dál? Mám pro vás dobrou zprávu. Naše milá pekařka je zpátky. I se svým rozkošným papuchalkem Neilem a americkým přítelem Hucklem.

Pollyin život je jedna velká idylka. S Hucklem cukrují jako dvě hrdličky (pardon, vlastně tři, papuchalka Neila nelze vynechat) a pekárna si taky vede mimořádně dobře. Vůbec celý Mount Polbearne vypadá jako zalitý sluncem. Ale jak už to bývá, taková idylka nemá většinou dlouhého trvání. Paní Manseová, která pekárnu Polly pronajala, umírá a její hamižní příbuzní mají s podnikem jiné plány. Do městečka se navíc vrací Selina, vdova po charismatickém rybáři Tarniem, a nikdo neví proč. Ano, Tarnie je ten rybář, s nímž se Polly po příjezdu tak trochu zapletla. Na půvabnou pekařku čekají krušné časy. Znovu bude muset využít veškerý svůj důvtip, aby se odrazila ode dna a se šarmem sobě vlastním bojovala o své sny.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Krimi trochu jinak

Radku Třeštíkovou čtenáři buď milují nebo ji nemusí. Pokud jste stejně jako já jejími fanoušky, určitě napjatě čekáte na její nejnovější knihu. Nese název Osm a směle můžeme říct, že je to tak trochu jiná detektivka.

Jednoho sobotního rána je v pražském parku nalezená postřelená mladá žena. Kdo měl zájem na smrti Michaely Mrázové? To je úkol pro policii. Spolu s ní odkrýváme zamotané nitky celého příběhu. A jestli si myslíte, že k objasnění přispěje po probuzení i samotná Míša, jste na omylu. Z osudného dne si nepamatuje vůbec nic. Vlastně si nepamatuje poslední rok, což může být pro někoho výhodou. Co se stalo před tím než Míša padla k zemi se střelným poraněním hlavy?

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Opravdovou žízeň jen tak neuhasíš

Jo Nesbo své čtenáře umí udržet v napětí. Dva roky uplynuly od posledního případu Harryho Holea. Jakmile vyřešil vraždy osloských policistů, doslova se vypařil a vypadalo to, že jsme ho viděli naposled. Pomalu jsme se s jeho odchodem smiřovali, když se najednou objevila zpráva, že je svérázný kriminalista zpátky.

Harry s manželkou Rachel žije v ústraní. Nepije, seká latinu. Jediný kontakt s bývalou prací jsou přednášky na policejní akademii. A možná by tomu bylo tak i nadále, kdyby Harryho nezavolali k novému případu. Vlastně byl k tomu tak trochu přinucen, ale to zjistíte sami.

Neznámý vrah se zaměřil na ženy, které se seznamují s muži pomocí aplikace Tinder. Vůbec se nejedná o klasický typ vraždy, indicie na místě činu naznačují, že zabíjí vampýr, milovník krve, který má ukrutně velkou žízeň. Je na Harrym, aby ji uhasil. Bude to pro něj neskutečně těžké, protože svou soukromou žízeň má i on sám.
Harry má v případu vraždícího vampýra fungovat jako jakýsi doplněk vyšetřovacího týmu, který vede jeho bývalá kolegyně Katrine. Policisté neustále tápou a rozmazávají vampýrovy krvavé stopy. Harry bude muset použít svůj svérázný vyšetřovací styl a pokusit se případ dovést ke zdárnému konci. Jestli se mu to vůbec podaří.

Žízeň je jedenáctým příběhem s Harrym v hlavní roli. Že by se mohlo jednat o vyčpělou nastavovanou kaši, kde už nelze čekat nic nového? Tak to vůbec. Jo Nesbo před čtenáře nastupuje v nejlepší možné formě. Dostanete pořádnou dávku adrenalinu, na kterou si zvyknete hodně rychle. Šok, znechucení, odpor, strach. Tyhle pocity budou při čtení vašimi věrnými společníky. Myslela jsem, že v Policii Nesbo vyčerpal všechny své možnosti. No, mýlit se je lidské. Žízeň překonala moje očekávání. Když už jsem se chlapácky poklepávala po ramenou, protože jsem si naivně myslela, že vím, kdo je vrah, Nesbo mi vzápětí rozmetal iluze o mé skvělé dedukci. Posledních sto stran jsem skoro přestávala dýchat. Jestli bude další díl, jakože to na něj vypadá, budu si muset pořídit kyslíkovou masku.

Abyste si nemysleli, že budete celou dobu v permanentní křeči, Nesbo vám ukáže i lidskou stránku Harryho. Moc se mi líbí vztah, který má se svou ženou, byla radost sledovat jejich rozhovory plné lásky i jemného špičkování.

Kniha má úctyhodných šest set stran, které vám však příliš času nezaberou. Tuhle žízeň sice uhasíte, ale vsadím se, že ne nadlouho. Otázkou je, jak dlouho nás tenhle po čertech dobrý Nor nechá zase čekat.

(Za recenzní ebook děkuji knihkupectví Neoluxor)

Jak to bylo před Pelíšky

Kdo by neznal Pelíšky - proslulý český film, jehož hlášky zlidověly dřív, než major Šebek stačil dopsat svůj legendární týdenní jídelníček. Petr Jarchovský přichází s knižní jednosvazkovou trilogií Zahradnictví, která dějově Pelíškům předchází. I přes jistou odlišnost v linii hlavních postav se jedná o důstojného nástupce (přesněji řečeno předchůdce :-)) tohoto kultovního díla.

První díl s názvem Rodinný přítel nás zavede do válečného roku 1944. Tři sestry Vilma, Bedřiška a Ela se snaží přežít nejlépe, jak je to možné. Zůstaly jen s dětmi, bez mužů, kteří padli do německého zajetí. Oporou mají v doktoru Erbenovi, rodinném příteli. Když už to vypadá, že se Vilma bude muset smířit se ztrátou manžela, vrací se jí zpátky. Jindřich Rohn. Odborář a zarytý antikomunista, toužící po pokračovateli rodu. Vilma se i s dcerou Danuškou snaží obnovit rodinný život po Jindřichově boku, ale ještě předtím musí uhasit jiskru, která přeskočila ve vztahu k jejich rodinnému příteli. A Jindřich? Nese si traumata ze zajetí a hledá si cestičku ve vztahu k dceři.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Kronika válečného Švédska

Astrid Lindgrenovou máme spojenou s těmi nejslavnějšími dětskými hrdiny. Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín, bullerbynské děti. Knihy plné smíchu a laskavého pohledu na svět nejmenších těší čtenáře už desítky let. Jinou, mnohem vážnější stránku spisovatelka ukázala ve svých denících, které mapují události druhé světové války.

Astrid si deníky začala vést bezprostředně po vypuknutí války v září 1939. Mapovala v nich běžný provoz rodiny Lindgrenových, stejně jako politickou situaci ve světě. Střípky života se prolínají se zásadními událostmi ovlivňujícími chod tehdejšího světa.
Pokud vás zajímá, jak Astrid Lindgrenová žila v dobách, kdy byla jako spisovatelka neznámá, přijdete si na své. Manželka a matka dvou dětí popisuje, jak se její rodina s novou situací vyrovnává. I když Švédsko oficiálně neválčilo, obyvatelé se museli uskrovnit. Potraviny byly na příděl, navzdory tomu Astrid jako správná hospodyně dokázala vykouzlit pohodu a aspoň navenek zdání toho, že je vše v pořádku. Děti chodily do školy, prožívaly běžné starosti i radosti, které aspoň částečně zmírňovaly napětí z války. Rodina se snažila žít tak jak byla zvyklá.

Astrid pomocí novinových výstřižků zaznamenávala válečné události, i když politice příliš nerozuměla. Byla skvělou pozorovatelkou, a přestože měla obavy i strach, věcně komentovala postupný vývoj války na celém světě. Na druhou stranu se nebála být vtipná a ironická, protože jak jinak se dají zvládat těžké věci, než s humorem? “Milý zlatý Hitlerek” je oslovení, kterým častovala nenáviděného fašistického diktátora, a snažila se tak aspoň trochu odlehčit mnohdy tíživým zápiskům.
S každým dalším novým rokem spisovatelka doufala, že se blíží konec války a snažila se vlít optimismus do žil sobě i svým blízkým.

Až mě překvapilo, jak podrobně byly válečné události v deníku popsány. Vůbec jsem nevěděla, že Švédsko nepodlehlo válečnému běsnění na rozdíl od Finska, které bylo těžce zkoušeno. Hrůzy, jež Astrid v deníku líčí, jsou pro nás naprosto nepředstavitelné.
Není třeba se obávat, že by deník sklouzával do nezáživné a čtenářsky nestravitelné polohy, autorka podává unikátní svědectví, které lze považovat za kroniku švédské společnosti i pohled do života středostavovské rodiny. Velkým bonusem je obrazová příloha s fotkami rodiny Lindgrenových, dobových novinových výstřižků i autentických ukázek z deníku.

Zajímá mě období druhé světové války, zároveň jsem milovnicí denikové literatury, takže jsem si v této knize přišla na své a neváhám ji doporučit dál všem fanouškům této oblíbené spisovatelky.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Veršovaná tíha života

Známá zpěvačka, moderátorka a také spisovatelka Iva Frühlingová přichází s novou knížkou. Po dvou románech, které se odehrávají ve světě showbyznysu, si na paškál vzala téma vážnější.

Hrdinka této neobvykle pojaté knížky je novopečená matka. Na svou novou roli si ještě pořádně nestačila zvyknout, a už se potýká s prvními problémy. Je těžké přizpůsobit se novým věcem, které s člověkem dokážou pořádně zamávat. A to rodičovství bezesporu je. Taky se vdávala víceméně natruc předchozímu zkrachovalému vztahu. To všechno se sčítá. A výsledek? Ten vás může srazit na kolena. Mladá matka si naordinuje vlastní terapii. Pro někoho šokující, jiný se v ní najde. A vy? Dokázali byste si poradit?
Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor

Americký sen

Když se řekne Kalifornie, asi každý si vybaví rušné Los Angeles, Hollywood a s ním svět filmového průmyslu. Jaká ale byla před devadesáti lety, v době, kdy mluvený film byl ještě v kolébce a po hollywoodských kopcích se proháněli Indiáni?

Nigel Barnstable pochází z urozené rodiny anglických šlechticů. Titul sice má, ale bez peněz a majetku je mu na nic, a tak se rozhodne odejít za velkou louži. Amerika je země neomezených možností a Nigel je přesvědčen, že právě tam na něj čeká štěstí. Vstupenkou do ráje je svatba s dcerou z bohaté newyorské rodiny.

Elizabeth Van Lindenová si zlatá dvacátá léta užívá po svém. Stejně jako ostatní vrstevníci se snaží vymanit z pevných pout svých rodičů, kteří si na nové moderní časy nemůžou zvyknout. Temperamentní Angličan si okamžitě podmanil její nespoutanou duši a společně odjíždí do slunné Kalifornie, kde chce Nigel vybudovat datlovníkový sad. K tomu však potřebuje peníze z manželčina svěřeneckého fondu. Pro despotického Nigela se Elizabeth stává pouhým prostředkem ke splnění snu, což jí dává patřičně najevo.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Minulosti ani smrti se nedá uniknout

Poté co se funebračka Blumová zbavila všech svých démonů, a to doslova, užívá si rodinnou pohodu se svými holčičkami. Když však jednoho dne otevře noviny, zjistí, že minulosti stejně neunikne. Jak už to tak bývá, dostihla ji ve chvíli, kdy to nejméně čekala.

Blumová se svými dcerkami tráví dovolenou v Řecku. Únik od reality všedních dní už potřebovala jako sůl. Ale ta bere za své ve chvíli, kdy natrefí v časopise na článek o výstavě mrtvých těl aranžovaných do bizarních pozic. Na tom by nebylo nic divného, kdyby na jedné z fotek nebyla ona sama. Nebo je to snad její dvojče? Měla Blumová sestru? Ještě se nabízí možnost, že někdo ví, co provedla, a chce ji vydírat. Blumové nezbývá než začít pátrat na vlastní pěst. Doufá, že návštěva extravagantního umělce přinese odpověď na naléhavé otázky. Místo toho se svérázná funebračka sama stává štvancem.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Nejlepší sestry na světě

Sestry Kettleovy jsou trojčata. Gemma, Lyn a Cat. I když je každá tak jiná, přesto mají mnoho společného. Ruku v ruce řeší rodinné i milostné trable. A že jich mají požehnaně.

Sestry se právě chystají na oslavu třiatřicátých narozenin. Takový významný mezník si zaslouží pořádný mejdan. Kettleovic holky se scházejí v restauraci, aby si to společně užily. Bude to pořádný odvaz? Jedno je jisté. Na tyhle narozeniny jen tak nezapomenou.
Jak prožily rok, který jim předcházel? Pro trojčata byl svým způsobem zlomový.

Lyn je úžasná manželka, matka i manažerka. Snaží se skloubit rodinu a práci, vyjít s nevlastní dcerou a pomáhat sestrám. Zato Catino manželství je v troskách. Přišla o vytoužené dítě a manžel se zapomněl s jinou. Definitivně. A Gemma? Když už to vypadá, že se jí podaří ukočírovat vcelku chaotický život a usadit se po boku správného chlapa, osud pro ni připraví nečekané překvapení.

Sestry mají co dělat. Do toho všeho musí řešit i vztah dávno rozvedených rodičů. Ještě že mají jedna druhou. A k tomu pár letitých tajemství. Pravda vždy vypluje na povrch, ať je schovaná nejhlouběji jak to jen jde. Na Kettleovic trojčata čeká velká životní zkouška a je pouze na nich, jak se k ní postaví.

Liane Moriarty je úžasnou pozorovatelkou lidských osudů a umí je skvělé podat svým čtenářům. Bylo hodně zábavné i poučné číst o trojčatech a poznat blíž, jak to mezi sourozenci s tak těsnými vazbami chodí.

Autorka mapuje nejen současné životy sester Kettleových, ale zaměřuje se i na minulost od dětských let až po nelehkou dobu dospívání. Díky tomu poznáváme trojčata se všemi klady i zápory a odkrýváme pozadí spletitého rodinného života, který měl vliv na jejich budoucí vztahy. Ani jedna z nich není dokonalá, to se mi líbilo, protože pak máte pocit, že čtete o opravdových lidech jako jste vy nebo třeba sousedi od vedle. (A hned máte ze sebe lepší pocit, že?)

Uvažovali jste někdy nad tím, jak vy sami působíte na druhé?
S touto myšlenkou si Liane Moriarty pohrála a do příběhu zakomponovala vzpomínky neznámých lidí, kteří se s Kettleovic děvčaty setkali, byť třeba jen na malou a vcelku nedůležitou chvíli. Považuji to za zajímavý prvek, který dopomáhá vykreslit povahové rysy knižních hrdinů.

Tři přání jsou čtivým románem, který zaujme vtipem, naladí vás na tu správnou romantickou notu a zároveň ukáže, že sourozenecké pouto lze upevnit i přes překážky, které nám život někdy klade do cesty.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)