Strážce nádrže

Co mají společného penzista Jiří Smrček a Magda? Nejde o milostný vztah, i když o jistém druhu lásky či náklonnosti by se hovořit mohlo.
Pan Smrček je strážce nádrže, jež nese právě jméno Magda.
Strážce kromě pravidelných hlášení posílá i osobní dopisy svému nadřízenému.
„Vážený pane řediteli“, přesně takto začíná každý dopis. První napsal poté, co se od zástupce ředitele povodí, inženýra Anděla dozví, že má za sebe hledat nástupce. Pro Smrčka je nádrž Magda téměř vším. S láskou ji opečovává, kontroluje a opravuje, proto je pro něj hledání svého nástupce dost důležitý úkol.

V dopisech dává Smrček nahlédnout do svého poměrně pestrého života, a taky glosuje dění v rodné obci Horní Znělá. Dozvídáme se, proč má jeho bývalá žena přezdívku „Měňák“ a co bylo důvodem k rozvodu, zasmějeme se svérázné hospodské akci, jež nesla název „Nahoře BEZ“, dojímáme se nad osudy charismatické Kateřiny Holasové, pro niž má strážce nádrže zvláštní slabost a bavíme se historkami svérázného souseda plukovníka Dekla. (Tady jsem si nemohla pomoct, ale viděla jsem ho jako Pavla Landovského. ☺)

Strážce nádrže vydalo nakladatelství Cosmopolis. Je to poměrně útlounká knížka, nemá ani sto stránek, ale i přesto je nabitá emocemi, humorem a hlavně laskavostí a moudrostí, poznávacím znamením děl Zdeňka Svěráka. Během čtení můžeme vypozorovat jistou podobnost mezi postavou Jiřího Smrčka a samotného autora, ať už je to výběrem povolání (strážce je bývalý učitel), nebo stylem vyprávění (poklidné, vysvětlující, plné humoru, který není prvoplánový a vzniká jen tak mimochodem). Hlavního hrdinu si oblíbíte během chvilky. On sám sebe považuje za starce, který „už má odžito“, na mě působil velmi charismaticky. Nebojí se přiznat chybu či slabost, působí civilně a přirozeně.

Velkou devizou je nádherná košatá čeština pana Svěráka, která z knížky činí opravdovou lahůdku. Máte-li pro jazyk cit a vnímáte jeho krásu, bude pro vás Strážce nádrže příjemnou záležitostí. Jen vám bude líto, že už toto lidsky obyčejné, hořkosladké vyprávění končí. Ale tak to má být, platí přece „dobrého pomálu“ a „v nejlepším se má přestat“. Nezbývá než doufat, že pan Svěrák napíše další knížku, která přinese pohodu, klid a pohladí nás na duši, protože přesně to někdy potřebujeme.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Strážce nádrže můžete zakoupit)